čtvrtek 18. října 2018

Světla zimní noci - Pam Jenoff

Autor: Pam Jenoff
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 350

"Víš, kolik je hvězdiček na modré obloze?
Víš, kolik mračen pluje daleko nad celým světem?
Pánbůh je počítal, aby žádná nechyběla
v tom obrovském počtu."

Podmanivý příběh o přátelství dvou žen, které překoná i ty nejtemnější časy.
Nou vyhnali z domova a přinutili ji vzdát se svého dítěte, protože otěhotněla s německým vojákem. Útočiště nalézá u kočovného cirkusu, kde se musí naučit nebezpečnou akrobacii na visuté hrazdě, aby skryla svou pravou identitu. I přes počáteční neshody se spřátelí s akrobatkou Astrid. Když ale pravda vypluje na povrch, musí se obě rozhodnout, zda je jejich výjimečné přátelství dokáže spasit, nebo jestli tajemství, která ukrývají, vše zničí.

Pam Jenoff se narodila v Marylandu a studovala historii na Cambridgi. Po studiích začala pracovat v Pentagonu ve Washingtonu D. C. na ministerstvu obrany a poté na ministerstvu zahraničí. Dlouho působila na americkém konzulátu v Krakově, kde se specializovala na polsko-židovské vztahy a problematiku holokaustu. Díky této práci, kdy se podílela na zachování Osvětimi či restitucích židovského majetku v Polsku, si vytvořila blízký vztah k židovské komunitě.
V současnosti učí práva ve Filadelfii, kde žije se svou rodinou. Její předchozí román Velitelovo děvče se stal mezinárodním bestsellerem a byl nominován na Quill Award.

O autorce jsem už slyšela, její knihy zaregistrovala, ale nedostala jsem se k tomu, abych si některou přečetla. Ale musím přiznat, že Světla zimní noci mě dostala, a to hlavně svou obálkou, která je úžasná a jsem ráda, že i příběh, který se v knize ukrýval, je neméně skvostný.
Opět jsem vás nezklamala, hned v prvním odstavci jsou dvě superlativa, a chci vás upozornit, že určitě nebudou poslední.

V příběhu jsou dvě hlavní hrdinky. Starší Astrid a mladší Noa. Astrid jako manželka německého důstojníka za druhé světové války a zároveň Židovka, byla nucena odejít nejen od manžela, ale také z Berlína, kde žila. Noa sice Židovka není, ale za to měla dítě s německým důstojníkem a rodiče ji vyhostili z domova. Tyto dvě ženy se potkají v cirkuse, kde Astrid musí Nou zasvětit do tajů létání na visuté hrazdě, aby nejen Noa mohla zůstat, ale hlavně proto, aby zachránila show a cirkus jako takový. Není jednoduché cestovat s cirkusem a už vůbec to není jednoduché za světové války. Říše velí všemu, i v jakém městě a s čím budou artisté v cirkuse vystupovat...
Ze začátku se Astrid mladé díky Noy straní, nevidí v ní nic dobrého a cítí, že Noa má plno tajemství, které nebudou nejlepší. A co to dítě, co má sebou? Vždyť je tak mladá...
Postupem času Noa poznává Astrid blíže, ať chce nebo ne a spolu s ní i ostatní obyvatele cirkusu a lidí kolem. A přesto, že má pocit, že by vše mohlo být v pořádku, ve skrytu duše ví, že nikde není v bezpečí a musí utéct daleko... Hodně daleko...

Po dočtení knihy jsem přemýšlela, jestli autorka není chlap. V příběhu dvou žen plného přátelství, intrik, tajemství a lží, dokázala udržet city na uzdě a nenapsala žádnou romantickou, červenou knihovnu. Naopak se držela faktů a dokázala dát do toho plno bolesti, ztráty, strachu a smrti...
V době, kdy se Světla zimní noci odehrávají, nic nebylo lehké a Pam Jenoff umí poutavě vyprávět, aby to čtenářky bavilo. Zvlášť po přečtení poděkování a vzkazu čtenářům od autorky jsem zůstala paf z toho, jak se k tomuto psaní postavila. Co vše nastudovala, aby dokázala stvořit příběh, který bude jak z reálu, i když je to fikce.

"Policista máchne rukou dolů. Pokusím se uhnout, ale je pozdě. Obušek mne zasáhne do břicha, až se mi z nárazu udělá zle. Bolest mi vystřelí po celém trupu a já se svalím na zem."

Světla zimní noci je silný, emotivní příběh, u kterého mnoha čtenářkám ukápne i slza, protože konec je nečekaný a já si ho celou dobu představovala úplně jinak. Nemůžu říct, že bych byla nespokojená, ale spíše jsem tak nějak doufala, že autorka mi dá i naději, ale nestalo se tak. Držela se toho, že zlá doba si žádá zoufalé činy a přes to nejel vlak...

Nejen Astrid a Noa, ale také další postavy, které se v příběhu vyskytnou ve vás nějakým způsobem zanechají stopu. Já si nejvíce pamatuji na Luca, v něm nikdo neviděl nic dobrého, jen Noa, a přesto nemohli být ještě dále od pravdy. Ta nedůvěra ale byla tehdy naprosto normální. Jen mi to chvílemi drásalo nervy.

Jednoduše řečeno, Světla zimní noci jsou velmi emotivní, čistý, ale přitom drsný příběh, který jen tak neodložíte. Protože vás bude zajímat, jak se všechno kolem hrdinů vyvíjí, budete myslet na to, co všechno se ještě může stát a proto se ke knize budete neustále vracet, dokud ji nedočtete. Záměrně píšu vracet, protože tohle není čtení na "jeden zátah" jak se říká, ale třeba já potřebovala opravdu chvilku na to, abych se po některých scénách vzpamatovala a uklidnila.

Čtení doporučuji hlavně ženám, nejsem si jistá, jestli to mužskou část populace bude bavit, ale ženské publikum bude spokojené, možná i nadšené. Budete prožívat životy hlavních hrdinů, jejich strasti i radosti, budete se smát i plakat, ucítíte poryvy větru ve chvíli, kdy akrobatky budou skákat na hrazdách, ucítíte vůni šapitó, vůni zvířat, ale také pocítíte záchvěvy při náletech a bombardování nebo smutek a bezmoc při konání bezpráví na lidech...

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Světla zimní noci můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 16. října 2018

Dobrodružství pana Kolečka - Pohádky od Hvězdy - Michaela Mlíčková Jelínková

Autor: Michaela Mlíčková Jelínková
Nakladatelství: Bambook
Rok vydání: 2017
Počet stran: 152
Ilustrace: Jan Laštovička

Pejsek Šikula se už u pana Kolečka pěkně zabydlel, když tu se mu jednou ráno stala zvláštní věc. Hned jak se probudil, věděl, že něco je jinak. Vyběhl z boudy na dvorek a dlouze zavětřil. "Je to tady!" vyštěkl a začal čenichat jako pominutý. Zřejmě z rozrušení označkoval plot třikrát na jednom místě. "Co je tady?" nechápal Šemík. "Jaro přece!" vybafl Šikula."

Neobvyklá trojice nerozlučných kamarádů vás naučí, že veteráni nepatří do starého železa, že nemít jednu nohu není překážka a že s věrnými kamarády a láskou, která nerezaví, doj(e)dete nejdál. Výtvarně jedinečná a bohatě ilustrovaná knížka, jejíž kulisu vytvořila místa známá i polozapomenutá, zaujme dětské hlavičky a přitom jen tak mimochodem poučí - dost možná, že se něco nového dozvědí i rodiče. Tak schválně, víte, proč se Bílá hora jmenuje Bílá a kde se vzala Divoká Šárka? Příběhy, které vznikly z lásky k blízkému místu a k jednomu chlapečkovi, který nemohl usnout bez pohádky, jsou nerozlučně spjaté s vtipnými ilustracemi Jana Laštovičky.

Mlíčková Jelínková Michaela vystudovala diplomacii a mezinárodní vztahy na VŠE a evropská studia na Institutu politických studií ve francouzském Štrasburku. Její láska k Praze, historii a architektuře se zrodila v době, kdy se coby studentka gymnázia Jana Nerudy vracívala domů kouzelnými zákoutími Malé Strany a Starého Města. Posléze pracovala jako profesionální průvodkyně, členka týmu rychlého varování před nebezpečnými výrobky RAPEX v Bruselu i jako tisková mluvčí a copywriter. Několik let úspěšně publikovala na blogu týdeníku Respekt. Psaní povídek a pohádek se věnuje od roku 2014. Její prvotina Objev se umístila v celostátní povídkové soutěži na 5. místě. Odjakživa si s lidmi ráda povídá jejich řečí, proto se naučila plynně anglicky, francouzsky a španělsky, domluví se rusky a německy. Nejvíc se jí líbí v Austrálii a v Praze 6, kde již deset let žije. Poměrně často ji můžete potkat i v oboře Hvězda, kam ráda vyráží na procházku s kočárkem s druhým synem Danielem. Dobrodružství pana Kolečka - Pohádky od Hvězdy jsou její knižní prvotina.

Laštovička Jan je absolvent oborů výtvarná výchova a pedagogika na Pedagogické fakultě UK, věnuje se především knižní a časopisové ilustraci. Kromě kreslení knih pro děti také ilustruje a vydává bibliofilské publikace. Barevnými linoryty doprovodil například povídku Jana Zábrany psovod Gerža (2009) nebo hororový příběh H. P. Lovercrafta The Hound (2014). Jeho ilustrace mohou znát čtenáři Židovských listů, filantropického magazínu Umění darovat nebo časopisu Maxim. Když zrovna nekreslí, navrhuje výrobky z porcelánu, staví sněhové sochy a sbírá fotografie graffiti - ty přetvořil do dvou vydání ročenky s názvem Pigtures. S autorkou knihy Dobrodružství pana Kolečka - Pohádky od Hvězdy se potkali v jedné kanceláři. Ke spolupráci na této knížce se ale dostali až v roce 2014 - mnoho let poté, co už nebyli kolegy. Jan Laštovička žije a kreslí velmi blízko místa, kde Šikula se Šemíkem píchli. Co dalšího Jan nakreslil, můžete vidět na stránkách www.lastovicka.com.


Když jsem se do knihy Dobrodružství pana Kolečka pustila, nečekala jsem, že to u nás doma spustí hotový poprask. Malý se ke knize vyloženě přitiskl a nechtěl ji dát z ruky. No jo, chlap se nezapře, všude autobusy, auta, volanty, sem tam pes, kolo, pán... Bylo vymalováno. Je pravdou, že snahu číst jsem vzdala, a tak jsem si příběh pana Kolečka, Šemíka a Šikuly přečetla sama, v noci.

Pan Kolečko pracuje v dopravním podniku a jednoho dne vědci vynaleznou Šemíka, velký autobus, který s panem Kolečkem začne brázdit Prahu. Vozí jak lidi, tak i zvířata. Oba jsou spokojení. Jak by taky ne, je to pohádka a proto se pan Kolečko v práci nenudí a s autobusem Šemíkem si povídá. Po tom, co spolu projedou trasy dlouhé milion kilometrů, vedení se rozhodne dát Šemíka do starého železa. Jenže to nemůže pan Kolečko dopustit. Je to jeho kamarád! Odkoupí jej, vezme si ho domů na Hvězdu a vyráží na výlety, při kterých zažijí nejedno pořádné dobrodružství. Při jednom takovém výletu se k nim přidá pejsek Šikula a už to nejsou jen dva, nýbrž tři kamarádi, kteří brázdí silnice, vymýšlí různé kejkle a užívají si vzájemné blízkosti a nekonečného přátelství.

Autorka vymyslela příběh, který je velmi neotřelý, ale také nereálný. Doufám, že nedojde k tomu, aby po dočtení této knihy vzalo nějaké dítě svého psa, posadilo jej za volant a nechalo ho jet. :-)
Tohle se jim musí vysvětlit. Ale i tak je Dobrodružství pana Kolečka kniha, která má v sobě spoustu zábavy, ponaučení a místopisných informací. Dozvíte se mnohé o Praze a jejich zákoutí, která se ve městě skrývají. I když to mimopražským nic říkat nebude, nemyslím si, že je to na škodu. Třeba si jednou při výletě se svými dětmi do Prahy uděláte okružní jízdu místy, kde pan Kolečko brázdil se Šemíkem a Šikulou ulice.

"Pan Kolečko stál jako solný sloup a mlčel. Ústa měl pevně semknutá, zato jeho oči byly doširoka otevřené. Vypadalo to, že nad něčím usilovně přemýšlí. A pak se ten zvuk ozval znova. Tentokrát byl ještě hlasitější a bylo jasné, že vychází z břicha pana Kolečka, jehož tvář byla teď bledá jako papír. Nohy zkřížil do neobvyklého tvaru a oběma rukama si přidržoval pozadí, jako by chtěl zvuk uvěznit uvnitř svého těla. To se mu však nepodařilo a zvuk se ozval znova. Pan Kolečko se zatvářil nešťastně a jeho tvář už byla dočista bílá."

V knize vždy najdete jedno dobrodružství hlavních hrdinů a poté pár informací o místech, které jsou v dané kapitole zmíněny. Jsou to faktické údaje, jako například co je Ladronka, kdo ji postavil, co se tam dělalo kdysi a co je tam teď. Dokonce se tam dozvíte legendu o Břevnovském klášteře nebo o tom, co a kde byla Dívčí válka. Díky tomu získává kniha Dobrodružství pana Kolečka i poučný rozměr a věřím, že větší čtenáři si z toho něco odnesou. A menší čtenáři si opravdu užijí ilustrace, kterých je více než dost a jsou zde perfektně ztvárněny snad všechny dopravní prostředky, které můžete potkat.

Mě osobně trochu mrzí, že vše je situováno do Prahy 6, kde jsem já, Ostravačka, nikdy nebyla a tak si ta místa, která autorka popisuje můžu jen představovat. Ale rozhodně ve mě vyvolala touhu poznat místa, o kterých píše, protože některá se zdají být opravdu zajímavá. Tak třeba... jednou... někdy... :-)

Dobrodružství pana Kolečka je kniha, která je napsána větším fontem písma, proložena mnoha obrázky a také díky jazyku, který autorka použila bude pro děti velmi čtivá. Obsahuje 13 kapitol - dobrodružství, které hrdinové podnikli a já věřím, že děti se při čtení této knihy rozhodně nudit nebudou. Některé kapitoly jsou úsměvné, jiné lehce melancholické, ale vždy tak příjemně napsané, že můžu tento titul s klidným svědomím doporučit. A ideálně pro děti od sedmi, osmi let. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Dobrodružství pana Kolečka můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 13. října 2018

Sedmá oběť - Alan Jacobson

Autor: Alan Jacobson
Nakladatelství: Baronet
Počet stran:459
Rok vydání: 2018

"Chci ho bodnout, ublížit mu, jako on ubližuje těm děvkám, co si vodí domů. Chci ho zabít. Jak na to? Zastřelit ho by bylo nejsnazší a nejméně riskantní, ale nemám zbraň. Praštil bych ho baseballovou pálkou, ale nevím, jestli bych ho dokázal udeřit dost silně, aby ji neobrátil proti mně.
Ale nůž...nůž do obličeje by ho omráčil. Do oka, a nemohl by se bránit. Rychlý útok. To by šlo. Bodnout a utéct. Ne, bodnout a bodat a bodat.
Ano, to by šlo. To by šlo. To by šlo."

Zvláštní agentka Karen Vailová vede jako hlavní profilovačka FBI vyšetřování sériového vraha, zvaného "Mrtvé oči", který terorizuje virginský okres Fairfax.
Tento psychopat se liší od ostatních podivnou surovostí a důvěrnou, podrobnou znalostí strategie pátrání FBI. Vailová se liší od svých kolegů životem, jenž ji naučil tvrdosti a odnaučil kompromisům.
Nedávno se rozvedla s manželem, který ji týral, svádí ošklivý boj o svěření syna do péče a snaží se pomoct matce v zápase s Alzheimerovou nemocí. Jak ovšem Vailovou začínají postupně zmáhat její osobní břemena, hrozí i nezdar jejího vyšetřování.
Teď vkládá poslední naděje do kontroverzního profilu. Ten nasvědčuje tomu, že klíč k vyřešení případu se nalézá u sedmé oběti. Tento klíč však také odemyká tajemství, která mohou zničit kariéru Vailové a odhalit pravdu, k jejímuž přežití možná ani ona nemá dost sil.

Alan Jacobson je autor jedenácti thrillerů, uznávaných kritikou, odměněných různými cenami a nadšeně přijímaných čtenáři, o čemž svědčí zejména to, že se dostaly mezi bestsellery žebříčku USA Today. Alan Jacobson má za sebou dvacetiletou praxi ve výzkumu a výcviku v rámci Útvaru behaviorální analýzy FBI, DEA, úřadu šerifa Spojených států, ATF, Scotland Yardu, SWAT a Armády Spojených států - díky tomu jsou jeho příběhy i postavy nevídaně realistické a místy působí až jako dílo novináře, což jim ovšem neubírá na napětí.
Jacobsonovy thrillery vyšly v řadě zemí a na několik z nich zakoupil autorská práva Hollywood.

Když jsem knihu Sedmá oběť četla, nejednou se mě někdo v okolí zeptal, co čtu. A má odpověď byla, že brutální thriller, kdy hlavní hrdinka řeší nejen své problémy, ale také vraždy žen, které skončí se steakovými noži v očích. Všichni mi říkali, že tohle asi nebude dobré, hodnocení na databázi knih taky říká, že to není zrovna oukej počtení, ale já zastávám opačný názor. Líbilo se mi to. Není to úplně wow zážitek, ale každopádně má autor velmi dobře našlápnuto k tomu, abych si jeho sérii opravdu oblíbila.

Karen Vailová je profilovačka pro FBI. Navíc je máma Jonathana a bývalá manželka Deacona,. Taky je velmi sebevědomá, lehce agresivní, ale určitě sympatická žena. Ono se totiž v příběhu na ni sype opravdu hodně a chvílemi jsem nevěděla, co si o Karen myslet. Na stránce 100 mi byla sympatická a na straně 101 to bylo úplně naopak. A stále dokola. Jenže když jsem na to myslela, tak mi to došlo, proč dal autor do knihy víc příběhů a tím pádem z Karen udělal jakoby dvě osobnosti. Jeden sériový vrah, problémy s Deaconem, problémy s matkou, problémy s Jonathanem, do toho starosti s Robbym a vlastní kariérou... Na někoho to může působit jako přemrštěné, ale já si myslím, že si Alan Jacobson pouze dělá prostor pro další příběhy. Když jsem se dívala na Goodreads, tak tato série by měla obsahovat 9 knih!
Když se podívám na jiné hrdiny v knize, tak mi věřte, že Bledsoe je správný týpek, který dokáže zachovat si chladnou hlavu a třeba taková Mannettová vás pobaví. Některé její hlášky vůbec nebyly špatné. :-)

"Ale jak se otočila
Deacon ji popadl za rameno
a stavidla se otevřela a hněv vyrazil jako voda z kohoutku - prudce se rozmáchla, kost na kost
a on spadl naznak
kolena se mu podlomila
A dopadl na podlahu s hlasitým žuch!
Podívala se dolů na svého ležícího bývalého, který třepal hlavou a snažil se přijít k sobě. "Dobře ti tak, hajzle," vyprskla. "Už na mě nikdy nesahej!"

Je pravdou, že tato kniha asi nesedne každému. I já osobně jsem měla problém ze začátku se dostat do příběhu, naladit se na jeho vlnu. Možná to je tím, že je Sedmá oběť psána jiným způsobem než jiné thrillery. Je to více propracovanější, autor se pozastavuje nad detaily, které bychom normálně přehlédli nebo dokonce vynechali. A velmi obšírně popisuje práci vyšetřovatelů. Ale je to proto, jaké životní zkušenosti má autor za sebou a právě to dělá knihu jinou, zajímavou a určitě ne špatnou.

Pokud bych měla tuto knihu někomu doporučit, tak bych řekla, ať si ji přečte ten, kdo se považuje za "náročnějšího" čtenáře thrillerů. Ten, kdo dokáže ocenit i drobnosti, které autor dokázal zakomponovat do případu. A i přesto, že se mi nelíbil konec a samotné vyřešení případu, které bylo opravdu velmi zvláštní a nepravděpodobné, tak musím uznat, že se mi příběh jako celek líbil. Ona totiž Karen Vailová jako profilovačka má zvláštní způsob vnímání svého okolí, takže to bude ještě zajímavé. Určitě si nenechám ujít druhý díl, který už v nakladatelství Baronet vyšel a brzy se můžete těšit na jeho recenzi.

Jak jsem psala výše, já osobně jsem velmi ocenila způsob, jakým nám autor předestíral způsoby vyšetřování těžkých zločinů, to, jak lidé uvažují a jak se nechají strhnout názorem jednoho aniž by si udělali názor svůj. Další věc co se mi líbila, tak je pohled do hlavy samotného sériového vraha, kdy on ve svých kapitolách předkládá čtenářům to, co ho vedlo k tomu, aby dělal, co dělá. Jedině ten konec no, zvrácený a nedůvěryhodný, ovšem překvapivý, ale přesto... No, udělejte si názor sami! :-)

Sériový vrah Mrtvé oči čeká! Tak si pohodlně usaďte a začtěte se ;-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Sedmá oběť můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan