středa 26. července 2017

Jediné pravé lásky - Taylor Jenkins Reidová

Autor: Taylor Jenkins Reidová
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 255
Rok vydání: 2017

"Příběh ženy, která musí nečekaně volit mezi manželem, kterého dlouho považovala za mrtvého, a snoubencem, jenž v ní znovu probudil chuť žít."

Emma a Jesse jsou spolu od střední školy. Vybudují si společný život, vezmou se a pracovně spolu procestují svět. V den prvního výročí svatby se však s Jessem zřítí vrtulník do Tichého oceánu a on je po nějakém čase prohlášen za mrtvého.
Emma se vrátí k rodičům, aby se dokázala lépe vyrovnat s jeho ztrátou, a začne pracovat v rodinném knihkupectví. Roky plynou, až jednou Emma narazí na dávného kamaráda Sama a znovu se zamiluje. Když se zasnoubí, má pocit, že dostala druhou šanci na štěstí.
Ovšem jen do chvíle, než jí na rodinné večeři zazvoní telefon a na druhém konci se ozve Jesseho hlas. Emmu čeká velké rozhodnutí. Manžel nebo snoubenec? Emma ví, že musí naslouchat svému srdci. Není si však jistá, co říká...

Taylor Jenkins Reidová je spisovatelka, esejistka a televizní scenáristka pořadu Acton, Massacusetts. Její prvotina Forever, Interrupted se stala předlohou stejnojmenného filmu, jehož hlavní roli obsadí Dakota Johnson. Její druhou knihu After I Do označil prestižní literárí časopis Kirkus Review za knihu, kterou si nelze nechat ujít. O jejím dalším románu Maybe In Another Life (Možná v jiném životě, 2015) vyšel článek mimo jiné v časopisech People, US Weekly a Cosmo. Žije v Los Angeles s manželem Alexem a psem Rabbitem.

S hrdinkou knihy Jediné pravé lásky, se setkáváme poprvé, když jí je nějakých cca 14 let. První zakoukání do kluka, první vzlety i pády. První párty... na které se něco zvrtne, Emma se setká s Jessem a od té doby jsou nerozlučný pár. Po pár letech se vezmou a po roce jejich manželství je Jesse prohlášen za mrtvého.
Emma se zhroutí, poté zase vstane a s novou láskou prožívá šťastný život. Jenže, uplnou další roky a Jesse je zpět.. teprve tady začíná ta pravá zápletka...

Nebudu vám sáhodlouze popisovat děj, protože si myslím, že anotace sama o sobě je velmi výmluvná. Ty drobné nuance, perličky, které oživují celou knihu, stejně nemůžu vystihnout a proto si ji budete muset přečíst, abyste pochopili, co je na tomto "milostném" trojúhelníku tak skvělého. Já jsem totiž po dočtení měla nejen slzy v očích, ale říkala jsem si, že to je přesně to, co se mělo stát. Byla jsem maximálně, vlastně stále jsem, spokojená a ráda, že se mi kniha dostala do rukou.

"Musím tě propustit a musím poprosit i tebe, abys mě nechal jít. Opravdu věřím, že když se budu hodně snažit, můžu si vybudovat takový život, jaký jsi pro mě vždycky chtěl. Šťastný život. Spokojený život. Život, ve kterém budu milována a i já budu milovat."

Velmi se líbilo a co obdivuji na autorce, tak je způsob, jakým popisovala vnitřní myšlenky a pochody Emmy, hlavní hrdinky. Všechno bylo naprosto uvěřitelné a myslím si, že spousta žen, kdyby si prošly tím stejným, čím Emma, tak by se zachovaly stejně.
Jasně, bylo tam pár míst, kdy bych Emmě nakopala, ale na druhou stranu zase přemýšlím nad tím, jestli bych se tak nechovala i já v dané situaci? Člověk má jen jedno srdce a rozdělit jej nelze. Láska je sice bezmezná, ale přes tento fakt je přece jen k někomu ten cit silnější než k druhému. Ale je možné, aby to bylo k dvěma lidem stejně silné?

Taylor Jenkins Reidová si pohrála s postavami, vymazlila je do sebemenšího detailu a popisovala takové situace, které opravdu reálně můžou nastat, nevymýšlela žádné otočky a odbočky, ba naopak se velmi reálně věnovala pocitům, které vyplujou na povrch, když se nějak zařídíte, a osud vám to překazí tak, že nevíte kam dál jít. Ale opravdu, když nemáte ani páru.

Jediné pravé lásky není jen sladká, romantická kniha, kterou přečtete a odhodíte někde do kouta, v lepším případě ji zasunete do poličky a zapomenete. Tento příběh vás donutí se zamyslet nad tím, co ve svém životě máte. Pokud máte partnera, budete přemýšlet, jestli je ten pravý, jestli cítíte aspoň krapet toho, co se píše v příběhu a jestli jej nemáte, budete přemýšlet, kde k takovému pokladu přijít. I když jsou všichni hrdinové, počínaje Emmou a konče Jessem popsáni jako dokonalí, tak přesto všechno jsou tam drobné mušky nedokonalosti, které příběhu dávají šmrc. Jak sama píšu, byly místa, kdy se má levačka chtěla potkat s Emminou tváří, přitom jsem ji hned na další stránce odpustila, protože jsem věděla, co prožívá.
Tohle, to prožívání, to je přesně to, co autorka dokázala skvěle vystihnout, popsat a tím pádem čtenářům nabídnou pocity přímo na zlatém podnose. Věřím tomu, ať už si tuto knihu přečte kdokoliv, minimálně jednou se zamyslí nad tím, co má a minimálně jednou se hnou ledy a ucítí něco z toho, co v té knize překypuje: štěstí, radost, láska, strach, obavy, nerozhodnost, loajalita, empatie, zoufalství, touha... a mnoho dalšího.

Já nemůžu jinak, než tuto knihu ohodnotit maximálním počtem bodů, protože mě docela psychicky vyždímala a to já dokážu ocenit. Zase mi ukápla slza, věřili byste tomu? Asi jsem cíťa, ale ono to tak nějak k tomu příběhu patřilo. :-)
A doporučení je asi jasné, všem ženám, dívkám, dámám... Ať se líbí.

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady máte odkaz.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

pondělí 24. července 2017

Dítě školkou povinné: ze života andílků - M. M. Cabicar

Autor: M. M. Cabicar
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 181

"Já prostě miluju hlášku operátorů: "Mohu vám ještě nějak pomoci?" Mně to nedá. Zatím jsem na konci hovoru požádal chlápka, jestli by mi teda skončil se psem, slečnu, že bych potřeboval umýt okna, jednoho technika, jestli by nám v koupelně nevyměnil žárovku, co zrovna praskla, pána z péče o zákazníky, jestli by k nám nechodil během dovolené zalévat kytky, a paní z reklamací, jestli se jí nechce s mým dítětem na hřiště, když jsem byl nemocný."

Třetí pokračování nejúžasnější humorné knížky všech dob!
Zcela nové vtipné příhody jednoho odvážného otce, který se svou čtyřletou dcerkou Viki prožívá všední situace s nevšedním nadhledem a laskavým humorem, jehož absurdita čtenáře rozveselí tak, že se řehtají a slzí smíchy a nedokážou se od čtení odtrhnout.

Tak se po třetí potkáváme s Viky a jejími rodiči. Viky je pět let, roste jako z vody a mi přijde, že se už autor více soustředí na příběhy, které se týkají celé rodiny. Viky, i když je hvězdou těchto knih, už nemá takové šílené glosy v rukávu a proto nastupuje vtipnost a výřečnost rodičů na scénu.

Když se kouknu na všechny tři díly, tak první, ač byl průkopníkem těchto historek u nás, tak byl nejslabší. Příběhy byly z valné většiny o Viky a i když je to sladký andílek, tak některé povídky působily, jako by byly spíchnuty horkou jehlou a nesedělo mi to.
V druhém díle jsem se už více rozplývala, smála se o něco více nahlas, když jsem se jen usmívala, tak koutky úst jsem měla o něco více nahoru.
A třetí díl si drží kvalitu druhého. Byly povídky, u kterých jsem se smála, některé jsem se proculila, některé přešla s lehkým pousmáním.
Co mě pobavilo, tak je um autora, jak převádí na stránky řeč dcery, její myšlenky a také myšlenky manželčiny. Bylo by super z jednoho pohledu poznat, co si o vás kdo myslí. :-)

"Výkladový slovník vánočních dárků aneb Řekněte, co jste dostali, a dozvíte se, co se tím chtělo říct...
Sprchový gel - smrdíš
Ponožky - smrdí ti nohy
Šampon - smrdí ti vlasy
Šátek - proboha, aspoň si ty vlasy něčím přikryj
Antiperspirant - potíš se jak kráva
Deodorant - když už se nemyješ, aspoň to něčím přebij
Pasta na zuby - smrtí ti z tlamy
Hodinky - je čas se umýt!
Peníze - tak na sebe už zavolej chemické čištění a deratizátora
Sůl do koupele - nejdřív se nalož do vany, ať se ta špína trochu rozloží...."

Dlouho jsem přemýšlela, komu bych tuto sérii doporučila. Standart je pro všechny, kteří se chtějí smát, mají rádi autorův humor, jenž můžou znát i z jiných knížek... Ovšem tyto tři knížky by byly fajn i na nějakou domácí párty - Znáte to - zábava vázne, alkohol otupil vaše mozkové buňky a vy nevíte, o čem se bavit - slibuju, že pokud otevřete kterýkoliv díl a přečtete si jeden příběh, poté druhý, pak třetí, tak zábava se rozproudí.
Pořád nemůžu zapomenout, jak se přítel smál, když jsem mu některé povídky četla, z mrzouta, který se z práce vrátil bez energie a nálady, byl po mém přečtení těch dobrých úryvků (které jsem pečlivě vybrala) vysmátý chlap. :-)

Celkově to bylo milé setkání a jsem ráda, že jsem si mohla tyto příhody přečíst a na některé budu opravdu vzpomínat. Obzvlášť si u stromečku na vánoce vybavím, co který dárek znamená. :-)

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a třetí díl si koupíte přímo tady.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

pátek 21. července 2017

Caraval - Stephanie Garber

Autor: Stephanie Garber
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Egmont publishing
Počet stran: 432

"Krabice, která ležela za dveřmi, byla celá černá, v barvě prohry a pohřbu. byla podlouhlá a skoro stejně široká jako Scarlett. Vedle ní stála váza se dvěma rudými růžemi."

Než vstoupíte do světa Caravalu, mějte na paměti, že je to jen hra.

Ať už jste o Caravalu slyšeli cokoli, určitě se to nevyrovná realitě. Je to víc než hra! Je to magie. Scarlett vždy toužila Caraval zažít a letos dostala pozvánku. Jenže vzápětí unese její sestru Tellu tajemný režisér celého představení. Není se čeho bát, Caraval je přece jen zdání. Ale co když ne? Ať už je to jakkoli, Caravalem musí Scarlett projít i se zlomeným srdcem a sestru rychle najít, než se spustí nebezpečný dominový efekt následků a navždy ji ztratí.

Stephanie Garber má ráda Disneyland, protože je to jediné místo na Zemi, kde má pocit, že by mohly ožít fantastické příběhy, o kterých tak ráda píše. Když zrovna nepíše fikci žánru young adult, vyučuje kreativní psaní na severu Kalifornie a je známa tím, že obrací školní úlohy ve hry a bere studenty na exkurze, které zahrnují autogramiády knih.
Na placení účtů během střední školy, univerzity a  přestávkách mezi nimi si Stephanie vydělávala jako baristka, číšnice, barmanka, zástupce zákaznického servisu pro poradenskou firmu v oblasti energií a prodavačka. Také strávila mnoho let prací s mládeží - jako poradce na letním táboře s tématikou vesmíru, jako dobrovolník ve škole pro hluché děti v Mexiku a vzala mnoho skupin středoškolských studentů do zahraničí, kde trávili prázdniny prací v hostelech v Amsterodamu. Dodnes nepřestává snít o dalších dobrodružstvích.

Scarlett a Tella jsou sestry. Jedna se stará o druhou, žijí pouze s otcem. Scar se dlouho snaží o to, aby show Caraval přijela na jejich ostrov, aby se se sestrou trochu rozptýlily. Pořád se nic neděje. Až jednou přijde pozvánka na soukromý ostrov, kde se bude Caraval odehrávat. Hlavní je, aby si sestry zapamatovaly, že nic není skutečné, všechno je jen hra. Ale pro Scarlett hra končí ve chvíli, kdy se ztratí její sestra a jde ji o život. Má na to pár nocí, aby ji našla, buď sama nebo s pomocí. Ovšem, i když je to pomoc, nemusí to být zákonitě pro její dobro...

"Před jejíma očima tvořily třpytící se stěny z písku palác ve tvaru obrovské ptačí klece - s obloukovými mosty, klenbami ve tvaru koňské podkovy a kulatými dómy. Vše bylo pokryto zlatavými vločkami sluneční záře."

Po prvních pár stránkách mi bylo ihned jasné, že tohle bude skvělé čtení. Caraval je napsán tak dobře, že se čte úplně sám, stránky ubíhají a navíc je to pojato i napínavě. Pořád jsem při čtení čekala, kde na mě vyskočí další lež, intrika či nějaké ponížení. Co vám budu povídat, po pár stránkách jsem se stala závislou. A chtěla jít hrát Caraval taky!

Postavy, počínaje Scarlett a konče Juliánem či Dantem, byly v pohodě. Příjemné, všichni hráli svou roli naprosto skvěle a autorce se povedlo ve mě vyvolávat přesně ty emoce, které v tu danou chvíli odpovídaly ději. Lítost, pláč, smích, udivenost... "ochání" a "achání" jsem se nevyhnula. :-)

Jediné, co mi trochu kazí konečný dojem, tak je konec příběhu. Ten se mi, sám o sobě líbil, ale autorka mě nedokázala na další díl navnadit. Pokud se ke mě dostane, tak si jej přečtu, ale že bych se třepala na něj, nemohla dospat, tak to v žádném případě. I přesto, že se tam odehrálo něco, co slibuje, že Caraval bude pokračovat na skvělé vlně, tak pro mě je tato "podstatná" část vedlejší a když to napíšu hnusně, tak mi to je jedno, jak to dopadne.

Ale první díl byl úžasný. Mám ráda knihy, které odsýpají, pořád se něco děje, nejsou tam žádné hluchá místa. A to přesně Caraval splnil. Bavilo mě to. A hlavně se mi opět líbili bad boys, ty já prostě v knihách miluju. Tíhnu k nim a pokud jsou ještě potetovaní... je mi opět patnáct a slintám! :-)

I když se vám může zdát, že 400 stran je hodně, nemusíte z toho mít obavy. Na některých stránkách jsou jen nakreslené a napsané dopisy, takže je to o něco méně textu, navíc písmo je docela velké, žádné šílenosti nahuštěného písma tam nenajdete, takže není třeba se obávat tloušťky. Ba naopak. Mě by nevadilo, kdyby ta kniha těch stránek měla více. Čtení jsem si maximálně užívala.

Určitě doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy svět, jenž v sobě má romantiku, intriky a taky částečky zla. Když to totiž spojíte dohromady, dostane perfektní skládačku - hru Caraval, kterou se vyplatí si přečíst.

Díky Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Mějte se fajn a děkuji za přečtení! :-)
Daramegan

čtvrtek 20. července 2017

Knižní přírůstky

Ahoj,

slíbila jsem vám, že ve čtvrtek vám představím mé nové krásky, které přibyly v knihovně. Protože jsem se do zásilkovny v tom horku nedostala, raději jsem to s malým strávila na balkoně v bazénku, tak jsou ze knihy, které jsem ukořistila v Levných knihách. Ale myslím, že i tak máte možnost chytnout nějakou tu inspiraci. 

Restaurátor - Julián Sánchez
Brousila jsem si na ni zuby už od výprodeje na Jotě, tak jako na následující tři a jsem ráda, že jsem s koupí počkala. Protože ji mám doslova za pár korun. :-)
Anotace:
Po úspěšném románu Starožitník nechává Julián Sánchez ožít své alter ego v dalším napínavém příběhu. Spisovatel Alonso přijíždí z New Yorku zpět do milovaného města San Sebastiánu za bývalou ženou Bety, s níž v předchozím románu prožil dobrodružství v Barceloně. Bety mu představuje nového kolegu a dobrého přítele, restaurátora obrazů Brucknera. Stárnoucí, ale elegantní Američan ve Španělsku shromažďuje materiál pro celoživotní dílo – monografii o malíři Sertovi. Krátce po Alonsově příjezdu je však Bruckner nalezen utonulý a začíná se rozvíjet příběh ještě záhadnější a rozvětvenější než ten předchozí.
Alonso díky úspěchu svých předchozích titulů dostává v Americe výhodnou smlouvu od nového nakladatele a zaváže se napsat historický thriller. A za námět si bere skutečnou událost Brucknerovy smrti. Potřebuje jej však rozpracovat do románového děje se zápletkou, a tak se spolu s Bety nechává vtáhnout do pátrání po okolnostech Brucknerova úmrtí. Sám se začíná zajímat o život a dílo Josého Serta, před válkou nejlépe placeného malíře na světě, a zjišťuje dalekosáhlé souvislosti. Pátrání jej zavede třeba až do Paříže za nacistické okupace, kde se dozvídá o tajuplném – a pro příběh možná zásadním – pokladu židovské rodiny Wendelů…
Ovšem i postava restaurátora Brucknera je obestřena složitými záhadami: byl veteránem války ve Vietnamu, členem plavecké reprezentace Spojených států na dvou olympiádách (takže se jistě neutopil jen tak) a jeho družka zahynula při tragické nehodě. Věděl snad o Sertovi či pokladu, s nímž měl umělec co do činění, příliš mnoho? Je možné, aby sedmdesát let staré události takto doznívaly v současnosti? Sejde se v jednom bodě linie pátrání, které provádí spisovatel Alonso na vlastní pěst, s historickou skutečností, o níž věděl restaurátor možná tolik, že ho to stálo život? 

Motýlí kůže - Sergej Kuzněcov
Tohle je druhý ze tří kousků, který jsem chtěla ve výprodeji v Jotě, a opět se mi vyplatilo počkat. I když hodnocení není nic moc na databázi, tak minimálně obálka mě uhranula. :-)
Anotace:
Psychothriller ze současné Moskvy.
V Moskvě řádí masový sadistický vrah žen a Xenie, cílevědomá ambiciózní novinářka pracující v on-line deníku, vytvoří portál věnovaný nejen jemu a jeho obětem, ale všem masovým vrahům v dějinách.
Pomáhá jí věčný loser Alexej, novinář, sukničkář a zamilovaný podřízený, Marina, mladičká matka-samoživitelka a nymfomanka, a Ola, pečlivě udržovaná a výkonná podnikatelka.
Xenie je tématem fascinována nejen profesionálně, ale i ryze osobně – vedle snění o zářné žurnalistické kariéře se v soukromém životě oddává masochistickému sexu.
Internetový portál, který Xenie vymyslela, má obrovský ohlas, ale jaký bude mít vliv na život jednotlivých postav? Xenie na síti navazuje virtuální vztah s osobou, která si říká Alien...
Sergej Kuzněcov píše o mladé generaci Rusů, která se vyrovnává s novou životní realitou v Moskvě, jednom z největších moderních světových měst, v němž ale stále přežívá i minulost hlavního města ruského impéria. Svět těchto Moskvanů je zaměřený hlavně na konzum a tělesné požitky, které mají vyplnit intelektuální prázdnotu. 

Pravidla sýrárny - Michael Paterniti
A třetí kousek, který jsem chtěla v Jotě a opět se vyplatilo počkat. Tuto knihu jsem zaregistrovala už když vyšla a pořád mě to k ní lákalo, ale nenašla jsem čas a co si budem nalhávat, ani dost peněz, protože pořád vycházely knihy, které jsem nutně potřebovala více než tuto. Ale díky LK ji mám a uvidíme, jaká bude.
Anotace:
Příběh nejen o lásce, zradě a pomstě…, ale také o kousku nejvzácnějšího sýra na světě.
Co všechno může způsobit kousek vynikajícího sýra? Páramo de Guzmán, domácí sýr vyráběný v jedné rodině po celé generace, dokáže neuvěřitelné věci. Přenese vás do časů, kdy jídlo bylo opravdové a znamenalo daleko víc než jen plný žaludek.
Anebo ve vás probudí touhu po vzdálených světech, po jiných kulturách, než je ta zběsilá americká, ale třeba také touhu stát se úspěšným novinářem, jezdit po světě a hledat právě takové příběhy, jako je příběh sýraře Ambrosia.
Právě takovou touhu vzbudil i v čerstvém absolventovi kurzu tvůrčího psaní Michaelovi, který se nakonec rozhodne splnit si svůj mladický sen a vydá se do zapadlé vesnice na španělské Mesetě hledat tajemství vzestupu a pádu sýra Páramo de Guzmán a jeho tvůrce.
Samozřejmě záhy pozná, že věci nejsou vždycky takové, jak se jeví okouzleným očím. Ale zároveň objeví něco mnohem tajemnějšího, složitějšího a zajímavějšího – spletitý příběh lásky, přátelství a zrady, která může člověka přivést až k vraždě, nebo taky k odpuštění a poznání. A navíc najde i přátele, pochopení a odpovědi na daleko více otázek, než si na začátku své cesty vůbec dokázal položit.
Zavede nás do tradiční španělské „povídárny“ nad vinným sklepem, kde si lidé na tvrdých lavicích nad červeným vínem už po staletí vyprávějí příběhy, jako je ten o sýru, který vás dokáže přenést do dětství.

Zbožňuju Londýn - Lindsey Kelk
Protože LK jsou bezmeznou studnicí výprodejových kousků, postupně jsem si za pár korun odnesla Zbožňuju Vánoce a Zbožňuju Paříž. Proto jsem sáhla po Londýně, abych si doplnila sérii a budu čekat, až se v obchodě objeví Zbožňuju New York. :-)
Anotace:
Angela Clarková se zamilovala do New Yorku – a ten začíná milovat ji. Když je ale povolána domů do Anglie, najednou hrozí, že svůj zářivý nový život ztratí a vymění ho za déšť, teplé pivo a zlé vzpomínky. 
Tomu se říká krok zpátky. 
Je tady Mark, bývalý přítel – do New Yorku utekla proto, aby se od něj dostala dál. 
Je tady Louisa, její nejlepší kamarádka se svým děsivým novorozenětem. 
A taky máma, která s ní ještě pořád mluví jako s patnáctiletou. 
Na obzoru je svatba – a všichni si pamatují, jak se Angela vyznamenala při té poslední… Může ji příjezd jejího přítele Alexe a nové nejlepší kámošky Jenny zachránit před návratem ke svému starému já?

A poslední kousek (kousky) je hned celá série Elyonova země od Patrick Carman.
Do této série bych normálně nešla, ale pořád kolem mě lítají komentáře a recenze, jak jsou všichni rádi, že díky LK se k ní dostali. Jak je skvěle napsaná a dobrá. Takže díky LK ji mám a teď jen počkat, až si na ni udělám čas. :-) 
Jo a málokdy se stává, že mají všechny díly z nějaké série - v tom bude nějaký zavrtaný červ :D
Anotaci asi vypisovat nebudu, protože je zvlášť ke každému dílu, dám vám tady jen tu od prvního, abyste měli představu o čem to vlastně je.
Anotace:
1. kniha série Elyonova země. 
Dvanáctiletá Alexa tráví s otcem léto v městečku Bridewell. Těší se, že ho důkladněji prozkoumá, hlavně jeho pozoruhodnou knihovnu a labyrint chodeb a místností v domě, kde jsou ubytovaní. Také touží zjistit, co se skrývá za hradbami, které byly vystavěny kolem města i přístupových cest na obranu před neznámým zlem z okolních Temných pahorků, zlem, kterého se obávají všichni obyvatelé města.
Podaří se jí poodhalit tajemství a zjistí, že se jedná o události vztahující se hluboko do minulosti. Získá nečekané nové schopnosti a s jejich pomocí se snaží odvrátit nebezpečí, které by mohlo zničit všechno, co je jí drahé, a navždy změnit Elyonovu zemi. 

Tak co říkáte? Vím, že pro mnohé to nejsou žádné nové horké novinky, ale já jsem ráda, když si koupím i starší knihu, která nemá razítko bestseller. A kolikrát mě některé tyhle levné knihy opravdu překvapí. Takže doufám, že tomu bude tak stejně i teď.

Mějte se krásně, užívejte teplých dnů a čtěte! :-)
Daramegan

úterý 18. července 2017

Andělé nad Teheránem - Gina Nahai

Autor: Gina B. Nahai
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 352

"Roxana se den ode dne cítila čím dál víc jako v pasti. Ten večer, kdy jsem slavila své páté narozeniny, mi Roxana oznámila, že jednou, až ji nikdo nebude sledovat, odejde a že na zemi ani v moři po ní nezůstane ani stopa."

Liliina matka se jedné noci promění v anděla a odlétne neznámo kam. Její dcera po ní začíná pátrat. Barvitá sága o osudu a zakázané lásce čerpající z tradic perské a židovské kultury. Kniha Giny B. Nahai, která se opírá o důkladnou znalost íránské židovské historie, oživuje rodový řetězec žen, které jsou sice pevně zakořeněny ve své zemi, avšak pokoušejí se zbavit vlády osudu a dát svému životu nový směr v zemi nových možností - v Americe.

Příběh začíná vyprávěním z pohledu Roxany, která žije v ghettu v Teheránu. Narodila se do rodiny, která je hodně tradiční a chudá, a všichni kolem ní byli přesvědčeni, že každý, kdo s ní přijde do kontaktu, podlehne jejímu vlivu, bude mít smůlu a bude na něj uvrženo neštěstí. Po pár letech Roxana porodí dceru Lili, aby prokletí zlomila, ovšem všechno se jenom zhorší. Jakmile je Lili na světě, příběh je vyprávěn z jejího pohledu.
Děj se odehrává ve dvacátém století, ale autorka píše o Teheránu tak barvitým způsobem, o jeho zákoutích, uličkách, trzích a přístupu jeho obyvatel, až jsem místy měla pocit, že jsem se ocitla hluboko ve středověku.

Příběh Roxany, chudé dívky z ghetta, která nejdříve byla pomocnou sílou v domě Kočky Alexandry a poté se vdala do bohaté rodiny, kde o ni nikdo nestál, krom manžela, je velice emotivní. Autorka si hrála se slovíčky a vytvořila tak něco, co je psáno jak to leží a běží, i s některými zvrhlými popisy, přesto to na mě působilo něžně. Jako kdyby postupovala dětskými krůčky, psala opatrně, jemně kladla písmeno za písmenem a někdy jsem měla pocit, že když bych zakřičela nebo v průběhu čtení jen zvýšila hlas, tak by se ta knížka rozsypala na hromadu malých skleněných úlomků.

Gina Nahai nejen, že popisuje tradiční život iránských židů, ale dokázala do příběhu vložit i trochu té magie. Bylo ji opravdu málo, snad jen pár útržků, ale jakmile se k nim člověk dočetl, působilo to věrohodně a opravdově.

"Větší část cesty z Trabzonu do Istanbulu bylo pobřeží Černého moře lemováno hustě zalesněnými horami a roztroušenými farmářskými městečky. Podél safírově modré hladiny se rozkládala tabáková pole, třešňové sady a bílé pláže."

Autorka zvládla jak popisy krajiny, kdy jsem opravdu cítila chuť se na ty místa vydat, tak také dokázala "zabít" pár postav. Není to žádná křehotinka, jenž by do svého díla dala samou lásku, mír a pochopení. Naopak. Objevíte zde pořádnou dávku intrik, lží, manipulace, lhostejnosti a nenávisti.
Jak dokáží být lidé zlí, vypočítaví a když ví, že jim teče do bot, chtějí obrátit list a začít znovu - ono to ovšem už kolikrát nejde. Je zde popsán reálný život v Teheránu.

Četla jsem některé recenze, kdy lidé v mém okolí psali, že nedočetli, nelíbilo a podobně. Půjdu proti proudu, protože pro mě to byla velmi emotivní kniha, kdy v některých chvílích jsem zírala na písmena, jestli to autorka myslí, sakra, vážně. Prožívala jsem celou ságu rodiny tak, jako bych je znala osobně.
Určitě to není kniha pro všechny, ale pokud patříte mezi starší čtenáře a hlavně náročné, tak je to pro vás to pravé.

Sice se dle anotace zdá, že půjde o příběh matky-dcery, které se hledají a bude k tomu pomáhat špetka magie. Ale tak to není. Je to rozložitá a složitá sága rodiny Roxany, která hledá jakékoliv úhybné manévry, aby byla ještě bohatší než je, rodina z ghetta hledá různé druhy pomoci, aby se měli lépe a při cestě do Ameriky se Lily nechce smířit s přístupem jejího otce. Je tam více momentů, které ovlivňují celý příběh. Sice mi sem tam vadilo příliš mnoho postav, navíc jejich jména nejsou úplně typická, takže pocit, že se ztrácím se sem tam dostavil, ovšem poté se to urovnalo, zachytila jsem se pevného bodu, což pro mě byla Roxana, Klaudie, Miriam a podobní a pak si čtení užívala.

S určitostí doporučuji čtenářům, kteří chtějí pochopit a vidět, jak to v Teheránu funguje, dá se říct od narození v ghettu, až po život ve vyšších vrstvách. Hyenismus, který dokáží někteří vytvořit, aby se jim otevřely cesty vpřed, je nepředstavitelný. Tohle si prostě a jednoduše musíte přečíst. Pokud se řadíte mezi náročné čtenáře, bude se vám to líbit! :-)

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

sobota 15. července 2017

Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky - Jíří Žáček

Autor: Jiří Žáček
Ilustrace: Adolf Born
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 304

"Proklínat děti? Dobré nebe-
tím potrestáte vždy jen sami sebe!"

Hrůzostrašné pohádky o dracích, obrech, čertech, ježibabách, čarodějích, jezinkách a dalších strašidelných bytostech z domácích lidových pramenů i jiných evropských zdrojů vybral a barvitým jazykem převyprávěl Jiří Žáček. Tajemnou atmosféru svými ilustracemi vytvořil Adolf Born, a tak se děti, které se rády bojí doma pod peřinou, mají na co těšit. A proč právě hrůzostrašné pohádky? Protože je děti nejen milují (dospělí ostatně také, jen jim říkají jinak), ale zároveň v nich najdou mnoho příkladů, jak mohou překonat vlastní strach. Vědomí, že rodič nebo jiný dospělý vypravěč je nablízku, dětem pomáhá, ale zápas o statečné srdce si musí vybojovat samy.

Spojením naprosto skvělého vypravěče Jiřího Žáčka a precizního ilustrátora Adolfa Borna vznikla kniha, která sice patří mezi ty nákladnější, ale její koupí nezkazíte naprosto nic. Hrůzostrašné pohádky si vaši pozornost zaslouží.


Kniha obsahuje hned několik pohádek. Od těch českých, klasických, které známe, jako je například Červená Karkulka, Otesánek nebo Zlatovláska se zde také objevují objevují pohádky z jiných evropských zemí, které už nám tak známé nejsou a proto si na své přijdou i dospělí, věřte mi, budete kulit oči jako já například u Parádnice Sally z Anglie, Bílé Karolínky a Černé Karolínky z Nizozemí nebo Ďábla z Aastu z Nizozemska, která se mi líbila asi nejvíce. Ne, líbila není to správné slovo, protože se mi líbily všechny! U ďábla jsem byla asi nejvíce překvapená, co všechno pak Žáček s písmeny dovede! Byla jsem naprosto uchvácena.


Když jsem si text četla nahlas, zjistila jsem, že se snažím číst básnicky. Protahovala jsem písmenka, dělala delší pauzy... Jedna z mála knih, u které jsem přemýšlela co čtu a hlavně, jak to čtu. A taky jsem si pohádky, které jsem četla nahlas, užila více než ty čtené potichu.
Další věc, která se mi velmi líbila, tak jsou krátké rýmy na konci každé pohádky. Vždy se to vztahuje k příběhu a svým způsobem je to skvělé ukončení celé pohádky. Jsou i jednoduše zapamatovatelné a ten následující jsem si už párkrát řekla jen tak... Pro radost. :-)

"Stává se občas, na mou věru,
že i zlí obři mají občas hodnou dceru."

Jiří Žáček je český lyrický a satirický básník a redaktor, autor knih pro děti. Narodil se v Chomutově, od dětství žil ve Strakonicích. V roce 1963 absolvoval průmyslovku ve Volyni a po vystudování stavební fakulty ČVUT v Praze bydlel ve Vlašimi. V letech 1974-91 působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel, poté vystřídal několik redaktorských míst. Jeho verše vynikají svěží obrazností, vtipem a smyslově radostným přístupem k život. Postupně v nich sílí satirické prvky a projevuje se rozporné vidění světa. V současné době pracuje jako nakladatelský redaktor.
Adolf Born byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949-1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval. Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Roku 1974 byl na světové výstavě v Montrealu jmenován karikaturistou roku. V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2003 získal Medaile Za zásluhy 1.stupně. V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu a byl také rytířem francouzského Řádu umění a literatury.
Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová, Žofka), Julese Verna, A. Dumase staršího, Vojtěcha Steklače a jiné. Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících.
Zemřel 22.května 2016 ve věku 85 let.


Jak je jasné z přecházejících odstavců, pan Žáček a pan Born jsou zárukou naprosté kvality. Jejich spojením vzniklo úžasné, pohádkové dílo, které potěší nejen děti, ale také dospělé. Navíc díky panu Žáčkovi jsou pohádky opravdu strašidelné, protože nechybí vydloubnuté oči, smrt na jazyku, únos dítěte, pronásledování, vyhrožování a mnoho dalších.
Děti se rády bojí a s touto knihou ten strach přijde. Přitom je tam vždy schováno ponaučení, i když pohádka dopadne špatně, tak čtenář ví, co se mělo udělat jinak.

Určitě doporučuji, tato kniha nemá vůbec nic, co bych ji vytkla, ale má naprosto odzbrojující kouzlo, které vás chytne a nepustí. Nejen, že si v ní budete číst, ale je to taková typická kniha, kterou když kolem ní projdete, tak pohladíte, otevřete ji jen proto, aby jste ji prolistovali a tak pořád dokola.

Naprosto jednoznačně a zaslouženě, plný počet bodů!

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

středa 12. července 2017

Dívky, které zmizely - Amanda Quick

Autor: Amanda Quick
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 352

"Karma je prostě mrcha."

Charlotte Sawyerová se snaží kontaktovat svou nevlastní sestru, Jocelyn, aby jí oznámila, že jedna z jejích nejbližších přítelkyň byla nalezena mrtvá, avšak zjistí, že se Jocelyn ztratila.
Krásná, oslnivá - a lehkomyslná - Jocelyn už zmizela několikrát, ale takhle nikdy. V zoufalé snaze ji najít spojí Charlotte síly s Maxem Cutlerem, soukromým detektivem, který se nedávno přestěhoval do Seattlu, když se jeho předchozí kariéra u policie zhroutila v plamenech - a to doslova. Vyčerpaný, rozvedený a skoro na mizině, Max potřebuje práci.
Poté co Charlotte a Max jen o vlásek uniknou pokusu o vraždu, obrátí se na Jocelyniny nejbližší přítelkyně z online investičního klubu v naději, že naleznou odpovědi. Ovšem to, co objeví, je děsivé...
Když se spolupráce Charlotte a Maxe promění ve vášnivý románek, Charlotte nemá jinou možnost, než mu svěřit svůj život. Stíny Jocelyniny minulosti totiž hrozí, že ji pohltí - a s ní i každého, kdo se jim dostane do cesty...

Charlotte se úplně nechtěně stane "partnerem" Maxe, jenž řeší smrt nejlepší kamarádky Jocelyn. Jocelyn je nevlastní sestra Charlotte, která má nějaké informace, takže to až tak nechtěné není, jelikož se s Maxem zákonitě potkat musí. A potom začíná doslova boj o život a pravdu. A o nalezení Jocelyn. Poté, co navštíví bývalého policistu, jenž řešil v minulosti něco, co se týkalo Jocelyn, jejich auto skončí v řece i s Charlotte a Maxem. A v tu chvíli jim to dojde na plno. Děje se něco zlého. Navíc i Max má svou temnou minulost, která jej pronásleduje a nic nebude jednoduché. Musí bojovat a zjistit pravdu.

Amanda Quick je pseudonym Jayne Ann Krentz. Narodila se roku 1948 v Kalifornii. Studovala historii na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a získala titul bakaláře. Poté ve studiu pokračovala a udělala si doktorát z knihovnictví. Se svým manželem se přestěhovala na Panenské ostrovy, kde pracovala jako knihovnice na základní škole. Poté se posunula na knihovnici vysoké školy a posléze se přestěhovala s manželem do Seattlu ve státě Washington, kde stále žijí. Je proslavena svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno.
V roce 1979 vydala svou první knihu s titulem Něžný pirát pod pseudonymem Jayne Castleová, což bylo její dívčí jméno. Asi v polovině osmdesátých let, začala jako autorka používat své vyvdané jméno - Jayne Ann Krentzová. V té době napsala dva romány, které v sobě spojovaly prvky romance a science fiction. Oba měly úspěch a proto napsala svou první, skutečnou historickou romanci, kterou vydala pod pseudonymem Amanda Quick. Všechny její romány, ať už se odehrávají v přítomnosti, budoucnosti nebo minulosti, mají však jedno společné - nepostrádají napětí, romantiku a humor.

Přiznám se, že od autorky toho moc načteno nemám. Četla jsem Tajné sestry (recenze zde), které mě ovšem navnadily. Nejsem ten typ, který by se vyžíval v historických romancích. U Tajných sester a v Dívkách, které zmizely, autorka spojila špetku romantiky s detektivní hrstí. A to je ten důvod, proč se mi knihy líbily.

Příběh není hádací detektivkou. Od začátku víme, kdo, kde, co, a to, co musí čtenář zjistit, je jak. Když jsem postupně poznávala charaktery postav, některé věci mi začaly být jasné, ale naopak se některé více zamotávaly a já se nemohla dočkat, až mi bude vše vysvětleno. V každé části příběhu byl posun, něco autorka odhalila, takže v napětí mě udržovala neustále.

"Lhal. Byla si tím jistá až do morku kostí. Měl v úmyslu ji zabít. Ale prozatím bude nejlepší nechat ho, aby si myslel, že mu přinejmenším věří."

Dívky, které zmizely byla příjemná kniha, která se mi líbila. Propletené osudy hrdinů byly zajímavé a způsobem, kterým autorka psala, taky napínavé. I když jsem věděla, kdo stojí za tím vším, tak přesto jsem měla plno otázek. A odpovědi na ně jsem dostala. Co velmi oceňuji je, že Amanda Quick v této knize dokonale ukázala, jak je důležité házet po čtenáři jedním bramborem za druhým a nevysypat na něj rovnou celý pytel. Pořád měla v záloze některé momenty, bez kterých příběh nebyl celistvý a bylo jen na mě, za jak dlouho knihu přečtu, aby mi vše bylo jasné. Takže mě udržovala nejen v permanentním napětí, ale taky zvědavou a já musela číst...

Také charaktery postav musím vyzdvihnout. Najdete zde od tvrďáka, blázna, citlivky až po rozhýřenou ženu, která se považuje za sedmý div světa. Z některých čišela arogance na kilometry daleko, z jiných zase upejpavost. Když některé postavy měly přímou řeč, přišlo mi, jako by doopravdy křičely a já to v duchu slyšela, jiné jen pípaly a téměř šeptaly. Přitom se autorka "vykašlala" na nějaké popisy vzhledu a i přesto jsem měla tušení, jak vypadají. Jen díky tomu jejich vystupování.

Určitě knihu doporučuji. Ženám, které mají chuť si přečíst něco příjemného, nějakou oddechovku, ale přitom touží i po nějakém vzrušení. Tohle je totiž příběh, jenž vám dá z každého něco.

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání knihy a pokud si ji chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

úterý 11. července 2017

Prázdninový knižní tag

Ahoj přátelé,

přemýšlela jsem, jak dát zase více ze mě do blogu, tak jsem se rozhodla pro další knižní tag. Tentokrát se jedná o prázdninový, protože časově sedí. :-) I tak mi ale přijde, že otázky týkající se prázdnin jsou pouze čtyři a druhá polovina je docela všeobecná. To mi ovšem nezabrání v tom, abych si tento tag užila.

Našla jsem jej na vícero stránkách a blogech a neuměla se dopátrat původního tvůrce. Takže pokud si to ten dotyčný přečte... díky za otázky. :-)

1. Čteš o prázdninách více, nebo méně než přes rok?

I když se na to podívám ze stránky mě jako pracující, nebo mě jako ženy na mateřské, tak si myslím, že čtu tak nějak plus mínus stejně. Ve vaně, na záchodě, při procházkách, při jízdě v autě (neřídím)... Takže mi je tak nějak jedno, jestli jsou nebo nejsou prázdniny.

2. Když si vybavíš prázdniny, jakou knihu si s nimi spojíš?

Když jsem byla malá, tak si pamatuju, že mi mamka vždycky k vodě brávala komisky Kačera Donalda. To je první, co si vybavím s prázdninami. A konkrétně kniha, kterou si s nimi spojím? Určitě nějaká lehká romantika, kterou si budete číst líně u vody, pomalu vstřebávat (ne)důležité informace příběhu a nemusíte vůbec nad dějem přemýšlet... Třeba série Falling od Jasindy Wilder nebo K. A. Tucker série Ten Tiny Breaths. :-)

3. Kolik si schopná/ný si vzít knih na dovolenou?

Už je tomu 5 let, co mám čtečku (teda ne tu původní, ale všeobecně), takže "jednu" a v té čtečce mám vždy něco přes 50 knih - protože nikdy nevím dopředu, na co budu mít chuť. :-) Ale když jsem jela teď i s malým k mamce na "dovču", tak jsem si brala na 4 dny dvě papírové (byly to recenzáky). :) + čtečku samozřejmě! :-))

4. Čteš o prázdninách povinnou četbu?

Jelikož jsem už FUČ ze školy, tak ne :D

5. Preferuješ klasické knihy (papírové), nebo e-knihy (elektronické)?

Je mi to úplně jedno, líp se mi čte ekniha (dokážu přitom řídit kočár, pít, jíst, být ve vaně, na záchodě nemám od loktů otlačené stehna :D :D), ale zase papírové v mé knihovně vypadají naprosto fantasticky. :-)) Jsem ten typ, že když si přečtu eknihu, tak několikrát se mi stane, že musím být majitelem i papírové. :-)

6. Jakou knihu by jsi ráda viděla zfilmovanou?

Teď za poslední dobu by mě zajímalo, jak by si režiséři poradili s knihou Poušť v plamenech... Už jen díky té mytologii, která je v ději zmíněna. Ale jelikož jsem ten typ, který se na filmy nedívá (né! Ani Harryho jsem neviděla), tak mě tato otázka tak nějak míjí...

7. Kdyby jsi měla možnost prožít den s nějakou knižní postavou, jaká by to byla?

Nooo, teď jsem zamilovaná do Rhyse, takže by to byl on! Mého srdce šampion. :D Ovšem, až dočtu další knihu, tak se to určitě změní. :-)
Ale už od začátku, kdy jsem začala číst, tak miluju Victora z VA. Už dlouhých x let. Takže i s ním. :-) Nejlépe bych si dala s těma dvěma trojku! :D

8. Které místo z knih bys ráda navštívila?

Tak toho moc nebude, protože jediné místo, jenž mi utkvělo v paměti a toužila bych jej spatřit, jsou Bradavice - a myslím, že to tak má každý, kdo četl Harryho. :D

Tak jo, tohle je vše z dnešního knižního tagu.
Doufám, že jsem vás aspoň trochu pobavila a mějte se krásně!

Daramegan

sobota 8. července 2017

Dvůr mlhy a hněvu - Sarah J. Maas

Autor: Sarah J. Maas
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 664

"Co z její hrudní kosti udělal?
Housle, aby na ně hrál.
Co s drobounkými prstíky?
Z těch spravil houslím kolíky."

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

Feyre se opět ukazuje v plné síle a na první pohled se může zdát, že se příběh zamotává. Jelikož se dohodla s Rhysem na jednom týdnu v měsíci, jenž stráví u něj, tak hned první odjezd proběhne v den její svatby... Ovšem, to by nebyl Rhys, aby za tím nebylo něco víc. Feyre se musí sžít s novým vílím životem, schopnostmi, které díky tomu získala a pomůžou jí v tom lidé, do kterých by to vůbec neřekla. I když, ne všechno je tak růžové, jak se zdá. Propuká nová hrozba, která je líčena v horších barvách než byla Amarantha, což je nepředstavitelné. A musí se zastavit. Ale jak to má udělat holka, které je devatenáct let a navíc jen pár chvil ve vílím těle?

Opět příběh začíná na takové té líné vlně. Všichni mě utvrzovali v tom, že druhý díl je ještě lepší než první a já se do něj s chutí pustila. A zase. A znovu. Ten začátek byl takový nemastný, neslaný. Jo, četlo se to dobře a protože jsem si v prvním díle zamilovala jak Feyre, tak Rhyse, nechtěla jsem přestat číst. Vzápětí ale přišel velký třesk a zhruba od poloviny knihy se jednalo o neskutečnou, famózní a strhující jízdu. Znáte to.. nehty okousané, vlasy vyrvané, nos nateklý, oči vytřeštěné, které už se nevrátí do normálu...

Musím přiznat, že jsem se bavila víc než u jedničky, protože mi přišlo, že je v příběhu mnohem více akčních scén, o hodně více "zamotaností", více zápletek. Jako by se toho dělo najednou strašně moc, ale přitom jsem všechno stíhala... Bylo tam opět pár erotických chvilek, kterých nebylo moc, ale i tak mi to přišlo, jako by ti, co tu erotiku provozovali, měli více sexu na dvou stránkách než já za celý svůj život. :-) No, holt, víly! :D

"Na lidi, kteří s přáním hledí vstříc hvězdám..."
"Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní..."

Líbilo se mi, že autorka konečně udělala z hlavní hrdinky i ufňukanou a urážlivou princeznu, která má v hlavě zmatek. V prvním díle mi přišla jako Amazonka, která se nebojí ničeho, ale konečně se z ní stala normální buchta, která má i své starosti a problémy. I když mě některé její myšlenkové pochody vytáčely doběla, přesto jsem byla ráda za to, že se to v příběhu objevilo. Ono to tam tak nějak patřilo a v jedničce mi to chybělo. :-)
Sarah J. Maas se věnovala i ostatním postavám podrobněji, hlavně Rhysovi (což bylo jen dobře), ale také jiným, kterým dala více života. Přišlo mi to více propracovanější, co se týče povahy hrdinů v tomto díle. Nakouknout pod pokličku je někdy fajn.

Chci vzkázat všem, kteří mi říkali, že je dvojka ještě lepší..."Měli jste pravdu, přátelé, souhlasím!"

Opravdu jsem si celý příběh užila a s tím koncem to autorka trochu přepískla. Kdo má jako teď čekat na třetí díl, když to skončilo takto? Sarah J. Maas umí čtenáře navnadit! :-)

Myslím si, že je vidět, že to byl pro mne opravdu gurmánský čtenářský zážitek a já stejně nadšeně jako jedničku, doporučuji i dvojku. Dvůr mlhy a hněvu je skvělé pokračování série, ve kterém se autorka více rozepsala a udělala jen dobře. Nastavila si laťku ještě o něco výše než u prvního dílu a já se neskutečně těším na třetí pokračování.
Je asi jasné, že doporučuji všem. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak tady máte odkaz.

Přeji vám všem ať se máte fajn a díky za přečtení!
Daramegan

středa 5. července 2017

Dvůr trnů a růží - Sarah J. Maas

Autor: Sarah J. Maas
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 440

"Vejdi do náruče Matky. Projdi branou a vdechni vůni mléka a medu nesmrtelné země, kde tě žádné zlo a žádný bol nesouží."

Úžasný a mrazivý příběh na motivy příběhu Krásky a Zvířete. Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale Tamlin - jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.

Sarah Janet Maas se narodila v roce 1986 v New Yorku. První podobu série Throne of Glass napsala, když ji bylo pouhých šestnáct let, a série je teď prodávána ve třiadvaceti jazycích. V současné době žije v Pensylvánii s manželem a psem. V roce 2008 absolvovala s vyznamenáním na Hamilton College z tvůrčího psaní a s vedlejším oborem religionistikou.

Tak tady opravdu nevím, kde začít. Jak dostat do těch pár slov, které vás čekají, všechny pocity, jaké mám a měla jsem. Ať už při čtení nebo po samotném konci příběhu. V tuto chvíli, když napíšu DOKONALÉ, tak se totálně vyšťavím. Skvělá kniha a při pomyšlení, že autorka je o dva roky mladší než já, tak smekám! :-)

Feyre je devatenáctiletá holka, která se musí postarat o rodinu. Žijí v chudobě a její povinností je vždy ulovit nějaké to zvíře v lese, aby měla s otcem a sestrami co jíst. Jednou při své lovecké výpravě narazí na vlka. Velkého, obrovského vlka, který stejně jako ona, číhá na laň. Ne, laň bude její! A když už je v tom, skolí i toho vlka. Stane se! Jenže... ten vlk nebyl obyčejným vlkem a Feyre musí čelit následkům, když zabila nesmrtelného... Ocitne se "uvězněna" na dvoře, kde čas plyne jinak než v jejím domově. Zjišťuje, že její věznitel není jen příjemný, mladý muž, ale také někdo, kdo má obrovské problémy, které můžou znamenat zkázu pro celou zemi... Feyriny lovecké pudy se probudí a začne bojovat. Nejen za lásku...

Už jsem na Dvůr trnů a růží slyšela a četla spoustu ohlasů. Všechny kladné, nadšené ódy, opěvování úžasného příběhu a tak podobně.
Proto jsem byla rozhodnutá, že dám této knize šanci. Když jsem začala číst, tak jsem stále hledala to magično, co by v sobě kniha měla mít, abych byla tak nadšená, jako všichni ve čtenářském světě. A nic. Jo, bylo to moc příjemné čtení, ale žádné wow se nekonalo. Ale pozor! Po zhruba sto stranách jsem se ocitla úplně někde jinde, mimo realitu, byla jsem pohlcena příběhem Feyre a nedokázala jsem přestat číst. Když jsem byla přinucena odložit knihu, stále jsem s myšlenkama byla s ní. Tohle se mi už dlouho nestalo, abych něco prožívala tak intenzivně. Vždyť já i brečela! Neee, že bych spotřebovala hromadu kapesníků, ale slza ukápla. :-) Bože, jak mi se tato kniha líbila!

Pochopila jsem, co na této knize všichni vidí. Ten příběh je naprosto dokonalý. Podmaní si vás, vůbec nebudete mít tušení, jak se to stalo, ale prostě jste po pár stránkách chyceni do pasti. Je to tak čtivě a napínavě napsáno, že si nedokážu představit někoho, kdo by tuto knihu odložil. Samozřejmě musíte mít rádi fantasy světy, youngadult literaturu. Protože milovníci poezie by ji asi opravdu nedočetli, ale kdo ví, třeba jo!

"Nedovolil jí, aby tě viděla plakat.
Skloň ruce k bokům a vstaň.
Vstaň. Nedopřej jí tu radost, aby viděla, jak se hroutíš."

V příběhu vystupuje vícero hrdinů, nejdůležitější je Feyre,  Tamlin, Luciene, ale pak je tam třeba Rhys. Všechny postavy jsou  popsány perfektně, víte, jak asi vypadají, představivost jede na plné obrátky a já, jako čtenář, se postupně zamilovávám do každého na chvilku. Krom Feyre samozřejmě, tu jsem pro změnu měla za odvážnou, sebevědomou a sympatickou holčinu. :-) Ale ten Rhys.. Co vám budu povídat, v jednu chvíli jej nesnášíte, a v druhou chvíli si myslíte, že bez něj nebudete moct žít. Rhys je zlosyn par excellence! :-)

Nemůžu napsat jinak, než že Dvůr trnů a růží doporučuji na 100%. Je to spanilá jízda, kde se dočkáte napínavých akcí, trochu krveprolití, romantických slov a také trochu toho erotického nádechu. Je to dílo, které bude mít čestné místo u vás v knihovně. Příběh, který vám doslova vyrazí dech. Nečekala jsem něco takového a jsem totálně a beznadějně zničená z celé krásy příběhu! Právě jsem ve třetině dalšího dílu a víte co? Ještě lepší! Tohle je závislost, láska na první přečtení a hlavně, Rhys forever!! :-)

Moc díky Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud jej ještě nemáte, koupit si ho můžete přímo tady.

Díky za přečtení této velmi nadšené recenze a mějte se krásně! :-)
Daramegan

neděle 2. července 2017

Lenoch - Gordon Korman

Autor: Gordon Korman
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224

"Vím, kdo je Cam Boxer. Ten nejlínější žák z celé školy! Nepřipadá v úvahu, že by byl šéfem něčeho, jako je S.D.S. Skutek znamená činnost, a Cam ten výraz popírá už svojí pouhou existencí. Jestli někdy někomu posloužil, tak jedině sám sobě, a sice sušenkami pří výročním plese pro rodiče."

Cameron Boxer dovedl svůj takzvaný životní styl do dokonalosti: ve škole prolézá s odřenýma ušima a svůj veškerý volný čas tráví hraním videoher ve speciálně upravené suterénní místnosti. To všechno mu hladce prochází až do okamžiku, kdy kvůli svému koníčku málem způsobí doma požár. 
Je třeba napravit vzniklé škody - proto Cameron se svými dvěma věrnými kamarády "založí" smyšlený školní klub, takže se navenek zdá, že koná dobré skutky, místo aby se ulejval. Geniální! Až na to, že některé děti si myslí, že klub opravdu existuje - a Cameron je jeho předsedou.
Než se Cameron naděje, pomáhá, kde se dá, a účastní se velké akce na záchranu bobra Elvise před jistým vyhynutím. Přitom získá řadu přátel, ale i několik velmi vlivných nepřátel. Kluk, který se vždycky snažil být nenápadný a do ničeho se nepletl, je naráz středem všeobecné pozornosti... a aby v tomhle kole zvítězil, bude muset zapojit všechny svoje povalečské schopnosti.

Gordon Korman se narodil v roce 1963 v Montrealu v Kanadě a vyrůstal v Torontu. Jeho knihy byly přeloženy do 32 jazyků a prodalo se více jak 28 milionů kusů po celém světě. Nejvíce se proslavil sérií The 39 Clues. Nyní žije na Long Islandu v New Yorku s rodinou a když zrovna nepíše, tak se věnuje svým dětem nebo projíždí státem po školách, univerzitách, knihovnách a potkává se se svými fanoušky.

Cam Boxer je žák základní školy, který miluje videohry. Slovo miluje asi není to správné, je to jeho celý život. A ve chvíli, kdy se odehrává náš příběh má největší poslání. Musí soustředit všechny síly na to, aby vyhrál životně důležitý boj, takže jeho jediná povinnost je trénovat videohry. Ale... Jednoho dne, jako obvykle sedí a hraje, přijde maminka, dá mu úkol, který Camovi vleze jedním uchem tam a druhým ven. Vznikne z toho problém takových rozměrů, že je ohroženo i jeho trénování na nejlepšího hráče videoher. A to nesmí dopustit! Takže se rozhodne založit jen na oko spolek, který bude pomáhat lidem, ale jen papírově. Nic dělat nebude on sám, pouze to dělá pro to, aby mohl nerušeně pokračovat v hraní... Ale co čert nechtěl, spolek se probírá k životu a jeho vidina nic nedělání se rozplývá jako pára nad hrncem. Ovšem, pořád musí trénovat videohry - jde to skloubit? Dokáže to?

Lenoch je kniha, která bude bavit všechny kluky a i vlastně i holky. Autor jde s dobou a působivě vypráví příběh o tom, kam až může dojít "závislost" na videohrách. Hlavně u mladých lidí, zvláštně dětí, se jedná o fenomén a pokud to nějakým způsobem nebudou rodičové držet v mezích, nemusí to dopadnout úplně nejlíp. Na druhou stranu, může to také dopadnou ještě lépe než očekáváme! :-)

"Kdyby mi oznámil, že budu viset na vlajkovém stožáru před školou, nemohlo mě to šokovat víc. Spolek Dobrý skutek? O něm přece nemá nikdo vědět!"

U čtení jsem se bavila, je tam dost akčních scén, napínavých jako kšandy. Taky se mi líbil přístup některých spolužáků Cama a to jakým způsobem se chovali. Byli to vtipní, milí a srandovní výrostci, kteří postupně s přibýváním stránek zjišťovali, jak to funguje v reálném světě, mezi dospělými a dospívajícími.

Kapitoly byly krátké a písmo větší než v normálních knihách, takže se to četlo dobře a rychle. Taky bylo super, když končila kapitola, z většiny případů končila tak napínavě, že byl čtenář natěšen a musel číst dál. Proto mi příběh, jako dospělému, přišel čtivý a zajímavý.
Taky se tam od začátku zjevuje jeden zloduch a i když jsem téměř od startu tušila, kdo to je, byla jsem ráda, že se mi to potvrdilo. Chvílemi jsem měla pochyby, jestli jsem si tipla správně. :-) Ale nemýlila jsem se, yes! :-)

Doporučuji tuto knihu všem, ať už rodičům, kteří budou předčítat, tak dětem, které už si čtou sami. Dle mého, ideální věk 12-13 let. Možná i 11 let. :-) Prostě doba, kdy se děti zažírají do počítačových her, protože je v příběhu velmi milé ponaučení, které z toho všeho plyne.

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a pokud si jej chcete koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení!
Daramegan