čtvrtek 30. června 2016

Bez duše - Eva Molíková

Autor: Eva Molíková
Rok vydání: 2010
Nakladatelství: Nová Forma
Počet stran: 355

Susan Lerrisová si nikdy nemyslela, že je dítě štěstěny. Ovšem když ji o ruku požádal muž, kterého nadevše milovala, zdálo se tak snadné tomu uvěřit. Stačil ale pouze jeden večer, aby přišla o všechno. Její nejbližší byli najednou mrtví a ona nechápala důvod. O to horší bylo zjištění, že právě ona je z jejich smrti obviněna. Jenže udělala to? Sama moc dobře věděla, že potom, co se z ní stalo, se dalo uvěřit jenom jediné odpovědi.
James Rogers by za svou snoubenku dal i život. Tak velká byla jeho láska, a přesto se otřásla v základech během jediného večera. Je možné někoho nenávidět a zároveň milovat? James věděl, že ano. Jenže chuť po pomstě mu nedala zapomenout a už vůbec ne odpustit. Co na tom, že ji miluje?! Člověk by neměl milovat stvůru a právě tou se ona stala!

"S lehkostí přeskočila postranní branku vedoucí do zahrady. Znovu se zaposlouchala, jestli nic neuslyší, ale dočkala se stejného výsledku. Přestala si tedy dávat pozor a svižným krokem se dostala až k zadnímu vchodu. Bylo zamčeno. Povzdychla si a opřela se dlaněmi o dřevo. Stačil pouze nepatrný tlak a dveře povolily jako skořápky oříšku."

Ocitáme se v Anglii v období, kdy muži jsou dokonalí gentlemani, dámám otvírají dveře brydžky, která je tažena koňmi, debutantky se na plesech předvádějí, která udělá lepší dojem a tím pádem získá i lepšího a hlavně bohatějšího ženicha... Svítí se loučemi, svíčkami, hraje živá hudba, jezdí se na koních, honosné společenské akce, plesy, pozvánky na večeře či sušenky a čaj... A v tu chvíli se na povrch dostávají zvěsti, že v této dokonalé společnosti existují i lidé, kteří jimi nejsou...
Hon na čarodějnice či hon za přeludem?....

Začnu nejdříve trochu negativně, i když je to trochu netypické. Na můj vkus byla knížka zdlouhavá. Některé pasáže bych s klidným srdcem vyloučila, Rozjímání, tak typické pro Angličany této doby, bych vynechala, pár stránek ubrala a příběh by získal na intenzitě. Protože jsem při čtení měla pocit, že se dostávám do víru dění, už jsem myslela, že skončím s okousanými nehty, ale v tu chvíli přišla pasáž, kdy se mi uklidnil tep, skoro jsem si přála, abych ty řádky mohla přeskočit, aby tam nebyly. Ale tímto hasne jakákoliv negace této knihy.

Už jsem četla pár prvotin, ale tuto knihu bych za ni rozhodně nepovažovala, kdybych to nevěděla. Příběh byl velmi zajímavý, já upíry fakt mám ráda, takže jsem si přišla na své, k tomu to bylo napínavé a ten závěr mě dostal. :-) Využívání slovních obratů bylo dokonale načasováno a používáno, takže jsem opravdu pocit, že čtu něco od autorky, která je "čtecím" průmyslem již otřelá a má za sebou více knih. :-)

"Pro dnešní den by to bylo všechno, kdyby poslední adresa nebyla tou nejzajímavější. Ještě před několika dny by se svému tušení ze srdce vysmál, ale najednou do sebe všechno hladce zapadalo."

Příběh sám o sobě mě bavil. Byl napínavý, byl zábavný a velmi oceňuji, že se nejednalo stále o jednu a tutéž osobu, ale dokázala bych říct, že pro mě každá osoba, která se v knize objevila, byla hlavní. Jak se říká u filmu - nebylo malých rolí. Každý měl to své a dohromady to dávalo báječný zážitek. :-)

Opravdu skvělý autorský počin a věřím, že pokud autorka napíše něco dalšího, nejlépe v obdobném duchu, tak po knize určitě sáhnu.
Jsem spokojená, jsem ráda, že jsem měla možnost si toto přečíst a tímto také děkuji autorce, Evě Molíkové (pseudonym Molly Crow) za poskytnutí recenzního výtisku i s věnováním.

Věřím, že těm, kteří mají rádi fantasy a romantiku, se tato kniha bude určitě líbit, takže si ji můžete objednat přímo zde.

Mějte krásný pátek! :-)
Daramegan



neděle 26. června 2016

Netradiční akce na mém blogu :)

Všechny zdravím při zamračeném pondělí :-)

Kamarádi, moje knihovna praská ve švech, navíc jsem po tatínkovi zdědila spoustu knížek, které já ale bohužel číst nebudu.
Proto jsem se rozhodla udělat takovou netradiční prodejní akci. 


O co tedy konkrétně jde?

Namícháte si vlastní balíček knih. Jsou to převážně starší knihy nebo knihy, které jsem koupila za levnější peníz, tudíž proto je ta cena nízká.
Balíček bude stát 300,- Kč, což je dnes v průměru cena jedné nové knihy (a někdy ani to ne) a v této částce je započítána jak doprava, tak zabalení a samotné knihy. Sestavíte si vlastní seznam, které knihy chcete, s tím, že zájemcům pošlu seznam, kde si vyberou, které kousky chtějí vlastnit ve své knihovně. Knihy jsou to většinou ve velmi dobrém stavu, v seznamu samozřejmě bude zohledněn a vypsán stav knihy.

Teď vás určitě zajímá, kolik knih do balíčku si můžete vybrat? 7 kousků. Cena knihy tím pádem vychází na cca 35-kč za jednu. Může se také stát, že kousků bude 8, protože střejda Příhoda hodně rád přidává dárky :-)

Balíček je poté odesílán ihned po připsání peněz na účet, s tím, že bych nerada, pokud se se zájemcem domluvíme na prodeji tento prodej stornovala. Proto raději jednou měř a dvakrát řež, jelikož zájemců o danou knihu může být více... A potom by vznikaly nesrovnalosti, kterým se opravdu chci vyvarovat. :-)
A doufám, že vy mi taky pomůžete, abych se nedostala do těchto problémů. :-)

Takže, kdo z Vás má zájem, prosím, kontaktujte mne buď na emailu:
daruska.k,@gmail.com
nebo na FB stránkách Daramegan knihy.

Díky za pozornost a budu se těšit na vaše reakce :-)

Daramegan

pondělí 20. června 2016

Mrazivé léto - Manuela Martini

Autor: Manuela Martini
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 176

"Leander si povzdechl a zadíval se na moře. Došli na malé molo. Lyra za ním omámeně kráčela po velkých kamenech zapuštěných do moře, aby ochránily přístaviště jachet před silným vlnobitím. Leande hleděl na horizont, kde právě proplouvala nákladní loď."

V jihošpanělském městečku Marbella si patnáctiletá Lyra připadá jako v ráji. Až do chvíle, kdy zmizí její spolužačka Pia. Lyra se rozhodne přijít tomuto záhadnému zmizení na kloub. Nedlouho poté je Pia nalezena mrtvá a z letní idylky se stává zlý sen. Lyře se zdá, že se její matka chová divně. Navíc je přesvědčená, že zahlédla svou sestru, která zahynula již před deseti lety. Co ji matka tají? Jaká děsivá tajemství měla zůstat navždy skryta?

Jednohubka na jedno odpoledne. Ale tím, že jsem to teď nazvala jednohubka to v žádném případě nechci shazovat. Jedná se o příběh, který je sice svým způsobem jednoduchý a krátký, ale má to děj, ve kterém nechybí napětí. A musím zmínit, že děj příběhu je opravdu dobrý. Nevšední a napínavý.

Lyra sice jako hlavní hrdinka by chvílemi potřebovala průplesk, ale to se u patnáctileté holky není čemu divit a kdyby byla "dospělá", tak by ji asi bylo více let a navíc by to už nebylo ono. Její chování tam prostě patří. A co bylo pozitivní, tak to byli její kamarádi, ač Bea opět byla na ránu, Patrick byl správný kámoš. Prostě od všeho trochu. Vyvážené "charaktery".

"Lyřiny oči si nejdřív musely zvyknout na přítmí. Teprve pak rozpoznala ve velkém stínu, který k ní zamířil ze zadního rohu pokoje, nesmírně tlustou ženu zahalenou do dlouhého hábitu. Ucítila podivnou vůni. Připadala jí povědomá, ale nedokázala ji nikam zařadit."

Autorka dokázala skvěle vygradovat napětí. Ve chvíli, kdy Lyra stála sama v rozbořeném domě, Tygr (labrador) začal vrčet, tak jsem měla i krapet nahnáno. Přece jen, představte si pustinu, tmu, nikde nikdo okolo, totální nepořádek v ruinách a vy se tam teoreticky můžete potkat se zlem? No fuj, takový urbex, ale stokrát horší. Já jsem takový posera, že se takovým místům opravdu budu vyhýbat. :-)

Jestli máte chuť na napínavý, krátký příběh u kterého se uvolníte, přečtete jej a můžete vypustit z hlavy, tak tohle je přesně ono. I když je to čtení "pro dívky", tak dle mého názoru to zvládne i kluk, který nebude očekávat bůh ví jaké krvelačné scény.
Pokud se vám aspoň trochu líbila recenze, trochu vás navnadila, tak za přečtení nic nedáte. Je to krátké, svižné a není to o ničem. :-)

Četli jste už? Nebo přečtete? :-)

Mějte se krásně!
Daramegan



neděle 19. června 2016

Jackaby - William Ritter

Autor: William Ritter
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Host
Počet stran: 280

"Další zalapání po dechu se neozvalo, jen zvuk posouvajícího se harampádí. Vykročila jsem do chodby, abych talířek sebrala, a dveře ložnice se těsně za mnou přibouchly. Prudce jsem se otočila. Světlo pode dveřmi zmizelo, jako by uvnitř někdo opět rychle zatáhl závěsy, a z ničeho nic zavládl ledový chlad."

Abigail Rooková právě přicestovala do New Fiddlehamu v Nové Anglii. Píše se rok 1892 a ona nutně potřebuje najít práci. Potkává R. F. Jackabyho, detektiva objasňujícího nevysvětlené jevy, jehož bystré oko si všímá všeho neobvyklého - což zahrnuje i pozorování nadpřirozených bytostí. Abigail má zase jiný dar, dokáže si všímat obyčejných, ale podstatných detailů, takže se na místo Jackabyho asistentky výborně hodí. Hned během svého prvního dne v novém zaměstnán se Abigail ocitne uprostřed napínavého případu: ve městě řádí sériový vrah. Policie je přesvědčená, že se jedná o běžného kriminálníka, ale Jackaby si je jistý, že za vším stojí nelidská stvůra, jejíž existenci policie - s výjimkou mladého pohledného detektiva Charlieho Canea - vytrvale popírá.

Dlouho jsem si brousila drápky na tuto knihu, ale pořád jsem ji tak nějak odkládala, z jednoho prostého důvodu - Jackaby je přirovnávám k doctoru Who a k Sherlockovi... A já doctora Who neznám a Sherlock mi nic neříká...

Ale samozřejmě zvítězila má zvědavost a já teď přirovnám Jackabyho k Dr. Housovi a Forestovi. :-)

Jsem nadšená. Pobavila jsem se, popřemýšlela si a podivila se, jak je Jackaby a Abigail skvělá dvojka. A hlavně, já miluju všechny nadpřirozené věci a v tomto příběhu je jich dost, takže jsem spokojená, jak nejvíc to jde. Autor dokázal skvěle propojit všechny prvky, zakomponoval do toho trochu mystiky, bájných příběhů a díky tomu kniha získává, pro mě, vyšší cenu, je více zajímavá.

"Detektivova slova byla náhle uťata, ohlušující ránou, pánvička přelétla místnost a zarazila se do zdi. Rukojeť nezbedně vykukovala na chodbu a viditelně kmitala. Do pronikavého ticha, které následovalo, se ozvalo několik tupých úderů, načež se ze dveří laboratoře vykutálelo půl tuctu zralých červených jablek."

Detektiv Jackaby je velmi svérázný týpek, který svým postojem vám může přijít trochu arogantní. Ale není to tak. Prostě má svůj vlastní svět, ve kterém žije a přemýšlí. Vymyká se normálu a proto může působit jako podivín. Na stránkách příběhu jej ale blíže poznáte a zjistíte, že je to člověk z masa a kostí, který ovšem věří v něco víc, než jen "obyčejní smrtelníci". A hlavně si s tím umí poradit. Jeho asistentka Abigail je dívka, která se ničeho nezalekne a i když má kolikrát namále, dokáže ustát i to, co by jiná nezvládla - není to typická lekavá žena, je to přece statečná a nebojácná asistentka Jackabyho.
Obě postavy mi dokonale ladily do příběhu a díky nim jsem si jej užila na sto procent. V knize nebyl žádný rušivý element, vše plynulo tak přirozeně, jak jen mohlo. 

Přečtení tohoto příběhu doporučuji všem, kteří mají rádi nadpřirozeno, svérázné detektivy, lidi, kteří si stejně udělají všechno podle svého i když jim to někdo zakazuje a taky pro všechny ty, kteří se rádi pobaví nad dobrou knihou. A hlavně pozor na pánvičky a střelný prach! :-)

Mějte se báječně!
Daramegan







sobota 18. června 2016

Girl Online - Na turné - Zoe Sugg

Autor: Zoe Sugg
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 368
Rok vydání: 2016

Zdá se, že navzdory vzdálenosti, která je od sebe dělí, jsou Penny s Noahem pro sebe jako stvořeni. Vždyť nakonec ustáli i mediální smršť, která vypukla po Vánocích, když se bulvární média o jejich vztahu dozvěděla. Trápení jim způsobuje jen skutečnost, že se mohou vidět tak málo. A tak když Noah Penny pozve, aby s ním odjela na velké evropské turné, Penny má pocit, že její život už nemůže být báječnější.
Jenomže brzy se ukáže, že cesta do Evropy nebude zdaleka taková idyla, jak si Penny původně mysela. Její Kluk z Brooklynu je v jednom kole a nemá na ni vůbec čas, ne každý z jeho týmu Pennyinu přítomnost na turné vítá s nadšením, a aby toho nebylo málo, někdo (že by nějaká Noahova žárlivá fanynka?) ji začne posílat výhružné e-mailové zprávy. Není divu, že netrvá dlouho a Penny začne mít pocit, že život na turné není nic pro ni... Stýská se ji totiž nejenom po domově a nejlepším příteli Elliotovi, ale i po jejím starém životě, ve kterém nepochybovala o tom, kým vlastně ve skutečnosti je...
Dokáže Penny po Noahově boku najít svou životní cestu, nebo je to úkol natolik těžký, že během jednoho dlouho očekávaného léta přijde o všechno?

"Nejspíš nedokážu zakrýt svoje rozčarování, protože Noah stojí okamžitě u mě a něžně se na mě usmívá. „Penny, zítra máme náš Den kouzel a překvapení – celej den. Jenom ty a já! Slibuju, že to bude paráda a že nám dortíčky a jiný sladkosti polezou až ušima.“ Než stačím něco hlesnout, rychle mě políbí na ústa."

Když jsem četla první díl knihy, což bylo někdy kolem 14.května 2015, Girl Online (recenze tady), byla jsem příjemně překvapená. Líbilo se mi to. A tak nějak jsem to očekávala i od tohoto dílu.
Chtěla jsem po všech těch hororech, thrillerech a psychologických knih si odpočinout a ponořit se do písmen příběhu, který bude pohlazení po duši, člověk nemusí nad ním uvažovat a bude rád, že je rád. :-)

A já po přečtení ráda jsem. Byla to příjemná oddechovka, která se nesla v duchu prvního dílu, všichni jsou pořád víceméně stejní, Penny je stále gramlavá, Noah je stále umělec a Elliot je stále nejlepší kamarád všech, hlavně od Penny.

Jasně, pokud toužíte po příběhu, který bude mít nějakou zápletku, u které budete nuceni přemýšlet, dávat si jedna a jedno dohromady, tak tuto knihu asi nevezmete do ruky, ale pokud toužíte po příjemných chvílích u něčeho, co vám vykouzlí úsměv na rtech, budete se chtít cítit opět puberťáky, kteří prožívají své těžkosti a hlavně je kolikrát zdárně vyřeší, tak tohle je to pravé pro vás.


"Zvednu hlavu a pátrám zrakem po té dívce. A najednou ji uvidím: odhodlaně se tlačí davem směrem od fontány a rudý šátek za ní vlaje jako vlajka ve větru. To přece nemůže být… nebo že by to přece jen…?
Vyskočím z lavičky a spěchám za děvčetem, aby se mi neztratilo. Když ji konečně téměř dostihnu, natáhnu se k ní a jemně se dotknu jejího ramene."

Nejen, že hlavní hrdinka Penny prožívá krásné chvíle se svou láskou Noahem, ale také odhaluje příčiny problémů, které se jim do cesty staví a že jich není málo. Některé jsou samozřejmě skoro až fatální. Objevuje ale také druhou tvář svých kamarádů a ty vás můžou překvapit. Mrcha nemusí být vždy mrchou a kamarád, který se k vám v jednu chvíli otočí zády, dokáže bodnout dobře mířenou ranou, do zad bez sebemenšího zaváhání.

Se vším se musí ale poprat jen hlavní hrdinka sama, dát na svou intuici a rozlousknout vše, co potřebuje, byť je to za pomoci nebo malého přispění přátel, ale to hlavní slovo má ona.

Byl to fajn den ve společnosti Penny a všech ostatních lidí, příjemně jsem si odpočinula a doporučuji to každé romantické duši, co má ráda příběhy, které nekončí vraždou. :-)
A dle mého, podle toho konce, bude další díl? :-))

Mějte se krásně!
Daramegan

pondělí 13. června 2016

Muž jménem Ove - Fredrik Backman

Autor: Fredrik Backman
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Host
Počet stran: 334
Překlad: Jitka Herčíková

Ovemu je 59 let. Řídí Saaba. To,že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku.
Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí - začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku.

"Budižkničemu má přítelkyni. O deset let mladší. Ove ji říká odbarvená nána. Podpatky má vysoké jako nástrčkové klíče a potácí se na nich jako opilá panda, našminkovaná je jako klaun a nosí tak obrovské sluneční brýle, že se nedá pořádně odlišit, jestli to jsou ještě brýle, nebo spíš už helma."

Příběh, který mne překvapil. Velmi překvapil. Valnou část knihy jsem si říkala, co sákryš ti lidi na ní tak žerou. Proč je tak dokonalá? Já se nahlas nesmála, sem tam se usmála, ale chvílemi mi byl Ove tak protivný, že bych mu nejraději skopla cedulku se zákazem jízdy v obytné oblasti. A pořádně zadupala do země, ať je naštvaný právem. Na posledních stránkách jsem si vše začala dávat dohromady a pak začala brečet jako želva. Páni, tohle jsem nečekala. Šok, který se dostavil z toho, jak je kniha skvělá, ten se popsat prostě nedá.

Všechny věci a lidé v příběhu mají svá pevná místa. Ať už je to modrý Saab, modrý oblek, kocour bez ocasu, hák a zpřetrhnutý provaz nebo těhotná Iránka s mamelukem, vše je v dokonalé harmonii. Kniha se četla sama, perfektně napsaná a rozdělení do krátkých kapitol s výstižným název jen podtrhlo její skvělé zpracování.

"Šosé si Oveho všiml a mával na něj s panikou v očích. Volal na něj "seňór", jako vždycky, když spolu mluvili. Oveho napadlo, že to možná španělsky znamená Ove. Zrovna pečlivě si tu Sonjinu knížečku neprolistoval. Šosé ukazoval na auto a divoce přitom gestikuloval. Ove si strčil ruce do kapes a udržoval si patřičný odstup. Vyčkával."

Nevím, proč jsem knihu stále odkládala, možná proto, že ze všech stran na mě vyskakovaly nadšené recenze, spokojené komentáře a já měla strach, že budu zklamaná. Ovšem chyba! Zklamaná nejsem ani trochu a jsem překvapená, že opravdu vše, co jsem se o knize dočetla, je pravda.
Těm, kteří se k přečtení ještě nedostali, ji vřele doporučuji. Čte se snadno, vše odsýpá jak má a nudit se rozhodně nebudete.
Spoustu postav, vlastně všechny, si oblíbíte. A pak si možná řeknete, tak jako já, že mít sousedy, jaké má Ove, je k nezaplacení.
Příběh plný emocí, podpory a přátelství, lásky, ale také samoty a deprese, touhy po "svobodě" a po pořádku, přesně tohle se ukrývá v knize s názvem Muž jménem Ove.
A já vám ji vřele doporučuji! :)

Mějte se krásně,
Daramegan




čtvrtek 9. června 2016

Moře klidu - Katja Millay

Autor: Katja Millay
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 366
Překlad: Jan Netolička

"Ty jsi normálně prototyp vola. To tě jako nenapadlo se jí třeba hned potom omluvit? A říct všem pravdu?"

Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnu minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý.
Joshův příběh zná kdekdo. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života.
Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.

Nastya je cool. Nosí skoro neviditelné oblečení, vysoké podpatky, má perfektní postavu, ale jednu zásadní vadu. Drew je cool. Obletovaný krasavec, který může mít každou dívku, na kterou si prstem ukáže, ale má jednu menší vadu. Josh je cool. Krásný, šikovný, zručný, ale má taky vadu. A tyhle tři lidi spojí dohromady něco, co se zdá až neuvěřitelné.

Zhruba od poloviny knihy vím, co má kdo za jakou vadu a čekám, až to vypluje na povrch a jaké to bude mít následky. Bavilo mě to sledovat, protože hrdinové byli sympatičtí, vtipní, místy fakt na facku, jednoduše opravdu jako normální. I když Nastya byla asi nejmíň normální ze všech, ovšem ano, ano, chápu, má k tomu důvod. :))

"Jediné tři věci z včerejší noci, kterými jsem si jistá, jsou následující: zaprvé - po těle mi lezli malí elfové a uvázali mi ve vlasech spoustu malých uzlíků, zadruhé-musela jsem spát s otevřenou pusou, protože mi do ní něco vlezlo a pak umřelo, a zatřetí - nasálo mě to do červí díry a já jsem proletěla do nějakého světa, kde mi na hlavu hodili kovadlinu."

A i přesto, že se zde odehrává to, na co jsem zvyklá i v jiných knihách tohoto typu, tak pro mne byl příběh překvapením. Bavil mě, líbilo se mi jeho zpracování, styl autorky, jak píše, jak byly rozdělené kapitoly mezi pohled Nastyi a Joshe, takže vše předloženo na zlatém talíři.
I když žádná kapitola nebyla z pohledu Drewa, tak věřte, že ten je taky důležitý. Jo a musím zmínit, že ze začátku mi připadal jako kolosální hňup, zároveň zvládal být i milý, což mi imponovalo. :o)

Nejvíc mám ale dobrý pocit z toho, že jsem dokázala se vžít do děje. Když Nastya seděla v garáži a smirkovala, já cítila vůni pilin. :)
Užívala jsem si každý řádek, každé písmeno a nebyla to žádná ztráta času. Romantické duše a milovníci YA žánru... - směle do toho! :)´

Četli jste?

Daramegan






pondělí 6. června 2016

Rudé paprsky severního slunce - Markéta Hejkalová

Autor: Markéta Hejkalová
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Hejkal
Počet stran: 216

Česká žena Monika neví, co si dál počít se životem. Pak odjede s manželem, badatelem blíže nejmenovaného ústavu pro zkoumání totalitní minulosti, na několik měsíců do Jižní Koreje. Tam se bezhlavě zamiluje do muže, o němž ví jenom to, že v něm potkala svoji druhou polovinu. Zrovna tak dobře ví, že jejich veliká láska jednoho dne skončí, protože v obyčejném lidském světě nepřežije. Věčné štěstí a muže na celý život hledají i další hrdinky románu: paní Song, již manžel přiměl k útěku ze Severní Koreje, úspěšná česko-finská podnikatelka Kamila, která už nevěřila, že potká toho pravého, i tajemná slečna Lee. Která z nich nepřežije? Kruté paprsky severokorejské diktatury dopadají až do Soulu, do univerzitního kampusu, ztracených zákoutí i purpurového pokoje hodinového hotelu Ben Hur. Ale nejen tam. Ženy netuší, že jsou jen loutkami v podivné hře a jejich pohyby řídí neznámé vzdálené ruce. Nebo až příliš blízké? Kniha Rudé paprsky severního slunce je originálním spojením tklivého milostného příběhu a napínavé detektivky a čte se jedním dechem.

"Minjong mi řekne datum. Za tři týdny. Uleví se mi - mám hodně času na těšení i na vymýšlení výmluvy pro Michala. A hlavně to stihnu, ještě budeme v Koreji."

Před pár dny psala sama autorka na jedné facebookové stránce, že nabízí svou knihu k recenzi. Kdo mě zná, není překvapen, že jsem se toho chytla. Napsala jsem paní Hejkalové krátkou zprávu a za dva dny měla knihu doma. A jsem ráda, že tento čin byl uskutečněn, příběh se mi líbil a já vám teď napíšu trochu víc.

Hlavní příběh se točí kolem Michala Tomana a jeho ženy Moniky, kteří odletí do jižní Koreje. Michal za prací, na půl roční stáž a jeho manželka jako doprovod. Doma v Česku nechávají svou dceru Petru u babičky.
Jednoho dne vyrazí Michal do kampusu na přednášky a Monika najde na zemi účtenku z hotelu Ben Hur. A tím začne kolotoč všelijakých událostí, které se týkají obou hrdinů.
Jelikož je do všeho zapojena vláda severní Koreje, která má prsty všude, nikdo si nemůže být ničím jistý. Chvílemi mi přišlo, že nikdo nemůže věřit ani sám sobě.

Ze začátku jsem měla strach, že politiky v příběhu bude moc a já nebudu schopna vše pobrat a neužiju si čtení. Mýlila jsem se. Vše do sebe zapadalo a místy jsem měla pocit, že opravdu nevěřím vlastím očím, když autorka pomalu odkrývala pravou identitu všech hrdinů. Každý byl zapojený do něčeho jiného, přitom dohromady to byl celek, který dával smysl, jak v mé hlavě, tak na stránkách.

"V pokoji hodinového hotelu se našla mrtvá žena. Zpočátku to vypadalo jako běžný případ, jaké policie v metropoli řčší několikrát do měsíce. Do hodinových hotelů chodí buď prostitutky, nebo dámy, které chtějí přistihnout manžela při nevěře a zajistit si tak vyšší výživné po rozvodu."

Velmi se mi líbilo, že i ve zdánlivě složitém příběhu byla jednoduchost, s lehkostí jsem příběh pochopila a užívala si jeho čtení. Kniha je útlá, má 216 stran, tudíž čtení mi nezabralo ani dva dny. A můžu s klidným svědomím říct, že to stálo za to a doporučit všem ženám. Léto klepe na dveře a tato kniha je ideální nejen k vodě, ale také třeba na chatu, kde si při východu (nebo klidně západu) slunce můžete vychutnat příběh dvou obyčejných Čechů v neobyčejné zemi.

Děkuji autorce, paní Markétě Hejkalové, za poskytnutí recenzního výtisku a pokud hledáte něco pohodového ke čtení, tak si kupte tuto knihu přímo tady.
Doufám, že se vám kniha bude líbit a až si ji přečtěte, tak si vzpomeňte, že jsem zvědavá na vaše reakce! :)

Mějte se krásně!
Daramegan

sobota 4. června 2016

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru - Benjamin Alire Sáenz

Autor: Benjamin Alire Sáenz
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 368
Překlad: Světlana Ondroušková

Aristoteles je naštvaný teenager, který má bratra ve vězení. Dante je všeználek s nezvyklým pohledem na svět. Tihle dva kluci se potkají na koupališti a zdá se, že nemají zhola nic společného. Ale protože jsou oba samotáři, začnou spolu trávit čas a zjistí, že jejich přátelství je opravdu neobyčejné - takové to, které změní životy a vydrží navždycky. A díky němu také Ari i Dante zjistí ty nejdůležitější pravdy o sobě samých a o tom, jakými lidmi by se chtěli stát.

"Šli jsme nahoru a Dante mi ukázal svůj pokoj. Byl to velký pokoj s vysokým stropem a dřevěnými podlahami a spoustou oken, která dovnitř vpouštěla světlo. Všude byly věci. Po podlaze bylo rozprostřené oblečení, hromada starých desek, poházené knihy, popsané poznámkové lístky, polaroidové fotografie, několik fotoaparátů, kytara beze strun, noty a nástěnka zaplněná poznámkami a obrázky."

Do čtení této knihy jsem se pustila neplánovaně. Líbila se mi obálka, líbil se mi samotný název knihy a jak je mým zvykem, nečetla jsem žádné anotace ani recenze a pustila se směle do ní. Nemám ráda, když jsem čímkoliv ovlivněna a navíc, kolikrát si v anotaci přečtu něco, na co potom čekám v příběhu, takže proto bez informací rovnou skočení do stránek knihy.

A naopak, po přečtení se koukám na hodnocení, hledám někoho, kdo dal stejný počet hvězd jako já a čtu jejich komentáře. U tohoto díla jsem byla velmi překvapena, jen málo lidí hodnotilo knihu jako já. Pro málo čtenářů se jedná o průměr. Převládají pocity, které vystihují - nadšenost, euforie, naprostá spokojenost a mé pocity jsou takové... průměrné...

Pro mě je to milý příběh, kdy se Ari a Dante snaží najít nejen sami sebe, ale otevřít si cestu ke své rodině, dávat najevo své city, což je pro puberťáky velmi složité a hledají přátelství, které může změnit jejich život a přinést nové hodnoty.
Všechny postavy, ať už hlavní hrdinové, jejich rodiče či kamarádi jsou tak říkajíc v pohodě, neobjevuje se tu žádná postava, která by vás rozčílila. Líbilo se mi objevování sebe sama, styl, jakým autor psal krátké kapitoly, kdy dokázal hrdinům vdýchnout trochu filozofování a základních otázek bytí a nebytí.
Ovšem, některé, velmi důležité věci, nemůžu napsat co, to by byl spoiler, mi přišlo nátlakové ze strany rodičů, kdy dotyčný byl zahnán do kouta - tak to na mne působilo a byl to pro mě rušivý element celého příběhu.

"Jen jsem se na ni podíval. „Šťastnej novej rok.“ Objal jsem ji. „Mám pro tebe novoroční předsevzetí.“
To ji rozesmálo. „Já mám pro tebe celej seznam, Ari.“
Stáli jsme tam a mohli jsme se potrhat smíchy.
Byl to zvláštní pocit, dobře se bavit."

Celkově je to pro mě kniha, která neurazí, nenadchne. Průměr. Tedy rozhodně se nad ní nerozplývám a neskáču metr dvacet do vzduchu. Ale taky si myslím, že je to příběh, který potěší každou romanticky založenou dušičku, místy se jedná o vtípky, místy o vážné věci, je to milé, příjemné počtení na letní večery, ovšem pro někoho, kdo nebude čekat zázraky. Ony se můžou, ale i nemusí dostavit.

Až to zveřejním, tak věřím, že se  na mě fanoušci této knihy sesypou, protože jich je opravdu požehnaně a třeba mi někdo dokáže vysvětlit, co je na té knize tak skvělého, abych se i já začala roztékat jako nanukový dort na slunci. :) Možná jsem něco nepobrala tak, jak bych měla, ale už s tím nic neudělám. Názor je na světě. Určitě ovšem budu ráda za názory vás ostatních. Takže pokud máte chvilku... Těším se na vaše písmenka v komentářích. :)

Mějte se krásně!
Daramegan





středa 1. června 2016

Naslouchač - Petra Stehlíková

Autor: Petra Stehlíková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Počet stran: 374
Autor obálky: Andrej Nechaj

Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách. Těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin. 
Třináctiletá Ilan se jako jedno z mála dětí narodila bez deformací. Aby nebyla odvedena od své rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v hábitu s maskou, který musí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky své schopnosti naslouchat sklenitu se začíná učit sklenářským brusičem.
Její dar je tak výjimečný, že si ji vybere sám kapitán pětadvacítky, družiny bojovníků, jež má za úkol chránit sklenářská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveného vzduch se štítem, kterým sklenaři říkají Nasterea.
Ilan ví, že musí za každou cenu uchránit své tajemství. Před pětadvaceti bojovníky, nepřáteli, kteří zotročili její lid. Přesto se nedokáže ubránit, postupně se s muži sbližuje a zjišťuje pravdu, která byla sklenařům po celá léta tajena.

"Když jsem byla malá, matka mi za temných večerů často vyprávěla o tom, kým jsme kdysi bývali. Ležela jsem na slaměném lůžku, držela si její ruku přitisknutou na tváři a hltala každé slovo. Bylo nám zakázáno číst a psát, a tak se historie našeho lidu přenášela ústně z rodičů na děti."

Moc jsem se na tuto knihu těšila. A to hned z několika zásadních důvodů:
a) vydáno nakladatelstvím Host - vždy je to záruka kvalitní četby
b) česká autorka - ráda čtu české autory a podporuji jejich tvorbu
c) fantasy - snad jedno z mých nej nej nej oblíbenějších témat
d) skvělé recenze - přečetla jsem jich sice jen pár, ale žádná, opravdu žádná nebyla negativní!

.... začnu číst, první stránka, desátá, dvacátá a mě se v hlavě rozbíhá motorek, který se zasekl na opakování slov: co to? jak? kdy? nechápu...
Tohle pro mě byla první půlka knihy, neuměla jsem se začíst, měla jsem chuť ji odložit a vrátit se někdy později... Nerozuměla jsem tomu, protože těch cizích slov, které tam byly vysvětleny, byly ve velkém počtu, na sebe navazující a když člověk nepochytil jedno, tak byl v .... a mohl začít znovu.

Tudíž první půlka čtení pro mne nesplnila ani jeden z výše uvedených bodů a byla jsem doslova a do písmene naštvaná, že jsem po knize sáhla... Ale!!!...
Já nejsem ten typ, který nedočítá knihy (a bože děkuji, že to tak je), protože:
a) ve druhé polovině byla kniha napínavá
b) ve druhé polovině byla jedna akce za druhou a bylo to skvělé počtení
c) ve druhé polovině mi docvaklo vše, ajúty a turnely a já byla ráda, že to chápu
d) kdyby kniha začínala druhou polovinou, tak je pro mne skvělá hned od začátku.

No, sečteno a podtrženo, kdyby autorka tak moc neprobírala život kdysi, ale nechala Ilan žít svůj život hned od začátku, bez představování minulosti, bez vysvětlování všelijakých pojmů, chytila bych se hned od prvních stran.
Možná si říkáte, že ty pojmy vysvětlit je potřeba, ale na konci knihy je abecední seznam pojmů a navíc, když by se například Ilan dostala před Nastereu, tak v tu chvíli by to mohlo být vysvětleno a díky tomu, že by to bylo rozvrženo na více stran, by to pro mne bylo přijatelnější, pochopitelnější...

"V jeho tváři jsem četla jako v čiré vodě, která na mě vždy čekala v kádi. Kapitánovo rozhodnutí bylo špatné, ale jinou možnost jsme neměli. Mohli jsme pokračovat v cestě a umrznout, nebo se pokusit přežít v jeskyni a doufat, že pro těchto sto let si hory své oběti už vybraly."

Jinak, hrdinka Ilan je moc příjemné dítě. Bojácné, ale přitom v mezích, a ke konci jde vidět změna v myšlení. Což je velké plus. Celá pětadvacítka mě okouzlila. Až zjistíte, co jsou zač, tak budete asi trochu smutní jako já, ale jinak to jsou pomocníci jedna báseň.
Hodně se v knize ukazuje stránka nenávisti mezi lidmi, kdy ti lepší odmítají mezi přijmout někoho z nižších vrstev. A také je tam kus upřímnosti, lásky, nesnášenlivosti, žárlivosti, smutku a radosti.

Autorka tam v tomto smyslu dokázala zakomponovat vše a po dočtení knihy jsem maximálně spokojená. Ale není to na plný počet za  ten začátek.. 
Asi jsem jiná, asi jsem zlá, možná mě někteří budou nenávidět, ale já dávám knize 80%, protože pro mě to bylo trochu zklamání. Podle nadšených recenzí jsem opravdu čekala něco více...

Četli jste? Ukamenujete mne nebo máte podobný názor? Jsem zvědavá, pište.

Daramegan