úterý 22. srpna 2017

Dívka, která věděla příliš mnoho - Amanda Quick

Autor: Amanda Quick
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 357

"Přeju Ti ve Tvém novém životě jen to nejlepší. Uteč, jak nejdál to od tohohle domu půjde, a už se nikdy neohlížej."

Autorka známých románů se se svou nejnovější knížkou vydává do třicátých let minulého století do idylického městečka Burning Cove v Kalifornii, které se stalo útočištěm hollywoodských hvězd a milionářů hledajících soukromí pro své skandální románky a divoké večírky...
Irene Glassonová, nováček v novinářské branži, se pouští za sólokaprem do hotelu v Burning Cove, kde je na dně bazénu objeveno tělo krásné mladé herečky. Majitelem hotelu je kdysi světoznámý kouzelník Oliver Ward. Nesmí dovolit, aby takový skandál ohrozil jeho živobytí, i když to znamená, že musí důvěřovat Irene, ženě, která se zničehonic objevila v městečku.
S Oliverovou pomocí Irene brzy zjistí, že okouzlující ráj Burning Cove skrývá velice nebezpečná tajemství. A že minulost může každého z nich dohonit a stáhnout pod hladinu...

Amanda Quick je pseudonym Jayne Ann Krentz. Narodila se roku 1948 v Kalifornii. Studovala historii na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a získala titul bakaláře. Poté ve studiu pokračovala a udělala si doktorát z knihovnictví. Se svým manželem se přestěhovala na Panenské ostrovy, kde pracovala jako knihovnice na základní škole. Poté se posunula na knihovnici vysoké školy a posléze se přestěhovala s manželem do Seattlu ve státě Washington, kde stále žijí. Je proslavena svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno.
V roce 1979 vydala svou první knihu s titulem Něžný pirát pod pseudonymem Jayne Castleová, což bylo její dívčí jméno. Asi v polovině osmdesátých let, začala jako autorka používat své vyvdané jméno - Jayne Ann Krentzová. V té době napsala dva romány, které v sobě spojovaly prvky romance a science fiction. Oba měly úspěch a proto napsala svou první, skutečnou historickou romanci, kterou vydala pod pseudonymem Amanda Quick. Všechny její romány, ať už se odehrávají v přítomnosti, budoucnosti nebo minulosti, mají však jedno společné - nepostrádají napětí, romantiku a humor.


Jak jsem v minulé recenzi psala, že toho od autorky moc načteno nemám, tak to vypadá, že se začíná blýskat na lepší časy. Hned další kniha mě utvrdila v tom, že Amanda za ten čas strávený u knihy opravdu stojí.
Dívka, která věděla příliš mnoho začíná způsobem, který mi jako čtenáři naznačil, že to nebude jen červená knihovna.
Irene, jenž pracuje jako asistentka jedné opravdu bohaté a mocné ženy je donucena změnit svůj život. A proto se ocitá jako Irene v časopise Šeptanda, jako redaktorka - začátečník. Dostane se do hotelu v Burning Cove, jenž je známý v tom, že "ukrývá" hollywoodské hvězdy a dává jim dostatek soukromí. Ovšem, když dojede na svou schůzku, kterou tam má se známou herečkou, najde ji v bazénu mrtvou a najednou slyší kroky, které se k ni rychle blíží...

Už jen začátek knihy se mi líbil, protože to působilo napínavě a v tomto duchu se nesl celý příběh. Vystupuje zde více hlavních postav, kdy každá má svou důležitou roli. Hlavní pointou jsou intriky. I když se může zdát, že Oliver, což je zkrachovalý kouzelník a nyní vlastník hotelu, kde se stala vražda, má všechno pod palcem a je správný člověk na správném místě, tak se nenechme ukolébat. Autorka mě dokázala držet v permanentním napětí a hlavně ve střehu, protože kdyby mi utekla byť jen jedna myšlenka, nemuselo by to dopadnout dobře.

Líbilo se mi, že opět je příběh velmi čtivě napsaný a hlavně napínavý. Když jsem jej četla, tak jsem stále hledala nějaké kličky a nitky, které by mě zavedly k těm špatným lidem dříve, než se tam dobere celý děj, ale byla jsem neúspěšná. Opět skvěle napsaná kniha.

"Atmosféra byla naplněna prvním jemným světlem úsvitu. Vůně zahrady a moře se mísila v povzbuzující prostředek. Rozbřesk byl vždycky tím nejlepším lékem na noční můry a vzpomínky."

Autorka opět nezklamala. Jedná se o dobře propracovanou detektivku s velmi zajímavou zápletkou a samozřejmě nechybí ani pořádná dávka romantiky. Ovšem, když začnete číst, budete přemýšlet, jestli se té romantiky vůbec dočkáme, protože nasadila laťku opravdu vysoko co se týče "temných" informací. Celý příběh se skvěle četl, i když vypadá písmo nahuštěné, přesto stránky ubíhaly s rychlostí blesku.
Další plus je vykreslení postav, protože každá měla své místo a hlavně jejich rozhovory, které probíhaly a myšlenky, které jsem se dočetla, byly logicky sestavené a dávaly smysl. Myslím si, že přesně takto by lidé mezi sebou mluvili. Nebylo to přehnané, bylo to tak akorát (samozřejmě až na ty zbraně a vraždy a tak...) :-)

Určitě doporučuji. Tak jako předešlá kniha, tak i Dívka, která věděla příliš mnoho je skvěle zpracovaná detektivka s lehkým romantickým nádechem. Takže pro všechny ženy, které mají rády tuto kombinaci bude kniha trefou do černého.

Děkuji nakladatelství Baronet za poslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 21. srpna 2017

Zlatá klasika: Romano Scarpa

Autor: Romano Scarpa
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2017
Počet stran: 200

"Disneyho film "Sněhurka a sedm trpaslíků" byl pro Scarpu opravdu důležitý. Vzbudil jeho zájem o animované filmy a jeho první komiksová kniha se jim plně inspirovala."

Romano Scarpa má v sérii Zlatá klasika význačné místo nejen jako vynikající kreslíř, ale také jako tvůrce mnoha nových postav, které dnes mají uznávané místo v pestrém disneyovském světě. Jeho dobrodružné příběhy plné zvratů jsou navíc plné odkazů na mýty, legendy nebo klasické filmy, s nimiž si rád hraje. S touto knihou můžete být součástí komiksové historie.

Dne 28.6.2017 jsem vám poprvé představila Zlatou klasiku z dílny Walta Disneye. Tehdy se první díl věnoval Donu Rosovi (recenze zde) a nyní vám chci představit díl druhý, který patří Romanu Scarpovi.
Romano Scarpa se narodil 27. září 1927 v Benátkách v Itálii. Vystudoval uměleckou Akademii v Benátkách a už za mladých let měl jasno, že se chce věnovat kreslení komiksů. Dokonce vlastnil v letech 1943-1945 vlastní animované studio, kde vytvořil své první díla: reklamy a filmy. A došel ještě dál, když si v roce 1945 sám sestrojil dokonce animační kameru. Věděl co chce a šel si za tím, za což my můžeme být rádi.
Ze "zvláštností" které bych tady ráda zmínila je informace, že autor Romano Scarpa má rád dlouhé a napínavé příběhy. Jeho Vyprávění o Marku Polovi má 126 stran a Kačeří olympiáda dokonce 249, což uznáte sami, tohle jsou úctyhodná čísla.



V této knize se seznamujeme nejen se životem, ale také s dílem tohoto italského kreslíře. Opět jsou zde i fotografie autora z osobního života a poté spousta jeho ilustrací.

Zlatá klasika s komiksy je určena pro čtenáře od sedmi let a v tomto díle, oproti minulému, je méně příběhů, ale ty co jsou zde, jsou mnohem delší, dokonce rozděleny na díly. Líbilo se mi to, když jsem se začetla, tak to stále pokračovalo a já si mohla do sytosti užít kačerů, ale třeba i Rafanů. :)

Samozřejmě zde zase nechybí Romanové slova, které napsal v Malaze v roce 2004 a přibližuje nám to, co dělá, proč to dělá a jak se cítí. Je to příjemné, když víte, že tyto slova napsal on sám a zase k tomuto autorovi máte o něco blíž.

"Scarpa kreslí komiksy od raných padesátých let. Není tedy nic překvapivého na tom, že se jeho styl proměňoval. Postavy poněkud zhubly a jeho linka se stala elegantnější."

Před každým příběhem je "malá" předmluva, která čtenářům trochu přiblíží nadcházející děj. Což je velmi příjemné zpestření, ale samozřejmě je to menším písmem a myslím si, že úplně nejmladší čtenáři se bez toho obejdou a přečtou si to, až trochu povyrostou. :-)



Věděli jste, že Topolino je v italštině Mickey Mouse? No, pokud ne, tak teď už to víte. :) Je až k neuvěření, že první časopis s Mickey Mousem vyšel v roce 1932 a hlavně, v tomto díle se už s ním setkáme. V prvním byli kačeři, ale tady jsou jak oni, tak také už Mickey. :-) Přijde si na své každý.

Určitě doporučuji, tak jako první díl. Malí čtenáři si přečtou komiksy, dospělí si můžou přečíst, jak se vůbec k tomu všemu autor dopracoval a co všechno pro to musel udělat.
Kniha je plná zajímavostí, které bych netušila, jako například Rafan a jeho zuby a také jsou zde celé díly komiksových příběhů, kterým nechybí šmrc a napětí.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak odkaz je zde.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 20. srpna 2017

Ledová krev - Elly Blake

Autor: Elly Blake
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 320

"Není na tobě, abys ji pojmenovala."
"Teď už jsme ale duchovně propojené, když jsme spolu prožily dobrodružství. A to jméno se k ní hodí. Je měkká a žlutá jako máslo. Vydal znechucený povzdech. "Kdyby se každý jmenoval tak, jak se to k němu hodí, ty by ses jmenovala Osina v mém pozadí. Nebo Mor bohů."

Sedmnáctiletá Ruby žije ve světě, v němž vše ovládá led. Ovšem ona sama má moc ohně a žáru - a to se v tomto krutém světě trestá smrtí. Takže po smrti své matky se přidává k rebelům, kteří chtějí zničit ledového krále. Ovšem než se stačí zapojit do boje, je polapená a donucena bojovat proti nejlepším bojovníkům svého nepřítele. Jestliže turnaj přežije, má jedinečnou šanci zničit šíleného krále. Ale skončí tím utrpení lidí v království?
Plamen a led jsou v tomto světě nepřátelé na život a na smrt, ovšem společně by mohly vytvořit sílu, která by mohla změnit vše.

Elly Blake je kanadská spisovatelka fantasy knih. Narodila se ve Windsoru v Kanadě, kde doteď žije s manželem, dětmi a sibiřským huskym. Má ráda pohádky, staré domy a sovy. Po získání bakalářského titulu v anglické literatuře pracovala v různých zaměstnáních například jako projektová manažerka, grafička, reportérka pro místní časopis nebo asistentka v knihovně. Nyní se věnuje fantasy knihám pro děti a mládež.

Ruby je sedmnáctiletá dívka, která má v těle oheň. Doslova. Patří mezi Ohnivé, kterých ale v zemi už moc není, byli vyštváni nebo zavřeni, protože panuje vláda ledu a Mraziví mají nade vším téměř absolutní moc. Ruby je učena svou maminkou, aby skrývala její ohnivost, aby byla v bezpečí. Ale nikdy nemůže být na sto procent v klidu. Jednou při procházce v lese potká Ruby vojáky, kteří patří vládci ledu a najednou se ji život obrátí vzhůru nohama. Jediné, co ji v tu chvíli bude zajímat, je jak zachránit sama sebe a potažmo i celou zemi a zbavit se Mrazivého krále. Ale vypadá to, že to bude boj s větrnými mlýny nebo ne? A láska? Je na ni vůbec čas?

Ledová krev je kniha, která mě nezklamala. Čekala jsem fantasy příběh, který bude plný napětí, adrenalin bude na nejvyšší možné míře, nebude chybět akce, intriky a třeba také trocha té romantiky. Přesně tak, jak je to v každé young adult, fantasy literatuře. A naprosto všeho jsem se dočkala. Jako bonus jsem obdržela místy perfektně ironickou hrdinku, která věděla, co chce a musela se s tím poprat jak nejlépe dovedla.

"Záleží pouze na síle," přitakal král. "Ostatní vlastnosti jsou jen na ozdobu."

Celý příběh je postaven na touze se pomstít. Je to hnací motor pro Ruby a ta díky tomu získává na sebedůvěře. Je to až s podivem, co všechno dokázala za těch pár stránek. Některé věci, co se děly, byly taky o náhodě a štěstí, ale to potřebuje každý hrdina v každé knize. Líbilo se mi, jak si autorka pohrála s povahou hlavní hrdinky. Nebyla to žádná plačka, samozřejmě, když se stalo něco, co ji mrzelo či zabolelo, dokázala projevit své zraněné pocity, ale pokud šlo do tuhého, tak byla správně bojovná. Věděla co chce, a co udělat, aby se k tomu vysněnému cíli aspoň přiblížila.

Děj se odvíjel rychle, což jsem ocenila. Nebyla tam žádná hluchá místa a všechno odsýpalo. Proto jsem Ledovou krev přečetla v rekordním čase. Když jsem totiž knihu odložila, měla jsem pocit, že mi něco uteče, takže jsem se v co nejkratším možném čase vrátila ke čtení. Někdy od poloviny knihy jsem se už neodtrhla a četla do noci. Nešlo to jinak. Ještě, že mám hodné dítě, které spí nepřerušovaně celou noc. :-)

Určitě tuto knihu doporučuji všem milovníkům fantasy příběhů a young adult literatury. Je totiž napsána velmi čtivě, stránky ubíhají před očima samy, navíc si přijde na své každý, kdo očekává pořádnou dávku napětí a adrenalinu. Dochází tam k velkému počtu soubojů, kdy jde vysloveně o kejhák a tohle jsem si užívala. Ani nedutala, než jsem zjistila, kdo vyhraje a kdo ne.
Ale nad jednou věcí fakt přemýšlím, protože jistá situace, která nastala, jakmile se Ruby ocitla v aréně... - tohle jsem už někde četla, v jiné knize, s jiným hrdinou či hrdinkou, ale přijde mi, že to znám a prostě to už někdo napsal. Ale za nic na světě si nemůžu vzpomenout, co to bylo za knihu. Možná mi přistane komentář a já budu vědět. :-)

Jsem spokojená, jak se celý příběh vyvíjel a rozhodně jsem zvědavá, jak to bude vypadat v dalším díle. A věřím, že budete spokojeni i vy. Dle mého názoru má kniha vše, co jsem očekávala, hlavně jde o to, že jsem se nenudila a užila si příběh do posledního písmenka. Rozhodně doporučuji. :)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 19. srpna 2017

Dopisy, které nikdo nečetl - Iona Greyová

Autor: Iona Greyová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 438

"Podívala se na paprsek podzimního slunce, který dopadá na Charlesovu skloněnou hlavu, a na moment ucítila záblesk hrdosti a bolestné znepokojení. Věděla, že tyto pocity jsou pro ženu, jejíž manžel odchází do války, mnohem vhodnější než zmatek, uraženost a hněv, které ji ovládaly už celý týden."

Píše se rok 1943 a v nálety zničeném Londýně se setkávají dva mladí lidé: nešťastně vdaná Stella a pilot amerického letectva Dan. Ve dnech, kdy si nikdo není jistý tím, co bude zítra, se do sebe bezhlavě zamilují. Chvíle, kdy spolu mohou být šťastní, však trvají jen krátce. Dan odchází bojovat, ale slibuje, že se pro Stellu po válce vrátí.
O sedmdesát let později vhazuje Dan do schránky poslední dopis. Jeden z mnoha, který Stelle poslal na adresu místa, kde spolu měli po válce začít žít, a na které mu nikdy neodpověděla. Otevírá ho však Jess, mladá dívka, která v opuštěném domě hledá úkryt před svým násilnickým přítelem. Když si přečte Danovy nádherné dopisy, rozhodne se, že se ho pokusí vyhledat a pomůže mu jeho ztracenou lásku najít...

Iona Grey vystudovala angličtinu a literaturu v Manchesteru na univerzitě. Na svých stránkách píše, že je přímo "posedlá" a fascinována historií žen ve dvacátém století. Žije na venkově v Cheshire se svým manželem a třemi dcerami.

Stella je dívka, která se provdá za vikáře z farnosti King´s Oak. Jejich manželství není úplně procházka růžovou zahradou, ale čí taky je? Jsou světlé, ale také tmavé dny. Když se v jejich farnosti objeví americký voják Dan, Stella se zamiluje a všechno se změní. Tohle je rok 1943.
Rok 2011, Jess utíká před svým přítelem, který k ní není zrovna ohleduplný, najde opuštěný dům, kde se schová. A v tu chvíli se objeví Will, kterého se Jess bojí, ale Will tuší, že musí zjistit, co je ta dívka zač...
A potom jsou v knize meziřádky, kdy rok 1943 s rokem 2011 splývají, děj začíná nabírat na obrátkách a zdá se, že minulost se znovu opakuje, v přítomnosti.

Na knize mne ze všeho nejdříve upoutala obálka. Musím říct, že hned při prvním pohledu jsem cítila jistou melancholii, spolu s nadpisem to na mě působilo smutně a depresivně. A to, co se skrývá pod obálkou mě doslova pohltilo. Rozbilo mé srdce na milion kousků a i přes nějaké to slepení zpátky jsou pořád některé kousky poházené okolo...

"Koupil pohlednici s různými záběry na Cambridge a na zadní stranu napsal zprávu svému otci. V nejkrásnějším městě Evropy, s nejkrásnější dívkou na světě. Kdo tvrdí, že válka je špatná?"

I když se jedná o příběh, který je lehce předvídatelný a čtenář, který má něco načteno si docela dost souvislostí domyslí předem, přesto je to kniha, která se nedá hodnotit průměrně. Je to totiž skvělé čtení! Autorka dokázala dát do řádků tolik smutku, kolik šlo, tolik depresivnosti, napětí, tajemství, slz, ale také stejnou, vyrovnanou dávku lásky, úsměvu, porozumění, pochopení a oddanosti.

Moc se mi líbil způsob, jakým autorka přeskakovala z přítomnosti do minulosti a zpět. Jako by v knize byly dva příběhy a právě díky dopisům byly propojeny. Samozřejmostí byl i jiný font písma právě pro zmíněné dopisy, což opět bylo menším zpestřením četby.
Další věc, která stála za to byla, jak vykreslila postavy. Na mě totiž díky tomu působila Stella jako přemýšlivá ženu, která hledá jistoty. Charles jako manipulátor a egoista. Dan jako pohodář, Jess jako bojovnice a Will jako ochránce s trochou temnoty v sobě. A když se všechny tyto vlastnosti spojily, tak příběh pro mě dostal kouzelnou, naprosto odzbrojující sílu.

I když mi Stella v některých situacích lezla na nervy, tak přesto jsem chápala, proč to tak dělá a neměla ji to za zlé. Uplynuly dva řádky, které mne vytočily a dalších 100 řádků jsem ji fandila. A tak to bylo pořád dokola. Dokázala jsem se naprosto vžít do děje, prožívala jsem s hrdiny absolutně všechny jejich strasti a slasti a dokonce mi ukápla slza. Pokaždé, jakmile se dostanu ke knize, která má podtext světové války, oči mé nezůstanou suché. Ale tady to nebylo tou válkou, i když hrála velkou roli, tady to bylo z důvodu osudů hlavních postav, které jsem si oblíbila a jejich postoji k životu.

Jak už jsem napsala, tato kniha mě dostala a já ji ze srdce ráda doporučím každému, kdo hledá příběh, jenž v něm zanechá nějaký ten pocit. Ať už porozumění, nepochopení nebo čistě jen naděje.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 16. srpna 2017

Jasmínové nebe - Sita Brahmachariová

Autor: Sita Brahmahariová
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2016
Počet stran: 320

"Snažím se pochytat ta malinká smítka, otevírám a zavírám ruce, zas a znova, a natahuju se ke vzdálenému světlu. Podívám se dolů. Ruce mám plné popela, který se mi sype mezi prsty. Písek plynoucí časem. Hlavu mám otupělou a prázdnou; myšlenky z ní vyprchaly a zůstaly jen barvy, stovky hedvábných duhových barev, které se ve vzduchu stáčejí do spirál, klesají ke mě, jeden pruh barevného hedvábí za druhým, zářící v temnotě."

Mira Levensonová je bez sebe nadšením, že konečně letí do Indie, kde se má poprvé v životě setkat se svou tetou a sestřenicí. Již od přistání začne na Miru dorážet jak dusivé vedro, tak i příval nových a exotických zážitků, výjevů, zvuků a hluboko pohřbených rodinných tajemství... Jakmile se seznámí s Džanuem, vycítí, že mezi nimi vzniká pouto. Džanu se stane průvodcem, který ji ukáže krásnou i chaotickou Kalkatu. Nic není takové, jaké si to Mira představovala - a domov se náhle zdá být velmi daleko. Mira je rozhodnutá během návštěvy Indie za každou cenu zjistit pravdu o své rodině. Bude ale muset udělat ještě jedno rozhodnutí, které někomu zlomí srdce.

V tomto příběhu na mě nejvíc zapůsobilo, jak autorka dokázala popisovat Indii, konkrétně Kalkatu v její kráse a chudobě. Naprosto chápu rozporuplné pocity hrdinky, jak může na jedné straně fungovat velké nákupní centrum, když v zadních uličkách chodí děti, sotva dvouleté, nahaté a sbírají odpadky, které jim můžou pomoct. I z různých cestopisných dokumentů z televize znám, že tohle je opravdu "normální", ale když to člověk čte, spojí si to do silného příběhu, zapůsobí to na něj mnohonásobně více. Bylo mi z toho úzko a je ještě teď. Spasit svět, jaká by to byla nádhera...

Kniha se sice řadí mezi young adult literaturu, ale dle mého názoru po dočtení, jen proto, že hlavní hrdinkou je čtrnáctiletá Mira, která se zamiluje... Ale ve sledu všech událostí je to naprosto vedlejší. Důležité v té knize jsou rodinné tradice, vzpomínky a rodina sama o sobě. O tom, jak je důležitá důvěra a taky komunikace. Když se v rodině stane něco nepředvídatelného, a pokud někdo z členů se snaží zjistit pravdu, mnohdy právě promluvit si o tom je méně bolestivé, než stále něco tajit.

"Vztekat se je k ničemu," odpoví tiše. "Já si plním svou ´dharmu´ - povinnost - a půjdu dál. Tohle je součást mojí samsáry - život pokračuje v koloběhu, jedno kolo za druhým."

Další, co se mi líbilo, tak byl font písma dopisů. Naprosto lahodilo mému oku. Navíc ty kudrlinky mi k příběhu pasovaly. Indie, Kalkata, to je přesně místo, které bych jednou chtěla navštívit. Bylo moc příjemné si prostřednictvím Jasmínového nebe přiblížit místa, na kterých bych se jednou chtěla ocitnout osobně.

Knihu hodnotím velmi kladně, je tam spousta pasáží, které mi vyrazily dech, ať už se jednalo o dobré či smutné okamžiky příběhu. Našla jsem zde vše, co bych očekávala. Romantiku, lehké napětí, tajemství, přátelství, pochopení. Bylo to pohlazení pro duši i oči a jsem moc ráda, že jsem se ke knize dostala. Určitě doporučuji k přečtení. Milý příběh, který se lehce čte. :-)

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knížku chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 15. srpna 2017

Trampoty kocoura Toma - Michaela Zimová

Autor: Michaela Zimová
Ilustrace: Veronika Balcarová
Nakladatelství: Bambook (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 108
Rok vydání: 2017

"Oba kočičí kluci si to náramně užívali. Miki Toma učil, jak se šikovně přiblížit ke kořisti, jak si říci lidem o dobrůtku, jak si dát pozor na nepřátelské věci v domácnosti, ke kterým patřil třeba vysavač, kam se dá vyskočit a kde to hrozí pádem a také, jak se správně poprat."

Chceš zažít ty pravé kočičárny? Kocourek Tom se už moc těší na novou rodinu, ale jaké je jeho překvapení, když zjistí, že zde není jediným kočičím miláčkem. Bydlí tu ještě nafrněná mňaudáma Apsara a také mazaný kocour Mikin. Časem se ale všichni spřátelí, a když celá parta vyrazí s rodinou na chalupu, to pravé kočičí dobrodružství teprve začíná...


Pokud hledáte klasickou kočičí pohádku pro vaše nejmenší, tak tohle je trefa do černého. Nejdříve, jako už tradičně u většiny dětských knih, zmíním ilustrace. Protože opět je to díky paní Veroniky Balcarové pastva pro oči. Milé, pěkně provedené, odpovídající tématu. Obrázky, jenž všechny stránky doslova rozzářily. Můžete se přesvědčit sami, pár jich tu pro vás mám.

Samotný příběh kocoura Toma už je pořádně napínavý. Nejdříve se s ním setkají čtenáři, když je malé kotě a je odveden do nového domova. Tam ale není sám. Jsou tam starší kočky, jenž se nejdříve tváří nepřístupně a malý Tom neví, co si myslet. Má strach a proto v nepřítomnosti velké kočičí mámy - paničky, je zavírán sám do místnosti, aby mu neublížili. Postupem času se ale začnou přátelit. Nejdříve s Mikim, který jej učí všechny velmi důležité věci, které musí umět a poté i se vznešenou Apsarou, jenž je kočka výstavní. Ale u ní je to delší a o to napínavější cesta.


"I tak se jí dostávalo od maminky vzorného vychování. Věděla, jak se správně chodí na kočičí záchod, jak mít srovnané packy a ocásek, když sedí. Věděla, že takové šlechtěné kočky, jako je ona, nežebrají u lidí o jídlo."

Kniha Trampoty kocoura Toma je určena pro čtenáře od šesti let a věřím, že i menším se líbit bude, pokud jim to rodiče budou předčítat. Protože je upoutají obrázky a děti moc rády řeší, co se pod kterým obrázkem skrývá za příběh.
Písmo je samozřejmě větším fontem, takže se příjemně čte, navíc obrázky jsou téměř na každé stránce, tudíž zpestření je perfektní.

I přesto všechno se může některým zdát, že se jedná o "obyčejnou" knihu, která žádným způsobem nevyniká v moři dalších dětských knih. Ale nenechte se zmást. Protože spojení autorčina příběhu s kresbami je opravdu skvělé a celá kniha, včetně příběhu, na mě působí velmi mile, roztomile, je to takové pohlazení pro duši. Jsou tam místa, kdy jde do tuhého, poté se zase situace uklidní a vyvádějí se lumpárny... Na to, že nemám kočky moc ráda, tak jsem začala po nějakém koťátku toužit... :-)

Pokud záleží na mě, doporučuji tuto knížku všem dětem, které mají kočku doma (povinně) a všem ostatním, které ji doma nemají, protože aspoň něco málo se z kočičího života naučí. :-)

Děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a pokud jej chcete koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Knižní úlovky

Ahoj, krásný den všem!

Dneska pro Vás mám článek s novými kousky, které mi přibyly do knihovny. Troufám si říct, že je to docela dobrý výběr a doufám, že najdete třeba nějaký ten tip. :-)

Jako první představuji novinku z nakladatelství Motto, kterou jsem dostala na recenzi z Albatrosmedia.cz. Jedná se o knihu Jak vyléčit zlomené srdce od Anny Bell. Jednak se mi líbí jméno autorky, je takové jednoduché, pak se mi líbí obálka. Miluju cyklistiku a všechno s ní spojené, pod obálkou se skrývá romantický příběh, nebylo proč váhat. :-)

anotace:
Od chvíle, kdy se Joseph rozešel s Abi se slovy, že se k sobě nehodí, samým žalem téměř nevylezla z postele. Pak ovšem na svém prahu našla krabici s věcmi, které si u něj zapomněla. Nějakým omylem se v ní ocitl i Josephův seznam deseti věcí, které by chtěl ještě stihnout, než mu bude čtyřicet. Abi se hned chopila příležitosti seslané osudem: Je snad lepší způsob, jak mu dokázat, že se k sobě oni dva hodí, než splnit vše, co si předsevzal? Ano, plán má pár úskalí, Abi nikdy nebyla žádný sportovec, a navíc se hrozně bojí výšek, takže absolvovat túru na kole kolem ostrova Wight, zvládnout windsurfing nebo slanit nejvyšší budovu ve městě, to může být problém.
Pokud chce zvládnout celý seznam, musí zatnout zuby, posbírat všechnu odvahu a požádat o pomoc přátele. S každým dalším splněným úkolem léčí své zlomené srdce a získává ztracené sebevědomí.
Podaří se jí ale získat svou životní lásku?


Další kousek, Dopisy, které nikdo nečetl od Iony Grey. Láska dvou lidí ve zničeném Londýně roku 1943. Myslím, že víc není potřeba a na čtení se hrozně těším.

anotace:
Píše se rok 1943 a v nálety zničeném Londýně se setkávají dva mladí lidé: nešťastně vdaná Stella a pilot amerického letectva Dan. Ve dnech, kdy si nikdo není jistý tím, co bude zítra, se do sebe bezhlavě zamilují. Chvíle, kdy spolu mohou být šťastní, však trvají jen krátce. Dan odchází bojovat, ale slibuje, že se pro Stellu po válce vrátí. O sedmdesát let později vhazuje Dan do schránky poslední dopis. Jeden z mnoha, který Stelle poslal na adresu místa, kde spolu měli po válce začít žít, a na které mu nikdy neodpověděla. Otevírá ho však Jess, mladá dívka, která v opuštěném domě hledá úkryt před svým násilnickým přítelem. Když si přečte Danovy nádherné dopisy, rozhodne se, že se ho pokusí vyhledat a pomůže mu jeho ztracenou lásku najít…

Ledová krev od Elly Blake, opět recenzní výtisk a navíc, první díl série, která se na první pohled zdá nepřehlédnutelnou. Nejen obálka, která vypadá "obyčejně" a přitom skvěle, ale hlavně téma - svět, který ovládá led. Tohle by mohlo být dobré. :-)

anotace:
Sedmnáctiletá Ruby žije ve světě, v němž vše ovládá led. Ovšem ona sama má moc ohně a žáru – a to se v tomto krutém světě trestá smrtí. Takže po smrti své matky se přidává k rebelům, kteří chtějí zničit ledového krále. Ovšem než se stačí zapojit do boje, je polapená a donucena bojovat proti nejlepším bojovníkům svého nepřítele. Jestliže turnaj přežije, má jedinečnou šanci zničit šíleného krále. Ale skončí tím utrpění lidí v království?
Plamen a led jsou v tomto světě nepřátele na život a na smrt, ovšem společně by mohly vytvořit sílu, která by mohla změnit vše.


Na konci samoty, autor Benedict Wells. Tady jsem byla rozhodnutá, proč ji chtít. Viděla jsem spoustu reakcí, jak je tato kniha dobrá, hodnocení má téměř 100% a jsem zvědavá, jestli se přidám k nadšeným čtenářům.

anotace:
Desetiletý Jules se svými dvěma sourozenci, Martym a Liz, vyrůstá v klidném a harmonickém prostředí. Idylu ovšem naruší rodinná tragédie, po níž všichni tři skončí v internátu. Julese sužují pocity viny a stává se z něj odtažitý snílek, který by si přál vše vrátit. I přesto se v internátu seznamuje s tajemnou spolužačkou Alvou, se kterou postupem času naváže hluboký a důvěrný vztah. Právě díky ní a svým sourozencům se dokáže dospělý Jules zbavit trápení a začít žít přítomností. I v té se ale musí vyrovnat s další velkou ztrátou… Působivý román o překonávání ztráty a osamělosti a o tom, co je v lidech neměnné. A především velký milostný příběh.

Další je slavná Alenka od Lewise Carrolla. Alenka v kraji divů a za zrcadlem z nakladatelství Slovart. Navíc, tato kniha získala ocenění jako Nejkrásnější vydání na světě, takže doufám, že to bude bomba.

anotace:
Třetí vydání světoznámé Carrolovy Alenky v klasickém překladu Aloyse a Hany Skoumalových. Alenka v říši divů je dílo anglického matematika a logika Lewise Carrolla, který příběh údajně napsal pro malou holčičku jménem Alice neboli Alenka. Ta je také hlavní postavou knihy. Dívka se nečekaně octne v záhadné krajině divů, kde se střetává s vymyšleným světem plným podivuhodností. Poněkud tvrdohlavá Alenka přichází s dětsky rázným řešením fantazijních zápletek, jež mají na svědomí svérázní obyvatelé říše divů. Tato ochotná a přívětivá, současně však také neústupná až tvrdošíjná dívka přitom stále zůstává dětsky sympatická. Lewis Carroll zde předvádí svoji schopnost logicky svázat absurdnosti světa a současně také důkladnou znalost dětského chování. Právě tyto schopnosti společně s básnivou imaginací zaručily jeho dílu světové uznání a vstup mezi literární klasiku.
Kniha získala ocenění "Nejkrásnější vydání na světě"


Pak jsem zavítala na stránky buxu a objevila jsem dvě knihy, které jsem si koupila. První je Jména čísel od Hanse-Joachima Langa. Po ní jsem už pokukovala dlouho, tato tématika mne velmi zajímá, a proto, když jsem ji našla ve slevovém koutku, byla moje! :-)

anotace:
V roce 1943 bylo 86 židovských žen a mužů, vybraných v Osvětimi, usmrceno plynem v koncentračním táboře Natzweiler-Struthof (Alsasko). Tento úkol zadala vědecká organizace SS Ahnenerbe (Dědictví předků). Účel exekuce: Kostry obětí měly být vystaveny v Anatomickém ústavu Říšské univerzity Štrasburk a v budoucnosti „osvobozené od Židů“ měly sloužit výzkumným cílům. Pozůstatky zavražděných byly po válce uloženy v hromadném hrobě – anonymně.
Po pěti letech bádání v četných archivech doma i v zahraničí autor zrekonstruoval průběh zločinu, identifikoval všech 86 zavražděných a prozkoumal jejich původ.


A poslední kniha je od Petera Robinsona - Až mě uloží do země a tuto jsem si koupila, protože jsem nedávno viděla na instagramu příspěvek, kde jej jedna čtenářka opěvovala, takže bylo jasné, že ji tam nenechám. :)

anotace:
Chris Lowndes, úspěšný skladatel filmové hudby, se po smrti své ženy rozhodne vrátit do rodné Anglie. Koupí si starý dům na odlehlém místě, jenž ho od pohledu okouzlil, ale pak zjistí, že se tu před více než půl stoletím odehrála vražda: bývalého majitele, lékaře E. A. Foxe, údajně otrávila jeho krásná a mnohem mladší manželka Grace. Byla zatčena, odsouzena a oběšena. Ale byla vinna? Chrisova zvědavost se postupně mění v posedlost. Touha odhalit pravdu ho vede po temných, klikatých cestách hluboko do minulosti, do spleti tajemství až příliš blízkých současnosti…
„Poutavá detektivka upomíná na britský ,zlatý věk‘ příběhů Agathy Christie.“ Wall Street Journal


Tak a to je pro dnešní úlovky vše. Mám těch knih více, ale rozhodně vás nechci zahltit, takže si něco zase nechám na příště.
Doufám, že se vám líbí knihy, které zdobí mou knihovnu, v brzké době čekejte recenze na ně a mě by teď zajímalo, co na ně říkáte a jestli si nějakou chcete pořídit? :-)

Díky za přečtení a komentáře!
Daramegan

neděle 13. srpna 2017

Alenka v říši zombií - Gena Showalterová

Autor: Gena Showalterová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 322

"Nezastaví se, dokud nepošle každou chodící mrtvolu zpátky do hrobu. Navěky."

Kdyby někdo řekl Alence Bellové, že se jí v jednom úderu srdce změní život, vysmála by se mu. Aby se z jejího šťastného života stala tragédie? Ale no tak. Jenže to je přesně to, co se stalo a trvalo to přesně jeden úder srdce. Jedno mrknutí, jeden nádech, jedna sekunda... a všechno, co znala a milovala, bylo pryč.
Její otec měl pravdu. Příšery existují.
Aby pomstila svou rodinu, musí se naučit bojovat s nemrtvými. A aby přežila, musí začít věřit největšímu rebelovi ze všech - Coleovi Hollandovi. Ale i Cole skrývá tajemství, a jestli si Alenka nebude dávat pozor, může se ukázat, že tahle tajemství jsou nebezpečnější než samotné zombie.

"I když mě svět bude považovat za blázna, raději budu bojovat, než se po zbytek života schovávat před pravdou. Zombie jsou skutečné. Číhají tam venku."

Gena Showalterová se narodila roku 1975 v Oklahomě. Patří k nejlépe se prodávajícím autorům podle New York Times a USA Today s čarovnou sérií Lords of Underworld. Mezi její další knižní série patří Otherworld Assassin´s of the dark, Everlife a White rabbit chronicles.

Když jsem zjistila, že bude tato kniha, jakožto první díl série, vydána, věděla jsem, že si ji chci přečíst. Alenku miluju, je to perfektní pohádkový příběh. A Alenka v říši zombií je skvěle vystavěný, trochu strašidelný příběh pro mládež. Od patnácti let naprosto použitelné čtivo. I bílého králíka zde najdete a můžete mi věřit, že se budete bavit.

Alenka žije se svou sestrou Emou a rodiči docela normální život. No, normální... Jediný problém je, že její otec vidí zrůdy, které se vynořují večer a proto nikam ani jedna ze sester večer nesmí. Chceš jít na rande? Fajn! Ale dopoledne. Chceš jít na večírek? Fajn! Ale do setmění doma - a kdo pořádá večírky dřív než večer, že? :-)
Takže taková je idylka v rodině Bellových, jinak se všichni mají rádi a i když je to s tátou složitější, Ali má všechny ráda. Na její narozeniny se rozhodne, že rodiče přemluví, ať jedou její mladší sestře na recitál - koná se večer. Podaří se ji to, vyjedou jako rodina... Ale potom se něco zvrtne, děsně špatně a je po rodinné idylce...
A aby toho nebylo málo, objeví se v její blízkosti Cole, který má do hodného chlapce daleko. No, s přibýváním stránek to nemá Ali vůbec, ale vůbec jednoduché.

Tento příběh je napsán s parádním, sarkastickým humorem. Ironie a právě zmíněný sarkasmus je na každé druhé stránce. Někteří čtenáři můžou brát tyto výlevy jako vzdor pubertálního dítka, ale pro mě to bylo super osvěžení celého příběhu.

Hlavní hrdinka Ali je připodobňována k Alence v kraji divů a něco s ní má společného. Milují rodinu, ocitne se ve světě, ve kterém může být jen pár lidí, vídá bílého králíka... Ale v kontextu je to naprosto odlišné a dle mého názoru nelze tyto dvě Alenky srovnávat.
Ali ze zombií říše je mnohem modernější. Díky tomu, že bojuje se zombie, tak je "krvelačnější", bojovnější a také je stylovější, zamilovanější. Každá Alenka má něco do sebe a tuto je nutno brát takovou jaká je, bojující s nemrtvými. Nečekejte žádnou romantickou holčičku, v některých jejích projevech působí jako pořádná "herdekbaba".

"Budete v pořádku. Budou žít dál, ano, ale nikdy nezapomenou na svou smrtelnost. Čas všechno vyléčí. Ztratit milovaného člověka je jako ztratit končetinu. Navždy si budete uvědomovat, že vám chybí něco, co jste měli rádi."

Tuto knihu si přečtěte, pakliže:
* máte rádi young adult a fantasy literaturu
* nejste zarytí odpůrci takzvaných bad boyz (těch tam je dost :-))
* líbí se vám hrdinky, jejichž myšlenkové pochody se vymykají normálu a dokáží být "přisprostlé"

Nečtěte, když:
* chcete srovnávat s Carrollovo Alenkou
* nemáte rádi zombií, bojíte se jich k zbláznění
* nemáte rádi hrdiny, kteří se umí ohánět mečem, bojovat holýma rukama a mají magické schopnosti

Za mě je to hodně povedené dílo, určeno čtenářům od 15 let. Při čtení jsem se bavila i já, které je trochu přes třicet (ihned tohle zapomeňte) :-). Je to vtipné, sladce ironické, napínavé, smutné.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 11. srpna 2017

Vendeta - Catherine Doyle

Autor: Catherine Doyle
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 318

"Zvonek nade dveřmi zacinkal a do bistra vešly tři holky. Dvě z nich jsem znala ze školy. Erin Reyesová a Jane Lederová byly dlouhonohé mrchy a pomlouvání lidí měly na plný úvazek."

Když se do opuštěného sídla nastěhuje pět bratrů, Sofii Gracewellové se změní život. Jednomu z nich nedokáže odolat - a varovných znamení si nevšímá. Brzy začnou tajemství rodiny vycházet na světlo a Sofie tak nedobrovolně odhalí i palčivou pravdu o vlastní rodině. Bude si muset vybrat, zda dá přednost loajalitě, nebo lásce. A až se tak stane, nic nebude jako dřív - protože v tomhle temném světě je čest to jediné, co stojí mezi životem a smrtí.

Catherine Doyle (*1990) vyrostla na západě Irska, v současnosti žije v Dublinu. Získala bakalářský titul z psychologie a magisterský titul z vydavatelské činnosti. Je autorkou trilogie Krev za krev, jež je popisována jako Romeo a Julie ve světě Kmotra. Příběh se odehrává v současném Chicagu, kde vyrůstala její matka. Už jako dítě měla Catherine bujnou představivost a pokládá za štěstí, že našla rozumný způsob, jak svou tendenci k vymýšlení příběhů ventilovat. Kromě sledování filmů, běhání a cestování si Catherine dle svých slov ráda dělá legraci ze svých dlouholetých přátel a žije převážně v noci. (zdroj: obálka knihy Vendeta)

Jakmile jsem dočetla tento první díl nové série Krev za krev, tak jsem nedokázala nad tím přemýšlet. Musela jsem začít číst něco jiného, úplně jiný žánr, protože Vendeta, téměř hned po Prokletém princi, mě totálně rozsekala. Možná se budete divit, co na tom vidím, když mi je už přes třicet, že bych měla číst něco jiného. Ale tyto young adultky, kde se setkává pan božský se svou vyvolenou mě vždy chytnou za srdce, navíc, když je to napsáno tak čtivě, že nejde knihu odložit, je zaděláno na totální pecku! :)

Hlavní hrdinka, Sofie, mi byla celou dobu příjemná. I když jsem v průběhu čtení probírala děj s kamarádkou, která říkala, že ji lezla na nervy, já si k ní našla cestu a byla mi sympatická pořád. Hlavně jsem byla ráda, že když šlo do úzkých, tak nezdrhla, ale začala jednat, i přesto, že to nebylo nejrozumnější.
Jediné, co mi fakt vadí na tomto typu knih je, že jakmile se hlavní hrdinky dozví něco důležitého, co se jim vůbec, ale vůbec nelíbí, tak většinou vyhledávají záchod a zvrací - to jako fakt? Teď čtu další YA a tam je to nemlich to stejný. Tohle mi hlava nebere, ale budiž.

Samotný děj je vystavěn klasicky, jak jsme zvyklí, "chudá" holka, dokonalý týpek, který má své temné tajemství... I když je to klišé jako blázen, tak stejně je to něco, co budu vyhledávat pořád, protože mě zajímá, jak se s tímto autoři poperou.
A za mě, Catherine Doyle to dokázala perfektně! Udělala z klišé tématu skvělý příběh, který je velmi čtivý, napínavý, naprosto dobrý! :-)

"Obě jsme umlkly, když dovnitř vešly dvě postavy. Snažila jsem se nezírat s pusou dokořán. Nevšímat si jednoho nádherného kluka je dost obtížně, ale ignorovat dva je už skoro nemožné."

Nakladatelství Baronet nedávno vydalo první dva díly ze série Royalové a i když jsem se zamilovala, Vendeta jim šlape na paty v maximální rychlosti. Prostředí je každé jiné, hrdinové jsou jiní, ale oboje čtení je just perfect!

Vendeta není pro žádné slečinky, horkokrevní Italové vám pocuchají nervy, musíte se připravit, že se budou dít věci, které nejsou nejpříjemnější. A přesto všechno po dočtení budete spokojeni a natěšeni na další  díl. Tak jako já. Už vyhlížím říjen a nemůžu se dočkat. Další skvělá kniha.

Opět se mi tu sešlo více superlativ, než je "normální", a to píšu tuto recenzi asi tři dny po dočtení. Přesto, když si vzpomenu na příběh, nejde to jinak, pořád to ve mě je.

Opravdu doporučuji. Velmi čtivé, romantické, napínavé, plné touhy, italské vášně i nenávisti, lží a intrik. Neváhejte, nebudete litovat. :-)

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 10. srpna 2017

Tati, kup mi slona! - Jiří Žáček

Autor: Jiří Žáček
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Bambook (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 72
Ilustrace: Veronika Balcarová

"Na Smíchově jsem se smál,
ve Strašnicích jsem se bál,
v Kobylisích jsem jel na kobyle,
řehtala se na mě roztomile..."

Děti, víte kolik má Praha věží, jaké je to v zoo, odkud přitéká Vltava nebo o čem se zdá autům? Že ne? Tak to pojďte honem napravit s veselými básničkami, které pro vás napsal Jiří Žáček. Dozvíte se také, že Praha není jenom naše hlavní město, ale je také jedno z nejkrásnějších měst na světě. Básničky s kouzelnými ilustracemi Veroniky Balcarové vám prozradí, co všechno se dá v Praze vidět, objevit a prožít.

Když jsem knihu otevřela, první, co mě naprosto uhranulo byly ilustrace. Paní Veronika Balcarová dokázala dát do každého obrázku život. Úplně vidím, jak se to slůně směje naživo, jak si káčátka povídají, jak se pes nevěřícně dívá na svého páníčka. Nebojte, aspoň dvě ukázky budou následovat, nemohla bych vás o to ochudit a věřím, že ilustrace budou jedním z taháků na koupi této knihy pro vaše nejmenší. Já totiž mám ráda knihy, kde obrázky opravdu za něco stojí. Musí mít duši a potom mi v cestě si knihu koupit nic nestojí. Ale ne každý dokáže takto malovat. Ilustrátorka ten talent má.


Podtitulek této knihy zní: "Veselé básničky nejen o Praze".
Obdivuju autora, jak dokáže vymyslet verše na Petřín, Orloj nebo dokonce Nerudovu ulici. Samozřejmě nechybí báseň o proslulém Golemovi a také metru. Metro, pokud mi je známo, nikde jinde není, ne? :-) U nás teda máme šaliny. :)
Věřím, že když budete dětem předčítat, tak poté zatouží po výletě, aby na vlastní oči viděly to, co jim prostřednictvím veršů Jiřího Žáčka představíte.

Poté je tam pár dalších básniček, jenž jsou už o "všeobecných" věcech, jako například Vánoční prodej kaprů nebo Pradědeček automobil.


Kdybych neměla možnost do této knihy nahlédnout, vůbec bych netušila, jak je úžasná. Některé básničky mají 4 řádky a jsou klasickým střídavým rýmem, takže ty se už pomalu učím nazpaměť, ať si s malým užijeme zábavu, až se v Praze objevíme. :-)
Ty delší, některé jsou dokonce napsány takovým tím rýmem ob řádek, už není v mých silách si zapamatovat. Takže kdo ví. Třeba nás kniha na našich toulkách Prahou bude doprovázet. :-)

Ráda bych vám tuto knihu doporučila. Je plná krásných ilustrací, perfektních veršů a dá se vlastně říci, že i super příběhů. Určitě svým nejmenším uděláte radost, a pokud neumí ještě číst, tak obrázky jim plně vynahradí písmenka.

Děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 8. srpna 2017

Mořský detektiv - Mark Douglas-Home

Autor: Mark Douglas-Home
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 343

"Nikdy jsem nepochopila, co je tak vzrušujícího na tom, když tě vojede něco tak ubohýho, jako je Ryan, ale ty na to asi budeš na rozdíl ode mě zvyklá," odpověděla Jamiesonová kysele."

"Jen zřídka se stane, že nějaká kniha zvedne laťku ve svém žánru, a přesně to Mořský detektiv udělal pro skotskou detektivku," napsal recenzent ve Scotsmanu. A měl pravdu. Mark Douglas-Home vychází z téže tradice jako Peter May a jeho detektivky se dotýkají jak ryze současných společenských témat, jako je ekologie či nucená prostituce, tak dávných tajemství, a obojí dokáže skloubit v poutavém příběhu s životnými postavami a věrohodně vystiženým prostředím. A navíc přichází se zcela novým typem detektiva...
Call McGill nemá daleko k detektivům z drsné školy, pod nepřístupným zevnějškem skrývá stejnou slabost pro lidi v nesnázích, ani on si nedělá velkou hlavu s pravidly a nezřídka se dostává do křížku s policií... Jen na rozdíl od Phila Marlowa a jemu podobných netráví většinu času po zakouřených barech, ale spíš někde na pobřeží, kde zkoumá naplaveniny a studuje mořské proudy... Cal je totiž prvotřídní oceánograf a díky svým ojedinělým znalostem dokáže občas přijít na kloub záhadám, s nimiž si jinak policie neví rady.
Užijte si první detektivku plnou soli, ale také lidských vášní, intrik a napětí, kde jde hrdinovi mnohdy i o život...

Mark Douglas-Home (*1951) je skotský spisovatel a novinář. Než se naplno pustil do psaní detektivek, pracoval ve významných skotských denících jako The Herald nebo The Sunday Times. Svou novinářskou kariéru nicméně zahájil v jihoafrickém Johannesburgu, kde při studiích na univerzitě působil jako editor školního časopisu. Vládě apartheidu byl časopis svými názory trnem v oku, a poté co několik jeho čísel zakázala, byl Mark Douglas-Home ze země deportován. Usadil se ve Skotsku. S manželkou a dvěma dětmi žije v Edinburghu. (zdroj: obálka knihy Mořský detektiv)

Když jsem knihu zaregistrovala, tak mě obálka částečně odrazovala. Měla jsem pocit, že tohle nebude nic pro mě. Po přečtení anotace jsem uvažovala, docela dost dlouho, jestli do ní jít a nakonec jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

Příběh je vyprávěn ve dvou dějových liniích. První linie je příběh o Calově dědečkovi, který za druhé světové války umřel. Jeho smrt pokrývá mnoho vrstev tajemství. Cal si myslí, že klíčem k vyřešení jeho smrti je návrat do míst, kde kdysi jeho rodina bydlela, ale není to nic jednoduchého. Druhá dějová linka je z přítomnosti, kdy jsou dvě indické dívky prodány jako prostitutky. Jedna je stále naživu, a druhá má velké nepříjemnosti...

Líbilo se mi, jakým způsobem autor ztvárnil Cala, coby detektiva oceánografa. Jak si pohrál se všemi těmi proudy, které protínají moře, dokázal vymyslet skvělé indicie, které vedly k mnohem větším případům, než o jakých jsem přemýšlela na začátku příběhu a taky to, jak se hlavní hrdina choval. Měl v hlavě všechno srovnané, uměl do pěti napočítat a mi by děsně sympatický. Dokázal se vcítit do pocitů druhých, když bylo nutné, dokázal být přímý a úsečný a hlavně, bojoval za to, co věděl a znal, šel si za svým cílem, ať už mu stál v cestě inspektor Ryan, který byl opravdu protiva protivný nebo celá vesnice starousedlíků, kteří jej považovali za samotné zlo. Jednoduše, pro mě správný týpek.

"Vonělo to tu jinak, i atmosféra se změnila. Tahle část domu bývala vlhká a zatuchlá, bývalo tu chladno jako ve vybydleném sklepě. V noci se z ní stávalo děsivé podsvětí, schodiště z kyselinových lagun klesalo do sirného centra země, kde žila příšerná obluda - zkrátka vzrušující místo pro jedináčka s příliš živou představivostí."

Kapitoly v knize jsou poměrně krátké, rozvržené tak, že jsem měla pocit, jako by mi stránky ubíhaly přímo před očima a připadalo mi, jako bych přečetla útlou knížku o pár stránkách a ne detektivní příběh, který má přes 300 stran. Autor dokázal udržet mou plnou pozornost a líbilo se mi, jakým způsobem prolínal obě dějové linie. Hlavní hrdina totiž dokázal žít jakoby dva životy. Jeden v přítomnosti a druhý v minulosti.

Detektivní příběh, který je opředen tajemstvím minulých let, kdy se hrdina po kousíčkách dozvídá věci a protkán přítomností, kdy jeho znalosti můžou pomoct v mnoha důležitých případech i co se týče prostituce, ač se to zdá šílené.
Samozřejmě zde nechybí pořádná dávka napětí, humoru, nenávisti, zloby, ale také pochopení, pomoci a najdou se i nějaké ty intriky a lži. Taková správná všehochuť.

Tohle čtení mi opravdu sedlo. Mělo to pro mě náboj, četlo se to skoro samo a skvěle jsem se pobavila. Určitě Mořského detektiva doporučuji, navíc je to velmi slibný začátek série. Věřím, že další díly s tímto oceánografem budou neméně dobré a napínavé, jako byl tento.

Děkuji Albatrosmedia.cz za poslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tady máte odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 7. srpna 2017

Josefína a bytosti - Lucie Kaletová

Autor: Lucie Kaletová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 389

"Když ti život vezme všechno,
jedna věc ti zůstane:
tvůj příběh."

Patnáctiletá Josefína si připadá ve své rodině jako slůně, které se narodilo bez chobotu: jako naprostý exot! Proč je tak jiná než táta s mámou? Proč vidí věci, které jiní nevidí? Proč ji to táhne ke strašidelnému domu jménem Wunderhaus? Mezi dívkou a troskami domu existuje pradávné pouto. Nachází se zde brána, kterou strká na svět své černé prsty zlá bytost ze slovanské historie. A to není vše! Co má ke všem čertům znamenat věštba z křišťálové koule, která praví, že Josefínu hledají bytosti, z nichž některé s ní chtějí mluvit, ale jiné ji touží zabít? K tomu všemu jí rodiče nechtějí dovolit, aby se přihlásila na svou vysněnou školu. Není to nespravedlnost? Ještě že má oddaného kamaráda Michala, jehož však podezírá, že je tak trochu zbabělec. Až s ní prožijete její strašidelnou pouť, možná si budete chtít stejně jako ona vzpomenout. Kým vlastně jste!

Lucie Kaletová o sobě říká, že je duší stále dítětem, a proto miluje legendy a hrdinské příběhy. Děti a zvířata prý mají dar jasného zraku a vědí, že duše stromů, skřítci a všechny další bytosti přírody nejsou výmyslem, ale opravdu existují. Někdy se jí lidé ptají, k čemu jsou hrdinské příběhy dobré. Dnes je přece hlavní být praktický a rozumět počítačům a obchodování. Odpovídá jim, že dnešní svět víc než kdy dřív potřebuje hrdiny, kteří se nebojí zapotit a umazat, aby napravili, co pokazili jiní. Ostatně kým jiným než hrdiny jsou třeba kosmonauti, cestovatelé, požárníci, záchranáři, válečn reportéři, sportovci a lékaři v bídou trpících zemích?
Lucie pracuje v médiích. Vyzkoušela si také psaní scénářů pro seriál ČT Nauč tetu na netu. Josefína je její třetí knihou, předchozí dvě se jmenují Strašidla na Silvrštějně a V pověstech až po uši. Vyčítá si, že s psaním nezačala dřív, proto nyní píše pořád a s velkou radostí. (zdroj: obálka knihy Josefína a bytosti)

Od knihy jsem žádné očekávání neměla. Věděla jsem, že mě čeká příběh, který je primárně určen mladším ročníkům, děj plný slovanských pověr a bytostí, které nejsou z našeho světa.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem v průběhu čtení zjišťovala, že kniha toho má v sobě mnohem víc, je perfektně napsaná, napínavá a zábavná.
Vůbec mi to nepřišlo jako čtení pro děti a věřím, že nejeden dospělý si polahodí při čtení. Josefína, ač je to patnáctiletá holčina, je velmi příjemnou, rozumnou postavou, která i přes svůj strach se snaží zachránit, co se dá. Ukázka odvahy, která se jen tak nevidí. Dokáže se obětovat pro své nejmilejší, i když ji to někteří pořádně stěžují. Ví co je to empatie a zdárně to převede do praxe.
Pro mě je to jedna z těch skvělých hrdinek, která jen nesedí a nebrečí doma do polštáře, když se ji dějí křivdy, ale zatne zuby a drápy a snaží se, seč může, otočit i to zlé ve svůj prospěch.

Nejdřív začnu tím, co mě trochu zklamalo, ale netýká se to děje. Kapitoly jsou krátké tak akorát, názvy kapitol jsou víceslovné, vícevětné (tohle slovo jsem asi právě vymyslela :-)) a toto se mi líbilo. V jedné části knihy se ovšem odvíjí text v jiném typu písma (jedná se o deník) a to písmo bylo nečitelné. Teda, přečetla jsem jej, ale domýšlela jsem si, co to mohlo být za slovo, kolikrát se sekla, jestli je to tak, jak to čtu a co to vůbec má být... Je to škoda, těch stránek je takto více a mi to zkazilo chuť číst, chtěla jsem stránky přeskočit, ale věděla jsem, že nemůžu, že ty informace z toho deníku potřebuju...

Tak a to je konec negativním věcem. :-)
Krom skvělého příběhu se zde objevují i neméně skvělé ilustrace Jany Šouflové. Není jich sice mnoho, ale o to více jsou vypracovanější a mě si naprosto získaly. Parádně to sedlo k příběhu a já se vždy těšila, až na mě vyskočí další obrázek.

"Ráno je nový začátek. Pokaždé znovu. Odhazuje vzpomínky na včerejšek jako skořápky prázdných vajec. Odhazuje sny a snaží se mi namluvit, že jsou jen potem duše. Mám hodit mozek do pračky jako zavlhlou noční košili."

Autorce se povedlo velmi dobře zapasovat vtip do vážných věcí. Díky tomu Josefína odpovídala svému věku, protože kdyby byla jen vážná dívka s vážnými problémy, tak je to pomalu superhrdinka bez citů. Takhle byla normální, svérázná, pubertální a milá holka, která chce jen vyřešit co musí a mít svatý klid.

Dalším bodem, jenž se mi líbil, tak byly verše, které doprovázely příběh. Jednalo se o básně, které Josefínu napadaly, ale vždy tak nějak lahodily oku a zase zpestřily četbu.

"Klika dveří se váhavě pohnula směrem dolů. Západka cvakla. Dveře pomalu zaskřípěly, pak je kdosi prostě utrhl a odhodil do tmy. Zírala jsem do černého otvoru dveří, až mi námahou tekly slzy. Neviděla jsem nic. Cítila jsem ale, že někdo nebo něco vidí mě. Jako by se sama tma zle usmála."

Samozřejmě že v knize nechybí ani pořádné napětí. Moc se mi líbily chvíle, kdy i mě samotné tuhla krev v žilách a byla jsem napnutá, co se bude dít dál. Sem tam to bylo i takové... lehce strašidelné.

Dokážu si představit, že tuto knihu dám svému dítěti přečíst někdy kolem třinácti let. :-) Dříve by z toho mohl mít noční můry. A taky by asi všude hledal Děda, protože toho má každá domácnost. Já ho tedy, mezi námi, hledám taky a není. Prostě kde nic, tu nic. A to není dobré! :-)

Určitě a s velkou radostí doporučuji tuto knihu od české autorky. Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala a dozvěděla se pár informací, jak o Dědovi, tak třeba i o Dýmu, i když toho potkat opravdu nechci.
Je to čtení pro děti i dospělé a tak, jak jsem milovala a stále miluju Nekonečný příběh, plný fantazie, hrdinství a lásky, tak stejně to teď mám u Josefíny. Fantazie, láska, hrdinství, touha, smutek, beznaděj ale i naděje, to vše se ukrývá v tomto pohádkovém příběhu. A já jej vřele doporučuji.

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

neděle 6. srpna 2017

Josefovská krev - Jaroslav Kuťák

Autor: Jaroslav Kuťák
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Moba
Počet stran: 243

"Jak mladá pani tlumočnice jemně žvatlala, naklonila se, popadla velvyslancův příbor a začala mu krájet jeho maso na malý kousky. Monsieur ztuhnul a nebyl sám. Zírali jsme s votevřenejma hubama, jak naše jemná dáma dělá faux pas jako prase a krájí maso francouzskýmu velvyslanci. Když ji to došlo, omluvila se, vyhrkly jí slzičky a schovala tvář do dlaní. Její manžel, ten můj kámoš, se ale začal smát. Vysvětlil, co se stalo: "Víte, pane vyslanče, moje paní pracuje v mateřský školce."

Mladík s neobvyklým jménem Vinnetou žil až doteď obyčejným, bezstarostným životem, tak jako všichni obyvatelé romského ghetta v Josefově. Zničehonic se však ocitá v drtivém soukolí. Neznámí, hrůzu nahánějící muži si ho najali, aby pro ně prohledával josefovské podzemí. Zpočátku váhá, ale když kolem něho začínají umírat lidé, pochopí, že nemá na vybranou. Musí splnit úkol - najít to, po čem zabijáci touží. Ani poté mu však nikdo nezaručí, že se nestane další z řady obětí...

Jaroslav Kuťák žije a pracuje jako spisovatel a překladatel v Hradci Králové. Studoval germanistiku na Humboldtově univerzitě v Berlíně a poté prošel mnoha různými zaměstnáními - televizní editor, dělník, správce fotbalového stadionu, správce webu, majitel cukrárny, šerif ve westernovém městě pro děti. Je rekreační fotbalista a šachista, profesionální golfista, miluje doutníky, víno a staré pohlednice. Publikoval více než 150 detektivních příběhů. Pro napsání westernů používá pseudonym N. C. Marshal a je překladatel románů scifi o Perry Rhodanovi.

Tak tato detektivka se mi líbila, už jen z toho důvodu, že autor využil sci-fi prvky, které tomu dodaly šťávu. Tudíž, děj se odehrává v reálných prostorách josefovského opevnění, ale některé pointy, které plynou z příběhu, jsou naprosto nereálné a přesto skvělé.

Já osobně mám velmi ráda fantasy a scifi, takže díky autorově fantazii jsem se cítila čtením naprosto naplněna. Fakt mi tam nic nechybělo. Pan Kuťák napsal příběh o romském chlapci jménem Vinnetou, který se už odmala pohyboval v podzemí josefovské pevnosti, takže bylo nanejvýš logické, že si jej dva týpci najmou, aby pro ně hledal v podzemí to, co mu ale říct nemůžou. A nejen, že Vinnetou hledá, ale i nachází! Ovšem něco úplně jiného - mrtvoly...
Na druhé straně příběhu stojí tři soukromí detektivové, z nichž mi nejvíce utkvěl v hlavě Dan, v knize hojně nazýván Daneček. Obtloustlý, ale strach nahánějící týpek, který má vždy v zásobě hromadu historek k pobavení a mě tento Daneček opravdu bavil. :-)

"Vrstvil barvu na barvu, jak potřeboval, nešlo mu tolik o realitu, ale o výraz, protože dobrý obraz má způsobit, že se před ním divák zastaví a přemýšlí nikoliv o tom, co na něm je, ale proč ho nutí přemýšlet."

U této knihy jsem se výborně pobavila. Nejen, že jsem hádala, kdo může za všechny ty mrtvoly, ale také jsem se snažila odhadnout, co se v tom podzemí má najít a taky, co pan lajtnan dělá či nedělá. Bylo toho spoustu k řešení a právě proto mě ta Josefovská krev tak bavila.
Další plus, které bych ráda zmínila je, že autor dal do příběhu nejen detektivní zápletku, ale okrajově zabrousil i do tématu rasismu, romské etniky, neopomněl ani trochu historie... Jo, já jsem spokojený čtenář! :-)

Vím, že někdy jsem z těch zelených původních detektivek na rozpacích, ale tady můžu upřímně říct, že to bylo dobrý. Přečetla jsem ji za jeden jediný den, takže trochu jednohubka, která ale byla zajímavá, pravdivá a místy perfektní scifi. :-))

Děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

středa 2. srpna 2017

Černé lekníny - Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Počet stran: 383

"Řeknu vám, co chci tak úporně najít: je to obyčejná krabice, velká asi jako krabice od bot, plná starých fotografií. Vidíte, není to nic originálního. Četla jsem, že dneska si můžete celý život ukládat fotky na USB velikosti zapalovače. A já hledám krabici od bot. Až vám bude přes osmdesát, budete hledat ve svém harampádí maličký zapalovač. Držím vám palce. Tomu říkám pokrok."

I malebná města skrývají temnou tvář a nebezpečná tajemství z minulosti. Francouzské městečko Giverny je domovem zahrad, kde maloval své obrazy Claude Monet. Koloběh města, přes den plného turistů, navždy změní nejen tři vraždy, ale i záhadně zmizelý obraz černých leknínů. Kdo zabil školáka, starého malíře a úspěšného očního lékaře? Kam zmizely obrazy z Monetova domu, zejména Černé lekníny, o nichž se povídá, že je slavný malíř namaloval těsně před smrtí? Policistům znesnadňuje vyšetřování mnoho matoucích stop, zamlčovaných faktů, ale také láska a ničivá vášeň. Uprostřed dění, v němž se prolíná přítomnost s minulostí, jsou tři ženy: velice talentovaná jedenáctiletá dívka, nebezpečně svůdná učitelka a stará vdova, která všechno pozoruje z věže svého mlýna. Pouze ony znají pravdu. Co všechno skrývají?

Michel Bussi je aktuálně nejčtenější francouzský autor. Narodil se v roce 1965 v Louviers. Začal psát už v devadesátých letech, ale trvalo celou jednu dekádu, než prorazil s knihou Code Lupin (Kód Lupin, 2006). Následovaly další úspěšné detektivky a v roce 2011 vyšel román Černé lekníny (Nymphéas noirs, česky 2017), který získal mnoho ocenění. O rok později z něj další kniha, Vážka (Un avion sans elle, česky 2016), učinila jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů, jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Bussi působí také jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu.

 V příběhu jsou hlavní tři postavy. Tři ženy, tří generací. Nemají nic společného krom místa, kde bydlí. Giverny je malá vesnice, která se proslavila díky Monetovi, jenž ji měl za domov a vytvářel zde svá úžasná díla. Poté, co umřel, navštěvují vesnici tisíce turistů, prochází se monetovskou zahradou, okukují jeho růžový dům a přemýšlí, kde seděl a jak se mohl tvářit, když maloval.
Do Giverny dorazí nový policejní inspektor a v době jeho příchodu je nalezeno tělo mrtvého muže. Kdo a proč jej zabil zrovna takovým způsobem? Nejen, že musí najít odpovědi na tyto otázky, taky se začne hovořit o "ztraceném" obrazu černých leknínu od Moneta a aby toho nebylo málo, vše komplikují i mezilidské vztahy, jako je touha a chtíč.
Inspektor má po bodu svého zástupce, který se snaží vše korigovat a vyřešit, a jestli se jim to podaří, to si už musíte přečíst.

Co já vám můžu říct, tak je, že Černé lekníny jsou naprosto úchvatné čtení. Pan Bussi je opravdový génius. Nejen, že jeho popisy prostředí vám v mysli zavedou do malebných uliček městečka Giverny, jako byste tam osobně chodili, ale také díky jeho umění si dokážete představit, jak třeba září barvy na plátně, když někdo kreslí a něco vytváří. Ty linie, které se v knize nazývají jako ubíhající, mi nikdy nic neříkaly, ale teď, po přečtení, mám pocit, jako bych věděla o čem je řeč a navíc se vyznala ve světových malířích.

"Povím vám jedno: je spousta kreténských hledačů pokladů, kteří projedou celý svět, aby našli tři zlaté mince. Kdyby byli o něco chytřejší, navštívili by půdy domů v Giverny a v okolních vesnicích. Vím dobře, co se povídá." 

Styl, jakým je kniha napsána, mi taky maximálně vyhovoval. Kapitoly krátké a jelikož se celý příběh odehrává v pár dnech, tak i na tohle se bral ohled. Rozuzlení všeho bylo pro mne tak neočekávané, že jsem zůstala sedět s otevřenou pusou a nevěřila, že tohle autor dokázal. Že se v tom neztratil a dokázal vést onu pověstnou nitku příběhu takovým způsobem, abych jako čtenář šla pořád doleva, přitom nenápadně jde děj doprava a najednou se spojíme. Byla to taková rána, že jsem nevěřila. Nechápala. A pak se smála autorově dokonalosti. Věděla jsem, že jeho knihy jsou čtivé, protože jsem měla možnost si přečíst například Maminka neříká pravdu, ale že to dotáhne k takové exkluzivitě, tomu bych nevěřila.

Dokázal mě upoutat nejen samotným příběhem, ale také informacemi, které se týkali mistrovských děl, malířů a třeba i takových malých detailů, jako jsou ceny obrazů. Podařilo se mu mě uhranout nejen vyprávěním o generaci tří žen, ale také jeho smyslem pro detail. Jak dokázal popisovat západy slunce, některé výtvarné díla nebo jen "obyčejný" vzhled člověka... to bylo skvělé.

Vím, že těch superlativ je v této recenzi dost, ale ono to jinak nejde. Může se to někomu zdát přehnané, ale pro mě je to jedna z těch nejlepších knih, které jsem tento rok přečetla a hlavně díky Černým leknínům vím, že tohoto autora si ujít nenechám. Když vyjde něco nového, můžete si být jisti, že po knize sáhnu, protože mě opravdu dokázal přesvědčit, že za ten čas strávený čtením stojí.

Doporučuji všem, kteří mají rádi detektivní příběhy, kteří dokáží ocenit smysl popsat i nepopsatelné a chtějí si užít příběh, který je nepředvídatelný. A věřím, že tady si konec nikdo netroufne odhadnout. A když už ano, bude se mýlit. Jednoduše, doporučuji všem.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan