Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 385
"Blesky pokaždé ozářily celou zahradu. Dívala se na pole. Připadalo jí, že tam něco zahlédla, ale když zahradu osvětlil další blesk, poznala, že se musela přehlédnout. Uchýlila se na pohovku zpátky pod deku. Probudila se celá propocená a bolelo ji za krkem. Bouřka se přehnala a do oken bubnoval déšť. Zívla a vydala se nahoru lehnout si do postele.
Do schodů šla pomalu, sotva pletla nohama. Chtěla už jen zalézt si do peřin. Jak zítra zvládne pracovat? Rychle zkontrolovala děti, zdálo se, že pořád tvrdě spí. Karl si lehl pořádně a Alice ze sebe úplně odkopala přikrývku. Stýskalo se jí po časech, kdy s ní ještě jako malí chtěli spát v jedné posteli.
Vešla do ložnice, rozsvítila... a zalapala po dechu. Sotva věřila vlastním očím a bojovala sama se sebou, aby nezačala křičet."
Reportérka krimizpráv Ellen Tammová odjíždí jednoho horkého srpnového dne ze Stockholmu domů. Poslední případ příliš rozčeřil vzpomínky na její minulost, a tak se teď vrací na místo, kde všechno začalo - tehdy osmiletá Ellen přišla za tragických okolností o sestru dvojče. Cestou se dozvídá, že se nedaleko našlo tělo mrtvé ženy, kterou někdo ubil k smrti. Ačkoli ženu podle všeho nikdo z místních neznal, její vražda otřese celým městečkem. Ellen začne po osudu záhadné ženy pátrat, čím víc se však případem zabývá, tím víc se vynořují její vlastní zasuté vzpomínky. A vychází najevo, že ve zdánlivě idylické vesničce není nic, jak se zdá - a to ani smrt Elleniny sestry.
V knize Příliš horké léto mě autorka přesvědčila, že v prvním díle to nebyla jen náhoda a opravdu umí napsat příběh, který vás bude bavit od začátku do konce. A ten závěr? Tentokrát mám chuť křičet, protože opět jsem se nedočkala toho, co celou dobu čekám! Už aby bylo další pokračování.
Ellen, která se v prvním díle snažila působit vyrovnaně, nakonec podlehla minulosti a proto se musela uchýlit do svého rodného domu k matce, aby si odpočinula a nabrala další síly na zvládnutí svého života. Jenže nebyla by to ona, kdyby po cestě nenarazila na mrtvolu. A jak znám Ellen z předešlého dílu, tak mě nepřekvapila a zakousla se do této tragédie jako klíště. Nepustila a sála. Byla do všeho zatažena víc, než předpokládala, dotklo se ji to osobně a ne jen kvůli vypuštěným pneumatikám, ale také osobnímu, fyzickému útoku. Říkala jsem vám, že jezdí v růžovém Porsche? :-) Ne? No, tak jezdí! :-)
Ellen se s pomocí kolegů a náhodných informátorů snaží vyřešit nejen vraždu těhotné ženy, ale také přijde na jisté události, které předcházely smrti její sestry - dvojčete a pořádně to s ní zamává. Přijde mi až neskutečné, co všechno tahle ženská zvládá. Sice to má jisté následky na její psychice, ale pořád je to hrdinka, kterou budete mít rádi.
I v tomto díle se objevují její kolegové, některé budete mít rádi, jiné moc ne, ale třeba takový Leif, který je nesnesitelný v prvním díle, dokonce zvládne lehce zažertovat. To jsem málem spadla ze židle! :-)
"Tohle bylo neobyčejné léto. Ohlásilo se chladným a deštivým jarem. Vytoužené teplo přišlo až v srpnu. A přesně tehdy - když se voda dole u Skeppsbronu konečně zaleskla, rackové se rozkřičeli a blažení turisté v přístavu lízali zmrzlinu a smáli se tolik, že jejich hlasy doléhaly až k ní do ložnice-, tehdy jako by se celý pokoj obrátil vzhůru nohama. Jako by se najednou ocitla na stropě a shlížela dolů na sebe samu. Máchala kolem sebe rukama a křičela, chtěla se otočit zpátky, vrátit se, a přitom samu sebe vůbec nepoznávala. Jako by se z ní stal někdo jiný nebo jako by už neexistovala vůbec."
Příliš horké léto je kniha zařazena mezi psychologické thrillery, ale pro mne je to spíše dobře napsaná, napínavá detektivka. Ono je totiž nejdůležitějším prvkem sledování, jak Ellen s týmem lidí okolo sebe, získává informace vedoucí k nalezení pachatele. Jak pomalu, ovšem jistě, rozplétá zločin, který se stal. Líbily se mi hrdinčiny myšlenkové pochody a mnohdy se mi stalo, že ve stejnou chvíli jako ona, jsem si uvědomila stejné jisté spojitosti. Působilo to reálněji, než kdybych já sama na to přišla dřív. To už by bylo předvídatelné, ale tady jde opravdu o zvraty, které vám nedají šanci si cokoliv domyslet dopředu.
Myslím si, že autorka, Mikaela Bley, nezískala svou publicitu a věhlas zbytečně, ona si to opravdu zaslouží. První díl byl jiný, divný (v dobrém slova smyslu) svým koncem, druhý díl je napínavý, překvapující a nečekaný. Pokud se rozhodnete přečíst si od ni nějakou knihu, tak doporučuji začít prvním dílem. I když jsou zločiny jiné a v každé knize uzavřené, okolo její minulosti je spousta otazníků, které se postupně v každém díle dostávají na povrch, takže byste byli ochuzeni o možnost si to prožít všechno a některé věci by vám nemusely dávat smysl.
Jako první tedy doporučuji Déšť smývá stopy a pak se ihned vrhněte na tuto žlutou krásku. Věřím, že nebudete litovat a čtení si užijete s plnou parádou.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Příliš horké léto můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat