čtvrtek 24. května 2018

Zlověstné vlny - Mark Douglas-Home

Autor: Mark Douglas-Home
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 302

"Když se přívěs poprvé uprostřed noci rozhoupal, už spala. Karavan se nakláněl z jedné strany na druhou, konstrukce vrzala a ocelové kotvicí lano se odíralo o střechu. Jako by venku zuřila bouře, akorát že za bouřky obvykle vichr naráží jen z jednoho směru a po chvíli poleví. Tohle houpání bylo tak prudké a karavan tak příšerně skřípěl, až si říkala, jestli se náhodou nepřetrhlo ocelové lano, jímž byl karavan jištěný, a vítr ji neunesl pryč, jestli do ní teď nenarážejí příbojové vlny v Atlantiku."

Třetí případ detektiva-oceánografa
Cal McGill přijíždí na skotský ostrov Eilean Dubh vyšetřit pět let staré zmizení chlapce Maxe Wheelera. Najal si ho Maxův zámožný otec, podle nějž jsou do celé záležitosti zapleteni i zdejší obyvatelé. Není proto divu, že Cala uzavřená komunita nepřivítá s otevřenou náručí. Poté co se za podivných okolností zřítí ze svahu karavan Maxovy nejstarší sestry Joss, začíná být jasné, že má na rodinu Wheelerů opravdu někdo spadeno... Ani tentokrát není v případu, který řeší výjimečný detektiv-oceánograf, nouze o napětí, překvapivé momenty a úchvatné popisy skotské krajiny.

Mark Douglas-Home (*1951) je skotský spisovatel a novinář. Než se naplno pustil do psaní detektivek, pracoval ve významných skotských denících jako The Herald nebo The Sunday Times. Svou novinářskou kariéru nicméně zahájil v jihoafrickém Johannesburgu, kde při studiích na univerzitě působil jako editor školního časopisu. Vládě apartheidu byl časopis svými názory trnem v oku, a poté co několik jeho čísel zakázala, byl Mark Douglas-Home ze země deportován. Usadil se ve Skotsku. S manželkou a dvěma dětmi žije v Edinburghu.

První dvě knihy tohoto autora mají čestné místo v mé knihovně. Pan spisovatel si mne totiž získal nejen velmi sympatickou hlavní postavou, ale také tím, jak umí napsat dobrý detektivní příběh. Jakmile totiž začnu číst, téměř do konce nevím, kdo je vrahem. A to má rád každý milovník detektivek, nejen já.

V pořadí třetím díle s názvem Zlověstné vlny se opět setkáváme s Calem McGillem, známým oceánografem a mořským detektivem, na kterého se obrací zoufalí pozůstalí, aby jim pomohl v pátrání po jejich blízkých, které moře z nějakého důvodu nevydalo. Nyní se konkrétně zabývá případem třináctiletého chlapce, Maxe Wheelera, který se ztratil a už se neobjevil na jednom malém, hebridském ostrově, který vlastní jeho otec. Cal se ocitá ve velmi uzavřené komunitě místních lidí, ze kterých před pěti, v době zmizení Maxe, udělali novináři hyeny, jenž chrání sebe sami a nepomáhají v dopadení zločince. Tím se obyvatelé ještě více uzavřeli  před okolním světěm a Cal musí obstát proti hromadě naštvaných, nepřejících lidí. Když se v Calově přítomnosti na ostrově stane vražda, nejeden si myslí, že stojí za tím on. Mořský detektiv se musí poprat nejen s lidmi z ostrova, ale také s mořskými proudy, které jsou zvlášť v této části země zrádné a nevypočitatelné.

V knize se střídají dvě hlavní postavy, které vypráví tento příběh. Jednou je slavný Cal McGill a tou druhou je Bella, majitelka kavárny na ostrově. Cal je stále sympatický chlap, který mě utvrdil v tom, že číst o něm knihy je velmi příjemné. Bella je ženou mnoha tváří, která se snaží chránit své nejbližší za jakékoliv příležitosti, ale ne vždy je to správné východisko. Bella tím, že chce, aby její okolí mělo rádo nejen ji, ale také její činy, je ochotná nejednou překročit zákon, ovšem v určitých mezích. Byla mi krajně nesympatická. Přišlo mi, jako by se snažila dělat víc věcí najednou, ale ani jednu pořádně. Je pravdou, že věděla, za kterou nitku zatáhnout, ale když se nitka pořádně nenapnula, byla v pasti i ona. A kolikrát vypadala, že se psychicky zhroutí. Prostě neměla všechno pod kontrolou tak, jak si myslela.

"Ewan si zapálil cigaretu, už šestou. Kolem se povalovala sbírka zašlápnutých nedopalků. Jen co mu z jedné cigarety zbyl pouze zažloutlý filtr, připálil si další. Hlavně se něčím změstnat, čímkoliv, jinak by svoje myšlenky a emoce nedokázal udržet na uzdě. To proto je rád, když má pořád co dělat. Ať už zrovna krmí ovce, opravuje strýčkův starý traktor nebo vypomáhá v kavárně, vždycky se soustředí na daný úkol. Ale jakmile má prostor myslet i na něco jiného, zbude z něj jenom uzlíček nervů - stejně jako teď."

Můžu říct, že každá kniha, ať už Mořský detektivVešla do moře nebo teď novinka, Zlověstné vlny, je skvělá. Rozhodně pan autor dokáže zaujmout a díky neobvyklému řešení situací, na které je zapotřebí použít znalost mořských proudů jsou příběhy o to více čtivé, protože jde o zajímavost, s jakou jsem se jinde nesetkala.

Co jsem si uvědomila až po dočtení celého příběhu, byl fakt, že tentokrát se vše netočilo jen kolem Cala, ale také Bella zabírá hodně prostoru. Z předchozích dvou knih jsem zvyklá na to, že právě Cal je nejdůležitější figurkou v ději, ovšem tady mu zdatně šlape na paty Bella. I když ten nejdůležitější bod celého příběhu vyhraje Cal, tak jsem měla pocit, jako by autor od něj lehce upouštěl a snažil se věnovat více jiným postavám. Doufám, že je to pouze a jen můj osobní pocit a Cala brzy nenahradí někdo jiný, protože bez něj by to nebylo ono.

V tuto chvíli u nás vyšly tři díly série Mořského detektiva a jestli bude čtvrtý (sice na stránkách je napsáno, že se na něm pracuje, ale dle mého názoru je to hudbou vzdálené budoucnosti), tak rozhodně budu patřit mezi ty čtenáře, kteří po něm sáhnout hned, jakmile to půjde.

Knihy tohoto autora jsou totiž velmi čtivé, samozřejmě napínavé, ale hlavně mají hlavu a patu, spisovatel vás vede přesně po cestičkách tak, abyste si celou zápletku užili (a prožili) a na konci vám dá rovnou ránu na solar. Zvláště tady, u Zlověstných vln, jsem tohle nečekala ani omylem. Měla jsem spoustu jiných tipů, všechny vedle jak ta jedle a ta, která to být měla, by mne nenapadla ani při druhém čtení. :-)

Pokud hledáte kvalitní detektivku, která má velmi zajímavého a sympatického hrdinu, tak série Mořského detektiva je správnou volbou.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 22. května 2018

Poslední z Aporveru - David Šenk

Autor: David Šenk
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 122

"Postavil se tedy k okraji koše a zadíval se před sebe. Samolet mířil k Futivaku a Spiro pozoroval, jak se nad zničeným sloupem života hemží ochmířené sykony. Měl dojem, že se sloup ztrácí v jakémsi mlžném oparu. Sykony přiletěly sloupu na pomoc a rozsévaly svá semínka, aby na něm opět mohl vyrašit život."

Smrt nevinného člověka proměnila pohádkový Aporver v peklo. Temnoty a jejich ďábelští přisluhovači pohlcují vše živé a naděje na záchranu jsou čím dál tím menší. Přidejte se k odvážným Obráncům, kteří se rozhodli Temnotám postavit, a doprovoďte mladíka Rybliho na jeho dobrodružných výpravách při hledání Ecidilu, bájného zdroje života. Rybliho čeká boj o holý život. Musí sebrat veškerou odvahu a vyslovit to správné přání, které zachrání celý svět.
Dny Aporveru jsou sečteny! Temnoty pohlcují vše živé. Jen ten, kdo uvěří v dobro, může Aporver zachránit. Závěr české fantasy série.

David Šenk se narodil v roce 1977 v Mělníce, vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, působí jako učitel matematiky a anglického jazyka na soukromém gymnáziu v Chebu. Žije v Plané u Mariánských Lázní.

Rybli na své pouti za bájným Ecidilem, za samotným srdcem Aporveru, potkává nové lidi, kteří mu můžou dát mnohem více, než očekává. Nejednou se dostane do úzkých, nejednou jej čeká nemilé překvapení ba dokonce tragická událost, ale chlapec se nevzdává, protože ví, že naděje stále žije. I když je s každým sluncem menší a menší, protože Temnoty a Tokrejové se rozšiřují neuvěřitelnou rychlostí a silou, ví, že důležité je držet s Obránci pohromadě a věřit v lepší zítřky...

Po prvním díle s názvem Srdce Aporveru (recenze zde) jsem se na pokračování těšila, jelikož jsem byla napnutá, jak to dopadne a navíc, oblíbila jsem si fantasy svět autora Davida Šenka. Líbily se mi možnosti, jakým způsobem cestovali lidé, žijící na sloupech, i jejich samotný styl života. Fantasie autora mi přišla bezbřehá, stále přicházel s novou dávkou "cizích" slov, které ovšem tvořily ten správný bájný, fantasy svět. V tuto chvíli se s těžkým srdcem loučím s Aporverem, se samolety, s měchurami, se sykonami a doufám, že třeba někdy na ně někde narazím... Jednou...

Je pravdou, že u prvního dílu jsem nedávala plný počet hvězd, protože jsem se ze začátku ztrácela, ale teď vím, že to byla jen a jen moje chyba. Nedokázala jsem svoji fantazii pustit z vodítka a pořád jsem se snažila si představit něco jinak. Ve dvojce jsem se cítila jako ryba ve vodě, hned jsem věděla, která bije a maximálně si užívala vše, co si autor na mě připravil. Navíc docházelo k častým bitvám mezi Tokreji a lidmi, jenž žili na sloupech, tudíž byl příběh mnohem více napínavější. Ve chvíli, kdy Temnoty pohltily téměř vše, čemu jsem fandila, by se ve mě krve nedořezal a hnala jsem Rybliho k tomu, aby už konečně na něco přišel.


"O chvilku později už malé sykony odnášely pohřební kokony pomaličku k beztížné hranici. Když jedna prolétala kolem samoletu, neduživý list kokonu se odchlípl.. Rybli stočil pohled k odkryté tváři a hrůzou vykřikl."

V knize se opět objevují kresby, které mají na svědomí Ondřej Mašek a Josef Sodomka a musím uznat, že pánové opravdu ví, co činí. Navíc jejich sykony jsou top! Přesně tak, jak je ztvárnili oni, si je já představuji, nic jiného by mi k nim nepasovalo. Jen je těch kreseb zase poskrovnu a myslím si, že by jich klidně mohlo být více. Bylo to nejen zpestření při čtení stránek, ale také potěšení pro oko. Nejednou jsem se nad obrázky pozastavila a představovala si děj, který by se tam měl odehrávat, jak by to asi vypadalo.


Už samotná obálka knihy vám dává vědět, že vás čeká neotřelý příběh, který se vymyká jakékoliv realitě. Při čtení je nutné mít pořádnou dávku fantasie a hlavně ji popustit uzdu, abyste si tohle čtení užili na maximum. Knihy jsou určeny pro čtenáře od dvanácti let, ale já pevně věřím v to, že i dospělý čtenář se ztratí v tomto bájném světě, jenž jej uhrane svou krásou, temnotou a smyslností.

Pokud patříte mezi ty, kteří si rádi pohrávají s fantazií, kteří se chcete unášet na vlně snění a představovat si, jak by mohl vypadat život v jiném čase a v jiné době, tak se určitě po této útlé knize a jejím prvním díle, poohlídněte. Věřím, že to bude výlet do fantazie nejen pro vás, ale také pro vaše děti či mladší sourozence a užije si jej celá rodina.:-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 21. května 2018

Černé znamení - Sebastien de Castell

Autor: Sebastien de Castell
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 354

"Přítomnost dívky v mém věku - a obzvlášť mé ostýchavé chování vůči ní - se pro kočkoveverčáka staly nekonečným zdrojem zábavy. Navrhoval nejrůznější složité namlouvací rituály, které jsem měl Seneiře předvádět, a ujišťoval mě, e je praktikují vyspělé kultury po celém světě. Bylo mi jasné, že si je vymýšlí sám. Když jsem mu připomněl, že už existuje dívka, o kterou mám vážný zájem, upozornil mě na oplátku, že mé naděje, že ještě někdy ve svém takřka nepochybně krátkém životě Nephenii spatřím, jsou velice chabé, až nulové."

Kellen opustil lid Jan´Tepu a v šestnácti letech se stal psancem. Teď se musí víc než kdy jindy spoléhat na svůj důvtip, aby přežil v zemi Sedmi písků. Chybí mu domov, rodina a Nephenie, kterou nepřestal milovat. Pak se ale potká se Seneirou, dívkou se zavázanýma očima ukrývající velké tajemství. Společně s Ferius se rozhodnou pomoct, jenže v sázce je víc, než oba tuší. Moc černého stínu sílí a Kellen má podezření, že za vším stojí jeho vlastní lid.

Sebastien de Castell sotva stačil dokončit studium archeologie, když začal pracovat na svých prvních vykopávkách. O čtyři hodiny později zjistil, jak moc vlastně archeologii nenávidí, a zvolil raději kariéru horlivého hudebníka, ombudsmana, interakčního designéra, choreografa bojových scén, učitele, projektového manažera, herce a tvůrce strategie produktů. Jeho jedinou obranou proti nařčení z bezbřehého diletantismu je, že ty to věci dělá opravdu rád a každý z těchto oborů hraje tak či onak určitou roli při jeho psaní. Pevně se brání tomu, aby byl nazýván renesančním mužem, v naději, že ho za takového označí i další lidé.
Na svém kontě má fantasy sérii pro dospělé The Greatcoats, která byla nominována na cenu pro nejlepší fantasy v Goodreads, dostala cenu Gemmell Morningstar za nejlepší prvotinu. The French Prix Imaginales za nejlepší cizojazyčnou práci a cenu Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele.
Žije v kanadském Vancouveru se svou krásnou ženou a dvěma agresivními kočkami.

Marně přemýšlím, jak napsat na tuto knihu smysluplnou recenzi. Nechci, aby celý článek vyzněl jako "achování" nějaké puberťačky, ale mám pocit, že k tomu jistojistě směřuji. On je totiž druhý díl mnohem lepší než první a už u prvního jsem byla u vytržení (recenze na první díl Divotvůrce). Tudíž zákonitě musím být doslova a do písmene mimo i teď. Představte si situaci, kdy dočtu poslední slovo, potom vyskočím metr do vzduchu, zavýsknu "eeej" a k tomu tlesknu. Takto přesně jsem se cítila. Perfektní kniha!

Obzvlášť se mi líbilo, že byl viditelný růst samotného Kellena. Z bojácného, opatrného kluka se stává muž, který nejen, že má vlastní názor, ale nebojí se jej říct otevřeně a nahlas. Z ustrašeného chlapce se z něj pomalu a jistě stává chlap. Jasně, pořád to není ideální, ale jeho role roste s každou stránkou a je mi čím dál tím víc sympatičtější - pokud to vůbec ještě jde.
Navíc kočkoveverčák jede dál na plné pecky a jeho vtip a šarm je stále ubíjející a okouzlující. Naprosto si mě podmanil.

Zdá se mi, že v tomto díle se autor snažil dát do příběhu i trochu té romantické dějové linky, ale nic v žádném případě nepřeháněl. Drží se svého standartu, na který jsem zvyklá od jedničky a pouze v určitých náznacích tam "vrazil" trochu romantiky. Teď si přijde na své kdokoliv, kdo se do čtení pustí.

"Cestou do postele jsem zašel do koupelny opláchnout si obličej. Z nějakého důvodu se mi točila hlava, takže jen zvolna jsem si uvědomoval, že zírám na kapky vody, které pomalu stékaly po stranách umyvadla. Kapičky se spojovaly dohromady, vytvářely různé obrazce a pak se zase rozdělovaly. pohled na ně byl zvláštně podmanivý a jak další a další kapičky splývaly, zjistil jsem, že od nich nedokážu odvrátit oči. V tu chvíli jsem si uvědomil, co se vlastně děje."

Po přečtení prvního dílu jsem měla jisté očekávání a musím říct, že Černé znamení jej předčilo. Opět byl příběh plný napětí, akcí a dějových zvratů, a samozřejmě nechyběly vtipné scénky a hlášky, o které se postarali snad všichni hrdinové a k té sérii to patří.

A uznávám, že tato série je překvapivá ve všech směrech. Pokud hledáte čtení, které bude napínavé, ale nechcete mít ani náznak toho, jak se to bude vyvíjet, tohle je to pravé. Jestli si chcete přečíst něco, co bude vtipné, ale zároveň smutné, tak Černé znamení je trefa do černého. Na mě samotnou padaly všechny emoce v průběhu čtení, jako kapky deště, jednou jsem se smála, jednou se mi chtělo brečet, jednou jsem byla připravena na to, že dostanu infarkt, jindy jsem zase byla vyklidněná a měla pocit, že se nic neděje.

Kapitoly v knize jsou opět příjemně krátké a díky napětí, které by se dalo krájet, vás kniha nutí číst dál. Měla jsem pocit, jako by mi stránky samy ubíhaly před očima a zároveň jsem se obávala konce. Nechtěla jsem, ať to tak rychle čtu, ale bylo to k nezastavení. A teď mi nezbývá nic jiného než čekat na další díl. Na který se tedy opravdu těším. A moc! :-)

Kniha je určena pro čtenáře od dvanácti let, ale věřím tomu, že se zabaví i starší čtenáři. Takže, jestli si chcete přečíst něco, co má šmrc a grády, co má náboj a jiskru, tajemno a magii, tak určitě doporučuji sérii Divotrůrce.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan