pondělí 20. listopadu 2017

Poháry touhy - Markéta Harasimová

Autor: Markéta Harasimová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MaHa
Počet stran: 320

"Viola vzala svou sklenku a vydala se za Nováčkem, když v tom za jejími zády promluvil mužský hlas. Odkapávala z něj ironie: "Jak jsem vás tak poslouchal, bude z vás skvělá Vinařice." Poslední slovo zaznělo tak jízlivě, až měla chuť rozbít tomu člověku skleničku o hlavu."

Violina minulost je opředena tajemstvím - její matka odmítá mluvit o rodině zemřelého otce. První střípky pravdy tak Viola nečekaně odhalí až ve chvíli, kdy se jako dospělá ocitá na dramatické životní křižovatce. Východisko z těžké situace vidí v nečekané závěti svého dědečka, o jehož existenci neměla ponětí. Do klína jí spadly vzácné vinohrady, ale také polorozbořený vinný sklep. Třebaže o vinařském řemesle nic neví, rozhodne se Viola z ruin vybudovat nové vinařství a navázat na rodinnou tradici.
Střetne se s řadou překážek a předsudků, nepřízní osudu i lidskou zákeřností. Zažívá žhavá erotická vzplanutí a poznává odvrácenou tvář lásky, ale také skutečné přátelství. Na scéně se však objevuje chladnokrevný násilník zaměřený na mladé ženy a Viola se ocitá v jeho hledáčku. Jako mrazivé poselství ze záhrobí se jí navíc začíná zjevovat duch zesnulého dědy s tajemnými vzkazy, které je potřeba rozluštit. Nad Violou se postupně stahují temné mraky a začínají ji hrozit smrtelné nebezpečí...
Ponořte se do napínavého příběhu plného emocí, dráždivé erotiky, tajemna i nečekaných zvratů...

Markéta Harasimová je členkou české sekce AIEP. Knihy začala vydávat už během studií na obchodní akademii. Dnes se literární tvorbě věnuje na plný úvazek - kromě románů píše články a povídky, stala se scenáristkou a pravidelně vystupuje se svým kulturním programem. Spolupracuje s řadou známých osobností. Je také autorkou projektu S vínem nad knihou, který kombinuje scénické čtení, hudbu a degustace moravských vín. Aktuálně založila vlastní nakladatelství MaHa. Autorčina současná tvorba je laděna eroticky a detektivně; často jde až na hranici thrilleru. Tíhne k akci, pádným dialogům a emotivním situacím. Její romány rovněž dnes nechybí v žádné veřejné knihovně.

Trochu jsem se této knihy obávala, protože nejsem ten typ, který vyhledává jakékoliv erotické romány. Nemám ráda, když sex a erotika přebíjí příběh a proto jsem se obávala těchto Pohárů touhy. Ale podle anotace to zase nevypadalo nejhůř, už jen díky náznakům tajemna jsem se na pomyslných vahách kolíbala tam a zpátky. Jednoduše to bylo hop nebo trop a já teda skočila.

Hned vám napíšu, že za mě to až takový erotický román není. Samotný sex tam byl možná pětkrát, ale žádné přehnané detaily nebo podrobné popisy. Takže tohle bylo v pořádku a já se nemusela odvracet od stránek! :-)

Kniha je o mladé ženě, která se přestěhuje z hlavního města na Jižní Moravu, kde zdědí vinařství. Přes skepsi okolních vinařů i své rodiny, kteří nevěří, že dokáže vinařství zachránit, si jde za svým cílem. Po cestě ji čeká spousta nepříjemných a nebezpečných situací a milostných zápletek, kromě ldí jsou proti ní i přírodní problémy, které škodí vínu, ale najde si pár přátel, kteří ji pomáhají a největší sílu ji dodává její mrtvý dědeček, který ji hádankami nutí pokračovat, aby dosáhla svého cíle, jak si ona celou dobu myslí, ale závěr vás překvapí.
Můžete se těšit i na milostná vzplanutí, zklamání, podvody, ale nakonec i na opravdovou lásku, která porazí i paní "smrt". Zachrání Viola vinohrad své rodiny a najde muže pro svou vysněnou rodinu?

"Návštěva banky jí radost neudělala, ale dohromady s nečekaným Gustavovým příjezdem v ní posílila dosud jen nepatrně rostoucí odhodlání. Když už pečuje o svůj vinohrad a dře od rána do večera, úrody se jen tak nevzdá. Zapomene na jednoduchou cestu, kterou představovaly tržby z prodeje hroznů či burčáku. Udělá své vlastní víno, i kdyby čert na koze jezdil. Zvládne to!"

Hlavní hrdinka Viola Exnerová zažije ve svém životě spoustu kotrmelců, ale díky tomu je zocelená a když se do něčeho zakousne, tak ji to nikdo nevymluví. Co bylo zvláštní, tak že měla a má své povolání ráda (zpěvačka), ale už si nikdy nezazpívá - ani sama sobě?! Ale i tak, díky ní je příběh uvěřitelný, zábavný i vtipný. Jako postava je tvrdá, ale v mezích, ve správných chvílích umí projevit o slabost.
Další postava, která stojí za zmínku je Filip Severin, je syn kamaráda jejího dědečka a dobrého vinaře. Vystupuje jako chlap, který sice vystrkuje drápy, ale nekouše, jej si zamilujete. :-)

Kapitoly byly tak akorát dlouhé. Každá z nich končila vždy příslibem, že se bude dál něco důležitého dít. Ale na druhou stranu to na mě působilo, jako by těch kapitol bylo zbytečně hodně. Text mohl pokračovat a nemusel se dělit. Kniha byla čtivá, ale na druhou stranu jsem se nebála ji odložit. A při volné chvíli se vrátila. Netrnula jsem hrůzou, že mi něco uteče, ale bavila jsem se. I přesto, že jsem u ní nebrečela nebo se neválela smíchy, uměla mě rozesmutnit i pobavit, takovým lidským způsobem.

Při čtení jsem se přistihla u myšlenky, že věřím tomu, že to může být klidně pravdivý příběh, že někde mezi námi opravdu Viola žije. I když se tam objevuje duch, není to nic neuvěřitelného, je spousta věcí mezi nebem a zemí a tohle bylo napsáno velmi střízlivě uvěřitelně.

Knihu určitě doporučím ženám, které si rády ke sklence vína otevřou dobrou odpočinkovou knihu a které se umí zasnít. Je pro čtenáře, kteří milují víno, povahu jihomoraváků, trochu napětí, ale hlavně lásku a všechny její stránky.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji autorce za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 19. listopadu 2017

Zimní lidé - Jennifer McMahon

Autor: Jennifer McMahon
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 318

"Mrtví nás nikdy doopravdy neopustí."

Městečko West Hall v americkém Vermontu je opředené legendami. Za podivných okolností se zde ztrácí lidé a obyvatele postihují nejrůznější tragédie. V zimě roku 1908, pouhých pár týdnů po tragické smrti své dcerky Gertie, je na poli za svým domem nalezena zavražděná Sára Harrisonová. Mezi místními se proslýchá, že duch mrtvé Sáry se po setmění prochází ulicemi městečka a lidé ji nechávají přede dveřmi dárky s vírou, že je nechá na pokoji.
Devatenáctiletá Ruthie Washburnová nikdy nevěnovala příliš pozornosti povídačkám, které se ve West Hall vykládaly. Vyrostla na odlehlém statku se svou matkou Alicí a mladší sestrou Fawn a vždycky snila o tom, jak jednoho dne ospalé městečko opustí a vymaní se tak z vlivu své podivínské matky, která rodinu nutí žít mimo společnost, bez internetu a s utajeným telefonním číslem. Ruthie se však jednoho rána probudí a zjistí, že její matka beze stopy zmizela. Začne se tázat sama sebe, zda matčin podivný styl života přece jen neměl nějaký hlubší důvod. Její podezření zesílí, když v její ložnici mezi prkny v podlaze nalezen výtisk Sářina deníku...

Jennifer McMahon se narodila v roce 1968 a vyrostla v domě babičky v Connecticutu. Byla přesvědčena, že v podkroví tohoto domu žije duch Virgil. První příběh napsala už v první třídě. V roce 1991 získala bakalářský titul na Goddard College a poté studovala poezii a tvůrčí psaní na Vermont College.
Od roku 2000 se na plný úvazek věnuje psaní. Je autorkou šesti bestsellerů, mimo jiné také úspěšného thrilleru Island of Lost Girls. S manželem a dcerou žije ve Vermontu.

Autorce se v tomto díle povedlo hned několik věcí, které je potřeba vyzdvihnout a pochválit.
1) Dokázala napsat opravdu poutavý a čtivý příběh, který vás totálně semele a bude nutit číst dál, protože touha vědět, co se stalo je neskutečně silná.
2) Dokázala vykreslit k příběhu odpovídají atmosféru. Dům na samotě, obklopen lesy, který je obydlen po mnoho generací. Děj se odehrává v nehostinné zimě, kde všude je plno sněhu, půda je zmrzlá, zima vás štípe do tváří...
3) Dokázala mistrně přeskakovat z minulosti do přítomnosti tak, aby pomalu a jistě spojovala všechny indicie v jedno velké odhalení u kterého vám bude rozum stát.

Příběh jako takový vám popisovat nebudu, protože mám strach, že bych mohla prozradit i malou informaci, která je důležitá a já bych vás připravila o potěšení z celého čtení. Přijde mi, že autorka dokázala nacpat na každou stránku v knize plno důležitých bodů, jenž dávají dohromady příběh, který je naprosto skvělý.
To, že mám velmi ráda duchařiny, už víte. Ale je pravdou, že ne každý to umí napsat tak, aby se mi to opravdu líbilo a já si kousala nehty. V tuto chvíli vám můžu slíbit, že jakmile se pustíte do čtení Zimních lidí, tak budete nejen nadšeni vším, co se na stránkách odehrává, ale také budete tak jako já, teď nakukovat za každý tmavý roh, jestli se tam nehýbe nějaký stín, nebo jestli necítíte závan spáleniny...

"Takové věci se občas stávají."

Při samotném čtení jsem strach necítila, nebála jsem se, ale následky jsou téměř katastrofální. Ono je fakt "super", že jsem knihu dočetla v noci, kdy jsem si chtěla odskočit ještě na záchod přes chodbu, všichni už spí, všude je tma a já si v hlavě hraju s myšlenkou, co když někdo mě pozoruje ze skříně - no,víte co? Už se mi na ten záchod ani nechce... :)

Jak už jsem psala výše, kniha patří mezi ty čtivé, kdy vám stránky ubíhají samy a vy se nestačíte divit, že už se blíží konec. Navíc, na konci je příslib něčeho temného, co  mě nabudilo a tajně můžu doufat, že autorka se popere s nějakým podobným příběhem a to, co se zde dělo v přítomnosti, bude v nové knize jako minulost...

Z knihy mám jen ty nejlepší pocity. Užila jsem si napětí, které se tam skrývalo, mystično, kterého bylo také dost a hlavně, promyšlený, poutavý příběh, který mne překvapoval, malinko mrazil, ale hlavně opravdu bavil.
Pokud patříte mezi fanoušky duchařiny, nadpřirozených jevů a dobře zpracovaných příběhů, tak se pusťte do této knihy, nebudete zklamáni.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a pokud chcete, tak knihu Zimní lidé si zakoupíte:
nakladatelství Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 17. listopadu 2017

Pohádky bratří Grimmů - Wilhelm Karl Grimm, Jacob Ludwig Carl Grimm

Autor: Wilhelm Karl Grimm, Jacob Ludwig Carl Grimm
Nakladatelství: Slovart/Brio
Rok vydání: 2017
Počet stran: 545

"Co mi to tak chrastí v břiše?
Břicho, buď zas chvilku tiše.
Místo kůzlátek, já hňup,
kamení jsem asi slup."

Jacob Grimm a Wilhelm Grimm pomáhali v 19. století lidovým příběhům, které šířili doboví vypravěči, stát se součástí německého písemnictví. Tento pozoruhodný soubor padesáti pohádek sestavili a upravili pro děti ze svého bohatého díla sami bratři Grimmové. Najdete zde mnoho známých i méně známých pohádek, které inspirovaly také české pohádkáře. Ve výběru nechybí Jeníček a Mařenka, Popelka, Sedm havranů, Brémští muzikanti, Šípková Růženka... Pohádku Král Drozdibrad znají české děti z klasické filmové verze jako Pyšnou princeznu, další oblíbená filmová pohádka O princezně se zlatou hvězdou na čele se v knize jmenuje Srstnatka. Pohádkové příběhy doprovodil svými poetickými i humornými ilustracemi Adolf Born.

Jacob Grimm (1785-1863)
Wilhelm Grimm (1786-1859)
Vystudovali práva, záhy se však začali věnovat jazykovědě a sběru literárních památek. Pomáhali lidovým příběhům, které šířili doboví vypravěči, stát se součástí německého písemnictví. V širokém rozsahu zachytili ústní tradici, jejímž středobodem není svět kálů a zámků, nýbrž prostý svět venkovského lidu. Svět, v němž nebývá nejvyšší odměnou moc a bohatství, ale skromné štěstí obyčejného člověka. V úvody knihy o tom říkají: "Naším záměrem je, aby sama poezie, jež je v pohádkách tak živá a všudypřítomná, dokázala na čtenáře zapůsobit a těšila je, pokud potěšit může, a aby kniha posloužila i k výchově."

Adolf Born (1930-2016)
Český malíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník, vyznamenaný řadou cen, ilustroval více než 250 děl české i světové literatury, pracoval na řadě animovaných seriálů, vystavoval po celém světě. V roce 2003 obdržel českou státní medaili Za zásluhy. Adolf Born nejednou mluvil o tom, že ilustrace vždy stavěl ve své tvorbě na první místo: "Je prima, že jsem se stal ilustrátorem, protože co může být lepšího, než když se vám splní dětský sen?"


Můžu upřímně říct, že jsem nikdy v životě nebyla majitelkou takto luxusní pohádkové knihy. Vyniká už jen tím, jak je velká a těžká. Věřte mi, tuhle pohádkovou knihu si do ruky do postýlky na předčítání jen tak nevezmete, pokud budete chtít u toho i své dítě objímat. :-)
Jen pro zajímavost, její rozměry jsou 21x29,7cm, tloušťka knihy je 6cm a na kuchyňské váze mi vážila úctyhodných 2620 gramů (to neměl ani můj syn, když se před rokem narodil) :-). Říkám, tohle je megalomanský kousek, který už jen kvůli těmto mírám by měl mít každý milovník pohádek doma. :-) Takový sběratelský kousek.

Tato bichle obsahuje 50 pohádek, kdy některá je krátká, jiná delší a najdou se i nejdelší. Každá stránka je také provázena ilustracemi geniálního mistra Adolfa Borna (na kterého jsem vysazená, co si budem nalhávat), takže Pohádky bratří Grimmů potěší nejen srdíčko, ale také očičko! :-)


Já osobně jsem pohádky četla na přeskáčku. Nejvíce mne zajímaly ty pohádky, jejichž názvy mi nic neříkaly. Což je pochopitelné. Jako například Fricínek a Ketrlinka nebo Pištivrátek - to se mi moc líbí. Pištivrátek. Do toho slova jsem se zamilovala. :-)
A abyste pochopili, co ve mě dokázaly pohádky vyvolat, tak vám dám jeden příklad za všechny. Stalo se to u, pro mě neznámé, pohádky s názvem Mariino dítě. Jednoduše tam jde o to, že otec má dceru, kterou není schopen uživit. Z nebe ho navštíví Panenka Marie a vezme si jeho dceru sebou a zahrne ji vším dobrým. Jednoho dne Marie na pár dní odcestuje a předá ji klíče, kdy může ze třinácti místností otevřít jen 12. No, samozřejmě otevře i tu třináctou, samozřejmě lže jako když tiskne, ale Marie ví, kde je pravda a shodí ji na zem jako němou a chudou. Najde ji král, zamiluje se a ona mu porodí syna. Hned po porodu ji první noc Marie navštíví, aby se přiznala, že lhala, ona zarputile tvrdí, že nelhala a Marie ji toho syna vezme. Za další rok, opět porodí syna, opět přijde Marie, opět tvrdí že nelhala a opět o syna přijde. Když porodí dceru, zase se vše opakuje. Všem je divné, že se její děti ztrácí a lid i král ji prohlásí za "lidožrouta", tudíž ji chtějí upálit na hranici...
Proč proboha po tolika letech nepřiznala pravdu? Proč si nechala vzít děti? Já bych ji kopla, no však víte kam... To mě vám tak vytočilo, a to je to "jen" pohádka.... :-) A mimochodem, pobavila jsem vás? :-)


Pokud máte doma děti, které jsou už trochu větší a milují pohádky, rozhodně jim tuto knihu kupte pod stromeček. Jedná se totiž o publikaci, která je ve všech ohledech dokonalá. Co se týče barevného provedení, typem písma, okraji, délkou pohádek, ilustracemi... Tohle je naprostý skvost, navíc pěkně těžký, takže děti budou nadšené, že dostaly takto "veliký" dárek. Fakt se to vyplatí.
Pan Adolf Born zde předvedl, že je opravdu mistr nad mistry a já jej nepřestanu nikdy obdivovat za to, jak dokázal i sebemenší blbůstku vystihnout.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za recenzní výtisk a koupit si ji můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan