Příliš mnoho pokladů - Helena Hardenová

Autor: Helena Hardenová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 269

"Jak jsem tak spěchala chodbou a klapání kramflíčků se rozléhalo okolo, přemítala jsem i o mé jmenovkyni a našem nejpopulárnějším ronovském strašidle, Eusebii Frebonii Berkové z Ronova, které jsem tak fyzicky podobná, až to bere dech. Eusebie Frebonie nemá nejlepší pověst a proslýchá se, že ji pro nemravnost odnesl čert. A přitom právě ona zachránila po smrti svého bratra a jeho ženy Kateřiny z Jimramova rodinný majetek. Postarala se o jejich děti a vychovala je až k dospělosti. A mimo jiné založila v Začátcích špitál a školu. A přesto je v historickém povědomí o našem rodu vedena jako osoba lehkých mravů a celkově nedůvěryhodná. A to všechno jenom proto, že se nikdy nevdala.

Já sice vdaná byla, ale obřad proběhl jenom v parku, ne v kostele, napadlo mě. Je možné, že se to pak nepočítá? A že jsem tedy stále svobodná? A že mě čeká osud pratety Eusebie?"

Rodinným sídlem Ronov nad Bělou bloudí po nocích podivné stíny. Ozývají se strašidelné zvuky, ráno jsou dveře, které byly bezpečně zamknuté, otevřené, dějí se další a další nevysvětlitelné věci...
Bloudí snad po zámku rodové strašidlo Eusebie  Frebonie? Nebo to znamená, že je v ohrožení i rodinný poklad, který Berkovi dokázali uchránit po dlouhá staletí? Když je ve své kanceláři nalezena mrtvá správkyně zámku, zanedlouho po ní je zavražděna rodinná přítelkyně a v ohrožení se ocitá i Polyxena Berková, jdou všechny žerty stranou...

Helena Hardenová se narodila roku 1964 v Brně. Tam také chodila na gymnázium. Byla plánovačkou, knihovnicí i uklízečkou, několik let pracovala jako personalistka, podnikala a prodávala stroje pro pekárny. V současnosti je výkonná ředitelka menší strojírenské firmy.
Žije tu i onde, v poslední době tráví menší část roku v Brně, větší část v Níhově a občas pobývá na Kanárských ostrovech. Má syna Víta, druhého manžela Petra a kocoura Kotíka.
Napsala osm detektivních příběhů z Kanárských ostrovů.
Má ráda svou rodinu, procházky okolo rybníka, východ slunce nad mořem, dobré jídlo, dobré pití a samozřejmě detektivky.

Už je tomu pár týdnů, co jsem se podívala na zoubek nějaké původní české detektivce a proto jsem se rozhodla to napravit a začíst se do knihy s názvem Příliš mnoho pokladů.
Musím říct, že jsem velmi ráda, že výběr padl na tento titul. Bavila jsem se od začátku až do konce, byla napnutá, kdo za vším stojí a užívala si každou minutu čtení.

Polyxena se svým otcem bydlí na Pouchni a navíc vlastní zámek Ronov. Jednoho dne je jejich správcová, vlastně už bývalá správcová, nalezena mrtvá. Nejdříve to vypadá na nešťastnou událost, nehodu, za kterou nikdo nemůže.
Poté, co se objeví další mrtvola jejich známé, která na zámku Ronov přebývala, už ví jistě, že o žádnou nehodu nejde a vše je plánované.
Komu můžou věřit? Kdo za tím stojí? A proč?

Už od začátku jsem věděla, že mi tato kniha sedne. Celý příběh je psán lehkou rukou a s vtipem, kdy autorka dala i starému panu hraběti naprosto skvělou povahu. Polyxena, zkráceně Poly je taktéž sympatická hrdinka - asi to mají v rodině, ale co je důležitější, pokud začnete číst, budete oběma fandit, ať všechno dopadne co nejlíp v jejich prospěch.
Nemůžu říct, že by to byla detektivka, u které bych si okusovala nehty, bála se a měla problémy sama se sebou než zjistím, kdo je vrahem. To ne. Ale i když mám pocit, že jde o lehkou detektivku, oddechovou, přesto jsem pachatele odhalila až na posledních stránkách a to je velké plus. :-)

"Po zámecké zdi přeběhl znenadání osamělý stín. Z parku přináší lehký větřík zvuky noční přírody. Hodiny na zámecké věži právě odcinkaly půl jedné v noci. V tmavých zámeckých oknech se tu a tam míhá slabé světlo. Jako by se někdo nebo spíš něco plížilo starobylými chodbami. Kdesi tlumeně bouchne špatně zavřené okno. Zavlaje sněhobílá záclona... Nebo to byl cíp starobylého šatu? Je tmavá temná noc."

Tato kniha je třetí ze série s Polyxenou jakožto hlavní hrdinkou, ale věřte mi, když vám napíšu, že nebude vadit, pokud bude vaší první. Já od autorky ještě nic nečetla, ale jsem ráda, že jsem na ni natrefila a pokud mi čas a prostor dovolí, určitě se poohlédnu nejen po dalších dílech s Poly, která je opravdu vtipná a svérázná žena, ale také i knihách, které sice s touto sérií nemají nic společného. Jde totiž o to, že autorka píše poutavě a vtipně. Dokázala mne lehounce napínat, pobavit a zaujmout. A to se počítá! :-)

Pokud jste těmto původním českých detektivkám neholdovali, ale chtěli byste některou zkusit, tak já doporučím začít s touto, Příliš mnoho pokladů.
Po jejím přečtení budete totiž cítit jakési uspokojení, jak to všechno dopadlo a jak to probíhalo, budete rádi, že jste strávili pár "hodin" alias stránek na zámku a dokonce s filmovým štábem. Budete si také libovat v tom, jak autorka dokázala popsat prostředí, kde se děj odehrává a jaké charaktery vymyslela, protože třeba taková Vildomcová fakt stojí za to! :-)

U čtení sice nebudete napnutí jako kšandy, ale rozhodně věřím v to, že si jej užijete a byť to může znít divně, tak si i u detektivky odpočinete.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství MOBA, kde si knihu Příliš mnoho pokladů můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Štvanec - Michael Robotham

Autor: Michael Robotham
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2018
Počet stran: 492

"Život je krátký. Život je nekonečný. Žij, jako kdyby zítřek neexistoval."

Audie Palmer strávil deset let v texaské věznici za účast na ozbrojené loupeži, při níž zemřeli čtyři lidé a zmizelo sedm milionů dolarů. Během let strávených za mřížemi mu neustále vyhrožovali a usilovali o život jako vězni, tak dozorci. A to všechno kvůli jediné otázce: Kdo jsou ty prachy?
Den před propuštěním na svobodu se mu však podaří z věznice utéct. Nastává hon na Audieho, v patách jsou mu policie, FBI, gangsteři i mocní hráči v pozadí, kteří jsou schopni všeho ve snaze umlčet jej dříve, než pravda vypluje na povrch. Audie však neprchá proto, aby si zachránil svůj vlastní život. Prchá, aby zachránil život někoho jiného.

Michael Robotham narozen roku 1960 je rodilý Australan a čtrnáct let působil jako novinář nejen ve své vlasti, ale také v Británii nebo Americe. Na začátku 90. let se rozhodl stát profesionálním spisovatelem a od té doby již napsal mnoho knih včetně biografií známých osobností.
Populární se stala zvláště jeho série thrillerů o psychologovi Josephovi O´Loughlinovi, které byly publikovány ve více než 50 zemích. Jeho knihy se pravidelně objevují mezi bestsellery.
Thriller Štvanec získal v roce 2016 britské ocenění "Gold Dagger", udělované již od 50. let minulého století. Autor žije v současnosti s manželkou a třemi dcerami v Sydney.

Sérii s psychologem O´Loughlinem mám velmi ráda a proto, když jsem zjistila, že vyjde další autorova kniha, která navíc nepatří do série, rozhodla jsem se, že Štvanec musí být můj. Neskutečně jsem se těšila, až se budu moct ponořit do příběhu, ale to, co mě čekalo, mi vzalo dech. Skoro pětiset stránková kniha přečtena za necelé dva dny. Úžasné, napínavé, autorovi se ve mě podařilo vznítit všechny emoce a nejvíc se mnou cloumal pocit nespravedlnosti. Měla jsem chuť řvát. :-)

Audie Palmer je odsouzen na deset let za loupežné přepadení, za vraždu a ostatní ohavné činy, které vás jen můžou napadnout. Den před jeho propuštěním z vězení ovšem uteče. Nikdo nechápe proč. Probíhají různé spekulace, ale jen on sám ví, proč to tak udělal a co tím vším sleduje. Musím říct, že tato postava mi byla nesmírně sympatická, fandila jsem mu a líbil se mi jeho životní směr. A hlavně jeho víra v to, že toho ještě spoustu dokáže a nezklame lidi, kteří jsou mu blízcí.

Spolu s ním je další důležitou postavou Mosse, černý hromotluk, který je odsouzen na doživotí. Jeho vztah k manželce tím ale nijak neutrpěl, ba naopak. Jsou naprosto úžasní a líbilo se mi, jak se jeho žena ke všemu stavěla. Mosse je převezen do jiné věznice, ale po cestě je "osvobozen" tajemnými zabijáky, kteří mu slíbí hory doly, jen když najde Audieho, protože ve vězení měl k němu nejblíž. Kdo za tím stojí? Je možné, aby někdo odsouzený na doživotí se jen tak volně potuloval po zemi?

A pak nesmím zapomenout na Desiree, která je policejní důstojnicí FBI. Je to prudce inteligentní žena, která dá hodně na své pocity a takzvaný ženský instinkt, ale díky své výšce se stává terčem mnoha lidí, a to i kolegů. Nejednou jsem se zasmála a rozhodně se mi líbil její přístup k této indispozici. Tuto ženu bych klidně vzala na kafe! :-)

Samozřejmě jsou zde i postavy, které mi lezly na nervy, ponejvíc Valdez nebo Senogles. Těm bych dala ránu na solar hned z místa. Ovšem, i ti tam být museli, aby měl příběh ten správný spád.
A teď to důležité... Kde jsou peníze z toho přepadení? Jak se to všechno seběhlo? Kde je bratr Audiho? Co znamenají důkazy, které jsou naprosto zpřeházené a některé zničené?

"Láska umí s chlapem tohle udělat - připraví ho o rozum. Ne že by oslepl nebo se stal nezničitelným. Stane se zranitelným. Lidským. Skutečným."

Naprosto skvělý čtenářský zážitek. Opravdu. Pokud vás tento autor ještě minul, tak není nač čekat a směle se pusťte do tohoto příběhu. Celý děj má ohromný spád, pořád se tam něco děje, navíc krátké kapitoly přidávají na tom pocitu, že vám příběh protéká mezi prsty kosmickou rychlostí a vy se bezhlavě řítíte do závěru.
Líbilo se mi, že vyprávění je psáno z pohledů více osob, ale nemusíte se bát, že by se tím čtení stávalo těžší nebo méně přehledné. To v žádném případě. Je to tu jako u filmu. V jednu chvíli sedíte s odsouzenci ve věznici, najednou střih a jste v baru plného odhalených žen kroutících se u tyče a pozorujete zazobané mafiány, jak kují pikle.
Další věc, která mne dostala je, že autor do Štvance vložil hned několik myšlenek, které mne upoutaly nebo jsem se s nimi ztotožnila. I přes to, že je to krimi román, kde se krví tedy zrovna nešetří, autor si našel čas i na citlivější chvilky, dojemné dialogy a nechal emoce pracovat společně s příběhem. Perfektně rozložil do knihy napětí, akci, nostalgii, romantiku, melancholii a já nevím co všechno. Skvělé!

"Okamžiky, kdy úplně ztratí sebekontrolu, jsou až euforické. Veškerá jeho nenávist, všechen strach, vztek a hrdost, všechny jeho úspěchy i selhání - to vše se spojí a najednou se zdá, že jeho život něco znamená. Opouští svět temnoty a nevědomosti. Cítí se naživu. Opojený. Nedotknutelný. Už ale chápe, jak destruktivní tahle síla dokáže být. Těžce dřel, aby se naučil zvládat vlastní vztek a utéct vlastní minulosti, stát se jiným člověkem."

Pamatuji si, že když jsem se poprvé setkala s autorem a četla jeho knihu Řekni lituji, po dočtení jsem tvrdila, že je to za mě nejlepší kniha toho roku. A teď říkám, že Štvanec je zatím nejlepší kniha tohoto roku. Už jsem to asi dvakrát tento rok napsala, ale odpusťte mi, mé drahé knižní přítelkyně, ale Štvanec vás převálcoval. Na plné čáře předjel všechno, co jsem četla a stal se zatím tím nejlepším. Záměrně píšu zatím, protože pořád ještě je pár měsíců do konce tohoto roku, ale v tuto chvíli kniha nemá konkurenta. Bavila jsem se při čtení, užívala si to, nadávala, slzu zamáčkla, zhrozila se, rozněžnila se, vytočila se...

Je to prostě a jednoduše skvělá kniha, která se musí líbit každému, kdo se do ní pustí. Věřím, že i mužští čtenáři pochopí autorovy záměry co se týče emotivnějších scén a užijí si jak krvavé akce, přestřelky, tak i tu dojemnější stránku příběhu.
Za mne jeden velký palec nahoru.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství MOBA, kde si také knihu Štvanec můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

O dívce Grace - Anthony Doerr

Autor: Anthony Doerr
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2017
Počet stran: 461

"Když spal, snil o temnotě nebo o lidech, které nepoznával, nebo o vodě, co se pomalu a téměř vděčně zavírá nad jeho hlavou."

Dojemně podmanivý román o lidské slabosti, síle přírody a spásné moci lásky od nositele Pulitzerovy ceny.
David Winkler, okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události - závažné i zcela bezvýznamné - ještě předtím, než se stanou. Ovšem sen o tom, že se mu nepodaří zachránit dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Proto se vzdá své práce, rodiny a společné budoucnosti a odjede tisíce mil daleko, aby vyplnění tohoto snu zabránil.
Tak začíná hrdinovo mnohaleté putování napříč Amerikou, dlouhá cesta plná zvratů, nečekaných setkání i sebepoznání, na jejímž konci se snad konečně dočká odpovědi na otázku, jaký osud potkal jeho dceru...

Anthony Doerr se narodil roku 1973 a je jeden z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti. Vyrostl v Clevelandu v Ohiu. Po studiích historie začal publikovat v časopisech. Krátce žil a pracoval v Africe a na Novém Zélandu. Je autorem dvou knih povídek, Sběratel mušlí (recenze zde) a Zeď vzpomínek (recenze zde), autobiografické knihy Four Seasons in Rome, a především románů O dívce Grace a Jsou světla, která nevidíme (recenze zde).
Poslední jmenovaná kniha, na níž pracoval deset let a za kterou získal mimo jiné Pulitzerovu cenu za rok 2015, se stala v řadě zemí bestsellerem a na žebříčku The New York Times se udržela více než rok. Řadu prestižních cen získal Doerr také za své povídky, které jsou pro své stylistické mistrovství a jedinečné umění zkratky mnohými kritiky považovány za vrchol jeho tvorby. V roce 2007 ho literární magazín Granta zařadil mezi jedenadvacet nejlepších amerických spisovatelů.

O dívce Grace je má čtvrtá kniha, kterou jsem od pana Doerra přečetla. A jediné, co mi brání dát maximum hvězd hodnocení je fakt, že na některých místech v knize mi děj přišel zbytečně zdlouhavý a až příliš přemýšlivý. A to teď nemyslím zle, jsem od tohoto mistra vypravěče zvyklá, že se velmi podrobně a důkladně věnuje nejen pocitům hrdinů, ale také přírodním krásám, ale tady v tomto románu mi to přišlo až příliš. Ale to je snad jediná vada na kráse, navíc těch dlouhých a vleklých míst nebylo mnoho. Takže se to vcelku dá odpustit.

I přesto, že kniha má v názvu jméno Grace, je to příběh o muži jménem David Winkler, jenž má dar vidět do budoucnosti. (Nyní můžeme i polemizovat, zda to je dar). :-) Ve svých snech vidí události, které nastanou, ale jedná se vždy jen o kousky, útržky. V jednu chvíli vidí smrt své dcery a to nedokáže překousnout. Aby ji zachránil, rozhodne se rodinu opustit a vydá se osamělou cestu Amerikou. Po své cestě nejen přemýšlí nad svým životem, ale také sbírá odvahu k tomu, aby se vrátil domů a zjistil, jestli jeho dcera žije, jak to s jeho rodinou všechno dopadlo.

Autor opět prokázal svou mistrnou schopnost vyprávění. Musíme vzít v potaz, že tato kniha byla napsána ještě před hitem Jsou světla, která nevidíme, tudíž bychom je srovnávat neměli. Každý autor, pokud je dobrý, se zdokonaluje a každá další jeho kniha je lepší a lepší. A u pana Doerra to jde krásně vidět. V této knize totiž jsou ještě drobné chybičky, které se už ale v dalším románu neopakují. A je to tedy převážně sáhodlouhý popis myšlenek. Chvílemi mi to přišlo, jako bychom podnikali sondu do duše Davida Winklera, ale nebyli jsme spokojení a proto sondujeme více a hlouběji...

"Oceán byl tak teplý, téměř horký, a pocit, jako by ho ve tmě něco rvalo, se podobal tomu, kdyby se do něj opíral vytrvalý mokrý vítr. Hrudí se mu šířila naléhavost, ale navzdory tomu to bylo skoro svůdné. Bylo to tak snadné: jen otevřít ústa a pustit vodu do plic."

Ale i přes toto drobné zaváhání je to román, který je nesmírně čtivý, poutavý a i když místy depresivní, tak je na druhé straně něžný, dojemný a láskyplný.
Přemýšleli jste nad tím, proč zrovna sněhové vločky mají takový tvar, jaký mají, když padají z nebe? Není to zvláštní? Proč to prostě není kapka sněhu? Proč to není kolečko? Proč je to právě ta "vločka"? :-)

Kniha jako taková se četla sama, pomáhaly tomu i kratší kapitoly, díky kterým jsem měla pocit, že čtu abnormálně rychle. A mám ráda, když i po pár minutovém čtení vidím nějaký pokrok kupředu a k vyřešení záhady či nalezení hrdiny.
Líbilo se mi, jak autor ztvárnil samotného hlavního hrdinu. Davida Winklera. A to z toho důvodu, že jsem k němu měnila pocity jako počasí, což se dokonale hodilo k příběhu. V jednu chvíli jsem jej zbožňovala a neskutečně mu fandila a v druhou jsem k němu cítila jen chlad a odměřenost. Je pravdou, že někdy dělal věci, nad kterými mi rozum zůstával stát, ale po dočtení dalších stránek jsem začala chápat, proč tomu tak je.

Rozhodně tento román doporučuji. Je to krásný příběh, který si vás připoutá. Je to dlouhá, osamělá cesta muže a dle mého názoru, si každý čtenář bude přát, aby tomu muži mohl dělat společnost. Je to dílo, které by fanouškům pana Doerra neměla chybět v knihovně a hlavně, je to příběh o naději a víře a o všem mezi tím.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Josefovská krev - Jaroslav Kuťák

Autor: Jaroslav Kuťák
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Moba
Počet stran: 243

"Jak mladá pani tlumočnice jemně žvatlala, naklonila se, popadla velvyslancův příbor a začala mu krájet jeho maso na malý kousky. Monsieur ztuhnul a nebyl sám. Zírali jsme s votevřenejma hubama, jak naše jemná dáma dělá faux pas jako prase a krájí maso francouzskýmu velvyslanci. Když ji to došlo, omluvila se, vyhrkly jí slzičky a schovala tvář do dlaní. Její manžel, ten můj kámoš, se ale začal smát. Vysvětlil, co se stalo: "Víte, pane vyslanče, moje paní pracuje v mateřský školce."

Mladík s neobvyklým jménem Vinnetou žil až doteď obyčejným, bezstarostným životem, tak jako všichni obyvatelé romského ghetta v Josefově. Zničehonic se však ocitá v drtivém soukolí. Neznámí, hrůzu nahánějící muži si ho najali, aby pro ně prohledával josefovské podzemí. Zpočátku váhá, ale když kolem něho začínají umírat lidé, pochopí, že nemá na vybranou. Musí splnit úkol - najít to, po čem zabijáci touží. Ani poté mu však nikdo nezaručí, že se nestane další z řady obětí...

Jaroslav Kuťák žije a pracuje jako spisovatel a překladatel v Hradci Králové. Studoval germanistiku na Humboldtově univerzitě v Berlíně a poté prošel mnoha různými zaměstnáními - televizní editor, dělník, správce fotbalového stadionu, správce webu, majitel cukrárny, šerif ve westernovém městě pro děti. Je rekreační fotbalista a šachista, profesionální golfista, miluje doutníky, víno a staré pohlednice. Publikoval více než 150 detektivních příběhů. Pro napsání westernů používá pseudonym N. C. Marshal a je překladatel románů scifi o Perry Rhodanovi.

Tak tato detektivka se mi líbila, už jen z toho důvodu, že autor využil sci-fi prvky, které tomu dodaly šťávu. Tudíž, děj se odehrává v reálných prostorách josefovského opevnění, ale některé pointy, které plynou z příběhu, jsou naprosto nereálné a přesto skvělé.

Já osobně mám velmi ráda fantasy a scifi, takže díky autorově fantazii jsem se cítila čtením naprosto naplněna. Fakt mi tam nic nechybělo. Pan Kuťák napsal příběh o romském chlapci jménem Vinnetou, který se už odmala pohyboval v podzemí josefovské pevnosti, takže bylo nanejvýš logické, že si jej dva týpci najmou, aby pro ně hledal v podzemí to, co mu ale říct nemůžou. A nejen, že Vinnetou hledá, ale i nachází! Ovšem něco úplně jiného - mrtvoly...
Na druhé straně příběhu stojí tři soukromí detektivové, z nichž mi nejvíce utkvěl v hlavě Dan, v knize hojně nazýván Daneček. Obtloustlý, ale strach nahánějící týpek, který má vždy v zásobě hromadu historek k pobavení a mě tento Daneček opravdu bavil. :-)

"Vrstvil barvu na barvu, jak potřeboval, nešlo mu tolik o realitu, ale o výraz, protože dobrý obraz má způsobit, že se před ním divák zastaví a přemýšlí nikoliv o tom, co na něm je, ale proč ho nutí přemýšlet."

U této knihy jsem se výborně pobavila. Nejen, že jsem hádala, kdo může za všechny ty mrtvoly, ale také jsem se snažila odhadnout, co se v tom podzemí má najít a taky, co pan lajtnan dělá či nedělá. Bylo toho spoustu k řešení a právě proto mě ta Josefovská krev tak bavila.
Další plus, které bych ráda zmínila je, že autor dal do příběhu nejen detektivní zápletku, ale okrajově zabrousil i do tématu rasismu, romské etniky, neopomněl ani trochu historie... Jo, já jsem spokojený čtenář! :-)

Vím, že někdy jsem z těch zelených původních detektivek na rozpacích, ale tady můžu upřímně říct, že to bylo dobrý. Přečetla jsem ji za jeden jediný den, takže trochu jednohubka, která ale byla zajímavá, pravdivá a místy perfektní scifi. :-))

Děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Střepy - Michael Robotham

Autor: Michael Robotham
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 568
Rok vydání: 2017

"Nebuď tak skromný. Nikdo z těchhle mladých filištínů o panu Chipsovi v životě neslyšel. Jako děti četli Harryho Pottera a kámen zhulenců."

"Myslel jsem, že je to "kámen mudrců".

"To máš jedno. S tím tvým malým divadýlkem, Josephe, máš všechno, aby tě milovali."

Christina Wheelerová chce skočit z mostu a ani psycholog Joseph O´Loughlin, řečený Joe, jí nedokáže sebevraždu rozmluvit. Později se u Joea doma objeví její dospívající dcera a tvrdí, že není možné, aby se matka dobrovolně zabila tímto způsobem, protože měla panický strach z výšek.
Dvě podezřelé úmrtí.
Jeden spojovací článek.
A jeden tajemný muž, který se nezastaví před ničím...

Opět maximálně povedený příběh, kde je hlavním hrdinou, nám už známý, psycholog Joseph O´Loughlin.
Jediné, co mě opravdu zajímá se systém, jakým se vydávají díly této série, protože u nás se Střepy tváří jako čtvrtý díl, v originále je to třetí díl... Trošku je znát, že jsou překládané díly jinak uspořádány, protože v této knize vede Joseph velmi spokojené, klidné manželství, jeho dcera má 3 roky (tuším, že tři)... A já už četla díl, kdy byla v pubertálním věku jeho dcera... Ale jsou to maličkosti. Samozřejmě pokud jste nečetli žádný jiný díl, nic vám vadit nebude a užijete si příběh, pokud jste četli některé předchozí díly, musíme se "aklimatizovat". :-)

Co se týče příběhu, opět je to ten správný Joe. Sice hned ze začátku knihy jsem čekala, že zachrání ženu na mostě, tím pádem začne řešit její případ a ona mu poví, co se děje... Ovšem, ani Joe není nesmrtelný a nezničitelný - žena sebevraždu spáchá s posledním slovem na rtu, že by to Joe stejně nepochopil. A skočí... Několik dní na to si jej najde její dcera, která je přesvědčená, že se o sebevraždu nejednalo a začne otravovat Joea, dokud nepoleví a nerozhodne se ji pomoct... Ale tím na povrch vychází všechny špíny, které se budou bytostně dotýkat i Joea.

"Tato kniha vás přiměje nutkavě otáčet stránky. Budete se zoufale snažit co nejrychleji dostat na konec, ale zároveň nepřijít o jediné slovo." - The Times

Robotham je má srdcová záležitost, protože tento autor mě vždy dokáže zaujmout. Mám přečtené všechny jeho čtyři knihy, které u nás vyšly, ale stále tvrdím a myslím, že budu tvrdit už napořád, nejlepší jeho knihou je a zůstává Řekni lituji. Psala jsem na ni recenzi 26.4.2015 a pořád vím o čem byla. Mám pocit, že si ji pamatuju, jako bych ji četla nedávno.

Tím ovšem nechci snižovat Střepy, ale když čtete knihu, která měla být mezi posledními díly jako první, kde už je autor "vypsaný", má za sebou nějakou tu cestu, horko těžko se pak smiřujete s "nižší" kvalitou příběhu.

Střepy jsou poměrně tlustá kniha, mající přes 500 stran, písmo je ovšem velice příjemné a kapitoly se zdají být docela krátké. Stejně se začtete a nevnímáte, jestli máte další kapitolu nebo ne. :-) Líbilo se mi, že font písma, kdy je vypravěčem záhadný vrah je změněno a tím pádem už před čtením těch řádků čtenář ví, kdo bude pro tu danou chvíli vypravěčem.

Příběh, i když se prvotně zdá, že je vše jasné jako facka, tak se hezky zamotá a jako čtenář jsem mohla hádat a přemýšlet, jak to všechno dopadne. Tím pádem doporučuji nejen milovníkům Robothama, pro které je to nutnost, ale také pro ty milovníky detektivek, kteří ještě neměli možnost se s tímto autorem potkat, protože si vaši pozornost určitě zaslouží. Můžete hádat, jak to asi všechno je. Stejně je to úplně jinak. :-))

Děkuji nakladatelství Moba za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.

Mějte krásný den,
Daramegan

Dívka, která lhala - Pavel Jansa

Autor: Pavel Jansa
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 295

"Zajímal mě ještě údaj o alkoholu ve Viktorově krvi a v obsahu jeho žaludku. Nebylo ho tedy zrovna málo, na poruchu koordinace a zpomalené reakce to mohlo stačit, ale já - dítko jižní Moravy - jsem taky dobře věděl, že s takovými hodnotami většina chlapů u nás na Slovácku normálně funguje ve všech profesích, od kamenolomu přes lokomotivu po atomovou elektrárnu, a dokud se tam nepřimotá nějaký trapně střízlivý blbec a nepráskne to, nic mimořádného se nestane."

Postarší vědec umírá a jeho dcera se obrací na soukromého detektiva, aby smrt objasnil. Z profesorových zápisků vyplývá, že na stará kolena objevil nejen lásku, ale náhodou také postup pro výrobu nového typu biologické zbraně. A tak se ocitáme v situaci, která předcházela jeho úmrtí. Agenti světových velmocí prahnou po výsledcích vědcova výzkumu a strategické převaze, profesor naopak touží po změně identity a novém životě.

Viktor Maxa byl vědec, který měl světu co nabídnout. Jeho dcera Monika přijíždí z Anglie, kde si žije na velmi vysoké noze, aby zjistila, kdo zabil jejího otce. Policie to uzavřela jako  jednoznačnou nehodu s následkem smrti, ale jeho dcera tuší, že v tom bude něco více. Najme si soukromého detektivka, tátova kamaráda a ten po pár "hodinách" najde profesorovy texty, kde sám profesor píše o svém životě formu deníku. A v tu chvíli se dozvídáme všechno důležité. I když...

Rozumím tomu, že se autor knihy snažil příběh pořádně okořenit, aby to nás, čtenáře, bavilo co možná nejvíce. Ale některé vyprávění z pohledu profesora mi přišlo zbytečně vleklé a zdlouhavé. Vůbec to nebylo k věci, plkání o ničem a hlavně, místy se profesor snažil být přezíravý a vtipný, ironický a nic z toho mu nešlo. Na mě to působilo rušivě.

Naopak, detektiv jako postava vystupoval věcně. Ten se mi líbil, i když neměl tolik prostoru v příběhu jako profesor. Ale věděl, kde je jeho místo, co se od něj očekává a žádá, neměl s většinou problém, dokázal reagovat správně, prostě jako muž před důchodem, který zná a ví a na nic si nehraje. Ten byl fajn.

Ale samotný příběh... Já nevím. Námět je fajn, ten se mi líbil, ale už méně jeho zpracování.
Když jsem četla, přišlo mi, že stránky neubíhají, že se nudím, při čtení jsem dokázala sledovat všechny věci kolem mě, neměla jsem chuť si brát sebou knihu do vany ani do postele. Myšlenka, že nějaký vědec objeví přípravek, který by mohl fungovat jako biologická zbraň je opravdu zajímavá, ale dle mého názoru, se detektivka odehrává v Česku a mi to místy připomínalo Jamese Bonda. Ne doslova, nenechával si míchat koktejly ani nic podobného, ale například jednání postavy Cohena bylo téměř nemístné. A pak to s tou Zímovou. A k tomu Horová. A to jsem prosím ve výčtu zatím v ději na začátku...

Neříkám, že by se mi kniha vyloženě nelíbila, to v žádném případě, jen bych u příběhu tak moc netlačila na pilu. Přišlo mi, jako by to muselo být top, proto tam bylo plno "perfektních věcí" a slangových výrazů, ale málo je někdy více. Asi bych se obešla bez některých věcí.
Když ovšem pominu, pro mě ty rušivé elementy, tak příběh je hodně fajn. Překvapivý, a hlavně jeho konec... Čekala jsem to jinak, takže to já byla spokojena. Opět jsem hádala a neuhodla. A to je jeden z důležitých bodů u detektivek. :-)))

Je určitě na vás, jestli si knihu koupíte nebo ne, já jsem ale ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst a nádherně mi rozšířila mou "zelenou" knihovnu. Už mám osm kousků. (chachá) :-)))

Děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, můžete tak učinit přímo zde.

Přeji pěkný den a díky za přečtení!
Daramegan

Ztracené děti - Linda Castillo

Autor: Linda Castillo
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 320

"Mona měla pravdu, ta ženská nadává s rychlostí licitátora přihazujícího na dražbě nemovitost. Hovor zakončila výhrůžkou, že mě zažaluje za to, že jsem na její holčičku použila "policejní brutalitu". S tím zavěsila."

Kate Burkholderová, policejní náčelnice v ohijském městečku Painters Mill, pomáhá kriminalistům při hledání zmizelých amišských děvčat. Jenže scházejí jakékoliv indicie, starosvětská komunita Amišů je skoupá na informace a situace se ještě zhorší, když je jedna z pohřešovaných nalezena mrtvá.

Již mé čtvrté setkání s náčelnicí Kate Burkholderovou, která si mě každým dílem získávala více a více, ovšem teď, ve Ztracených dětech, si mě získala definitivně. Je to opravdu sympatická policistka, která se bude líbit skoro každému čtenáři. V tomto díle se s ní opět potkáme, je nejen citlivá, upřímná a přátelská, chvílemi se zdálo, že nemá daleko k ženské verzi supermana. :-)
Děj se odehrává mezi amišskou komunitou a velkou výhodou Kate je, že patřila kdysi mezi ně. Přizve si ji Thomasseti, se kterým se znají již z dřívějších dílů, k případu zmizení několika amišských puberťáků. Jakmile je jedna z unesených nalezena, mrtvá, uvědomují si, že hrají o čas. Ovšem stále mají spoustu slepých uliček, neví, kde se odrazit, čeho se chytit a mizí další... Když budete číst, místy budete stejně zoufalí, jako hlavní hrdinové.

Musím říct, že tento díl mi přijde nejpropracovanější. Autorka dokázala skvěle stupňovat napětí a téměř na konci se ji podařilo zastavit mé dýchání. Sice ne na dlouho, ale i přesto... Byla jsem napnutá jako kšandy. A i když v jedné chvíli nastoupila superžena, v příběhu, v danou chvíli, to pro mě bylo normální, přešla jsem to, jako by se nechumelilo. Později, když jsem nad tím přemýšlela, tak si myslím, že adrenalin není morfium a možná to bylo trochu přemrštěné. :-)
Až si to přečtete, bude mě zajímat, jestli si to budete taky myslet. :-)

"Do střechy začínají bubnovat dešťové kapky, velké, dopadají na šindele jako sponky ze sponkovací pistole. Poryv větru ke mně žene suché listí. Dveře se zabouchnou. Ta rána připomíná výstřel, trhnu sebou, přestože jsem to čekala."

Jednoznačně jsem z tohoto dílu nadšená, autorka, Linda Castillo, je s každým dílem lepší a lepší, vypsanější, takže příběh má grády, napětí, už ví, jak si se čtenáři pohrát, aby měl příběh správný účinek. Já osobně nemám u tohoto dílu co vytknout. Pro mě to bylo skvělé, správná dávka "romantiky", napětí, humoru, důležitosti.
Troufám si tvrdit, že Ztracené děti je nejlepším dílem z celé série.

Určitě doporučuji k přečtení nejen tuto knihu, ale všechny díly. Náčelnici si oblíbíte, příběhy se vám budou líbit, nechybí tam nic, co by ve správném thrilleru mělo být. Psychopati, vraždy, plno krve... :-) A amišská řeč tomu jen přidává na kráse. :-)

Děkuji nakladatelství Moba za zaslání recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu koupit, můžete přímo u nakladatele, tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Bičování mrtvého koně - Roman Cílek

Autor: Roman Cílek
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2017
Počet stran: 219

"Ne, to si nemyslím, nebudou se přece špinit tím, že by někoho zabíjeli, na to jsou příliš chytří a nechtějí mít malér. Oni se prostě jen postarají o to, aby se tomu, koho už se nabažili, nebo jim třeba i začne překážet, nechtělo žít."

"Nezavraždila jsem ho, ale když se nyní o něm dozvídám to, o čem jsem neměla ani tušení, přeji si, aby byl skutečně mrtev!" vykřikla při výslechu manželka úspěšného, ale nyní nezvěstného podnikatele. Krátce nato se zhroutila a musela ji být poskytnuta lékařská pomoc. Dramatická scéna v jedné z povídek naznačuje bolestně vypjaté lidské vztahy, v jejichž líčení je Roman Cílek nadmíru zkušeným tvůrcem.

Bičování mrtvého koně v sobě ukrývá deset příběhů s kriminální zápletkou. Některý je kratší, některý příběh naopak o chlup delší, ale každý je svým způsobem dobrý. Autor dokázal do pár vět vždy dát vše, aby vás čtení bavilo. A také, aby vás zajímalo, jak to dopadne.

Já osobně měla nejblíže k povídce s názvem Kamarád z Times Square, která se odehrává v Ostravě a byla mi svým způsobem nejblíže. O to více mě mrzí, že pan Roman Cílek ji nedal více prostoru, protože by mohla pokračovat. Podle mě by to vydalo na samostatnou a určitě zajímavou a napínavou knihu!

"Slunce nad Madridem se před týdnem činilo se španělskou náruživostí, ale Sára Majerová to na rozdíl od jiných dnů nedokázala dostatečně vychutnat. Neklidně poposedala na lavičce v parku."

Každá povídka, kterou si zde můžete přečíst, je hodně propletena lidskými vztahy. Ať už se jedná o notoricky známého holkaře, milostný trojúhelník, rodinný poměr otec-dcera, vždy se v povídce něco z toho objeví. A to je právě ten moment, kdy dostává příběh spád. Protože zjistíte, že ne všechno je takové, jak na první pohled vypadá. I když je to otec, který svou dceru odříznul od sebe, udělal to úmyslně? Nebo i když je vdaná a má přítele, opravdu musí manžel zákonitě na něco přijít?

Co se mi velmi líbilo, že všechny příběhy, zde obsažené, měly hlavu a patu. Když jsem se začetla, po pár prvních řádcích mi bylo jasné, co se bude rozebírat a navíc autor dokázal nenápadně, mezi řádky, naznačit, co se bude dít. O to víc mě zajímalo, jak to bude všechno asi pokračovat. Četla jsem od autora už více jeho povídkových knih, ale můžu říct, že tato se mi líbila nejvíce. Mělo to pro mě náboj, i když je pravda, že ve chvíli, kdy jsem se dostávala "do varu", pointa byla najednou vyřešena, přesto mi to na požitku ze čtení nic nezkazilo. Líbilo se mi to. Jen je škoda trochu těch pravopisných chyb. Ale to by byla jiná recenze.

Za mě tedy doporučuji těm, co si rádi oddychnou u české detektivky a převážně čtenářům, kteří neradi čtou dlouhé příběhy. Tady se to dá udělat tak, že před spaním si můžete každý den přečíst jednu povídku a máte na deset dní vystaráno. :-)

Děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku a pokud si budete knihu chtít koupit, můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan

Šestý smysl Dáši Koulové - Petr Jirounek

Autor: Petr Jirounek
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 296

"Nezapomeňte, že se jedná o neřízenou střelu. Až do doby, než začne jednat pod vlivem své intuice, mohou její aktivity vypadat poměrně neškodně."

Svérázná tajná agentka Dáša Koulová se stává svědkyní brutální vraždy ve švýcarských Alpách - kdosi zastřelí jejího průvodce, s nímž se vydala sjet neupravený svah. Po návratu do Prahy úmrtí přibývají. Nejprve případ ubodané ženy, vedle které se ráno s hrůzou probudí její manžel, a potom další mrtvola ve vile Na Malvazinkách. Vyšetřování se ujímá Dáša a díky intuici, snad až šestému smyslu, se jí podaří najít a usvědčit pachatele všech tří vražd.

Detektivka z edice Původní české detektivky. Tyto knihy jsou typicky zelené a nepřehlédnete je, Někdy se za nimi skrývá perfektní příběh, jindy je to trochu slabší.
Šestý smysl Dáši Koulové patří mezi ty lepší. Možná to je tou hrdinkou, možná tím prostředím, kde se to odehrávalo, ale právě tohle dělalo ze zelené detektivky pro mě zábavné čtení.

Hlavní hrdinka, Dáša Koulová, je velmi svérázná, ale také sympatická baba. Jede si po své ose, dokáže všechny, kteří ji vadí, vykázat do patřičných mezí a to slušným, ale rázným způsobem. S ničím se nepáře, využívá ženské přednosti a instinkty a umí používat selský rozum.
Vůbec nemám co bych ji vytkla.
Řešení vražd, průběh pátrání po vrahovi, bylo taky dobré. Možná trochu překombinované, ale ve výsledku docela překvapující.
Autor dokázal také vykreslit některé postavy jako správné ignoranty, arogantní maníky a celkově se mi charaktery postav líbily.

"Dnes byl teplý a slunečný den. Podívala se opět do údolí a ucítila podivné mrazení v zátylku. Obrátila se znovu k neznámému lyžaři."

Když to podtrhnu a sečtu, tak můžu říct, že se mi kniha líbila. Mělo to smysl, děj, zápletku, dobré postavy. Jen jediné mě trochu vytáčelo - a to byla jistá překombinovatelnost v podezřelých z vraždy. Docela tam autor přeskakoval z jednoho na druhého a místy jsem se ztrácela. Ale já to neřešila, četla jsem dál a po pár větách se opět chytila. Držela jsem se jen toho, co mi bylo jasné a čtení jsem si užila.

Pokud máte rádi české autory, detektivky, které nejsou žádné krvavé, zhýralé díla, a jen tak si chcete zkusit "vyšetřit" případ vraždy, tak tahle zelená je přímo pro vás. Já teda netrefila pachatele. Byla jsem vedle, jak ta jedle. :-)

Děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku a pokud si ji budete chtít koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a přeji krásný den!
Daramegan

Syndrom odumřelé duše - Roman Cílek

Autor: Roman Cílek
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 256

"Všechno zde páchlo ztuchlinou. I ten již dlouho nevětraný byt, i vzezření a oblečení člověka, který v něm žil a zemřel. "

Psycholožka Judita Svárová je poslána k předběžnému výslechu muže podezřelého z bezohledné vraždy se sexuálním podtextem. Protože právě dokončila posudek mladého vraha, který týral a zabíjel náhodně vybrané ženy, do nového případu se jí příliš nechce. Až příliš často se totiž musí dívat do očí a naslouchat lidem se syndromem "odumřelé duše".

Tak nejdříve uvedu na pravou míru anotaci. Nejedná se totiž o představení knihy jako takové, ale o nalákání na jednu povídku, kterou tato kniha obsahuje a má název Syndrom odumřelé duše. Jedná se asi o předposlední povídku v knize.

Tuto zelenou, původní českou detektivku jsem začala číst dnes ráno a večer je hotovo. Povídky jsou krátké, svižné a tím pádem se to četlo samo.
I když se přiznám, že já čekala jeden příběh, kdy se pořádně zapotím při hledání vraha, ale ani takto jsem nebyla zklamaná. Jediné, co beru jako nešvar těchto krátkých detektivek je, že z ničeho nic se strašně rychle najde vrah. Z dvaceti stránek čtete 15 o možných motivech a najednou, na šestnácté straně víte, kdo to vše udělal. A to je na mě někdy moc.

Nejvíce mi v mysli utkvěla povídka Z ruky do úst a když by bylo po mém, tak mám název knihy jasný. Ovšem, každého názor. Myslím si, že v tomto díle si každý najde svou oblíbenou, která mu bude nějakým způsobem nejbližší. Nebo se bude nejlépe číst a bude dávat jednoznačně smysl a to byla právě u mě povídka o týpkovi, který žil v chudobě a najednou zdědil peníze, které ovšem odmítal nějakým způsobem využít a dál si sbíral svou veteš. Ne, že bych se v něm viděla (haha), ale tato povídka mi dávala smysl, celkem se tam daly dočíst záblesky, kdo je vrahem, takže proto je u mě výherní.

Od autora jsem již četla knihu Žebřík ke Stvořiteli (recenze) a byla jsem spokojená naprosto stejně jako teď. Je to jednoduchý soubor kriminálních povídek, jednohubka, která nikoho neurazí ani nenadchne do závratných výšin. Možná se jednou dočkám od autora i knížky, kdy bude jen jeden příběh, protože věřím, že díky jeho fantazii bych se pěkně zapotila při hledání vraha. :-)
A knihu doporučuji třeba pro začínající čtenáře detektivek. :-)

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit tady.

Mějte krásný večer,
Daramegan

Sběratel mušlí - Anthony Doerr

Autor: Anthony Doerr
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 240

"Později, když se vrátili do srubu a on rozdělával oheň, mu vyprávěla, že by si za medvědem nejrdši vlezla až dolů, stulila se mu do náručí, chytil ho za uši  líbala ho na oči."

Autor zavádí čtenáře na africké pobřeží i na předměstí Ohia, ukazuje předstíranou pompéznost i boj o přežití v divočině, hojnost přírody i její divokou sílu. Slepý hrdina titulní povídky tráví dny procházkami po plážích Keni s německým ovčákem po boku a probírá se zrnky písku. Mimo něj jsou tu pozorovatelé velryb a rybáři, lovci a mystici, zachycení v určitých okamžicích svých životů. Doerr jako přirozený vypravěč zkoumá lidská dilemata ve všech podobách - touhu, zármutek, nerozhodnost, zlomené srdce i pomalé zotavování.

Jak už jsem napsala na Goodreads. Pan Doerr nezklamal. U jeho první povídkové knihy jsem byla nadšená a u této je to neméně stejné. Hlavní, co obdivuju nejvíce a musím to vyzdvihnout, je jeho smysl vdechnout do pár řádků povídky život. Po dočtení kterékoliv jsem měla zvláštní pocity. Taková rozněžnělá nebo smutná. Nebyla povídka, abych na konci neprojevovala nějakou emoci. Tohle umí málokdo, a Anthony Doerr je v tomto mistr.

V jeho příbězích, které jsou cca na 20 stránek najdete všechno. Obdivuhodné. Ať už je tam čisté přátelství, kamarádství jenž se zrodí v lásku, sourozenecké vztahy, pochopení, důvěra a mnoho dalšího. Věřím, že každý čtenář si najde tu svou povídku, která mu bude nejblíže.

"Sendviče s burákovým máslem, které mu podstrčili pod mřížemi, nesnědl. Po dvou dnech se u mříží zastavil policejní náčelník a zeptal se ho, jestli chce něco jiného. Joseph zavrtěl hlavou."

Jedno je však škoda. Když jsem se začetla do povídky, oblíbila si postavy, pochopila, co chtějí a za čím si v životě jdou, tak byl konec. Štvalo mě to a vždy jsem musela knihu odložit, abych vstřebala jednu povídku a mohla se vrhnout na další a nepletlo se mi. Dokážu si představit, že některé příběhy by vydaly na knihu a možná už by bylo fajn, kdyby autor napsal něco delšího. Celistvý příběh.
Je to radost číst, tak proč by to mělo končit tak brzo?!

Sběratel mušlí je název hned první povídky a v ní poznáme, co od autora můžeme čekat. Už tady se blýskl svým vypravěčským umem, a v dalších to jen utvrzuje. Mě osobně se nejvíce líbila povídka, ve které hrálo hlavní roli přátelství. A velryby. Jen nedokážu přesně určit proč. Mám z ní pár pocitů, některé nedokážu ani pojmenovat, tak možná právě proto. Ta je pro mne geniální. Ostatně jako celá kniha.

Doporučuji knihu všem fanouškům autora a také lidem, kteří mají rádi kvalitní čtení. Protože Anthony Doerr je zárukou kvality.

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan

Zrádná frankovka - Věra Fojtová

Autor: Věra Fojtová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 243

"Ale cestou k hospodě ho napadlo, že takový vytuněný mamahotel je instituce pro generaci současných chlapců k nezaplacení Tak proč by se ti parchanti zatracení ženili, zakládali rodiny chodili do práce a starali se když je o ně tak dobře pečováno?"

Kapitán Otakar Kuba odchází do ústraní a uzavírá se před světem. Svou sebelítost a smutek z rozpadu vztahu by dále utápěl ve víně, kdyby jej nepřišla jistá mladá žena požádat o pomoc při hledání zmizelé kamarádky. V téže době nalezne místní pejskař v ruinách mezi vinnými sklepy mrtvou ženu. Rozbíhá se spletité vyšetřování, do kterého se zaplete i Kuba. Postupně se odhalují skutečnosti, které měly zůstat utajeny...

S autorkou, Věrou Fojtovou, jsem se již jednou setkala. Ale to se jednalo o úplně jinou knihu, úplně jiný žánr. Byla to kniha Neviditelná zranění, kdy se příběh odehrává za druhé světové války a kniha se řadí mezi jednu z nejlepších, které jsem tento rok četla. Proto jsem měla jasno, když jsem zahlédla v nabídce recenzních výtisků právě Zrádnou frankovku od stejné autorky.

Jedná se o detektivní příběh, který se odehrává na území naší republiky. Kapitán Kuba je nějakou dobu mimo službu a vrátí se do zpět do své práce, když je nalezena ženská mrtvola mezi vinnými sklepy. Začne vyšetřovat smrt ženy a všechny indicie ho zavedou do míst a koutů, o kterých neměl ani on sám žádné tušení.

"Při pohledu na její stále nedůvěřivý obličej si říkal, že pro začátek několik dobře volených povzbudivých vět neuškodí. "Vedete si skutečně dobře, je na vás při práci radost pohledět. Jako dokonalá profesionálka."

Příběh je to velmi jednoduchý, ale jedno ohromné plus to má. Skoro do poslední chvíle netušíme, kdo je ten zlosyn. Kdo je vrah. Tohle se mi na knize opravdu líbilo. Celou dobu mi totiž bylo jasné, že ti, po kterých jde kapitán Kuba to nebyli a pořád jsem čekala na chvíli, kdy se na scéně objeví někdo, jenž bude ten pravý. A ono stále nic, všechny indicie vedly do slepé uličky, ale potom... :-) Dočkala jsem se!
U čtení jsem se dobře pobavila, ale je to taková detektivka, kterou jsem přelouskala za jeden večer, popřemýšlela si, kdo je a není vrah, pohledala nějaké klíče, které by mě přivedly na správnou stopu, avšak s posledním slovem jsem knihu zavřela a určitě o ni přemýšlet dál nebudu. Což o jiných detektivkách říct nemůžu, například od Michaela Robothama na díla myslím pořád. :-)

Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi české detektivky, chtějí si zpříjemnit zimní večery a zasednout s dobrým příběhem do křesla. Na nic nemyslet, vypnout mozek a jen číst. No, a pokud budete přeci jen chtít být trochu aktivní, tak schválně zkuste uhodnout vraha ještě před dočtením! :-)

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu zakoupit, tak můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Nezlomná - Lesley Pearse

Autor: Lesley Pearse
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 432

"Vzal ji za ruce a políbil na špičky prstů. „Nemůžu ti ani říct, kde budeme žít, protože nevím, kam mě přeloží. Ale rozhodně bych tam chtěl být s tebou, ať to bude kdekoli.“

„Mně by nevadilo, ani kdybychom žili na poušti, na vrcholku hory nebo na Měsíci, hlavně že budeme spolu,“ vydechla a po tvářích se jí kutálely slzy štěstí."

Belle Reillyové je teprve dvacet let, přesto toho má už mnoho za sebou - únos, znásilnění, prodej do nevěstince. Ačkoli se musela stát prostitutkou, nenechala se zlomit a nakonec se jí podařilo vrátit zpátky domů. Provdala se a uskutečnila svůj dávný sen - otevřela si dámské kloboučnictví. Jednoho dne však do obchodu vkročí Etienne, muž, který jí před lety zachránil život. Setkání v obou rozvíří city, jenž měly zůstat zapomenuty. Belle však čekají další útrapy a zkoušky...

Určitě máte ještě v živé paměti mou recenzi na Společnici, což je první díl této knihy. Přísahám, že jsem tohle nečekala. Stejně dobré jako první díl. Tedy ne, lžu! Ještě lepší! To, co autorka předvádí na stránkách příběhu, je naprostá lahoda.
Sice jsem si v některých chvílích říkala, že opravdu není normální, jelikož s některými postavami zamávala tak, že by mě to ani ve snu nenapadlo, ale celkově je to skvělá kniha, kterou doporučuji všem.

Belle, což je hlavní hrdinka, jsem si oblíbila už v prvním díle. A v Nezlomné je to neměnné. Žena, která přežije tolik příkoří, dokáže se orientovat v jakékoliv situaci a přitom si zachovat nadhled, je naprosto obdivuhodná.
Nejdříve se může zdát, že po tom, co vše zažila v prvním díle, se ji dostane pohádkového života, ale autorka ji vytvořila jinou cestu, trnitou, kterou se bude muset opět prokousávat hroznými, drsnými zkouškami, které ji život položí pod nohy.
Ocitáme se v době, kdy začíná první světová válka, poté, aby toho nebylo málo se objevuje španělská chřipka a vše je najednou a velmi rychle naopak.
I přes hromadu otřesných událostí, které vás nenechají chladnými a budete se modlit nejen za Belle, ale také za Mog, Noaha a spoustu dalších, se najde v příběhu místo, a ne jedno, které vám vykouzlí úsměv na rtech. Nechybí zde špetka romantiky, lásky, porozumění, což je příjemné zpestření vcelku katastrofického příběhu.

"Z Francie se stala válečná zóna, místo plné zkázy a bitevních polí, na nichž nezůstal jediný strom nebo keř, masových hrobů, spěšně vybudovaných nemocnic, skladišť zásob, silnic hemžících se nákladními vozy, děly, koňskými povozy a pochodujícími vojáky."

Jsem naprosto nadšená, jak se příběh vyvíjel. I když jsem místy měla pocit, že autorce napíšu "drsný" email, co to jako má znamenat, protože... (tohle vám neprozradím), tak přesto jsem na konci vychladla.
Kniha je opravdu skvělá a po dlouhé době dávám plný počet hvězdiček. Příběh mě převálcoval, jedno oko nezůstalo suché, brada mi spadla až na zem, autorka se mi svými postavami dostala pod kůži.
Dokonalé a všem ženám doporučuji. Bude vás to bavit.

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu koupit, tak můžete přímo zde.

Četli jste? Chystáte se?
Krásný večer,
Daramegan

Společnice - Lesley Pearse

Autor: Lesley Pearse
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 528

„Ale ty přece musíš bejt prostitutka, když žiješ v bordelu!“

Patnáctiletá Belle ucouvla od pihovatého rusovlasého chlapce a konsternovaně na něj zírala. Běžel za ní po ulici, aby jí podal stužku, která jí vypadla z vlasů. Něco takového se v přelidněných ulicích čtvrti Seven Dials obvykle nestávalo. Všechno, co nebylo přibité, vzápětí někdo ukradl. Chlapec se představil jako Jimmy Reilly."

Patnáctiletá Belle vyrůstá v londýnském nevěstinci u Annie, aniž by tušila, co se každodenně odehrává v pokojích nahoře. Annie je totiž její matka a úzkostlivě střeží dceřinu nevinnost. Belle se však nečekaně stane svědkem surové vraždy jedné z matčiných dívek, kterou zabije zákazník. Tato noc změní celý její život. Aby vrah nebyl prozrazen, dívku unese a prodá do pařížského nevěstince. Belle se ocitá v krutém světě zločinu a násilí, nemá nikoho, kdo by ji chránil. Cesty ji zavedou až do dalekého New Orleansu, kde se stane velmi žádoucí a vyhledávanou společnicí. Celou dobu však zoufale hledá šanci, jak utéct a vrátit se domů... Z mladé dívky se postupně stává žena, která je schopna překonat všechny rány osudu...

"Od prvního rána, kdy Belle nastoupila ke slečně Frankové a dostala za úkol napařit filcový klobouk na stojanu, v ní znovu zahořela naděje. Kloboučnictví bylo počestné řemeslo. Jakmile je ovládne, mohla by si najít solidní zaměstnání. Prozatím měla aspoň proč ráno vstávat, její dny získaly jiný smysl než jen čekat na Falda."

Tuto knihu jsem začala číst z jednoho prostého důvodu. No, vlastně ze dvou. Ten první a nejzásadnější důvod byl, že mám na stole připraven recenzní výtisk Nezlomné, což je druhý díl. A druhý důvod byl obálka plus recenze, které jsem četla. Po přečtení recenzí jsem čekala něco trochu drsnějšího s hromadou sexu, přitom ten příběh je mnohem hlubšího charakteru. Z dítěte, děvčete, se stává žena, ovšem za jakou cenu? Působilo to na mne docela traumatizujícím způsobem, toho sexu tam až tak moc nebylo a příběh Belly, sám o sobě, byl pro mne velmi zajímavým. A smutným. Plným utrpení a pořád hrdinku obdivuji, jak to všechno zvládla. Když nad tím přemýšlím, tak mám pocit, že já bych po všech těch událostech, které postihly Bellu, nedokázala vylézt mezi lidi, natož normálně fungovat.

Děj knihy se odehrává v různých koutech světa. Od Anglie přes Francii, New York či New Orleans. Belle se podívá všude a vždy ji čeká něco nového, neočekávaného, ať už dobrého či špatného. Věřím, že je to kniha u které se nudit nebudete. Protože si autorka opravdu dokázala pohrát s dějem a různé zapeklitosti dostat do příběhu tak, že jste zvědaví, jak to celé dopadne. I když na román má kniha docela dost stránek, věřte mi, že celou Společnici slupnete jako malinu, užijete si čtení a budete se pídit po druhém dílu. Minimálně já to tak mám. :-)

Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst něco jiného a neotřelého. Něco, co se možná dělo kdysi dávno, ale našim zrakům či očím našich blízkých z minulosti, to zůstalo ukryto. Protože já věřím, že v minulosti, ještě v minulém století, například ve Francii opravdu nevěstince fungovaly tak, jak je v knize popisováno.
Určitě to není kniha pro slabší povahy nebo pro čtenářky, které čekají sladkou romantiku. Při čtení se držte židle či křesla nebo postele, protože zažijete divokou jízdu, plnou adrenalinu, která vám vyrazí dech.

Mějte se krásně!
Daramegan

Náš nejmladší má 4 tlapky - Dana Gringelová

Autor: Dana Gringel
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 222
Rok vydání: 2016

Dana psa nechtěla, její dcera ano. Sotva je štěně doma, má ho - jak jinak - na krku matka. Že to ale bude tak strašné, to opravdu nečekala. Dvanáctkrát s ním byla venku, a sedmkrát se vyčural v bytě! Prostě hrůza. Rodina prožívá utrpení, ale vydrží. Nakonec se všechno v dobré obrátí, z nového člena rodiny se vyklube opravdový přítel a předvede všem, jak to má být: život naplno a štěstí tady a teď.

foto: Oňásek Kočička

"Musím přiznat, že lidi vlastnící psa mi byli vždycky podezřelí. Skoro stejně jako návštěvníci swingers klubů, příznivci dechovky nebo řidiči džípů žijící ve městě."

Zajímalo by mě, jak to funguje v jiných rodinách, když se rozhodnou pořídit si psa. Protože v knize na to Dana s rodinou šli šíleně vědecky, chvílemi jsem myslela, že to stejně nedopadne. Ale dopadlo - ještě, že jsem neměla správné tušení.
Příběh je to velmi jemný, uklidňující, i když pes vyvádí hrůzostrašné alotria, tak přesto vás to nevytočí a děj tak nějak plyne, ladně, pomalu...
Pokud jste majiteli psa, tak se v knize možná najdete. Já to teda tak měla. Šla jsem se štěnětem ven, nevykonalo žádnou potřebu, ihned po příchodu domů, vykonalo obě možné formy. :-) Takže jsem Daně naprosto věřila její zoufalou situaci. Ovšem, pak se to zvrtlo a začalo jít do tuhého... Ne u mě, ale u Dany. :-)

foto: Oňásek Kočička

"Najednou, zatímco jsme ještě tiše seděli u stolu a zabývali se svými myšlenkami, do místnosti vpadl Willy. Zjevně ve spánku dobil baterky. A ta energie teď musela ven. Dvakrát praštil do vchodových dveří, což se dalo interpretovat jako touha po procházce, a pak se motal jako motovidlo z jednoho rohu místnosti do druhého, sedmkrát, osmkrát, bez zřejmého cíle. To už jsme znali. Říkali jsme tomu tanec svatého Víta a přemýšleli jsme, co toho psa asi posedlo."

Příběh o jednom štěněti, které slyší, ale poslouchat nebude do doby, než se nad ním strhnou bouřlivá mračna... Příjemná oddechovka, která potěší všechny milovníky psů - jelikož každý nějak začínal. A hlavně je to kniha, která vás pohladí na duši. Při jejím čtení nemusíte nad ničím přemýšlet a jen se můžete nechat unášet příběhem, který je místy legrační, překvapující a hlavně sladký. :-) Jako turecký med. Mezi všemi těmi thrillery a detektivními příběhy, které vycházejí se jedná o příjemné zpestření.

Doporučuji ji všem milovníkům psů, protože pes je zde hlavním tématem číslo jedna a neukazuje jen své dobré stránky. Tudíž budete vědět, že v tom nejste sami, když vás pes neposlouchá. :-) A taky je to dobrý dárek pro ty, kteří nechtějí nic o koupi psa slyšet, či nad nějakou tou koupí uvažují. Protože zde se autorce povedl zářný příklad toho, jak to udělat, aby vše fungovalo tak, jak má.

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu budete chtít pořídit, můžete tak udělat přímo na tomto odkazu.

Mějte všichni báječný den!
Daramegan

Střípky ticha - Linda Castillo

Autor: Linda Castillo
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 308

"Oba víme, že Kaufman spolupracovat nebude. Amišové jsou sektáři a pokoušejí se žít odděleně od zbytku světa. Protože jsem vyrůstala jako amiška, chápu to. Jenže jako policistku mě jejich zarputilá neochota spolupracovat přivádí k nepříčetnosti."

Slabaughovi jsou přímo vzorová rodina amišských farmářů, tvrdě pracují, mají čtyři děti a se širokým příbuzenstvem skvěle vycházejí. Idylka skončí, když jedno z jejich dětí přivolá pomoc. Kate Burkholderová, policejní náčelnice z Painters Millu, objeví v nádrži na hnůj chlapcovy rodiče a strýce, všechny mrtvé. Zpočátku vše nasvědčuje tomu, že šlo o nešťastnou nehodu, během pitvy však koroner zjistí, že jedna z obětí utrpěla před smrtí úder do hlavy. Je zřejmé, že došlo k vraždě. Nikdo si nepřeje vypátrat vraha tolik jako Kate, která rovněž vyrůstala v amišské rodině, proto si případ bere poněkud osobně...

"Šok mě zasáhne jako výstřel z pistole. Ten nápor mě přinutí ucouvnout. Zírám na její bosé nohy. Nechci vzít na vědomí závěr, který z toho musím vyvodit. Ošklivý závěr, urážející hluboko zakořeněný smysl pro morálku."

Už v předchozím díle (Modlitba za mlčení) jsem se přesvědčila, že autorka umí napsat dobrou detektivku. A nejinak je tomu i v tomto případě. Střípky ticha jsou thrillerem, popřípadě detektivkou, která vás překvapí a nadchne. Protože do poslední chvíle si ničím nemůže být jistí a ve velkém finále nám Linda Castillo ukáže, jak si s námi pohrává. I když už je vše jasné, tak nic jasné není. A basta! :-)

Náčelnice Kate Burkholderová je i v tomto díle svérázná žena, která se ničeho nebojí, do všeho jde po hlavě, přemýšlí nad tím, co dělá a proč to tak dělá. Navíc je mi stále více a více sympatičtější. Její podřízení z ní mají nejen respekt, ale také v ní vidí svého přítele, což ji dodává ještě více šmrcu. Tím pádem, nečekejte žádného protivného detektiva, který bude kolem sebe kopat, ale příjemnou ženu, která se snaží vyřešit případy selským rozumem.

"Tomassetti vzdychne, přešlápne. Chci něco říct, v tu chvíli si však všimnu, že nás Steele zpozoroval. Strnul, civí na nás s otevřenou pusou. Před ním se začínají hromadit válce přijíždějící po dopravním pásu."

Děj v tomto díle je zapeklitější než v předchozí knize. Nejen, že se jedná o vraždu, vícenásobnou, ale také o plánované útoky na amišskou komunitu. Takže má policie co dělat. Musí se ohánět, pátrat a to není tak jednoduché, když se nemají čeho chytit. Napětí, které mě při čtení neopustilo se s každou další stránkou stupňovalo. Opět jsem se dostala do toho stádia, kdy mi stránky ubíhaly před očima jako děj filmu. Díky popiskům autorky jsem si dokázala představit i to, jak auto zabrzdilo, odlétly z pod jeho kol drobné kamínky a náčelnice vyběhla ven do deště. Jednoduše to bylo moc fajn.
A ještě musím říct něco k závěru, protože to, jak bylo vše ukončeno a vyřešeno by mě nenapadlo ani za sto let. Důmyslný příběh, napětí, šmrc, grády a já nevím, co ještě všechno je tady ukryto.

Určitě doporučuji tuto knihu všem, kteří s autorkou se nejen již setkali v jiných dílech, ale také všem milovníkům detektivek a thrillerů, protože věřím tomu, že si opravdu přijdete na své. Není tam místo, kde by se člověk nudil, kde by zaváhal, zda sáhl po dobré knize. Budete se bavit od začátku až do konce, možná že na konci zůstanete dokonce s pusou dokořán - velká pravděpodobnost. :-)

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku a vy, kteří si knihu chcete koupit, tak můžete tak učinit přímo tady.

Doufám, že se recenze líbila a přeji krásný den! :-)
Daramegan

Münsterův případ - Håkan Nesser

Autor: Håkan Nesser
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 286

"Morenová zaklepala a vešla. Münster zvedl oči od papírů. "Sedni si," řekl. "Tak jak to šlo?" Morenová si sedla, aniž si rozepnula hnědou bundu. Zavrtěla hlavou a Münster si všiml, že má na krajíčku. "Nic moc," řekla."

Když čtyři důchodci slaví výhru v loterii, teče alkohol proudem. Závratná radost však netrvá dlouho. Pár hodin po bujaré oslavě je totiž jeden ze seniorů nalezen mrtvý. Byl ubodán zezadu přímo ve svém bytě. Případu se ujímá komisař Münster, neboť Van Veeteren si vzal na rok volno a věnuje se poklidné práci v antikvariátu. Nikdo z jeho kolegů však nevěří, že by dokázal s vyšetřováním jen tak přestat. A opravdu,brzy se na něj Münster obrací s prosbou o radu, protože případ je čím dál záhadnější. Po nějaké době se k činu přizná vdova po zavražděném. Van Veeteren si je však jistý, že ta žena lže...

První setkání proběhlo s autorem a jeho dílem Dívka, která nikomu nechyběla (recenze tady) a byla jsem spokojená, ovšem tahle kniha je ještě lepší. :-)
Sice už se zde moc nevyskytuje můj oblíbený Van Veeteren, který se mi v předchozím díle líbil, ale dá se říct, že Münster taky není špatný. I když je to docela "obyčejný" policajt. Při jeho vystupování jsem se neusmívala, protože neměl tak vtipné myšlenkové pochody jako jeho předchůdce... Ovšem, každý je jiný, že? A bylo by divné, kdyby oba komisaři byli ze stejného těsta. Münster byl chlap, který řešil svou práci a i soukromý život s chladnou rezervovaností, ale i to mělo něco do sebe.

Děj se odvíjí pomalu, postupně zjišťujeme, co vše se odehrálo a stále hledáme s Münsterem důvod, proč to někdo udělal. Ale pozor! Někdy za polovinou najdeme žluté igelitky, které zahýbou celým případem. A řeknu vám, už nikdy nevezmu žádnou žlutou igelitku do ruky! A přestanu chodit nakupovat do Billy, protože tam mají žluté. Fuj! :-) Tohle autor vygradoval na maximum, nečekala bych to a i když to bylo místy opravdu nechutné, tak to bylo dokonalé. A ten důvod. Ty bláho, řeknu vám, že jsem to netušila! Fakt ne.

"Motiv by bodl, pomyslel si Münster a zamrazilo ho, když si uvědomil tu slovní hříčku. Občas se zdá, jako by slova číhala za bukem a jen čekala na vhodnou příležitost."

Jako předchozí detektivka, i tato se četla sama. Děj plynul rychle, žádné zdlouhavé dohady, ale komisaři, vyšetřovatelé, policajti stále podnikali něco, aby případ vyřešili, takže se člověk neměl šanci nudit a místy nebyl ani prostor k tomu, abych přemýšlela nad motivem, nad vrahem, nad vším ostatním a jen jsem četla a četla. Příběh se mi odvíjel jako film a když jsem jej večer dočetla, tak mi chvilku trvalo, než usnu. Protože jsem si to přehrála ještě jednou. Jestli to opravdu bylo tak, jak jsem četla. Jen ujištění. A pak jsem mohla v klidu usnout, bez žlutých igelitek! :-)

Knihu jako takovou můžu opravdu doporučit všem milovníkům detektivních případů a severské krimi. Opravdu věřím, že vás příběh pohltí a nepustí, dokud nevyřešíte celý případ, včetně toho, co má sakra Daramegan s těma žlutýma igelitkama! :-)

Děkuji moc nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete využít tento odkaz.

Přeji krásný víkend, dejte pozor na sluníčko, ať se nespálíte. :-)
Daramegan

Chytrá žena pro manžela přes plot skočí - Alena Jakoubková

Autor: Alena Jakoubková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 213

"Roztála jsem jak jarní sníh a všechnu opatrnost poslala k šípku. O tom, že je ženatý, mi samozřejmě (abych si nedělala plané iluze, asi) později řekl. Ani se nenamáhal mi to nějak kreativně opentlit. Vytáhl na mě tu nejomšelejší z omšelých verzí: Žena mu už dávno nerozumí, spát spolu přestali už před lety, čekají jen, až děti odrostou, a pak se hned rozvedou. V tom prý mezi nimi panuje naprostá shoda. Samozřejmě jsem si byla jistá, že pravdu dí. Proč by mi přece lhal...? Svatá ty prostoto...!"

Statut svobodné matky s dvojčaty sice Klára nebere nijak dramaticky, ale přece jen by se ráda vdala, měla manžela a úplnou rodinu. Když potká Přemysla, přeskočí jiskra a vzplane láska jako hrom. Klára nedbá na námitky rodičů ani kamarádek a hrne se poslepu do manželství. Rozčarování na sebe nedá dlouho čekat...

Jestli hledáte knihu, u které se zasmějete, podivíte nad "blbostí" některých zamilovaných žen, řeknete si, jaké máte štěstí, že tohle se vám nemůže stát, tak sáhněte po dalším díle od Aleny Jakoubkové. Příběh je směsicí humoru, ironie, naivity, lásky, jak mateřské, tak k opačnému pohlaví ba i rodičovské a dýchá to na mě taky pocitem, že pokud má člověk, respektive žena v hlavě čisto a klid, tak ji nerozhodí ani to, že nemá co na sebe (obrazně řečeno samozřejmě). :-)

Důležité upozornění, které možná mělo zaznít na začátku - pokud držíte dietu, tak knihu na chvilku odložte, až budete mít po dietě. :-) Jelikož maminka hlavní hrdinky Kláry je světově známou kuchařkou, tak se to recepty a delikátním jídlem jen hemží. Není stránka, aby zde nebylo zmíněno něco, co je k snědku, navíc autorka si s tím tak pohrála, že ještě teď mám chuť na bylinkové rolky a i když nejím mořské příšery a ryby, tak bych ty její lososy se špenátem vyzkoušela hned. I ty mušle asi! :-) A co teprve mřížkový jablkový koláč a ořechové sušenky s čokoládou... Ách jo! :-)

Klára je mladá holka, studentka vysoké školy, jež plynule mluví mnoha jazyky a její rodiče jsou, řeknu-li to tak, jak mi pusa narostla, zazobaní. Tudíž žádné starosti nemá. Jen ty s láskou. A že jich je. Nemá nouzi o zájem mužů a z toho plyne hromada komických situací, které vyústí v jeden velký blázinec. A když vám navíc povím, že Klára touží po svatbě se svým princem, musí vám být jasné, že jen tak obyčejná svatba a PRINC to nebudou.

"Další kandidát vypadal nadějněji. Bylo mu asi pětatřicet, byl to velký fešák a gentleman a trvalo skoro dva měsíce, než mě začal šíbovat do postele. Marek mě zval na večeře do luxusních restaurací, na každé rande dorazil s pugétem růží zvící kola od vozu, sršel francouzským šarmem (podobal se Delonovi - a tím mi připomínal Vladimíra... Ach ta nostalgie!) a protože byl scénický výtvarník, zhlédli jsme spolu skoro všechna aktuální divadelní představení, co se zrovna v Praze hrála."

Příběh je vyprávěn jen z pohledu hlavní hrdinky, v časové posloupnosti, tak jak to prostě bylo. Jednoduché vyprávění, které vás bude bavit od začátku do konce, budete se nejen usmívat nad tragikomickou stránkou věci, ale také se možná rozčílíte, že některé věci ji nedocházejí. Já se teda párkrát rozčílila, jak může být někdo tak ...., ale potom mi to došlo - při touze po lásce, v zamilovanosti, rozum jde stranou a s ním teda i mozek. :-)

Doporučuji knihu všem ženám, pobavíte se, zasmějete se a možná, tak jako já, po dočtení se s radostí sehnete pro ty špinavé ponožky na podlaze a řeknete si, jaké vlastně máte štěstí, že máte to, co máte. :-)

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete tak učinit přímo tady.

Mějte krásný večer!
Daramegan

Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem - Leif GW Persson

Autor: Leif GW Persson
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 654

"Kmotr, kterej je zamilovanej jako student. Hraběnka, který zobe z ruky vyžilej makarón. Tahle země šla vážně do kopru! pomyslel si Bäckström, když se vracel taxíkem domů."

Tento román je ošklivá pohádka pro dospělé děti, která by se nikdy neodehrála, nebýt posledního ruského cara Mikuláše II., britského premiéra sira Winstona Churchilla, ruského prezidenta Vladimíra Putina a kriminálního komisaře Everta Bäckströma ze Stockholmu. Každý žil ve svém světě, nikdy se nesetkali (nejstarší z nich byl zavražděn o čtyřicet let dříve, než se narodil nejmladší z nich, a jejich životy dohromady pokrývají více než sto let). Příběh je vyústěním událostí, které uvedli do pohybu právě tito čtyři muži...

Na začátek musím konstatovat jednu velmi zásadní věc - tato kniha je velmi čtivá a ohromně návyková. Díky extrémně krátkým kapitolám jsem měla stále chuť číst dál a dál. Protože kapitoly mi kolikrát přišly utnuté v té nejnevhodnější chvíli.
Autorova fantazie, která se projevila v ději je také neskutečná - švédská policie, italská mafie a jejich "kmotr", ruská panovnická rodina, zastánci práv zvířat, zvrhlí novináři lačnící po senzacích, íránští přistěhovalci, kteří nemají nejčistší úmysly, britská delegace, švédská královská rodina a vražda jednoho z nejmocnějších advokátů v zemi... To vše v jednom příběhu. Může se to zdát dosti složité, ale autor dokázal téměř nemožné - dát vše do jednoduchých souvislostí, kdy všechno, co se odehrává vám dává maximální smysl. Neměla jsem problém se začíst, pochopit souvislosti a díky tomu jsem si knihu naprosto užívala.

"Bylo pondělí třetího června, a navzdory tomu, že šlo o pondělí a že komisař Evert Bäckström byl probuzen uprostřed noci, bude na tento den vzpomínat jako na nejkrásnější ve svém životě."

Bäckström. Evert Bäckström. Komisař Evert Bäckström. Takto by se asi představil hlavní hrdina knihy. Sebestředný, arogantní idiot, který si o sobě myslí, že snědl všechnu moudrost světa, ví všechno nejlíp, dokáže být neustále ve střehu a všechno mu projde. Parchant. A proto je tak perfektní! I když zmínky o jeho superklobáse, kterých bylo na můj vkus trochu více, mě opravdu nebavily a nejraději bych mu tu superklobásu omotala kolem krku a uškrtila ho. Jak já ho miluju! :-) Mám ráda zapšklé, staré a protivné komisaře, protože dokážou kolikrát dodat ten správný švih vyšetřování a Bäckström je v tomto dokonalý. Nenávidíte ho až si jej zamilujete. To prostě jinak nejde. :-)
Krom Bäckströma tam je další důležitou postavou Annika, vyšetřovatelka, jež vás, nejednou, mile překvapí. Mám ráda hrdinky, které si nenechají nic líbit a dokážou některé věci otočit ku prospěchu svému, tak jak to třeba zrovna udělala tahle. Vtipně, nenásilně, inteligentně... Prostě žena na svém místě. :-)

Děj vám zde popisovat nebo přibližovat nebudu, protože je "složitější" a kdybych něco vynechala, tak by to nedávalo žádný smysl, kontext by byl nenávratně ztracen a spíš by vás to od čtení odradilo. Takto vám jen můžu napsat, že kniha byla skvělá, pokud máte rádi krimi, tak vám tuto knihu doporučuji.
Jedna věc, která ubrala na počtu hvězd je docela častý výskyt pravopisných chyb. Vím, že nikdo není dokonalý, ale knihy procházejí vícero rukama, než se dostanou na pulty knihkupectví a ke čtenářům, takže si myslím, že by se to stávat nemělo. Já jich během čtení napočítala 8... A to jsem se na ně nesoustředila. Jasně, někdo může namítnout, že je to málo na počet stran, ale mi to krapet zkazilo dojem ze skvělé knihy. Ovšem děj jako takový, ten zůstává po tomto malém incidentu skvělý. :-)

Takže vřele doporučuji a pokud jsem vás nalákala, tak si knihu můžete koupit přímo tady.
Děkuji moc nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku!

Všem vám přeji, ať se máte moc fajn!
Daramegan

Nahá s Davidovou hvězdou - Petr Eidler

Autor: Petr Eidler
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 301

"Večer mi zavolal Hackenschmied a vyčetl, kam jsem dal oči, když jsem tuhle hubenou přičmoudlou a drzou holku mohl nazvat bohyní."

Když je v pražské Šárce nalezena druhá nahá mrtvá žena, stojí kriminalisté před otázkou, zda existuje nějaká spojitost s předchozí neobjasněnou vraždou mladé dívky. Oproti prvnímu nálezu v krčském lesoparku, kde se na místě činu nenašly žádné stopy, tentokrát pachatel jeden předmět zanechal - na větvi poblíž místa činu byl totiž nalezen zlatý řetízek s Davidovou hvězdou. Vyšetřovatele zavádí tato stopa do židovské komunity.

Česká původní detektivka, zelená malá knížka. Je to celá edice a je zaručeno, že ať už sáhnete po jakékoliv této zelené obálce, tak si nikdy nebudete jistí, co vlastně budete číst. Oni ti čeští autoři opravdu umí překvapit.
Mám jich pár za sebou a některé byly skvělé, jiné zase byly průměrné.
U této se tak nějak neumím rozhodnout, kam ji zařadit. Protože téma Židů pro mě bylo skvěle zpracováno, líbila se mi samotná zápletka, ale na druhou stranu, bylo tam něco, co pro mě bylo rušivé, ač to neumím přesně nazvat. Možná je to tím, že po dočtení nevím jméno hlavní postavy, muže, jenž nás provádí celým příběhem, jediným soukromým detektivem ve své vlastní agentuře Men in Servise. Neuměla jsem se do té knihy začíst tak, abych hltala jednu stránku za druhou a pořád jsem měla pocit, jako bych se dívala na film, kde mi bude jedno zda usnu či ne.

Hlavní postavy příběhu jsou normální lidé z masa a kostí, například mord parta kolem Hackenschmieda mi připomínala seriál Kriminálka Anděl. :-) A ten mi teda jako obyčejný přijde. :-)

"Tonka byla šikse, akorát že kvůli Maxovi přestoupila z toho svýho křesťanství na naši víru. Takže už vlastně byla našinec. Tenkrát to nebylo jako dnes, kdy na židovský obci jsou konvertiti bezmála jediní, kdo dbají na všechny naše mešuge předpisy a drží šábes se vším všudy."

Když se podívám zpětně na samotný děj, tak to pro mě bylo místy složitější. Jelikož se vše točí kolem židovské problematiky a dialogy probíhají mezi Židem a katolíkem (například), tak tam bylo hodně slovíček, které mi absolutně nic neříkaly. Možná to někomu přidá na autenticitě, ale pro mě to bylo trochu zdlouhavé, přestat číst, najít si vzadu v knížce slovíčko, které zrovna nevím a dát si ho do kontextu, abych pochopila. Trochu mě to zdržovalo a možná je to ten důvod, proč neskáču metr vysoko z této knihy.
A ohledně samotné zápletky, chvílemi jsem tušila, chvílemi jsem byla asi úplně mimo kdo je vrah, ale zase mi přišlo do toho zataženo až příliš mnoho lidí v krátkém časovém úseku, takže jsem opět místy měla problém se zorientovat kdo je kdo a kdo co má za lubem.

Za to, že se autor pustil do knihy, detektivky s židovským tématem, tak získává u mě palec nahoru, protože tohle bylo zpracováno skvěle. Možná bych příště dvě, tři postavy umazala, ať jich tam není tolik a možná kniha dostane takový ten drive, kdy čtenář bude číst a nepřestane, dokud ji nedočte.

Celkově se mi kniha líbila, ale jsou tam maličkosti, které mi narušily ten požitek z četby, tudíž za mě tři hvězdy.

Děkuji nakladatelství MOBA za poslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo tady máte možnost. :-)

Mějte krásný den!
Daramegan