sobota 31. října 2015

S Blbounem za velkým dobrodružstvím - Renata Petříčková a Michal Vaněček

Autor: Renata Petříčková, Michal Vaněček
Rok vydání: 2015
Ilustrace: Ondřej Zahradníček
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 136
Autor obálky: Kamila Flonerová

Jeníček, Mařenka a jejich svérázný kamarád Blboun Nejapný jsou zpět a s nimi i známé postavy ze světa pohádek. Tentokrát se dozvíme pravdu o tom, jak to bylo se Šípkovou Růženkou, Otesánkem nebo Čertem a Káčou. To pravé velké dobrodružství ale začne v okamžiku, kdy se Jeníček s Mařenkou vydají hledat zázračné bylinky na Blbounův rodný ostrov Mauricius. Chcete vědět, k čemu je budou potřebovat? Tak se pusťte do čtení!

"Mařenka se ozvala: "No prostě si najdeš nějakou pohlednou blbounku, stejně nejapnou jako ty. A vysedíte spolu malé blbečky." "Blbounky!" šťouchl do Mařenky Jeníček."

Seděla jsem u počítače, koukala co se kde šustne a hleďme. Nějaká, pro mne neznámá slečna, prosila zájemce o recenzní výtisk Blbouna, ať se ozvou. A já, jako správný Hujer se ozvala. A nelituju. I když je to již druhý díl, tak na začátku knížky máme krásně popsáno, jak se Jeníček a Mařenka dostanou do říše pohádek a hned zjistíme, že Blboun je jejich kamarád už dřívějška a začínají se odehrávat nové příběhy na jejich cestě za dobrodružstvím.

V příbězích, které jsou rozděleny do příjemných kapitol, aby to čtenáři od 6ti let zvládali, jsou snad všechny známé pohádkové postavičky, které známe i my, dospělí. Jejich podání je vesele a s humorem sepsáno, například myslím to tak, že koblížek má utíkat před vlkem, ovšem když se vlk ztratí, tak koblížek pláče, že jej nebude honit a koblížek nemá před kým utíkat. A když se najdou, koblížek je šťastný jako blecha. :) Což mi osobně se moc líbí.

Další věc, kterou bych ráda vyzdvihla je ta, že kniha je prokládána krásnými ilustracemi, ovšem není jich tam mnoho. Tudíž si děti počtou a nebudou jen a jen koukat na obrázky. Platí pravidlo, že v každém příběhu je jeden velký obrázek a poté vždy na ukončení kapitoly jeden menší. Což oceňuji. Bylo to moc příjemné na pohled, a taky jsem měla pocit, že jsem si početla.


Tato dětská knížka je moc příjemná, nám dospělým to asi moc nedá, ale pro děti je to dle mého to pravé ořechové. Blíží se vánoce, pokud Ježíšek donese vašim dětem tuto knížku a případně i první díl S Blbounem do říše pohádek, tak si můžete být jistí, že vaši školáci to opravdu ocení. Písmenka jsou dostatečně velká, ale přitom už se budou cítit jako velcí čtenáři.
Protože je zde toho textu opravdu dost. A o to si myslím, že jde. Aby měli pocit, že jsou už "dospělí". Tudíž určitě doporučuji ke koupi, já si do budoucna, až toho školáka budu mít, pořídím i první díl. Možná to pořídím už teď a schovám. :)

Děkuji nakladatelství Fragment a přímo autorce Renatě Petříčkové za poskytnutí recenzního výtisku. Velmi si toho vážím.
A pokud si budete chtít knihu koupit a zahrát si na knižíška, tak můžete učinit tento krok zde.

Děkuji za pozornost. :)

Daramegan

pátek 30. října 2015

Rozum a cit: Jane Austenová v jednadvacátém století - Joanna Trollope

Autor: Joanna Trollope
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: LEDA
Překlad: Alžběta Slavíková Hesounová a Vlasta Hesounová
Obálka: Robin Brichta
Počet stran: 368

"Chci člověka, který bude chápat proč hraju tak dobře, kdo bude rozumět tomu, co hraju, stejně jako já, kdo mě bude brát takovou, jaká jsem, a vážit si toho, že mě má. Vážit si mě."

Nečekejte, že budu srovnávat s originálem, protože ten já nečetla. Je to možná ostuda, ale nějakým zvláštním způsobem jsem se k němu nedostala a teď jsem si to vynahradila. I když trochu jinak. V této knize se seznámíme se čtyřmi ženami rodu Dashwoodových, matkou Belle a dcerami Elinor, Marianne a Margaret. Hned na začátku jsou nuceny opustit sídlo v Norlandu, který si nárokuje syn jejich otce, tudíž nevlastní bratr, spolu se svou ženou, A mimochodem, Fanny, jeho žena, je totální harpie.

Nové přístřeší jim poskytne vzdálený příbuzný, sir John a díky němu se ocitnou v Bartonském parku, kde dostanou svůj domek. Ovšem nic není růžové, teď se totiž musí samy postarat o to, jak zaplatit měsíční účty, když nebyly zvyklé pracovat.
A to, jak se s tím popraly, jak pokračují jejich životy a jestli některou potká láska, to vše se dočtete v této knize, která vychází v listopadu v nakladatelství LEDA.

"Ty bys pravý cit, opravdovou vášeň nepoznala, ani kdyby tě vzala klackem po hlavě. Ty jsi tak úzkoprsá, Ellie, že ani vzdáleně nemůžeš pochopit někoho, jako jsem já, kdo je tak free. Ve všech ohledech."

Slavný román Jane Austenové přenesla do dnešního světa vynikající současná anglická spisovatelka Joanna Trollope. Provedla to s mimořádnou empatií, humorem, pokorou k originálu, ale také s nevídanou odvahou. Za dvě stě let se změnilo naše vyjadřování, společenské zvyklosti, životní styl, přibyly technické vymoženosti, zůstala ale touha po lásce, bezpečí, po blízkosti druhého. Z lásky možná není úniku ani emancipace - ještě že rozum i cit jsou stále s námi!

Tento poslední odstavec je oficiální anotace. A jednomu musím dát za pravdu. Opravdu se toho hodně změnilo a proto se v knize setkáte s tím, že hlavní hrdinky sledují Facebook, tweetují zprávy okolo sebe, používají mobilní telefony a super moderní auta se tam taky mihnou.
Jediné, co se snad nezměnilo je nádherná krajina, kterou autorka dokázala jednoduše v pár slovech popsat tak, až se vám chce jít ven, vzít si deku, lehnout do trávy někde na pole, a přečíst si tento román ještě jednou, někde v přírodě.

Tato kniha je moc milá, žádné brutální zvraty, i když někdy je to trochu nervák. Pro mne spíše bylo k nepochopení přístup některých hrdinů k penězům, stavěly je na první místo, před lásku, před pochopení, před štěstí! Ale štěstí si za prachy nekoupíš.. Tohle uniklo některým postavám.

Knížka je to pravé ořechové pro nás, dámy, pro večerní chvíle strávené se skleničkou vína u krbu, kde praská dřevo nebo ve vaně, plné pěny. Užijete si příjemný příběh, který má spád, dobře se čte, nebudete se až tak moc rozčilovat, nemusíte u něj přemýšlet a krásně si u něj odpočinete.

Já mám jasno, moje maminka tuto knihu musí mít! :)

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí tohoto recenzního výtisku, vážím si toho.

Těšíte se na tuto knihu? Nalákala jsem Vás? :) Už teď děkuji za komentáře. :)

Daramegan

úterý 27. října 2015

Dívka ve vlaku - Paula Hawkins

Autor: Paula Hawkins
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 328
Překlad: Věra Klásková
Orig.název: The Girl on the Train


" Kniha roku 2015. Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku, trhá rekordy v rychlosti prodeje a je kritikou označován za letošní Zmizelou. Potřebujete vědět víc?"

Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se ji pravidelně letmý pohled od soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak... Krátce nato se Rachel dozví, že se "její" Jess pohřešuje a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem...

" Jedna straka pro smutek je, druhá pro radost, třetí dívku znamená. "

Tak to vezmu pěkně od začátku. Prvních několik stran - nuda! Nuda, nuda, šeď, šeď. Vůbec jsem se neuměla začíst, pořád jsem přemýšlela, co znamenají ty jména jako nadpisy kapitol, co znamenají data, kdo to je a proč to vypráví on. Jednoduše jsem se v tom ztrácela. Potom se to začalo trochu urovnávat a začalo mi to dávat smysl. A od poloviny? Jedna velká jízda. Nenudila jsem se, dala jsem si dohromady dvě a dvě a užívala si to.

Je pravda, že chvílemi jsem nesnášela Rachel, jelikož byla alkoholička a pokaždé, když se něco zvrtlo, hledala útěchu v alkoholu. A já bytostně takové lidi nemám ráda. Místo, aby se všemu postavili čelem, tak se schovávají za skleničku. Ovšem, patřilo to k hrdince a to taky z ní dělalo takového člověka, jakým měla být a byla.

Celkově byla kniha vyprávěna ze tří pohledů - tří hrdinek: Rachel, Megan a Anna. To, jak se jejich osudy proplétaly, jak na sebe navazovaly, to bylo vymyšleno skvěle. Bavilo mě to.
A nejvíce mne bavilo, když jsem až do konce nevěděla, kdo je ten zlý člověk a když jsem se to dozvěděla, nechtěla jsem tomu věřit. A tím pádem jsem měla pocit, že začnu tu danou stránku číst znova, že jsem se přehlídla a jméno tam bude jiné. Ovšem nebylo.

Kniha byla dobrá, ale upřímně, za mě to není kniha roku 2015, není to taková dokonalost, jakou jsem si díky tomu "titulu" představovala. Ano, je to něco neotřelého, ale není to thriller, ze kterého bys si sedla na zadek a musela sáhodlouze přemýšlet. Po zavření knihy jsem si dala hodinu, dvě, během kterých jsem si utřídila myšlenky a srovnala si v hlavě, jaké dám hodnocení a jakou recenzi splodím. :) Kdybych měla psát recenzi na trailer ke knize, tak ten dostane plný počet :))

Nakonec jsem se rozhodla pro kladné body, plusové, protože to je fakt něco nového, jsou tam lidské faktory, se kterými se dennodenně setkáváme kolem sebe. Láska, nenávist, lhaní, upřímnost, nevěřícnost, podpora a mnoho dalších, takže hrdinové jsou pro mne reální, z masa a kostí.
A to asi rozhodlo, že si kniha zaslouží pozornost a doporučím ji. Takže, pokud teď přemýšlíte, po které knize sáhnout, zkuste Dívku ve vlaku. Nebudete litovat. :)

Daramegan


neděle 25. října 2015

Služebná a vrah - Sam Thomas

Autor: Sam Thomas
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 328
Orig.název: The Harlot´s Tale
Překlad: Martina Buchlová


                                                                 zdroj obrázku

" A dnes to byla děvka, kterou ubodali k smrti. Kvůli takové práci jsem se ani já, ani žádná jiná žena porodní bábou nestala, ale byla to moje povinnost. Obrnila jsem se před hrůzným úkolem, který mě čekal."


Už je tomu rok, co porodní bába Bridget Hodgsonová se svou pomocnicí Marthou a synovcem Willem odhalila vraha své přítelkyně. Od té doby se v Yorku mnohé změnilo - moci se chopili puritáni a neskutečná vedra panující toho roku vysvětlují Božím zásahem a Jeho hněvem, který se snesl na město a který má smést všechny hříšníky. A jak se zdá, Bohu se v tomto záměru daří více než dobře, neboť brzy dojde k několika vraždám prostitutek i jejich zákazníků. Lady Bridget Hodgsonové je však jasné, že za vraždami stojí spíše někdo z masa a kostí a tak se se svými pomocníky vydává do ulic, aby vraha společně vypátrali. Seznam podezřelých je více než pestrý...

                                                                       zdroj obrázku

Po první knize, kterou jsem od tohoto autora četla, Zločin v Yorku, jsem se těšila na další knihu. Byla jsem mile překvapena, jak se dá do 17. století zahrnout svérázná lady Bridget, s ještě svéráznější Marthou.
Příběh se mi líbil natolik, když jsem zjistila, že bude další díl, musela jsem ho mít. A právě teď vám na něj zde píši svůj názor.

Kniha, s titulem Služebná a vrah, je poněkud morbidnější než první díl. Více krve, více detailnějších popisů, kdy si představíte i to, co nechcete - to mi věřte. Ale přitom, když se podívám zpětně, si to bez těch nechutných popisků představit nedovedu.

Ve chvíli, kdy se ve městě, v Yorku, objeví kazatel Ward, který je naprostý fanatik, přijede s rodinnou a začne celý York štvát proti prostitutkám, tak v tu chvíli se začnou dít podivné věci. Ward a jeho příbuzní mají nesmírně mnoho "oveček", které mu věří každé slovo a když dojde k první vraždě prostitutky, vůbec nikdo, ani samotná lady Bridget nemá představu, kdo za tímto hrůzným činem stojí.
Jak už to tak bývá, vražd přibývá a vrchní představitelé města nejsou schopni dopadnout vraha. Ani ukázat spojitosti, nedokážou si poradit s nastalou situací a tak na scénu vstupuje lady Bridget s Willem a Marthou a ujímají se případu.. I když, ne vždy hrají čistou hru... A ne vždy jsou oni lovci...
A taktéž, kazatel Ward by si mohl nechat vytetovat i s celou svou rodinkou na čelo - "káže vodu, pije víno". :)

Autor si opět perfektně pohrál s postavami, kdy dokázal jednoduše, nenuceně popisovat jak smyslové pochody hrdinů, tak jejich vztahy. Prostě je vám předloženo něco, čemu rozumíte hned od začátku, víte kdo je kdo a jaký má pohled na vše, co se kolem děje, aniž by se to muselo zdlouhavě vysvětlovat.

Samotný příběh je klasická krimi, zasazená do minulosti, ovšem na kráse ji to neubírá. Ba naopak. Vezměte si kupříkladu to, jak se dopravovali do "místa činu". Nebyly žádné auta s majáky, taxíky ani nic takového, hezky pěšky, po svých nohou spěchali tam, kam museli. Co museli nachodit kilometrů. Postavičky jako lusk. :)

Celkově jsem s knihou opět spokojená, líbila se mi. A zápletku rozluštíte až na posledních stránkách, což je velké, opravdu velké plus. Do konce nevíte, co se ještě semele.
Za mě to je plný počet bodů, nemám nic, co bych vytkla. Tedy alespoň mne nic nenapadá. Má to pořádný děj, má to spád a švih, nenudíte se, ubíhá to rychle a přitom si z toho odnesete nějaké ty poznatky. 

Knihu vám doporučím a za mne, byl by to dobrý knižíšek pro maminky nebo tatínky :)

Nedílnou součástí této recenze musí být poděkování nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si přejete koupit tuto knihu, tak můžete tak učinit zde.

Krásný den,
Daramegan



čtvrtek 22. října 2015

Příšerné příběhy vánoční - Chris Priestley

Autor: Chris Priestley
Rok vydání: 2015
Počet stran: 124
Nakladatelství: Argo
Orig.název: Christmas Tales of Terror
Překlad: Vít Penkala

" Výjev, který ho uvítal, se mu vtiskl do paměti navždy. Miranda ležela na koberci, oči vytřeštěné, a z uší jí v pramíncích vytékala krev. Okno bylo rozbité, okenní křídla zplihle visela v závěsech. Pan Butler se k němu rozběhl a vyhlédl ven, ale neviděl nic."

Praskající oheň v krbu, plíživé kroky křupající ve sněhu a doslova mrazivé tušení hrůzy. Ano, opět jsou tu tolik oblíbené Příšerné příběhy britského autora Chrise Priestleyho. V sedmi příbězích prodchnutých tajuplnou, strašidelnou atmosférou čeká na čtenáře spousta geniálně nečekaných zvratů a samozřejmě nezbytné, hrůzu nahánějící poučení, že není radno porušovat pravidla ani psané či nepsané zákony a že zlé, zlomyslné chování je po zásluze potrestáno.

No teda, tohle bylo dokonalé. Dostala jsem se k této knize úplně náhodou, když jsme se dívaly s holkama, co vše vychází na velký knižní čtvrtek a i když je tato kniha určena čtenářům od deseti let, já ji musela mít. Už kvůli obálky, která mne zaujala a říkala si, že když bude moc dětská, tak to schovám pro nadcházející generaci, která ji jednou přečte s radostí.
Ale co se nestalo... První příběh mne okouzlil, druhý více a za necelé dvě hodinky jsem měla dočteno a musím tedy říct, že si nejsem jistá, zda-li to je kniha pro desetileté "děti".
No opravdu, i já měla co dělat, abych byla v klidu, protože některé věci, které se udály, byly příšerné. Jsem se rozhodla, že nebudu od této chvíle lhát, závidět, myslet jen na sebe a všechno ostatní, protože opravdu nechci, aby se mi v pokoji objevil sněhulák nebo vojáček. :)

Kniha je psána velmi svižně, ani se člověk nenaděje, a už je v polovině, kratší příběhy jsou opravdu plné ponaučení, ale také podány formou, kdy by mladší děti mohly mít "zlé" sny. Tudíž bych to možná doporučovala pro generaci 14-15 +.

Jinak té knize nemám co vytknout, jen jsem se utvrdila v tom, že si musím sehnat i ostatní díla Chrise, protože mne upoutal. I dospělý člověk, jako jsem já, dokáže ocenit takto pojaté příběhy, ve kterých je jasně napsáno ponaučení. A když děti budou zlobit, čtěte jim to před spaním. Za trest! :)

Perfektní a kniha získává plný počet bodou. :)

Daramegan





středa 21. října 2015

Samec - Alice Clayton

Autor: Alice Clayton
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Mladá Fronta
Překlad: Jana Doležalová-Montorio
Počet stran: 192
Orig.název: Mai Tai´d Up

" Toužím po lásce, při které by to jiskřilo, z které bych omdlévala, nebo šílela. A pokud se máme hádat, tak se budeme hádat, ale nebudeme se hašteřit. Hašteření je ze všeho nejhorší."

V přímořském městečku Monterey kolují řeči o Chloe Pattersonové, která se právě přistěhovala a chystá se otevřít útulek pro opuštěné pitbully. Šušká se, že je bývalou královnou krásy (pravda) a že dala takřka před oltářem košem svému snoubenci (také pravda). A že se sice po nikom novém nerozhlíží, nicméně prý padla do oka místnímu fešnému veterináři (naprostá pravda).
Když Lucas Campbell zrovna neslouží na rodinné veterinární klinice, brázdí vody zálivu na surfu. Je poměrně čerstvě single a rozhodně se hned nemíní vrhat do nového vztahu. Slečna Miss Zlatý stát ovšem zaujme jeho pozornost a Lucas jí věnuje ne jeden, ale rovnou dva až tři obdivné pohledy.
Ani Lucas ani Chloe nestojí o závazky. Mít ale někoho, s kým lze trávit noci a víkendy, není k zahození. Bude několik sklenek Mai Tai, měsíční svit a broukání Franka Sinatry stačit k tomu, aby oba hrdinové zapomněli na svou minulost?

Nemůžu s čistým svědomím říct, že jsem se na čtvrtý díl série těšila, ale přiznám se, že jsem byla zvědavá. A nyní jsem i trochu zklamaná. Protože tento díl byl nejslabší z celé série. Už když jsem četla Nabíječe, první díl, tak jsem věděla, že již žádná nebude mít na to, aby se mu vyrovnala. První díl byl napsán s vtipem, lehkostí a byl zábavný. Další byly uměle "nadstavovány" a tento čtvrtý už byl poměrně nudný, zbytečně zdlouhavý, pořádně se nic nedělo a chyběl tomu i ten pověstný humor.

Je pravda, že Chloe a Lucas jsou typické postavy, ovšem autorka zase zvládla jejich popis a povahu napsat tak, aby jste si je zamilovali. Postavy v knize jsou příjemné, ale místy jsou jejich "přeměny" až kýčovité. Tak to ovšem chodí u těchto knih..

Na druhou stranu, já jako psí máma oceňuji, že se autorka věnuje příběhu, kde hlavní roli hraje starost o opuštěné psy a k tomu o rasu pitbull. To je jedno velké (a asi jediné) plus. A přiznám se, v jednu chvíli, kdy šlo o záchranu opuštěného pitbulla mi kápla slza. A to z toho důvodu, že jsem si tu scénu dokázala naprosto autenticky představit. A musím říct, že autorka si s popisy dokáže opravdu skvěle pohrát.

I když tu nepíšu žádné nadšené věty typu: Je to skvělá kniha... Děj je báječný... a jim podobné, tak se nenechejte mýlit. Kniha je příjemná a oddychová, neříkám, že při čtení si budete kousat nehty a budete jako trní, jak to asi dopadne, ale zpříjemnit si jeden večer touto knihou není až tak špatný nápad. A myslím si, že pro fanoušky autorky je to přímo nutnost.

Takže za mě je kniha průměrná, předvídatelná, ale milá a příjemná. Neotřelý nápad, co se příběhu týče, ovšem to zpracování.. Ale u těchto druhů knih se to dá očekávat.
Nejsem zklamaná ani znuděná, nejsem ani překvapená. Tak nějak jsem tušila, že nebudu skákat radostí 3metry vysoko, ale taky jsem věděla, že v rámci mezí si to čtení užiju a to se taky stalo.

A těším se, až mi napíšete, co vy a Samec? :)

Daramegan



úterý 20. října 2015

Smrtná zima - Kate A. Boorman


Autor: Kate A. Boorman
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: HOST
Orig.název: Winterkill
Počet stran: 366
Autor obálky: Lucie Zajíčková
Překlad: Markéta Polochová

" Sestra Manon jim říká ginup, což je vára Prvních národů pro ty, kdo jsou "pod obojí": nosí v sobě ducha muže i ženy. V takových případech se často stává, že se muž zamiluje do jiného muže nebo žena do jiné ženy."

                                                                     zdroj obrázku

Jakákoliv kniha od HOSTu je zárukou kvality. A nejinak je to i tohoto díla. I když se řadí mezi young adult literaturu, pro mne to bylo úchvatné čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout a příběh byl naprosto skvělý. Jak říkám, záruka kvality.

Navíc, když je oznámeno, že " Nikdo neopustí osadu, pokud chce přežít", tak je jisté, že tato kniha je odsouzena k úspěchu.

V této knize se setkáváme s patnáctiletou Emmeline, která žije v osadě uprostřed tajemných lesů, v podivném světě, připomínajícím středověk. Puritánská komunita dodržuje přísná pravidla, která mají ochránit její členy před nebezpečím pocházejícím z okolních hvozdů. Před "malmaci" a "la prise".
Emmeline ví,že vydat se mimo osadu je přísně zakázané, avšak stromy v lese ji cosi šeptají a táhnou ji na zapovězenou cestu.
Když zůstane v osadě, čeká ji manželství, o které nestojí a život vedle kluka, jehož nemůže mít. Ale venku? Malmaci číhá a Smrtná zima se blíží...


" Dívka nedělá při chůzi žádný hluk, zatímco já se řítím lesem s elegancí přerostlého bizona."

Před čtením si připravte Francouzsko-český slovník, aby byl po ruce a můžete začít. Dělám si srandu. Jsou tam sice francouzské fráze, ale jsou krátké a dobře pochopitelné, i když francouzsky neumíte. Já se teda musím pochlubit a říct, že jsem "docela zdatná" v základech :D A tím pádem jsem si dokázala jednotlivé věty přeložit. Ovšem, proč tohle píšu - ta kniha je, díky francouzštině v ní, naprosto kouzelná. Ten jazyk sám o sobě je krásný a když je proložen v normálních větách, myslím tím, že je proložen češtinou, nemůže to vytvořit nic jiného než krásu na pohled a líbeznost ke čtení. :)

Děj, jak jinak, taky nemá chybu. Začíná se opatrně, kdy člověk má šanci pochopit všechny souvislosti, a na konci knihy děj graduje. V průběhu čtení mě i docela mrazilo, protože některé informace byly napsány s takovou chutí a vášní, až jsem se musela ohlížet kolem sebe, abych měla jistotu, že se nacházím doma (nebo v tramvaji, nebo v práci) - prostě, že jsem tam, kde mám být a nejsem nikde v lese, osadě či u řeky?!....



Jedním slovem, tuto knihu opravdu doporučuji. Není nic, co by mě nebavilo, co by se mi nelíbilo a i když je tam, nějakým způsobem, popsán "milostný trojúhelník", tak v této knize vám to vadit nebude. A víte proč? Protože je prokládán tou surovostí středověku a proto to není pouze holčičí čtení.

Kniha ode mne získala plný počet bodů a určitě vám ji doporučuji si přečíst.
Pokud jste ji už stihli přečíst, máte stejný názor? Popř. pokud plánujete, dejte info, jaká byla. :) Budu se těšit na vaše komentáře.

Daramegan


pátek 16. října 2015

Čtyři vteřiny rozhodnou - K. A. Tucker

Autor: K. A. Tucker
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 440
Překlad: Jana Pacnerová
Orig. název: Four Seconds to Lose


"Věřím, že někteří lidé jsou od přírody zlí.
Věřím, že pocit viny je silná motivace.
Věřím, že o vykoupení můžete usilovat, ale nikdy ho plně nedosáhnete.
Věřím, že druhá šance existuje jen ve snu, ve skutečnosti nikdy.
Věřím, že nemáte léta, měsíce ani týdny na to, abyste ovlivnili něčí život.
Máte vteřiny.
Vteřiny na to, abyste někoho získali.
A vteřiny na to, abyste ho ztratili."

Cain Ford je majitel striptýzového klubu, ale ne jen tak ledajaký. Je to správný chlap, který zaměstnává dívky na pokraji společnosti, aby jim dal vydělat peníze a tím jim pomohl vést spořádaný život, který je bude naplňovat. Je také jejich obránce. Když se ocitnou v moci chlapů, kteří je využívají, mlátí a svádí k drogám, Cain, i když je jejich šéf zasáhne a dívkám se opět snaží pomoct nahoru.
Ale jeho minulost není růžová. Je bývalý zápasník, Ilegální zápasy v podzemí, kde byly boje na smrt, ty byly jeho obživou, vydělaly mu hromadu peněz, ale také mu zanechaly "pošpiněné ruce".
A na druhé straně tu máme Charlie, která je nevlastní dcerou Velkého Sama, jež je drogový dealer. Žije v New Yorku a Charlie má nastoupit na svou vysněnou školu. Ovšem její otčím potřebuje spojku, potřebuje někoho, kdo bude dealovat drogy v Miami. A tak se rozhodne své nevlastní dceři změnit identitu a poslat ji do samotných pekel. Do Miami. Charlie je nucena odjet a v Miami začíná její nový život. Ale určitě ne lepší. Chce se vymanit ze sevření Sama, ale je to vůbec možné? Drogový kartel je všemocný, s nikým se nemazlí a Charlie díky Samovi se ocitá přímo v centru dění.

A jednou se cesty Caina a Charlie propletou. Zamotají se, rozmotají se, poté se zamotají ještě více..

Tato kniha je třetí díl ze série Ten Tiny Breaths a dle mého názoru se autorka stále zdokonaluje. I když jednička je většinou v každé sérii nepřekonatelná a tady u této to není jinak, každý díl má své kouzlo a proto jej nelze hodnotit negativně.
Autorka se pustila do velmi neotřelého tématu, drogového kartelu a tvrdého zacházení drogových dealerů, ale ujala se toho se ctí. Příběh je perfektně postaven, místy je napínavý, samozřejmě zde nechybí romantika, nechybí sex (ale ten je pouze na pár stránkách), je plný dějových zvratů a také se autorka v určitých úsecích vrací k našim starým kamarádům z prvních dílů.

"...a přinesl s sebou dvě policejní fotky, si vysloužil mou důvěru. Hodil je na stůl, nařídil mi, abych si zapamatoval ty obličeje a utíkal opačným směrem, kdybych je někdy viděl."

Celkově hodnotím knihu na plný počet bodů a to hned za tří důvodů.
1) autorka si umí pohrát s pocity postav a je pořád lepší a lepší
2) příběh je neotřelý, zábavný, napínavý, nebude vás nudit
3) představa nahého Caina vám nedá spát

:))

Pokud jste četli první díly, určitě vám vřele doporučuji i toto pokračování a pokud jste tuto sérii ještě neměli v rukou, neváhejte a koukněte se po ní. Opravdu stojí za to.

Mějte krásný den!

Daramegan

sobota 10. října 2015

Dívka, která se třpytila - Lauren Beukes

Autor: Lauren Beukes
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Jota
Překlad: Petra Navrátilová
Orig. název: The Shinning Girls
Počet stran: 368

"A jak jste umřel, pane Kojot?
Ále, srazil mě náklaďák, káčátko.
Špatně jsem se rozhlédl,
ulici přejít nesvedl.
Teď na mě mají choutky
vrány mrchožroutky
Je to moc zlé. Jen smutek mi zbyl,
ale jsem rád, že jsem žil,"

Harper získá v roce 1931 klíč od domu, který mu umožní cestovat časem. Nachází zde pokoj plný trofejí z vražd, které jednou spáchá – protože už je vlastně spáchal. Putuje časem od světové hospodářské krize třicátých let minulého století až po léta devadesátá apronásleduje „zářící dívky“, mladé inteligentní a nadějné ženy „s potenciálem“. Pod dohledem je má od jejich dětství a zabíjí je až jako dospělé ženy. Vyprávění klouže dekádami tam a zpět. Vrah vedle těl zanechává obyčejné, ale přece zvláštní předměty a jiné trofeje si zase odnáší.

Kirby měla to štěstí, že Harperovo napadení přežila. Ví, že kromě toho, že se jedná o násilníka a psychopata, je na útočníkovi ještě něco zvláštního. Začne hledat další dívky, které však tolik štěstí neměly a podobná napadení nepřežily. S pomocí novinových výstřižků a rodin obětí pátrá po spojitostech s útočníkem a po jeho totožnosti. Jediného spojence nachází v novináři Danu Velasquezovi, který se jejím případem před léty zabýval. Kirby k němu přichází do redakce na stáž a jejich původně pracovní vztah se postupně začíná měnit v cosi osobnějšího.
Důkaz – Dům a jeho tajemství –, který Kirby nachází, se zdá neuvěřitelný. Ale pro dívku, která přežila vlastní smrt, není nic nemožné. Situace se mění v neprospěch Harpera, protože teď začne ona pronásledovat jeho. Tak dlouho dokud celou věc nedovede až do konce.




Musím říct, že na tuto knihu jsem se hodně těšila, ale pořád jsem ji odsouvala. A teď vím proč, byl to můj šestý smysl, co se knih týče.
Příběh sám o sobě je vymyšlený precizně, jsou tam prvky, které člověka baví. I když je to chvílemi až nechutné čtení, tak se to dá zvládnout, protože za oponou hnusu se odehrává skvělý příběh.
Ale jeden háček to mělo a tím bylo přeskakování v ději, kapitoly v rámci postav.. Chvílemi jsem se v ději ztrácela, ztrácela se v postavách a můžu říct, že teď, po dočtení, mám opravdu pocit, že Kirby a Harper by v knize bohatě stačili. Protože co se týče ucelení si děje, jsem ztracená i nadále.
Kdyby mne teď někdo chytl za ruku a chtěl, ať mu příběh povyprávím od začátku do konce, tak to nezvládnu. Ztratila bych se v tom, zase a opět... Nebo bych mluvila pouze a jen o Kirby a Harperovi - co se dělo těmto dvěma.

"Prudce nožem smýkne, prořízne sval a šlachy a tepnu a zároveň muže otočí, aby tryskající krev necákala na něj, ale na popelnice."

Nápad o cestování časem velmi oceňuji, zatím jsem nic podobného nečetla a líbilo se mi to. Ale jak říkám, možná bych to trochu pozměnila, protože ať už autorka zamýšlela cokoliv, snažila se to zamotat a udělala pro mne z toho naprosto velký, nerozmotatelný uzel.

Ovšem čtení samo o sobě jsem si užila. I když jsem měla pocit, že nevím, která bije, to hlavní se mi podařilo zachytit - snad. Stránka za stránkou ubíhala, až byl konec. Měla jsem na konci takový ten pocit, kdy jsem si v duchu řekla: "hm", vymazala knihu ze čtečky a ihned otevřela další. Nemusela jsem nad ní přemýšlet a ani teď není nic, co by mne ke knize vrátilo.
A taky, hlavní hrdinka, Kirby, byla velmi, ale opravdu velmi svérázná dívka. Musím říct, že chvílemi to bylo do očí bijící, jak se chovala a co říkala. Ale proti gustu...
Za mě průměrná kniha.

Každopádně, pokud budete tuto knihu číst nebo jste četli, budu ráda za každý komentář. Nic nepotěší víc, než názor jiných i kdyby by měl být jiný a mě nazvat "trubkou", že jsem to nepochopila. :)

Daramegan

anotace knihy převzata od: databazeknih.cz

neděle 4. října 2015

Čemu jsem věřila - Huntley Fitzpatrick

Autor: Huntley Fitzpatrick
Rok vydání: 2015
Počet stran: 392
Nakladatelství: CooBoo
Orig.název: What I Thought Was True

"Ženská, která se neumí otáčet v kuchyni, je jako ryba bez bicyklu."


Oficiální anotace z databazeknih.cz
Gwen Castleová si vždycky představovala, jak jednoho krásného dne opustí ostrov, na kterém vyrůstala. Ostrov, kde se mimo letní sezonu nic zajímavého neděje, kde potkává stále ty samé tváře a kde se nic neutají. Ovšem toto léto bude vše jinak, protože na ostrov přijíždí na letní brigádu Cassidy Somers, kluk, kterého Gwen nechtěla už nikdy vidět. Zatímco on je neuvěřitelně pohledný a pochází z bohaté rodiny, její rodiče se celý rok dřou, aby dokázali splatit účty za léčbu Gwenina bratra. Zdá se, že nemohou být odlišnější – navíc mezi nimi jako bouřkový mrak visí událost, která se stala na jaře a na niž by Gwen nejraději zapomněla. Ale společná brigáda a dlouhé léto dokáží zázraky.

"Děda, Nic a máma na mě zírají, jako bych měla dvě hlavy. Zelené. S růžovými puntíky."


Můj názor:

Líbilo se mi to. A hlavně děda, který mluvil portugalsky, když potřeboval něco hned říct, ten byl skvělý. Vůbec jsem těm slovům nerozuměla a rušivý element to rozhodně nebyl. Perfektní věc v knize. :)
Do nějaké strany 200 jsem si Gwen představovala jako nějakou šedou myšku, nehezkou, obtloustlejší, ale když jsem zjistila, že na párty šla v červených upnutých šatech, tak mi došlo, že asi tlustá a nehezká nebude, když polovina plaveckého týmu by si ji dala jako zákusek. :)
Co se týče samotného příběhu, tak je to opět o holce z chudších poměrů, která má nějaké styky, kontakty, s bohatými, krásnými, namakanými chlapci. :) Po prvních pár stránkách jsem měla touhu vyjít do ulic, oblíct si minisukni a házet očka po hezkých chlapech. Normálně flirtovat až k zbláznění. :)

"Vážně by ke mně měli přidávat odkaz na instruktážní klip na Youtube. Nebo rovnou manuál. Jak můžu čekat, že mě pochopí, když se nechápu ani já sama?"

Ze začátku je ta kniha prakticky k nerozeznání od jiných YA knih, dívce se líbí vypracovaný blonďák, který je ovšem z bohaté rodiny a Gwen z chudé, tím pádem on s ní být nemůže. Takhle to má Gwen postavené, myslí si, že tím to hasne. Jenže v polovině příběhu začneme konečně chápat i minulost, když se Gwen na pár stránkách vrací ve vzpomínkách, proč je taková, jaká je. A začneme si dávat dohromady všechny spojitosti.
Každopádně, na konci je jedna velmi překvapivá scéna, já bych ji tam nečekala a celkem mě to dostalo. :) Víte která? :)

Tato knížka je stejně milá jako kniha Můj život u sousedů a ten, kdo se rád zasní, má rád YA literaturu, tak určitě zklamaný nebude. Já nebyla. Klidně si to přečtěte! :) A mne do komentářů, co si myslíte. :) Já dala 4*.

Pěkný den,
Daramegan


P.S.: Musím udělat zase nějakou tu reklamu. :) Antik Ostrava




čtvrtek 1. října 2015

Jsou světla, která nevidíme - Anthony Doerr

Autor: Anthony Doerr
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 536

"Žij věrně, bojuj odvážně a umírej se smíchem."

Dvě strany. Německo a Paříž. Kluk a holka. Zdraví a nemoc. A přece jsou to dvě strany stejné mince. Bez nich by náš příběh nebyl tím, čím je. Ale pěkně popořádku...

V Německu žije chlapec jménem Werner Pfenning se svou sestrou Juttou v sirotčinci. Ve Francii žije dívka jménem Marie-Laura LeBlanc, která žije pouze se svým otcem.
Werner, i když je sirotek, je velmi výjimečný. Hlavně tím, že dokáže zprovoznit všechny možné i nemožné kousky rádia. Jednou to tak udělá a zaposlouchá se do mužského hlasu, který mluví francouzsky a promlouvá o všemožných záhadách pro děti.
Marie-Laura žije se svým otcem v Paříži. Otec je hlavní klíčník v muzeu, kde s ním Marie-Laura tráví veškeré volné chvilky. V šesti letech oslepne, tak ji otec vyřeže ze dřeva mapu města, aby se vždy v pořádku vrátila domů, aby za každých okolností našla cestu zpátky tam, kam patří.
Muzeum taky není jen tak obyčejné, ukrývá drahý kámen, Moře plamenů, který podle starodávné legendy dává svému majiteli sílu a věčný život...


"Myslíte, madame, že v nebi opravdu pohlédneme do očí Bohu? - Možná. - A co když je člověk slepý? - Řekla bych, že jestli Bůh skutečně chce, abychom něco viděli, tak to uvidíme."

Přichází studený vítr od moře, mračna se stahují.... a začíná válka. Postihne oba hlavní hrdiny. Werner narukuje do války, nejdříve do školy pro bojovníky, poté se ocitá přímo v terénu. Marie-Laura utíká před válkou se svým otcem z Paříže do městečka San-Malo, kde žije její rodinný příbuzný a u kterého hledají oba azyl a úkryt před válkou. Válka je v plném proudu, Werner se ocitá ve wermachtu, objíždí Ukrajinu, Polsko, Rusko a spolu s několika dalšími vojáky hledá protivníky pomocí rádiových vln. Jak se říká, co se v mládí naučíš.. A Werner toho využil na 105% a jako odborník na slovo vzatý hledá všechny, kteří by mohli jeho Německu uškodit.
Marie-Laura se ocitá u strýčka, který jim poskytl azyl a zažívá nemalé útrapy. Když zmizí její otec, neví kam se poděl, poté zmizí i její strýc a ona zůstává na všechno sama.
A stále svou velkou roli zde hraje kámen jménem Moře plamenů...


" Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy"


Možná bych mohla odvyprávět celý příběh, ale ošidila bych vás o nádherné pocity, které vám tato kniha dá. I přes některé hrůzy, jenž se odehrávají v knize, mám z ní pocit milý, uspokojivý, decentní úsměv mi vykouzlila na tváři. Příběh sám o sobě je báječný.
Při popisech se budete koukat chvílemi do prázdna a představovat si, jak cítíte slanou vůni moře, jak vám vítr čechrá vlasy, jak bojujete o kousek tepla nebo jak cítíte, že chcete vodu, musíte se napít.
Kniha je nádherná a je mi naprosto jasné, proč Pulitzerovu cenu získala. Tato kniha si to zaslouží.

Četli jste Vypravěčku od Jodi Picoult? Já ano. A taky jste o ni poté dokázali mluvit dlouhé minuty a hodiny a pořád jste měli pocit, že je to málo, že máte stále co říct? Já ano. A u této knihy tomu je stejně. Mám pocit, že musím každému říct, co čtu, o čem to je, proč to čtu, kde se vzal příběh Marie-Laury a Wernera, jak to s nimi dopadlo. Co válka? Co všechno změnila a nezměnila.
Mám pocit, jako bych tím, že o knize nemluvím ji ubližovala. A právě proto, tato recenze je trochu jiná než předchozí všechny dohromady. Žádné oficiální anotace. Jen a jen čistě můj názor a mé pojetí příběhu. A víte proč? Protože si to kniha zaslouží.

Věřím, že s knihou budou spokojeni všichni. Počínaje vaší babičkou, maminkou, tatínkem a ostatními členy rodiny. Ale hlavně s ní budete spokojeni vy. Protože se v tomto příběhu ukazuje, že i v lidech, kteří jsou vychováváni k páchání "zla" a "nedobrých" skutků se najde trocha krásy.A naděje, že někdo takový vám dokáže pomoct a možná změnit život, tam je. V lidech, kteří jsou zdánlivě odkázáni na pomoc ostatních se najde dost odvahy a sil postavit se sami na vlastní nohy, ba co víc, udělat něco výjimečného, něco, co možná změní osudy... A hlavně, i když je válka, ne všechno ovládají bomby, děla, miny, kulomety, pušky, zbraně a hrubý hlas....

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí tohoto zážitku a všem, opravdu všem, vřele doporučuji si tuto knihu přečíst. Koupit si ji můžete ZDE.

Díky za váš čas a názor v komentářích. :)
Daramegan