středa 30. května 2018

Nikdyuš: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová - Jessica Townsendová

Autor: Jessica Townsendová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 464

"Už to bylo venku. Pravda, kterou v sobě potlačovala, něco, co mohla nebrat na vědomí, ale ne zapomenout. Pravda, kterou ona i každé jiné prokleté dítě cítily až v morku kostí, měly ji vytetovanou na srdcích: Večer Nejposlednějšího dne umřu."

Morrigan Crowová je prokletá. Narodila se v ten nejnešťastnější den a všichni ji obviňují, že má na svědomí každou místní pohromu. A co je horší, kvůli kletbě je odsouzena zemřít v den svých jedenáctých narozenin. Pak ale potká Jupitera Northa, podivného muže, který ji dostane do tajemného světa Nikdyuš. Aby tu Morrigan mohla zůstat v bezpečí před hrozivou kletbou, musí najít způsob, jak úspěšně absolvovat zkoušky. Objeví nakonec svůj mimořádný talent?

Jessica Townsendová žije na Slunečním pobřeží v Austrálii, několik let však strávila i v Londýně. Osm let byla reklamní textařkou a ještě předtím šéfredaktorkou dětského časopisu o přírodě, vydávaného Australskou zoo Steva Irvina. Nikdyuš: Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová je její první román.

Nikdyuš je přirovnávána ke knihám Harryho Pottera. Ano, vím, Harry Potter je jen jeden, ale já musím konstatovat, že má opravdu skvěle našlápnuto k tomu být stejně dobrá! Hned při prvních stránkách jsem věděla, že tohle bude perfektní počtení a jsem nesmírně ráda, že jsem se nemýlila. Bylo to naprosto epické!

Morrigan je jedenáctiletá holka, která je prokletá. Všichni v jejím okolí i rodina ji vůbec nemusí, protože ona je původcem všeho zla. Všechno špatné, co se komu stane ve městě, je její vina. Rodina se za ní nepostaví, jen otec platí za škody, které údajně ona způsobila. Jednoho večera, kdy se blíží Morriganin konec, se objeví Jupiter a vezmi ji sebou do Nikdyuše. Morrigan nejdříve tápe, nevěří vlastním očím, ale pomalu a jistě se začíná nejen sžívat s okolím tohoto tajemného světa, ale začíná jej mít dokonce ráda. Aby v Nikdyuši mohla zůstat, musí podstoupit čtyři zkoušky, které ji vynesou nejen tolik toužený domov, ale také slávu a věčnou oporu ostatních lidí. Jenže... to by v tom byl čert, aby vše šlo lehce.. Morrigan se musí soustředit na to, jak zvládnout zkoušky, jak objevit svůj talent a hlavně se zbavit svého prokletí...

Kniha je určena pro čtenáře od dvanácti let, ale já si stojím za tím, že i starší ročníky si tuhle malou holku a její nový svět zamilují. Morrigan je na svůj věk docela chytrá a rozumná holka, takže vám nepoleze na nervy a budete ji fandit. Držet palce na rukou i na nohou.
Autorce se podařilo napsat příběh, který je napínavý a to nejen pro mladší, ale i starší čtenáře. Dokázala stvořit svět, který je naprosto kouzelný, kde se nejezdí obyčejným metrem, k přesouvání se po městě potřebujete deštníky, kde si některé věci (u kterých byste to vůbec nečekali - třeba lustr!) žijí svým vlastním životem.

"Stíny jsou stíny. Chtějí být temné."

Znáte ten pocit, kdy začnete číst nějakou knihu a po dočtení byste se nejraději vrátili na začátek? Všechno zapomněli a začali číst znovu? Tak přesně tento jsem měla po poslední stránce Nikdyuše. Bylo to pro mě naprosto úžasné čtení, láska na první stránku! Na první počtení!
Já nedokážu popsat, jak jsem nadšená z tohoto příběhu malé Morrigan a jejího patrona Jupitera. Nedokážu slovy vyjádřit, jak skvělé místo mi přijde Nikdyuš. Mám pocit, že už nečekám na dopis z Bradavic, ale na nějakého svého patrona, který mne zavede přes orloj do Nikdyuše a já se budu připravovat na zkoušky.

Mám neblahé tušení, že kdybych se vám snažila ještě více tuto knihu přiblížit, tak bych se jen opakovala a v každé větě by byly samé superlativa a lezlo by vám to na nervy. Což rozhodně nechci. :-) Takže jen napíšu, že Nikdyuš je mustread kniha!

A když bych to měla někomu doporučit, tak jednoznačně všem! Určitě těm, kteří milují Harryho Pottera, protože Morrigan je jeho zdatnou "sestrou", ale také těm, které Harry Potter minul. Pokud se nechcete pustit do Potterovských knih, začtěte se do Nikdyuše, objevíte nový svět, ve kterém kouzla a triky vás uhranou. Kde příběh, který budete na stránkách prožívat ožije a vy zažijete neskutečnou, napínavou, čtivou, zábavnou jízdu.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Nejdelší den Adama T. - Patrick Ness

Autor: Patrick Ness
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Počet stran: 288

"Na okamžik, zatímco seškrabával prach, který se uvnitř připekl během překvapivě horkého léta, se zamyslel nad tím, jak jej asi jeho rodiče vidí, jaký jim připadá v obyčejném každodenním životě. Marty byl až do dneška dokonalým synem - plavovlasým, slušně vychovaným, nudným, to ano, ale tak nějak přijatelně - co si museli myslet o svém druhém synovi? I on byl plavovlasý a slušně vychovaný, nikdy neměl problémy ve škole, ani opletačky s policií, zřídkakdy, opravdu zřídkakdy přišel domů pozdě."

Nový dojemně tragikomický příběh od populárního autora Patricka Nesse o odvaze přijmout své pravé já a prožít život naplno.
Adam Thorn právě prožívá nejhorší a nejdivočejší den svého života. Ve vztazích to skřípe, v práci se mu víc než nedaří, a vrcholem všeho je konflikt s otcem. Otec farář, on teenager a gay, který oběma převrátí život vzhůru nohama. Adamův den je plný konfliktů, útěků a vysvětlování. Den plný sexu, lásky i zlomených srdcí. Ale možná, opravdu jen možná, i špetky naděje... Prožijte s Adamem naplno jeho bouřlivé vztahy a najděte uvnitř, stejně jako on, sílu objevit pravdu sami o sobě.

Patrick Ness je americký spisovatel, novinář a lektor, žije v Londýně. Narodil se na armádní základně Fort Belvoir poblíž Alexandrie ve Virginii, kde jeho otec působil jako výcvikový instruktor americké armády.
Jeho první povídka vyšla roku 1997 v časopise Genre. V roce 1999 se během práce na svém prvním románu přestěhoval do Londýna. Od té doby vydal celkem čtyři romány. Vyučoval tvůrčí psaní na Oxfordské univerzitě a působil jako redaktor v Daily Telegraph, TLS, Sunday Telegraph a Guardian, kam píše recenze dodnes.

Nejdelší den Adama T. je kniha s velmi působivým, tajemným příběhem. Říkala jsem si, jaké to bude číst knihu, která se odehrává pouze jeden den a ještě o muži, který je gay. Musím říct, že mě kniha mile překvapila. Čtení vás donutí myslet a přemýšlet nad tím, co se opravdu na řádcích píše.

Hlavní hrdina Adam Thorn je mladý muž, který prožívá svůj velmi smolný den. Od rána řeší jeden problém za druhým. Postupně se v průběhu dne musí vyrovnávat se ztrátou kamarádky, přístupem svých nábožensky založených rodičů, když jim oznámí, že je gay, s trápením s láskou a intimitou. Je to silný muž, ale každý z nás, kdo něco skrývá, moc dobře ví, že to nejde donekonečna a přijde den, kdy to vzejde na povrch a pro Adama je to tento den. Jeho postava je napsána tak obyčejně a reálně, že máte pocit, že je snad váš kamarád od vedle. Objeví se zde to staré, pravdivé klišé, dokud si nepřiznáte pravdu, nevíte, kdo jste.

Vedle příběhu Adama Thorna se zde objeví ještě jeden příběh. Příběh Královny a Fauna. Musím říct, že jsem až do poslední chvíle nevěděla proč, jak, co mají společného, jak to spolu souvisí. Adamův příběh je pohodový, ale zde musíte mít zapojené všechny smysly a to až do poslední stránky. Nutí vás to číst dál a dál, aby jste zjistili více. Přišlo mi, že text o Královně byl více napínavější, ale to jen z toho důvodu, že jsem stále tápala, proč je tam zapojen.

"Mám tě rád, ale...
Vždycky to tak bylo, vždycky: "Mám tě rád, ale..."
Rozběhl se rychleji. A rychleji. A ještě rychleji.
Tenhle hněv, pomyslel si. Tenhle úmorný, neutuchající hněv. Je to to jediné, co už bude navždy cítit? Bude ho to ustavičně jen křivit a deformovat a likvidovat všechno ostatní, dokud už nebude schopen poznat, kdy by měl mít vztek, protože vztek bude jediným, co kdy bude schopen cítit?"

Oba příběhy se v knize střídají a částečně na sebe v průběhu navazují. Kapitoly jsou rozděleny podle situací, které Adam prožívá, takže přesně víte, ve které části dne se nacházíte.
I když jsem místy měla pocit, že je to nudné čtení a říkala si, ať už ten den skončí, co se ještě jako může stát, pořád jsem měla vnitřní nutkání, abych knihu neodkládala a dočetla ji. Pořád jsem totiž měla v hlavě nezodpovězenou otázku: "Jak tohle skončí a co má Královna společného s Adamem?"

Nejdelší den Adama T. bych doporučila těm čtenářům, kteří se rádi nad příběhem zamyslí. Těm, jenž dokážou knize věnovat všechny své myšlenky, těm, kteří si umí udělat klid a pohodu na čtení. A také těm (to je taky důležité), kdo není puritán a je otevřený každému tématu. Nejen náboženství, nadpřirozenu, ale hlavně lásce mezi muži.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 29. května 2018

Nejúžasnější věc - Maja Lunde, Hans Jørgen Sandnes

Autor: Maja Lunde, Hans Jørgen Sandnes
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 52

"Starosta se díval z jednoho jídla na druhé. Potom se otočil k porotě. "Který z nich vyhraje?"

Pohádka Nejúžasnější věc je vyprávění o tom, jak vznikla pizza, špagety a zmrzlina. Podivuhodný příběh o protivných šéfkuchařích, o zlobivém kocourovi, o pěti kakaových bobech, ale hlavně o dívce s bohatou představivostí.
První dětská obrázková kniha norské spisovatelky Maji Lunde, kterou svými pohádkovými ilustracemi opatřil  Hans Jørgen Sandnes. Všechny obrázky jsou namalované opravdovou čokoládou!

Maja Lunde (narozena 1975) zaujala čtenáře po celém světě velmi úspěšným románem Historie včel (Omega, 2017), který byl oceněn prestižní Cenou norských knihkupců. Vystudovala mediální studia a pracovala jako scénáristka dětského zábavního programu Barnas Supershow a komediálního seriálu Side om side. Napsala řadu knih pro děti a mládež, mezi nimi například populární sérii Verdens kuleste gjeng (Nejlepší parta na světě).

Hans Jørgen Sandnes (narozen 1979) je norský ilustrátor a animátor. Ilustroval více jak 30 dětských knih, mezi nimi například výroční vydání knihy Alfa Proysena Sirkus Mikkelikski (Cirkus Mikkelikski). Novými ilustracemi opatřil i knihu od Anne-Cath Veslys Mormor og de atte ungene (Babička a osm dětí). Dále se proslavil ilustracemi k dětským detektivkám spisovatele Jorna Liera Hrstsa Betektivbyra nr. 2 (Detektivní kancelář č. 2).


Moc ráda zabloudím k dětským knihám. A o to je vždy má radost větší, když objevím kousek, který rozhodně stojí za to. Jak po obsahové, tak po ilustrované stránce. Když z knihy cítím tu radost, to nadšení, se kterým je napsaná a nakreslená, je to nádhera.

Nejúžasnější věc splňuje všechny tato kritéria na jedničku. Je to vyprávění o holčičce, kterou je smutná z odstěhování svého kamaráda Čoka. Dokonce mu do dalekého Mexika napíše dopis, jenže odpověď nepřijde. Je ji to ale jasné, vždyť je mu teprve šest a neumí písmenka. Stále bloudí městečkem sama a smutní. Jednou objeví od Čoka ve schránce dopis, který je ale prázdný, až na pár podivných, hnědých fazolek. 
V tu dobu začíná v městečku vyhlášená, kuchařská soutěž, na kterou se sjíždějí všichni možní kuchaři ze všech koutů světa. Aspoň přijde Ninon na jiné myšlenky a možná se stane i něco velikého a naprosto úžasného!

"Jo hou! Máme tedy vítěze?" zaradoval se starosta a nadšením povyskočil. Porota se na sebe koukla. A pak zavrtěla hlavou. "Hranolky, nebo špagety? Nemožné si vybrat."

Překvapí vás, že na těchto málo stránkách můžete objevit příběh, který je nejen kouzelný, ale také zábavný a má skvělou pointu. Já jako dospělý čtenář oceňuji, že autorka dětem pomalu dávkuje indicie a na konci dojde k velkému odhalení. 


A teď se dostávám k ilustracím. Ty jsou naprosto dokonalé a hlavně propracované. Každý obrázek jako by se vám hýbal před očima. Líbí se mi, jak autor dokázal ukázat možnost pohybu postav, které v příběhu vystupují. Propracoval je do sebemenšího detailu, pohrál si s tím a navíc jde vidět, že se skvěle "vyřádil". I maličkosti, na kterých by asi nezáleželo dokázal na ty stránky vměstnat a o to více je to obdivuhodné a úžasné.

Po dlouhé době se mi dostala do rukou dětská knížka, která na mne dýchá svou atmosférou. Jsem naprosto spokojená s tím, co na mě v Nejúžasnější věci čekalo a rozhodně ji doporučuji i pro vás a vaše děti. Navíc tím, jak je napsána, kdy na stránkách je jen pár vět, je ideální pro začínající malé čtenáře. Věřím, že jsem vám dala skvělý tip, třeba na dárek ke dni dětí. :-)

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady:

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 27. května 2018

Manželka mezi námi - Greer Hendricks, Sarah Pekkanen

Autor: Greer Hendricks, Sarah Pekkanen
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 368

"Uvědomila jsem si, že deka zakrývá pomlácené tělo. Stála jsem tam asi minutu, připadalo mi neuctivé přejít ulici a minout to místo, ačkoli přesně k tomu nás policie vyzývala. A pak jsem u obrubníku uviděla botu. Modrou lodičku na nízkém podpatku, ležící na boku, s lehce ošoupanou podrážkou."

Která je ta druhá?
Psychologický thriller o manželství, zradě a nebezpečných pravdách.
Ponořte se do příběhu Vanessy Thompsonové...
Budete si myslet, že čtete o žárlivé ženě, která je posedlá snoubenkou svého bývalého muže. Bude vám připadat příšerná a pochopíte, proč ji manžel opustil a našel si náhradu. Budete si jistí, že znáte všechny jejich pohnutky i detaily tohoto milostného trojúhelníku. Jenže ať už si myslíte cokoli, mýlíte se. Dokážete číst mezi řádky a odhalit pravdu dřív, než obrátíte na poslední stránku?

Greer Hendricks strávila více než dvacet let jako redaktorka ve společnosti Simon & Schuster. Pracovala také v časopise Allure a získala magisterský titul v oboru žurnalistiky na Columbijské univerzitě. Její tvorba se objevila v New York Times a Weekly Publisher. Žije na Manhattanu se svým manželem a dvěma dětmi. Manželka mezi námi je její první román.

Sarah Pekkanen po studiích a cestování po Evropě se stala novinářkou. Její román The Wife betweeen us (Manželka mezi námi) se stal okamžitým bestsellerem New York Times. Napsala jej společně s její bývalou redaktorkou Greer Hendricks. Je matkou tří chlapců a svou první knihu napsala v deseti letech a i když byla kniha odmítnuta, tak napsala horlivý dopis. Dodnes tento dopis nosí na setkání se svým nakladatelem, jako připomínku, že se sny můžou stát skutečností.

Psychologický thriller Manželka mezi námi si s vámi pohraje a vy to nebudete ani tušit. Dá se říct, že z vás udělá blbce, a na konci vám to vmete do obličeje. Ale samozřejmě to nemůžete brát jako urážku. Díky tomu, jak je celý příběh postavený vás čeká naprosto šokující zážitek, ze kterého vás bude lehce mrazit ještě po dočtení knihy.

Vanessa je žena, která má všechno, co ji může závidět každá druhá žena. Dokonalého muže, jenž má skvělou práci, plno peněz, luxus, kam jen oko dohlédne. Chodí na přepychové večeře, pořádají velkolepé domácí párty, kde se setkávají jen ti nejvlivnější lidé. Najednou je všemu konec, její manžel si najde jinou, mladší ženu, do které se zamiluje. Následuje rozvod a Vanessa se vrací do bytu ke své tetě, kde pomalu střádá plány, jak se Richardovi pomstít...

Budu upřímná, do poloviny knihy jsem opravdu netušila, o co vlastně jde. Byla mi nad slunce jasné, kam vedou všechny činy hlavní hrdinky a nechápala jsem, co je na tom divného. Nemůžu říct, že bych se nudila, ale ani jsem nebyla ze čtení nijak zvlášť odvařená. Ovšem to, s čím na mě autorky posléze vyrukovaly byl nářez, a nevěřila bych, že tohle je někdo schopen vymyslet. Skvěle propracované, do detailu!
Jak se píše už v anotaci, po přečtení knihy jsem si uvědomila, že jsem opravdu myš, kterou honily kočky (autorky) a pohrávaly si se mnou a mým uvažováním. Vysmívaly se mi, že ví něco, co já ne a na konci mi to tedy daly opravdu sežrat. Jelikož mě vedly jen jedním směrem, nenapadlo mne číst mezi řádky. Já osobně jsem tedy ani nebyla schopna nějaké ty mezi řádky hledat, protože jsem měla krásně nalajnový příběh a nechala jsem se jen unášet dějem, a to byla chyba! Ovšem, člověk se nechá strhnout, a kolikrát jen opravdu čeká, jestli se někde něco stane a nehledá v tom nic víc. O to větší zážitek pro mě byl závěr příběhu! Perfektní!

"Během celého manželství ve mně narůstala naléhavá potřeba zjistit pravdu. Pronásledovala mě ve snech. Bála jsem se, že mé vzpomínky vyblednou jako stará fotografie vybělená světlem, a tak jsem se je pokoušela udržovat naživu."

Rozhodně musím uznat, že tato kniha předčila mé očekávání. Tušila jsem, že se ponořím do příběhu jedné rodiny, kde nic nebude tak, jak to vypadá, ale že to dojde až do těchto rozměrů, o tom jsem neměla ani páru. Pokud máte rádi, nebo přímo vyhledáváte psychologické thrillery, buďte si jistí, že tato kniha je přesně ta pravá, po které byste měli sáhnout.

Nejde jen o to, že si pohraje s vaší psychikou, ale také o to, jak budete vnímat samotnou hlavní hrdinku. U mne se střídaly všechny možné emoce. Ze začátku jsem ji nenáviděla, poté jsem ji litovala a myslela si, že se prostě jen zbláznila, a pak, když se mi začala více otvírat a zpovídat, neskutečně jsem ji fandila. Ale stále ve mě hlodal červíček pochybností, kdo opravdu je. Jako bych měla rozdvojenou osobnost. Jednou totiž na mě působila normálně, poté zase šíleně a dokonce jsem došla ke stádiu, kdy jsem si říkala, jestli tam není více hrdinů a já něco zazdila.

Za mne tedy jedno velké doporučení. Můžete se těšit na čtivý příběh, kdy hlavní hrdinka vám přiroste k srdci, poté ji budete zatracovat a tak to bude stále dokola, dokud se nedoberete konce. Autorkám se tady povedlo ukázat, že ne vše jen tak, jak na první pohled může vypadat a že je důležité číst mezi řádky a hledat vždy to dobré. I když to v určité chvíli může být zvláštní, nikdo není "blázen" bezdůvodně.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 24. května 2018

Zlověstné vlny - Mark Douglas-Home

Autor: Mark Douglas-Home
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 302

"Když se přívěs poprvé uprostřed noci rozhoupal, už spala. Karavan se nakláněl z jedné strany na druhou, konstrukce vrzala a ocelové kotvicí lano se odíralo o střechu. Jako by venku zuřila bouře, akorát že za bouřky obvykle vichr naráží jen z jednoho směru a po chvíli poleví. Tohle houpání bylo tak prudké a karavan tak příšerně skřípěl, až si říkala, jestli se náhodou nepřetrhlo ocelové lano, jímž byl karavan jištěný, a vítr ji neunesl pryč, jestli do ní teď nenarážejí příbojové vlny v Atlantiku."

Třetí případ detektiva-oceánografa
Cal McGill přijíždí na skotský ostrov Eilean Dubh vyšetřit pět let staré zmizení chlapce Maxe Wheelera. Najal si ho Maxův zámožný otec, podle nějž jsou do celé záležitosti zapleteni i zdejší obyvatelé. Není proto divu, že Cala uzavřená komunita nepřivítá s otevřenou náručí. Poté co se za podivných okolností zřítí ze svahu karavan Maxovy nejstarší sestry Joss, začíná být jasné, že má na rodinu Wheelerů opravdu někdo spadeno... Ani tentokrát není v případu, který řeší výjimečný detektiv-oceánograf, nouze o napětí, překvapivé momenty a úchvatné popisy skotské krajiny.

Mark Douglas-Home (*1951) je skotský spisovatel a novinář. Než se naplno pustil do psaní detektivek, pracoval ve významných skotských denících jako The Herald nebo The Sunday Times. Svou novinářskou kariéru nicméně zahájil v jihoafrickém Johannesburgu, kde při studiích na univerzitě působil jako editor školního časopisu. Vládě apartheidu byl časopis svými názory trnem v oku, a poté co několik jeho čísel zakázala, byl Mark Douglas-Home ze země deportován. Usadil se ve Skotsku. S manželkou a dvěma dětmi žije v Edinburghu.

První dvě knihy tohoto autora mají čestné místo v mé knihovně. Pan spisovatel si mne totiž získal nejen velmi sympatickou hlavní postavou, ale také tím, jak umí napsat dobrý detektivní příběh. Jakmile totiž začnu číst, téměř do konce nevím, kdo je vrahem. A to má rád každý milovník detektivek, nejen já.

V pořadí třetím díle s názvem Zlověstné vlny se opět setkáváme s Calem McGillem, známým oceánografem a mořským detektivem, na kterého se obrací zoufalí pozůstalí, aby jim pomohl v pátrání po jejich blízkých, které moře z nějakého důvodu nevydalo. Nyní se konkrétně zabývá případem třináctiletého chlapce, Maxe Wheelera, který se ztratil a už se neobjevil na jednom malém, hebridském ostrově, který vlastní jeho otec. Cal se ocitá ve velmi uzavřené komunitě místních lidí, ze kterých před pěti, v době zmizení Maxe, udělali novináři hyeny, jenž chrání sebe sami a nepomáhají v dopadení zločince. Tím se obyvatelé ještě více uzavřeli  před okolním světěm a Cal musí obstát proti hromadě naštvaných, nepřejících lidí. Když se v Calově přítomnosti na ostrově stane vražda, nejeden si myslí, že stojí za tím on. Mořský detektiv se musí poprat nejen s lidmi z ostrova, ale také s mořskými proudy, které jsou zvlášť v této části země zrádné a nevypočitatelné.

V knize se střídají dvě hlavní postavy, které vypráví tento příběh. Jednou je slavný Cal McGill a tou druhou je Bella, majitelka kavárny na ostrově. Cal je stále sympatický chlap, který mě utvrdil v tom, že číst o něm knihy je velmi příjemné. Bella je ženou mnoha tváří, která se snaží chránit své nejbližší za jakékoliv příležitosti, ale ne vždy je to správné východisko. Bella tím, že chce, aby její okolí mělo rádo nejen ji, ale také její činy, je ochotná nejednou překročit zákon, ovšem v určitých mezích. Byla mi krajně nesympatická. Přišlo mi, jako by se snažila dělat víc věcí najednou, ale ani jednu pořádně. Je pravdou, že věděla, za kterou nitku zatáhnout, ale když se nitka pořádně nenapnula, byla v pasti i ona. A kolikrát vypadala, že se psychicky zhroutí. Prostě neměla všechno pod kontrolou tak, jak si myslela.

"Ewan si zapálil cigaretu, už šestou. Kolem se povalovala sbírka zašlápnutých nedopalků. Jen co mu z jedné cigarety zbyl pouze zažloutlý filtr, připálil si další. Hlavně se něčím změstnat, čímkoliv, jinak by svoje myšlenky a emoce nedokázal udržet na uzdě. To proto je rád, když má pořád co dělat. Ať už zrovna krmí ovce, opravuje strýčkův starý traktor nebo vypomáhá v kavárně, vždycky se soustředí na daný úkol. Ale jakmile má prostor myslet i na něco jiného, zbude z něj jenom uzlíček nervů - stejně jako teď."

Můžu říct, že každá kniha, ať už Mořský detektivVešla do moře nebo teď novinka, Zlověstné vlny, je skvělá. Rozhodně pan autor dokáže zaujmout a díky neobvyklému řešení situací, na které je zapotřebí použít znalost mořských proudů jsou příběhy o to více čtivé, protože jde o zajímavost, s jakou jsem se jinde nesetkala.

Co jsem si uvědomila až po dočtení celého příběhu, byl fakt, že tentokrát se vše netočilo jen kolem Cala, ale také Bella zabírá hodně prostoru. Z předchozích dvou knih jsem zvyklá na to, že právě Cal je nejdůležitější figurkou v ději, ovšem tady mu zdatně šlape na paty Bella. I když ten nejdůležitější bod celého příběhu vyhraje Cal, tak jsem měla pocit, jako by autor od něj lehce upouštěl a snažil se věnovat více jiným postavám. Doufám, že je to pouze a jen můj osobní pocit a Cala brzy nenahradí někdo jiný, protože bez něj by to nebylo ono.

V tuto chvíli u nás vyšly tři díly série Mořského detektiva a jestli bude čtvrtý (sice na stránkách je napsáno, že se na něm pracuje, ale dle mého názoru je to hudbou vzdálené budoucnosti), tak rozhodně budu patřit mezi ty čtenáře, kteří po něm sáhnout hned, jakmile to půjde.

Knihy tohoto autora jsou totiž velmi čtivé, samozřejmě napínavé, ale hlavně mají hlavu a patu, spisovatel vás vede přesně po cestičkách tak, abyste si celou zápletku užili (a prožili) a na konci vám dá rovnou ránu na solar. Zvláště tady, u Zlověstných vln, jsem tohle nečekala ani omylem. Měla jsem spoustu jiných tipů, všechny vedle jak ta jedle a ta, která to být měla, by mne nenapadla ani při druhém čtení. :-)

Pokud hledáte kvalitní detektivku, která má velmi zajímavého a sympatického hrdinu, tak série Mořského detektiva je správnou volbou.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 22. května 2018

Poslední z Aporveru - David Šenk

Autor: David Šenk
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 122

"Postavil se tedy k okraji koše a zadíval se před sebe. Samolet mířil k Futivaku a Spiro pozoroval, jak se nad zničeným sloupem života hemží ochmířené sykony. Měl dojem, že se sloup ztrácí v jakémsi mlžném oparu. Sykony přiletěly sloupu na pomoc a rozsévaly svá semínka, aby na něm opět mohl vyrašit život."

Smrt nevinného člověka proměnila pohádkový Aporver v peklo. Temnoty a jejich ďábelští přisluhovači pohlcují vše živé a naděje na záchranu jsou čím dál tím menší. Přidejte se k odvážným Obráncům, kteří se rozhodli Temnotám postavit, a doprovoďte mladíka Rybliho na jeho dobrodružných výpravách při hledání Ecidilu, bájného zdroje života. Rybliho čeká boj o holý život. Musí sebrat veškerou odvahu a vyslovit to správné přání, které zachrání celý svět.
Dny Aporveru jsou sečteny! Temnoty pohlcují vše živé. Jen ten, kdo uvěří v dobro, může Aporver zachránit. Závěr české fantasy série.

David Šenk se narodil v roce 1977 v Mělníce, vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, působí jako učitel matematiky a anglického jazyka na soukromém gymnáziu v Chebu. Žije v Plané u Mariánských Lázní.

Rybli na své pouti za bájným Ecidilem, za samotným srdcem Aporveru, potkává nové lidi, kteří mu můžou dát mnohem více, než očekává. Nejednou se dostane do úzkých, nejednou jej čeká nemilé překvapení ba dokonce tragická událost, ale chlapec se nevzdává, protože ví, že naděje stále žije. I když je s každým sluncem menší a menší, protože Temnoty a Tokrejové se rozšiřují neuvěřitelnou rychlostí a silou, ví, že důležité je držet s Obránci pohromadě a věřit v lepší zítřky...

Po prvním díle s názvem Srdce Aporveru (recenze zde) jsem se na pokračování těšila, jelikož jsem byla napnutá, jak to dopadne a navíc, oblíbila jsem si fantasy svět autora Davida Šenka. Líbily se mi možnosti, jakým způsobem cestovali lidé, žijící na sloupech, i jejich samotný styl života. Fantasie autora mi přišla bezbřehá, stále přicházel s novou dávkou "cizích" slov, které ovšem tvořily ten správný bájný, fantasy svět. V tuto chvíli se s těžkým srdcem loučím s Aporverem, se samolety, s měchurami, se sykonami a doufám, že třeba někdy na ně někde narazím... Jednou...

Je pravdou, že u prvního dílu jsem nedávala plný počet hvězd, protože jsem se ze začátku ztrácela, ale teď vím, že to byla jen a jen moje chyba. Nedokázala jsem svoji fantazii pustit z vodítka a pořád jsem se snažila si představit něco jinak. Ve dvojce jsem se cítila jako ryba ve vodě, hned jsem věděla, která bije a maximálně si užívala vše, co si autor na mě připravil. Navíc docházelo k častým bitvám mezi Tokreji a lidmi, jenž žili na sloupech, tudíž byl příběh mnohem více napínavější. Ve chvíli, kdy Temnoty pohltily téměř vše, čemu jsem fandila, by se ve mě krve nedořezal a hnala jsem Rybliho k tomu, aby už konečně na něco přišel.


"O chvilku později už malé sykony odnášely pohřební kokony pomaličku k beztížné hranici. Když jedna prolétala kolem samoletu, neduživý list kokonu se odchlípl.. Rybli stočil pohled k odkryté tváři a hrůzou vykřikl."

V knize se opět objevují kresby, které mají na svědomí Ondřej Mašek a Josef Sodomka a musím uznat, že pánové opravdu ví, co činí. Navíc jejich sykony jsou top! Přesně tak, jak je ztvárnili oni, si je já představuji, nic jiného by mi k nim nepasovalo. Jen je těch kreseb zase poskrovnu a myslím si, že by jich klidně mohlo být více. Bylo to nejen zpestření při čtení stránek, ale také potěšení pro oko. Nejednou jsem se nad obrázky pozastavila a představovala si děj, který by se tam měl odehrávat, jak by to asi vypadalo.


Už samotná obálka knihy vám dává vědět, že vás čeká neotřelý příběh, který se vymyká jakékoliv realitě. Při čtení je nutné mít pořádnou dávku fantasie a hlavně ji popustit uzdu, abyste si tohle čtení užili na maximum. Knihy jsou určeny pro čtenáře od dvanácti let, ale já pevně věřím v to, že i dospělý čtenář se ztratí v tomto bájném světě, jenž jej uhrane svou krásou, temnotou a smyslností.

Pokud patříte mezi ty, kteří si rádi pohrávají s fantazií, kteří se chcete unášet na vlně snění a představovat si, jak by mohl vypadat život v jiném čase a v jiné době, tak se určitě po této útlé knize a jejím prvním díle, poohlídněte. Věřím, že to bude výlet do fantazie nejen pro vás, ale také pro vaše děti či mladší sourozence a užije si jej celá rodina.:-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 21. května 2018

Černé znamení - Sebastien de Castell

Autor: Sebastien de Castell
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 354

"Přítomnost dívky v mém věku - a obzvlášť mé ostýchavé chování vůči ní - se pro kočkoveverčáka staly nekonečným zdrojem zábavy. Navrhoval nejrůznější složité namlouvací rituály, které jsem měl Seneiře předvádět, a ujišťoval mě, e je praktikují vyspělé kultury po celém světě. Bylo mi jasné, že si je vymýšlí sám. Když jsem mu připomněl, že už existuje dívka, o kterou mám vážný zájem, upozornil mě na oplátku, že mé naděje, že ještě někdy ve svém takřka nepochybně krátkém životě Nephenii spatřím, jsou velice chabé, až nulové."

Kellen opustil lid Jan´Tepu a v šestnácti letech se stal psancem. Teď se musí víc než kdy jindy spoléhat na svůj důvtip, aby přežil v zemi Sedmi písků. Chybí mu domov, rodina a Nephenie, kterou nepřestal milovat. Pak se ale potká se Seneirou, dívkou se zavázanýma očima ukrývající velké tajemství. Společně s Ferius se rozhodnou pomoct, jenže v sázce je víc, než oba tuší. Moc černého stínu sílí a Kellen má podezření, že za vším stojí jeho vlastní lid.

Sebastien de Castell sotva stačil dokončit studium archeologie, když začal pracovat na svých prvních vykopávkách. O čtyři hodiny později zjistil, jak moc vlastně archeologii nenávidí, a zvolil raději kariéru horlivého hudebníka, ombudsmana, interakčního designéra, choreografa bojových scén, učitele, projektového manažera, herce a tvůrce strategie produktů. Jeho jedinou obranou proti nařčení z bezbřehého diletantismu je, že ty to věci dělá opravdu rád a každý z těchto oborů hraje tak či onak určitou roli při jeho psaní. Pevně se brání tomu, aby byl nazýván renesančním mužem, v naději, že ho za takového označí i další lidé.
Na svém kontě má fantasy sérii pro dospělé The Greatcoats, která byla nominována na cenu pro nejlepší fantasy v Goodreads, dostala cenu Gemmell Morningstar za nejlepší prvotinu. The French Prix Imaginales za nejlepší cizojazyčnou práci a cenu Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele.
Žije v kanadském Vancouveru se svou krásnou ženou a dvěma agresivními kočkami.

Marně přemýšlím, jak napsat na tuto knihu smysluplnou recenzi. Nechci, aby celý článek vyzněl jako "achování" nějaké puberťačky, ale mám pocit, že k tomu jistojistě směřuji. On je totiž druhý díl mnohem lepší než první a už u prvního jsem byla u vytržení (recenze na první díl Divotvůrce). Tudíž zákonitě musím být doslova a do písmene mimo i teď. Představte si situaci, kdy dočtu poslední slovo, potom vyskočím metr do vzduchu, zavýsknu "eeej" a k tomu tlesknu. Takto přesně jsem se cítila. Perfektní kniha!

Obzvlášť se mi líbilo, že byl viditelný růst samotného Kellena. Z bojácného, opatrného kluka se stává muž, který nejen, že má vlastní názor, ale nebojí se jej říct otevřeně a nahlas. Z ustrašeného chlapce se z něj pomalu a jistě stává chlap. Jasně, pořád to není ideální, ale jeho role roste s každou stránkou a je mi čím dál tím víc sympatičtější - pokud to vůbec ještě jde.
Navíc kočkoveverčák jede dál na plné pecky a jeho vtip a šarm je stále ubíjející a okouzlující. Naprosto si mě podmanil.

Zdá se mi, že v tomto díle se autor snažil dát do příběhu i trochu té romantické dějové linky, ale nic v žádném případě nepřeháněl. Drží se svého standartu, na který jsem zvyklá od jedničky a pouze v určitých náznacích tam "vrazil" trochu romantiky. Teď si přijde na své kdokoliv, kdo se do čtení pustí.

"Cestou do postele jsem zašel do koupelny opláchnout si obličej. Z nějakého důvodu se mi točila hlava, takže jen zvolna jsem si uvědomoval, že zírám na kapky vody, které pomalu stékaly po stranách umyvadla. Kapičky se spojovaly dohromady, vytvářely různé obrazce a pak se zase rozdělovaly. pohled na ně byl zvláštně podmanivý a jak další a další kapičky splývaly, zjistil jsem, že od nich nedokážu odvrátit oči. V tu chvíli jsem si uvědomil, co se vlastně děje."

Po přečtení prvního dílu jsem měla jisté očekávání a musím říct, že Černé znamení jej předčilo. Opět byl příběh plný napětí, akcí a dějových zvratů, a samozřejmě nechyběly vtipné scénky a hlášky, o které se postarali snad všichni hrdinové a k té sérii to patří.

A uznávám, že tato série je překvapivá ve všech směrech. Pokud hledáte čtení, které bude napínavé, ale nechcete mít ani náznak toho, jak se to bude vyvíjet, tohle je to pravé. Jestli si chcete přečíst něco, co bude vtipné, ale zároveň smutné, tak Černé znamení je trefa do černého. Na mě samotnou padaly všechny emoce v průběhu čtení, jako kapky deště, jednou jsem se smála, jednou se mi chtělo brečet, jednou jsem byla připravena na to, že dostanu infarkt, jindy jsem zase byla vyklidněná a měla pocit, že se nic neděje.

Kapitoly v knize jsou opět příjemně krátké a díky napětí, které by se dalo krájet, vás kniha nutí číst dál. Měla jsem pocit, jako by mi stránky samy ubíhaly před očima a zároveň jsem se obávala konce. Nechtěla jsem, ať to tak rychle čtu, ale bylo to k nezastavení. A teď mi nezbývá nic jiného než čekat na další díl. Na který se tedy opravdu těším. A moc! :-)

Kniha je určena pro čtenáře od dvanácti let, ale věřím tomu, že se zabaví i starší čtenáři. Takže, jestli si chcete přečíst něco, co má šmrc a grády, co má náboj a jiskru, tajemno a magii, tak určitě doporučuji sérii Divotrůrce.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 20. května 2018

Papíroví duchové - Julia Heaberlin

Autor: Julia Heaberlin
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 365

"Dívám se všude kolem, jen ne na psa - jeho rozežrané oko, rána na břiše. Jeho kňučení mi svírá vnitřnosti jako ocelová pěst. Přála bych si, abych tu bolest raději cítila já, což je pocit, který se zoufale snažím překonat.
Tahle přemrštěná empatie se vztahuje na věci, kterým Bůh nenadělil hlas - napůl rozpláclou mouchu, která cuká nohama na parapetu, na zakrvácenou rybu na háčku, která se cuká a lapá po dechu. Když mi byly tři, často se mi stávalo, že jsem se zakousla do broskve a uvažovala, jestli neslyšně nekřičí."

Carl Louis Feldman kdysi býval uznávaným fotografem. Poté byl však obviněn z vraždy mladé ženy a následně zproštěn obžaloby. Ve stáří se stal pacientem pečovatelského ústavu pro lidi postižené demencí. Nyní za ním přichází jeho dcera, aby ho vzala na výlet. Carl však netuší, že tato dívka jeho dcerou není a že se do ústavu už nikdy nevrátí...
Starého pána dohnala jeho minulost. Mladá žena za volantem auta je přesvědčená, že muž vedle ní je skutečný vrah, který má na svědomí smrt několika dívek včetně její sestry Rachel. Jejím cílem je zjistit, zda si Carl na vraždy pamatuje, a pokud ano, chce, aby se k nim doznal. Nejvíc jí vrtá hlavou, co se doopravdy stalo s Rachel.
Skutečně Carl zapomněl na to, co provedl, nebo to jen předstírá? Možná je dokonce nevinný a ona je tou, kdo lže. Ať tak či tak, mladá žena podstupuje obrovské riziko, pokud Carl skutečně sériovým vrahem je. V texaské divočině se totiž nikdo pomoci nedovolá...

Julia Heaberlin je oceňovaná novinářka, která pracovala pro Forth-Worth Star Telegram, The Detroit News a The Dallas News. Před zahájením kariéry spisovatelky pracovala jako asistentka šéfredaktora ve velkých metropolitních novinách. Editovala kriminální příběhy ze života, včetně série o vraždách náhodně vytipovaných dívek, které byly pohřbeny v mexické poušti. Vyrostla v Texasu a se svou rodinou žije poblíž Dallasu/Fort Worthu.

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbilo téma, které je zde popisováno a hlavně se mi líbil pocit, se kterým jsem díky tomu ke knize přistupovala, ale na druhou stranu se mi až tak moc nelíbilo zpracování samotné.

Hlavní hrdinka vyráží na "výlet" s vrahem. Hm... Pokud bych si o někom myslela, že mi zabil sestru a navíc trpí demencí, rozhodně bych se s ním nikam nevydávala a už vůbec ne někde, kde nepotkáme kilometry žádnou živou duši. Nechápu ten popud, proč do toho šla. Ano, rozumím tomu, že šlo o zjištění pravdy o smrti její sestry, ale i tak, mi ten její postup přišel trochu utažený za vlasy. Myslím si, že soudná osoba by tohle jednoduše neudělala a tečka.
Taky s uvažováním hlavní hrdinky jsem měla menší problém. Celou dobu mi přišla jako z jiné planety a nevěděla jsem, co si o ni myslet. Nedokázala jsem se s ní sžít, nedokázala jsem si vcítit do jejich pocitů. Její chování ve mě zabilo veškerou empatii.
A pořád si stojím za tím, že kdyby chtěla zjistit pravdu, dokázala by to vymyslet jinak a nemusela by podnikat tento trip.

Ovšem, právě na tomto výletě je postaven celý příběh a proto mi je na jednu stranu jasné, proč do toho autorka šla. Dokázala v řádcích ukázat nejen svůj cit a smyslnost, co se týče popisů přírody a prostředí, kde se hrdinové nacházeli, ale také promyšlenost celé zápletky, kdy mi dávkovala jen drobné, potřebné informace k tomu, abych ve finále knihy zůstala zírat na poslední písmenka a říkala si, co že to jako bylo?! Tento efekt se ji opravdu povedl a díky tomu můžu říct, že kniha o jeden pomyslný bodík u mě stoupla na "ceně".

"Jsme sotva kilometr od druhé červené tečky na mapě, městečka, které leží asi sto km jižně od Waca. Vlastně ani nevím, proč jim říkám červené tečky. Je to lepší než chladné oběti. Než vzrušující zvuk slov mrtvé dívky. V žádném případě nechci zahánět hlad společnosti po hladké bílé kůži, která někde hnije."

Po grafické stránce se mi líbily začátky kapitol, které zdobily různé fotografie, což bylo velmi příjemné zpestření. To jsem ocenila. Navíc jsem se na začátek každé kapitoly díky tomu moc těšila. Samotné kapitoly jsou poté nadepsány dny, které tráví hrdinové na svém tripu za vysněnou pravdou či utajením, podle toho jak to kdo bere. :-)

Celý příběh na mě působil zvláštně. Na začátku jsem měla chuť knihu odložit "na později", protože jsem se neuměla začíst. Pak přišel zlom, kdy jsem si říkala, že mne to opravdu baví a poté zase útlum, ale v té chvíli, někdy za polovinou jsem si řekla, že už to "teda dočtu". A můžu říct, že konec předčil mé očekávání a já jsem ráda, že jsem ji dočetla. Vůbec jsem nečekala, že se autorce tak dobře podaří vyřešit celou situaci a stoupne tím u mě v hodnocení.

Když vám napíšu, že při čtení opravdu nebudete tušit, kdo je vinen a kdo bez viny, tak mi věřte. Autorka dokázala tak zamotat děj, že jsem neměla tušení, jak se z toho všeho vymotá. Ale zvládla to, a to můžu napsat, bravurně. I přesto, že nejsem celkově z knihy nijak nadšená, tak na konci na mě vykouklo takové překvapení a tak jasné rozuzlení, že si říkám, že Papíroví duchové jsou opravdu dobré čtivo. :-)

Rozhodně tuto knihu doporučím těm čtenářům, kteří se vyžívají v psychologicky stavěných příbězích. Tady na stránkách nejde o to, kolik litrů krve se prolije, ale o to, jak hluboce vás něco zasáhne a jak dobře se s tím dokážete popasovat.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 19. května 2018

Pán stínů - Cassandra Clare

Autor: Cassandra Clare
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Počet stran: 581

"Královna kráčela mlčky a bosý Julián zrychlil, aby jí stačil. Pohybovala se sebejistě a bez váhání se proplétala dlouhými chodbami dvora. Byla těžké přestavit si území říše sličného lidu - její povrch se neustále měnil a obrovské plochy tu byly vměstnané do mnohem menších. Jako by někdo vzal filozofickou otázku, kolik andělů se vejde na špičku jehly, a proměnil ji v krajinu."

Životy lovců stínů svazuje povinnost. Čest. Jejich slovo je posvátnou přísahou. A žádná přísaha není posvátnější než pouto parabátai. Bojují  bok po boku a stejně tak i umírají, ale nikdy se do sebe nesmějí zamilovat.
Emma Carstairsová zjistila, že láska, kterou cítí ke svému parabátai Juliánu Blackthornovi, není jen zapovězená, ale mohla by je oba zničit. Ví, že by se od Juliána měla držet dál, jenže jak by mohla, když rodina Blackthornových čelí nepřátelům hned na několika frontách?
Jejich jedinou nadějí je Černý spis mrtvých, mocná kniha, kterou by rád vlastnil každý, ale jen Blackthornovi ji mají šanci získat. Zatímco se Emma, její nejlepší kamarádka Cristina, Julián a Mark Blackthornovi vydávají do říše sličného lidu, kde na každém kroku číhá nebezpečí a slibům nelze věřit, světem otřásá rostoucí napětí mezi lovci stínů a podsvěťany. Kohorta, extremistická skupina nefilim, odhodlaná zavést nové pořádky a pronásledovat podsvěťany a "nevhodné" lovce stínů, je připravena udělat cokoliv, aby Juliána kompromitovala a zmocnila se losangeleského Institutu.
Podsvěťané se začínají obracet ke Spolku zády a na obzoru se rýsuje nová hrozba - Pán stínů, král Prokletého dvora. Vyšle nejlšpí válečníky, aby povraždili všechny členy rodiny Blackthornových a získali pro něj Černý spis. Smyčka se utahuje a zoufalý Julián vymyslí riskantní plán, jehož součástí je i spolupráce s nepřítelem. Ani Julián, ani Emma si však nedokážou představit, jakou cenu budou muset za úspěch zaplatit. 

Cassandra Clare se narodila v roce 1973 americkým rodičům v Íránu a v dětství se s rodinou hodně stěhovala. Než jí bylo deset, žila mimo jiné v Anglii, ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích se na čas usadila v Los Angeles a v New Yorku pracovala jako reportérka pro různé časopisy, včetně bulvárních. Od roku 2006 se naplno věnuje psaní.
Je autorkou mezinárodně úspěšné série Nástroje smrti a trilogie Pekelné nástroje. Jejích knih se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků a byly přeloženy do 35 jazyků.
Žije v Amherstu ve státe Massachusetts s manželem a třemi kočkami. Její rodné jméno je Judith Rumeltová.

Po přečtení prvního dílu s názvem Paní půlnoci (recenze zde), jsem velmi natěšeně očekávala další díl. Jak všichni mí čtenáři ví, Cassandra Clare patří mezi mé srdcové autory a touto novou sérií jsem si ji zamilovala ještě více.

V tomto díle se členové Institutu rozdělí na dvě poloviny. Ta první, v čele s Juliánem, Emmou, Cristinou a Markem se vydávají do říše sličného lidu, tedy mezi víly, kde mají velmi důležitý a pro ně některé i osobní úkol. V první chvíli to vypadá, že vykonají proč přišli a půjdou si po svých, ovšem v jednu chvíli se objeví osoba, která může některým členům této čtveřice pomoct i v osobním životě a to je pro ně silná návnada, aby ještě chvilku vydrželi mezi vílami.
Druhá polovina Institutu, v čele s Kitem, Tibem a Livy bojují proti všem ostatním, kteří se snaží získat moc nad vším, hlavně nad jejich Institutem, jejich domovem. A když to čtyřka v říši víl zjistí, musí se rozhodnout, co je pro ně důležité. Navíc ti, kteří měli být mrtví a nedělat zlé činy, se navrací v plné síle a temná magie začíná ovládat všechno a všechny.


Líbí se mi, že po přečtení druhého dílu mám pocit, jako by autorka přidávala na intenzitě a Pán stínů mi přišel více propracovaný a mnohem více napínavý. Tím, že jsem musela sledovat dvě linie děje, v každé byly jiné akční, důležité okamžiky, tak jsem měla pocit, že čtu pomalu a musím přidat, jinak se stane něco špatného.
Navíc, to co mi rozpumpovalo srdce ještě o něco více, tak bylo více prostoru pro Jace a Clary. Po těch dvou se mi stýská, často si vzpomenu jaké to bylo číst o nich poprvé a když se v tomto díle objevují a mají i své "problémy", které se probírají v tomto příběhu, mé srdce plesá radostí.

Samozřejmě, všichni noví hrdinové, kteří v této sérii hrají hlavní roli, jsou správní lovci stínů, které si zamilujete. Jsou vychováváni k tomu, aby byli čestní, spravedliví a nebojácní, tudíž v ději vás nemůžou naštvat. A když už, tak vám polezou na nervy buď jen chvilku nebo trochu. Ale nijak markantně. I přesto se zde objevuje sem tam nějaká postava, která je důležitá a zároveň na facku, je to vzácný jev. :-) Ovšem, stává se to...

"Obloha byla šedivá, místy protkaná zlověstnou černí, a visela nízko nad přístavem a mořem jako těžký balvan. Vlny v přístavu se vzdouvaly a zvedaly rybářské lodě do úrovně oken přístavních domků. Menší loďky se na rozbouřené hladině bezmocně zmítaly."

Přiznám se, že tato série, Temné lsti, do mne začíná zarývat drápy a mám pocit, že předčí Nástroje smrti. Přijde mi, jako by autorka s postupem času na sobě ohromně zapracovala a dokáže do knih dát více ze sebe. Všechny pocity a emoce, které v knize jsou, působí opravdově a i když se ji sem tam povede zamotat pořádně děj, nikdy nemáte pocit, že nevíte kdo a kde a jak. Při čtení jste si stále jistí v kramflecích a jen netrpělivě očekáváte, jak tohle všechno dopadne.

V tomto příběhu navíc autorka hodně zabředává do různých romantických, milostných vztahů, ale přesto se pořád drží reálnosti a nic není přehnané. Nepoužívá přehnané klišé, hrdinové se neřídí srdcem, ale rozumem, což nepůsobí naivně a to jsem obdivovala. Někteří spisovatelé se totiž nechají unést a pak dochází k situacím, které jsou neuvěřitelné, přímo bláhové, ale u Cassandry Clare tohle nehrozí. Ona ví a umí.

K tomuto už není co víc napsat. Musíte si to přečíst. Ty pocity v průběhu čtení jsou nepopsatelně nádherné, úžasné a já nevím, co ještě. Miluju to! A věřím, že budete sérii milovat i vy! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 18. května 2018

Stíny nad zálivem - Lucy Clarke

Autor: Lucy Clarke
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 368

"Bylo to téměř dokonalé.
Byly jsme nejlepší přítelkyně.
Trávily jsme každé léto na písečné pláži, v chatách, které spolu sousedily.
Otěhotněly jsme v témže roce - a synové se nám narodili tři týdny po sobě.
Naši chlapci vyrůstali na pláži, která pro ně byla dětským hřištěm.
Tenkrát se zdálo být nemožné, že by mezi nás něco mohlo vstoupit.
A přece, dokonalost je vysoká věž, na níž lze tančit - a dole není nic, jen velmi hluboká propast..."

Před sedmi lety unese dva desetileté chlapce proud příliš daleko od břehu. A na pevninu se vrátí jen jeden... Sářin syn Jacob sice před sedmi lety přežil, ale na své narozeniny, v den neblahého výročí, zmizí beze stopy. Postupně se začínají vynořovat nová i stará tajemství a komunitu na poloostrově Sandbank plíživě ochromuje napětí a nezodpovězené otázky. Sára je stále více a více zoufalá a přestává věřit všem, které zná a kterým dosud důvěřovala - a dobře dělá... Co se vlastně před sedmi lety událo? Jak to, že v komunitě, kde se pořád někdo dívá, zrovna tehdy nikdo nic neviděl? Kdo všechno a proč má důvod tajit, co se doopravdy stalo?

Lucy Clarke vystudovala anglickou literaturu a nějaký čas pracovala jako moderátorka společenských akcí a také vyučovala tvůrčí psaní. V současné chvíli je spisovatelkou na plný úvazek. Miluje cestování a psaní deníků. Její debut The Sea Sisters se objevil v prestižním výběru Book Club Choise 2013.

Od autorky jsem měla možnost si přečíst Poslední nádech (recenze) Modrou (recenze). Po jejich přečtení jsem netrpělivě očekávala další knihu, protože mne Lucy Clarke přesvědčila o tom, že umí psát. Napínavě, zajímavě, poutavě.
Proto, když jsem dostala šanci se pustit do Stínů před vydáním, neváhala jsem ani vteřinu. Když vám napíšu, že jsem začala číst v neděli a v pondělí dočetla, řekne vám to hodně? Věřím, že ano!
Kniha je to velmi napínavá, správně zamotaná, na konci infarktová a po celou dobu opravdu "na palici".

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů, dvou hlavních hrdinek, Sáry a Isly. Jsou to nejlepší kamarádky, které spolu prožily téměř dvacet let v souladu, ve skoro partnerském vztahu. Říkaly si všechno, pomáhaly si, stály při sobě v dobrých i zlých časech. Jedna na druhé byla doslova závislá. Až do momentu, kdy je rozdělila tragická událost, která oběma obrátila život naruby. Nic už nebylo jako dřív. Začaly mezi nimi hrát hlavní roli žárlivost, závist a lež. A s tím přátelství nefunguje...

Děj je zasazen na jeden anglický ostrov, kde jsou pouze chaty, bez elektřiny, žijete si tam jako poustevníci, všichni se znají a suchou nohou se tam z pevniny dostanete horko těžko. Funguje přívoz, který už x let obsluhuje jeden a ten stejný muž. Když jsem si představila ty chvíle pohody, kdy vám moře šumí lehce do ouška, sem tam se objeví sluníčko, v klidu si můžete užívat táboráky a nebo si číst knihy bez toho, aniž byste museli lítat kolem úklidu domácnosti, byla to báječná představa. Tohle se autorce povedlo. Zdánlivě na malinkatý kus země napsat příběh, který by mohl "obsáhnout" celý svět.

Výborně zpracované byly i povahové vlastnosti všech hrdinů. U některých jim to přímo čišelo z činů, že budou podlí, zvědaví nebo drbny. A u ostatních jsem cítila, že nebudou tím, za koho se vydávají. Spousta tajemství z minulosti jim zabránila v tom, aby se naplno otevřeli všem okolo sebe a já jen s napětím čekala, kdy se něco provalí. Neměla jsem ani tušení, že všechno na mě autorka "vybafne" až na konci, s tím jsem fakt nepočítala a můžu vám říct, že v tu chvíli by se mě ve krve nedořezalo. Jak už jsem psala výše, dostavil se infarktový stav - tep dvě stě a lapání po dechu, tiché klení a do toho v hlavě jedna otázka: "Tohle myslím opravdu vážně? To jako fakt? Pffff!"

"Sedím u stolu se sklenicí vína a dívám se ven. Jak se soumrak snáší na vodní hladinu, objeví se břehule. Létají nahoru a dolů a loví hmyz. Soumrak byl vždycky mou oblíbenou částí dne na písčitém výběžku. Výletníci odešli a pláž je zase naše. Začínám se však děsit toho zvláštního přítmí mezi dnem a nocí, kdy se myšlenky začínají kalit a proplétat - stín se stává chlapcem, křik racka zní jako vyděšený hlas. Když se z nebe začnou vytrácet barvy, vím, že se blíží konec dalšího dne bez Jacoba."

Dámy a pánové, vážení čtenáři. Stíny nad zálivem opravdu jako kniha a příběh dostává svému zařazení a je to psychothriller jak vyšitý. Pohraje si s vaší myslí jako kočka s myší a pokud nepatříte mezi věštce z magické koule, nemůžete uhádnout, co je pravda a co lež.
Navíc téma ztraceného dítěte je velmi silné a dokážu si představit, co matka prožívá. Líbilo se mi, jak autorka dokázala do řádků v knize zasadit pocity zoufalství, naděje a potom zase "pádu na dno".

Je to naprosto čtivá, nepředvídatelná a napínavá kniha. Střídají se kapitoly Sáry a Isly, kdy převážně Isla popisuje své vzpomínky, svou minulost a dává tím dohromady pro čtenáře celý její tragický příběh a Sára tomu zdatně sekunduje. Ale po celou dobu čtení jsem měla pocit, že za nitky tahá jedna z nich, netušila jsem, že... Ale to vám neprozradím, tohle si už musíte přečíst sami.

Co vám já napíšu je, že v případě vašeho rozhodnutí a pořízení si této knihy nemůžete šlápnout vedle, pokud holdujete opravdu dobře napsaným psychothrillerům, u kterých vám bude jednou horko, jednou zima. Pokud máte rádi ten pocit, že už jste na okraji propasti a musíte zůstat stát, ale stejně ten krok uděláte a jen čekáte, jestli ten pád bude rychlý... Pokud máte rádi husí kůru po celém těle, ale přitom nebudete tušit, z čeho to může být...
To všechno vám Lucy Clarke přivodí a jedno malé varování pro lidi trpící na srdce. Čtěte velmi pomalu (pokud to půjde), protože ten tep vám vzlétne, ať chcete nebo ne.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk. Pokud si chcete knihu pořídit, tak... Stíny nad zálivem.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 17. května 2018

Replika - Lauren Oliverová

Autor: Lauren Oliverová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 456

"Gemmě vířily myšlenky v hlavě jako hustý sníh, ale jakmile je chtěla zachytit, roztály. "Ale... ale to není možný." Věděla, že zní hystericky, že mluví moc nahlas, alebylo jí to jedno, ani tomu nedokázala zabránit. "To není možný, ta technologie ješě neexistuje, je to nelegální..."

Lyra
Z dálky vypadá institut na soukromém ostrově poblíž Floridy poklidně a skoro krásně. Při bližším pohledu byste však narazili na zavřené dveře a značky upozorňující na biologické nebezpečí. Ve skutečnosti se tam nachází utajované vědecké středisko, v němž žijí tisíce replik, které zde pod vědeckým dohledem tráví celý život. Institut je však nečekaně napaden a dvěma zkoumaným objektům, dívce Lyře - neboli číslu 24 - a chlapci číslo 72, se podaří uniknout. Společně se vydávají do neznámého prostředí venku, kde potkají Gemmu, jež se sama vydala na nebezpečnou cestu. Když se Lyra snaží pochopit, k čemu vlastně institut sloužil, odkrývá tajemství, která změní život oběma dívkám.
Gemma
Gemma doposud strávila velkou část svého života po nemocnicích. Dřív bývala malou, věčně nemocnou holčičkou. Teď je z ní osamělá dívka, jejíž život ohraničuje domov, škola a její nejlepší kamarádka April. Poté co ji téměř unese cizí člověk, začne Gemma zkoumat minulost své rodiny. Zjistí, že její otec byl zapojen do výzkumu v záhadném institutu. Aby nalezla odpovědi na své otázky, vydá se na Floridu, kde narazí na dvě repliky, čísla 24 a 72. Když se snaží pochopit, co se dělo v institutu, dozví se o sobě i o své rodině děsivé tajemství, které může zničit vše, co je jí drahé.

Lauren Oliverová , vlastním jménem Laura Schechter. Narodila se v New Yorku. Maturovala na University of Chicago v roku 2004. Její rodiče jsou oba profesoři literatury a už odmala ji i její sestru vedli k tanci, malování a čtení. Když byla malá, psala si vlastní pokračování knih, které četla a měla je ráda. Nyní žije v Brooklynu se svým snoubencem Michaelem.

Když jsem se dozvěděla, jak je tato kniha postavená, jakým stylem je napsaná, tak to pro mne byla výzva. Nikdy jsem nečetla nic, co bych musela otáčet, trochu bizarnost, co? :-) Tudíž to byla jasná volba, musím to zkusit!

Lyra je replika, která žije skrytá normálním lidem v prostředí, kde se pohybují jen lékaři, sestry, zdravotnický personál a ostatní repliky. Nikdy se nedostala mimo ostrov. Netuší, jaké je to tam venku, na druhém břehu. Vše co ví, ví z knih nebo z okamžiků, kdy něco viděla v televizi. Jednoho dne je spáchán na institut, kde Lyra žije, atentát a všechno téměř shoří do základů. Díky vyšší moci se Lyra ocitne mimo nebezpečí, společně s klukem, další replikou, jenž nemá jméno. Pouze číslo 72. Ukryjí se v rákosech, je jim jasné, že je budou vojáci chtít najít a možná i zničit? A pak se potkají...
Gemma je dívka, která odmala trpí různým onemocněním a rodiče jsou velmi opatrní, co se týče jejího života. Jednoho dne, po mnoha a mnoha indiciích, kdy Gemma začíná chápat, že nic není tak růžové, jak si myslela, se rozhodne na vlastní pěst odjet na ostrov a zjistit, co se v institutu děje. Na své cestě potká kluka, který se o institut také zajímá, ale z jiných důvodů. Bojovat ve dvou je lepší než sám. Dostanou se na ostrov, kde už proběhl atentát skrytou cestou a rozhodnou se hledat nějaké náznaky toho, co se zde provádí. A pak se potkají...
Všichni čtyři opustí ostrov a začínají rozplétat okolnosti, za jakých žili...

Ve chvíli, kdy vyšla tato kniha, spolu s ní jsem zahlédla i plno návodů, jakým způsobem tuto knihu číst. Jeden uváděl číst každý příběh samostatně, druhý uváděl po deseti kapitolách a podobně. Já osobně tedy říkám, že nejlepší je ji číst po kapitolách. Sice jsem někdy (hlavně na veřejnosti, když mě někdo pozoroval) vypadala jako magor, protože jsem co chvilku knihu celou otáčela, ale myslím si, že díky tomu jsem si příběh užila maximálně. Při představě, že bych například četla nejdříve celý příběh Lyry a až potom Gemmy, tak by se spousta věcí opakovala. Ovšem, čteno po jedné kapitole, tak vám všechno do sebe zapadá, nezdá se vám, že byste četli to stejné, ale opravdu každou maličkost vždy z jiného úhlu pohledu. A to mne nesmírně bavilo!

"Druhá a třetí nálož vytvořily ohnivou kouli, která se řítila chodbami a žár dosahoval teplot tak vysokých, že tavil kov a z plastových táců v jídelně zůstaly jen rozpuštěné, beztvaré hroudy. nedopadlo by to tak zle, nebýt blízkosti velké zásilky dusitanu amylnatého, který převzal jeden ze zaměstnanců a zcela bezmyšlenkovitě ho ještě zabalený nechal stát ve vstupní hale, protože si nebyl moc jistý, kam ho dát."

Já osobně jsem z knihy maximálně nadšená. Nejvíce se mi líbí právě to, jak je napsaná. Ta možnost zvolit si, jak začnu příběh číst. Že mám na výběr. Z toho jsem byla u vytržení a musím se přiznat, že jsem dlouho přemýšlela, jak to odstartuju. Ale myslím si, že jsem zvolila tu nejlepší možnou metodu. :-)

Příběh samotný je také zajímavý a můžu říct, že i napínavý. Bavily mě obě postavy, jak Lyra tak Gemma. Lyra mě zajímala z toho hlediska, jak se zařadí do normálního světa, Gemma zase tím, co se dělo v minulosti v její rodině. Obě postavy jsou sympatické a lehce si k nim najde čtenář cestu a bude jim fandit v jejich asociaci i hledání střípků minulosti.

Když si dám dohromady děj a způsob napsání knihy, tak mi jasně vychází, že Replika je dost dobrá. Jediné, co mne trochu mrzí, tak je fakt, že pointa příběhu je docela lehce předvídatelná, protože autorka dala do začátku docela dost informací, které jsem si spojila už před polovinou knihy. Ale ovšem ani to mi nezabrání, abych hodnotila knihu vysoko. Hlavně proto, že je to neotřelý námět a originální zpracování. Jsem ochotna vše "špatné" odpustit, protože tohle si užijete i s vědomím, že víte, jak to všechno dopadne. V danou chvíli už nejde o to, abyste hádali co a jak, ale o to, abyste si užili opravdu fascinující čtenářský zážitek a hlavně se pořádně naučili otáček knihu. :-)

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 16. května 2018

Zůstaň - Elle Kennedy, Sarina Bowen

Autor: Elle Kennedy, Sarina Bowen
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 344

"Odejde a já se vrátím ke vzkazu Snipera87. Z mého počítače bych stiskem několika kláves snadno odhalila jeho totožnost. Jsem v pokušení. Jenže zjistit pravdu by přineslo problémy. Za prvé, pokud Sniper87 není ve skutečnosti Matthew Eriksson, nejpohlednější a nejdrsnější útočník velmi dobře složeného týmu Toronta, zničí mě to. Každý den teď pomáhám někomu, kdo je možná slavnou osobností, do níž jsem se dávno zamilovala. Nic romantičtějšího se v mém životě neděje."

Může se člověk zamilovat do někoho, koho nikdy nepotkal?
Hailey Taylorová Emeryová tuší, že její oblíbený klient v Aportu - anonymní virtuální asistenční službě - je ve skutečnosti hokejová hvězda Matt Eriksson. Nahlédnout do složek klientů je sice proti pravidlům, je si však téměř jistá, že si každý den píše se svým celoživotním idolem a plní mu každé jeho přání. Hailey si stále léčí srdce po nedávném rozchodu, stačí jí proto jen nezávazné flirtování... Jenže pak se se svým klientem musí setkat tváří v tvář a zpanikaří.
Matt Eriksson ví moc dobře, co je to zlomené srdce. Ještě stále se nevzpamatoval z krachu svého manželství, navíc je v týmu jediný, kdo zná strašlivou pravdu: že hokej a dlouhodobé vztahy k sobě nejdou. Sotva se vidí se svými dětmi a jakékoli setkání s bývalou manželkou ho přivádí k šílenství. Jediný člověk, který ho zřejmě chápe, mu navíc nechce ukázat svou tvář.
Naštěstí to není nic, co by lístky na hokejové utkání nevyřešily. Hailey té nabídce nemůže odolat a Matt nemůže odolat Hailey.

Sarina Bowen žije se svou rodinou, osmi kuřaty a hromadou lyžarské a hokejové výstroje v Zelených horách Vermontu. Ráda lyžuje, pije espreso a občas si dopřeje margaritu. Její romány se umístily na předních příčkách žebříčku USA Today. Se svou kamarádkou Elle Kennedy spojila síly při psaní hokejových romancí Him a Us a romantické série WAGs, z níž vyšly romány Good boy a Stay.
Kanadská spisovatelka Elle Kennedy vyrostla na předměstí Toronta, kde také na York University získala bakalářský titul z angličtiny. Už od dětství věděla, že se chce jednoho dne stát se spisovatelkou, a v době dospívání se na cestu za svým snem vydala.

Druhý díl série WAGs je stejně zábavný, pohodový a s erotickým nábojem jako Hodnej kluk. Opět mě nezklamali mí oblíbení hokejisté, tentokrát se více seznámíte s Blakeovým kamarádem AutoMattíkem, jak mu říká v prvním díle. :-) Síce není tak vtipný, ale má spoustu jiných kladů, které určitě oceníte. U mě se tak stalo.

Matthew Eriksson je rozvedený třicetiletý profesionální hokejista, má dvě malé dcery a ex-manželku, která na něj hází všechno zlo světa. Rozvod mu vzal hezký pohled na ženy a i na sebe jako dlouhodobého partnera. Ze začátku si říkáte, že na hokejistu je málo sebevědomý a moc se lituje, ale když potká tu správou ženu a zjistí, že ona je na tom ještě hůře než on, pokud jde o vztahy a víru v sebe, naskočí do role "trenéra" a ukáže ji, jak krásný může být vztah mezi mužem a ženou, když si věříte a uvolníte se.
Když se na to podívám ale z té ženské stránky, tak si myslím, že když se chlap zamiluje, i když si to nepřizná, tak pořád z toho chce vzejít jako vítěz a ten borec, který v tu chvíli dokáže snést modré z nebe. A pořád je pro něj důležité mít vůdcovskou roli.

Hailey Taylorová Emeryová je také rozvedená. Svého ex-manžela zná od dětství, přátelství přerostlo v lásku, vzali se a pak zase v přátelství a rozvedli se. Místo rodiny spolu založili podnik, Aport - anonymní virtuální asistenční službu, který je pro ně jako dítě. Po rozvodu s nikým nebyla, už je to rok a půl a ona žije jen svou prací. Myslí na jednoho svého klienta, i přesto, že jako majitelka firmy, může porušit pravidla a podívat se, zda se nemýlí a je to ten, kdo si myslí, tak to neudělá, bojí se zklamání. Když však od něj dostane dva lístky na hokej, neví co je pro vzrušující víc, to, že jako největší fanynka Toronta bude sedět tak blízko ledu nebo že se nemýlila a je to opravdu on. Její kamarádka říká, že ztratila sebevědomí a má ze všeho strach, že musí začít zase žít. A přesně takto opravdu skoro v celé knize Hailey vystupuje, je stydlivá, nervózní, ustrašená, vynervovaná a neumí to skrývat.

"Pomalu mi dochází, co říká. On se se mnou vážně loučí. Odlepím se z místa na chodníku a doběhnu k němu. "Matte, není to tak hrozné zlato." Vezmu ho za ruku a stisknu mu ji. "Pojď se mnou dovnitř-" Přistoupí ke mně a položí mi ruku na tvář. Ano! Potom se zlehka otře rty o mé. Zavřu oči a čekám na pokračování polibku. Jenže to nepřijde. Místo toho na obličeji ucítím chladný vzduch. Pustí mi ruku a odstoupí. Když oči otevřu, míří k autu."

V tom skrývání emocí jsou chlapi lepší, i když se cítí špatně, umí to v sobě schovat. Ale kdo by se cítil v pohodě, kdyby se setkal s idolem svých snů a ještě ho ten idol učil, jak se toho všeho zbavit a uvolnit se. A většinou tím nejlepším a nejpříjemnějším způsobem. :-)
Každý je z jiného světa, ale přesto mi šli k sobě, nevím jestli tím, že si byli povahově dost podobní nebo díky tomu, že jsem měla z Hailey pocit, že když je tou fanynkou, tak dokáže svět hokejistů pochopit a zvládnout. Celou knihu jsem ji fandila, vlastně oběma, aby jim to klapalo.

Kniha se četla moc dobře, kapitoly na sebe navazovaly a nutily vás číst dále. Opět mě autorky nezklamaly, čtení mi přišlo dospělejší a prolíná se do více odvětví života - práce, manželství, rodina, děti.
Pokud jste si v prvním díle oblíbili humor Blakea, tak o něj nepřijdete, což mě také moc potěšilo. A jestli jste si po prvním díle zamilovali hokej, i  přesto, že jste ho nikdy neviděli, tak je pro vás druhý díl jako dělaný. Opět na vás čeká zóna klidu, odpočinku a vzrušení. Přeji krásné snění! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete pořídit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 15. května 2018

Město světců a zlodějů - Natalie C. Andersonová

Autor: Natalie C. Andersonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 421

"Začne se natahovat po mojí ruce, ale pak si to rozmyslí. "Podívej, Tino, já to uznávám. Napadlo mě to samé. Když mi zavolala den předtím, než ji zavraždili, nechtěl jsem s ní mluvit. Neměl jsem od ní žádné zprávy od toho dne, kdy mě skoro zabili." Provinile ke mně vzhlédne."

V temných uličkách města Sangui se pohybuje stín. Tím stínem je dívka, která trpělivě čeká, až nastane ten správný čas. Čas na pomstu a odhalení vraha její matky... 
Tina patří k nejschopnějším zlodějům pouličního gangu Goondů. Na ulici žije čtyři roky - přesně od té doby, co slyšela výstřel, který zabil její mámu. tehdy jí bylo dvanáct let.
Když se jí naskytne možnost vloupat se do domu prominentního obchodníka, v jehož vile k vraždě došlo, neváhá ani na chvíli. Má v plánu pomstít se a Ronalda Greyhilla naprosto zničit. Místo toho ale začne o své pravdě pochybovat. V domě totiž dojde k nečekanému setkání, které ji zavede na zcela novou stopu. Zpět do nebezpečného Konga, odkud před lety s matkou uprchly, aby si zachránily holý život...

Natalie C. Andersonová je americká spisovatelka a mezinárodní profesionální vývojářka se sídlem v Ženevě ve Švýcarsku, kde žije se svým manželem. Kniha City of Saints & Thieves je její první kniha.

Tato kniha byla zvolená nejlepší young adult detektivkou roku 2017 a já musím říct, že ji tento titul právem náleží.
Když se začtete do příběhu, seznámíte se s dívkou jménem Tina, která žije na ulici, patří do afrického gangu Goondů a pomalu plánuje pomstu za smrt své matky. Kniha je to bezesporu napínavá a myslím si, že mladší čtenáře určitě osloví.

Pro dospělé to úplně není, možná je to tím, jak je příběh psán. Přišlo mi to takové jednoduché, skoro holé věty, někdy, jako by autorka chtěla trochu roztáhnout děj, byly různé události či místa popsány velmi detailně. Celkově to ovšem nepůsobilo špatně, to v žádném případě. Bylo to příjemné čtení a já jsem ráda, že jsem se ke knize dostala.

Určitě musím zmínit prostředí, ve kterém se vše odehrává. Což je Afrika. Moc se mi to líbilo. Je to neotřelé a tudíž se tam autorka vyřádila. Nejen fungováním gangu, který je tedy mezi námi opravdu vyspělý (myslím inteligenčně), ale také různýma uličkama a tmavým zákoutím, které jsem si dokázala docela jasně představit. A právě díky tomu, jak to bylo podané, patří prostředí příběhu mezi ty přitažlivé aspekty knihy.

"Silnice občas vede pod stromy, které téměř úplně blokují denní světlo, a občas zase po okraji útesu. Někdy zahlídneme pomačkané zbytky náklaďáku daleko dole, už prorostlé úponky zeleně, jak si džungle bere zpět co je její, jako by byla nějaký krvežíznivý netvor, který si přivlastní všechno, čeho se dotkne."

Město světců a zlodějů patří mezi ty napínavé a dobrodružné knihy, která bude bavit kluky i holky. Je určena čtenářům od patnácti let a myslím si, že vzhledem k některým situacím a hlavně popisům v knize, to tomu odpovídá. Když se začte čtenář patřící mezi mladší ročníky, který nebude tak úplně sečtelý více knih, tak se možná nad některými pasážemi pozastaví nebo jisté situace "napráská" rodičům, ale i tak to dočte a velmi rád, protože jej rozhodně bude zajímat, jak tohle všechno dopadne.

Osobně si myslím, že největším lákadlem by mohlo být ono zmiňované prostředí, ve kterém se děj knihy odehrává a taky fakt, že se hlavní hrdinka Tina snaží vypátrat spoustu informací z minulosti. Hledá se svým dávným kamarádem střípky a dává je dohromady jen proto, aby mohla žít s čistým štítem a mohla potrestat toho, kdo ji vzal nejbližšího člověka.

K přečtení doporučím tuto knihu všem teenagerům, které tohle bude bavit. Kdybych já tuto knihu četla před patnácti lety, věřím, že bych byla nadšená jako blecha. Proto, pokud máte v rodině mladšího sourozence, který rád čte a baví ho hledat pravdu ukrytou v těch nejnemožnějších místech, který rád čte o tom, jak někdo spřádá plány na pomstu, určitě mu tuto knihu pořiďte. Pokud jste rodiči a přemýšlíte, čím své dospívající překvapit nebo je "donutit" číst, zkuste toto dílo od Natalie C. Andersonové. Dle mého názoru nešlápnete vedle. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 13. května 2018

Zoopisník Miroslava Bobka

Autor: Miroslav Bobek
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2018
Počet stran: 286

"Roku 1876 strávil dvacetiletý Sigmund Freud několik týdnů v Terstu. Během nich provedl pitvy asi čtyř set úhořů říčních ve snaze najít jejich varlata. Neuspěl. A co horšího, podrobnou zprávu, kterou o svém snažení sepsal, si údajně nepřečetl ani jeho učitel. To mladému Freudovi přivodilo tak hlubokou frustraci, že podle zlých jazyků začal varlata vidět úplně všude, což ho nakonec mělo dovést až k pohovce a psychoanalýze."

Zoopisník ředitele Zoo Praha obsahuje přes sedmdesát kapitol, ve kterých vás autor seznámí s mnoha pozoruhodnými zvířaty a lidmi. Poznáte zákulisí pražské zoologické zahrady a seznámíte se s dobrodružným světem pouští a pralesů. Více i méně vážná témata, která autor podává neotřelou a odlehčenou formou, zakončují překvapivé pointy a poprvé je doplňují zcela unikátní fotografie. 

Víte kudy cestují kvakoši? Jak to bylo s lanovkou v pražské zoo? Kdo založil muzeum bobků? Kdy se slaví Světový den luskounů? Jak se daří pražským koním Převalského v Mongolsku? Který živočich je nejrychlejší? Kudy v Kamerunu jezdí Toulavý autobus? Kolik má Zoo Praha zvířecích obyvatel? To všechno a mnohem víc se dozvíte, když si přečtete nový Zoopisník Miroslava Bobka.

Miroslav Bobek se narodil roku 1967. Vystudoval zoologii na Karlově univerzitě v Praze. V Českém rozhlase, kde pracoval téměř dvacet let, připravil mj. projekty Africká a Nová odysea, při kterých byla sledována migrace čápů černých, a "trochu jinou reality show" Odhalení s gorilami. V roce 2010 se stal ředitelem Zoo Praha, kde se během jeho dosavadního působení podařila řada výjimečných odchovů a otevření nových expozic, např. Údolí slonů nebo Velemlokária. Prosadil rovněž letecké transporty koní Převalského do Mongolska, za něž od mongolského prezidenta obdržel medaili Přátelství. Zoopisník je čtvrtým výborem jeho sloupků, které týden co týden píše již více než osm let.

Když jsem byl požádána, jestli bych nenapsala recenzi na tuto knihu, byla jsem na vážkách. Těm, kteří znají mé články, je ihned jasné, že tento druh literatury nevyhledávám. Ale co bych neudělala pro někoho, který toho pro mne dělá hodně, téměř maximum? Tak jsem řekla, že do toho půjdu a když to nepůjde, tak to nebudu lámat přes koleno.
Jaké bylo mé překvapení, hned po prvních stránkách, kdy jsem byla v naprosté euforii, jaká že to je úžasná četba. Ale hezky pomalu..

Ve více než sedmdesáti kapitolách se zde dovíte informace, které jsou napsány lehkou rukou, dobře se čtou, a poskytnou vám spoustu odpovědi na otázky, které si jistě klade nejeden z nás. Pokud jste někdy v zoo byli, určitě jste přemýšleli i nad tím, jak se zvířata dostávají do zoo, jaké zvíře je nejmenší, jaké nejrychlejší, jaké nejstarší nebo kolik lidí ročně projde branami se podívat na všechny tvory, jenž se skrývají v klecích a tmavých zákoutích?
Navíc díky zcestovalému životu pana Miroslava Bobka se ocitne čtenář v zemích a na místech, kam by se normální "smrtelník" horko těžko dostával, možná ani nedostal. Krásně je zde popsána například situace vracení koní Převalského do pouště Gobi, jejich život v drsných podmínkách a nejednou jsem zalapala po dechu, co všechno musí tihle "ňufíci" zvládnout!

V knize je spousta detailních a nádherných fotografií, které vám pomohou si nejen zvířata představit, ale dávají vám pocit, že držíte v ruce něco cenného. Těm čtenářům, kteří mají rádi publikace s fotkami zvířat můžu s klidným svědomím říct, že Zoopisník je povinnost mít v knihovně. A přesto, že každá fotografie má své kouzlo, na mne nejvíce zapůsobila a tím pádem se stala nejoblíbenější, fotografie přímo samotného autora, kde vyfotil v popředí koně Převalské, v druhé linii s velbloudy. Z fotky dýchá naprostá harmonie přírody, to, jak zvířata se ve volné přírodě respektují a vypadají majestátněji, než kdy jindy.


"Zaujala mě zpráva o Poozeu. Takhle v šestém pádě to ale zní ještě hůř než v prvním, takže jinak: Dočetl jsem se, že Američan George Frandsen zřídil Poozeum. Poo + muzeum = Poozeum = Muzeum bobků. Online muzeum zkamenělých bobků. 
Vzbudilo to ve mně výčitky svědomí. Se svým jménem bych neměl sbírat předválečné pohlednice zoologických zahrad, nýbrž bobky. Nota bene zkamenělé bobky. Ale co se dá dělat, už s tím začal Frandsen."

Na této knize se mi líbí hned několik věcí, ze kterých chci nejvíce zmínit styl psaní pana autora. Pan ředitel totiž nejen rozumí svému oboru na jedničku, ale dokáže lidi o tom přesvědčit tím, co a jak píše. A potažmo co říká. Když jsem si četla řádky, které se v knize ukrývají, měla jsem dojem, jako by mě ke mě mluvil kamarád, jenž mi laicky vysvětluje vše zajímavé a důležité, co by mi nemělo uniknout a mohlo by mne zajímat. Mluví se mnou, jak mu "pusa narostla", nehraje si na žádného machra a naopak se snaží zasáhnout i ostatní lidi kolem mě. Necílí jen na určitou skupinu, ale snaží se vtáhnout do děje absolutně všechny. A jakmile jsem knihu dočetla, utvrdila jsem se v tom díky jeho besedě na Světě knihy, že je opravdu takto přímý, milý, usměvavý a rád mluví o tom, čemu rozhodně rozumí. I přesto, že mluvil z patra, dokázal použít ty správné slova a slovní obraty, které zaujaly každého, kdo poslouchal. A přitom mu rozuměl kdokoliv - i mladý, i starší člověk. I dítě, i dospělý muž.

Pokud patříte mezi milovníky zvířat a zoologických zahrad, Zoopisník Miroslava Bobka byste si určitě měli pořídit. Díky němu nejen získáte nádherné fotografie, které budete obdivovat a všem ukazovat i po přečtení knihy a rádi se k nim budete vracet, ale také se k vám dostanou informace, které byste se jiným způsobem nedozvěděli a věřte mi, po přečtení budete mít pocit, že byste o to přijít nechtěli.
Nechybí zde humor, ale ani vážné věci, kde vám naopak úsměv na rtech zamrzá, přesto po dočtení budete cítit uspokojení a radost z toho, že existuje někdo tak fundovaný, kdo vám dokáže přiblížit nemožné, co se týče říše zvířat. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud si knihu chcete přečíst, tak klikněte na její název - ZOOPISNÍK.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan