čtvrtek 6. prosince 2018

! Změna !

Drahý čtenáři,pokud jsi tady zabloudil a zdá se ti, že je blog "mrtvý", tak to není jen sen.Můj blog se přestěhoval a nyní moji tvorbu najdete nově na 


!!           www.daramegan.cz         !!


Budu se tam na vás těšit! :)
Daramegan

středa 5. prosince 2018

Kavárna v Kodani - Julie Caplinová

Autor: Julie Caplinová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 351

"Náš obchod Hjem bude mnohem víc než nějaké svíčky, deky a další věci, které si můžete koupit. Lidi si většinou myslí, že hygge je právě tohle. Já ale chci, aby to bylo cítit ve všech odděleních našeho obchodního domu, aby tam zákazníci strávili nějakou dobu, prohlíželi si knížky, zastavili se v kulinářském oddělení. Budeme tam mít odpočinkové zóny, pořádat výstavy, předvádět květinové vazby, připravovat jídlo, vyrábět přání a vánoční dekorace, pořádat kurzy pletení. Nebude to jen obchodní dům, ale pulzující centrum."

Vtipný příběh o lásce, štěstí a cestování, který vás chytne od první stránky! Popadněte teplou deku, hrnek horké čokolády a začtěte se...
Úspěšná manažerka Kate má přesně takový život, jaký si vysnila. Pracuje pro jednu z nejlepších PR agentur v rušném Londýně, je úspěšná, okouzlující a její přítel je tak... skvělý. Dokud jí tento skvělý přítel neukradne nápady, díky nimž je povýšen místo ní. Kate by ráda všem dokázala, že není tak mladá a nezkušená, jak si všichni myslí. Získat jako nového klienta velkého prodejce dánských bytových doplňků a nábytku je její šance. Protože práce je pro ni vším.
Proto musí absolvovat cestu do Kodaně. Co se zprvu zdá jako otravný PR výlet pro hrstku ještě otravnějších novinářů, jehož jediným účelem je získání zakázky pro Kate, se nakonec změní v cestu, která všem účastníkům změní životy. Během poznávání krás Kodaně a dánského přístupu k životu poznávají novináři i Kate sami sebe. A nakonec se ukáže, že všichni získali mnohem víc než jen námět na články nebo pracovní příležitost.

Julie Caplinová je závislá na cestování a dobrém jídle. Neustále hledá perfektní gin a je neuvěřitelně vybíravá, co se sklenic, toniku a ozdob týče. Mezitím napsala svůj debutový román, který se odehrává v jednom z mnoha měst, která během let navštívila.
Pracuje v PR, mnoho let cestovala po Evropě spolu s nejlepšími novináři píšícími o jídle a pití a objevovala gastronomické skvosty v Itálii, Francii, Belgii, Španělsku, Kodani a Švýcarsku. Těžká práce, ale někdo to dělat musí. Tyto cesty ji inspirovaly k napsání trilogie The Little Café in Copenhagen (Kavárna v Kodani), The Little Brooklyn Bakery a The Little Paris Patisserie.

Kavárna v Kodani byla přesně to pravé, co jsem potřebovala v pondělí. Venku pošmourno, já s prckem už podruhé během měsíce nemocná, takže on si pustil krtka a já se začetla do této knihy. A v jednu ráno jsem psala kamarádce, že mám dočteno, že to bylo sladké čtení, ale naprosto skvělé. Užila jsem si každý řádek, zamilovala se do Dánska a rozhodně tam musím jet!

Kate je mladá holka, která bydlí se svou spolubydlící a zároveň kamarádkou v obyčejném bytě. Její práce je téměř dokonalá, pracuje pro jednu z největších londýnských PR agentur, jen ji stále chybí ke štěstí nějaké to povýšení. Stará se o svého otce a bratry, vypomáhá jim i finančně, proto by se ji zvýšení platu hodilo.
V jeden moment se ji dostane do ruky projekt pro dánského investora Larse, který chce v Londýně postavit obchodní dům Hjem, ale aby dodržel kvalitu hygge. Proto pozve Kate do Dánska, aby zjistila, co to vlastně je. Spolu s ní tam jede i šest novinářů, jež si Kate sama vybere a pozve, a ti posléze budou mít za úkol udělat tomuto domu pozitivní reklamu.
I když se v Dánsku sem tam zaškobrtne a nejde úplně vše podle toho, jak si Kate představovala, snaží se, závisí na této její cestě i povýšení, jenže to by tam nesměl být novinář Ben a hlavně se nesměl objevit její bývalý partner Joshua.
Dočká se Kate povýšení? Zvýší se jí plat? Bude moct pomáhat vlastní rodině dál? Najde svoje hygge?

Tento příběh je naprosto úžasný v jednom směru - opravdu se dokonale hodí k vánoční atmosféře. Nejideálněji to vidím s kávou v ruce, popřípadě s čajem, kdy čekáte u trouby, než se dopeče várka cukroví. Není to žádný složitý děj, nad kterým byste museli přemýšlet. Ba naopak. Vezete se na vlně pohody a klidu, a i když se některé postavy tváří jako pěkní morousové, nic není jen černé a bílé a vaše nervy zůstanou ušetřeny jakýchkoliv šílených zvratů.
Mě osobně rozhodně bavily dialogy mezi Kate a Benem, to jejich špičkování bylo nejen roztomilé, ale také vtipné.
Ale nebyli jediní, kdo mě bavil. Třeba Conor, nejen se svými výroky, ale i s některými činy, byl místy k popukání a taky Avril a její kašmírová šála. Do dneška to mám před očima. :-)

"Volám vám, abych se zeptala, jestli byste nechtěl jet na press trip do Kodaně, abyste zjistil, proč jsou Dánové pokládáni za jeden z nejšťastnějších národů na světě. Jednalo by se o týden a jelo by se na různá místa, včetně Dánského institutu pro štěstí."
"Ne." A položil to. Oddálila jsem telefon od ucha a nevěřícně ho pozorovala. To je teda nevychovanec.
Pak jsem s telefonem mrskla na stůl. To je přece arogantní idiot. Kdo si proboha myslí, že je? Jak si dovoluje chovat se takhle sprostě?
Znovu jsem vytočila jeho číslo.
"To jste takhle nezdvořilý vždycky?" zeptala jsem se.
"Ne, jen když mi volají lidi z PR, pojišťováci s nabídkou lepší smlouvy a všichni ostatní, co mě zdržují od práce. Jste jeden jako druhý."

Pořád přemýšlím, jak nejlépe bych vám přiblížila ten pocit, který jsem u čtení měla. Ona totiž Kavárna v Kodani je přesně ten typ knihy, u které si užíváte každou stránku, s klidem, no dobře, někdy i s nervy napnutými, sledujete životy jiných lidí, kteří jsou normální, tak jako my ostatní. Kteří mají své problémy, ale na druhou stranu zase mají štěstí, že se kolem nich pohybují lidé, jež dokážou prokouknout jejich masku a dostat se k jádru problému, který je tíží.

Složitě napsáno, že? No, prostě každý hrdina měl svou bolístku a při ruce měl anděla strážného, v podobě majitelky kavárny v Dánsku, která mu pomohla získat si odstup, nadhled a podívat se na své problémy jinak. A vyřešit je. A musím říct, že ke vší spokojenosti. I k mé.
Zhruba od poloviny knihy jsem měla na rtech permanentně úsměv, který mi zmizel až na konci. A tam jsem měla zase pocit, že díky vánočním svátkům jsem více či méně emocionálně "divně" rozpoložená a proto se mi lehce zaleskly oči - no joooo, byla jsem dojatá. Ale to bylo tak hezké, tak sweet, tak sladké, tak krásné, tak prostě dobré.

Kavárna v Kodani je milý, úsměvný příběh, který každá žena přečte jedním dechem. Děj celé knihy je příjemný, žádné dlouhé a nudné pasáže neobjevíte, a ke všemu se autorka krásně opřela do popisování Dánska. A ač jsem teplomilný člověk, který by nejraději trávil celý rok někde na Sahaře, po přečtení této knihy se chci podívat minimálně na pár dní na sever. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Kavárna v Kodani můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 3. prosince 2018

Tatérka - Alison Belshamová

Autor: Alison Belshamová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 354

"Tu bolest moc dobře znala. Nevytrpěla si snad sama hodiny a hodiny na tom druhém, ostrém konci tetovacího strojku? Měla tedy pochopení, ale věděla, že tuhle cenu je potřeba zaplatit - že bolest trvá jen chvilku, tetování ale člověku vydrží celý život. A nikdo vám ho už nemůže vzít."

Když během tetovacího veletrhu v anglickém Brightonu objeví tatérka Marni Mullinsová podivně znetvořenou mrtvolu, ochromí celé město strach. Podle všeho tu řádí sériový vrah, který zaživa vyřezává umělecká díla z těl svých obětí. Marni skrývá tajemství a má pádné důvody, proč nedůvěřovat policii. Jak se proto rozhodne, když ji navštíví mladý, čerstvě povýšený inspektor? Pomůže mu vyšetřit jeho první vraždu, nebo se po stopách vraždící zrůdy vydá sama?

Alison Belshamová začala psát, protože se chtěla stát scenáristkou. Ve svém životě poté na čas upřednostnila rodinu, aby se o to dravěji na literární scénu vrátila. V roce 2016 vyhrála s námětem Tatérky první místo v soutěži Pitch Perfect pořádané během skotského festivalu detektivek Bloody Scotland. A senzace byla na světě.
Tatérka je thriller z fascinujícího světa mistrů jehel - a debut, kterým autorka uhranula celý svět. V současné době Alison Belshamová pracuje na pokračování s názvem Otrávený inkoust.

Na knihu Tatérka jsem se opravdu těšila. Už jen díky jejímu námětu, kdy se celý děj odehrává v tatérském světě, jež pro mě byl velmi lákavý. Sama jsem hrdou majitelkou čtyř tetování a věřím, že další budou následovat, i když po přečtení si nejsem až tak jistá... :-)

Marni je tatérka, která ve chvíli, kdy jde vyhodit obyčejný kelímek od obyčejné kávy do popelnice, objeví mrtvolu. Protože měla sama jisté problémy se zločinem, nemá policajty v lásce, ale stejně je zavolá.
Případu záhadné mrtvoly se ujme velmi mladý detektiv Francis (mezi námi je na něm opravdu vidět, že je velmi mladý) a začíná hon za Zlodějem tetování. Tak pojmenovali policisté toho, kdo zavraždil mrtvolu v popelnici. Odstranil ji totiž kus kůže - s tetováním. Později se objevují další mrtvoly, další tetování, které chybí a Francis se svým parťákem Rorym honí opravdovou bestii. A když jim Marni nepomůže, může dojít k dalším vraždám...
Jenže Marni nemá policajty ráda. Jaké má tajemství? Proč? Francis je velmi mladý a působí tak i na čtenáře, protože já jsem zvyklá na detektivy a vyšetřovatele v detektivkách podstatně zkušenější - a věřím, že i vy. Může mladý kluk tohle vyřešit? Chytit to monstrum? I když mu jeho "parťák" Rory hází klacky pod nohy?

Tak v této knize jsem si naprosto užila všechny postavy a jejich charaktery. Marni mi byla od začátku velmi sympatická a oblíbila jsem si ji. Dokázala být jak ironická, tak nad věcí, ale i starostlivá a opatrná. Francis je mladý vyšetřovatel, který zrovna tuto vraždu dostane hned po nástupu na vysoký post a navíc v době, kdy by si postup zasloužili jiní, a nepatří zrovna mezi oblíbence jejich policejní stanice. A tím, že neumí v jistých věcech ještě chodit, není moc dobrý i v těch ostatních... Ani při rozhovorech s podezřelými, ani při vymýšlení hypotéz... Až později v ději si začíná být jistý v kramflecích. Vím, že začátky jsou těžké, ale tady to bylo obzvlášť okaté...
Další postavy, které se v ději objeví, jsou buď dobré nebo zlé, ale zůstávají takové po celý příběh. Jen u Marni a Francise je vidět jejich postupný proces "změny", jestli to tak můžu nazvat.

Celkově se mi postavy v knize Tatérka líbily. I ten Francis, který byl trochu pomalejší a nemotorný. Líbila se moc Marni a její vztah se synem a vlastně i s bývalým manželem. Líbil se mi Rory, byl to přesně ten typ úlisného policajta, který si chce zachránit jen vlastní zadek, ale přitom uměl přiznat svou chybu.
Troufám si říct, že se autorka vyřádila a rozhodně se ji to povedlo na jedničku!

"Ostří nože, hebká kůže
bodni, řízni, čepel žízní
stahuj kůži
tetovanou
rudou tuší postříkanou."

Co jsem s velkými díky přijala, tak byly krátké kapitoly. Mám to v knihách ráda, zvlášť u detektivek, thrillerů a napínavého čtení, protože to ovlivňuje můj pocit ze čtení a mou nervozitu. Jak čtu a rychle se otáčí stránky, tak se stupňuje i moje touha vědět, kdo je vrah, kdo je vinný za všechno to nebezpečí a tady to bylo nejen překvapivé, ale na konci jsem se bila do hlavy, že jsem na to mohla přijít. Protože jistý náznak tam je, i když to možná moc čtenářů neuvidí. Ale ve chvíli, kdy bych ten náznak prozradila, možná to některým dojde.

A dalším obrovským plusem jsou mezikapitoly - jestli to tak můžu říct. Jsou to krátké statě, ve kterých ke čtenářům promlouvá Zloděj tetování. Páni! To bylo hnusné, odporné, zvrhlé. To byl fakt psychopat na hlavu padlý. Ale díky tomu to bylo výborné a můžu říct, že jsem opravdu vděčná, že má všechna tetování jsou na správných místech, tam, kde patří.

Celkově můžu říct, že s knihou Tatérka a jejím příběhem jsem velmi spokojená. Není to nic pro princezny, teče tam dost krve, děj je napínavý, a díky rozmanitým charakterům postav je i zajímavý. Autorce se tento thriller opravdu povedl a já věřím v to, že i další kniha bude neméně dobrá. Co velmi oceňuji, tak je samozřejmě i prostředí tatérů, ve kterém se děj odehrává. Pro mne, jako pro milovnici tetování, to mělo své kouzlo. I když ti potetovaní v knize nedopadli nejlíp, je to jen kniha. S tím jdu taky dneska spát. Je to jen kniha! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji obchodu Dobre-knihy.cz, kde si knihu Tatérka můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vánoční polibek v Notting Hillu - Mandy Baggot

Autor: Mandy Baggot
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 464

"To jo," přikývla Isla. "Bylo to fajn." Znovu si dokázala vybavit jen to, jak ležela na pohovce v kině a zírala do těch oříškových očí. Oříškových očí patřících prolhanému zrádci."

Představte si dokonalý vánoční polibek... Jeho silné paže ji objímají kolem pasu, ona bere jeho tvář do svých dlaní, na milence se pomalu začíná snášet sníh...
Isla Wintersová přesně na takové věci vůbec nemá čas! Zatímco její sestra se nemůže nabažit - stále víc a víc - pohledu na zamilované páry v ulicích Londýna, Isla má plné ruce práce, aby zabránila uklouznutí Hannina invalidního vozíku na ledu a aby nepřišla pozdě do své vysněné práce ve stavební firmě Breekers Londo.
Všechno se však změní příjezdem Chase Bryana z newyorské kanceláře. Už se těší, jak se seznámí s Isliným milovaným Notting Hillem, ale jak za nocí přituhuje, nebude Islu stát příliš velkou cenu, aby se zahřála?

Mandy Baggot je autorkou, jejíž romantické komedie získaly různá britská i mezinárodní ocenění. Miluje řecký ostrov Korfu, bílé víno, country music a kabelky. Je také zpěvačka, dokonce se zúčastnila televizních pěveckých soutěží včetně pořadu X-Factor. Mandy žije s manželem a se dvěma dcerami poblíž města Salisbury v britském Wiltshiru.

Máte rádi Vánoce? Máte rádi romantické příběhy? Máte rádi Londýn? Pokud jste si aspoň na jednu otázku odpověděli ano, tak vám doporučuji začíst se do nové knihy Vánoční polibek v Notting Hillu. Nechte se unést vánoční atmosférou a zamilovaným příběhem, který vás pohltí od začátku až do konce jako mne.

zdroj obrázku
Isla Wintersová je pětadvacetiletá úspěšná zaměstnankyně ve velké, světové firmě. Po pracovní stránce je vše jak má být, ale soukromý život nemá žádný. Rodiče ji umřeli a mladší sestra je na vozíku, takže se o ní stará dnem i nocí. Začíná prosince, její nejoblíbenější měsíc v roce. Záře, třpyt, večírky, smích a radost. Ale tento prosinec nebude stejný jako každý rok, letošní prosince si pro Islu připravil několik dramat. A to nejen v práci, kde jim změní ředitele, který přijíždí až z dalekého New Yorku a udělá si z Isly "holku pro všechno", ale také v soukromém životě. Přejde všechny své výmoly, které se jí na její cestě objevily bez zakopnutí? Prožije svůj dokonalý vánoční polibek?

Chase Bryan má po rozvodu, ještě se z něj nevzpamatoval, a tak se snaží vrhnout do nové pracovní příležitosti, aby začal od začátku a postavil se na nohy. Přijíždí do Londýna se svými dvěma dcerami, aby s nimi strávil trochu času, když je už nevídá každý den. Jak ale skloubit práci a děti, aby vše zvládl? Hlavní pro něj je, aby jeho projekt dostal zelenou a on se dostal znovu do sedla, a je rozhodnutý pro to udělat maximum. Tím se podle něj vše vyřeší, práce i jeho soukromý život. Pak ale přijde první procházka Notting Hillem s jeho dětmi a "holkou pro všechno" a začíná se všechno hroutit. Zde přichází otázka, zda je to k horšímu nebo lepšímu? Okouzlí ho Notting Hill a slečna, která v něm bydlí natolik, aby změnil svůj směr?

zdroj obrázku
"Chtěl z ní udělat chůvu. Isle to mělo docvaknout v okamžiku, kdy se dozvěděla, že má s sebou děti. Je žena. Je jeho holka pro všechno, zatímco bude ve Velké Británii. Dávalo smysl, že si myslí, že za nic nestojí. Jediná pomoc, kterou mu bude moct poskytnout, zatímco bude dohlížet na jakýsi projekt, je starání se o dvě malé holky."

Tato kniha mi připomněla film Notting Hill, díky němu jsem si dokázala lépe představit místa, které jsou v knize popisovány. Je to napsáno tak kouzelně, že vás příběh vtáhne a budete hltat stránku za stránkou.
Kapitoly jsou nadepsány vždy místem, kde se děj odehrává, což je velké osvěžení od obyčejného číslování kapitol. A i když je Vánoční polibek v Notting Hillu romantický, sladký, nereálný a předvídatelný příběh, tak kdy jindy věřit na zázraky, když ne o Vánocích?
Navíc spojení -dokonalé rande- dostane nový význam a Londýnské oko si určitě zapíšete na seznam památek, které musíte v Londýně navštívit.

Knihu doporučuji všem, kteří oddechovku, ať už před vánočním shonem nebo v průběhu, uvítají. Zamilovaný příběh s trochou humoru, napětím a vánoční atmosférou. Vidím to na horkou čokoládu, teplé ponožky, hořící krb, sníh za okny a v ruce Vánoční polibek v Notting Hillu a výsledek bude dokonalý. Pokud nesněží a nemáte krb, tak to neřešte, i tak si čtení opravdu užijete. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Vánoční polibek v Notting Hillu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 1. prosince 2018

Panský dům a jeho dědictví - Anne Jacobsová

Autor: Anne Jacobsová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 431

"Babičko, já chci být jednou primula. Pribulína... Jakže to je? Aha, primabalerína."

Panský dům - osud jedné rodiny a láska, jež všechno překoná...
Augsburg 1923
Panský dům hledí optimisticky vstříc budoucnosti. Paul Melzer se po návratu z ruského zajetí před třemi lety ujal vedení továrny a dopomohl rodinné firmě získat zpět starou slávu. Jeho sestra Elisabeth se se svou novou láskou nastěhuje zpátky do rodného domu. Paulova žena Marie si splní svůj dávný sen: otevře si módní ateliér. Její modely slaví úspěchy, ale stále častěji dochází ke sporům s Paulem. Marie nakonec jednoho dne sebere děti a z panského domu se odstěhuje...

Anne Jacobsová, autorka řady úspěšných historických románů a exotických ság, si troligií Panský dům splnila svůj dávný sen - podat osud jedné rodiny na pozadí novodobých německých dějin v letech těsně před první světovou válkou, během ní a v poválečných letech 1923-25. Touto trilogií se dostala na seznam bestsellerů.

Série Panského domu mi tak učarovala, že jsem se neskutečně těšila na její poslední díl. I přes problémy s pravopisem a překladem v předcházejících dílech jsem se natěšeně pustila do třetího a závěrečného vyprávění. A nejen, že autorka tuto sérii zakončila dle mých představ, dokonce se to obešlo bez zádrhelů v podobě chyb a musím uznat, že překlad a chyby v něm se téměř nevyskytovaly. Snad jen dvě, tři chyby a to je opravdu zanedbatelné oproti minulým dílům.

Panský dům a jeho dědictví je konečným vyprávěním o rodině Melzerových. V tomto díle se objeví všechny postavy, které už známe a přibude pár postav, jenž některé trochu zamíchají dějem, ale ne nijak moc. Tato celá série není o tom, abyste četli něco napínavého, ale je to sága o jedné rodině a jejich problémech. Proto nečekejte žádné závratné zvraty v ději, ale pomalu plynoucí příběh, kdy někteří z rodinu Melzerových mají velké problémy, jiní menší.
Paul Melzer je ředitelem továrny, jeho žena Marie si otevře svůj vysněný módní ateliér, Lisa si spokojeně žije na statku v Pomořanech, Kitty obývá dům se svou tchyní. Zdá se, že je vše jak má být, válka skončila, Německo se pomalu začíná dostávat ze všech hrůz, které ho ochromily...
Ale...
Paul a Marie se pohádají, ta odejde z panského domu... Lisa se nečekaně objeví právě v panském domě... Alicia přijme novou hospodyni... Snad jen Kitty zůstane taková, jako byla pořád. Upovídaná, hlučná a stále středem pozornosti.
Základy rodiny panského domu Melzerových se začínají bortit...

V tomto díle jsem si do syta užila všech možných vztahů, které postupně vznikaly. Ať už to byly vztahy v rodině, mezi přáteli nebo partnerské. Obzvlášť Serafina, která se zde objeví, mi tak pila krev, že jsem ji nemohla přijít na jméno. Autorka se opřela nejen do skvělého popisu charakterů postav, ale také do popisování poválečného Augsburgu. Když popisovala období bouřky, cítila jsem sílu hromů a blesků. Bylo to kouzelné, přitom nepoužívala žádné zvláštní nebo přikrášlující slova, prostě vše psala obyčejně a o to víc to na mne dýchalo tou správnou atmosférou.

"On sám seděl podle starého zvyku za psacím stolem, oním kusem nábytku, do něhož Jakob Burkhard schoval své konstrukční plány. Už to bylo deset let, co je s Marií našli. Jak byl tenkrát šťastný, že se rozhodla přijmout jeho nabídku. Jsou stíny minulosti silnější než láska?"

Líbilo se mi, že autorka se pustila do popisová děje i prostřednictvím dětí, což bylo nejen skvělým oživením, ale také vše působilo reálněji. Po dočtení si dokážu představit, že nějaká rodina Melzerových opravdu žila tak, jak je to zde popsáno.
A další věc, která se mi velmi zamlouvala, tak je autorčin styl pro popsání boření stávajících zvyklostí. Ženy začaly nosit kratší sukně, dávaly si nohu přes nohu, jezdily automobily, samy cestovaly tramvají. Takové boření mýtů dodávalo knize ještě větší šmrnc.

Musím říct, že Panský dům a jeho dědictví je nejlepší díl. Nejen, co se týče vygradování všeho na maximum, ale příběh uhání vesmírnou rychlostí dopředu. Není zde místo, kde by se čtenář nudil, není chvíle, kdy bych se chytala za hlavu a přemýšlela, proč tohle vlastně čtu. Užila jsem si čtení na sto procent a jsem velmi ráda, že můžu tuto sérii doporučit dál.

Pokud hledáte poklidnou, ale zajímavou sérii, kde se můžete ocitnout v minulosti a zabývat si životy někoho jiného, zapomenout na své starosti a pro změnu se zajímat o starosti jiných lidí, tak série Panský dům je pro vás jako dělaná. Věřím, že se vám bude líbit.

Hvězdné hodnocení:


Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 30. listopadu 2018

Průzkumník oceánu - Sabrina Weissová

Autor: Sabrina Weissová
Ilustrace: Giulia De Amicis
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 72

"A tohle víte?
Mořské sasanky jsou díky svým elegantním chapadlům a množství pestrých barev často označovány za mořské květiny. Sasanky ale nejsou rostliny, jsou to masožraví živočichové, kteří se živí rybami, krevetami a medúzami."

Ponořte se s námi do hlubokých vod oceánu a zjistěte spoustu neuvěřitelných věcí. Přehlednou formou infografiky se seznámíte s největším ekosystémem na Zemi, s oceánem, a pobřežními oblastmi. Jaká zajímavá zvířata a v jakých hloubkách žijí? Co se děje na korálovém útesu? Dozvíte se, jak spolu mořští živočichové komunikují, čím se živí, jak hledají partnera a vychovávají mláďata. Hodně informací vás překvapí!

Sabrina Weissová, původem ze Švýcarska, nyní sídlí v Londýně a pracuje v oblasti ochrany životního prostředí a občas také jako spisovatelka na volné noze. Vždy se zabývala prezentováním komplexních informací poutavým a srozumitelným způsobem.

Giulia De Amicisová v roce 2012 vystudovala školu se zaměřením na komunikační design. pracuje jako visual designérka a ilustrátorka. nejčastěji se podílí na názorném sdělování informací v novinách, časopisech a v oblasti ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na mořskou ekologii, geografii a lidská práva.



Průzkumník oceánu je kniha, kterou nepřehlédnete pro její velikost. Na sedmdesáti dvou stranách vás autorka spolu s ilustrátorkou provedou mořským světem. Seznámíte se nejen s bájnými živočichy, ale také s tvory, kteří opravdu obývají dna oceánů, dozvíte se informace o rostlinách, o tom, co oceánům škodí a co udělat pro to, abychom pomohli.

Kniha obsahuje několik kapitol. Prvních pár je všeobecně o oceánu, poté už následujíc údaje o různých tvorech, kteří žijí v různých částech země, tedy oceánu.
Dále se potom dozvíte věci třeba o zpěvu a různých zvucích, které pod oceánem jdou slyšet. Určitě si vzpomenete na film "Zachraňte Willyho", jak zpíval a vydával zvuky a právě o tom se něco zajímavého dovíte.








Co mne nejvíce zaujalo, tak byla kapitola s názvem Cesta do hlubin. Hned první věta z této kapitoly mne zarazila, kdy je zde napsáno, že je stále 90% oceánu ještě neprozkoumáno. A pak následovaly další údaje, jako třeba zóna slunečního světla, kam až se světlo dostane pod hladinu a pak taky zóna stmívání, kde už nemůže probíhat fotosyntéza a proto tam většina rostlin nežije, ale někteří živočichové tam žijí. A o těch se dozvíme, jak to zvládají.



"A tohle víte?
Plejtvák obrovský, vážící 180 tun, sní za den 40 milionů kusů krilu, což jsou přibližně 4 tuny."







Průzkumník oceánu je knihou, kde jsou všechny důležité a velmi zajímavé údaje jednoduše popsány. Autorka si dala práci s tím, aby všechny fakta pochopily hlavně děti a aby se dozvěděli nejen něco zajímavého, ale také důležitého. Tím narážím na poslední kapitolu s názvem Jak oceán chránit.



Na konci knihy je Slovníček všech důležitých pojmů. Od slov jako Batyskaf až po Magnetické pole Země. S každým pojmem se setkáme v Průzkumníku a právě pro ujasnění všechny pojmy byly vypsány na konci a krásně vysvětleny.

Pokud máte doma malého čtenáře, který se vyžívá v podmořské říši, kterého zajímá všechno okolo ryb a moří, tak je tato kniha určitě důležitým kouskem, který by měl mít místo v jeho knihovně.



Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Průzkumník oceánu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 29. listopadu 2018

Příběh malého Andělína - David Almond

Autor: David Almond
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 220
Ilustrace: Alex T. Smith

"Takže," zeptá se znenadání profesor Zápuch, "může mi někdo dát příklad souvětí s nějakou správnou a zajímavou podřadicí spojkou?"
Přihlásí se Jeník Fuks.
"Sí, seňor!" houkne.
Profesor Zápuch sebou trhne.
"Proč mluvíš španělsky, hochu?" štěkne na něj.
Jeník přiloží ruku na znak na svém barcelonském dresu.
"Protože jsem Lionel Messi, seňor!" oznámí."

Bert jezdí s autobusem, jeho žena Betynka je školní kuchařka. A těmhle dvěma přibude na stará kolena do domácnosti andílek. Dají mu jméno Andělín. To si jednou Bert takhle šoféruje a andílka najde v náprsní kapse. Bertovým a Betynčiným přátelům připadá rozkošný. Páťákům Nele, Jeníkovi a Alici zrovna tak. Andělín je učiněný zázrak!
Jiní ovšem tak nadšení nejsou. Třeba výkonná ředitelka Krtková. Nebo profesor Zápuch. Ani tajemný číman v černém, který se vydává za školního inspektora. A pak je tu hromotluk Béďa Buchar - ten Andělínovi vyloženě nemůže přijít na jméno. A vypadá to, že jde andílkovi po krku...

Kniha Příběh malého Andělína byl u nás doma jasnou volbou, protože můj syn je "nakažen" babičkou, která andělíčky miluje a proto volba padla na tento dětský příběh. Když jsme jej začali s malým po večerech číst, byla to sranda pro něj i pro mě.

Andělín se totiž, z ničeho nic, objeví v náprsní kapse řidiče autobusu Berta. Ten jej vezme domů, kde si ho do parády převezme Betynka, jeho žena. Chovají se k němu jako k synovi. Betynka jej dokonce vezme do kostela, aby se podíval na ostatní anděly, ale s Andělínem to nic nedělá. Po pár kapitolách dokonce ukáže, že umí nejen mluvit, ale také psát a létat. Postupem času se ve všech těchto činnostech zdokonaluje. Ve škole jej mají všichni rádi a musí chodit do hodin, aby z něho vyrostl chytrý kluk. Hrát fotbal a hlavně na postu brankáře umí jako nikdo jiný.
Jenže je tady i pár lidí, kteří pro něj mají připravený jiný osud - dokonce jej chtějí zpeněžit. Malý anděl! To přece nejde, aby jen tak někde žil, musí přece z něho něco mít. A tak začíná dobrodružství, jak pro Andělína, tak i jeho kamarády za "svobodou" a klidným domovem.

Tak nejdříve k překladu. Ony to děti ještě asi nepochopí, ale když bude tento příběh číst dospělý, právě svým dětem, věřím, že si užije jména různých hrdinů a jejich docela srandovní popis. Takový profesor Zápuch, ten byl téměř skvostný. :-)
Další plusový bod získává Příběh malého Andělína za ilustrace. Jsou sice černobílé, ale skvěle oživují celý děj. Je jich docela dost, téměř na každé dvoustraně, jsou sice malé, ale za to hezky provedené a příjemné. Nejsou to rušivé elementy, ba naopak se malý těšil, co dalšího na něj vykoukne na další straně. Kresby vytvořil Alex T. Smith a povedly se.

Malý Andělín je v příběhu popisován jako maličký andílek s křídly, který miluje sladké, jako je marmeláda a jogurt, za to omáčky a maso, to vůbec nemusí. A přitom roste doslova jako z vody. Ale nápad, který autor tímto uvedl na světlo boží je úžasný, nejen, že "pomohl" jedné dvojici k vysněnému klukovi, ale i přijetí anděla ve škole bylo zářným příkladem, jak se děti k sobě mají chovat a neodsuzovat někoho jen proto, že je "jiný".

"To bude dobrý," chlácholí všechny Jeník. "Jestli ten v bílém je zároveň číman v černém, tak ten nijak nebezpečně nevypadal. Vypadal prostě jako..."
"Jako takový přerostlý trumbera!" doplní Nela.
"Máte pravdu," souhlasí Alice Obiová. "A my jsme..."
"Tým!" skočí jí do řečí Jeník Fuks. "Ten nejlepší! El mejor equipo!"

Kapitoly jsou docela krátké, takže myslím si, že čtení nebude pro děti překážkou. Jen tedy, pokud si děti chtějí číst samy, je to spíše už pro odrostlejší čtenáře. Pro ty malé bude lepší volbou předčítání. I když mi písmo přijde trochu větší než je klasika v knihách, přesto se může jevit text trochu nahuštěně. Já osobně bych to tipla na věk kolem devíti let.

Příběh malého Andělína je pohádkou, která v sobě má hned několik poselství. Myslím si, že děti to hned při prvním čtení neocení nebo jim to nedojde, ale pokud se nad knihou zamyslí později, dojde jim spousta věcí, které se v náznacích odehrávají v ději a dávají nějaké příklady k tomu, jak se chovat. A zrovna v tuto chvíli mě napadá ohledně Kvida, jednoho z negativních hrdinů, rčení - "Lež má krátké nohy". :-)

Jestli hledáte nějakou pohádkovou knihu pro své malé čtenáře, tak možná právě tato bude ideální volbou. Navíc se tak nějak Andělín hodí právě k vánocům, kdy je andělů všude plno, tak proč do toho nejít. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Příběh malého Andělína můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 28. listopadu 2018

Zrychlení - Alan Jacobson

Autor: Alan Jacobson
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 464

"Já jsem lékař pana Mayfielda, doktor Koossey."
"No," opáčila Vailová, "tím pádem máme něco společného. My jsme pana Mayfielda zatýkaly."
Koossey zatáhl bradu. "Tak vy jste ty, co ho postřelily."
"Kéž by," opáčila Vailová. Koosseymu se tahle odpověď nezamlouvala. Velká škoda, doktore. Nevíš, kdo je tvůj pacinet."

Když detektiv Robby Hernandez, přítel profilovačky FBI Karen Vailové, zmizí ve vinařské oblasti Napa Valley, nezbude po něm ani stopa, až na krvavou skvrnu a možnou souvislost s řáděním brutálního sériového vraha v okolí. Zatímco mordparta zápolí s pátráním po Robbym, vrah dráždí Vailovou zabíjením dalších obětí, jejichž mrtvoly zanechává na veřejných místech. Nese tento pachatel odpovědnost i za Robbyho zmizení?
Zběsilý závod s časem zavede Vailovou z Washingtonu do bohatých plážových letovisek v okolí San Diega i do výstředního přepychu Las Vegas, ale odhalí jí i šokující pravdy - pravdy, které Karen Vailovou navždy změní.

Alan Jacobson je autor bestselleru Sedmá oběť, uznávaného kritikou a uvedeného v Library Journal na seznamu nejlepších knih za rok 2008. Léta výzkumné práce u policie, konkrétně u FBI, Alana ovlivnila osobně i profesně a pomohla formovat příběhy, které vypráví, i různorodé postavy jeho románů.
Sedmá oběť i jeden z Alanových chystaných románů, Živý terč, se v současné době připravují ke zfilmování u jednoho z předních hollywoodských producentů.

Zrychlení je třetím dílem v hlavní roli s Karen Vailovou, kterou jsem si hned od začátku oblíbila. Její ironie, ale také správné rozhodování je na ni velmi sympatické a proto se není čemu divit, že jsem si tento díl nemohla nechat ujít. Pokud jste se nedostali k předchozímu dílu, k Drtiči, tak si jej před Zrychlením určitě přečtěte, protože na sebe navazují.
Jinak musím tedy říct, že Zrychlení se drží na stejné úrovni jako předchozí díly, ničím nevyniká a není lepší než předchozí, ale je to stále dobrý, čtivý a napínavý čtení.

Karen Vailová, společně s Dixonnovou, tvoří nebezpečný pár v honění a hledání zločinců. V tomto díle ovšem budou nejen hledat dalšího sériového vraha, ale také Robbyho, přítele Vailové, který zmizel z povrchu zemského. Dixonnová je ta, která pomáhá Karen zůstat nohama na zemi a věřit, že se mu nic nestalo, i když i ona si v posledních dnech zažila pořádnou dávku utrpení. Je s podivem, jak to ty ženské skvěle zvládají. V některých chvílích mi přišlo, že to nejsou jen tak obyčejné ženy, ale superženy. :-)
V tomto díle se navíc více zabýváme fungováním vnitřní politiky policejních sborů a také tím, jakou moc můžou mít "zloduši" nad obyčejnými lidmi. Jak dokáží manipulovat třeba s úplně obyčejnou matkou, která miluje svého syna a udělá všechno pro to, aby jej ochránila. Na světlo se dostává spousta tajemství, temných spolčení lidí, u kterých byste to nečekali a musím uznat, že některé vztahy byly překvapivé. Ovšem nejdůležitějším bodem celého příběhu zůstává záchrana Robbyho a odhalení vraha, který nechává své oběti na veřejných místech...

Autor se držel svého standartu, a to v tom smyslu, že všechny postavy byly stejné jako v předešlých knihách. Karen Vailová zůstává ironickou, duchaplnou a odhodlanou bojovnicí, Dixonnová je přímá, upřímná a nebojácná, ale přitom umí být i velmi citově založená. A třeba Brix je pořád stejně odtažitý, ale místy dává najevo zájem o situaci kolem něj.
Celkově se mi celý příběh líbil, nebyl nervydrásající, ale napínavý ano. Pořád jsem čekala, co Robby, jestli se objeví, nebo ho autor nechá "oddělat".

"Co takhle kdybychom ho probudili jen na tak dlouho, než odpoví na otázky?" A pak ho zase uspali, tentokrát natrvalo. Počkat, neřekla jsem to poslední nahlas? Vailová mžikla pohledem z Dixonové ke Koosseymu. Žádná reakce. Uf."

Zrychlení je detektivní příběh, který vás bude bavit, ale musíte tuto sérii číst od začátku. Vztahy mezi všemi hrdiny se postupně vyvíjejí, objevují se nové postavy, které zamotají dějem a proto je nutné začít prvním dílem, aby vám ve vyprávění nic neuniklo.
Musím uznat, že jsem opravdu zvědavá, jak bude vypadat výsledný film, který se chystá, a i když na filmy nekoukám, tak tady udělám výjimku. Nejvíce jsem samozřejmě zvědavá, jako každá ženská, jak bude vypadat Karen, kdo ji bude hrát a kdo Robbyho. :-)

Jestli v té záplavě různých detektivek a thrillerů hledáte něco, co vás bude bavit, tak si po této sérii rozhodně podívejte. Hlavní postava, profilovačka Karen Vailová je impozantní žena, kterou si zamilují jak ženy, tak muži. Její smysl pro humor a ironii je někdy velmi odzbrojující, dokázala mne rozesmát i ve chvílích, kdy šlo do tuhého.
A nesmím zapomenout na to, že autor dal do příběhu fakta ohledně práce FBI a ostatních policejních kast. Jak v předešlých dílech, tak i v tomto se mi líbily jeho poznatky, díky tomu celý příběh působil přesvědčivě. Práce všech vyšetřovatelů byla uvěřitelná a je z ní cítit nejen důležitost, ale také složitost, kdy musí hledat i sebemenší náznaky, aby se něčemu dopátrali.

Za mě můžu nejen Zrychlení, ale všechny díly doporučit.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Zrychlení můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 27. listopadu 2018

Zlatá klasika: Vicar

Autor: Victor Arriagada Ríos
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 192

"V Chile žije chlapík, který moje kačery nakreslí levou zadní!"
Legendární Carl Barks se v rozhovoru pro americké noviny zmiňuje o Vicarovi.

Komiksová série Zlatá klasika představuje výběr nejlepších příběhů s kačerem Donaldem, strýčkem Skrblíkem, Mickeym Mousem, Goofym a dalšími hrdiny z Kačerova od nejslavnějších disneyovských autorů. I s jejich přispěním postupně vznikl unikátní svět, který dodnes svými příběhy dokáže bavit komiksové fanoušky po celém světě.

Vicar
Víctor Arriagada Ríos je jedním z mnoha autorů, kteří takřka v anonymitě rozvíjeli postavu kačera Donalda. Jeho výborné komiksové série vydávané každý týden si však postupně získaly oblibu a podpis Vicar se stal známým. Tato díla vycházela více než třicet let a byla populární zejména mezi mladými čtenáři.
Jeho styl přetéká průlomovými nápady a vynalézavostí zejména ve scénáři a přispěl k rozvoji a oživení nezapomenutelných kačerovských postav. Tento výběr přináší jeho nejoblíbenější příběhy z několika zajímavých okruhů, které jsou stále poutavé. Co byste třeba řekli na Donalda jako asistenta v komiksovém ateliéru?


Ve čtvrtém díle Zlaté klasiky se dočteme informace o ilustrátorovi, který byl na začátku své kariéry neznámý a dlouho nedoceňovaný. Až později se stal nedílnou součástí kačerů a jejich světa, a jeho etapa v tomto světě trvala bezmála třicet let.
Za jeho kariéry se věnoval Donaldovi a jeho strastem a slastem, na více než deseti tisících stranách.
Jedna z minulých knih byla věnována Carlu Barksovi, a jeho fotografie visela právě Vicarovi v ateliéru, protože jeho tvorbu považoval za nejlepší a měl v něm vzor. Je uváděno, že Vicar je odborníkem v zachycování rozličných nálad a pocitů u svých hrdinů. Dodnes nikdo nedokázal nakreslit Donalda tak strašlivě naštvaného, zachmuřeně sklíčeného, potlačovaně rozzuřeného, zahanbeně rozpačitého nebo radostně nadšeného.

V knize se dozvíme spoustu informací, nejen charakteristiku autora, kde se zaměříme na detaily a pravidla jeho tvorby.

V tomto díle jsou komiksy rozděleny na tři části. V první jsou tři a odkazují na Vicarovu tvorbu a jak jej ovlivnil Barksův odkaz.
V druhé části je 9 příběhů z kačerovského života a v třetí, poslední části je pět příběhů, které autor nejen nakreslil, ale také sám napsal.




Zlatá klasika: Vicar je kniha určena dětem od sedmi let a opět si užijí všechny kačeří hrdiny. Já sama se musím přiznat, že mě to ještě nepřešlo a prvně si přelouskám všechny komiksy, kterých je i tady dost a tím si umírním svůj absťák a až poté si čtu drobné písmo, které vysvětluje celý život a tvorbu Vicara, abychom jej lépe poznali.
A jak to bylo i u předešlých dílů, tak i tady není nutné si tyto malé řádky číst. Děti ocení komiksy a kačeří příběhy, dospělí ocení i informace okolo, jako zpestření.

I s přibývajícím věkem se přiznávám, že mne tyto příběhy stále baví a ani mě nikdy neomrzí. Holt je to Zlatá klasika. Všechny příběhy jsem si užila, brala to jako úžasné zpestření mezi všemi těmi thrillery, co teď převážně čtu.
A navíc jsem zjistila, že mé dítě začne na komiksech svou čtení dráhu, protože u každého druhého obrázku vydával neurčité zvuky - jednoduše se bavil tak, jako já. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Zlatá klasika: Vicar můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 26. listopadu 2018

Nikdy nezapomenu - Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 447

"Popsal vraha jako mladíka z dobré rodiny, vychovaného, vzdělaného, který onoho večera spáchal největší pitomost svého života. Bude žít s tím strašlivým tajemstvím, které zahrabal na dno duše. Až do své smrti.
Pokud ho neskřípnou dříve…"

Jediný svědek její smrti. Nebo její vrah?
Jamal si nejprve všimne červené šály. Vlaje ve větru, zachycená na plotě. Pak uvidí i tmavovlasou ženu stojící na kraji hluboké propasti. Mladík chytí červenou šálu a hází ji ženě jako záchranné lano, aby jí pomohl dál od okraje útesu, ale ona zničehonic skočí dolů. Jamal zděšeně zírá na nehybnou postavu dole pod sebou. Tělo neznámé ženy leží na studené oblázkové pláži. Její krk je ovázaný červenou šálou.
Tohle je Jamalova verze příběhu. Věříte mu?



Michel Bussi se narodil 29. dubna 1965 v Louviers a působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, Code Lupin, v němž se už přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla, a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny (Motto 2017) a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka (Motto 2016), která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knih se prodalo přes tři a půl milionu výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.



Michel Bussi se řadí mezi mé opravdu oblíbené autory. Jeho knihy jsou pro mne TOP, až na jednu výjimku, ale o tom tato recenze není. Je o tom, že v knize s názvem Nikdy nezapomenu mne autor opět přesvědčil, že umí psát, umí vyprávět, umí tak skvěle zamotat děj, že nevím, kde je nahoře a kde dole, a přesto si tu jízdu užívám na sto procent.

V tomto příběhu jde hlavně o Jamala. Je to mladý muž, který při jednom běžeckém tréninku zahlédne sebevražedkyni. Nezná ji, ale stačí mu jediný pohled a ví, že ji musí zachránit. Ona stojí na kraji útesu, ubrečená, v roztrhaných šatech a on se snaží ji dostat do bezpečí. Dívka se nenechá a padá... Jamal běží dolů pod útes a tam společně s dalšími dvěma svědky vidí už jen prázdnou schránku. Dívka je mrtvá.
V tu chvíli ho začnou trápit nejen výčitky, že neudělal víc, ale také další problémy. Začínají mu chodit zvláštní hnědé obálky, které mluví o jiném zločinu - znásilněné a uškrcené ženě necelých deset let zpátky. Proč mu to chodí? Jamal nemá kloudnou odpověď...
A pak... Byla ta sebevražedkyně reálná? Nebo to byla vražda? Stal se svědkem? Nebo snad zabil sám? Ze všech stran se na něj sypou informace a on se dostává doslova na kraj útesu.. Jen skočit....

Hlavním hrdinou je Jamal, jak už jste z předešlého odstavce pochopili, ale samozřejmě se zde objeví mnohem více postav. Každá z nich má svou jasnou úlohu v ději a nebýt jich, tak by nemohl být příběh celý.
Autor v této knize dokázal jedno. Perfektně pospojovat postavy jakou loutky, každou jiným špagátkem k někomu jinému. A pak jen tahal za pomyslné nitky a pohrával si se mnou. V jednu chvíli jsem neměla ráda Monu, pak najednou Piroze, bezmezně jsem věřila Le Medefovi, a po pár stránkách jsem mu nevěřila ani nos mezi očima. Nejdříve mi byly všechny postavy sympatické, potom mi být přestaly. Autorův způsob charakteristiky postav je úžasný. Dokáže do každé postavy dát z každého trochu, tím pádem působí jako chameleoni a pak vás jen a jen překvapují.

Nikdy nezapomenu se odehrává v přítomnosti, ale protože zde jde i o vraždu, která se udála před deseti lety, sem tam se čtenář dostane do minulosti. Ale to jen a pouze skrz dopisy a formuláře v hnědých obálkách, které někdo tajemný posílá Jamalovi. Vždy je v textu jasně dané, v jaké době se čtenář nachází, takže se neztratí a navíc propojení minulosti a přítomnosti je opět důkazem úžasné autorovy schopnosti vyprávět.

„Všechno jste si vymyslela?“
„Možná. Strašně ráda vykládám pohádky.“

Děj v knize je opravdu záživný a od začátku jsem byla vtažena přímo do centra dění. Horko těžko jsem knihu odkládala, protože celý příběh byl tak napínavý a čtivý, že jsem měla potřebu číst pořád dál a dál. V jednu chvíli jsem sice měla pocit, že už je to trochu moc překombinované, bylo to ve chvíli, kdy jsem se dostávala k rozluštění celého případu, ale pak se to opět "uklidnilo" a samotný konec knihy mě dostal do kolen. Nečekala jsem, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Pár stránek před koncem jsem si byla jistá, že už vím, kdo je vrahem, že vím, co koho vedlo k jakému činu, a to by nebyl autor, aby mne ještě nepřekvapil. A já vlastně nevěděla nic. Vím, že nic nevím. Tohle jediné platilo.

Nikdy nezapomenu je bravurní příběh který bude bavit ženské i mužské čtenáře. Všechny věci v ději vás budou nutit k tomu, abyste přemýšleli nad tím, co se ve skutečnosti stalo, ale věřte mi, nedojdete pravdě, dokud nedočtete do konce. A rozhodně nebudete mít ani tušení. Celou dobu totiž autor dává samé falešné indicie, takže vás čeká velké překvapení.

Pokud hledáte dobrý thriller, hodně psychologický, který vás bude bavit a pokud chcete vidět, jak někteří jedinci dokáží ovládat svůj pocit pomsty, přetvářku a lhaní, tak si přečtěte tuto knihu. Věřím tomu, že budete udiveni, co všechno si autor vymyslel. Jeho fantazie nezná mezí. Za mě je to skvělá, jedinečná, top kniha.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Nikdy nezapomenu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 24. listopadu 2018

Tajemství jedné knihovny aneb Ze života knižních skřítků - Eva Dolejšová

Autor: Eva Dolejšová
Ilustrace: Monika Davidová
Nakladatelství: Bambook
Rok vydání: 2017
Počet stran: 96

"Knižní skřítci se starají o knížky i příběhy v nich. Pečují o pohádkové postavy, aby všichni ti princové a princezny, draci a čarodějové zůstávali ve svých příbězích. Třeba v mé knihovně bydlí samozřejmě i Karkulka. Pohádku o Červené Karkulce všichni znáte.
Pamatujete si, jak šla s košíkem s bábovkou pro babičku přes les a tam na ni čekal zlý vlk? Karkulka v naší knihovně už měla dost toho věčného courání přes les do chaloupky k babičce a čekání, až je obě dvě vlk zbaští. Ta moje Karkulka chtěla mít také jednou krásné šaty jako Popelka a zatančit si s princem. Záviděla to Popelce už dlouho. A tak si představte, že utekla do její pohádky!"

Knížka je určena pro děti mladšího školního věku. Nenásilnou, zábavnou i humornou formou se snaží přivést děti ke čtení, ke knihám, ale i k zamyšlení nad okolním světem, chování ke svému okolí, ke svým kamarádům. Snaží se podnítit děti, aby přemýšlely o příběhu, který čtou a zkusily domyslet, jak by se zachovaly, jak by příběh mohl skončit.
Tím v nich prohlubuje samostatné myšlení, schopnost mít vlastní názor, ale i fantazii. Její nedílnou součástí jsou zábavné úkoly, omalovánky, komiksy, doplňovačky, které podnítí v dětech pocit, že spoluvytváří příběh, zdokonalují jejich výtvarné schopnosti, slovní zásobu.
Díky interaktivní povaze knihy je možné ji považovat i za jakousi formu "památníku", po letech se děti mohou ke knize vrátit a podívat se, jak a co spoluvytvořily. Kniha akcentuje výchovu ke čtenářství a lze ji využít i v knihovnách na různé besedy a akce s dětmi.

Tajemství jedné knihovny je pro mne velmi překvapivým dílem. Protože když jej svému dítěti dáte, zároveň od něj posléze něco dostanete. :) Ale to rozvedu později. Teď bych ještě ráda napsala, že pohádka, která se zde ukrývá, není jen o knihovně, ale také o skřítcích, o knihách, o tom, co všechno obnáší vše kolem knih. Jak už se píše v anotaci, je zde hodně kladen důraz na to, aby děti četly a neseděly jen s mobilem v ruce nebo u počítače a párkrát je to zmíněné i v samotné příhodě skřítka Hašpršpuly.



Tento skřítek s jménem jako jazykolam - Hašpršpula - vás bude provázet každou stránkou. Někde vám něco vysvětlí, něco ukáže, něco naučí. Na začátku se samozřejmě představí, vysvětlí čtenářům, co je kniha, jak vzniká a kdo za ni může a jak to přijde, aby se narodil skřítek.
V dalších příbězích vás potom seznámí třeba s knihovnicí Aničkou nebo popíše svou první cestu vlakem.
Ač se kniha jmenuje Tajemství jedné knihovny, spíše je to povídání o knižních skřítcích a o tom, jak se jim ve světě knih a u lidí bydlí a co všechno mají na starosti.

A teď k tomu, co jsem psala výše - že vám kniha něco i dá. To jsem napsala z toho důvodu, že je napsána a udělaná tak, aby do ní děti mohly kreslit a psát. Obsahuje různé volné prostory, řádky, čtverečky, kdy Hašpršpula vždy určí, co mají napsat nebo nakreslit. A mám pocit, že to bude krásná vzpomínka. Když je necháte všechno vyplnit a pak, za pár let, se do té knížky podíváte, vykouzlíte nejen sobě, ale i třeba svému dítěti, úsměv na tváři. Já osobně se tedy těším HODNĚ, až to malý bude umět, a ty knihu pak nedám z ruky. :-)

"Ondřej Hořejší chodil do knihovny již od doby, kdy vlastně ještě ani nechodil, protože to pořádně neuměl. Byl mu sotva rok a maminka ho do knihovny vozila v kočárku. Ondráškova maminka milovala knížky a četla úplně všechno, co jí přišlo pod ruku, včetně reklamních letáků na slevy, když náhodou neměla ke čtení nic jiného. To se jí ale stávalo zcela výjimečně, pouze při čekání v řadě u pokladny."

Písmo je v knize poměrně velké, takže malí čtenáři nebudou mít problém příběhy přečíst. A i když se může zdát, že je text poměrně nahuštěný (jsou tam celé stránky textu), je to vyprávění velmi jednoduché, takže se děti určitě neztratí.
Kniha je netradiční nejen díky tomu, že do ní můžete psát, ale i svou velikostí. Je větší než většina dětských knih, takže vyčuhuje i v tomto směru. Ilustrace, kterých je strůjcem Monika Davidová jsou povedené, velmi pěkné a veselé. Je jich poměrně dost, takže ani o to nebudou děti ochuzeny.

 Jednoznačně můžu říct, že Tajemství jedné knihovny se bude líbit všem dětem, které mají rády skřítky a taky těm, které rády malují, píšou, hádají a vůbec přemýšlejí nad tím, co čtou. Zábavnou formou je zde vysvětlena spousta informací co se týče knih a třeba i to, jak se ke knihám rozhodně NEchovat. Hašpršpula opravdu nic nevynechal, ba naopak, přidal pár svých příhod, které jsou veselé i dobrodružné a děti se nudit rozhodně nebudou.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Tajemství jedné knihovny aneb Ze života knižních skřítků můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 23. listopadu 2018

Někdo blízký - Cara Hunter

Autor: Cara Hunter
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Host
Počet stran: 350   

"Ještě nikdy jsem takový dětský pokoj neviděl. Leda snad v nějakém připitomělém sitcomu. Na podlaze, na skříňkách i pod postelí jak vymeteno. Nikde nic. Hřeben položený v dokonalé rovině s kartáčem. Plyšáci usazení v řadě. Prohlížejí si nás korálkovýma očima. Působí to víc než znepokojivě. Nejen proto, že se to divoké a nespoutané dítě, které jsem viděl na videu, ani trochu nehodí do tak nepřirozeně uklizeného pokoje."

Psychologické drama.
Vědí, kdo to udělal. Možná si to ještě neuvědomují. Ale vědí to.
Když osmiletá Daisy Masonová zmizí během oslavy z domu, inspektor Adam Fawley dobře ví, že v devíti případech z deseti je pachatelem někdo blízký. A Daisyina rodina je přinejmenším zvláštní - matka se při výslechu zoufale snaží udržet zdání normálnosti, kdežto otec je chladný a nepřístupný. A pak je tu Daisyin mladší bratr, zakřiknutý a nemluvný...
Inspektor Fawley hraje o čas a snaží se najít jakoukoli stopu, ale dívka jako by se propadla do země - nikdo nic neviděl, nikdo nic neví. Ale všichni mají na událost svůj názor a zdá se, že každý skrývá nějaké tajemství.

Někdo blízký je nový thriller autorky Cary Hunter, který se zabývá únosem dítěte. Je to hrůzostrašné pomyšlení, když se vám ztratí dítě a jako rodič jste bezradný. Nevíte kde, kdy, proč a jak. Co dál? V tomto příběhu ovšem platí jedno - nikdy rodinu nepoznáte, dokud s ní nežijete. Hlavní hrdinové, rodina Masonových vypadá na první pohled jako spořádaná, milující...

Číst dál můžete klepnutím přímo sem.

úterý 20. listopadu 2018

Lískový les - Melissa Albert

Autor: Melissa Albert
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

"Ve spánku se sny mohou proměnit ve skutečnost..."

Fanoušci Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti a Dětí krve a kostí se ztrácí v Lískovém lese...
Sedmnáctiletá Alice a její máma strávily většinu společného života na cestě, s neobyčejnou smůlou v patách. Když však Alicina babička, podivínská spisovatelka temných pohádek, zemře o samotě na svém pozemku - Lískovém lese - teprve tehdy Alice pozná, jak velkou smůlu může mít.
Její máma je unesena bytostí, která tvrdí, že pochází z drsného nadpřirozeného světa babiččiných pohádek.
Jediným vodítkem je vzkaz, který ji zanechala máma: "Drž se dál od Lískového lesa." Jenomže pokud chce Alice získat svou matku zpět, musí se právě na ono zapovězené místo vydat, a poté proniknout do světa, kde babiččiny pohádky začaly...

Melissa Albert pochází z Illinois a žije v newyorském Brooklynu. Lískový les je její románová prvotina, která se stala bestsellerem New York Times. Říká o sobě, že pořád čte a občas píše.

Lískový les je přesně ten typ knihy, kterou si užijete od začátku do konce. Pořád se něco děje, tajemství vyplouvají na povrch pomalu, stránku za stránkou a vy doufáte, že to všechno dobře dopadne. Prostě a jednoduše, musí! :-)

Alice je sedmnáctiletá holka, která se svou matkou nikde nevydrží dlouho. Co chvíli se stěhují a hodně času tráví v autě. Musím říct, že mi byla sympatická jako postava už jen tím, že nemrčela a ač byla docela vzteklá, dokázala se ovládat a to nucené stěhování v pohodě zvládala. To, co je nutilo pořád kočovat byl fakt, že se jim stávala docela divné věci a když k tomu došlo, její matka zavelela, že je nutná změna bydliště.
Jednoho dne se však něco změnilo. Přišel dopis, který Alice nedokázala tak úplně rozluštit, ale matka ji nic nevysvětlila. Místo toho si našla chlapa a zůstaly na jednom místě. Alice očekávala nějakou pohromu, která je bude nutit se opět stěhovat, ale nic takového nenastalo. Může za to ten dopis? Ale co v něm bylo?
Po nějaké době je její matka unesena do Lískového lesa a Alici začíná mnoho věcí docházet... A vydává se na strastiplnou cestu do tajemného, temného a zlého Lískového lesa...

Nejdříve k hrdinům příběhu. Protože se zde setkáte s pár lidmi, kdy vám někteří polezou krkem, některé si oblíbíte, ale stejně i ti, co se vám nebudou zamlouvat mají takovou roli v ději, že vám tím krkem nepolezou dlouho. Autorka si dala tu práci a vymyslela charaktery, které ač byly jízlivé nebo intrikářské, přesto jsem je neodsuzovala, nehanila a líbily se mi.
Samozřejmě je nejdůležitější Alice, která na mne od začátku působila mile a jako hlavní hrdinka mi naprosto vyhovovala. A i když se začala dozvídat věci, které ji nebyly po chuti, i tak zvládala zachovat důstojnou tvář a to mi bylo "po chuti".

Čeho si ovšem na knize všimnete jako první, tak je jisto jistě obálka. Je fakticky krásná. Povedla se a grafika, která vás čeká uvnitř,  naprosto odpovídá příběhu. Když se začtete, začnou vám dávat smysl i obrázky, které na obálce jsou - jako je kost, ptačí klec, hřeben... Když jsem dočetla, byl to takový příjemný pocit, jakmile jsem se podívala na obálku a dala si ty věci do spojitosti s příběhem.

"Je to tvoje chyba, Alice," oznámila mi Katherine. Sehnula se k Ellerymu, sebrala zašpiněný nůž a podala mi ho. "Teď je řada na tobě. Zabij se."

Lískový les je sice kniha, která je doporučována mladším čtenářům, ale podle mě neurazí i starší čtenáře, kteří si užívají fantasy žánr. I přesto, že hrdinové nemají ještě ani dvacet let, chovají se na svůj věk velmi sympaticky a bez přehnaných pubertálních chvilek, takže určitě nebudou vadit i těm dospělým. A co se týče samotného příběhu, kniha je sice přirovnávána k Sirotčinci, ale pro mě to bylo zcela něco jiného. Jinak kouzelného a jinak nadpřirozeného. Ale i přesto je Lískový les neméně dobrý jako Sirotčinec. Myslím si, že tady máme další příběh, který bude adeptem na filmové zpracování.

Pokud tedy můžu doporučit, tak nejen pro fanoušky Sirotčince, ale pro všechny, kteří mají rádi fantasy žánr pro mládež, to jsou přesně ty knihy jako Harry Potter, Nikdyuš nebo třeba Caraval. Autorka si totiž vymyslela svůj vlastní svět v podobě Lískového lesa, kam by se mnoho z nás určitě chtělo podívat. Já tedy určitě a myslím si, že po dočtení mi dá mnoho lidí za pravdu. A že budeme pořádat hromadné výlety do lesa a hledat společně právě ten Lískový.

V příběhu najdete spoustu tajemství, temných scén i zlých záporáků, přesto se dočkáte i romantických chvilek a hlavně pár překvapení, které vám můžou vyrazit dech. Já si čtení užila od začátku až do konce a jsem vážně ráda, že jsem objevila další svět, který budu obdivovat. Doufám, že s Alicí jsem se neviděla naposledy, i přesto, že její příběh byl změněn a ukončen...

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji knihy Dobrovský, kde si Lískový les můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 19. listopadu 2018

Šupina pro štěstí - Petr Jánošík

Autor: Petr Jánošík
Rok vydání: 2018
Počet stran: 87
Nakladatelství: KKnihy.cz

"Karty, se kterými v životě hrajeme, byly rozdány již před naším narozením a záleží jenom na nás, k jaké hře je použijeme. K dobré, nebo ke zlé."

Karty, se kterými v životě hrajeme, byly rozdány již před naším narozením a záleží jenom na nás, k jaké hře je použijeme. To platí také pro hrdiny těchto příběhů, jejichž rozhodování je navíc ještě ovlivněno setkáním s nadpřirozenou silou.
Povídky v této knize jsou vyprávěny formou pohádky nebo ezoterického, fantasy či sci-fi příběhu a čtenáře přinutí k zamyšlení.

Petr Jánošík se narodil v roce 1965 v Plzni. Původně technik později vystudoval bakalářský studijní program Právní specializace. Poté se rozhodl věnovat výtvarné činnosti, fotografování, psaní knih a kreativnímu bubnování. V současné době jsou tyto činnosti jeho koníčkem. Jako správný kočkomil doma chová čtyři kočky, které jsou pro něj stálým zdrojem inspirace. Také rád provozuje tvůrčí chůzi. Díky své ženě přišel na chuť cestování.
Jeho prvotinou je první díl fantasy trilogie Bratrstvo sedmé brány, kterou vydal vlastním nákladem a jejíž druhá část je před dokončením. O několik let později spolupracoval na zpracování životopisné knihy Vypravování o normálních lidech.

Šupina pro štěstí je povídková kniha, která obsahuje jen pár příběhů, za to ale některých opravdu zábavných a poutavých. Autor píše takovým příjemným, pohádkovým stylem, ale sem tam se v některé části objeví i strašidelný efekt, kdy si čtenář řekne, že to pohádka rozhodně být nemůže.

Kniha obsahuje 6 povídek a to Šupina pro štěstí, Starý muž a Max, Starý muž a vlci, Zpověď, Závoznická pohádka a Poslední výzva. Některé příběhy se mi líbily více, jiné méně, ale určitě hned první, Šupina pro štěstí, byla nejen nejdelší, ale také, aspoň pro mě, nejlepší.
Nebudu vám zde popisovat jednotlivé povídky, protože jsou opravdu krátké a kdybych se o to snažila, tak vám prozradím hlavní pointu.
Zvlášť u Poslední výzvy, která je dlouhá jen nějakých deset stran, bych se obávala o prozrazení poselství, které chtěl autor čtenářům předat.

"Kde ste se tady vzal, člověče?“ Muž se posadil, opřel se zády o stěnu a pomalu se probíral z bezvědomí. „Všechny dnešní klienty jsem dávno ubytoval, už máme plno. A na vás si nepamatuju,“ pokračoval mužský hlas. Muž zvedl hlavu a spatřil chlapíka v ošuntělé uniformě Armády spásy. Ta uniforma mu neseděla. Vlastně to bylo spíš naopak. Chlapík neseděl té uniformě. Byla mu veliká ve všech směrech, stejně jako čepice na jeho hlavě. Bylo to jaksi nepatřičné."

Co vám můžu slíbit je, že se nudit u čtení nebudete. Je to kniha, kterou ocení všichni, jež rádi přemýšlejí nad svými činy. Ale nechtějí naopak číst nějaké poučné, kázající články, ale rádi se ponoří do příběhu, který v sobě bude mít myšlenku a čtenář si ji bude moct v sobě dále rozvíjet ke své plné spokojenosti.
Je pravdou, že nejednou jsem se nad některou povídkou pozastavila a znovu si vše v hlavě přehrála a pak přemýšlela, co bylo důležité v ději a co méně a hlavně, zda mi něco dala. Přiznejme si to, každý čeká od knihy, že mu dá to "něco", aby po přečtení měl pocit, že nepromrhal svůj drahocenný čas.

Co se mi na knize líbilo, tak je fakt, že příběhy pochopí mladší i starší čtenáři. Je to napsáno srozumitelně, jednoduše a věcně, a ač se v ději objevují nadpřirozené bytosti nebo jevy, kterým lze těžko uvěřit, působí to věrohodně a já se přiznám, že sem tam na něco mezi nebem a zemí věřím.

Není to kniha, kterou byste četli dlouho a měli z ní kdovíjaký požitek, jde spíše o to, jak si jednotlivé povídky převedete do svého života a jestli si z nich něco vezmete. Já za sebe můžu říct, že se mi to líbilo, byla to oddechovka, která mne nejednou přinutila se zamyslet, co se vlastně kolem nás děje nebo neděje. A taky že stačí chtít a půjde to. Jen věřit! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji autorovi a a na stránkách KKnihy.cz si můžete knihu Šupina pro štěstí zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 16. listopadu 2018

Stesk po krvi - Dario Correnti

Autor: Dario Correnti
Nakladatelství: Host
Počet stran: 460
Rok vydání: 2018 

„Lehne si do postele a přikryje se až po bradu, ale ještě se jí nechce zhasínat světlo. Možná nechá zapnutou lampičku. Víc než skutečné temnoty se bojí tmy. Protože tma je něco, co zná, ale opravdová temnota ještě ne. Vždycky jí unikala z dosahu, i když vedle ní žila.Bude jeho pohled neproniknutelný, nebo smutný? Bude se tvářit vlídně, nebo odtažitě? A jak se na něj bude dívat ona? Tato otázka ji děsí ze všeho nejvíc. Měla by se k vrahům pociťovat spíš nenávist, nebo soucit? A kým je tváří v tvář tomu zlu ona? Dřív bývala oběť, tečka. Teď už ne. Teď je z ní někdo, kdo chce o zlu vyprávět. Ale má to dělat s odstupem, nebo se soucitem? A s jak velkým soucitem?“

Z propasti času se vynořil nemilosrdný vrah a žádná žena před ním není v bezpečí.
Městečkem v severní Itálii otřese řada brutálních vražd. Mrtvoly zavražděných žen jsou zohavené, vykazují známky kanibalismu, nedaleko nich leží jehly uspořádané jako při magickém rituálu a na místě činu se pokaždé objeví tajemný krvavý nápis.
Zatímco policie sleduje falešnou stopu a nepolapitelný vrah znovu udeří, případu se začnou věnovat dva novináři: zkušený matador Marco Besana, jemuž hrozí předčasná penze, a praktikantka Ilaria Pittiová, která je kolegům v redakci kvůli své nešikovnosti jen pro smích.
Spojuje oběti něco víc než jen to, že to jsou ženy? A co je pojí se sériovým vrahem, který zemřel před více než sto lety?
Na venkově bují pokrytectví i podezřívavost a novinářské prostředí je prosyceno závistí a hořkostí. Marco a Ilaria jsou však odhodlaní vytrvat a odhalit vraha za každou cenu.

Celou recenzi si můžete přečíst na portále Chrudimka.cz
! ZDE !



Čas vlků - Elisabet Nemertová

Autor: Elisabet Nemertová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 360

"Švédsko. Druhá světová válka.
Celý svět bojuje se zlem.
Dva lidé bojují za dobro."

Starodávná legenda praví, že v každém člověku žijí dva vlci, kteří neustále bojují o tlukot srdce. Jeden z nich je strach a nenávist a ten druhý láska a důvěra. Který z vlků vyhraje? Ten, kterého živíme.
Čas vlků je kniha o odvaze a lásce ve stínu války. O odvaze postavit se za to, v co v nitru věříme, že slabé a bezbranné, odvaze bránit právo na svobodu těla i ducha a neuposlechnout rozkazy. I nejčernější temnotou jasně prosvítá zářivé světlo lásky a naděje. A coby symbol boje a dobra se zlem čtenáře celou knihou provázejí tři sněhobílí vlci.

Elisabet Nemertová se narodila roku 1950 ve Stockholmu. Vyučuje švédštinu, historii, dějiny umění a filmovou vědu na střední a vysoké škole. Věnuje se rovněž psaní učebnic, příruček a vzdělávání odborníků v těchto a příbuzných oborech. Je také úspěšnou spisovatelkou - vydala již několik knih, především historických románů a románů pro ženy. Historický román zasazený do druhé světové války Čas vlků (Vargarnas Tid, 2016) zaznamenal ve Švédsku velký ohlas a byl nominován na Knihu roku 2017.
Elisabet Nemertová nyní žije se svou rodinou mimo Stockholm a připravuje další román.

Román Čas vlků můžu zařadit přesně k těm knihám, které nutně potřebuji kvůli obálky. Obálka s vlky je naprosto skvostná, je krásná a působí až mysticky. Příběh samotný je příjemný, a ač se tam řeší docela těžká a pro mě nikdy nepochopitelná témata (jako jsou třeba následky druhé světové války nebo postoj společnosti ke svobodným matkám), přesto musím říct, že se mi čtení líbilo.

Magdalena a Nils jsou sourozenci, kteří vyrostli se svými rodiči v chudobě. Jelikož se děj odvíjí v roce 1939 a později, není nic zvláštního na tom, že někteří lidé byli málo movití, jiní více. U těchto dvou postav je autorkou krásně popsáno, jak si oba hrdinové svého nového vydobytého postavení váží. Protože zažili obě varianty, jako žít v chudobě i "bohatství", ke kterému se ovšem dopracovali sami, tak se chovají příkladně, užívají si svých nových nabytých statků, ale přitom zůstávají nohama na zemi a snaží se pomáhat i kolem sebe ostatním lidem.
Třetí, velmi důležitou postavou v příběhu je Carl-Magnus, syn bohatých rodičů, který vyrůstal v dostatku všeho na zámku. S postupem času, kdy dorostl v mladého muže, začal se u něj projevovat právě ten způsob nadřazenosti nad ostatními. Ovšem poté, kdy navštíví Hitlerovo Německu, chvíli před tím, než dojde k anexi Polska, jeho postoj se rapidně změní. Jako kdyby najednou otevřel oči a pochopil...
Magdalena a Carl-Magnus pak v průběhu příběhu budou mít ještě hodně co říct...

Ač se mi Čas vlků opravdu líbil, nemůžu si pomoct, ale chvílemi jsem se cítila v pasti. Takový pocit, že je tam spousta děje, každý prožívá něco jiného a já se neuměla do žádné postavy vžít. V době, kdy jsem myšlenkama byla ještě u Magdaleny a Vivecy, najednou se Carl-Magnus ocitl v těžkém okamžiku a já se zase musela soustředit na něco jiného. Bylo to pro mě celkem rušivé. Jako bych měla pocit, že když se budu zabývat Nilsem a jeho obchodem, uteče mi podstata životního kroku Magdaleny, který začala dělat v novinách ohledně mateřských škol a pěstounské péče. Jako bych se ve všem tom ději plácala. Jako by autorka chtěla napsat toho tolik, aby nebyl prostor pro žádné hluché místo. Ono tam hluché místo nebylo fakt žádné, za to tam bylo tolik dějových linií, že jsem si připadala jako na horské dráze a neuměla si to pořádně zpracovat sama v sobě.

Kupodivu nejvíce jsem si užívala kapitoly, které pojednávaly o starém myslivci, jenž žil u zámku rodičů Carl-Magnuse. Opatroval celý panský les spolu s krkavcem a vlkem.
Díky těmto zvířatům a této postavě, dostal příběh trochu mystický nádech. Třeba v okamžiku, kdy se Carl-Magnus ocitl v židovské čtvrti v Berlíně a schylovalo se ke katastrofě, objevil se krkavec, jenž mu "nějakým" způsobem pomohl. Bylo možné aby to byl ten jeden a ten samý, který žije a létá u jejich myslivce?

"Kdy přijde člověk o schopnost žít v přítomnosti, vnímat krásu okamžiku?"

Čas vlků není jen příběhem o odvaze a lásce ve stínu druhé světové války. Je taky o touze lidí, kteří chtějí udělat, byť jen malý krůček, k tomu, aby vykonali nějaké dobro. Je to o vnitřní síle lidí, o tom, jak dokáží bojovat za sebe sama. Některým postavám, ač nebyly hlavní a jen se mihly dějem, dala autorka "do úst" jednu, dvě věty, které mi naprosto učarovaly.
Když jsem pak s dalšími postavami prchala z Finska do Švédska, v mrazu, v mínus čtyřiceti stupních, kdy jsem společně s nimi nechala všechno za sebou a brala jen to nejnutnější, mě samotnou bolelo u srdce. Přitom třeba zrovna tato rodina, která utíkala před válkou do bezpečí se mihla jen na dvou, třech stránkách. A stejně jsem s nimi soucítila. V tomto příběhu opravdu hodně záleží na tom, aby se člověk soustředil na každou větu, protože v mnoha slovech jsou skryté činy. Velké, silné a statečné okamžiky, které mnohým lidem změnily životy.

Pokud bych měla tuto knihu někomu doporučit, tak je to určitě pro náročnějšího čtenáře, který dokáže ocenit poselství skryté na řádcích. Jestli hledáte příběh o odvaze a touze žít, zda si chcete přečíst o hrdinech, kteří byli do jisté doby jen malými, nepatrnými človíčky a stali se z nich lidé s velkým L, tak si Čas vlků rozhodně nenechte ujít. A samozřejmě pokud chcete i nějakou tu romantiku na pozadí temné doby, nebudete o ni ochuzeni.
Já mám po dočtení v sobě spoustu pocitů, ale nejvíc jsem naplněna asi melancholií nad tím, kam až jsou někteří jedinci schopni zajít buď proto, aby něčeho dosáhli nebo proto, aby utekli od zlého, které na ně číhá téměř za každým rohem. Ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Čas vlků můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan