Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2018
Počet stran: 248
"Vypotácel se ven. Pomohl mužům naskládat mrtvá těla na hromadu, aby je esesáci mohli odvézt. Všiml si, že už sbírají mrtvé na dvoře. Některé matky se svých mrtvých dětí nechtěly vzdát. Lalea bolelo srdce, když viděl, jak ta tělíčka bez života tahají matkám z náručí."
Kniha Tatér z Osvětimi je napsána podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu - čísly, která měli vězni vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou relativní volnost k tomu, že pomáhal druhým. Vyměňoval šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Díky němu mnozí přežili.
O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i vyděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea - trochu drzého hazardéra - to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných informací, potvrdil jejich syn. Tenkrát ani nedoufali, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí.
Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v té nejstrašnější situaci.
Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.
Je pravdou, že knih o hrdinech, kteří přežili koncentrační tábor, je mnoho. A i když se zabývají stejným, strašným tématem, přesto je každá jiná. Protože život těch lidí nikdy nemůže být stejný. Nikdy se nenajdou dva lidé, kteří by v koncentračním táboře vedli totožný "život", pokud to tedy můžu nazvat životem.
Tatér z Osvětimi, neboli Lale Sokolov je mladý muž, který byl, tak jako desítky tisíc dalších lidí, přepraven dobytčákem do Osvětimi. Ale pro něj to nebylo jen peklo na zemi, bylo to také místo, kde našel opravdovou lásku, o kterou nehodlal přijít. A ta touha, ten pocit nekonečného štěstí v její přítomnosti mu pomohlo, aby zůstal naživu, ba co více, dokázal pomáhat i lidem kolem sebe. Samozřejmě to nezůstalo bez trestu. Ale i tak...
Lale byl silným člověkem. Nenechal se srazit na kolena a řídil se heslem, že i kdyby měl jednomu ublížit, dalším jiným lidem tím pomůže. Věděl, že některé činy jsou "nutné", aby jiní mohli žít.
V průběhu celého příběhu jsem jej obdivovala a naplno mu fandila. Za jeho názory, postoje, za jeho myšlenky. Za to, jak se dokázal popasovat s nastalou situací a jak chvílemi dokázal vybruslit z nemyslitelných situací.
Tato kniha je skutečnou událostí, skutečnými činy, o to více je fascinující, co všechno se zde odehrává. Některé příběhy, které jsem četla v minulosti, vychází sice z reálných událostí, ale často jsou "přikrášlovány" nějakým dějem, aby jim byla dodána čtivost. A tady nic takového není.
Možná je to tím, že se osudové setkání dvou lidí stalo právě v Březince, to je asi to kouzlo celého příběhu, a já osobně bych netušila, že taková to "lovestory" se na tak hrůzostrašném místě může odehrát. Bylo to pro mne obdivuhodné, neskonale nádherné, ale samozřejmě také smutné čtení. Kdo nemá srdce z kamene, musí mu být při čtení některých řádků opravdu teskno.
"Sestra se na něj znechuceně podívala, odfrkla si, vstala a vyšla ze dveří. Lale šel za ní. Vedla ho dlouhou chodbou do velké místnosti. V řadě tam stálo asi padesát dívek. Mlčely. Lale cítil kyselý zápach. V čele zástupu prohlížel Mengele jednu dívku. Hrubě jí otevřel ústa, ohmatal boky, potom prsa. Dívce přitom po tvářích tekly slzy. Když Mengele prohlídku dokončil, ukázal jí rukou doleva. Byla odmítnuta. Na uvolněné místo byla postrčena další."
Myslím si, že pro každého, který si přečte tento zamilovaný příběh dvou lidí, jenž se odehrává v době a na místě, kde to bylo pro mnoho ostatních nemožné, se stane Tatér z Osvětimi nezapomenutelným zážitkem. Je to plné smutku, smrti, ale také naděje, víry a lásky. Je s podivem, jak dokázala autorka tyto emoce dostat do příběhu, aby byly v rovnováze, ale povedlo se ji to bravurně.
Celou dobu jsem se "držela", a i když mi bylo úzko, nebrečela jsem. Slzy mi vytryskly z očí ve chvíli, kdy jsem četla vzkaz, který napsal jeden rodinný příslušník Lalea (nebudu prozrazovat kdo to je, někdo by to mohl brát jako spoiler :-)). Ve chvíli čtení jeho řádků jsem si teprve uvědomila, jakou úžasnou sílu má příběh Lalea a Gity, jak mi některé věci otevřely oči. A jak jsem si dost věcí najednou uvědomila...
Jednoznačně doporučuji ke čtení. Těžké čtení, ale s nádherným poselstvím.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Tatér z Osvětimi můžete zakoupit.
Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat