Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran:223
"Teplo oblázků mi ohřívá břicho, slané moře mi na snědé kůži zanechává bílé pruhy. Je to ráj, ale nejsem v něm šťastná. Jsem jako ten pes, co předtím patřil Pablovi. Minulost je jako temný čaroděj v našich nitrech, rve nám játra."
Mladá antropoložka Sofia se již celé roky snaží vyřešit záhadu matčiny nevysvětlitelné choroby. Z Rose a jejích věčných nářků a stížností je už celá zničená, ale na druhé straně pro ni představují únik před vlastním neuspokojivým životem, za který se stále zdráhá převzít zodpovědnost. Společně s matkou odcestují na vyprahlé pobřeží Španělska, kde hodlají navštívit věhlasného lékaře, do něhož vkládají naději, že by mohl vyléčit Rosino matoucí ochrnutí. Je to její poslední šance.
Doktor Gómez však používá velmi zvláštní metody, které mají pramálo společného s klasickou medicínou, a jak léčba pokračuje, Rosin stav se i pro něj stává stále větší záhadou. Krize ve vztahu mezi matkou a dcerou se stupňuje a rozptýlení hledající Sofia se zaplétá do svůdné a pomíjivé milostné aféry.
Tento takřka snový hypnotický příběh o síle ženy je jako labyrint plný tužeb, pudů a surrealisticky přesvědčivé logiky. Autorka v něm prozkoumává otázky lidské sexuality, potlačovaného hněvu, svůdnosti sklouznutí k hypochondrii a užívání farmaceutik i prazvláštní povahu mateřství a zároveň oslavuje hodnotu experimentování se životem - hodnotu zvídavosti, prostého úžasu a snahy žít naplno.
Deborah Levy píše povídky a romány, divadelní hry i poezii. Mnohé z jejích her nastudovala Královská shakespearovská společnost, jsou hojně vysílány televizí BBC. Její literární díla byla přeložena do čtrnácti jazyků. Levy je autorkou velmi ceněných románů, včetně Doplavat domů (v roce 2012 za něj získala prestižní Man Bookerovu cenu), The Unloved a Billy and Girl, i sbírek povídek Black Vodka a literární eseje Things I Don´t Want to Know. Žije v Londýně.
Horké mléko je příběh dvou žen, matky a dcery, kde jsou vykresleny vztahové poměry v závislosti na jejich komplikovaném životě. Jedna je osaměla a neví kudy kam, druhá je nemocná a hledá pomoc. Otázkou je, zda si nakonec pomůžou navzájem nebo se zničí...
Sofie Irina Papastergiadisová je mladá žena, která se celý život stará o svou nemocnou matku Rose. Už neví kudy kam, a tak najde soukromou kliniku na jihu Španělska a odjedou i s matkou tam. Doufá, že doktor Gómez určí správnou diagnózu a následně vhodnou léčbu pro její matku, která má stále nové a nové zdravotní potíže. Díky tomu, že se stará o matku, odložila svůj vlastní život na vedlejší kolej. Ve Španělsku dostává novou energii a sílu postavit se světu nebo jen své matce a nebo dokonce spíš sama sobě? Pomůže ji v tom i návštěva u otce, kterého jedenáct let neviděla? Není starost o matku jen výmluva pro to, že neví co dál?
Kniha popisuje vztah mezi matkou a dcerou. Někdy je to hodně drsné a pro mě neuvěřitelné, protože můj vztah s mamkou je úžasný a nedokážu si představit, že bych zažila něco podobného, co hlavní hrdinka popisuje v příběhu. Každopádně byly chvíle, kdy jsem měla Sofie plné zuby za to, jak uvažovala, jak přemýšlela a dokonce i za její chování. Ale následně jsem ji začala obdivovat, jak dokázala snášet nálady své matky a neutéct s křikem hodně daleko. Protože její matku jsem neměla ráda mnohem častěji.
"Byl to dlouhý proces rozvazování a zavazování a opětovného začínání stále dokola. Zeptala jsem se jí, proč vůbec musí mít na nohou boty. Zvlášť pak boty s tkaničkami. Byl večer a neměla v úmyslu jít nikam ven."
Některé myšlenkové pochody obou dvou hrdinek byly až za hranicí mého chápání. Místy jsem měla chuť knihu odložit a srovnat si to v hlavě, některé pasáže jsem si četla dvakrát, abych pochopila, jak to myslí nebo proč to dělají. Většina jejich činů na mě působila chladně, povrchně až depresivně. Příběh o osamělosti, hledání útěchy a podpory... To, jak na mne kniha působila se mi líbilo. Cítila jsem bezmoc, strach, samotu, nepochopení a ač to nejsou pozitivní emoce, musím ocenit, jak to autorka napsala a že dokázala na mne tohle všechno přenést...
Popravdě všechny postavy v knize jsou psány stejným stylem, všechny jsou složité a myšlenkově pro mě někdy záhadné a vzdálené. Je to dost těžké čtení, které jsem musela číst přes den, v klidu, bez hluku a soustředit se na něj. Kapitoly jsou sice tak akorát dlouhé a je v nich vždy vystiženo, co má být, žádný neuzavřený konec nebo nedokončená myšlenka. Děj je plynulý, navazuje na sebe a ztrácet se v něm rozhodně nebudete.
Doporučuji si pro Horké mléko najít čas a mít čistou hlavu, protože vám dá pár otázek k přemýšlení a nejen o ději samotném. Kniha je, dle mého mínění, určena čtenáři, který vyhledává literaturu těžkou a k zamyšlení. Který nechce plytké příběhy, jenž jsou lehce předvídatelné, ale hledá něco, co před něj postaví pár překážek.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart, kde si knihu Horké mléko můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat