úterý 21. srpna 2018

Temná kapitola - Winnie M Li

Autor: Winnie M Li
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2018
Počet stran: 373

"Tátova pěst ho praští přímo do čelisti. Ne tak drsně, jak čekal. Fotřík už asi stárne nebo co. Ale tu bolest cejtí, svýho starýho kamaráda. Zvoní mu v hlavě. Čau, vítej zpátky, bolesti.
Prásk! Další pořádná, pravej hák, ze strany lebky.
Dobrá rána, tati."

Jedna událost - dva zničené životy
Když zcestovalá Američanka Vivian potká Johnnyho, netuší, jak moc se její život změní. Tento dospívající chlapec pochází z irské komunity žijící na okraji společnosti, kde je násilí na ženách samozřejmostí a muži nemusí ovládat svůj chtíč. Jejich setkání skončí tragicky a z nevinného výletu se rázem stane temná kapitola Vivianina života. Strhující a děsivý příběh inspirovaný skutečnými událostmi.

Winnie M Li je spisovatelka a producentka, která má za sebou práci v kreativním průmyslu na třech světadílech. Absolvovala Harvard, na londýnské akademii Goldsmiths získala magisterský titul z tvůrčího psaní a dělá si doktorát v oboru Média a komunikace na London School of economics. Nejdříve psala průvodce, produkovala nezávislé filmy, vytvářela programy filmových festivalů a pracovala na ekoturistických projektech, nyní pořádá umělecké festivaly a zapojila se do kampaně MeToo. Temná Kapitola (Dark Chapter) je její první román, byl nominován na mnoho cen, např. The Edgars 2018. Žije v Londýně, ale je tak trochu závislá na cestování.

Tohle byl hodně silný šálek čaje. Už od začátku víte, co se bude v knize odehrávat a kam to bude spět, ale přesto budete neskonale překvapeni, jak se s tím autorka poprala, co všechno napsala, jakým způsobem to s vámi zamávalo. Musím říct, že i když se v Temné kapitole nedějí žádné "úžasné" zvraty, přesto to pro mne bylo napínavé čtení, od začátku až do konce.

Hned na první stránce se dozvíme, že příběh je inspirován skutečnou událostí, kdy sama autorka byla znásilněna a touto knihou se nějakým způsobem zpovídá ze všeho, co následovalo po tom samotném, hrůzném činu.
Hlavní hrdinka, Vivian, má pracovní cestu do Belfastu, kde se po pár pracovních schůzkách vydá na tůru, kterou si připravila už dopředu. Vždy vyhledává místa, kde moc turistů není a proto není divu, že se rozhodne pro Soutězku, která není pořádně schůdná. Ale to byla chyba... Ovšem, Vivian o tom nemá ani tušení...
Potká Johnnyho a ten její život obrátí v temnou kapitolu...

Tuto knihu rozhodně nemůžu zařadit mezi lehkou četbu, protože téma, které je zde probíráno, mě straší kdykoliv se sama ocitnu v tmavých uličkách jakéhokoliv města. Navíc zde autorka velmi niterně popisuje pocity nejen znásilněné, ale i samotného násilníka a ve chvíli, kdy se do hlavní hrdinky vžijete, pocítíte sami na sobě její vztek, zlost, nepochopení a stále si budete říkat - deset minut dříve... deset minut později....
Kapitoly se pravidelně střídají, jednou z pohledu Vivian, poté z pohledu Johnnyho, kdy jeho kapitoly oplývají vulgarismy a ač nejsem žádná puritánka, někdy jsem toho měla vážně dost. Ovšem myslím si, že autorka tím dosáhla toho co zamýšlela, dostala mě na samotné dno toho marastu. A to i ze strany Vivian.

"Něco ji pohání, aby šla rychleji než normálně. Není to žádná jednoduchá procházka, tahle část trasy. Prodírá se na kopec keři, rozdupává kapradiny a vlasy se jí zachytávají do ostružiní. Ale ona chce prostě utéct, co nejdál a nejrychleji to jde.
Čím dřív se dostane na otevřené kopce, tím líp.
Takže nahoru, nahoru do svahu, jinudy to nejde. Cestičku už ztratila, pokud tam vůbec nějaká byla."

Samotný příběh, ač není napsán jako strhující, byl pro mne velmi zajímavý. Líbilo se mi, že jsem se dokázala vžít do pocitů hlavní hrdinky, neodsuzovala jsem ji za její chování a ač jsem se vším nesouhlasila, přesto jsem věděla, proč koná tak, jak koná. Snažila se být racionální i ve chvílích, kdy to úplně nepasovalo do "nálady", ale přesto tak nějak ve skrytu duše jsem ji chápala. A Johnny? Patnáctiletý parchant, který patří do komunity lidí, kterým jeho chování přijde normální. A po tom, co se dozvíme o jeho rodině, nemůže čtenář mít pochyb, kde se to v tom dítěti bere. Holt, jaký otec, takový syn... Jablko nepadá daleko od stromu... Atd.....

Pokud jste typ čtenářů, kteří od knihy očekávají napětí a zvraty, kteří mají rádi, když neví, co je na následujících stránkách čeká, tak si vyhledejte jiné čtivo. Myslím si, že Temná kapitola je čtením pro ty, jenž chtějí nahlédnout do mysli obětí a zločinců, je to čtení pro ty, které zajímají příběhy skutečných událostí a zpověď samotných aktérů, nikoliv honička za senzací a překvapením.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Temná kapitola můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 18. srpna 2018

Ochránce - G. X. Todd

Autor: G. X. Todd
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 463

"Vzpomínky trvají tak dlouho, jak jsou potřeba. Potom odejdou, tak jako všechno. Tak by to mělo být."

Ochránce je divokou jízdou k místu, kde vás hlasy ve vaší hlavě buď spasí nebo zavraždí.
Ve světě, kde jsou koktejly nedostatkovým zbožím, poslouchá cizinec hlas ve svojí hlavě, který ho nabádá k tomu, aby si koupil limonádu od dívky sedící u zaprášené cesty.
Tato chvíle je k sobě připoutá.
Tady a teď je nebezpečné poslouchat svůj vnitřní hlas. Ti, kteří jej slyší, se s tím nikomu nesvěřují.
Tyto hlasy mají svůj účel. A setkání Poutníka s Lacey má důvod. On ho ale ještě nezná.

G. X. Todd je čtyřiatřicetiletá knihovnice z West Midlands. Od získání akademického titulu z historie na Birminghamské univerzitě pracovala víc než deset let ve veřejných knihovnách a v současné době jezdí po městě s jedenáct metrů dlouhým kamionem plným knih.
Ochránce je její prvotinou a také první částí ze čtyř knih série Hlasy, v nichž figurují Poutník a Lacey.

Ochránce je kniha, která vás překvapí tím, co v sobě skrývá. Postapokalyptický thriller, který má čtenářům co nabídnout. Jedná se o autorčin debut a musím říct, že je opravdu povedený a na další díly se těším.

Svět, kde nic není tak, jak to známe my. Je jen pár přeživších, kteří se ostatních straní. Někteří v hlavě slyší hlasy, jiní ne. Ty hlasy vás můžou zachránit nebo zabít.
Poutník na své cestě "za ničím" zastaví u dívky, která prodává u kraje cesty limonádu. Nezvyklý jev, zvlášť při pomyšlení, že se nikdo a nikdy takto "nevystavuje" na světle. Poutník zastaví, zakoupí limonádu, vezme se sebou Lacey a začíná jejich společná cesta, která je plná krveprolití, mrtvol a nebezpečí. Docílí toho, co oba chtějí? V krajině, která je nepříznivá, kde se lidé zabíjejí jen tak pro nic za nic?

Nejdříve napíšu, že se jedná o dílo, které rozhodně není pro slečinky. Na stránkách nechybí krev (hodně krve), vraždy, násilí.
Poutník je, do zhruba poloviny knihy, hrdinou, který vás bude bavit. Pak se mu ovšem stane "nehoda" a díky tomu ztratí své kouzlo. Od druhé půlky mne hlavně jeho kapitoly nebavily, nudila jsem se a díky tomu se mi příběh začal hodně táhnout.
Naopak Lacey se s každou svou kapitolou zlepšuje a stává se z naivky sebevědomou dívkou, která dokáže bojovat o holý život. Tu holku jsem si velmi oblíbila a musím říct, že hlavně kvůli ní se na další díly těším. Ač ji babička držela dlouho v nevědomosti, pomalu, ale jistě se sžívala s nastalou situací, dokázala se s ní statečně vyrovnat a mé sympatie si získala velmi snadno a rychle.

Ochránce se mi líbil, ale stejně mám po dočtení pocit, že jsem nedostala všechno, co jsem chtěla. Od začátku jsem tápala v tom, co se vlastně stalo. Svět jako takový byl "zničen", ale nějakým způsobem jsem nedokázala pobrat jak se to stalo. Možná kdyby se autorka trochu více zaměřila na to proč a jak, byla bych více spokojená. Ovšem stále doufám tajně v to, že v dalších dílech bude více rozvedeno vše, čeho se teď dotkla jen okrajově a já dostanu odpovědi na otázky, které mi vyvstaly v hlavě v průběhu čtení.

"Mrtvý je mrtvý, je jedno, jak se to stane."

Autorce se musí nechat, že dokázala vymyslet svět, který je zhýralý, a v příběhu se pořád něco děje. Můžete očekávat spoustu akce, napětí a hrdiny, kteří se vám budou líbit. Navíc oceňuji, že každá postava je jiná, charaktery hrdinů jsou různorodé a tím pádem se nenudíte. A taky klobouk dolů před tím, že se G. X. Todd vyhnula jakékoliv romantice. Ani náznak něčeho "růžového" zde nenajdete a to se v dnešní době už jen tak nevidí.

I když dávám "jen" čtyři hvězdy z pěti, tak to není pro to, že by mi v knize něco vadilo, že by mne Ochránce zklamal. Je to z důvodu mého tušení, že další díly budou ještě lepší než tento první. A proto si nechávám rezervu, ať se pak můžu rozplývat.

Pokud jste milovníci postapo knih, thrillerů, kde je dostatek krve, určitě si tuto knihu nenechte uniknout. Navíc některé myšlenky v knize jsou opravdu dobré. Věřím, že se vám Ochránce bude líbit a nebudete zklamáni, pokud po knize sáhnete.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega.
Knihu můžete zakoupit: nakladatelství Omega
                                       knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 16. srpna 2018

My z ostrova Saltkråkan - Astrid Lindgrenová

Autor: Astrid Lingrenová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 277

"Na pobřežním náspu pod domkem natíral Söderman dehtem pramici. Nastal čas spustit ji na moře. Celý Saltkråkan byl ve víru velkého jarního opojení. Moře se lehce vzdouvalo, lodě čekaly na jarní natírání, ostrov se nořil do vůní dehtu a barvy a taky do dýmu z hromádek starého listí, protože i ze zahrádek se odstraňovaly pozůstatky zimy. Nad všemi vůněmi však převládala vůně moře."

Nešikovný pan spisovatel Melker se syny Pellem, Niklasem, Johanem a dcerou Malin se rozhodnou odjet z parného Stockholmu. Léto chtějí prožít na ostrůvku Saltkråkan, obklopeni mořem, skalisky a mořskými ptáky. Ne že by ostrov byl opuštěný, žije na něm asi dvacítka domorodců a několik letních hostů. A obyvatelé ostrova jsou nesporně zajímaví, ať už jsou to sestry Teddy a Freddy, věčná povídalka Stina, či všudypřítomná mudrlantka Tjorven.

Astrid Lindgrenová je světově známá švédská autorka, která psala knížky pro děti, scénáře k filmům, povídky pro dospělé a básně. Získala nespočet literárních ocenění (i Cenu H. Ch. Andersena), její jméno nesou školy, knihovny, ulice, literární ceny i asteroid.
Pracovala jako nakladatelská redaktorka. Dětství prožila na statku u Vimmerby a zážitky z tohoto období vtiskla i do svých knih. V češtině vyšly jako první Děti z Bullerbynu, poté knihy s detektivem Kallem a Pipi Dlouhou pučochou. Albatros je autorčiným výhradním českým nakladatelem, vydal také tituly jako Bratři Lví srdce, Karkulín ze střechy, Emilovy skopičiny, Ronja, dcera loupežníka, Madynka nebo Lotta z Rošťácké uličky.

Už od dětství okolo sebe slýchám pouze o knize Děti z Bullerbynu. A teď se tomu upřímně divím, že ostatní autorčiny knihy se ocitají ve stínu a nechápu proč. My z ostrova Saltkråkan je úžasný příběh o rodině, otci a jeho dětech, které utečou z města na ostrov, kde si užijí spoustu zábavy.
Je škoda, že je opomíjená a naopak je skvělé, že v nakladatelství Albatros udělali nové vydání této knihy, aby se příhody dětí dostaly do světa, kde budou bavit nejen dětské čtenáře, ale také i dospělé.

Pan Melker se rozhodne, že o prázdninách pojedou na ostrov, kde pronajal dům - když se jej děti zeptaly, jestli jej viděl, tak pouze řekl, že důvěřoval realitnímu agentovi. Už to dává tušit, že jejich "nový domov" bude stát opravdu za to. V momentě, kdy přijíždění na ostrov lodí, vidí na molu stát dívku s velkou kapucí na hlavě, jenž tam stojí v dešti sama a vedle sebe má obrovského psa. Nejdříve všichni přemýšlejí, jestli to je normální, ale postupem času zjišťují, jak to na ostrově chodí, kdo byla ona dívka a zažívají velká, pravá ostrovní dobrodružství, které se dají zažít jen o prázdninách. Dokonce i Malin, která je nejstarší ze sourozenců a ve svém věku by už mohla pokukovat po klucích, se po prvním pozastavení nad tím, co tam bude dělat, sžije s ostrovem Saltkråkan takovým způsobem, že nebude chtít odjet...


Ilustrace v knize má na svědomí paní Zdenka Krejčová, a musím uznat, že jsou vyvedené. I když jich není moc, o to je příjemnější pocit, když otáčíte stránku a těšíte se, jestli tam nějaký obrázek bude nebo ne. :-)




"Léto kráčelo ve vyšlapaných šlépějích, slunce se střídalo s deštěm a občas přišla bouřka. Fjord pak celý zbělel a domy a okenní tabulky na ostrově se jen otřásaly. Tjorven musela jít na lávku uvítat loď v předklonu, Stinu to div neodfouklo do moře, Södermanova kočka odmítala vůbec vyjít a samotnému Södermanovi trvalo tři dny, než po bouřce vyčistil sítě na sledě."


Co se mi velmi líbilo, tak byly charaktery postav. Každá je jiná, v příbězích najdete snad všechny povahové rysy, které byste očekávali nejen u dětí, ale také u dospělých, a také se najdou postavy, které zrovna v lásce mít nebudete. U mě to byla Tjorven, která svým chováním nebyla zrovna mým oblíbencem... Navíc je z každé kapitoly, která vždy pojednává i jiném dobrodružství, jasně "cítit" jisté ponaučení.


Kniha My z ostrova Saltkråkan je určena čtenářům od devíti let, ale myslím si, že si ji s klidným svědomím můžou číst i starší ročníky a budou se bavit. Obzvlášť se budete bavit u akcí, které má na svých bedrech tatínek, pan Melker, jsem ho chvílemi přirovnávala k Mr. Beanovi, jak se chudák snažil a ono to prostě nešlo... :-)

Pokud se chcete začíst do pořádného dobrodružství, které se odehrává daleko na severu, kde vystupují nejen děti, ale také dospělí a i těm se stávají velmi milé a vtipné příhody, koukněte se po této knize.

Nejen Děti z Bullerbynu, ale také tato kniha se vám vryje do srdce a rádi se k ní a k jejímu čtení budete vracet. Autorka Astrid Lindgrenová prostě umí. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu My z ostrova Saltkråkan  můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 15. srpna 2018

Ohnivé ostří - Kristina Hlaváčková

Autor: Kristina Hlaváčková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 368

"Myslíme si, že to nějak souvisí s tímhle člověkem." Na obrazovce se objevila barevná kopie kresby. Sam to zaskočilo natolik, že na okamžik zapomněla tlumočit. Uviděla totiž hodně výrazně bílé vlasy střižené nakrátko, nagelované do pečlivého rozcuchu, tenké bledé rty, výrazné lícní kosti, téměř propadlé tváře, úzkou bradu, štíhlý ostrý nos, černá, velmi souměrná obočí, hluboké linky kolem úst, překvapivě širokou šíji. Skrze skla brýlí s tenkými obroučkami na ni z počítače hleděly nepřirozeně světle modré oči. Toho zmetka znala. A znala tu podobiznu. Sama ji nakreslila. A doufala, že už ji nikdy neuvidí."

Jako by nestačilo, že se major Robert Wolf musí zaobírat velmi podivnými vraždami. Do vyšetřování se zaplétá FBI a hlavně majorova sestra Sam Barnetová, která možná ví víc, než sama tuší. Ohnivou čepel ovšem logicky vysvětlit nedokáže. Obětí vraha přibývá. Začíná hrozit prozrazení magického světa, ale řešení se zdá v nedohlednu.
Nejen Sam se ocitá v ohrožení. Vrahovo řádění proniká i do Podsvětí a tam je jediný podezřelý: Azrael. Staletími ověřená vládní struktura magického města je narušena a začíná se bortit. Kromě Samanthy není téměř nikdo, kdo by se nejvyššího Strážce zastal. Podsvětí začíná vřít skrytým bojem o moc.

Kristina Hlaváčková část svého dětství strávila s rodinou v Nigérii. První školní léta tak střídavě navštěvovala základní školu v Čechách, internátní a později výběrovou americkou školu v Nigérii. Byla přijata ke studiu na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, ale vzhledem k technickému zaměření celé rodiny nakonec vystudovala Gymnázium Arabská.
Přes to, že pochází z architektonické rodiny, projevovala vždy spíše humantiní, nikoliv technické sklony. V roce 1997 získala výběrové stipendium a strávila rok na střední škole v Minnesotě, kde poznala jednu ze svých životních lásek - keramiku, a poprvé odmaturovala. Druhou maturitu absolvovala v Čechách. V roce 2008 složila překladatelskou státní zkoušku z angličtiny a překlady jsou velkou, i když zdaleka ne jedinou, součástí její profesní kariéry.
Do světa literatury vstoupila jako autorka úspěšné fantasy trilogie Dračí oči.
Překládala titulky seriálů pro MTV, texty pro prestižní čínský architektonický časopis, jako překladatelka spolupracuje s ČVUT. Studium na Karlově univerzitě dokončila při zaměstnání a v současnosti pracuje jako Office Manager v architektonické firmě.

Ohnivé ostří je volným pokračováním Artefaktu/V podsvětí (recenze), a i když je rozestup mezi těmito knihami velmi dlouhý, tak věřte, že vám to vadit nebude. Nevadilo to ani mi, a to si fakt skoro nic nepamatuju. Jediné, co mi utkvělo v paměti je to, že Sam je naprosto skvělá holka, která se s ničím nemaže, a nesmíme se k ní chovat jako ke křehké dívce, což ona rozhodně není a tady to opět potvrdila.
Jen jedna věc, která mě trochu brzdí v mém nadšení, a to fakt, že v příběhu se toho děje docela hodně a místy jsem měla pocit, jako bych byla přesycená informacemi a musím stíhat víc věcí, ne se jen soustředit na čtení, ale také si spojovat spoustu detailů...

Sam jednoho dne jde na hřiště si zahrát golf. A v tu chvíli se tam stane vražda. Vidí ji. Naživo. Navíc nemůže pochopit způsob, jakým se to stalo. Tohle není normální zabití. V tom bude něco více. Něco nadpozemského. Ihned volá strejdovi Maxovi, co dál a s tím se rozjíždí nejen pátrání po vrahovi, který za sebou nenechá jen tu jednu mrtvolu, ale také začíná boj o moc v Podsvětí. Ti, kteří si věřili, začínají pochybovat o důvěře a nikdo si už ničím nemůže být jistý...

Hlavní hrdinka Sam nadále zůstává supermankou, která zvládne pomalu nezvládnutelné, ale hýří opět svým vtipem a sarkasmem, co na ní fakt zbožňuju.
Navíc se autorce povedlo i pár vtípků, které rozesmály nejen mne, ale také ty, kterým jsem to přečetla a ač nevěděli o co se jedná, ihned to přitáhlo jejich pozornost. Nezapomenu na přerostlou spermii - ano, fakt to tam je!
A víte, jak vypadá knihomol? Má tělíčko, hlavičku, růžové vlásky, křídla a ostré zoubky a lítá po archivech a knihovnách. No, hlavně ty růžové vlásky mě fakt dostaly. :-)
Na scéně se krom postav, které už nám jsou známé, objevuje nový hrdina, agent FBI, který je popsán jako krasavec, jenž má nejen vyšší poslání, ale i své tajemství a o to více je přitažlivější.
Myslím, že v charakterech si opravdu přijdete na své, Albert se taky docela dost projevuje a kdybych se v knize dokázala zhmotnit, nevěděla bych, po kterém chlapovi dřív sáhnout. :-)

"Odlepil se od kmene stromu, o který se opíral, aby z jeho stínu mohl pozorovat obydlí svého hlavního podezřelého. Vlastně to byl spíš palác. Trvalo mu, než jej v dostupných záznamech vůbec objevil. Jednalo se o jedno z nejstarších stavení v državách elfů, a to ledacos naznačovalo. Stejně jako to, že dům vypadal opuštěně. "

Ohnivé ostří, stejně jako první díl, je kniha psána lehkou rukou, kdy autorka přesně ví, co se bude odehrávat, tudíž nečekejte, že by se tam objevily hluchá místa. Ba naopak. Je tam plno akčních scén, pořád se něco děje a v tomto díle mi přišlo, jako by nám paní Hlaváčková nechtěla dopřát ani trochu oddechu. I když jsem se ve čtení dostala do chvíle, která měla být pro hrdiny romantická, přesto jsem si stále "hlídala" záda a čekala, kde, co a kdy na mne vyskočí z kouta.

Není to žádný horor, jak se po mé poslední větě může zdát, ale je to opravdu dobrá, kvalitní česká fantasy detektivka, kterou jen tak někdo napsat neumí. Myslím si, že autorka se toho zhostila s velkou pompou a opravdu se ji to povedlo.
I přesto, že ke konci jsem byla lehce unavená a přála si, aby Sam už měla klid, tak nelituju ani minuty, kterou jsem s příběhem Sam strávila. Utvrdila jsem se v tom, že se mi tento příběh velmi líbí, že Sam je nesmírně sympatická hrdinka a doufám, že dalšího dílu se dočkám mnohem dříve, než za dva roky. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Ohnivé ostří můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 14. srpna 2018

Příběh života - Jan Sovák

Autor: Jan Sovák
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 180

"Karbonské močály byly pokryty rozsáhlými plavuňovými, přesličkovými a kapradinovými pralesy - rájem jak pro hmyz a další členovce, tak pro obojživelníky. Karbonu se proto často říká věk obojživelníků. Ti se postupně vyvíjeli v suchozemské formy plazů a dorůstali značných rozměrů."

Sledovat vývoj života na naší planetě během uplynulých milionů let - od nepatrných jednobuněčných organismů v prekambrických mořích přes obrovské dinosaury až po savce a Homo sapiens - je fascinující zážitek. Kniha je přehlídkou toho, jak vědci dokážou z nalezených fosilií a stop zrekonstruovat podobu vyhynulých živočichů. Ponořte se do příběhu života a nechce se unášet dramatičností jeho evolučních proměn.

Jan Sovák, autor textu i ilustrací, se proslavil stovkami rekonstrukcí prehistorického života, které tvoří pod vedením paleontologů z celého světa. Je považovaný za jednoho z nejlepších malířů, kteří se věnují tématům z pravěku.
Jeho díla vystavují významná muzea v Evropě, Americe i Asii. Patří k nim i rozsáhlá sbírka jeho rekonstrukcí, která vznikla ve spolupráci s Národním muzeem v Praze.
Ilustroval přes 300 knih vydaných v 15 jazycích, byl ilustrátorem Crichtonova Jurského parku, který dal podnět k filmovému zpracování. S Donem Lessemem, vědeckým poradcem tohoto filmu, pak vydal řadu knih.
Původně pracoval klasickými výtvarnými technikami, ty však v poslední době obohacuje digitální technologií, a tak dosahuje mimořádné působivosti svého díla.


Věřte mi, že ve chvíli, kdy tuto knihu otevřete, ocitnete se v naprosto jiném světě. V minulosti, která utvářela to, kde žijeme dnes. Autor nezapomněl na spoustu detailů a díky jeho slovům a ilustracím, které je jsou famózní, vás dostane do kolen. Nejen milovníci dinosaurů, ale i ti ostatní si Příběh života užijí. Už jen na první pohled je to kniha krásná, velký formát, luxusní papír, obrázky, popisky...

V úvodu vás autor seznámí s tím, co všechno na vás čeká. Pak už se plynule přesunete do období Prekambria, kde to všechno "začalo" a od té chvíle je to naprosto úžasné a fascinující dobrodružství, které se zastaví až u Lovců mamutů. A stejně, když se dostanete na konec, nebudete věřit tomu, kolik skvělých akcí jste díky panu Sovákovi zažili. Ač nepatřím mezi milovníky dinosaurů a Jurský park jsem viděla možná jednou a jen z rychlíku, musím se přiznat, že v tomto okamžiku se ze mě stává jiný člověk. Neříkám, že si poběžím hned koupit nějaké tričko s T-Rexem, ale určitě se začnu více zajímat o to, co tihle tvorové byli zač. A hned, jak dopíšu tuto recenzi, podívám se na Cestu do pravěku od Karla Zemana. Myslím, že tato kniha by se měla stát kultovní stejně jako film. :-)


"Největší rozmanitosti v tomto období dosáhli dinosauři. Mechanismus obrany proti velkým masožravým druhům se zdokonalil, ale i velcí predátoři se vyvíjeli. Hlava a zuby se jim zvětšovaly, a aby se zachovala rovnováha celého těla, zmenšovaly se jim přední končetiny a prodlužoval ocas."

V knize Příběh života najdete všechny informace, na které byste jen mohli pomyslet, a některé i navíc. Není to jen o tom, jak se vyvíjeli dinosauři, ale jsou zde i poznatky o rostlinách určitých dob, o počasí a podnebí, což samozřejmě souvisí s tím, jak se živočichům dařilo či nedařilo.
Tato publikace je velmi obsáhlá, ale díky ilustracím, které jsou perfektní a pořádně velké, kdy i tu nejmenší rybku vidíte ve větším měřítku, vám nebude připadat, že jste zahlceni informacemi, ba naopak budete prahnout po tom, abyste se dozvěděli čím dál tím víc.

Pokud máte doma dítě, které má rádo dinosaury, pravěk, či jste sami milovníky tohoto období, tak věřte, že tahle kniha vám nemůže chybět v knihovně. Luxusní zpracování tomu ještě dává punc vzácné publikace. Určitě se po ní poohlédněte.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart, kde si knihu Příběh života můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 13. srpna 2018

Padlý dědic - Erin Watt

Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 464

"Svleču si triko a hodím ho na bednu vedle ní. Neujde mi, jak se jí rozevřely oči. Prohlíží si moji hruď? Nejspíš si mých břišáků předtím moc neužila. Zvednu ruce nad hlavu a předvedu jí trochu protahování. Hartley odvrátí hlavu, aby se vyhnula pohledu na mě. Zakřením se. Dostal jsem ji."

Easton Royal je bohatý, chytrý a sexy. Jediné, po čem v životě touží, je bavit se. Následky svých činů nikdy nedomýšlí, protože ani nemusí. Dokud se neobjeví Hartley Wrightová, která jeho bezstarostným životem otřese. Je jediná, která ho odmítla, přestože ji přetahuje. Easton se v ní nevyzná, a tím spíš jí nedokáže odolat. Hartley o něj nemá zájem. Tvrdí, že by měl nejdřív dospět. Možná má pravdu.
Výčitky. Pravidla. Nepřátelé. Poprvé v životě Eastonovi jméno Royalů k ničemu není. A brzy zjistí, že čím výš začínáte, tím tvrději můžete spadnout.
Kniha obsahuje i bonusovou novelu Poskvrněná koruna: Gideon, nejstarší z bratrů Royalových, byl z nich vždy ten nejrozumnější a odjakživa se s láskou staral o matku i mladší sourozence. Jako všichni Royalové má ovšem i on svou temnou stránku a tajemství, které dlouho střežil a jež ho připravilo o Savanninu lásku. Savanna by na milusto po Gideonově boku nejraději zapomněla. Teď, když spolu obývají stejný kampus, to ale tak jednoduché není. Nemůže popřít, že ji Gideon stále přitahuje, na jeho zradu však zapomenout nedokáže.
Získá Gideon její srdce? Přesvědčí Savannu, aby mu dala druhou šanci?

Pod pseudonymem Erin Watt se ukrývají dvě autorky, jednou z nich je Jen Frederick a druhou, velmi známá a úspěšná, Elle Kennedy, jejíž sérii Off-Campus, si oblíbilo mnoho českých čtenářek. Obě autorky spojuje jak láska ke knihám, závislost na psaní, tak obrovská představivost. Milují své rodiny a domácí mazlíčky, rády vymýšlejí něco zábavného a šíleného. A nejvíce se bojí toho, že se rozhádají.

Čtvrtý díl milovaných, úžasných a drzých Royalů je tady. Padlý dědic. Je to neskutečné, ale ani tímto dílem mě láska k nim neopustila, stále jsou to ti "bad boys", kteří mi ukradli srdce.
Jaké pro mne bylo překvapení, když jsem otevřela tuto knihu a zjistila jsem, že mě čeká ještě bonus v podobě Poskvrněné koruny, což je příběh o Gideonovi a zrovna tato novela přečtena na jeden zátah, téměř bez nadechnutí, proto jsem se rozhodla, že si zaslouží svou vlastní část v recenzi.

Gideon Royal - nejstarší bratr, který se v ději objevoval jen málokdy, protože studoval vysokou. Když už byl zmíněn, byl ten nejtvrdší a nejsmutnější. Když přišel o Savannu, skončili jeho hezké dny. Díky třetímu dílu víte, proč se tak stalo a v této novele je to popsáno detailněji. Proč to udělal, jak se u toho cítil a proč nemůže na Sav zapomenout?
Když ji uvidí na večírku bratrstva na škole, zatočí se mu svět, jelikož jej jeho minulost zasáhne plnou silou. V tu chvíli se rozhodne, že změní svůj život a vše napraví. Sav nebude mít jinou možnost než se k němu vrátit, protože on je Royal a její srdce patří jen jemu, stejně jako jeho jí.
Savanna, tak jak ji známe, je smutná a naštvaná na celý svět. Neví, co je to úsměv a zábava. A všechno kvůli Royalovi. Gideonu Royalovi, kterého nenávidí každou částí svého těla. Je to ale opravdu tak? Když se s ním potká na studijním víkendu na vysoké, kam chce na podzim nastoupit a zjistí, že on je studentem školy, začíná ji ovládat velký zmatek, nejen v hlavě, ale hlavně v srdci.

Příběh těchto dvou hrdinů není o nic méně krásný a návykový jako příběh Elly a Reeda. Láska, nenávist, napětí, můj oblíbený sarkasmus, ironie a vtip. A hlavně, ty velkolepá gesta! Z toho se každé z vás zamotá hlava Gideona budete milovat stejně jako Reeda. Takže už je to 2:0 pro Royaly.

"Blahopřeju, tak jsi mi oplatila, že jsem ti v pátek zničil večírek," ucedím skrz zaťaté zuby. "Můžeme už uzavřít příměří?"
"Ale zlatíčko. Příměří?" Hlasitě se rozesměje, ten zvuk se rozléhá obrovskou prázdnou halou. "Je mi líto, válka sotva začala."

V knize Padlý dědic je hlavní postavou Easton Royal. Před lidmi vždy usměvavý, veselý, vtipný, navíc krásný a bohatý (ach, jen to vypisuju, tak mi srdce plesá :-)). V životě si chce jen užívat a bavit se, aby nemusel čelit skutečnosti. Jak dlouho ale tak dokáže žít? Při jeho příběhu si uvědomíte, jak moc je smutný, zakomplexovaný, zdrcený z toho, co se celé jeho rodině stalo, jen je velmi dobrý herec. Své utrpení utápí v alkoholu a jiných neřestech, až přijde chvíle, kdy zjistí, že být upřímný a sám sebou je vlastně moc hezký pocit, když je to s někým, komu z nějakého tajemného důvodu důvěřujete. Napraví se Easton Royal díky dívce jako jeho straší bratři nebo zůstane ztracen díky novým skutečnostem?
Hartley Wrightová je dívka s tajemnou minulostí, kterou nechce nikomu sdělovat. Je samotářská a nenápadná, vzhledově nevyčnívá. Když se poprvé setká s Eastonem, i přesto, že ho odmítá, je jí s ním dobře. Poslechne to blikající červené světlo ve své hlavě nebo podlehne jeho kouzlu a lidské stránce, kterou ukáže jen jí? Přirostla mi k srdci tím, že prožila a stále prožívá rodinné problémy, ovšem bojuje statečně, nepodléhá tomu jako Easton, je mnohem silnější a odhodlanější s tím něco udělat. A za to ji mám ráda.

Kniha je psána opět pro mě úžasným způsobem, i když víte, jak to celé asi dopadne, všechno autorkám věříte, hltáte stránku za stránkou a s posledním slovem jste zklamané, že je konec a musíte se s bratry Royalovými rozloučit.

"Na pozvání nečekám, rovnou se posadím naproti ní a ukradnu si z jejího talíře rolku. Hartley si povzdechne. Hlasitě. "Copak nemáš už dost toho, jak mě pořád všude pronásleduješ?"
"Nemáš už dost toho hraní si na nedostupnou?"
"Docela chápu, že by tě štvalo, kdybych si opravdu hrála na nedostupnou, jenže ve skutečnosti, což máš očividně problém pochopit, jenom nemám zájem."

Tento díl vás na konci hodně překvapí. Nic neskončí jak si myslíte, že by mělo, ani vztah mezi Eastonem a Hartley a rozhodně vám slibuji, že budete odpočítávat dny do vydání dalšího dílu. I když jsou mladí, jejich sliby věčné lásky jim přejete a doufáte, že to nikdy neskončí.
Erin Watt umí smyslně zacházet se slovy a proto i to sexuální napětí a milostné hrátky, které jak víte, já moc nevyhledávám, v této knize nepřeskakuji, protože do příběhu skvěle zapadají. Další scóre napíšu, až celý příběh s Eastone skončí, ale zatím tam ten tah na bránu je! :-)

Přeji příjemné čtení a nezapomenutelný zážitek všem, co tyto kluky Royalů mají rády a pokud mezi ně nepatříte, zkuste hezky od začátku si tyto osudy přečíst, protože tato série patří na ty nejvyšší příčky tohoto žánru.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Padlý dědic můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 10. srpna 2018

Lea Honor: Třpytící se město - Lenka Bandurová


Autor: Lenka Bandurová
Počet stran: 270

"Procházel úzkými uličkami a musel se pousmát. Lidem z venku to tady přišlo děsivé, ale on se vracel do dětství. Pohladil šedivé stěny, šepoty mrtvých ho zdravily. Alespoň si to takhle vždycky představoval, když byl malý kluk. Znal to tady jako své boty. Každou uličku, každý hrbolatý kámen... Smrtné uličky kdysi bývaly jeho domovem."

Dva válečnické rody - jen prostý, druhý vznešený. Kdysi mezi nimi vzniklo pouto, které musí být naplněno. Ona pochází z kraje vycházejícího slunce a barev. On pochází ze země deště a lilií.
Ona nadevše miluje svou rodinu, on miluje jinou ženu. Ona hledá způsoby, jak zpřetrhat pouta minulosti, aby se mohla vrátit domů. On hledá možnosti, jak zachránit svou snoubenku, aniž by porušil dávný závazek.
Nemají nic společného, přesto se osud rozhodl, že jejich cesty spojí.
Slib, který nastal čas splnit.
Čest, která není ctí.
Láska, která není láskou.
Společně se vydávají na nebezpečnou cestu, pronásledováni temnotou. V každém tmavém koutě číhají nebezpečné Stíny, jež jsou předzvěstí kruté smrti. Bude to dlouhá cesta na jejímž konci nemusí být vůbec nic.

Lenka Bandurová, je jí jednatřicet let. Pochází ze Severní Moravy, ale v současnosti bydlí v Severních Čechách, kde také pracuje jako pracovník v sociálních službách pro Oblastní Charitu Most. Miluje světy, které si člověk může vymyslet sám, ve kterých může být kým chce. Je milovnicí knih, psaného slova, umění, kávy, čaje, dobrého jídla, historie, vintage... Protstě fanoušek všeho krásného a tvořivého.

Tato recenze není taková, na kterou jste zvyklí a to z jednoho konkrétního důvodu. Je na knihu, která ještě nebyla vydána. Je na příběh, který by si ovšem vydání rozhodně zasloužil!


Autorka si dala práci nejen s hrdiny, kteří ve vás zanechají stopu, ale také s ilustracemi (respektive nalezením někoho, kdo splní její očekávání - v tomto případě Nela Korbelová). Musím říct, že obrázky naprosto skvěle vystihují mé představy, pocity, po zhlédnutí všech mám opět touhu si celou cestu Thomase a Lei znovu přečíst!

Koukám, že každý odstavec mi zatím končí vykřičníkem a mám pocit, že to není ojedinělé a bude se to opakovat. U tohoto příběhu se budete smát, rozčilovat se, nadávat všem a za všechno, užívat si čistý sarkasmus a ironii hrdinů, jejich nedůvěru a hledání důvěry nejen v sebe sama... Budete překvapeni, co vše vám autorka naservíruje...

Celý příběh začíná tím, že Thomas, prvorozený syn z rodu Honorů, je zavázán slibem svého otce, že si vezme prvorozenou dceru Leonuse ze Sluneční vesnice. Ovšem, když došlo na pomyslné odevzdání dětí do rukou osudu, prvorozená dcera byla nahrazenou Leou. Lea o tom neměla tušení, Thomas byl z toho paf. Ovšem čest, kterou má Thomas ve svém jméně, je důležitá pro celý jeho rod, proto i s Leou vyrazil vstříc novým zítřkům.
Po dobu jejich soužití dochází k mnoha rozmíškám a roztržkám, nejen mezi Leou a Thomasem, kdy Lea je o pár let mladší než on, ale také mezi Leou a Thomasovými přáteli. Ovšem musím říct, že autorka do jejich hádek dala maximum milého sarkasmu, zjihlé ironie a dost nejen peprných, ale také velmi vtipných okamžiků, takže vám můžu zaručit, že Lea vás skutečně rozesměje a pobaví.
Thomas, jakožto bláznivý, zamilovaný muž, se ovšem k Lei nechová tak, jak by měl. Protože jeho srdce je ve spárech jiné ženy o kterou přišel. A Lea po tomto zjištění je ještě "tak blbá", aby mu pomáhala... Ovšem vše se obrátí ve chvíli, kdy všichni, jak Lea a a Thomas, tak také jejich přátelé, odjíždění na mírový ples k Belle a poté do Třpytícího se města.. Všechno, čemu kdysi věřili, se rozpadá v prach a mizí v nenávratnu...

Příběh s názvem Lea Honor: Třpytící se město, je velmi překvapujícím. Tušila jsem, že to bude příjemné čtení, ale že mě to strhne jako lavina, že nebudu chtít přestat číst a že si budu postupně zamilovávat všechny hrdiny... o tom se mi ani nesnilo.
Věřím, že u těchto hrdinů budou jen dvě fanouškovské základny.
Buď je budete milovat nebo zatracovat. Já osobně jsem velmi přilnula jak k Lee, tak k Thomasovi. Líbilo se mi, jak jsem mohla pozorovat jejich postupné poznávání, jejich nevyrovnanost v citech a pořád jsem je v duchu ponoukala k nějaké akci (i když mi to bylo prd platné). Líbilo se mi, jak jsem byla ponořená do příběhu a prožívala s každým, i s tou protivnou Fleur, jejich pocity a buď je litovala, nebo se zároveň s nimi radovala.

"Zabředli do ticha, slova již byla zbytečná. Zavěšení do sebe se pokoušeli o cosi, co se jen vzdáleně podobalo tanci. Poprvé jej Lea neodstrkovala. Pomyslel si, že je to snad dobré znamení, že už bude všechno jen lepší. Ona v ten okamžik doufala v totéž. Na hradbách zůstali tak dlouho, dokud je nevyhnal déšť, který se po chvíli spustil z tmavé oblohy."


Pokud máte rádi hrdiny, kteří si jdou za svým, ať je to stojí, co je to stojí, jestli si chcete přečíst skvělý příběh, který vás chytne za srdce, ale přitom i rozesměje, a jste odhodláni se vydat na cestu, která je plná nástrah, lehkého fantastična, tak se do tohoto příběhu vrhněte po hlavě. Rozhodně nebudete litovat a budete si čtení užívat na plno.
S každou přibývající stránkou si budete přát, aby naopak ubývaly, protože nebudete chtít konec. Aspoň u mne to takovýto účinek mělo, oblíbila jsem si Leu i Thomase, Patricka, Kristiána, Fleur i Stelu a vím, že Bella jim ještě ukáže, co dokáže... Tady půjde do tuhého! :-)

 Je s podivem, že některé knihy, které vyjdou papírově ve mě nic nezanechají a příběh, který by si to opravdu zasloužil, se jen tak "fláká" na wattpadu a není v papíru - to jako vážně? :)

Za možnost přečíst si tuto knihu děkuji autorce Lence Bandurové a pokud se do tohoto příběhu chcete ponořit také, máte možnost ještě zcela zdarma a v kompletní sestavě právě na tomto odkazu.

Všechny ilustrace jsou zde publikovány se souhlasem majitelky - autorky knihy, Lenky Bandurové.

Hvězdné hodnocení:


Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 7. srpna 2018

Je tohle láska? - Holly Bourne

Autor: Holly Bourne
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 455

"Jakmile jsme ale vešli do lesa, koruny stromů spolkly veškeré měsíční světlo a já neviděla ani ň. "Kyle, mně se tu nelíbí." Kyle se zasmál a objal mě kolem ramen. Ne nějak úchylně, jen ochranitelsky, takovým tím americkým způsobem. "LUMOS!" zařvala jsem a bodla rukou do vzduchu. "EXPECTO PATRONUMMM." "Ehm, hele, víš, že ty kouzla z Harryho Pottera ve skutečnosti nefungujou, že jo?" zeptal se Kyle, zatímco já civěla do tmy před sebou, zklamaná nedostatkem kouzelnických schopností."

Amber, Evie a Lottie jsou tři holky, které čelí všem problémům pomocí přátelství, feminismu a sýrových křupek. Už jsem normální?!? byl Eviin příběh. Tenhle dojemný a zábavný román vypráví o Amber a o tom, jak těžká, plná bolesti, ale i radosti může být láska. Její matka nikdy nebyla příliš ukázkový rodič ani předtím, než se odstěhovala do Ameriky, znovu se vdala a podle všeho prodělala hotovou transplantaci osobnosti. Ale Amber doufá, že společné léto by to mohlo změnit. A pak je tu Král plesu Kyle, kluk, po kterém touží všechny holky. Opravdu by mohl mít o Amber zájem? Evie a Lottie si to myslí. A pokud ano, je tohle láska? Poutavý román pro chytré holky, které znají cenu skutečného přátelství.

Holly Bourne píše romány pro mládež a má blog o feminismu. Ze všeho nejraději si hlasitě stěžuje na stigmatizaci duševního zdraví, ženská práva a nedoceňování hereckých schopností Keanu Reevese. Hollyiným prvním dvěma knihám, Soulmates a The Manifesto on How to be Interesting, se dostalo velkého uznání a byly přeloženy do šesti jazyků. Am I Normal Yet? byla roku 2016 vybrána jako kniha Světové noci knih a inspirovala vznik klubů starých panen po celé Velké Británii.

První díl této série s názvem Už jsem Normální?!? (recenze) se mi líbil. A proto jsem se těšila na další, ovšem nevěřila bych, že bude ještě lepší než jednička. Ale stalo se! Příběh Amber byl perfektní. Smutný, veselý, vtipný, ironický a konec byl skvěle otevřený, který dává tušit lepší zítřky a můžu si všechno domýšlet, jak chci já...

Amber je sedmnáctiletá dívka, která žije se svým otcem, otřesnou macechou Penny a ještě otřesnějším nevlastním bratrem. Když ji potkáváme, ocitáme se na začátku prázdnin, kdy Amber odjíždí osm tisíc kilometrů daleko od domova, do Ameriky, aby léto strávila ve společnosti své matky, kterou neviděla už dva roky. Její máma je "nemocná", proto ji opustila a de facto rozbořila celou rodinu a odstěhovala se pryč. Amber za ní jede pro to, aby našly k sobě zpátky cestu, vždyť je to její máma, mají společné vzpomínky, které jak Amber doufá, spojí obě dohromady. Navíc její matka vlastní se svým novým partnerem Kevinem tábor, kde tedy Amber bude s dalšími lidmi dělat vedoucí. Tam potká Kylea. Uf. Král plesu, americký úsměv, hráč basketbalu, stipendium ve škole a čte životopisy! Je tohle láska? A s mámou? Je to láska?

Musím říct, že tento díl se mi líbil mnohem více než předchozí. Byl to svižný příběh, který měl v sobě spoustu vtipu a já se místy opravdu smála nahlas, od srdce. Třeba když Amber použila kouzlo Lumos uprostřed lesa, máte to i v ukázce nahoře. Nebo když popisovala svým kamarádkám, Lottie a Evie, jak Melody (to je další táborová vedoucí) tančila na Pussycats Dolls :-) Fakt sranda k popukání.
Ale líbilo se mi to i z toho druhého pohledu, sice trochu smutného, místy depresivního, ale docela realistického. Nedokážu si představit, co musí dítě zažívat, když jej opustí vlastní matka, i když je nějak "nemocná" a navíc dává dítěti najevo, že jej nepotřebuje. V některých chvílích bych Ambeřinu mámu vyfackovala, takto se k ní chovat... Ale ono to má svůj důvod. Ovšem já jej nepřekousnu... A právě to je přesně to, co se mi po dočtení knihy líbilo nejvíc. Ty různé pocity a emoce, které se ve mě svářely. Jak jsem Amber fandila, přitom jsem ji neměla ráda za to, že si nedokázala párkrát dupnout, pak jsem ji zase nechápala, co si myslí, že dělá, ale pak jsem ji zase vynášela do nebes, jak některé situace skvěle vykoumala... Prostě jako na houpačce... Tohle opravdu oceňuji.

"V Kevinově chatě se pořád svítilo. Neochotně jsem se k ní šourala a v duchu si přála, aby máma s Kevinem už spali. Než jsem vešla, nakoukla jsem dovnitř oknem. Nespali. Vypadali jako ztělesnění manželské lásky, schoulení vedle sebe na ošuntělém gauči. Mamka měla nohy v jeho klíně a Kevin jí je masíroval. Vešla jsem a zabouchla za sebou dveře. Oba nadskočili a mamka se od Kevina spěšně odtáhla. Kevin vstal a zubil se jako Zubil ze Zubilova, takže jeho zadkobrada vypadala ještě širší než obvykle."

Je tohle láska? je kniha, kterou doporučuji přečíst všem holkám. Protože se nejen pobavíte, ale objevíte, jak je snadné si vytvořit opravdu pevné přátelství. Že stačí s lidmi jednat na rovinu, být upřímný, důvěřovat a všechno půjde jako po másle.

Celý příběh je napsán lehkou rukou, nikde autorka netlačí na pilu, nenadepisuje zbytečně pasáže navíc, takže se vám bude číst opravdu dobře. Všechno, co je v knize napsáno má svůj důvod. Je to příjemné čtení, já knihu přečetla za den u vody (ano, jsem trochu do červena na určitých místech) a musím říct, že jsem si ten den opravdu užila i díky Amber a jejím kamarádům, kteří mi byli všichni sympatičtí - až teda na již zmiňovanou Melody. Tu bych asi fakt nemusela, no, co byste čekali - americká roztleskávačka. :-))

Věřím tomu, že ve chvíli, kdy se pustíte do čtení, si k Amber okamžitě najdete cestu. Bude vám jí líto, budete se smát jejímu smyslu pro humor, budou se vám líbit její ironické poznámky a vtipné postřehy, ale v průběhu čtení zjistíte, že bez svých kamarádek, které tomu několikrát dodají korunu, by to nebyla ona. Jejich feministický klub se neztratí ani ve chvíli, kdy holky dělí osm tisíc kilometrů a to je krásné.
A samozřejmě dějová linka týkající se krále plesu je taková "standardní", ale myslím si, že nakonec vás stejně překvapí. Tak jako vztah matky a dcery. Řekla bych, že závěr knihy je nepředvídatelný, aspoň tedy pro mne a to je velké plus! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Je tohle láska? můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 6. srpna 2018

Tatér z Osvětimi - Heather Morrisová

Autor: Heather Morrisová
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2018
Počet stran: 248

"Vypotácel se ven. Pomohl mužům naskládat mrtvá těla na hromadu, aby je esesáci mohli odvézt. Všiml si, že už sbírají mrtvé na dvoře. Některé matky se svých mrtvých dětí nechtěly vzdát. Lalea bolelo srdce, když viděl, jak ta tělíčka bez života tahají matkám z náručí."

Kniha Tatér z Osvětimi je napsána podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu - čísly, která měli vězni vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou relativní volnost k tomu, že pomáhal druhým.  Vyměňoval šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Díky němu mnozí přežili.
O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i vyděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea - trochu drzého hazardéra - to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných informací, potvrdil jejich syn. Tenkrát ani nedoufali, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí.
Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v té nejstrašnější situaci.

Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.

Je pravdou, že knih o hrdinech, kteří přežili koncentrační tábor, je mnoho. A i když se zabývají stejným, strašným tématem, přesto je každá jiná. Protože život těch lidí nikdy nemůže být stejný. Nikdy se nenajdou dva lidé, kteří by v koncentračním táboře vedli totožný "život", pokud to tedy můžu nazvat životem.

Tatér z Osvětimi, neboli Lale Sokolov je mladý muž, který byl, tak jako desítky tisíc dalších lidí, přepraven dobytčákem do Osvětimi. Ale pro něj to nebylo jen peklo na zemi, bylo to také místo, kde našel opravdovou lásku, o kterou nehodlal přijít. A ta touha, ten pocit nekonečného štěstí v její přítomnosti mu pomohlo, aby zůstal naživu, ba co více, dokázal pomáhat i lidem kolem sebe. Samozřejmě to nezůstalo bez trestu. Ale i tak...
Lale byl silným člověkem. Nenechal se srazit na kolena a řídil se heslem, že i kdyby měl jednomu ublížit, dalším jiným lidem tím pomůže. Věděl, že některé činy jsou "nutné", aby jiní mohli žít.
V průběhu celého příběhu jsem jej obdivovala a naplno mu fandila. Za jeho názory, postoje, za jeho myšlenky. Za to, jak se dokázal popasovat s nastalou situací a jak chvílemi dokázal vybruslit z nemyslitelných situací.

Tato kniha je skutečnou událostí, skutečnými činy, o to více je fascinující, co všechno se zde odehrává. Některé příběhy, které jsem četla v minulosti, vychází sice z reálných událostí, ale často jsou "přikrášlovány" nějakým dějem, aby jim byla dodána čtivost. A tady nic takového není.
Možná je to tím, že se osudové setkání dvou lidí stalo právě v Březince, to je asi to kouzlo celého příběhu, a já osobně bych netušila, že taková to "lovestory" se na tak hrůzostrašném místě může odehrát. Bylo to pro mne obdivuhodné, neskonale nádherné, ale samozřejmě také smutné čtení. Kdo nemá srdce z kamene, musí mu být při čtení některých řádků opravdu teskno.

"Sestra se na něj znechuceně podívala, odfrkla si, vstala a vyšla ze dveří. Lale šel za ní. Vedla ho dlouhou chodbou do velké místnosti. V řadě tam stálo asi padesát dívek. Mlčely. Lale cítil kyselý zápach. V čele zástupu prohlížel Mengele jednu dívku. Hrubě jí otevřel ústa, ohmatal boky, potom prsa. Dívce přitom po tvářích tekly slzy. Když Mengele prohlídku dokončil, ukázal jí rukou doleva. Byla odmítnuta. Na uvolněné místo byla postrčena další."

Myslím si, že pro každého, který si přečte tento zamilovaný příběh dvou lidí, jenž se odehrává v době a na místě, kde to bylo pro mnoho ostatních nemožné, se stane Tatér z Osvětimi nezapomenutelným zážitkem. Je to plné smutku, smrti, ale také naděje, víry a lásky. Je s podivem, jak dokázala autorka tyto emoce dostat do příběhu, aby byly v rovnováze, ale povedlo se ji to bravurně.

Celou dobu jsem se "držela", a i když mi bylo úzko, nebrečela jsem. Slzy mi vytryskly z očí ve chvíli, kdy jsem četla vzkaz, který napsal jeden rodinný příslušník Lalea (nebudu prozrazovat kdo to je, někdo by to mohl brát jako spoiler :-)). Ve chvíli čtení jeho řádků jsem si teprve uvědomila, jakou úžasnou sílu má příběh Lalea a Gity, jak mi některé věci otevřely oči. A jak jsem si dost věcí najednou uvědomila...

Jednoznačně doporučuji ke čtení. Těžké čtení, ale s nádherným poselstvím.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Tatér z Osvětimi můžete zakoupit.

Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 5. srpna 2018

Šťastnej jako blecha - Jiří Růžička

Autor: Jiří Růžička
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2018
Počet stran: 184

"Máma byla ráda, ale nechtěla to dát příliš najevo, aby si táta hned nemyslel, že se jí tu líbí. Přece jen to byl pro ni šok. V úžasu se rozhlížela kolem sebe. Efektně kopla do plechovky, která se válela před naší chatou.
"Tak tohle má bejt ta tvoje panenská příroda?"
"Asi ji už někdo odpanil," uznal táta smrtelně vážným hlasem."

Příběh muže, který spustil sametovou revoluci.
Jako dvanáctiletý se Vojta Blecha při pádu z kola praštil do hlavy. Něco se mu tam změnilo a on se začal usmívat, nebo dokonce smát v situacích, které vůbec k smíchu nejsou. Lékaři si s ním nevěděli rady. Psal se rok 1982. Blechovi se kvůli němu museli přestěhovat na chatu, ale Vojtův úsměv byl spouštěčem událostí dál. Nevědomky si vykoledoval nálepku disidenta. A na vojně ho úsměv dokonce málem zničil. Přesto právě díky svému úsměvu nakonec najde štěstí i lásku.

Jiří Růžička začal publikovat v roce 1995 a pro MF Dnes napsal na 250 sloupků. Jako scenárista se podílel na přípravě satirického pořadu Stalo se České televize a je spoluautorem scénáře animované pohádky Kozí příběh se sýrem. Kromě knížek píše také scénáře komedií a sitcomů. Dříve moderoval v Českém rozhlase a v rádiích Evropa 2 a Kiss 98.

Potřebujete se zasmát, zlepšit náladu, uvolnit se? Tak to je tato kniha, Šťastnej jako blecha, správná volba. Je to příběh chlapce, který vypráví svůj život, kdy u nás vládl komunismus a začala sametová revoluce až k dospělosti jako jednu velkou, vtipnou historku.

Vojtěch Blecha je kluk, později dospívající muž a nakonec dospělý chlap, který je nemocný, ale nikdo neví, co mu je. Jeho nemoc spočívá v tom, že se se stresem a strachem vyrovnává smíchem. Tudíž se pořád směje. Ve dvanácti letech upadl na kole a od té doby to vypadá jako by mu někdo přišil úsměv. Někdy ho to přivádí do velmi závažných problémů, někdy mu to vážných chvílích pomůže. Jako díte to byl velmi bystrý a chytrý kluk. Později při demonstraci mi přišlo, jako by byl úplně mimo, přitom díky tomu, že se pohyboval na gymnáziu, v nemocnici, prostě mezi lidmi, by neměl mít důvod, aby o státní situaci, která v té době vládla, neměl ponětí. V dospělosti pak působil spíše jako flegmatik, všechno bral tak, jak přicházelo.

Při čtení této knihy jsem se nepřestávala usmívat. Celý děj je psán ve vtipných historkách, které vás čekají na každé stránce, od začátku až do konce příběhu. Shrnutí života od dětství po dospělost hrdiny jménem Vojtěch Blecha, který ho vypráví svému synovi. Popisuje své rodiče, kamarády, studium na školách, první lásky, druhé lásky až přítomnost. I když je kniha velmi vtipná, spatříte v těch historkách i to, že život není peříčko a procházka růžovou zahradou, byly okamžiky, kdy Vojtovi a jeho rodičům nebylo do smíchu, ale přesto to autor uměl napsat trefně a zábavně a u mě osobně to fungovalo. Přirovnání, které spisovatel používá jsou někdy až tak směšné, že jsem slzela smíchy.

"Nadchla ji moje vášeň pro letadla, ačkoliv nikdy nikam neletěla. "Ty jednou poletíš," říkala mi, "naděje umírá až jako poslední, hned po člověku." Pořád mi strkala do kapes svoje úspory a já jí je zase s úsměvem vracel. "Já nic nepotřebuju, ale tobě to pomůže," opakovala pořád a taky se usmívala, protože úsměv je nakažlivej jako žloutenka."

Štastnej jako blecha je kniha, která se opravdu velmi dobře čte, je napsaná nespisovnou češtinou, takže mi to přišlo lidštější a víc mě to s příběhem spojovalo. Dodávala tomu větší pravdivost, protože málokdo z nás mluví vždy a za každých okolností spisovně. Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, které jsou od sebe odděleny nakreslenou, malou skákající blechou. Je také doplněna ilustracemi, které jsou zpestřením příběhu.

Knihu doporučuji úplně všem, co se rádi zasmějí u odpočinkového čtení s nenáročným příběhem. Těm, kteří potřebují zvednout náladu nebo mají za sebou těžkou knihu a chtějí si oddychnout. Mě osobně náladu zvedla a vlila do mě trochu toho optimismu, že se dá téměř všechno zvládnout a heslo: "s úsměvem jde všechno lépe", je někdy opravdu pravdivé.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní eknihu děkuji autorovi Jiřímu Růžičkovi a knihu si můžete zakoupit například tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 4. srpna 2018

S naprostou jistotou - Adam Mitzner

Autor: Adam Mitzner
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 367

"Jedna z výhod toho, když máte klienta, který je v domácím vězení, spočívá v tom, že je vždy k dispozici, aby se s vámi mohl setkat. Díky tomu se necelou hodinu poté, co jsem ukončila hovor s otcem, oba setkáváme u dveří Garkovova bytu se sluhou v neformálním obleku."

Ella Brodenová vede dvojí život. Ve dne pracuje jako úspěšná právní zástupkyně, v noci dává průchod své vášni pro zpěv v nejtemnějších klubech na Manhattanu. Její tajemství nikdo nezná - ani Charlotte, mladší sestra, kterou prakticky vychovala. Zdá se ale, že Ella není jediná v jejich rodině, kdo něco skrývá. Když jí Charlotte oznámí, že našla vydavatele pro svůj první román, je nadšená... Ale pak její sestra zmizí. Když po ní Ella začne pátrat s pomocí Gabriela Velasqueze, starého známého z newyorské policie, čeká ji šokující zjištění. V sestřině románu se odráží její skutečný život a kterákoli z postav mužů - milenců by tak mohla být zapletena do jejího zmizení. Ella se zoufale snaží Charlottu najít a usilovně prochází seznam podezřelých, kteří odpovídají fiktivním postavám ze sestřina románu. Netuší ale, zda již není příliš pozdě na to, aby zachránila sestru, o níž se možná jen domnívala, že ji doopravdy zná.

Adam Mitzner je advokát působící v právnické firmě na Manhattanu a autor několika nadšeně přijatých knih. Časopis Suspense Magazine jmenoval A Conflict of Interest (Střet zájmů) jednou z nejlepších knih roku 2012. V roce 2014 nominovala Americká advokátní komora knihu A Case of Redemption (Případ vykoupení) na Silver Gavel Award (Cena Stříbrné kladívko). Se svou rodinou žije v New Yorku.

Na první pohled kniha S naprostou jistotou vypadá jako některá, jenž se nechá zastínit jinýma. Ale pozor na chybu! Tento detektivní román, který se odehrává jen během pár dní, je úplně skvělý. Od začátku do konce nebudete dýchat a nic dělat, dokud nedočtete a nezjistíte, co všechno se stalo.

Dvě sestry - Elle a Charlotte pojí mnohé. Není to jen sourozenecká láska, ale také přátelství. Scházejí se spolu, píšou si smsky, píšou si na Facebooku, jsou stále online ve spojení jedna s druhou. Neuplyne den, aby si aspoň jednou nenapsaly.
Elle je právnička ve firmě otce, která se zaměřuje na zločince, jen chce očistit, Charlotte studuje vysokou školu a právě se dozvěděla, že ji bude vydána kniha. Sejde se s Elle, aby ji tuto skvělou zprávu oznámila a zároveň ji u toho předá svůj rukopis, který je jen z půlky hotový. Elle musí z této schůzky nečekaně odejít, ale kdyby tušila, že naposled vidí svou malou sestřičku Charlotte...
Jediné, co ji může pomoct s hledáním zmizelé Charlotte je ta kniha, která ale nemá konec. Je možné, aby Charlotte napsala o svém zmizení? Je v knize zmíněn ten, kdo ublížil rodině tím nejhorším možným způsobem? Měla to Charlotte všechno promyšlené? Najde Elle svou sestru? Dozví se informace, které ji prozradí o její sestře takové věci, jenž by si nepředstavovala ani v těch největších nočních můrách...

Když jsem se do čtení pustila, děkovala jsem tomu nahoře, že jsem na chatě, nemám téměř žádné povinnosti a nemusím nic řešit. Přečetla jsem ji za pár hodin, hlavně teda večer a v noci na balkoně, když mi za zády v místnosti spal syn, jsem si maximálně příběh užívala.
Kolikrát jsem si říkala, že už vím, co se se Charlotte děje a stalo, ale nakonec jsem byla stejně mimo mísu, jak se říká.

Autorovi se povedlo mě zaujmout, napínat jako kšandy a dokázal pro mne stvořit hrdiny, kteří byli jen modří a růžoví. Myslím tím, že buď jsem si je fakt neoblíbila a neměla je ráda, nebo jsem je naopak zbožňovala - nic mezi tím a ani některé činy, které by mohli je vrhnout na protější břeh to nespravily. Jednou jsem si na ně udělala obrázek a nic už to nemohlo změnit. To je něco, co se mi na mých pocitech v průběhu čtení líbilo. Že jsem si stála za tím, co si o nich myslím. A i když jsem některé odhadla úplně špatně, je mi to fuk, prostě jsou takoví, jací jsou pro mne a tím to hasne! :-)

"Je zvláštní, že stačilo, aby Charlotte utrousila jeho jména a ve mně to vyvolalo vražednou zuřivost, ale nyní si na ně nedokážu ani vzpomenout. Jason? Jared? Něcodebilního, co začínalo na J. Tajemný pan J. musel zanechat nějaké stopy dokazující existenci jejich vztahu."

S naprostou jistotou bych zařadila mezi thrillery či detektivky pro ženy. Nejsou tam žádné pasáže s vyhřezlými střevy ani ničím podobným, je to napsané docela jemně, jestli to teda můžu napsat o tomto příběhu. Ale i když tam nedochází k masakrům, přesto se jedná o knihu, která vás bude bavit od začátku do konce a určitě na ni hned po přečtení nezapomenete. Já tedy určitě ne, ještě pár dní po přečtení jsem přemýšlela nad všemi indiciemi, které se ukázaly jako hlavní i vedlejší a hlavně tedy myslím na to, jak to dopadlo s Velasquezem. :-) V hlavě si spřádám pokračování a líbí se mi to! :-)

Můžu tedy doporučit všem, kteří chtějí napínavou knihu, hledají příběh, který je nenechá klidným čtenářem, ale naopak je vzruší, naštve, ohromí.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu S naprostou jistotou můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 3. srpna 2018

Bajky z farmy zvířat - Michal Vaněček

Autor: Michal Vaněček
Ilustrace: Václav Ráž
Nakladatelství: Bambook
Rok vydání: 2018
Počet stran: 103

"Když jsou na jednom dvoře dva kohouti, nedělá to nikdy dobrotu. Dlouhou dobu žili na farmě dva kohouti - Mouňa a Fouňa. Neustále se spolu hádali, kdo vlastně má velet slepicím, zkrátka kdo je v kurníku pánem."

Byla jednou jedna farma, která patřila farmáři Metodějovi a jeho rodině. Na dvorku se popelila slepice Zora, v zahradě skotačila koza Melánie s oslíkem Matějem a celou farmu hlídal pes Ferda. Ve stodole bydlela myška Hryzka a našl byste tam i spoustu dalších zvířat. Kolem farmy tu a tam mlsně pobíhala liška Zrzka a vlk Bojar. A věřte nebo nevěřte, potkali byste i lva Felixe. Farmář i zvířata spolu žili ve shodě. Ale jak to tak v životě bývá, někdy si navzájem prováděli různé neplechy. S farmářem Metodějem se spřátelil dokonce i medvěd Míša. A ten mu jednoho dne vyvedl povedenou věc... Napsáno na motivy bajek Ezopa, Krylova a La Fontaina.

Michal Vaněček je autorem úctyhodné řady téměř třiceti knih povídek a pohádek. Ač to vypadá na první pohled zcela neslučitelně s pohádkami, jeho hlavní profesí jsou informační systémy. Je spolumajitelem a ředitelem společnosti T-SOFT a.s., a to již 27 let. Mimo to se věnuje nadaci a charitativní činnosti. V rámci Nadace T-SOFT ETERNITY vydává též knížky, zejména s medicínskou tematikou nebo s tematikou, která je obtížně uplatnitelná komerčně. Sám se jako autor, spoluautor nebo manažer podílel na téměř šedesáti knižních titulech a CD. V současné době významně spolupracuje s nakladatelstvím Grada, kde vydává úspěšné a oblíbené knihy pro děti i pro dospělé. Mezi bestsellery se řadí kniha - Co má vědět správný Čech (recenze).

Důvodů, proč jsem si vybrala pro sebe a syna Bajky z farmy zvířat bylo více, ovšem tím největším byl fakt, že za ilustrace v knize může pan Václav Ráž. Už z předešlých knih vím, že se líbí nejen mě samotné, ale také synovi, který dokáže naprosto perfektně ukázat, kde se kdo nachází. Navíc jsou stránky krásně barevné, obrázky najdete všude, větší i menší a to na opravdu na každé stránce. Tudíž nebylo proč váhat a šla jsem do ní.


"Milé sestřenky se nacpaly, že sotva funěly. Hryzka musela v duchu připustit, že život ve městě má něco do sebe. A to jí už Mlska balila do batůžku ještě spoustu dobrot s sebou."

Rozhodně jsem ráda, že jsem si Bajky z farmy zvířat vybrala. Na stovce stran na vás čeká 34 krátkých příběhů, které jsou napsány na motivy Ezopa, La Fontaina a Krylova.
Krom zvířat, které se na statku běžně objevují, jsou v knize zmíněna i zvířata, která na farmě už tak běžná nejsou - jako třeba lev nebo medvěd.
Rozhodně to ale není na škodu. Třeba hned první příběh s medvědem a medvědí službou vám dá vědět, že tato kniha pobaví nejen vás, ale i vaše ratolesti.


"Lev Felix měl malého lvího synka. Jako správný táta byl na kluka pyšný, to se ví. A jako král zvířat byl pyšný o to víc. Všechna zvířata z okolí si považovala malého lvího prince a prokazovala mu patřičnou čest."

Další věc, kterou opravdu oceňuji je to, že každý příběh je psán jednoduše, hravou a milou formou, takovým tím milým způsobem, kdy se budete nad čtením usmívat, kdy budete čekat na další lumpárny, které se na stránkách objeví. Není tam příběh, který by nudil nebo byl více "poučný" než ostatní. Obzvlášť tady si troufám tvrdit, že jsou příběhy poučné velmi nenásilnou formou. Ani nevíte, že jste se něco naučili, ale když budete potřebovat, objevíte to v sobě. :-)


Pokud přemýšlíte, čím obdarovat své děti, tak vám vřele doporučuji tuto knihu. Bajky z farmy zvířat jsou primárně určeny dětem od sedmi let, ale věřím, že i mladší si její předčítání užijí a to nejen kvůli ilustracím, na které jsem já zatížená, ale také díky milému a vtipnému projevu každého příběhu. A myslím si, že tuto publikaci ocení i dospělí, právě tím, jak je napsána a nakreslená. Potěší oko opravdu každého čtenáře.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Bajky z farmy zvířat můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vůbec nic - Hanif Kureishi

Autor: Hanif Kureishi
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 126

"Potlačování touhy. Kouřili jsme spolu trávu a dělali nesmysly, jaké jsme nikdy nedělali. Sex je jako umění: když víte, co děláte, nevíte, co děláte. Trvalo nám rok, než jsme si stvořili sex, který nás přesahoval. Nakonec jsme našli lásku a vášeň na stejném místě - ve svatém grálu lásky, jeden u druhého."

Waldo, slavný filmový režisér, je kvůli stáří a nemoci uvězněn ve svém londýnském bytě. Je slabý a frustrovaný, opečovávaný svou půvabnou, o hodně mladší manželkou Zee. Ale v okamžiku, kdy pojme podezření, že Zee si začíná milostný románek s Eddiem, který je jeho "víc než známý a méně než přítel už přes třicet let", je Waldo přinucen jednat: rozhodne se pár odhalit. Nejprve se ale chce ujistit, že podezření není jen výplodem jeho fantazie, a pokud ne, přijde na řadu pomsta...

Hanif Kureishi vyrůstal v Kentu a vystudoval filozofii na King´s College v Londýně. K jeho dílům patří Buddha z předměstí, který získal Whitbreadovu cenu za románovou prvotinu, The Black Album, Intimita nebo The Last Word. Kureishi je také autorem scénářů k filmům Sammy a Rosie to dělají, Le Week-End a Moje krásná prádelnička, přičemž poslední jmenovaný si vysloužil nominaci na Oscara za nejlepší filmový scénář. Vydal rovněž několik povídkových sbírek. Kureishi se stal držitelem francouzského Řádu umění a literatury, je nositelem Pinterovy ceny PEN klubu a obdržel Řád britského impéria. Jeho dílo bylo přeloženo do třiceti šesti jazyků. Je profesorem tvůrčího psaní na londýnské Kingstonské univerzitě.

Vůbec nic je smutný příběh na téma sexu a smrti, který vás upoutá a když se od něj na poslední stránce odpoutáte, nezůstanete stejní. Změní se vám pohled na určité části našeho života, tak jako po každé knize, která řeší těžší témata, které se týkají života a smrti. Na pár stránkách najdete zajímavý, emotivní příběh muže, který na sklonku svého života bojuje o kousek posledního štěstí.

Waldo je starý a nemocný bývalý režisér, který je uvázán na invalidním vozíku. Stará se o něj o dost mladší manželka Zee, kterou okouzlí nová příležitost a má pocit, že tím, že se stará o manžela, něco ji v životě uniká.
Tou novou příležitostí je jak jinak než jiný a zdravý muž. Když Waldo začne odkrývat jeho situaci, aby dostal svou ženu zpátky na svou stranu, protože o ni nechce přijít, začíná se odvíjet příběh plný emocí. Waldo na mě působí jako zatrpklý, nešťastný a sobecký muž, i když se jeho myšlenky a rozhovory zdají být vtipné nebo smířlivé s jeho situací. Pro mě tímto jeho postava byla o moc milejší a pochopitelná.

"Nemohu říct, že teď, když jsem téměř paralyzovaný a napůl mrtvý, by život byl méně zajímavý. Sousedé v osvětlených klecích svých bytů jsou působiví. Večírky jsou víc fascinující než válka a vždy skýtají příležitost natočit detaily. Ale nikde žádný sex. Sex je tady, za mnou, v každém smyslu toho slova."

Další postavy v knize jako manželka, nejlepší přítel a nejlepší kamarádka jsou každá jiná, každá má jiný charakter a tím se tento příběh stává zajímavým a čtivým. Situace, které mezi sebou řeší, jsou napjaté a napínavé. Je třeba čtení věnovat plnou pozornost a vnímat ji, aby jste z toho měli ten správný zážitek.
Není předvídatelná, takže je třeba číst stránku za stránkou. Jednu část děje, což je zdravotní situace Waldy je podle mě dost reálná, se zbytkem se už tak často v obyčejném životě nepotkáme, ale i tak je to popsáno jako by to byla normální situace. Místy byl děj velmi vtipný, ale většinou jsem měla pocit, že na mě padá smutek a deprese. Hlavně při rozhovorech mezi Waldou a jeho ženou.

Kapitoly jsou akorát dlouhé, někdy mi přišlo, že ani nebylo třeba nové, protože přímo navázala větou v daném čase na předchozí kapitolu. I přesto, že je kniha útlá, je v ní velký příběh, který pohne každým, kdo si ho přečte. Jakým směrem, to už nechám na vašem posouzení.

Pokud nejste puritáni a nevadí vám téma sexu a smrti, bude vás tato kniha zajímat. Je třeba přepnout mozek od všechních starostí a věnovat této knize všechen svůj volný čas, protože to opravdu není plochý a lehký příběh, ale stojí to za to.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart, kde si knihu Vůbec nic můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 2. srpna 2018

Zvláštní oheň - Tommy Wallach

Autor: Tommy Wallach
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 326

"Nemůžu se dočkat, až tě uvidím vzlétnout."

Říkají, že první generace lidí byly poháněny nízkými touhami: po poznání, po bohatství, po moci. Říkají, že lidstvo byla tak zkažené, že Pán poslal svou vlastní Dceru, aby svět zničila ohněm. Přeživších bylo jen málo, ale během staletí se spojili a vytvořili novou civilizaci - založenou na víře, že chyby minulosti se nikdy nesmí opakovat.
Bratři Clive a Clover, synové respektovaného hodnostáře, strávili svůj život tím, že šířili toto evangelium. Když však objeví komunitu, která chce znovu obnovit rouhačské technologie minulosti, postaví se město proti městu... a bratr proti bratru.

Tommy Wallach je americký muzikant a spisovatel. Jeho kniha Všichni jsme hleděli vzhůru byla přeložena do více než tuctu jazyků. Jako muzikant vydal EP u Decca Records a také We All Looked Up: The Album - doprovodný záznam ke knize. Byl finalistou Children´s Choice Book Award.

Když jsem tuto knihu brala do rukou, nevěděla jsem, co od ni čekat. A je mi líto, že jsem nedostala vůbec nic, co by mě zaujalo. Celý příběh pro mne byl těžko uchopitelný, pochopitelný a doslova jsem se nutila do čtení...

Clive a Clover jsou dva sourozenci. Clivovi je osmnáct, Cloverovi o dva roky méně. Oba mají rádi stejnou dívku. Clivovi je zaslíbená za ženu, jelikož je prvorozený a Clover ji má opravdu rád a utápí se v žalu a v žárlivosti.
Gemma, to je ta osudová dívka, má ráda Cliva a už si představuje, co spolu budou po svatbě moct dělat.
Otec obou hochů je honor, což v příběhu značí putovního duchovního kazatele, který se snaží na různých místech země obrátit lid na víru v Boha, Dcery a Gravitace.

Paz je dívka, která nešťastnou událostí přijde o otce a vidí to na vlastní oči. Umře rukou někoho, koho Paz poznává a plánuje pomstu. Jenže to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. A k tomu se řeší další, nepříjemné problémy. Clive a Clover musí vyřešit svou budoucnost, Gemma se také postaví všem příkořím, které ji na stránkách příběhu čekají a navíc Paz by měla vykonat pomstu... Zvládne se to všechno?

Takto zjednodušeně popsaný děj knihy mi přijde docela cool. Jenže autor jej napsal dost nešťastně, měla jsem pocit, že chce na stránky toho dát co nejvíce, ale působilo to na mě chaoticky. Navíc způsob, jakým je vše napsáno mi neseděl, přišel mi nudný, nezáživný, jednoduše mne to nebavilo, navíc mi vadilo, kdy se v příběhu objevovaly úseky Bible, ale převedené do světa hrdinů. Bůh, Dcera a Gravitace - fakt? Byl tam zmíněn i Kain a Abel, ovšem jejich jména jsem si fakt nezapamatovala. Naše Bible, jejich Filie byla prostě zvláštní a ač nejsem věřící, stejně mi to nešlo přes pusu...

"Proč je tráva zelená?"
"Proč je krev rudá?"
"Proč slyšíš hučení, když si na ucho přiložíš hrneček?"
"Proč se zornička smršťuje, když je člověk plný vzrušení?"

Vždycky se snažím na knize najít pozitiva a negativní věci buď vypustím, nebo zmíním okrajově. Jenže u knihy Zvláštní oheň jsem žádné významné pozitivum nenašla, aby to předčilo to špatné...
Netvrdím, že je kniha špatná, věřím, že si najde své čtenáře, kteří budou nadšeni, ale u mě to nedopadlo.

Myslím si, že kdyby byl příběh jednoduší, bez těch "pánbíčkářských" úseků, jen holý příběh Clive a Clovera, Gemmy a Pazy, tak bych si to možná užila více. Ale ten zvláštní způsob, jakým autor všechno pojal mi nesedl a ten konec? Kdy Clover prochází nahý dveřmi ve zdi? Nechápu do teď...

Tím, že mi tato kniha neuhranula, tak ji neumím nikomu doporučit. Neříkám, že to byla ztráta času, ale za mě můžu říct, že je zde daleko více lepších knih, u kterých se bavím a užívám si je. Mám doma také autorovu první knihu, Všichni jsme hleděli vzhůru, a v tuto chvíli ji posouvám někam na spodní příčky mého #toread listu.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Zvláštní oheň můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Slunečnice - Sarah Winmanová

Autor: Sarah Winmanová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 199

"Jsem tady, Doro, odjel jsem na jih, ke kamenným chaloupkám, levandulovým polím a olivovým hájům. Van Goghovy tmavé cypřiše porážejí oblohu. Jsem tady kvůli tobě, Doro Juddová. Vzpomínáš, jak mi bylo dvanáct a tys mě jednoho dne vyzvala: Říkej mi Doro? Vzpomínáš? A já řekl: Dora? To je hezké jméno, paní Juddová."

Je to téměř milostný příběh...
Nezapomenutelný a bolestně něžný nový román Sarah Winmanové, autorky světového bestselleru Když byl bůh králík, o lásce ve všech jejích podobách.
Všechno začne obrazem vyhraným v tombole: a těch patnáct slunečnic si na stěnu pověsí žena, jež věří, že chlapci a muži jsou schopni krásných věcí. A pak jsou tu dva chlapci, Ellis a Michael, kteří jsou nerozluční. A z chlapců se stanou muži a potom do jejich životů vstoupí Annie a tím se změní všechno a vlastně nic.
Ve Slunečnicích Sarah Winmanová navazuje na poetiku svých slavných románů Když byl bůh králík (česky 2011) a Rok zázraků (česky 2016). Její hrdinové hledají odpovědi na otázky "Jaký by byl náš život za jiných podmínek? V jiném prostředí? V jiné situaci? Jak by se odvíjel?" Příběh tří lidí svázaných přátelstvím, kteří nakonec zůstanou sami. Příběh o lásce, přátelství, ale také osamělosti a pochopení si vás získá od první strany a bude ve vás doznívat ještě dlouho po přečtení.

Sarah Winmanová vyrostla v Essexu a nyní žije v Londýně. Vystudovala herectví na Webber Douglas Academy od Dramatic Art a poté působila jako herečka v divadle, ve filmu i v televizi. Napsala tři romány - Když byl bůh králík, Rok zázraků a Slunečnice.

Tajuplný příběh muže, který svá tajemství odkrývá stránku za stránkou, a vy v napětí čekáte do poslední stránky, abyste odhalili jeho celý smysl. Tohle je kniha s názvem Slunečnice. Je sice tenká, ale skrývá toho tolik, až se budete divit...

Ellis Judd je smutný muž, který zažívá těžké období, ve kterém se vrací do své minulosti a vzpomíná na svou ženu a přítele, se kterým byli nerozluční. Se kterým ho pojí spousta zážitků a zajímavých věcí. Popisuje, jak bylo jejich přátelství pevné a křehké a hlavě důležité. S jeho ženou to byla úžasná trojice, která se navzájem milovala.
Přítel, o kterém je větší část příběhu se jmenuje Michael. Jednoho dne odcestuje, a snaží se žít nový život bez přátel, ale stejně na ně nikdy nezapomene.

Děj je hodně emotivní, střídá se tam smutek, zklamání společně s radostí a nadějí. Místy mi přišlo, že se čtení táhne a přistihla jsem se, že mám chuť přeskočit nějakou tu stránku, ale díky ději jsem si to nedovolila, hlodal ve mě malý červ, že bych mohla přijít o něco velmi důležitého.

"Během směny byl roztržitý a odtažitý a ti, kdo znali jeho minulost, varovali ostatní rychlým pokývnutím nebo mrknutím jeho směrem, které naznačovalo "nechte ho na pokoji, lidi", a dokonce i Billy držel hlavu sklopenou."

Po dlouhé době jsem se setkala s větším písmem, což pro mne bylo osvěžující a dobře se mi Slunečnice četla. Zároveň ale u dialogů chybí uvozovky, neobjevuje se přímá řeč, tudíž jsem se někdy ztrácela, zda jde o myšlenku nebo reálný rozhovor. Bylo pro to pro mne důležité, abych dávala bedlivý pozor a věnovala knize celou svou pozornost. Popis příběhu třech hlavních hrdinů se spisovatelce povedl, myslím si, že pokud byste tento příběh dali komukoliv, kdo se tváří jako necita, tak zjistíte, že v něm kousek srdce je a nezůstane při čtení odtažitý a chladný. Mám dojem, že Slunečnice pohltí všechny její čtenáře.

Pokud máte rádi knihy, nad kterými je třeba přemýšlet a soustředit se, když je čtete, knihy, které jsou v dané chvíli pro vás středem vesmíru, tak rozhodně doporučuji. Ovšem, opravdu pozor, je to velmi emotivní příběh a věřím, že některé ženy dožene k slzám (tudíž povinná výbava musí být po ruce).
A také doporučuji těm, kteří od knihy něco očekávají a nechtějí číst plochý příběh, pro ty, kteří chtějí víc než "jen knihu".

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Slunečnice můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan