čtvrtek 30. listopadu 2017

Tři hodiny v zoo - Gin Phillips

Autor: Gin Phillips
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 272

"My jsme řád. My jsme naděje."

Měl to být idylický den, změnil se ale v boj o přežití. Joan si se svým čtyřletým synem užívá v ZOO do poslední chvíle. Několik výstřelů, které zaslechne u východu, ji přinutí s dítětem v náručí utéct zpět do zahrady. Útočníci jsou jim v patách a jsou horší než dravá zvěř. Pro Joan tak začíná závod s časem. Žádný úkryt není dost bezpečný a chvilka nepozornosti ji i syna může stát život. Jak daleko dokáže matka zajít, aby uchránila své dítě?

Joan si se svým čtyřletým synem Lincolnem užívá pohodové odpoledne v ZOO, na dětském hřišti, mimo všechny rušné cestičky. Když se začnou zvedat k odchodu, těsně před zavírací dobou, uslyší Joan zvuky připomínající střelbu. Přemýšlí nad ohňostrojem a jdou dál k východu. Tam zahlédne lidi, kteří leží na zemi a muže se zbraní. Dá se na zběsilý úprk do útrob ZOO a hledá úkryt, kde se se svým synem schová, aby je nenašel. Musí přemýšlet dopředu, předvídat, co ten chlap s pistolí má za lubem, kam může jít a kde hledat všechny návštěvníky, kteří jsou uvnitř. Musí udržet syna potichu. Nesmí mluvit, má telefon, ale nesmí s ním svítit, jelikož už se stmívá a ve tmě půjde displej vidět. Musí zachránit sebe. Musí zachránit svého syna. Musí za každou cenu. Musí...

Tento příběh se odehrává opravdu ve třech hodinách. Kapitoly nejsou pojmenovány, ale uvádí se zde čas, kolik je hodin. Když jsem začala číst, divila jsem se, jak lehce a svižně se celý příběh čte. Stránky mi ubíhaly před očima. Ale pořád jsem čekala na něco víc...

Všude, v každé zemi jsou lidé, jenž nemají zábrany, mozky a bez důvodu útočí na jiné lidi. Navíc, v tomto čase se toho děje hodně. Atentáty jsou, dá se říct, denním chlebem a tento příběh není úplně z cesty. Protože někdo vstoupí do ZOO a střílí na všechno, co se hýbe. Proč? Protože se nudí? Protože je žene nějaký vnitřní hlas?

Autorka dokázala naprosto skvěle vykreslit myšlení maminky, která se snaží uchránit své dítě před smrtí. Která se jej snaží utišit, i když je dítě na pokraji hysterického pláče. Která se snaží mu dát najíst, když má hlad, i když pořádně nemá co. Jen aby zůstal potichu. Ta její beznaděj je téměř hmatatelná, ale taky vycítíte její naději a víru, že všechno zvládne. Maminky totiž zvládnou vše. I když nemůžou, kvůli dítěte můžou ještě víc...

"Je to predátor kluk
Existuje jenom on jediný
Má nějaké kamarády
Musí chodit k zubaři
Mluví anglicky
Může žít na Zemi
Umí dýchat vzduch
Je opravdický
Žije v opravdický džungli
Proč se na konci směje
Teče mu krev jako nám"

V průběhu děje se dozvídáme spoustu informací právě ze života Joany a jejího syna, nakoukneme pod pokličku mateřské lásky. Některé kapitoly se věnují i zloduchům, kteří v ZOO dělají ty zlé věci a i o nich se dočteme nějaké informace z minulosti.
Celé to na mě působilo spíše jako zpověď, jako byste věděli, že se blíží konec a začnete sumírovat, hledat ve svém nitru to, pro co jste žili, co ve vás vyvolalo štěstí, radost a úsměv.

I přesto, že se zde střílí a hrdinům jde doslova o život, tak to na mě jako thriller nepůsobilo. Spíše mi to přišlo jako sonda do duší lidí, kteří jsou buď nějakým způsobem ohroženi na životě nebo nějak pochroumaní v hlavě.
Celá kniha mi přijde taková přemýšlivá, zadumaná a až na posledních několika stránkách se začíná dít nějaká akce, která mi ale zase přišla moc brzo utnutá.

Myslím si, že příběh má ohromný potenciál, který ale nebyl zcela rozvinutý. V některých místech by se dalo ubrat, jinde přidat. Rozhodně to není špatné čtení a myslím si, že se tato četba bude líbit hlavně ženám, které jsou matky, protože se dokážou stoprocentně vcítit do Joany a její potřeby chránit syna.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 29. listopadu 2017

Volání netvora - Patrick Ness, Siobhan Dowd

Autor: Patrick Ness, Siobhan Dowd
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 216
Rok vydání: 2017
Ilustrace: Jim Kay

"Svůj život nepíšeš slovy, vysvětlil mu netvor. Píšeš jej skutky. Není důležité, co si myslíš. Význam má jen to, co děláš."

Třináctiletého Conora navštěvuje noc co noc netvor. Není to však ten, kterého Conor očekával - ten z noční můry, jež ho pronásleduje od doby, kdy jeho maminku začali v nemocnici týrat neúspěšnými léčebnými procedurami. Tenhle netvor je jiný. Je to tajuplný přízrak z dávných časů, ukrývající se v podobě starého stromu za domem. Je tu proto, aby Conorovi vyprávěl tři příběhy. Na oplátku ale něco chce. Tu nejnebezpečnější věc ze všech. Chce pravdu. Tajemnou knihu plnou temně pohádkové atmosféry napsal Patrick Ness na námět zesnulé Siobhan Dowdové a v roce 2016 podle něj natočil stejnojmenný film Juan Antonio Bayona.

Patrick Ness je autor desítky knih pro děti i dospělé, novinář a scénárista. Proslavil se zejména jako autor literatury pro dospívající, především díky úspěšné sci-fi sérii Chaos. Působil také jako copywriter, lektor tvůrčího psaní na Oxfordské univerzitě i recenzent v periodikách jako Daily Telegraph, Sunday Telegraph či Guardian a nyní je scénáristou pokračování kultovního britského sci-fi seriálu Doctor Who. Je držitelem mnoha ocenění.

Siobhan Dowd se kromě psaní literatury pro děti angažovala v lidskoprávní problematice. V roce 2007 jí byla, jako již úspěšné a oceňované autorce dvou románů, diagnostikována rakovina prsu. Přesto pokračovala v psaní a těsně před smrtí založila nadaci The Siobhan Dowd Trust, financovanou z prodeje svých knih, která se snaží zprostředkovat znevýhodněným dětem přístup ke vzdělání.

Jim Kay je mladý britský ilustrátor. Za odvážné a citlivé ilustrace Volání netvora získal v roce 2012 ocenění Kate Greenway Medal. Je také autorem ilustrovaných verzí Harryho Pottera.

Nedokážu ani popsat, jak na mě kniha zapůsobila. Tohle si musí přečíst každý sám za sebe, aby pochopil, proč to nejde.
Je to velmi citlivý, jemný, tajemný, dojemný, krásný, částečně dramatický příběh, který vás donutí přemýšlet téměř nad každou větou, jenž se v knize objeví.

Třináctiletý Conor má spoustu starostí, ve svém věku by neměl zažívat to, co se děje. Ale někdy se to stává. A nemůžeme vědět, jak by které dítě na takové věci zareagovalo, takže mi přišlo jeho chování přiměřené věku a situacím. Primárně jsem se při čtení nemohla dočkat, až pochopím jeho noční můru, ale postupem času a stránek jsem zjišťovala, že ani nejde o odhalení jako o to, abych poznala všechno, co to doprovází a způsobuje. Nedokážu si představit, že by se mi to dělo, ještě v tak mladém věku. Bylo to srdceryvné a rozuzlení mě doslova a do písmene rozbrečelo. Pochopení mě zasáhlo až do morku kostí. Bylo to velmi silné.

Čekala jsem od knihy cokoliv, ale to, že mě položí na lopatky, v žádném případě. Pořád jsem si říkala, co ten netvor znamená, hledala jsem indicie k pravdě tam, kde nebyly. Můžu říct, že místy jsem opravdu uvažovala jako hlavní hrdina, nedokázala jsem se podívat hlouběji, protože jsem neměla ani tušení... Tři příběhy, které mu netvor povídá, jsem si dala do souvislosti až na konci, kdy o to silnější bylo právě mé pochopení. Nějaké náznaky tam sice byly, ale nechala jsem se tak strhnout příběhem, že jsem přestala uvažovat za sebe a uvažovala jako Conor.

"Příběhy jsou jako divá zvěř. Když je vypustíš na svobodu, mohou napáchat spoustu škody."

Když se rozhodnete knihu koupit, připravte se na skvěle propracované vydání. Ilustrace, které má na svědomí Jim Kay jsou nádherné, bravurně doplňují a oživují příběh, ale také křídový papír působí luxusním dojmem. Navíc jsou v textu některá slova vyznačena tučně a některá kurzívou, takže je to i pastva pro oči. Nejen pro duši. Kapitoly jsou krátké, ale ono to žádnou velkou roli nehraje, protože příběh je čtivý, zvládnete jej přečíst za jeden den, ovšem další pár dní na něj nezapomenete.

Ráda bych Volání netvora doporučila každému a taky to udělám. Je jedno, jestli jste "starý" nebo mladý čtenář, je jedno jestli jste muž či žena, je jedno, jestli jste milovník sci-fi nebo thrillerů. Tento příběh má v sobě mnohem více, než se na první pohled může zdát a proto věřím, že si každý v něm najde něco, co si zamiluje.



Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 28. listopadu 2017

Mafiosa - Catherine Doyle

Autor: Catherine Doyle
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 376
Rok vydání: 2017

"Pokrevní válka dělá z dobrých lidí mrtvoly."

Sofie žije v nebezpečné lži - pod ochranou obávaného mafiánského klanu se snaží vést normální život. Taková přetvářka však nemůže trvat navěky. Její srdce patří muži, jenž má na rukou krev, a Sofie se stává terčem znepřátelené rodiny. Chce se pomstít těm, kteří jí nejvíc ublížili, dokáže za to však zaplatit cenu a stát se mafiánkou?

Catherine Doyle (*1990) vyrostla na západě Irka, v současnosti žije v Dublinu. Získala bakalářský titul z psychologie a magisterský titul z vydavatelské činnosti. Je autorkou trilogie Krev za krev, jež je popisována jako Romeo a Julie ve světě Kmotra. Příběh se odehrává v současném Chicagu, kde vyrůstala její matka. Už jako dítě měla Catherine bujnou představivost a pokládá za štěstí, že našla rozumný způsob, jak svou tendenci k vymýšlení příběhů ventilovat. Kromě sledování filmů, běhání a cestování si Catherine dle svých slov ráda dělá legraci ze svých dlouholetých přátel a žije převážně v noci.

Závěrečný díl série Krev za krev mám za sebou. A můžu vám říct, že nic lepšího jsem si nemohla přát. Celé to bylo maximální pošušňáníčko, každou kapitolu jsem si užívala a bála se, že nastane konec... no, nastal... A ten teda byl... DELIKÁTNÍ!

Pokud jste nečetli první a druhý díl, tak raději dál nečtěte, může se stát, že se dozvíte věci, které jsou důležité a věřte mi, že bych vás o požitek z četby opravdu připravit nechtěla.

Sofie je pod ochranou Falconeových, její máme je mrtvá, Marinovi ji mají za přeběhlíka a jdou po její hlavě. Nemá to holka vůbec jednoduché. Naštěstí má kolem sebe lidi, kterým na ni záleží. Millie, která je naprosto úžasná kamarádka, pochopí i to co nechce (a to se mi na ni líbí), a potom samotný klan mafiánů - všechny Falconeovy, s nimiž má společný cíl. Všichni ji berou jako součást rodiny. Někdo to snáší hůře, někdo lépe. Sofie ale v hlavě má jednu, jedinou věc - pomstu. Pomstít svou mámu. Vezme do rukou zbraň a stane se mafiánkou? Pomstí mámu? Přežije? Co její láska? Rozhodne se správně?

Tato série vyšla ve stejné době jako Royalovi. Ty jsem četla nejdříve a myslela jsem, že je nikdo nepředčí. Ale kluci jedni italští, mafiáni Falconeovci si mě omotali kolem prstu. Pomyslně povraždili Royaly v mém srdci a zaujímají každé místo právě oni. Luca, Nico, Gino, dokonce i Evelína. A k nim se přidává naprosto dokonalá Millie, jenž má na všechno odpověď, dokáže ironicky a sarkasticky uvažovat v jakékoliv situaci a její postava je nepřekonatelná. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by vedlejší postava byla tak popsána, abych si přála knihu jen o ní. Příběh Millie, s její povahou, by byl skvělý. :-)

"Už jen představa, že by mi do života vstoupil další testosteronem přetékající kluk, byla stejně přitažlivá jako useknout si malíček."

U této knihy, vlastně u všech dílů, se nebudete ohlížet na to, jak dlouhé jsou kapitoly, jaké písmo je použito, ale budete si užívat každé písmeno, každé slovo, každý řádek a přát si, aby to neskončilo.
Autorka dokázala napsat velmi čtivou, poutavou sérii, na které se doslova stanete závislí. Nezapomenu na chvíli, kdy jsem sestře volala, že mám Mafiosu doma a ta mě prosila, abych ji poslala aspoň pár kapitol a když jsem to neudělala a nechám na to Ježíškovi, tak škemrala víc, plakala, skučela... Tady vidíte přesně tu závislost. :-) A to se stane každé čtenářce, která si přečte první díl a nebude mít druhý, natož třetí... :-)

Ale za jednu věc bych autorce nejraději zakroutila krkem. Normálně mi nechala zemřít skoro všechny mé oblíbené postavy. Bez jakýchkoliv skrupulí je odkráglovala a tohle bych si s ní ráda vyřídila. Doufám, že to napraví nějakým příběhem, protože tohle je jediná, pro mě přijatelná, omluva. :)

Tohle je série, kterou si musíte přečíst. Pokud jste recenzi přečetli i když za sebou nemáte žádný díl, zase tak hrozné to není a slibuju, že se budete bavit. Autorka má totiž dar udělat i z maličkosti opravdu skvělé, napínavé, zábavné čtení.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a pokud si ji chcete koupit, tak můžete tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 27. listopadu 2017

Služebná z hostince - Dilly Court

Autor: Dilly Court
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 464
Rok vydání: 2017

"Gideon se nikdy nesmí dovědět, že to vzešlo z mé hlavy. Do smrti by mi to neodpustil." "Totéž platí pro Farrella. A to se o nás ženách říká, že jsme útlocitné a křehké. Podle mého názoru jsme tvrdohlavější a méně romantické než muži. Vidíme svět bez příkras a mnohem střízlivěji než oni." Aurelise se zakousla do dortíku. "Výtečné."

Lottie Laneová, pokojská v rušném zájezdním hostinci U Dvoukrké labutě v centru Londýna, zná jen dřinu od rána do noci a pohlavky od věčně nespokojené paní domácí. Jednou večer přivezou vojáci do hostince svého kamaráda, který utrpěl těžký otřes mozku a vážné pohmožděniny. Zatímco se Lottie o mladíka svědomitě stará a přispívá k jeho rychlému uzdravení, zjišťuje, že může svůj život zasvětit jiné, prospěšnější práci. A tak když jí nespoutaná a impulzivní lady Aurelie Dashwoodová, manželka britského důstojníka, nabídne místo své osobní služebné, Lottie, která touží ošetřovat vojáky raněné během Krymské války, bez váhání souhlasí. Po dobrodružné plavbě se ocitá v Balaklavě, poblíž Sevastopolu, kde odhaluje jak válečné hrůzy, tak podvody, lži a tajemství britské smetánky. Tragická událost ji přinutí k návratu do Anglie, kde hrozí, že ztratí své nejbližší a skončí v nejhlubší bídě. Avšak Lottie se nevzdává a díky své síle a odhodlání, ale i nezištné pomoci svých přátel se dokáže postarat nejen sama o sebe, ale také o svého invalidního otce, a znovu nalézt štěstí a smysl života.

Dilly Court je odle hodnocení časopisu The Sunday Times jednou z nejprodávanějších autorek. Vyrůstala v Londýně ve čtvrti North East a svou tvůrčí dráhu zahájila psaním scénářů pro televizní reklamy. Je vdaná, má dvě dospělé děti a čtyři vnoučata a žije se svým manželem v hrabství Dorset na okouzlujícím Jurském pobřeží.

Kniha se odehrává během Krymské války. I když mi tato kniha příliš nesedla, přesto jsem se dokázala vžít do děje. Ocitla jsem se v Anglii, na Kryma, ale také třeba ve vzdálené Indii. Mladičká Lottie a lady Aurelie zažívají společně mnoho dobrodružství, a i když je Lottie jen "služebná", pro lady Aurelii, která nemá ženy v oblibě, se nakonec stane jedinou přítelkyní.
Služebná z hostince vám připomene, že my ženy toho zvládneme opravdu hodně snést, že pro pravou lásku jsme schopné i umřít a nadřazenost bohatých existovala a bude existovat v každé době.

Hlavní hrdinka, Lottie Laneová, pracuje už od dětství a nic hezkého nezažila. Přesto je citlivá, milá, hodná a rozumná. Když se stane služebnou lady Aurelie Dashwoodové, začíná ji nový život.
Lady Aurelie Dashwoodová pochází z bohaté rodiny a je ženou plukovníka. Je tvrdohlavá, říká svůj názor otevřeně a nemá ráda paničky ostatních plukovníků, což dává velmi okatě najevo.

"Do svých dvanácti let si osvojila základní vědomosti a po návratu domů zjistila, že se strýc oženil s bohatou vdovou. Poté, co ji její nová teta nechala zaměstnat u Filbyových, údajně pro dobro své jediné neteře, Lottiino dětství skončilo. Služba byla jen jiná podoba otrokářství: Lottie pracovala od časného rána, sotva vstala, a nezastavila se do pozdní noci, kdy padla vyčerpaná do postele."

Příběh se čte velmi dobře, je nenáročný a odpočinkový. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé. Obě ženy, hlavní hrdinky, si oblíbíte, obě si jdou za svým, jen má každá jiné možnosti, přesto je budete obdivovat, co všechno zvládnou.
Ukáží vám, že ani jedna strana života, chudá nebo bohatá, není bez životních kotrmelců a nepříjemností. Jediné, co mi na Lottie vadilo bylo, že neprojeví svou slabost naplno, že když se cítila mizerně, tak to v sobě udusí a jede dál. Každá žena potřebuje uronit pár slz, i když třeba někde v koutě úplně o samotě.

Pokud máte rádi příběh, kde se láska potká s válkou, neohrožené ženy a období krásných a třpytících se rób, tak se vám tato kniha bude líbit. Doporučuji otevřít tyto stránky po náročném dni, kdy potřebujete vypnout a nechat problémy všedního dne za sebou a navštívit úplně jiný svět a jinou dobu.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 25. listopadu 2017

S pravdou ven - Kouzla vzhůru nohama - Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins

Autor: Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 171

"Ne, ne, ne
Mám se snad ostudy bát
Nenech svého miláčka
Na dešti stát

Otevři dveře
Přijdu se osušit
Ne, ne, ne
Nesmíš mě přece zarmoutit."

Někteří žáci školy se dětí ze třídy Kouzel vzhůru nohama bojí. Jiní jim jenom říkají "ujetiny". Ale Nory a její kamarádi z KVN se tím nedají odradit. Vždyť se blíží celoškolní soutěž talentů! Jenomže...
Nory se obává, že její změničská magie zradí a rozzlobí tatínka. Pepper má strach, že její schopnosti Zlodivocha splaší a zaženou všechna zvířata v soutěži. Bax má několik výjimečných nových magických dovedností, jenže ty taky dovedou být výjimečně trapné. A Elliott tuší, že špeh Jiskrňáků se snaží odhalit tajemství toho, co třída KVN připravuje na soutěž talentů a obrátit to proti nim.
Aby se předvedly a ukázaly trochu magie, musí dát děti z KVN dohromady kapelu... a najít správnou kombinaci talentů, která všem vytře zrak!

Sarah Mlynowski je autorkou mnoha knih pro děti, mládež i dospělé, včetně bestsellerů Co by kdyby nebo série Magie na Manhattanu. Chtěla by být Zmizík, aby mohla zneviditelnit nepořádek ve svém pokoji.
Lauren Myracle je autorkou mnoha bestsellerů pro mladé čtenáře, včetně Neobyčejného deníku obyčejné holky, série Flower Power a série Life of Ty. Chtěla by být Zvěromil, aby si mohla povídat s jednorožci a krmit je bobulemi.
Emily Jenkins je autorkou mnoha povídkových sbírek, mimo jiné Toys Trilogy a série Invisible Inkling. Mezi její obrázkové knížky patří Lemonade in Winter, Toys Meet Snow a The Fun Book of Scary Stuff. Ráda by byla Zápalník a pracovala jako pekařka.

V dalším, v pořadí již třetím díle Kouzel vzhůru nohama, se opět setkáváme s Nory a jejími známými ze školy v Blátochmurách. Tentokrát se jim toho děje mnoho, nejdůležitější věcí je ovšem vystoupení ve školním představení, které si musí sami nacvičit. Není to nic lehkého, protože, jak už víme z předešlých dílů, všichni "normální" si přejí, aby ty "ujetiny" nebyly na škole, tudíž Nory a její přátelé musí ze sebe dostat ten nejlepší výkon, který všem zavře pusu... Ale co mají dělat? Mají vůbec šanci?...

S jistotou můžu říct, že tento díl je zatím nejlepší. Je totiž ze všech nejvíce napínavý. Jde o to, že autorky vymyslely více zápletek, které samozřejmě do sebe zapadaly, ale díky tomu se čtenář musí soustředit na více věcí. Není to jen o tom, že by děti ze třídy KVN přemýšlely, co budou dělat na školní akci, ale taky o tom, že jedni z těch zlých dětí, které je tam nechtějí, se budou snažit jim uškodit, a to pořádně. Další věc je Pepper, která dostane více prostoru v příběhu a díky její obrácené schopnosti si užijeme spoustu srandy, ale i starostí.

"Bylo úterý večer a v televizi běžel zápas v tygrobalu. Nory, teta Margo a její přítel Figs seděli před obrazovkou a večeřeli. Figs byl taky Změnič, ale uměl jen psy. Nejradši se měnil ve velkého uslintaného bernardýna."

S pravdou ven je velmi čtivá, pohádková, napínavá kniha, která v sobě má magii. Příběh se bude líbit všem dětem, které hledají to správné dobrodružství. Navíc díky většímu písmu se jim bude dobře číst a díky laskavému humoru se budou usmívat a užijí si to se vším všudy. Pokud vaše dítě nečetlo první dva díly, je lepší obstarat knihy podle pořadí. I když se ve třetím díle dozvíme něco málo z minulosti, jak to všechno začalo, je to jen zlomek toho, co by čtenáři měli vědět, aby jim bylo všechno jasné.

Rozhodně doporučuji vašim dětem či mladším sourozencům. Jak už víte z předešlých recenzí, já si tuto sérii oblíbila a drakotě ve mě bude navždy. :-) Líbí se mi způsob, jakým se autorky dokážou ponořit do vyprávění a ze zdánlivě obyčejného příběhu udělají naprosto kouzelnou pouť "ujetin". Proto, pokud ještě váháte nad vánočním dárkem, tohle se bude líbit i holkám, i klukům. Kouzla a čáry se líbí každému, kdo má aspoň špetku fantazie. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 24. listopadu 2017

Alchymistova šifra - Kevin Sands

Autor: Kevin Sands
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Ilustrace: Olga Zakis
Počet stran: 279

"Chce-li se člověk stát lékárníkem, musí chápat jedno: Recept je základ. Není to jako péct koláč."

Nikomu neprozraď, co jsem ti dal...
Dokud Christopher Rowe neobdržel toto tajemné varování, učil se řešit složité šifry a hádanky, vyráběl účinné léky, lektvary a zbraně, a vůbec byl jako učedník u mistra Benedikta Blackthorna spokojený.
Pak však začne londýnské lékárníky pronásledovat záhadný kult. Umírají lidé a nebezpečí se přibližuje k jejich obchodu. Christopher bude muset přijít celé věci na kloub a řádění zla zastavit!

Kevin Sands
Od té doby, co opustil univerzitu s dvěma tituly z teoretické fyziky, působil jako vědecký pracovník, obchodní poradce, učitel a profesionální hráč pokeru. Jeho bestsellerová série Alchymistova šifra získala 28 různých ocenění. Kevin Sands žije v kanadském Ontariu.

Olga Zakis
Ruská ilustrátorka Olga Zakis úspěšně ilustrovala a podílela se na grafické úpravě desítek knih pro děti a mládež. Její osobitý, nezaměnitelný styl, který je u ruských čtenářů velmi oblíbený, vyniká zejména v žánru fantasy. Čeští čtenáři její ilustrace znají z úspěšné fantasy série Časodějové.

Tuto knihu jsem si vybrala prvoplánově. A to díky její obálce, protože mne naprosto uhranula. A jaké bylo mé překvapení, když příběh, který se v ní ukrýval je úžasný, plný napětí, tajemství a hádanek.

Píše se rok 1665 a Christopher Rowe je lékárenský učeň u Benedikta Blackthrona. Má velké štěstí, protože vyrůstal v sirotčinci a Benedikt mu za všech okolností je dobrým učitelem, oporou a otcem. Má nejlepšího kamaráda Toma, na kterého se může kdykoliv spolehnout, hlavně co se týče lumpáren všeho druhu. Žijí si v Anglii poklidným životem až se jednoho dne začnou objevovat mrtvá těla lékárníků. Všichni obviňují Archandělův kult. Když se Christopher vrátí ze své pochůzky pro Benedikta, všechno se obrátí o sto osmdesát stupňů naruby a bude jen na něm, aby dal všechno do pořádku, zastavil kult a zjistil, kdo je dobrý a kdo zlý... Komu může věřit a komu ne...

Alchymistova šifra je určena čtenářům od deseti let, ovšem myslím si, že i starší čtenáři se do příběhu ponoří a užijí si jej. Jak už napovídá název knihy, nejdůležitějším prvkem jsou šifry a hádanky, které spolu s hlavním hrdinou budete při čtení pomalu odkrývat. Autorovi se povedlo dát do takového příběhu všechno, aby to čtenáře nutilo číst dál. Dokázal napsat něco mezi Šifrou mistra Leonarda a Flynnem Carsenem.

"Holuby jsme nechovali jen pro zábavu. Jejich trus byl cenný. Někdy jsme ho prodávali zahradníkům - byl obzvlášť vhodný pro pěstování chřestu. Vyráběli jsme z něj však i něco významnějšího než hnojivo. Vzadu v dílně jsem otevřel soudek v rohu. Ze zápachu, který se z něj linul, jsem div neomdlel. S dávením jsem do něj nasypal trus z holubníku a ještě se do soudku vymočil - to byl další úkol učedníka. Potom jsem soudek zase zavřel. Znovu ho otevřu až za tři měsíce, kdy vypláchnu jeho odporný obsah ven a dám ho sušit na tácy na slunce, abychom získali ostré bílé krystalky ledku."

Líbilo se mi, když mistr vysvětloval Christopherovi, k čemu se používají různé věci. Jako například lilek, kyselina sírová nebo piliny a také je tam napsáno, jak vyrobit střelný prach. No... I přesto, že je hned na začátku knihy zdůrazněno, že v žádném případě nemáme recepty zkoušet, musím vám říct, že mě svrbí ruce... :-)

Jedná se o příběh, který je opravdu napínavý, ale také zábavný a lehce poučný. Kapitoly jsou krátké, navíc některé doplňují obrázky alchymistických znaků.
Na konci knihy je napsáno, o čem bude druhý díl a přiznám se, že se už nemůžu dočkat, až si budu opět číst o Christopherovi, jeho životě a lékárenské praxi.

Pokud máte doma odrostlejší dětské čtenáře, pokud si sem tam rádi vezmete knihu, která není určena přímo dospělým, ale má propracovaný příběh a hlavu a patu, tak Alchymistovu šifru vám rozhodně doporučuji. Nejen, že jsem si čtení užila, ale taky jsem potrápila mozkové závity a v žádném případě by mě nenapadlo, že to skončí tak, jak to skončilo (a to mám fakt něco načteno!). :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 22. listopadu 2017

Krycí jméno E219 - Terry Shaft

Autor: Terry Shaft
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 189

"Stejně umřeš, tak co řešíš?"

Už není nic, co by udrželo hrozbu bloudících Nakažených v bezpečné vzdálenosti.
Už nikdy v klidu neusneš, protože pokud budeš spát příliš tvrdě, Nakažení si tě najdou.
Už nikdy nic nebude jako dřív, protože jsi odkázaný jenom sám na sebe.
Svět, i když teď je to silné slovo, se hroutí, lidé umírají jako mouchy na uměle vytvořený vir. Nemoc nastupuje čím dál rychleji, dostává se do mozků obětí a transformuje jejich myšlení na úroveň prvoků. Jakmile se jednou nakazíte, už vám není pomoci.
Přestože Erika Wilsona odsoudili a zavřeli, teď má díky působení viru dovolené procházky a zdá se, že mu nic nechybí. Jenže do věznic se kvůli jejich povrchnímu bezpečí začínají stahovat i zbylí zdraví lidé a pro Erika už v jeho cele najednou není místo. Vysoké zdi s ostnatým drátem se před jeho nosem zavřou definitivně...
Jaká je šance, že přežije jedinou noc?

Erik se ocitne na ulici, nemá kam složit hlavu a v jednom kuse mu jde o život. Hned na začátku je nucen pár lidí pozabíjet, aby zachránil sám sebe. A jak už to tak bývá, opije se a probudí úplně někde jinde. Nejdříve mu to chvilku trvá, ale potom pochopí, že se ocitl na, pro něj, hodně nebezpečném místě. A jediné, co mu zbývá je opět běžet o život. Ale tentokrát už neběží sám...

Celý příběh se odehrává v jednom dni, dá se říct, jednoho večera a noci. Rozhodně je to milé počtení, nad kterým neuvažujete a prostě si jen užíváte řádky, ale něco tomu chybělo. Byl to pro mě docela průměr. I když se mi celkem zamlouval Erik s jeho povahou a vyjadřováním drsňáka, tak to můj pocit průměrnosti nezachránilo.

Potenciál kniha rozhodně má, jen je škoda, že se autorka do toho víc neopřela. Ale pozor, je to mladinká slečna, takže si troufám říct, že se ještě vypíše a určitě o ní zase uslyšíme.

Kniha je řazena do žánru sci-fi, k tomu postapo a mě tam chyběly popisy. A to dost. Pochopila jsem, že se celý děj odehrává v Las Vegas, že tam jsou neonové reklamy už v polorozpadlém stavu, ale to bylo zhruba tak všechno. Nedokázala jsem si představit, jak to město teď vypadá. Jak vypadá ve chvíli, kdy tam kráčí Erik a zabíjí Nakažené jen pro to, aby přežil.
Erika se neumím představit vůbec. Tohle mi chybělo při čtení, protože když čtu příběh, chci, ať se to dokážu v hlavě promítat jako film. Tady bylo místy jen zrnění... nebo tma...

"Půlkou mysli jsem ještě ve sladkém polospánku, ale ta druhá už naštvaně mumlá nadávky na osobu, co má tu drzost mě probouzet."

Rozhodně tím vším ale nechci napsat, že je to špatná kniha. Je to taková jednohubka, knihu ti rychlejší čtenáři přečtou za jedno odpoledne. Ale není to nic u čeho bych jásala, skákala nebo byla překvapena. Ano, na konci jsem trochu otevřela ústa do písmene O, ale zase, nezachránilo to celý můj dojem.

Kdyby to bylo trochu víc vyšperkované, abych si ten svět v roce 2482 uměla představit, tak by to bylo mnohem lepší. Takto je to jen dobré.
Ale určitě se na autorku zaměřím a pokud napíše a vydá něco dalšího, kouknu se po tom. Protože nápady má, to v této knize dokázala.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 21. listopadu 2017

Ledové sestry - S. K. Tremayne

Autor: S. K. Tremayne
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 335

"Není to až tak moje vlastní smrt, co je nesnesitelné, je to smrt lidí kolem mne. Protože je miluji. A část mne umře s nimi. Proto je každá láska jistou formou sebevraždy."

Kirstie a Lydia. Jedna žije, druhá zemřela. Nebo ne?
Rok po smrti malé Lydie se její rodiče Sarah a Angus s jejím jednovaječným dvojčetem Kirstie odstěhují na malý izolovaný ostrov. Doufají, že tam začnou nový život. Jenže Kirstie prohlásí, že došlo k omylu a že je ve skutečnosti Lydia. Angus odjíždí za prací a Sarah, kterou bouře uvěznila s dcerou na ostrově, objeví v zamčené zásuvce manželova prádelníku důkaz, že skutečnost je ještě děsivější než její nejhorší obavy.

S. K. Tremayne je bestsellerovou autorkou románů a pravidelnou přispěvatelkou do novin a časopisů po celém světě. Narodila se v Devonu a momentálně žije se dvěma dcerami v Londýně. Její první thriller Ledové sestry byl nominovaný na Goodreads Choice Award v kategorii Horor roku 2015 a umístil se na prvním místě žebříčku bestsellerů Sunday Times.

Už ve chvíli, kdy jsem zahlédla pouze obálku mi bylo jasné, že tohle si budu chtít přečíst. Po anotaci, které jsem věnovala minutku bylo vymalováno. Bude to pecka. A taky, že byla!

Kirstie a Lydia jsou dvojčata, která se narodila rodičům Sarah a Angusovi. Jednovaječná dvojčata. K nerozeznání. Vlastní rodiče měli problém s tím je od sebe rozpoznat, proto vždy jedné do vlasů zapletli jinou stuhu, dali jiný náramek, jiné tkaničky a podobně. Když dojde k nešťastné náhodě a jedno z dvojčat umře, celý svět se rodině rozpadne. Rozpadne se rodina. I když ti tři zůstávají spolu, cítí, že musí začít od začátku, aby se vše spravilo. Proto se odstěhují na ostrov Torran, kde Angus zdělil po své babičce domek u majáku. Jsou nutné opravy, aby se v něm dalo bydlet. Tak jako nutné opravy jejich životů. Bude ostrov Torran, který je přístupný pouze na člunu nebo při odlivu, jejich záchranou? Nebo je ostrov spolkne i s jejich démony? A které to dvojče vlastně žije? Tváří se Kirstie, přitom mluví jako Lydia... Chová se jako Lydia, přitom zpívá jako Kirstie... Kde je pravda?

Nevím, proč to tak je, ale měla jsem to stejně i vloni, poslední dva měsíce roku si vybírám ke čtení knihy, které jedna druhou přeskakují v top hodnocení. Ledové sestry jsou opět jedním z nejlepších thrillerů, které jsem letos četla. I když bych knihu, já osobně, spíše řadila mezi psychologické thrillery. :-)
Pokud se pustíte do čtení, můžu vám zaručit skvělý zážitek a velmi nečekané rozuzlení. Šílené zvraty a odhalování tajemství, jenž vyplouvají na povrch jsou perfektně zpracované.
Musím říct, že autorka si se mnou pohrála, když jsem se blížila ke konci, tak jsem měla pocit, že už mi je všechno jasné, ale na posledních asi třech stranách jsem zjistila, že jsem byla mimo. Autorka tohle měla promyšlené do detailu.

"Jak se vedlo jeho dceři, uvězněné bouřkou na ostrov? Měla Sarah dost rozumu, aby důkladně zalezla? Zajistila všechny dveře a okna, spustila závory, jak bylo potřeba? Uvázala člun k zábradlí majáku?"

Nemůžu říct, že bych si nějakou postavu oblíbila. V té atmosféře, ve které se děj odehrává, na ostrově, kde jsou chladné dny a studené noci, déšť bičuje přírodu, vítr kvílí v korunách stromů a trhá větvě, kde zima se do vás zabodává jako nůž a vy dokážete pocítit i tu bolest, není čas na to si někoho zamilovat. Protloukáte se totiž drsným severem Skotska a jen hledáte pravdu. Nic víc jsem v tu chvíli nechtěla. Pokud bych ovšem měla zmínit někoho, kdo mi byl asi tak nejblíž, tak to byl Beany (až přečtete, pochopíte). :-)

V příběhu je více postav, ale v žádném případě se neztratíte. Autorka to vymyslela jednoduše, každá osoba bude mít v průběhu děje jeden důležitý úkol, takže si jméno spojíte s jistou situací a nezamotáte se. Kapitoly jsou krátké a co jsem byla opravdu překvapena, tak písmo je docela větší, než jsem zvyklá z jiných knih.
Ledové sestry jsou napsané velmi čtivě a hlavně napínavě. Na začátku se totiž dozvíte, jak to asi bylo, ale záhy zjistíte, že ne každému můžete věřit a potom odkrýváte kousek po kousku skládačku, která utváří vzrušující a naprosto úžasně zpracovaný příběh jedné anglické rodiny., která si žije, nebo aspoň měla by žít, svůj vlastní příběh na jednom ostrově Vnitřních Hebrid.

Přemýšlím, co všechno v této recenzi zmínit. Mám pocit, že zapomínám na detaily, které by měly být zmíněny, ale s tím se dostávám do bodu, že si nejsem ani jistá, jestli je napsat. Protože tady v ději doslova vše souvisí se vším. A určitě byste mi neodpustili, kdybych napsala, že Lydia, teda vlastně Kirstie...

Takže vám napíšu jen jedno. Pokud máte rádi drsný sever, kde slunce (skoro) nesvítí, pořádně napínavé a tajuplné příběhy a vyhledáváte čtení, při kterém se rozhodně nebudete nudit, tak doporučuji Ledové sestry!

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 20. listopadu 2017

Poháry touhy - Markéta Harasimová

Autor: Markéta Harasimová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MaHa
Počet stran: 320

"Viola vzala svou sklenku a vydala se za Nováčkem, když v tom za jejími zády promluvil mužský hlas. Odkapávala z něj ironie: "Jak jsem vás tak poslouchal, bude z vás skvělá Vinařice." Poslední slovo zaznělo tak jízlivě, až měla chuť rozbít tomu člověku skleničku o hlavu."

Violina minulost je opředena tajemstvím - její matka odmítá mluvit o rodině zemřelého otce. První střípky pravdy tak Viola nečekaně odhalí až ve chvíli, kdy se jako dospělá ocitá na dramatické životní křižovatce. Východisko z těžké situace vidí v nečekané závěti svého dědečka, o jehož existenci neměla ponětí. Do klína jí spadly vzácné vinohrady, ale také polorozbořený vinný sklep. Třebaže o vinařském řemesle nic neví, rozhodne se Viola z ruin vybudovat nové vinařství a navázat na rodinnou tradici.
Střetne se s řadou překážek a předsudků, nepřízní osudu i lidskou zákeřností. Zažívá žhavá erotická vzplanutí a poznává odvrácenou tvář lásky, ale také skutečné přátelství. Na scéně se však objevuje chladnokrevný násilník zaměřený na mladé ženy a Viola se ocitá v jeho hledáčku. Jako mrazivé poselství ze záhrobí se jí navíc začíná zjevovat duch zesnulého dědy s tajemnými vzkazy, které je potřeba rozluštit. Nad Violou se postupně stahují temné mraky a začínají ji hrozit smrtelné nebezpečí...
Ponořte se do napínavého příběhu plného emocí, dráždivé erotiky, tajemna i nečekaných zvratů...

Markéta Harasimová je členkou české sekce AIEP. Knihy začala vydávat už během studií na obchodní akademii. Dnes se literární tvorbě věnuje na plný úvazek - kromě románů píše články a povídky, stala se scenáristkou a pravidelně vystupuje se svým kulturním programem. Spolupracuje s řadou známých osobností. Je také autorkou projektu S vínem nad knihou, který kombinuje scénické čtení, hudbu a degustace moravských vín. Aktuálně založila vlastní nakladatelství MaHa. Autorčina současná tvorba je laděna eroticky a detektivně; často jde až na hranici thrilleru. Tíhne k akci, pádným dialogům a emotivním situacím. Její romány rovněž dnes nechybí v žádné veřejné knihovně.

Trochu jsem se této knihy obávala, protože nejsem ten typ, který vyhledává jakékoliv erotické romány. Nemám ráda, když sex a erotika přebíjí příběh a proto jsem se obávala těchto Pohárů touhy. Ale podle anotace to zase nevypadalo nejhůř, už jen díky náznakům tajemna jsem se na pomyslných vahách kolíbala tam a zpátky. Jednoduše to bylo hop nebo trop a já teda skočila.

Hned vám napíšu, že za mě to až takový erotický román není. Samotný sex tam byl možná pětkrát, ale žádné přehnané detaily nebo podrobné popisy. Takže tohle bylo v pořádku a já se nemusela odvracet od stránek! :-)

Kniha je o mladé ženě, která se přestěhuje z hlavního města na Jižní Moravu, kde zdědí vinařství. Přes skepsi okolních vinařů i své rodiny, kteří nevěří, že dokáže vinařství zachránit, si jde za svým cílem. Po cestě ji čeká spousta nepříjemných a nebezpečných situací a milostných zápletek, kromě ldí jsou proti ní i přírodní problémy, které škodí vínu, ale najde si pár přátel, kteří ji pomáhají a největší sílu ji dodává její mrtvý dědeček, který ji hádankami nutí pokračovat, aby dosáhla svého cíle, jak si ona celou dobu myslí, ale závěr vás překvapí.
Můžete se těšit i na milostná vzplanutí, zklamání, podvody, ale nakonec i na opravdovou lásku, která porazí i paní "smrt". Zachrání Viola vinohrad své rodiny a najde muže pro svou vysněnou rodinu?

"Návštěva banky jí radost neudělala, ale dohromady s nečekaným Gustavovým příjezdem v ní posílila dosud jen nepatrně rostoucí odhodlání. Když už pečuje o svůj vinohrad a dře od rána do večera, úrody se jen tak nevzdá. Zapomene na jednoduchou cestu, kterou představovaly tržby z prodeje hroznů či burčáku. Udělá své vlastní víno, i kdyby čert na koze jezdil. Zvládne to!"

Hlavní hrdinka Viola Exnerová zažije ve svém životě spoustu kotrmelců, ale díky tomu je zocelená a když se do něčeho zakousne, tak ji to nikdo nevymluví. Co bylo zvláštní, tak že měla a má své povolání ráda (zpěvačka), ale už si nikdy nezazpívá - ani sama sobě?! Ale i tak, díky ní je příběh uvěřitelný, zábavný i vtipný. Jako postava je tvrdá, ale v mezích, ve správných chvílích umí projevit o slabost.
Další postava, která stojí za zmínku je Filip Severin, je syn kamaráda jejího dědečka a dobrého vinaře. Vystupuje jako chlap, který sice vystrkuje drápy, ale nekouše, jej si zamilujete. :-)

Kapitoly byly tak akorát dlouhé. Každá z nich končila vždy příslibem, že se bude dál něco důležitého dít. Ale na druhou stranu to na mě působilo, jako by těch kapitol bylo zbytečně hodně. Text mohl pokračovat a nemusel se dělit. Kniha byla čtivá, ale na druhou stranu jsem se nebála ji odložit. A při volné chvíli se vrátila. Netrnula jsem hrůzou, že mi něco uteče, ale bavila jsem se. I přesto, že jsem u ní nebrečela nebo se neválela smíchy, uměla mě rozesmutnit i pobavit, takovým lidským způsobem.

Při čtení jsem se přistihla u myšlenky, že věřím tomu, že to může být klidně pravdivý příběh, že někde mezi námi opravdu Viola žije. I když se tam objevuje duch, není to nic neuvěřitelného, je spousta věcí mezi nebem a zemí a tohle bylo napsáno velmi střízlivě uvěřitelně.

Knihu určitě doporučím ženám, které si rády ke sklence vína otevřou dobrou odpočinkovou knihu a které se umí zasnít. Je pro čtenáře, kteří milují víno, povahu jihomoraváků, trochu napětí, ale hlavně lásku a všechny její stránky.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji autorce za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 19. listopadu 2017

Zimní lidé - Jennifer McMahon

Autor: Jennifer McMahon
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 318

"Mrtví nás nikdy doopravdy neopustí."

Městečko West Hall v americkém Vermontu je opředené legendami. Za podivných okolností se zde ztrácí lidé a obyvatele postihují nejrůznější tragédie. V zimě roku 1908, pouhých pár týdnů po tragické smrti své dcerky Gertie, je na poli za svým domem nalezena zavražděná Sára Harrisonová. Mezi místními se proslýchá, že duch mrtvé Sáry se po setmění prochází ulicemi městečka a lidé ji nechávají přede dveřmi dárky s vírou, že je nechá na pokoji.
Devatenáctiletá Ruthie Washburnová nikdy nevěnovala příliš pozornosti povídačkám, které se ve West Hall vykládaly. Vyrostla na odlehlém statku se svou matkou Alicí a mladší sestrou Fawn a vždycky snila o tom, jak jednoho dne ospalé městečko opustí a vymaní se tak z vlivu své podivínské matky, která rodinu nutí žít mimo společnost, bez internetu a s utajeným telefonním číslem. Ruthie se však jednoho rána probudí a zjistí, že její matka beze stopy zmizela. Začne se tázat sama sebe, zda matčin podivný styl života přece jen neměl nějaký hlubší důvod. Její podezření zesílí, když v její ložnici mezi prkny v podlaze nalezen výtisk Sářina deníku...

Jennifer McMahon se narodila v roce 1968 a vyrostla v domě babičky v Connecticutu. Byla přesvědčena, že v podkroví tohoto domu žije duch Virgil. První příběh napsala už v první třídě. V roce 1991 získala bakalářský titul na Goddard College a poté studovala poezii a tvůrčí psaní na Vermont College.
Od roku 2000 se na plný úvazek věnuje psaní. Je autorkou šesti bestsellerů, mimo jiné také úspěšného thrilleru Island of Lost Girls. S manželem a dcerou žije ve Vermontu.

Autorce se v tomto díle povedlo hned několik věcí, které je potřeba vyzdvihnout a pochválit.
1) Dokázala napsat opravdu poutavý a čtivý příběh, který vás totálně semele a bude nutit číst dál, protože touha vědět, co se stalo je neskutečně silná.
2) Dokázala vykreslit k příběhu odpovídají atmosféru. Dům na samotě, obklopen lesy, který je obydlen po mnoho generací. Děj se odehrává v nehostinné zimě, kde všude je plno sněhu, půda je zmrzlá, zima vás štípe do tváří...
3) Dokázala mistrně přeskakovat z minulosti do přítomnosti tak, aby pomalu a jistě spojovala všechny indicie v jedno velké odhalení u kterého vám bude rozum stát.

Příběh jako takový vám popisovat nebudu, protože mám strach, že bych mohla prozradit i malou informaci, která je důležitá a já bych vás připravila o potěšení z celého čtení. Přijde mi, že autorka dokázala nacpat na každou stránku v knize plno důležitých bodů, jenž dávají dohromady příběh, který je naprosto skvělý.
To, že mám velmi ráda duchařiny, už víte. Ale je pravdou, že ne každý to umí napsat tak, aby se mi to opravdu líbilo a já si kousala nehty. V tuto chvíli vám můžu slíbit, že jakmile se pustíte do čtení Zimních lidí, tak budete nejen nadšeni vším, co se na stránkách odehrává, ale také budete tak jako já, teď nakukovat za každý tmavý roh, jestli se tam nehýbe nějaký stín, nebo jestli necítíte závan spáleniny...

"Takové věci se občas stávají."

Při samotném čtení jsem strach necítila, nebála jsem se, ale následky jsou téměř katastrofální. Ono je fakt "super", že jsem knihu dočetla v noci, kdy jsem si chtěla odskočit ještě na záchod přes chodbu, všichni už spí, všude je tma a já si v hlavě hraju s myšlenkou, co když někdo mě pozoruje ze skříně - no,víte co? Už se mi na ten záchod ani nechce... :)

Jak už jsem psala výše, kniha patří mezi ty čtivé, kdy vám stránky ubíhají samy a vy se nestačíte divit, že už se blíží konec. Navíc, na konci je příslib něčeho temného, co  mě nabudilo a tajně můžu doufat, že autorka se popere s nějakým podobným příběhem a to, co se zde dělo v přítomnosti, bude v nové knize jako minulost...

Z knihy mám jen ty nejlepší pocity. Užila jsem si napětí, které se tam skrývalo, mystično, kterého bylo také dost a hlavně, promyšlený, poutavý příběh, který mne překvapoval, malinko mrazil, ale hlavně opravdu bavil.
Pokud patříte mezi fanoušky duchařiny, nadpřirozených jevů a dobře zpracovaných příběhů, tak se pusťte do této knihy, nebudete zklamáni.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a pokud chcete, tak knihu Zimní lidé si zakoupíte:
nakladatelství Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 17. listopadu 2017

Pohádky bratří Grimmů - Wilhelm Karl Grimm, Jacob Ludwig Carl Grimm

Autor: Wilhelm Karl Grimm, Jacob Ludwig Carl Grimm
Nakladatelství: Slovart/Brio
Rok vydání: 2017
Počet stran: 545

"Co mi to tak chrastí v břiše?
Břicho, buď zas chvilku tiše.
Místo kůzlátek, já hňup,
kamení jsem asi slup."

Jacob Grimm a Wilhelm Grimm pomáhali v 19. století lidovým příběhům, které šířili doboví vypravěči, stát se součástí německého písemnictví. Tento pozoruhodný soubor padesáti pohádek sestavili a upravili pro děti ze svého bohatého díla sami bratři Grimmové. Najdete zde mnoho známých i méně známých pohádek, které inspirovaly také české pohádkáře. Ve výběru nechybí Jeníček a Mařenka, Popelka, Sedm havranů, Brémští muzikanti, Šípková Růženka... Pohádku Král Drozdibrad znají české děti z klasické filmové verze jako Pyšnou princeznu, další oblíbená filmová pohádka O princezně se zlatou hvězdou na čele se v knize jmenuje Srstnatka. Pohádkové příběhy doprovodil svými poetickými i humornými ilustracemi Adolf Born.

Jacob Grimm (1785-1863)
Wilhelm Grimm (1786-1859)
Vystudovali práva, záhy se však začali věnovat jazykovědě a sběru literárních památek. Pomáhali lidovým příběhům, které šířili doboví vypravěči, stát se součástí německého písemnictví. V širokém rozsahu zachytili ústní tradici, jejímž středobodem není svět kálů a zámků, nýbrž prostý svět venkovského lidu. Svět, v němž nebývá nejvyšší odměnou moc a bohatství, ale skromné štěstí obyčejného člověka. V úvody knihy o tom říkají: "Naším záměrem je, aby sama poezie, jež je v pohádkách tak živá a všudypřítomná, dokázala na čtenáře zapůsobit a těšila je, pokud potěšit může, a aby kniha posloužila i k výchově."

Adolf Born (1930-2016)
Český malíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník, vyznamenaný řadou cen, ilustroval více než 250 děl české i světové literatury, pracoval na řadě animovaných seriálů, vystavoval po celém světě. V roce 2003 obdržel českou státní medaili Za zásluhy. Adolf Born nejednou mluvil o tom, že ilustrace vždy stavěl ve své tvorbě na první místo: "Je prima, že jsem se stal ilustrátorem, protože co může být lepšího, než když se vám splní dětský sen?"


Můžu upřímně říct, že jsem nikdy v životě nebyla majitelkou takto luxusní pohádkové knihy. Vyniká už jen tím, jak je velká a těžká. Věřte mi, tuhle pohádkovou knihu si do ruky do postýlky na předčítání jen tak nevezmete, pokud budete chtít u toho i své dítě objímat. :-)
Jen pro zajímavost, její rozměry jsou 21x29,7cm, tloušťka knihy je 6cm a na kuchyňské váze mi vážila úctyhodných 2620 gramů (to neměl ani můj syn, když se před rokem narodil) :-). Říkám, tohle je megalomanský kousek, který už jen kvůli těmto mírám by měl mít každý milovník pohádek doma. :-) Takový sběratelský kousek.

Tato bichle obsahuje 50 pohádek, kdy některá je krátká, jiná delší a najdou se i nejdelší. Každá stránka je také provázena ilustracemi geniálního mistra Adolfa Borna (na kterého jsem vysazená, co si budem nalhávat), takže Pohádky bratří Grimmů potěší nejen srdíčko, ale také očičko! :-)


Já osobně jsem pohádky četla na přeskáčku. Nejvíce mne zajímaly ty pohádky, jejichž názvy mi nic neříkaly. Což je pochopitelné. Jako například Fricínek a Ketrlinka nebo Pištivrátek - to se mi moc líbí. Pištivrátek. Do toho slova jsem se zamilovala. :-)
A abyste pochopili, co ve mě dokázaly pohádky vyvolat, tak vám dám jeden příklad za všechny. Stalo se to u, pro mě neznámé, pohádky s názvem Mariino dítě. Jednoduše tam jde o to, že otec má dceru, kterou není schopen uživit. Z nebe ho navštíví Panenka Marie a vezme si jeho dceru sebou a zahrne ji vším dobrým. Jednoho dne Marie na pár dní odcestuje a předá ji klíče, kdy může ze třinácti místností otevřít jen 12. No, samozřejmě otevře i tu třináctou, samozřejmě lže jako když tiskne, ale Marie ví, kde je pravda a shodí ji na zem jako němou a chudou. Najde ji král, zamiluje se a ona mu porodí syna. Hned po porodu ji první noc Marie navštíví, aby se přiznala, že lhala, ona zarputile tvrdí, že nelhala a Marie ji toho syna vezme. Za další rok, opět porodí syna, opět přijde Marie, opět tvrdí že nelhala a opět o syna přijde. Když porodí dceru, zase se vše opakuje. Všem je divné, že se její děti ztrácí a lid i král ji prohlásí za "lidožrouta", tudíž ji chtějí upálit na hranici...
Proč proboha po tolika letech nepřiznala pravdu? Proč si nechala vzít děti? Já bych ji kopla, no však víte kam... To mě vám tak vytočilo, a to je to "jen" pohádka.... :-) A mimochodem, pobavila jsem vás? :-)


Pokud máte doma děti, které jsou už trochu větší a milují pohádky, rozhodně jim tuto knihu kupte pod stromeček. Jedná se totiž o publikaci, která je ve všech ohledech dokonalá. Co se týče barevného provedení, typem písma, okraji, délkou pohádek, ilustracemi... Tohle je naprostý skvost, navíc pěkně těžký, takže děti budou nadšené, že dostaly takto "veliký" dárek. Fakt se to vyplatí.
Pan Adolf Born zde předvedl, že je opravdu mistr nad mistry a já jej nepřestanu nikdy obdivovat za to, jak dokázal i sebemenší blbůstku vystihnout.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za recenzní výtisk a koupit si ji můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 16. listopadu 2017

Znovu já - Gayle Forman

Autor: Gayle Forman
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 325

"Pravda vás osvobodí, ale nejdřív vás pořádně naštve."

Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste namísto každodenních povinností odjeli pátrat po své rodinné historii? Snili jste někdy o tom, že byste nastoupili do vlaku jedoucího kamkoliv, kde nikdo nevyžaduje vaši neustálou pozornost? Pro Maribeth Kleinovou, úspěšnou matku, manželku a redaktorku časopisu, je to jediné řešení.
Poté, co jí tělo vypoví službu a diagnóza zní infarkt, a poté, co při následném zotavování shledává, že navzdory jejímu zdravotnímu stavu na ni nejbližší okolí stále klade vysoké nároky, si sbalí jen to nejnutnější a uteče z domova v New Yorku do Pittsburghu, kde začne pátrat po své biologické matce. Daleko od svého předchozího života a s pomocí nových přátel se Maribeth konečně na chvíli "zastaví" a snaží se znovu nalézt životní stabilitu a cestu ke svému dřívějšímu, na pohled spokojenému životu.

Gayle Formanová je oceňovaná spisovatelka a novinářka, publikovala například v časopisech Elle, Cosmopolitan nebo Glamour. Beletrii začala psát v roce 2002 po návratu z cesty kolem světa, kterou podnikla s manželem Nickem. Celosvětovým hitem se stal její třetí román z roku 2009 Zůstaň se mnou (If I Stay), který vyšel ve více než třiceti zemích po celém světě a v roce 2014 byl dokonce úspěšně zfilmován.

Maribeth je po čtyřicítce, má čtyřleté dvojčata - dceru a syna a manžela, který přetahuje data! (import dat). :-) Žijí si v loftu v lepší čtvrti, Maribeth je editorkou v časopis a zdá se, že ji nic nechybí. Jednoho dne se ji ale život převrátí vzhůru nohama. Zasáhne ji infarkt a ona se na základě toho, že přežila, ale kdykoliv může přijít fatální zlom, rozhodne, že nechce žít jako doposud. A odjede do Pittsburghu, nejen hledat svou biologickou matku, ale HLAVNĚ, hledat sama sebe a odpovědi na své otázky.

Gayle Formanovou už z pár knih znám, ale to jsou YA žánr, tudíž jsem byla velmi zvědavá, jak se zhostila úkolu napsat román pro ženy. A jsem opravdu mile překvapena, jaký příběh mě na stránkách knihy čekal, co jsem od něj dostala a nad čím teď přemýšlím... :-)

Je pravdou, že samotné postavy, jako třeba Maribeth, Todd, Sunny, dvojčata O. a L. nebo Elizabeth či Janice, mi nepřirostli k srdci. Neříkám, že to byly špatné postavy, ale když už jsem někoho z nich začínala mít ráda nebo jsem cítila, že s touto postavou se můžu shodnout, udělala něco tak trapného, blbého nebo hysterického, že jsem to všechno vzala zpátky.
Ale pozor, ono je taky pravdou, že i přes tento zádrhel mi hrdinové nevadili. Oni jsou všichni takoví "neslaní, nemastní", takže bych je za kamarády nechtěla, ovšem jak to s nimi všechno dopadlo, to mě navýsost zajímalo.
Protože samotný příběh byl skvělý. Hlavně to téma. Líbilo se mi. Zaujalo mne. Dokázala jsem se vžít spíš než do hrdinů, tak právě do toho příběhu, protože některé věci se stávají nám, obyčejným smrtelníkům vcelku běžně (můj taťka zemřel na infarkt), takže přece jen hloubám a přemýšlím...


"Někdy někoho opustíte právě proto, že ho strašně moc milujete, protože je to ta nejlepší věc, kterou můžete udělat."

Autorce se povedlo, i přes postavy, napsat velmi čtivý a poutavý příběh, který zasáhne nejednu matku. Některé věci, která musela Maribeth ještě před infarktem zařídit, byly přesně ty, které dělají matky dennodenně, bez ohledu na to, jak se cítí. Jak je to v té jedné televizní reklamě na nejmenovaný produkt - matky si nemůžou vzít dovolenou. A právě to byl ten kámen úrazu. Když se k tomu přidají strašáci z minulosti, tak je to hotová pohroma. I když Maribeth udělala, pro mě, něco neodpustitelného, přesto jsem ji pochopila, protože když hledáte odpovědi, musíte obětovat něco z toho, co už máte, abyste dostali to, co chcete. Nic není zadarmo.

Kapitoly v knize jsou příjemně kratší, takže vám stránky před očima ubíhají samy. Navíc se autorka nezdržovala zbytečnými sáhodlouhými popisy prostředí, používala jen trochu kudrlinek, aby příběh získal více šťávy a zasadila do děje více lidských dramat a o to bylo čtení zajímavější. Další plus je emailová komunikace, která byla zpestřením obyčejného textu.

Já bych tuto knihu doporučila všem ženám, které jsou matky. Takže pokud máte maminku nebo babičku, či kamarádku, jenž má dítě, určitě jim věnujte tuto knihu třeba pod stromeček. Protože dostanou příběh, který je lidský, citlivý a zajímavý.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a ke koupi je kniha přímo zde.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 15. listopadu 2017

Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa - John Boyne

Autor: John Boyne
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 239
Rok vydání: 2017

"Přestaňte jim říkat obludy, vždyť jsou to lidé jako vy a já, jen s trochu odlišnými tělensými rysy a v jednom případě nanejvýš neobvyklým vyjadřováním..."

Manželé Brocketovi jsou úplně obyčejný, spořádaný pár a jsou na to náležitě pyšní - nad vším zvláštním či odlišným ohrnují nos. Jenže pak se jim narodí Barnaby, a hned jak přijde na svět, je nabíledni, že on obyčejný rozhodně nebude. K hrůze rodičů se chlapec vzpírá gravitačnímu zákonu ... a létá.
Barnaby by se rodičům zoufale rád zavděčil, a proto se všemožně snaží udržet nohama na zemi. Marně. A tak jednoho osudového dne Brocketovi dospějí k závěru, že už toho mají dost. Když si chce Barnaby létat, tak ať si letí...
Šťastná náhoda však obelstěnému, vyděšenému a osamocenému Barnabymu přivane do cesty horkovzdušný balon s pozoruhodnou posádkou - a tak začíná chlapcova kouzelná cesta kolem světa, na níž ho postupně doprovází plejáda nezapomenutelných přátel.

John Boyne žije v Dublinu. Je autorem šesti románů pro dospělé, ale nejvíce se proslavil románem Chlapec v pruhovaném pyžamu klasifikovaný jako román pro mládež. Tomu se autor brání, domnívá se, že i dospělí se najdou v tomto příběhu o dvou devítiletých chlapcích žijících na rozdílných stranách plotu koncentračního tábora. Příběh už byl přeložen do třiceti jazyků, sbírá literární ceny po celém světě a v roce 2007 byl zfilmován.

I když je tato kniha řazena do žánru pro děti a mládež, tak čtení je vhodné i pro dospělé. Hlavně pro ty, kteří nemají slitování a všechno co neodpovídá jejich normám, ihned a rezolutně zametají ze svého okolí do pryč...
Barnaby se totiž narodí jako "zvláštní" dítě a létá. Nechodí, neplazí se, jednoduše se vznáší. Už ve chvíli, kdy se vrátila jeho matka z porodnice domů bylo jasné, že k němu žádný vztah nemá a bere ho spíše na obtíž. Jeho otec se snažil, ale v žádném případě ne dostatečně, a hlavně, kde chybí láska, tam vztahy fungovat nebudou...

Barnaby se shodou okolností dostane ovšem do společnosti dalších lidí, kdy na své pouti bez domova se toulá po celém světě. Objeví lidi, kteří mu ukážou, že milovat jej a mít ho rád je naprosto normální věc. To, že se odlišuje je naopak krásné a ne děsivé. Záleží na tom, jaké má srdce a co má v hlavě...

Když jsem začala číst, už od prvních stránek jsem na jeho rodiče cítila zlost. Nechápala jsem, jak můžou být tak lhostejní a třeba ve chvíli, kdy dostal pytle písku do batohu, jenž mu ubližovaly a to jen pro to, aby byl "normální" nebo když byl miliontý návštěvník mostu a radovala se celá země, jeho rodiče jej ještě nenáviděli více, protože se zviditelnil... A když mu vybírali školu... Ach, škoda mluvit. Je dobře, že se dostal od nich pryč, na cestu za dobrodružstvím, které stálo rozhodně za to. Aspoň že ta němá tvář zůstala věrná...

Já nemám ráda lidi, kteří se povyšují nad ostatní, kteří hledají anomálie jen proto, aby mohli dokázat, že jsou lepší. Tím naopak dokazují, že jsou mnohem horší, protože odsuzují něco, čemu ani nedali šanci poznat. Při čtení ve mě převládaly pocity jako naštvanost, smutek, lítost, ale také radost a to jen díky Barnabymu, který celý příběh ovládal.

"Už jsme to snášeli o osm let déle, než jsme měli. Ale s tím je konec," zahřímala. "Žádné odlišné dítě už tu trpět nebudeme. Buď budeš konečně normální, nebo... nebo..." Zamyslela se, jak větu dokončit. "Nebo s tím tvým sobectvím jednou provždy skoncujeme sami."

Kniha se četla dobře, kapitoly jsou krátké a navíc doplněny ilustracemi, které se opravdu vyvedly. Jde o citlivý příběh, který potěší nejen dětské čtenáře, ale ocení jej i dospělí. Navíc je to napsáno svižně, ráno začnete a večer si řeknete, kam se všechny ty stránky poděly. Budete chtít víc Barnabyho a jeho života, protože to bylo skvěle napsáno. Četla jsem s velkým zaujetím, byla jsem zvědavá jak to dopadne a je pravda, že ten konec jsem si přála, i když jsem to nevěděla do té doby, než jsem dočetla.

Rozhodně tuto knihu doporučuji, protože to, jak je napsána, vás bude bavit a navíc donutí spoustu lidí přemýšlet, co je a není správné. Je to přesně to čtení, které ve vás něco zanechá, a ať už převládá vztek jako v mém případě, nebo právě radost nad osudem Barnabyho, každý z vás si v ní něco najde.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za recenzní výtisk a pokud si jej chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Gemina - Amie Kaufman, Jay Kristoff

Autor: Amie Kaufman, Jay Kristoff
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 659

"Buď chytrý, půjčuj si moudrost druhých."

Monumentální vesmírná sága, která začala již v Illuminae, nyní pokračuje na palubě Skokové stanice Heimdall, která musí čelit pokusu BeiTechu o její zničení. Hanna je hýčkanou dcerou velitele stanice, Nik naopak rebelujícím členem ze špatné rodiny. A zatímco se oba potýkají se životem na tom nejnudnějším místě v celém vesmíru, netuší, že se k nim blíží zkáza. Avšak ihned po začátku útoku jsou oba odhodláni bránit svůj domov. Obránci ovšem umírají jeden po druhém, skoková brána je poškozena a hrozí, že po zhroucení červí díry by mohlo dojít k narušení časoprostorového kontinua a jeho roztržení na dvě části. Takže Hanna a Nik bojují nejen o život svůj a život posádky Hypatie, která se k nim blíží, ale i o osud celého vesmíru.

Amie Kaufmanová a Jay Kristoff dohromady měří tři metry osmdesát a žijí v australském Melbourne. Dále mají každý po jednom partnerovi (kteří silně trpí jejich spisovatelskou vášní), dva záchranářské psy a velikánské zásoby kofeinu. Setkali se díky daňovým zákonům a už zůstali spoluautory, protože oba rádi na papíře vyhazují kdeco do vzduchu a ničí lidem životy.

Je mi to líto! Je mi líto, že je konec! Nepředpokládala jsem, že dvojka bude ještě lepší než jednička, ale byla! 
Příběh mi přišel opět dokonalý, dokázala jsem se lehce vžít do postav, jejich smýšlení bylo přirozené a některé situace vtipné. Obzvláště Nik, to byla držka. Ten mi skoro vždycky spravil náladu. Navíc se skvěle doplňoval s Ellou, jež je jeho sestřenice a ta jediná ho dokázala setřít s lehkostí a hravostí. Hanna byla jedna z těch vážných hrdinů, kdy ví, že musí makat a ne si válet šunky, jestli chtějí přežít. No, a pak laminy. Fuj! Tohle byste potkat nechtěli ani za tisíc let, věřte mi! Myslím, že autoři se v tomto vyžili. A jejich fantazie si meze nekladla, opravdu nechutný a zvrácený.

Zpracování knihy je opět excelentní. Já se nemohla dočkat, až se zase začtu do zápisů a přepisů deníků, video záznamů a emailů. Navíc grafická stránky byla více vyšperkovaná než v prvním díle. Konkrétně o ilustrace, které si Hanna vede v deníku a fotografie zločinců z BeiTechu. Díky tomu všemu mi přišla Gemina více přitažlivější, více osobnější, více milejší, více srdečnější.


"Trpělivost a Mlčení spolu mají překrásnou dceru. A ta se jmenuje Pomsta."

Oba autoři tady ze sebe vydali maximum. Příběh je napsán skvěle, s vervou, pořádným napětím, nechybí ani trocha té romantiky, ale hlavně schopnost udělat si srandu i v těch nejhorších chvílích. U mě se při čtení vystřídaly všechny emoce. Od pláče, přes smích, znechucení až po strach. Taky se mi líbilo, že se zde objevily postavy z Illuminae. Kady a Mason. To mě potěšilo a nejvíc, můj nejmilovanější SPIRO, který zde sehrál opět velmi důležitou roli.

I když bylo v příběhu opět docela dost technických pojmů, vůbec jsem se v nich neztrácela, protože ne všichni, kteří žijí na kosmických lodích jsou zdatní v tomto oboru a tudíž autoři mysleli i na to, že to musí vysvětlit. Takže jsem neměla pocit, že bych byla blbá, ale že jsem pouze obyčejný cestující, kterému je vše přeloženo do "normálního" jazyka. :-)

Já nemůžu jinak, než Geminu doporučit všema deseti. Ti, kteří četli Illuminae, ví, do čeho jdou a těší se na pokračování vesmírné pouti a ti, kteří ji nečetli a je jim blízké toto téma najdou v Gemině něco nového, neotřelého a hlavně, zamilují si způsob, jakým je kniha udělána. Nedávno jsem měla na návštěvě příbuzenstvo a když se mě zeptali, která kniha je pro mě ta nej, neváhala jsem mimo jiné, vyzdvihnout Illuminae a Geminu. Tyto knihy díky zpracování jsou top v mé knihovně a věřím, že se budou i ve vaší se nádherně vyjímat.

Skvělý strhující a napínavý příběh, fantastické zpracování a grafika knihy na výbornou - to je Gemina a já vám přeji skvělé počtení!

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 14. listopadu 2017

My, utonulí - Carsten Jensen

Autor: Carsten Jensen
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 717

"Whisky budu pít horkou a silnou.
Hej! Whisky, Johnny!
Whisky celej den a žádnou jinou.
Whisky nalej mi, Johnny!"

Nesourodá posádka dánských námořníků v roce 1848 vyplouvá z ostrovního městečka Marstal, aby čelila Němcům. Ne všichni se však z boje vátí - a ti, co ano, už nikdy nebudou jako dřív. Patří k nim i smělý Laurids Madsen, který ihned znovu prchá na šíré moře.
Když jeho syn Albert dospěje, vydává se svého ztraceného otce hledat. Plavba ho zavede do nejvzdálenějších koutů světa do spárů té nejhorší společnosti. Albert se vrací s tajemnou scvrklou hlavou a sužují ho neblahé předtuchy o krveprolití. V jeho rodném městě stále více a více velí ženy a mezi nimi je i vdova, jež chce všechny muže osvobodit od kruté nadvlády moře.
Vypravte se z pustých skalisek Nového Foundlandu na úrodné plantáže na Samoi, z těch nejdrsnějších tasmánských oblastí na zamrzlá pobřeží severního Ruska. Román My, utonulí vypráví v průběhu sta let o dvou světových válkách a životě čtyř generací.
Carsten Jensen dokázal vykreslit moudrý, humorný a napínavý příběh o otcích a synech, o ženách, které milují a nechávají doma, a o vražedném příslibu moře. Tento román je předurčen k tomu, aby zaujal místo mezi nejlepší námořní literaturou.

Carsten Jensen se narodil roku 1980 a nejprve se proslavil jako sloupkař a literární kritik. Jako novinář pracoval v mnoha válečných zónách včetně Balkánu a Afghánistánu. Je považován za jednoho z nejlepších, nejotevřenějších a nejkritičtějších dánských veřejných činitelů. Neohrožený a nekompromisní ochránce slabých a morálních hodnot lidstva, nikdy se nevyhýbá mluvit pravdu a to i velmi kontroverzními způsoby. Jeho příspěvky jsou jak k zamyšlení, tak k celospolečenské diskusi.
Za své eseje, romány a cestopisy získal četná literární ocenění, jako například Golden Laurels nebo dánskou cenu Danske Banks Litteraturpris. Za svůj přínos k obraně lidských práv obdržel v roce 2009 prestižní Cenu Olofa Palmeho. Románu My, utonulí se po celém světě prodalo více než 600 000 výtisků a kniha byla zvolena nejlepším dánským románem za poslední čtvrtstoletí.

Tento román byl pro mne výzvou. Nikdy jsem takto rozsáhlý epos nečetla, když pominu Záhady Udolfa. Kniha mne nalákala nejen svou dokonalou obálkou, která mi uhranula, ale také anotací, která slibovala, že v ní najdu úplně nový, pro mne neotřelý příběh, který mi jen tak nedá spát.

Autor začíná od prvních stránek čtenáře seznamovat s tím, co všechno můžou očekávat. Nejen, že dokáže zaujmout svou schopností popisovat různá prostředí a dá se říct i kultury života obyvatel dané země, ale také si hraje se slovíčky takovým způsobem, že při čtení máte pocit, jako byste se ocitli v jiném světě.
A já musím za sebe říct, že díky tomu získala kniha velké plus. Protože jsem začala číst a byť se sem tam objevila malá pauza, dá se říct, že jsem měla přečteno na jeden zátah.

Příběh je syrový, i když se autor hodně zaobírá city, nečekejte, že na řádcích se objeví nějaká milostná aférka. I když sám uvádí, že příběh je smyšlený, je postaven na reálných základech, kdy se Carsten Jensen probíral různými archivy a hledal pro toto dílo vše potřebné. O to víc se mi líbilo, jak popisuje cestování na moři, jak se dá prožít život pouze na lodi a několik měsíců se nedotknout země. Jaké to je být daleko od domova, kde pouze voda jako živel rozhoduje, zda budete žít nebo ne. Nemít vidinu v lepší zítřky a přesto pořád doufat...


"Albert si příběh Petera Klausena poslechnout nechtěl. Ale my jsme mu ho stejně řekli, když Klausen odešel. Mlčky poslouchal. Naklonil se a otřel si boty rukávem svého saka. "Boty mi zůstaly", řekl a vstal, "ten zbytek mě nezajímá." I třicet let po návratu ze Samoy nosil pořád ty samé boty."

Mě se příběh velmi líbil. Každý, kdo se do čtení pustí, v něm najde to, co hledá. Ať už se jedná o kus historie, kousek lidského cítění, napětí a nechybí ani humorné chvíle, které mne mile překvapily. Nejedná se o žádnou bezduchou komedii, ani takové vtípky, ale o laskavý humor, který se k mořským vlkům hodí.

(Jeden jediný problém jsem objevila, ale to je můj osobní. Moc neholduji knihám, které mají extra dlouhé kapitoly. A tady to tak bylo. A ač jsem se začetla, tak jsem místy měla pocit, že to nemá konce. I přesto, že jsem z knihy nadšená, tak jsem si chvílemi myslela, že to nedám. Hledala jsem vhodné příležitosti, kdy tuto knihu číst a přes den, v autobuse a podobně to nešlo. Protože já osobně nedokážu přestat číst v polovině kapitoly. Takže večerní čtení to jistilo - za to hodně dlouho do rána. :-)
A taky ty blechy písmo... Ach jo... Raději těch stran 900, ale trochu zvětšit... :-)
Ovšem to je můj osobní pohled a nemusíte to mít stejně.)

To nejdůležitější, co vám chci říct, je fakt, že tento příběh opravdu stojí za přečtení. Nedivím se, že má takovou prodejnost, a už vůbec se nedivím, že byla zvolena nejlepší dánskou knihou za poslední čtvrtstoletí.
My, utonulí je totiž o touze, odvaze, vítězství i prohře, o lásce k sobě sama i ke svým blízkých, o naději a víře. Je to sága, která vás chytne a nepustí. Je to čtení, které ve vás něco zanechá - minimálně to, že budete mít touhu se jít podívat někde do přístavu na lodě a představovat si, jak kdysi, před x lety právě na takovéto podobné lodi odplouval Laurids... a nejen bojovat proti Němcům...

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit zde:
nakladatelství Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 9. listopadu 2017

Tajemství kouzelného keře - Karin Černá

Autor: Karin Černá
Ilustrace: Václav Ráž
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 109
Rok vydání: 2017

"Abys mohl létat, najdi černý kořen, poklepej jím třikrát a zlé síly zažeň. Abys mohl malým být, bobuli sladkou sněz, abys ptákům rozuměl, sevři pět pírek v pěst."

Je to jen náhoda, že Vítek s Adélkou objevili zvláštní keř obsypaný voňavými bobulemi a nedlouho nato i tajemnou knihu? Budou to skutečně oni, kterým se podaří vypátrat ukryté kousky zázračného ornamentu a navždy zahnat nepřátele zpět do podzemí?
Jako kouzlem se děti dostanou do nitra tajemného keře, kde se jim otevře úplně neznámý svět. Po ztrátě vzácné knihy naleznou pouze jednu vytrženou stránku s nejasnými nápovědami. Postupné sledování stop je zavede na neznámou cestu, na které budou muset překonat spoustu překážek. A díky tajemnému světu kouzel nakonec Vítek s Adélkou získají to nejcennější - pevné přátelství. Prožijte s nimi úžasné dobrodružství a pomozte jim rozluštit nečekané záhady!


Tak tato dětská knížka mě fakt bavila. Líbily se mi tajemství, které děti musely rozluštit, líbily se mi prvky fantasy, které autorka do příběhu zasadila a hlavně, líbil se mi příběh samotný.
Je totiž napínavý a zábavný. Obě děti jsou vykresleny jako normální školáci, kteří jedou na prázdniny k babičce a dědečkovi. Jen s tou výjimkou, že objeví keř a na něm kouzelné bobule, které je přenesou do jiného světa, kde musí pomoct místním Belfikům.

Celý příběh začíná v přítomnosti, kdy se těší děti na prázdniny a pak se přeneseme do minulosti, do loňských prázdnin, kdy právě zažily to největší dobrodružství, o kterém vám poví. Poprvé se jim k babičce a dědovi totiž nechtělo jet, ale teď, ty nadcházejí prázdniny se už nemůžou oba dočkat, až vyrazí vstříc novým zážitkům. Dokázaly totiž nejen pomoct Belfíkům, ale také se našli nové kamarády a s těmi se prázdniny tráví nejlíp.

"Když otevřely oči, seděly na mýtině Překvapením vydechly. Šero teď bylo ještě hustší a ponuřejší než minule. Mráčky se z šedé barvy proměnily už skoro na černou."

O ilustrace v knize Tajemství kouzelného keře se postaral pan Václav Ráž a opravdu je to příjemné na oko. To, že jsou obrázky černobílé dává příběhu větší nádech tajemna. Aspoň tak to na mě působilo. Ilustrací je vevnitř poměrně hodně, ale najdou se také stránky, kde je pouze text. Ten je vyveden větším písmem a proto nemusí mít děti ze čtení strach. Kniha je určena čtenářům od sedmi let, ale věřím, že k předčítání, na pokračování, to bude pro děti velký "nervák".


Blíží se Vánoce a pokud přemýšlíte nad nějakou knihou pro své ratolesti, poohlédněte se po Tajemství kouzelného keře. Příběh má hlavu i patu a věřím tomu, že si jej děti oblíbí. Je ideální pro holky i kluky, kteří mají rádi dobrodružství, napětí a pořádně velké tajemství.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Bambook za recenzní výtisk a koupit jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Temné hlubiny - Robert Bryndza

Autor: Robert Bryndza
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 404

"Štěrková cesta se stáčela a stromy se po obou stranách začaly rozestupovat. Kousek pod nim se objevil lom. Nehybná voda odrážela šeď oblohy a těsně nad hladinou se válela mlha. Cesta končila asi sto metrů od vody, takže museli přejít po hrbolatém houbovitém mechu, aby se dostali až ke skalnatému břehu lomu."

Když dostane detektiv šéfinspektor Erika Fosterová tip, že by klíčový důkaz ve velkém drogovém případu mohl být ukryt v zatopeném lomu na okraji Londýna, nařídí jeho prohledání. Z hlubin však její kolegové vyzdvihnou nejen důkazy k tomuto případu, ale i kostru malého dítěte.
Pozůstatky jsou rychle identifikovány jako Jessica Collinsová. Sedmiletá dívka, jejíž zmizení plnilo stránky novin před šestadvaceti lety. 
Erika musí začít spojovat střípky z minulosti se současností a nořit se stále hlouběji do rodinných vztahů Collinsových i do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení holčičky nedokázala vyřešit. Erika brzy zjistí, že toto vyšetřování bude jistě jedno z nejsložitějších a nejnáročnějších v její kariéře.
Někdo si totiž nepřeje, aby byl případ vyřešen. A udělá všechno, aby Eričino pátrání zastavil...

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již prodaly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. The Girl in the Ice (Dívka v ledu) je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I jeho další pokračování Night Stalker (Noční lov), Dark Water (Temné hlubiny), Last Breath a Cold Blood se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih a na dalších případech Eriky Fosterové Robert Bryndza pracuje. Kromě této série je taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů.

Mnozí z Vás, ostatně tak jako já, netrpělivě čekali na další knihu s hlavní vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. U prvních dvou knih jsem byla naprosto nadšená a proto jsem se neskutečně těšila, až se mi do ruky dostane další svazek a já se budu moct opět setkat s touto sympatickou ženou.

Jak už jsem zvyklá z předchozích dílů, ani taky nechybí pořádný zapletenec, kdy se řeší důležitý případ, ale je v něm zapojeno více lidí, než by bylo zdrávo. A ne všichni mají dobré úmysly. Samozřejmě, jasným terčem těchto zloduchů je Erika. Nebyla minuta, abych se o ni nebála. Pořád jsem čekala nějaký podraz.
Já si totiž Eriku velmi oblíbila. Do všeho se vrhá po hlavě, když něco chce, jde si za tím a většinou toho taky dosáhne, ale kolikrát si při tom pod sebou přeřeže větev... Jí to nevadí a pokračuje v cestě. Líbí se mi, že to není žádná uplakaná a tichá myška, ale obyčejná ženská, která dokáže používat selský rozum a pokud musí, city dá stranou.


"Tohle vyšetřování je dost komplikované i bez toho, abyste se mi plížil za zády a z rukávu vytahoval stupidní teorie. Nebudete vypadat o nic chytřejší, jen mě tím naštvete. A teď - jestli mi už nemůžete říct nic duchaplného - vypadněte."

Kniha je psána tak, jak jsme zvyklí z předchozích dílů. Kapitoly jsou krátké a čtivost je extrémně vysoká. Díky tomu, že autor umí psát tak, aby mě zaujal, jsem knihu přečetla za den a půl (a to mám roční dítě). :-)) Nebylo mi líto obětovat spánek, já prostě musela číst, protože celý děj je zajímavý, napínavý, vtipný, velmi záživný a výživný! :-)

Ač se mi Dívka v ledu a Noční lov líbily převelice, Temné hlubiny ještě předčily to, co jsem měla ze čtení předchozích. Příběh byl propracovanější, propletený tajemstvím více postav a to rozuzlení, to jsem nečekala a nikdy by mě to nenapadlo. Klobouk dolů před autorem!
Erika řeší případ, který se stal před šestadvaceti lety a nebyl vyřešen. Opře se do toho s elánem sobě vlastním, přesně tak, jak by se do toho měl někdo opřít. A i když je Erika pro mě "superžena", tak přesto potřebovala mít pár důležitých lidí kolem sebe, kteří ji k některým věcem nakopli.

Víc prostoru dostala i její sestra Lenka, konečně se Peterson projevil jako chlap (na to jsem čekala hodně dlouho) a při jeho poslední větě v knize jsem nabuzená ještě víc na další díl.
Chci víc Eriky Forestové! Chci víc knih od Roberta Bryndzy! Nutně musím mít víc takových příběhů.

Tuto knihu maximálně doporučuji, to je bez debat. Jestli hledáte thriller, který má zápletku, kterou uhodnete až společně s hrdiny na posledních pár stránkách, jestli si chcete přečíst knihu, která bude pořádně čtivá a napínavá, bude mít skvělé postavy, promyšlený děj a hlavu a patu, tak nejen Temné hlubiny, ale i předcházející dva díly jsou pro vás ty pravé.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan