pátek 22. června 2018

Odd a mraziví obři - Neil Gaiman

Autor: Neil Gaiman
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2018
Počet stran: 126

"Zavřísknutí. Odd vzhlédl a spatřil, jak se k nim orel řítí. Udělal krůček dozadu a žasl přitom nad orlovou rychlostí a říkal si, jak jen to stihne včas stočit nahoru... Nestočil to. Orel nezpomalil a narazil do skvrny barevného světla na bílém sněhu, jako by se nořil do tůně s vodou."

Odd má v životě pěknou smůlu. Při nájezdu vikingů přišel o otce, s novým otčímem to nemá vůbec jednoduché a zdá se, že krutá zima snad nikdy neskončí. Odd se proto rozhodne z norské vesnice odejít a vydá se do lesa. Když na cestě potká medvěda, lišáka a orla, konečně se na něj usměje štěstí.
Noví kamarádi totiž nejsou jen obyčejná zvířata, ale zakletí severští bohové. Dokáže dvanáctiletý chlapec získat Tórovo kladivo, přeprat obry a konečně osvobodit bohy?

Neil Gaiman píše knihy. Některé z nich jsou pro dospělé, jako Američtí bohové, a některé jsou komiksy, jako série o Sandmanovi, a některé mají obrázky, jako Crazy Hair a Blueberry Girl. Dostal cenu Newbery Medal za Knihu hřbitova. Další ceny, které vyhrál, jsou třeba Hugo, Nebula, World Fantasy Award a - což se píše nejhůř - Mythopoeic Award. (Jeden by určitě mohl vyhrát nějakou cenu jen za to, že správně napsal "mytopoetický".) Jeho knihy Koralina a Hvězdný prach byly zfilmované. (Čte někdo tyhle biografie?) Je mu skoro padesát let a má tři děti. (Pomoc, drží mě tu jako vězně.) Nosí spoustu černého oblečení a nejspíš by potřeboval ostříhat. (Nutí nás psát tyhle biografie autorů celý den.) Knihu Odd a mraziví obři napsal pro Světový den knihy ve Velké Británii a má dojem, že by chtěl příběhů o Oddovi vyprávět víc.

Chris Riddell je milovaný výtvarník a politický karikaturista britského týdeníku Observer. Jeho dětské knihy sklízejí mnohé úspěchy. Získal několik významných cen, například medaili Kate Greenawayové v letech 2001 a 2004. Za knihu Ada a myší strašidlo získal v roce 2013 cenu Costa. Žije s rodinou v Brightonu.

Poslední zářez ze zásilky Knihozemě je kniha Odd a mraziví obři. Ihned po tom, co mi přišla, jsem zůstala zírat s otevřenou pusou. Je naprosto nádherná. Zpracování je úžasné, od obálky, která je nezapomenutelná, až po barvu. Ta stříbrná je fakt skvostná. I přesto, že se jedná o dětskou knihu, je to dílo, které musí potěšit mysl i oko dospěláka.


Odd je dvanáctiletý chlapec, který je okolnostmi donucen opustit svůj rodný dům a matku a uchýlit se do přístřešku v lese, který kdysi obýval jeho otec. Jednoho dne se před dveřmi objeví lišák a v tu chvíli se Oddovi změní život.
Tento příběh je pohádka, která v sobě samozřejmě nese určité ponaučení, nějaké poselství a část severské mytologie.
Líbilo se mi, jak autor ztvárnil Odda. Jako chytrého, ale uvážlivého chlapce. Jako kluka, který dokáže nad svými činy přemýšlet.


Nejen, že na stránkách se skrývá nádherný příběh, také ilustrace, které jej doplňují jsou precizně zpracované. Přitom si myslím, že slovo "doplňují" není to správné. Kresby jsou úžasné a jsou na stejné úrovni, jako příběh samotný.

"Odd věděl, že je čas, aby se vydal k domovu. Pustil se dolů z kopce a stál už skoro na úpatí, když si uvědomil, že nemá nejmenší ponětí, kde je jeho srub. Sledoval sem lišáka, ale lišák ho určitě nedovede zpátky. Zkusil si pospíšit, ale klopýtl na ledu a odlétla mu berlička. Přistál obličejem napřed v tvrdém sněhu."

Co se mi nejvíce líbí na této knize, tak je způsob, jakým je napsána. I když jde o příběh, kde mladý chlapec se snaží zachránit zakleté bohy, není to žádná slátanina. Příběh je napínavý, místy i humorný, ale hlavně je to něco, co vás třeba donutí si zjistit o severské mytologii něco víc. Příběh ve vás může vyvolat touhu přečíst si o severských bozích a také si najít další knihy autora, jestli i jeho ostatní knihy jsou tak zajímavé, dobře napsané a čtivé.

Odd a mraziví obři je knížka, která je určena čtenářům od osmi let, ale nejen, že já jsem si ji užila, věřím, že si ji užijí i dospělí. Je to nádherně podaný příběh, díky kterému se hodně lidí může leccos přiučit a připomenout si, co je v životě důležité.



Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 21. června 2018

Ono samo se to... - Kristina Hlaváčková

Autor: Kristina Hlaváčková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 153

"Já a má drahá polovička jsme zářným příkladem "neplánovanosti". Svatba kamaráda. Z našeho pohledu se moc nepovedla. Z nudy a zoufalství jsme se začali bavit tím, že jsme vymýšleli, jak bychom to my udělali jinak. Než jsem se nadála, můj drahoušek zahlásil: "Já se chci ženit v pátek 13. To je můj šťastný den." Se smíchem jsem vzala do ruky telefon s kalendářem a našla nejbližší pátek třináctého. Shodou okolností příští rok jediný."

Vážně nejsem žádné střevo. Jsem skutečný magnet na maléry. Vlastně jsem obvykle jen nezúčastněný pozorovatel jaksi ve středu dění. Ale nemůžu za to. Vážně. Ono samo se to... Většinou. No uznejte, můžu snad za to, že mi samovolně vybuchují dýně, medvědi mi lezou do stanu, lepí se na mě zvířátka všeho druhu a různého počtu nohou?
Se speciálním talentem na mužské jsem se narodila. Romantiku zvládám s neodolatelným kouzlem nešikovného klauna v obrovských botách. Na poli milostných vztahů úspěšně válčím, ale i prohrávám. Nejen vesmír si ze mě utahuje. Tak proč se s ním nezasmát?

Kristina Hlaváčková strávila část svého dětství s rodiči v Nigérii. První školní léta tak střídavě navštěvovala základní školu v Čechách a výběrovou americkou školu v Nigérii. Byla přijata ke studiu na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, ale vzhledem k technickému zaměření celé rodiny nakonec vystudovala Gymnázium Arabská.
Přesto, že pochází z architektonické rodiny, projevovala vždy spíše humanitní, nikoliv technické sklony. V roce 1997 získala výběrové stipendium a strávila rok na střední škole v Minnesotě, kde oznala jednu ze svých životních lásek - keramiku, a poprvé odmaturovala. Druhou maturitu absolvovala v Čechách. V roce 2008 složila překladatelskou státní zkoušku z angličtiny a překlady jsou velkou, i když zdaleka ne jedinou, součástí její profesní kariéry.
Do světa literatury vstoupila jako autorka úspěšné fantasy trilogie Dračí oči. Překládala titulky seriálů pro MTV, texty pro prestižní čínský architektonický časopis, jako překladatelka spolupracuje s ČVUT.  Studium na Karlově univerzitě dokončila při zaměstnání a v současnosti pracuje jako Office Manager v architektonické firmě.

Do knihy s názvem Ono samo se to... jsem se pustila proto, že jsem od autorky četla V podsvětí - Artefakt (recenze zde), ze které jsem byla nadšená. Neváhala jsem a otevřela útlou knížku, kde by se měly nacházet praštěné historky, u kterých budu slzet smíchy...
Že bych slzela smíchy, to se tedy říci nedá. Je pravdou, že u některých částí jsem se pousmála, ale asi tak polovina textu na mne působila dost nuceně. Jako by se autorka snažila být za každou cenu vtipná, ale někdy to tlačení na pilu bylo na škodu.

Kniha obsahuje několik, přesněji tedy 31 krátkých historek. Vždy v nich autorka popisuje klasické životní situace, se kterými se můžeme potýkat já i vy. Jsou to všední chvíle, které se ovšem někdy můžou vymknout kontrole. Jako například v knize kapitola nazvaná Autoškola, v tom jsem s autorkou naprosto soucítila. :-)
A třeba u historky s názvem Lovec Pampalini I. jsem se naprosto do autorky vžila, já měla podobnou historku, jen ne se srnkou, ale s kozou. No fakt! Šli jsme s partnerem a našim synem na výšlap na Javorník. V polovině cesty jsem už měla jazyk na vestě (3,5km do kopce plného kořenů a kamení - to jako vážně?!), chlap byl i s malým a psem daleko přede mnou a zpoza keřů naproti mě se vynořila malá, černá koza. K-O-Z-A! Jsem přemýšlela, jestli už nemám z námahy halucinace, ale když jsem došla na rozcestí, kde na mě čekal partner a při pohledu na můj vyděšený obličej řekl, že ano, že taky viděl kozu, oddechla jsem si a šli jsme dál... Možná jsem vám teď prozradila lehce pointu příběhu od autorky, ale musela jsem... :-)

V knize najdete ilustrace, které má na svědomí Veronika Marie Černá a musím říci, že jsou povedené. Jen třeba nevím, proč otec hlavní hrdinky je znázorněn jako kocour, ale to přejdu. Jinak jsou skoro všechny ilustrace odpovídající příběhu a je jich docela dost, takže rozhodně je to příjemné zpestření čtení.

"Vzdala jsem to po roce a půl příliš častého spolubydlení s přenosným sušákem, usilovného uhánění několika mužských příbuzných a poslouchání planých slibů. Zkrátím to. Bosá, nic neklouže míň než holá chodidla, jsem si vylezla obkročmo na hrany vany. Při mé výšce to rozhodně není poloha s nohama u sebe. Znamenalo to, že jsem vruty měla sice nad hlavou, ale alespoň jsem na ně se šroubovákem dosáhla. Tak nějak. Jen jsem se proti nim skoro nemohla zapřít."

Já měla, aspoň dle anotace, jiné očekávání. Doufala jsem, že v knize bude jeden příběh, který bude vtipně napsán, něco jako Deník Bridget Jonesové. Prostě budu číst o hlavní hrdince, které padá všechno na hlavu a ona s tím bojuje. Bohužel, dostala jsem krátké historky, kdy mě některé doslova vytáčely a přišly mi spíše trapné, než vtipné.

Mám pocit, jako by v dnešní době byl trend psát takovéto knihy. Krátké texty, historky, které mají "útočit" na určitou sortu lidí. Na ty, kteří nehledají příběh, ale chtějí se jen tak pobavit. Vzpomenu třeba Dítě školkou povinné od M. M. Cabicara nebo Deník facebookové matky či Ze života blbky. Ono to asi jednou, dvakrát je super, ale když je toho víc, stává se z toho průměrné čtení...

Není to ten typ knih, které vyhledávám, ale vím, komu bych to doporučila. Řekla bych, že je to pro ženy, které nemají na nic čas, pro ty, kterým se nic a nikdy nedaří. Když si tuto knihu budete po pár minutách denně pročítat, třeba si řeknete, že na tom tak špatně nejste a ještě se pobavíte.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a pokud uvažujete o koupit, tak Ono samo se to...

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 20. června 2018

Fandom - Anna Day

Autor: Anna Day
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 400
Rok vydání: 2018

"Nezeptám se proč, protože odpověď znám. Já jsem totiž ten nemotorný motýl, co k tomu Thorna navedl. Jícnem mi stoupá žluč a hrozí, že vydávím obsah žaludku, když si vybavím, co jsem mu řekla: Zaslouží si tančit na šibenici, aby poznali, jaký to je." 

Violet, její bratr Nate a dvě kamarádky Alice a Katie se chystají na sraz fanoušků veleúspěšného filmu Šibeniční tanec, kterého se účastní i představitel hlavní postavy. Pečlivě vyrobené kostýmy jsou připravené, vysněná chvíle je na dosah. Ale při takzvaném comic conu dojde k nevysvětlitelnému posunu v realitě, při němž se Violet s ostatními ocitá ve skutečném světě svých fiktivních idolů, v dystopické společnosti plné násilí a chaosu. Během prvních vteřin ve smyšlené říši však Violet zaviní smrt hlavní hrdinky a je nucena sehrát její roli přesně tak, jak byla naspaná ve filmovém scénáři, tedy včetně úkladů, milostného vztahu i konečného završení. Avšak i fiktivní postavy a příběhy žijí svým vlastním životem...

Anna Day vyrostla na severovýchodě Anglie, kde žije dodnes. Vychovával ji otec, vášnivý kytarista, a matka, znamenitá kuchařka, a díky tomu pořád zbožňuje všechno, co se týká hudby a jídla. Vystudovala psychologii a několik let pracovala jako pomocná psycholožka. V roce 2009 získala doktorát z klinické psychologie a od té doby se věnuje hendikepovaným pacientům. Odjakživa ji lákalo tvůrčí psaní. Už na základní škole spojovala sešívačkou listy papíru a psala na ně příběhy pro své rodiče. Seriózní literární tvorbu však zahájila teprve před několika lety, kdy si jí všimli editoři z nakladatelství Chicken House a zařadili ji do užšího finále soutěže Times/Chicken House Children´s Fiction Competition, pořádané v roce 2015. Její největší láskou jsou její dvě děti, dcera a syn, kteří jsou pro ni nepřetržitým zdrojem zábavy a inspirace.

Kolikrát jste si říkali, když jste četli svou oblíbenou knihu, že by jste chtěli být její součástí? Setkat se svými oblíbenými postavami? Přesně tohle se stalo Violet, najednou se objeví ve svém oblíbeném románu Šibeniční tanec.
A tím začíná jedno velké dobrodružství, které vás, čtenáře, naprosto pohltí...

Violet je dívka, kterou si dle mého názoru, zamilujete. Zdálo se mi, že vždy cítila jak udělat ten správný krok, jako bych to věděla i já... Tam, kde se měla bát, se bála, tam, kde měla nevěřit, že to zvládne, nevěřila a tam, kde musela být silná a odvážná, tam byla. Velmi skutečně se prala se situací, do které se dostala se svým bratrem a kamarádkami.

V žádném příběhu nesmí chybět i mužský hrdina a tady o ně není nouze. "Dokonalý" Gem Willow a "skutečný" Imp Ash, ale který je opravdu ten pravý? Violetina oblíbená spisovatelka měla jasno, ovšem co Violet, která by měla hrát přesně podle scénáře? Ne každý z nás souhlasí vždy s rozhodnutím autora, když čte nějakou knihu. A na konci si mnozí z nás říkají, že by chtěli, aby se hrdinka zamilovala přesně do toho druhého hrdiny, že měl vyhrát někdo úplně jiný...
Violet je jedna z těchto dívek a tak ve chvíli, kdy se ocitne ve svém nejoblíbenějším příběhu, jeho děj (i když úmyslně nechce) změní. A přesto, že ví, že je to zlé, nemůže si pomoct a dělá to dál, píše jednoduše svůj vlastní příběh, který je krásný, nebezpečný, zamilovaný, riskantní a vzrušující.

"Most není stržený. Prostě je pryč. Rozbombardovaný na padrť. Vidět to na vlastní oči, a ne na televizní obrazovce v pohodlí domova je úplně jiný zážitek, který mi vyrazí dech z plic. Zadívám se po proudu řeky. Na dohled žádný most, město je rozseknuté řekou na dvě části. Z proporcionálně vyladěných budov, ozařujících panorama a zrcadlících se na hladině jako lampiony na jezeře, nezbylo vůbec nic. Pohnutí ze ztráty  města, které znám a které miluji, se mě hluboce dotkne."

Za zmínku určitě stojí i Violetin mladší bratr Nate. Na čtrnáctiletého kluka je v některých chvílích dost chytrý a nebojácný, ale nevadilo mi to. Vyrovnalo se to hlavně ve chvílích, kdy se ukázalo, že je přece jen ještě dítě, které má strach. Z mužských postav jsem ho měla nejraději.

Láska, přátelství, rodina, tohle všechno v knize Fandom najdete a tak neskutečným a fantastickým způsobem, že vás to nutí stále číst a číst, protože chcete vědět, jak to bude pokračovat a hlavně, jak to všechno skončí. Knihu jsem četla každou volnou chvíli. Při popisování světa Impů a Gemů se mi několikrát před očima promítl film Demolition Man. Jeden svět krásný a dokonalý, druhý špinavý a chudý. V jednu chvíli jíte speciality a nosíte krásné šaty, v druhé chvíli máte na stole guláš z krys a na sobě roztrhané hadry a jen jednu botu...

Je jedno kolik je vám let, pokud vás nalákala recenze, přečtěte si to. Ale udělejte si na ni čas, protože se nebudete moct odtrhnout. Jak je napsáno na obalu knihy: "Ohromný čtenářský zážitek", a já můžu jen souhlasit! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan