pátek 23. února 2018

Valentýnské prokletí - Jodi McAlister

Autor: Jodi McAlister
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 340

"Někde jsem četla, že lidský mozek se s nevysvětlitelnými jevy přirozeně vyrovnává tak, že navrhne obyčejné vysvětlení. "Vlkodlak vyjící na měsíc? Nikdy. Asi to ve větru někde pleská vlnitý plech v kombinaci s meluzínou v okapu." Náš mozek se naučil nepočítat s ničím nadpřirozeným. Všechno se dá nějak vysvětlit a to vysvětlení musí být realistické."

Perla Linfordová se narodila na Valentýna. A není u nich ve škole sama. Jsou čtyři a každý z nich dokáže dělat velmi zvláštní věci. Když po jednom z nich začnou jít bytosti, o kterých zatím četla jen v knížkách, začne Perla zjišťovat proč. A to za pomoci Finna - kluka, kterého zná od dětství a celou tu dlouhou dobu ho nemůže vystát. Pokud chce ale zachránit sebe a své spolužáky, bude muset hodit nesnášenlivost za hlavu. Jen společně s Finnem má totiž proti temným silám alespoň nějakou šanci...

Perlu vychovávají její sestra s bratrem, Eda a Míra. Neměli to lehké, ale zvládli to a teď tvoří spokojenou rodinu. Jednoho dne se začnou dít divné věci. Nejdříve Perla všude vidí černé kočky, vrány, dokonce i koně, kteří vypadají, jako by se dívali přímo na ni. Hned na to se začnou ztrácet její spolužačky, jiní spolužáci se chovají opravdu divně a Finn, kterého měla za svého "nepřítele" se ji začíná přibližovat. Zvláštností je víc než dost a Perla tomu prostě musí přijít na kloub...

Valentýnské prokletí je příběh, který je určen čtenářům od patnácti let. Myslím, že se více bude líbit dívkám, které hledají napětí a lásku, a také těm, kteří mají rádi nadpřirozené bytosti. Protože tady o ně půjde hodně. Hlavní postavy, když je vezmu celkově, byly docela příjemně vykreslené, i když Perla mi někdy lezla na nervy. Ovšem, chovala se na svůj věk přiměřeně a já beztak nebyla jiná. :-) Ovšem, když to čtu jako "stará hepa", tak mě to trochu iritovalo. :-))

Příběh sám o sobě nebyl vůbec špatný, ale chvílemi mi to přišlo táhlé a zdlouhavé. To hlavně ve chvílích, kdy Perla přemýšlela a mluvila sama k sobě, působilo to na mě dojmem, jako kdyby autorka se snažila dostat víc slov do děje a některé fakt zbytečně. Potom další lehký zádrhel byl závěr. Ten mi přišel oříznutý. Byl tam mnohem větší potenciál, ale jako kdyby se autorka vypsala na začátku a v konci už neměla sílu vymýšlet zápletky. Navíc mám spoustu nezodpovědných otázek. Možná si tím chtěla Jodi McAlister otevřít cestu k dalšímu dílu, abych se na něj víc těšila, ovšem mi to v tuto chvíli vadí, protože těch otázek je opravdu hodně. Celkově mám pocit, že tento příběh není ucelený a mám po dočtení v hlavě jen střípky, které se mi spojí až u druhého dílu a to je škoda. Sice mě tím nalákala na další knihu, ale teď to beru jako "nutnost", abych všechno pochopila.

"Taky bys mě mohla dát rovnou do zoo a bylo by to? Možná že mi vyrostou křídla - nebo si ze zadku vytáhnu kouzelnou hůlku! Nebo možná začnu čůrat třpytky a prdět duhu - a ty o tom napíšeš pojednání! Co ty na to?"
"Že jsi víla-"
"Nevyslovuj to!"
"- ještě neznamená, že jsi víla Zvonilka!"
"A to ses jako dočetla na Wikipedii?"

Díky všem aspektům, které jsem vypsala výše, beru tuto knihu jako průměrnou. Jsou zde postavy, které mne fakt bavily, jako Finn, ale taky jsou zde náznaky, které jsem moc dobře nepobrala. Třeba do teď nechápu, jak vysvětlili v nemocnici, proč tam všichni jsou? Sestry se chovaly, jako že to ví - a je to normální? Proč tam Holly jen tančila? Proč Zrzci? Co ten Dave? A je toho mnohem více a myslím si, že některé otázky pro druhý díl nebudou důležité a já se tak odpovědí nedočkám. Ale každopádně se do čtení druhého dílu pustím, abych se utvrdila, jestli mám nebo nemám pravdu.

Styl, jakým je Valentýnské prokletí napsáno, je hodně dobrý, i když mi chvíli trvalo než jsem se začetla, potom už to odsýpalo. Navíc autorka dokázala z některých postav udělat správné ironické puberťáky, takže místy jsem se od srdce zasmála.
Samotná kniha je příjemné čtení, které doporučím těm, co mají rádi příběhy středoškoláků spojené s nadpřirozenem.
Pokud hledáte oddechovou knihu, která vás stoprocentně donutí číst další díl, tak tahle je ta pravá. Protože věřím, že spoustu otázek budete mít také a vědět, jak to všechno je, budete rozhodně chtít. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo zde.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 21. února 2018

Do posledního dechu - Robert Bryndza

Autor: Robert Bryndza
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 412

"Byly tři hodiny ráno a  zápach mrtvého těla zaplnil auto. Horko neustávalo už několik dní. Zapnul klimatizaci naplno, ale odér stále pronikal z kufru auta. Rozkládala se rychle. Do kufru ji položil před dvěma hodinami. Mouchy si ji našly rychle, takže musel ve tmě máchat rukama, aby je odehnal. Přišlo mu směšné, jak se ohání a  rozmachuje. Kdyby byla ještě naživu, možná by se tomu také zasmála."

Mělo to být tvé vysněné rande. Ale místo toho jsi obětí...
Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je sice na místě nálezu jako první, případ ovšem nespadá pod její kompetenci. Tento fakt ale Eriku nedokáže zastavit.
Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce - a rychle odhalí souvislost s jinou, čtyři měsíce starou nevyřešenou vraždou. Obě dvě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu...
Když za podobných okolností zmizí další dívka, musí Erika Fosterová, Mossová i Peterson jednat co nejrychleji. Kolik času jim zbývá, než dívku sadistický vrah také zabije?
Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?

Když jsem dostala možnost přečíst si čtvrtý případ Eriky Fosterové téměř s měsíčním předstihem, neváhala jsem ani vteřinu. Není to ale z důvodu, že bych chtěla být "první" kdo si jej přečte, ale je to přesně proto, že jsem se nemohla dočkat, až se opět setkám s Erikou, Mossovou a Petersonem... A Sparksem vlastně taky. :-)
Protože tito lidé, hrdinové, jsou vždy zasazeni v maximálně skvělém příběhu, který si užiju od začátku do konce, navíc jsem si z autora udělala jednoho z mých topek, takže jeho knihy mají přednost před vším ostatním - i před spánkem! :-)

Každá kniha, kterou jsem doposud od autora Roberta Bryndzy četla, ať už je to Dívka v ledu (má recenze zde), Noční lov (má recenze zde) či Temné hlubiny (má recenze zde), splnily mé očekávání a věřila jsem, že u knihy s názvem Do posledního dechu tomu bude stejně. A nemýlila jsem se. Bylo to naprosto úžasné čtení! Navíc je autor každým dílem lepší a lepší, přijde mi, jako by stále pokládal laťku výše, mám pocit, že už to výš nejde, a on mě přesvědčí o opaku.

Kdybyste chtěli, abych vám popsala příběh jako takový a měla bych vám říct, co se v něm odehrává, odkážu vás na anotaci výše uvedenou, protože jej skvěle popisuje. Já bych to jen doplnila takovými střípky, že vztah mezi Erikou a Sparksem, který jí dělá pořádné peklo, se rozhoří do maxima, Erika si opět nebere s ničím servítky a jde si tvrdě za tím, co chce, i když zase udělá nějaké to faux-pas, ale to k ní patří, bez toho by to nebyla ona. Objeví se tam detektiv Hudsonová, která vás bude klamat na první pohled a otočíte na ni názor tak jako já, a samozřejmě se zde mihne i Camilla, která opět bude šťourat do všeho a všech.

"K boční straně klece byly přidělány dva řetězy s visacími zámky. Jeden řetěz jí ovinul kolem krku, omotal ho kolem mříže klece a pak ho zamkl. V  rohu stála velká dvoulitrová lahev s  vodou, kterou jí přesunul k ruce. Vylezl z klece a zamířil ke stolku v rohu, na kterém ležela oranžová plastová krabička. Otevřel ji a připravil si do injekční stříkačky 10 ml ketaminu. Vrátil se dovnitř. Viděl, že má otevřené oči a pohledem zmateně těká kolem sebe. Pokusila se promluvit, ale v ústech měla sucho. Otevřel lahev s vodou a nabídl jí."

Líbilo se mi, jak autor zakomponoval do příběhu nebezpečí sociálních sítí, konkrétně Facebooku. I když si každý z nás říká, že mu se to stát nemůže, opravdu bychom si měli dávat dobrý pozor, co sdílíme se svými přáteli. Jasně, dá se to omezit, že vaše příspěvky vidí jen přátelé, ale máme ve svých přátelích opravdu ty, kterým věříme a známe je osobně? Není tam nikdo navíc? Teď se třeba rozjela aféra s duplicitními profily, s tím, jak váš kamarád, který ale není vašim kamarádem, má jen stejnou profilovku, žádá vaším jménem o peníze vaše přátele a podobně. Lidi jsou v tomto směru opravdu vynalézaví tvorové.
Uhranulo mi, jak ladně a napínavě autor Robert Bryndza do děje přidal rande na slepo. Na fotce je týpek krásný, ovšem ve skutečnosti...

Vraha se dozvíte někde za třetinou knihy. Do té doby budete napnutí, ale stejně jisté tušení tam je. Já měla dva podezřelé a jeden z nich to byl. Po odhalení už je to pak sledování práce policie a zvláště Eriky a všech okolo ní, kdy jsou z větší části sehraní a jen hledají střípky, které by do sebe zapadly a oni odhalili pravého vraha. I přesto, že víte, kdo za tím vším stojí, si čtení užijete na sto procent, autor prostě umí!

V knize jsou kapitoly krátké, takže při čtení jsem měla pocit, jako by se mi stránky samy otáčely. Navíc autor opět ukázal svůj um psát velmi čtivě, napínavě a zábavně, tudíž bylo téměř nemožné se od knihy odtrhnout. Děj je přímý, jednoduchý, snadno pochopitelný a taky velmi uvěřitelný. Navíc dojde i na smrt jedné z hlavních postav, takže ti citlivější si můžou i utřít slzu.

Rozhodně jsem s knihou Do posledního dechu spokojená, a pokud jste si pana Roberta Bryndzu oblíbili, je nutnost mít i tento díl v knihovně. Pokud jste se s autorem ještě nestihli seznámit, tak se do čtení určitě pusťte. Můžete začít prvním dílem, ale také čtvrtým. Jsou tam drobné spojitosti, které vám nemusí do sebe zapadat, ale hlavní dějová linka je pokaždé samostatná, jedná se vždy o uzavřený případ, takže tady to ničemu nevadí.

Určitě doporučím každému, kdo má rád thrillery, které jsou napsány čtivou formou, s napínavým dějem a příjemnými hlavními hrdiny. U této knihy se stoprocentně nudit nebudete, za to vám ručím.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a zde si můžete koupit knihu s názvem Do posledního dechu.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 20. února 2018

Fenomén jménem Robert Bryndza

Vážení čtenáři, knihomolové a hlavně milovníci thrillerů,

tento článek se trochu vymyká tomu, na co jste u mne zvyklí, jelikož se nejedná o recenzi, ale o to vám přiblížit autora jménem Robert Bryndza.

Tento nenápadný, leč velmi sympatický a charismatický muž se narodil v Anglii a nyní žije na Slovensku se svým manželem Jánem. Proslavil se svou sérií s Erikou Fosterovou, která chytá vrahouny všeho druhu a vždy ji u toho tak trochu jde o kejhák. Říká se, že autoři dávají do svých hrdinů vždy něco ze sebe, a pokud tomu je tak i u pana Roberta Bryndzy, tak bych mohla napsat, že je to velmi upřímný člověk, který si absolutně s ničím nebere servítky. :-)

Celý tento článek bude o tom vám lehce přiblížit jeho tvorbu a také vás upozornit na nové webové stránky autora, protože díky nim se dozvíte spoustu věcí a hlavně budete mezi prvními, kdo se dozví všechny podstatné informace.


Hned první knihy, kterou u nás vydalo nakladatelství Cosmopolis, Dívky v ledu (mou recenzi najdete na těchto stránkách) se prodalo v zahraničí během jednoho roku přes dva miliony výtisků. Toto číslo jistě mluví samo za sebe. Byla označená také jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a byla přeložena do dvaceti pěti jazyků. Samozřejmě, Česká republika má také mnoho čtenářů, kteří dokáží ocenit dobrou knihu a u nás šel prodej do tisíců. Erika Fosterová, hlavní hrdinka knihy, společně s Mossovou a Petersonem oslovila mnoho čtenářů u nás a všichni si užili dobrodružství, které se odehrává v Londýně. Intriky, zašmodrchané vztahy, tajemství, těžké životní osudy, to vše v knihách najdete a ještě mnohem více. Navíc umí autor Robert Bryndza psát velmi svižně a zapáleně, kdo začne číst nepřestane, dokud nedočte do konce. To vám můžu odpřisáhnout, protože u mě to takto bylo a co vím ze svého okolí, nejen u mě. :-)

Další dva tituly, které u nás vyšly, Noční lov (má recenze) a Temné hlubiny (má recenze), jsou neméně úspěšné a zdařile navazují na zmiňovanou Dívku v ledu svou čtivostí a skvělou zápletkou. Prozradím vám i perličku ze zákulisí, kdy v Nočním lovu Erika pátrá po pachateli, který se v noci vloupává do domů, a sám autor čerpal tento námět z doby, kdy žil v Londýně a v jeho okolí řádil takovýto týpek. Navíc pak bylo zjištěno, že žil jen pár ulic od autorova bydliště.

Jako čeští čtenáři můžete mít v hlavní hrdince, Erice Fosterové, blízko i z toho důvodu, že je vykreslena jako Slovenka, která se do Anglie dostala jako au-pair a vypracovala se až na detektiva šéfinspektora.

Důležitým bodem, proč tento článek vychází je ten, že autor, má také své webové stránky, s názvem Robert Bryndza, kde si můžou všichni nedočkaví čtenáři nechat zasílat kapitoly z jeho nové knihy ještě před vydáním, kde se můžete dozvídat všechny novinky a hlavně taky oslovit samotného autora. Jak sám říká, všechny vzkazy poctivě čte a odpovídá na ně, navíc na konci jeho nejnovější knihy, která vyjde v březnu tohoto roku je napsáno, že by byl rád, kdybychom se, my čtenáři, zamysleli nad tím, jak chceme, aby život Eriky vypadal dál. Je rád za každou připomínku, poznámku, nápad, ale také za milé slova povzbuzení či pochvaly. Pokud máte na srdci něco, co byste mu rádi sdělili, určitě na jeho stránky zajděte a pokud jste jako já nedočkaví a těšíte se na nové díly s Erikou, určitě si zaregistrujte svůj email. Každý den jedna kapitola, tohle není k zahození! :-)

A těšte se, v březnu vychází nejnovější kniha, Do posledního dechu, já už mám přečteno a musím konstatovat, že opět výborné! Předprodej je samozřejmě spuštěn na stránkách Cosmopolis nakladatelství.

Tak a to je vše. Myslím, že jsem se do sytosti vypsala a pokud jste se s tímto autorem ještě nesetkali, tak to koukejte honem napravit. Opravdu za to stojí! :-)

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan