pondělí 27. února 2017

Nebezpečné lži - Becca Fitzpatrick

Autor: Becca Fitzpatrick
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 347

"On mi tu odhaloval duši a já mu to oplácela jen obezřetně vymyšlenou lží."

Napínavý příběh sedmnáctileté Stelly, která se ukrývá před svými pronásledovateli. Poté, co se stane svědkyní vraždy, je středoškolačka Stella Gordonová v zájmu své bezpečnosti poslána do Nebrasky, což se jí ani trochu nezamlouvá. A když se seznámí s Chetem Falconerem, je pro ni najednou těžké být neustále ve střehu a brzy si musí poradit s opravdovou hrozbou. Její nepřátelé jsou blíž, než si myslí.

Od této autorky jsem četla sérii Nora Greyová a byla jsem nadšená. Vím, bylo mi o šest let méně, než mi je teď, ale přesto, když jsem zjistila, že napsala novou knihu, těšila jsem se. Hodně. A nejsem zklamaná, i když nepatřím do věkové kategorie pro kterou je určena, tak já se bavila. Velmi bavila.

Pro mne, jako čtenáře, byly v příběhu 4 hlavní postavy a poté dalších pár, které se buďto mihly dějem nebo se zdržely déle, ovšem nebyly pro mě až tak důležité - třeba taková Lacey - ta mi příšerně lezla na nervy a klidně bych ji vyškrtla. :-)
Stella - hlavní hrdinka, které se zbortil svět, zvyklá na svůj klid, své zázemí, je přestěhována do Nebrasky. Městečko Thunder Basin. Nenáviděla to, nechtěla to, ale nic jiného ji nezbývalo.
Chet - důležitá postava, s hodně špatnou minulostí, ovšem typický venkovský kovboj, s vypracovanými svaly a srdcem na pravém místě. Tohoto chlapa budete, dámy, zbožňovat.
Carmina - pěstounka Stelly v Nebrasce. Bývalá policistka. Kryje pravou identitu Stelly. Hodně puntičkářská a taková malá "snažilka". Jedná místy se Stellou, jako by to byla její dcera, což se Stelle vůbec nelíbí a dává to pořádně najevo.
Trigger - typický venkovský playboy, nejlepší hráč baseballu, který má na to, aby se dostal hodně vysoko. Ví o sobě, jaký to není bůh, Thunder Basin mu patří a podle toho se chová. Někdy je lepší držet jazyk za zuby...

Tyto postavy, které jsem vyjmenovala, byly pro mě v ději hodně důležité a samozřejmě jsem k nim našla vztah. Ten správný, čtenářský vztah, kdy určitou postavu milujete, jinou byste rovnou poslali do horoucích pekel a ještě si na ni plivli.

"Seděla na zadní verandě v houpacím křesle, dívala se do dálky a vypadala zamyšleně. Na koleně jí spočívala netknutá sklenice bazalkové limonády."

To, čím si musela Stella projít, bylo drsné. Nedokážu si sebe v té situaci představit. A i přesto obdivuji její náturu. Autorka ji vybarvila jako opravdu vyspělou, logicky myslící a zcela normální holku. Jen je trochu pozapomenut děj, kde se bavíme o jisté osobě jménem Reed a v celém příběhu vlastně nevíme, jak to s ním všechno dopadne. Možná že bude další díl? :-) I když to si nemyslím, kniha je ukončena, tak, jak si to každý čtenář představuje. Ale... No, prostě si knihu přečtěte a budete vědět. :-)

Příběh je zařazen mezi dívčí romány, ale za mě je to young adult romance, s prvky thrilleru. :-) Musím uznat, že se Becca Fitzaptrick opravdu vyřádila a mile mne překvapila. Některé pasáže v knize byly hodně dobré, jiné hodně drsné a další zase hodně překvapující. Pořád se tam něco dělo, což je hlavní, aby se čtenář nenudil. A já vám můžu zaručit, že se nudit nebudete. Autorka dokonce krásně čtenáři servíruje kousek záhady po kousku, takže vy tušíte, o co jde, ale přece jen vám chybí nějaké střípky do skládačky a ty dostanete za dalších pár stránek, poté opět něco chybí, a zase až za chvilku... Až si poskládáte celý příběh, nebudete tomu věřit. Jsem chvilku přemýšlela, jestli jej náhodou Becca nepsala od konce, protože to bylo moc fajn schované a utajené.

V knize nechybí napětí, romantika, láska, přátelství, nenávist, zloba, spravedlnost, ješitnost... Najdete tam všechno. Věřím, že se tento příběh bude líbit nejen dívkám, ale také nám, trochu "starším". Je to čtení na dva večery, při kterém nemusí čtenář moc přemýšlet, ale o to víc mě to bavilo. Oddychovka, ale neškodilo mi sem tam zapojit mozkové závity a přemýšlet dopředu, i přesto, že jsem zjistila, že to bylo blbě.
Jen je škoda, že nebyly všechny věci dotažené do konce, ale to už bych byla fakt hnidopich, kdybych to řešila. Prostě si čtení užijte minimálně tak, jak si jej užila já. :-)

Děkuji Albatros media a.s. za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak připojuji přímo odkaz, kde tak můžete učinit.

Mějte se krásně,
Daramegan

pátek 24. února 2017

Dům za zdí - David Mitchell

Autor: David Mitchell
Rok vydání: 2016
Počet stran: 152
Nakladatelství: Mladá fronta

"Stoly jsou poškrábané, židle vratké, tapety hrbolaté a koberec má barvu zaschlých zvratků. Rajčatový džus jsem dostala do upatlané skleničky. Přejetý ježek v tekuté podobě."

Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebude chtít odejít. Později zjistíte, že odejít nemůžete. Každých devět let tam jeho obyvatelé - podivní sourozenci - pozvou někoho, kdo je odlišný nebo osamělý: přechytralého puberťáka, nedávno rozvedeného policistu, plachou univerzitní studentku. Co se však v domě opravdu děje? Pro ty, kdo to zjistí, je už příliš pozdě...
Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a řítí se k ohromujícímu závěru vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr - jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell.

Autor, David Mitchell, je kouzelník. Jak jsem napsala svůj první dojem na Goodreads, já bych tomuto spisovateli uvěřila i to, že existují fialové krávy, které dávají tekutou mléčnou čokoládu a po napití se z vás stanou jednorožci. Tento příběh byl něco mezi fantasy a scifi, ale pan Mitchell to napsal s takovou jistotou, že i ti, kteří byť sebemíň věří na duchy, ale věří, tak budou na pochybách, zda opravdu Slade Alley náhodou neexistuje. Jak se říká, že si je někdo jistý v kramflecích, tak tady autor vedl svou ruku naprosto jasně, zřetelně, neměl pochyby, jakým směrem se má příběh ubírat a právě proto byl pro mě skvělý.

Záhadně mizí lidé. Prostě jsou a najednou ne. Až zmizí jedna dívka, která má sestru, jenž její zmizení nechce nechat jen tak. Přesně v tu chvíli dostává příběh nový náboj, protože začínám jako čtenář pobírat, co se dělo v minulosti a co v přítomnosti se děje, dávám si jedna a jedno dohromady a jen čekám na to, až přijde někdo s řešením, jestli to ovšem řešení má...

"Dnešek mi připadá jako stolní hra, kterou společně navrhovali M. C. Escher na speedu a Stephen King s horečkou."

Postavy, jenž v příběhu vystupují, jsou uvěřitelné. Chovají se normálně, mají své životy, popsány jsou docela vtipně, autor dal do svého díla také hodně ironie a sarkasmu, což se mi v některých místech opravdu líbilo a perfektně to tam pasovalo.

Kniha má "pár" stránek a příběh je rozdělen do kapitol, kdy se v každé kapitole zaobíráme jednou záhadou. V poslední kapitole autor všechno spojí a čtenáři to začne dávat smysl. Místy jsem měla pocit, že stojím na okraji propasti šílenství a říkala si, že tohle teda ne, dokud to nepochopím na 100%, tak nepřestanu číst. A to jsem dnes v noci splnila. Potřebovala jsem pochopit a pochopila. Možná byl ten konec trošičku opět zmatený a pro mě zkrácený, ale nic to nemění na mém pocitu, že to byl opravdu skvělý příběh, který mě bavil od prvního do posledního písmenka.

Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi záhady, těm, kteří mají pocit, že chápou, ale jsou rádi, když je autor trochu vyvede z omylu. Já vlastně až do posledních stránek pořádně nechápala, co se děje a jsem tomu ráda, o to více byl pro mě konec fascinující. Navíc je to příběh, do kterého se můžou začíst i dospívající děti, které rády čtou. Není to jen pro dospělé a otrlé, ale pro všechny, kteří rádi čtou romány s trochou fantasy příměsi.

Děkuji nakladatelství Mladá Fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak si ji můžete objednat přímo tady.

Mějte krásný den.
Daramegan







pondělí 20. února 2017

Děti, které přežily Mengeleho - Eva Mozes Kor, Lisa Rojany Buccieri

Autor: Eva Mozes Kor, Lisa Rojany Buccieri
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Grada
Počet stran: 223

"Naši přátelé na nás začali volat špinavé, smradlavé Židovky a často ještě horší věci. Jejich pokřikování mě přivádělo k vzteku. Co si o sobě vůbec myslí? Jak si dovolují říkat nám, že jsme špinavé? Věděla jsem, že jsem velmi čistá, možná čistší než všechny ostatní děti. Při každé možné příležitosti na nás ostatní spolužáci plivali a taky nás mlátili. Jednoho dne jsme v učebnici matematiky došli ke slovní úloze, která zněla: Když máte pět Židů a dva z nich zabijete, kolik vám jich zbyde?"

Evě Mozes bylo deset let, když byla se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry byli posláni do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral coby pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti - Dr. Josef Mengele. Dívky byly podrobeny sadistickým medicínským experimentům a musela každodenně bojovat o svůj život. V tomto neuvěřitelném příběhu, který sepsala samotná oběť děsivých událostí, jsou čtenáři svědky dětské odolnosti proti mimořádnému zlu. Eva byla například vystavena infekci, u níž Mengele věřil, že bude smrtelná, a bude pak moci provést pitvu i na Miriam, která měla sloužit jako "srovnávací vzorek". Přežila - a dodnes neví, jaké onemocnění to bylo. Po osvobození tábora sestry založily skupinu, která podporovala bývalé oběti Mengeleho experimentů.

Perfektně zpracované vyprávění od Evy, která vás krůček po krůčku, téměř den za dnem, provede koncentračním táborem. Jako čtenář s ní prožijete celý rok nejen na buzerplace, ale také v laboratořích Anděla smrti či v rumunském domově. Já se vždy, když čtu knihu s touto tématikou, pozastavuju nad tím, co to do prkna byli za lidé, jenž dokázala jen tak pálit lidská těla, kteří dokázali zavřít na pár metrech krychlových několik set lidí a pak je vyplynovat. Předtím je zbavit všech zlatých zubů a cenností, které měli u sebe pro své obohacení a vůbec nemrknout? Vůbec se nepozastavit nad tím? Dle mého, všichni nacisti, příslušníci SS, všichni pohlaváři stran, všichni tihle dozorci a já nevím, jak je ještě nazvat, museli být zdrogovaní a zbavení mozku. Protože toto nikdy nepochopím. 

Četla jsem už spousty knih na toto téma. Některé byly příběhem, který se převyprávěl zprostředkovaně od pra-pra-dědečka, některé byly fikce zasazené do reálného prostředí, jiné zase reálné postavy, reálné prostředí, ale příběh smyšlený, aby to bylo zajímavé a čtivé, ovšem tato kniha, Děti, které přežily Mengeleho, je opět něco jiného. Příběh z pohledu děvčátka, které i se svými rodiči a třemi sourozenci bylo nuceno odejít z domova a transportováno do koncentračního tábora a hlavně, je to přímo od osoby, která si tímto peklem prošla, není tam nic přidáno pro "obohacení" četby. Vše je tak, jak to bylo. O to je to vzácnější vyprávění a hlavně, neskutečné. Protože Eva měla deset let a přitom se musela chovat ještě lépe a drze a přezíravě, než dospělí...

"Když jsme stály v pondělí ráno venku na nástupu, nedokázala jsem už ovládnout závratě. Ruce a nohy jsem měla pokryté rudými skvrnami a napuchlé do dvojnásobku jejich obvyklé velikosti. Byly tak rozbolavělé, až jsem si myslela, že vyskočím z vlastní kůže."

Dle mého názoru je to kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně a navíc, je psána větším písmem, méně řádků a věřím, že pro děti, které už se baví ve škole o válce, bude poutavá. Budou rády, že si mohou přečíst knihu "pro dospělé" a přitom se toho spoustu přiučit. Hlavně uvidí, že když chtěla hlavní hrdinka přežít, musela pro to udělat maximum. Neměla u sebe nikoho, kdo by se o ni postaral. Vše musela vyřešit sama a myslím si, že spousta dětí v dnešní době jsou tak zhýčkané, že by nezvládly ani den... Takovým něco tato kniha určitě dá. A nejen "dospívajícím", ale i nám všem ostatním.

Mě tato kniha ukázala, že naděje a víra je opravdu ten největší hnací pohon pro to, abychom se snažily zvládnout i nemožné. Láska, která nás poutá k rodinným příslušníkům je ta, jenž je nejvíce opětovaná a dává největší sílu do života.

Co se mi také hodně líbilo, byly fotografie na konci knihy. Autentické fotky ze soukromého archívu Evy, která mi všechny postavy ještě více přiblížila a já si mohla představit, jak vypadali, když se děly ty největší krutosti v dějinách.

Je to dechberoucí příběh, který doporučuji každému. I těm, kteří se vyhýbají tomuto tématu. Protože tam nejsou přehnaně žádné historické fakta v podobě dat, ale je to opravdu psáno z pohledu desetileté dívenky, která se ocitla ve špatnou chvíli na špatném místě a o jejím boji za svobodu a za život.

Děkuji Cosmopolis za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo na tomto odkazu.

Mějte se fajn,
Daramegan



Sirotek č. 8 - Kim van Alkemade

Autor: Kim van Alkemade
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 396

"Rachel se zachvěla, jako kdyby právě teď někdo chodil po jejím hrobě."

Sirotek č. 8 je poutavý román, inspirovaný skutečnými událostmi, o lidské schopnosti ubližovat - a milovat. Roku 1919 byla tehdy čtyřletá Rachel Rabinowitzová umístěna do židovského sirotčince pro nejmenší děti, v něm doktorka Solomonová prováděla experimenty na jeho chovancích. Doktorka Solomonová podrobila Rachel experimentální léčbě ozařováním rentgenovými paprsky. Díky ní si lékařka vysloužila odbornou reputaci, ale současně vystavila riziku zdraví holčičky. Nyní, v roce 1954, je Rachel zdravotní sestrou v domově pro židovské seniory, kam přichází již zestárlá doktorka Solomonová a stává se její pacientkou. Rachel si uvědomuje, jakou moc má nad nyní nemohoucí lékařkou, a podrobuji ji vlastnímu nebezpečnému experimentu. A dříve než skončí jedna noční služba, bude Rachel postavena před volbu mezi odpuštěním a pomstou...

Pamatuji si, když jsem byla na straně 77, tak jsem knihu odložila a pořádně se vysmrkala. V tu chvíli byl papírový kapesník můj největší kamarád. Možná jsem ještě přecitlivělá po porodu a třískají se mno hormony, ale když Rachel a Sama rozděleni a dáni do sirotčinců, tak to bylo něco na mé nervy. Poté. co jsem se uklidnila, tak jsem byla zděšená, jak je popisován sirotčinec, ať už pro malé děti nebo pro větší. To bezpráví, nemoct se dovolat jakékoliv pomoci, nejlépe chodit se svěšenou hlavou a plnit jakékoliv rozkazy... Tohle by bylo hodně i na otrlé lidi...

Rachel se po smrti maminky ocitne nejdříve v sirotčinci pro malé děti, kde se stává číslem osm a jsou na ni dělány experimenty rentgenovými paprsky. Doktorka Solomonová, která to měla na svědomí, se tvářila jako kamarádka, proto malá holčička byla ochotná dělat téměř cokoliv. Po několika letech se z Rachel stává zdravotní sestra v domově pro židovské seniory a znovu se setkává s doktorkou Solomonovou. Začnou se jí vybavovat všechny věci, které se děly a je jen na ni, jak se k ní postaví. Velký kus příběhu také zabírá její bratr Sam, která je podle mě také důležitou postavou, v anotaci není zmíněn, ale myslím si, že svou slávu si zaslouží taktéž.

"Ruce měl samý puchýř a za nehty černé půlměsíčky. Rachel napadlo, že v domově by za tak špinavé ruce musel za trest hodinu stát."

V knize jsou střídány kapitoly z minulosti a současnosti. Takže v jednu chvíli jsme v dětství Rachel a všechno poznáváme krůček po krůčky a hned na to jsme v její dospělé realitě, která je hodně drsná a vlastně jen z důvodu sirotčince. Jedné chyby její maminky a tatínka...
Bylo to pro mě docela emotivní čtení, nechápala jsem, co všechno musela jedna šestnáctiletá holka prožít, dokud se jí trochu nezačalo dařit. A to už vůbec nemluvím o jejím bratrovi.
Rachelino vyprávění bylo velmi poutavé a já se ani chvilku nenudila. Pořád jsem objevovala něco nového, dovídala jsem se informace, které jsem potřebovala k pochopení jiných událostí. Napínavé, drsné, neskutečné.

Řeší se tam také otázka homosexuality, ale není žádným způsobem rozvíjena, což je možná škoda, protože tehdy to neměly tyhle páry jednoduché. Autorka ale psala to, co potřebovala, věděla, kam zabrousit a musím říct, že se ji to povedlo. Podařilo se ji ve mě rozdmýchat takové emoce, jako bylo rozčarování, naštvání, pocit bezmoci, utrpení, poté i radosti, spokojenosti. Všechny emoce vyplouvaly na povrch tak, jak se otáčely stránky, hezky jedna po druhé od nejhorší k nejlepší.

I když dle poselství anotace je kniha o odpuštění a pomstě, mě nejvíce zajímaly samotné příběhy hrdinů, myslím Rachel a Sama a například ony experimenty s doktorkou Solomonovou byly u mě druhořadé. Ale každý to má jinak, každý se zaměřuje v knize na něco jiného.

Určitě doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy vystavěné na reálných základech, založené na skutečných osobách. A víte co? Přečtěte si ji každý, protože si myslím, že toto téma sirotků bude zajímat každého. Většina z nás potom může děkovat za to, jaké měli dětství. :-)

Děkuji nakladatelství Baronet za poslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit přímo tady.

Mějte krásný den!
Daramegan







pátek 17. února 2017

Deník sráče - autor neznámý

Autor: neznámý
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 196

"Rád sem ubližoval ženskejm. Ne fyzicky - v životě sem žádnou nepraštil. No, vlastně jednou jo, ale to sem nechtěl. Vo tom vám povykládám pozdějc. Tejral sem je psychicky."

"Rád jsem ubližoval ženskejm... Tejral sem je psychicky... Dělalo mi to dobře." Jen dokud se všecko neobrátilo proti mně, přiznává v brutálně upřímné, vtipné a zřejmě autentické zpovědi čtyřicetiletý mediální šíbr, cynik a bývalý alkoholik. Vstupte do zmateného světa špičkové reklamy, kam se vyšvihl jako nanicovatý mladík z irského buranova, poznejte drsnou atmosféru velkoměsta, kde se tento privilegovaný kretén snaží překřičet samotu posedlostí, silnými slovy a občas i pěstmi. 
Příběh sice vypráví kreativec znalý mnoha profesionálních triků, v tomto případě je ale nepoužil, protože na tak horečnaté chrlení bolesti lidská fantazie nemá. Svůj životní příběh tu totiž čtenářům předkládá zavilý manipulátor a zoufalý trosečník, který svým životním stylem požírá sám sebe - zároveň  však člověk poctivě přiznávající, že sklidil, co zasel, jedinec budící současně odpor i soucit... a místy dokonce překvapivé ztotožnění. Jeho nahlédnutí do pofiderních zákoutí raněné lidské duše vyvolává ohlas po celém světě.

Já ani nevím, jak mám začíst. Kniha se mi líbila i nelíbila. Četla dobře a nečetla dobře. Zajímala mě a přesto mi bylo šumák, co se tam odehrává. Nesnášela jsem ji, přitom jsem ji nedokázala nechat odloženou a musela ji dočíst. Tudíž autor dosáhnul svého. Vytvořil opravdu velmi kontroverzní dílo, které budou číst i zarytí odpůrci slangových výrazů a to proto, aby věděli, jak že to všechno dopadne.

Vyprávění onoho muže totiž začíná tak, že nám popíše, jak těm ženám ubližuje. Jaký je v tuto chvíli. Alkoholik, který se rád s ženami seznamuje, schází se s nimi, chodí s nimi, čeká, až se do něj zamilují a potom na ně chrstne tolik špíny, až se kolikrát on nestačí divit, jak je skvělý. Vyčítá jim cokoliv, od vzhledu až po jejich povahu, přitom to není pravda, jenže to je ta jeho vášeň. Ublížit slovy, zdeptat psychicky jejich sebevědomí tak, aby zůstaly sedět s otevřenou pusou a jen vyjeveně zíraly, s kým to trávily svůj čas. Místy to bylo fakt hnusné. Ale díky tomu jsem, jako čtenář, pochopila, co je to za sráče.
Pak se dostáváme k další části knihy, kdy se stěhuje za prací za velkou louži. Najde si takovou, která jej uspokojuje a světě div se, i on pocítí vzájemné sympatie k ženě a jeho pohled na věc, která jej tak bavila, se otočí o pár stupňů. Na každou svini se vaří voda - známé přísloví a v této knize je výstižně popsáno.

"Každá reklamka chce mít ve svym firemnim profilu ňákou charitu, patřičně reprezentativní referenci,, pro kterou bude vymejšlet nejrůznější dobrý skutky - čím bizarnější, tím lepší. A samozřejmě to nedělá z lásky k bližnim."

Kniha určitě nepatří mezi ty, které bychom dávali do ruky dětem. Je tam dost detailně popisován nejen sex, ale také se hojně vyskytují sprosté slova. Je to něco, co by měli číst už vyzrálí lidé, s nadhledem, které pobaví absurdita této knihy.

New York Magazine o knize napsal: "Perverzní, výstřední, podmanivé". A má zatracenou pravdu. Není to žádná sladká a romantická slátanina, není to nic, kde můžete hledat vnitřní klid a mír. Při čtení jsem měla pocit, jako by mne někdo pozoroval a čekal, jak moc budu kulit oči nebo lapat po dechu. Místy jsem jej opravdu měla nedostatek. Cloumal se mnou vztek, jak někdo tohle mohl napsat, cloumaly se mnou city, kdy se rozhodl něco změnit, cloumaly se mnou všechny možné emoce a přijde mi, že i ty, o kterých jsem nevěděla, že je vůbec v sobě mám.

Ač mi přijde, že v této recenzi využívám hodně negativních věcí, tak přesto je laděna v pozitivním duchu. Protože autor má můj obdiv za to, že dokázal na papír hodit takové věci. Že vůbec dokázal popsat všechny skutečnosti, které se udály a nemazlil se s tím. Napsal to tak syrově, jak se jen dalo. Nepoužil žádnou omáčku, jen holé fakta.
Pokud je to opravdu autentické, něco, co doopravdy dělal, tak se nedivím, že autor je neznámý. Taky bych nechtěla, aby někdo četl tohle a přitom si na mě ukazoval prsty. Věřím, že polovina čtenářů by jej dokázala odsoudit. Je mi jasné, že hromada lidí ví, kdo tohle napsal, ale já jej poznat nehodlám a nechci. Chci si ho nechat v hlavě jako toho blázna a magora, který je pro mne neznámý, ale čtu jeho řádky.
A každopádně jsem zvědavá, jestli se od něj dočkáme nějakých dalších knih. Pro mě by to bylo určitě žádoucí. Ten sráč má totiž něco do sebe!

Děkuji nakladatelství Leda za recenzní výtisk a pokud chcete, koupit si jej můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan





čtvrtek 16. února 2017

Poslední hra - Federico Axat

Autor: Federico Axat
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 375

"Velmi zvolna otevřel dveře od skříně. Vyšel z pokoje pro hosty a přes halu si to namířil ke schodišti. Zvenčí pronikalo jen málo světla. Magnus už neskučel a v tuhle hodinu po Eagle Street žádná auta neprojížděla. Jediný krok vedle, sebemenší šramot, a Blaine o něm bude vědět."

Někdy můžeme věřit už jen sami sobě - a někdy ani to ne! Odvážný psychothriller z Latinské Ameriky.
Ted McKay si právě zvedá k hlavě revolver, když v tom se rozezní zvonek u jeho dveří. Ted je úspěšný podnikatel, má krásnou ženu a dvě báječné dcery; koho by napadlo, že je rozhodnutý skoncovat se životem? Jenže zatímco nevítaný host dál zběsile zvoní, objeví se Ted na svém stole vzkaz; ačkoli poznává vlastní rukopis, nepamatuje si, že by ta slova sám napsal:
OTEVŘI DVEŘE
JE TO TVÉ POSLEDNÍ VÝCHODISKO
Na prahu stojí cizí muž jménem Lynch, který kupodivu přesně ví, k čemu se Ted chystá, a předloží mu podivný návrh. Pokud na něj Ted přistoupí, nevystaví svou rodinu utrpení, které by jí přinesla jeho sebevražda. Ted se nechá přesvědčit, jenže lístek na stole i nečekaná nabídka jsou jen první tahy v rafinované hře plné manipulace a smrti. Kdosi jej vylákal, aby se vypravil po cestičce z drobečků, které musí sesbírat, než si dá všechno dohromady. Někdo, kdo ho zná až do morku kostí; někdo, kdo ho donutí pochybovat o sobě samém i lidech kolem sebe. Kdo tahá za nitky v pozadí?

No, ty bláho. Tohle byl naprostý šílený zpletenec, ve kterém jsem se ze začátku ztrácela a nevěděla jsem, co je realita a co je sen. Co je reálné a co je smyšlené. Později se to vytříbilo a já bych tenhle příběh nazvala jako jeden velký kolotoč, kdy chvílemi víte, co se děje a na další stránce vás autor vyvede z omylu, že to tak opravdu není a nebude. Pohrává si se čtenářem, přijde mi, jako by si dělal z nás srandu, protože jen on ví, co se ve skutečnosti děje a já, jako čtenář jsem si neustále opakovala: "Do prkna, o co tady jde?".

Ač je téma ze začátku docela složité a chvíli trvá, než člověk pochopí, o co jde, tak i přesto se kniha čte snadno. Krátké kapitoly, čtivě a jednoduše napsáno. Ovšem, musela jsem se soustředit na čtení, nemohla jsem třeba sedět v místnosti, kde hrála televize, protože u čtení je potřeba opravdu vnímat jen ji. A nic jiného.

"Ve sklepě staré továrny na psací stroje se opět začaly zběsile hemžit myši. Benzinové výpary je rozdráždily, takže už nebyly ostražité a přebíhaly po místnosti těsně kolem Laury a Teda. Občas přiběhly až k nim a prohlížely si je."

Chvílemi jsem měla pocit, že bych se měla vrátit o pár stránek zpátky, abych si to přečetla znovu a pochopila. Postupem času mi ale bylo jasné, že je to jen v mé hlavě a všechno do sebe začínalo zapadat. Už jsem chápala některé souvislosti a dozvídala se stále více a více informací. Byla jsem jako hlavní hrdina. Dezorientovaná, snažící se rozlišit pravdu a lež.
Musím přiznat, že autor, který byl pro mne do té doby neznámý, mne dostal do kolen. Jsem si říkala, že tuto knihu musel napsat někdo, kdo pozřel nějaké pilulky, či si dal pár šluků trávy. Protože to bylo naprosto dokonalé. Psychologické, mysteriozní, dokonalé drama.

Ze začátku jsem opravdu měla strach, že se do děje nedostanu, ale vtáhl mě a nepustil. Potřebovala jsem vědět, jak tohle všechno dopadne. Co se to vlastně děje? Kdo opravdu je Ted? A proč se to vše děje? Tohle byly otázky, na které jsem nutně potřebovala odpověď a nechtěla jít spát, dokud jsem nedočetla.

Pro mě znamenala kniha přesně ten typ příběhu, který si vás postupně omotá kolem prstu, vytahuje drápky pomalu, jeden po druhém, až najednou, z ničeho nic sekne, stáhne, a má vás v pasti. A vám v tu chvíli nezbývá nic jiného, než dočíst do konce, všechno odložit a vžít se do příběhu. Tohle autor zvládl na jedničku s hvězdičkou.

Doporučuji všem, kteří mají rádi mysteriozní, komplikovanější, psychologické thrillery. S tímhle nesáhnete vedle, ale pozor! Silně návykové. :-)

Děkuji Albatros media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku a pokud chcete odkaz, kde koupit knihu, tak jej máte přímo tady.

Mějte se krásně a pozor na to, kdo jste! Opravdu se znáte?
Daramegan

Výherci narozeninové soutěže

Ahoj kamarádi, 
tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vyhlásila vítěze narozeninové soutěže.

Nejdříve vám všem chci poděkovat, že jste se zúčastnili, dali jste si tu práci s napsáním odpovědí, které byly místy opravdu vtipné, jindy upřímné, jindy "o ničem"... Ano, i takoví se mezi vámi našli. :-)

Víte, co mě pobavilo? Vtip o hadovi a zajícovi, kdy se mu omlouvá, byl zmíněn třikrát! :-) Asi je populární. :-)
Ale nejvíce supr byl vtip: Sorry jako :D To jsem se zasmála opravdu upřímně od srdce. :-)

Když jsem se vás ptala, s kým na ostrově a s čím, tak nejvíce tam byly postavy z Harryho Pottera - "překvapivě" a věci byly křesadlo, knihy (čtečka) a partner nebo někdo z rodiny. I když to není zrovna věc. :-)

Z 90% jste si přáli Stínovku, pak Tajemství parfému, potom Dívka v červeném kabátku a Bez pravidel nebylo zmíněno ani jednou - hups :D

Tak tedy:

1.místo a možnost vybrat si knihu jako první je: d...ka@seznam.cz, která se mi představila jako Hádej :P

2. místo a možnost vybrat si knihu jako druhý je: rou...na@seznam.cz, která se mi představila jako Soňa.

3. místo a možnost vybrat si knihu jako třetí je: ni....cka@seznam.cz, která se mi představila jako Nikolaoss

4. místo a bohužel na něj "zbyla" kniha je: kni..log@gmail.com, která se mi představila jako Míša

Každému zvlášť se ozvu na email a domluvíme se na knize, takže mějte strpení, budu vždy čekat na odpověď toho před vámi :-)


Všem moc díky za účast! Vaše odpovědi byly tak úžasné, že mám vše vytištěno a schovám si to na památku!

Budu ráda, pokud zůstanete fanoušky mé stránky i nadále! :-)))
Mějte se krásně,
Daramegan

pondělí 13. února 2017

Noční lov - Robert Bryndza

Autor: Robert Bryndza
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada a.s.)
Počet stran: 432

"Někdy jsou věci prostě jen tím, čím jsou."

Jedné horké červnové noci je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová přivolána k brutální vraždě. Oběť, váženy praktický lékař, je nalezen ve své posteli udušený. Zápěstí má svázaná a oči pod průhledným sáčkem upevněným těsně pod hlavou vypoulené. O několik dní později umírá za podobných okolností další muž a Erika společně s kolegy Petersonem a Mossovou tuší, že čelí sériovému vrahovi. Ten své oběti sleduje a vyčkává na vhodný okamžik, kdy udeří.
Co mají oba mrtví společného? Existuje v jejich minulosti nějaké tajemství, které by je mohlo spojovat? A co je spojuje s vrahem? Erika dělá vše pro to, aby Nočního lovce zastavila a dopadla, i když opět riskuje a dostává se do konfliktů s nadřízenými. A navíc možná vrah začíná sledovat i ji...

Když jsem četla autorovu prvotinu, Dívka v ledu (recenze zde), tak jsem byla příjemně překvapena. Co příjemně, byla jsem nadšená, protože mi jeho způsob psaní sedl, kniha mě bavila a neměla jsem ke čtení žádné výhrady. Jakmile jsem se dozvěděla, že se chystá další případ detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové, byla jsem natěšená jako nikdy, až se budu moct začíst a zase řešit další případ s oblíbenými hrdiny.

Jsem ráda, že jsem se dostala ke knize ještě před vydáním, kdy nejsem ovlivněna žádnými názory a mohla si ji v klidu přečíst. No, v klidu... Autor Robert Bryndza dokázal to, co už dlouho nikdo jiný. Měla jsem strach. Byl to takový ten správný pocit, kdy jsem četla a pokradmu sledovala stíny v pokoji. Jelikož čtu v noci, jakmile mi dítko usne, tak jsem chvílemi byla ještě více vystresovaná a to mi dodávalo elán číst dál. Ráda se bojím. :-)
Když Noční lovec útočil v noci (proto asi jeho přezdívka - blik, cvak, příjem :-)), kradmé stíny minulosti jedné z hrdinek, kdy ji pronásledovaly v dobu nejméně vhodnou a ještě způsobem, který byl hodně podobný zombíkům, k tomu připočítám nějaké ty duchy pod postelí a sledování bytu v noci nepřítelem... Před spaním jsem kontrolovala, jestli jsou mé vchodové dveře zamčené - opravdu! :-)

Děj příběhu se opět odehrává v Londýně, setkávám se všemi, které jsem měla nebo neměla ráda v prvním díle a přibývají někteří noví, kteří mi opravdu pijou krev. Nesnáším, když se někde vyskytne, s prominutím, idiot, který všechnu pozornost a slávu strhává na sebe, což se tady stalo, takže poklona autorovi, že mě dokázal také krásně vytočit. Objevují se tady i trochu morbidnější popisy obětí a tím pádem to pro mě získávalo více zalíbení. Já takové věci ráda a myslete si o mě, co chcete. :-)

"Nestůj nad mým hrobem, usuš své slzy,
na věčný spánek je přec ještě brzy.
Jsem svěží vítr, co do tváře ti věje,
jsem odlesk na sněhu, co na tebe se směje,
jsem paprsek slunce, co nutí zrno zrát,
jsem jemný déšť, v němž toužíš si hrát."

Od Nočního lovu očekávejte nejen napínavý a šokující thriller, ale také pobavení a ještě více nahlédnutí do života Eriky Fosterové. Což je svým způsobem také zajímavé. Já nějak nepobrala z prvního dílu pár věcí, vůbec si je nevybavuju, že by tam byly zmíněny, ale teď už je mám v hlavě zapsané. Díky tomu, že se autor věnoval všemu dostatečně, ze všech stran a přitom to nebylo ani trochu nudné.
Je to perfektní thriller, který mi opět vyrazil dech a dlouho na něj budu myslet. Hlavně večer a v noci se budu ještě dlouho otáčet kolem své vlastní osy a sledovat, jestli na mě někde nebudou mrkat ze tmy cizí oči... Protože nikdo nikdy neví, kdo ho sleduje... Uáááá :-)

Rozhodně nemusím psát, že knihu doporučuji těm, co četli první díl. A vy, kteří jste první díl nečetli, nemusíte se obávat, že byste něco nepochopili. Jedná se sice o stejné postavy, trochu více se rozvíjí jejich soukromý život, ale to určitě nevadí se pustit do Nočního lovu. Jde se o naprosto jiný případ, více zapeklitější, více dramatičtější než v prvním díle.
Přijde mi, že autor se zlepšil. Jestli je to vůbec v jeho silách. Tato kniha mi přišla mnohem víc propracovaná, měla větší drive a spád, byla o hodně akčnější, strašidelnější, napínavější, šokující. A ohledně konce příběhu, tohle tedy ne! A doufám, že to tak nezůstane! Jelikož nervy mám jen jedny, tak doufám, že se brzo dočkáme dalšího dílu Eriky, Petersona a Moosové. Už teď mi tihle hrdinové chybí.

Naprosto skvělá kniha a já tímto děkuji Cosmopolis za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit zde.

Mějte se krásně a sledujte, jestli jste opravdu sami... :-)
Daramegan







čtvrtek 9. února 2017

Takoví jsme byli - Juliet Ashton

Autor: Juliet Ashton
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 375

"Ne všechno, co se jako láska tváří, taky láska je."

Číst tuto knihu je jako probírat se rodinným albem a nahlížet do života jiných lidí. Kate a Becca jsou sestřenice a taky nejlepší kamarádky, i když jsou každá úplně jiná. Jako pod drobnohledem sledujeme jejich každodenní život, všechny jeho milníky od dětských oslav, přes osmnácté narozeniny až po dvojitou svatbu. Pak by všichni mohli žít šťastně až do smrti, jak se říkává, jenže příběh teprve začíná! Román Juliet Ashton je tím pravým pro všechny, kdo věří v osud a lásku. Ta však může mít různé podoby: od té velké a spalující až po tichou a vytrvalou, která často přijde až tehdy, kdy ji už vůbec nečekáme. Ale co se stane, když člověk, jehož milujete, nemůže být váš? Život nikdy není takový, jak si člověk plánuje. Přináší ztráty v podobě zklamání a podrazů i od těch nejbližších, ale i nečekané nálezy ve chvílích dokonalého štěstí. O tom všem vypráví kniha plná překvapivých zápletek, dokonalých postřehů, skvěle vykreslených charakterů, ale i britského humoru.

Autorka si mě podmanila. Dokázala všechny strasti a slasti života dostat na nějakých 300 stránek, pořádně je promíchat jako dobrý koktejl a naservírovat to i s paraplíčkem! :-) Dala bych 5 hvězd, ale některé myšlenkové pochody byly trochu zdlouhavější... nebyly nudné, ale i přesto byly zbytečné. Ovšem to nic nemění na tom, že to bylo supr trupr počtení! :-)
Tento odstavec jsem napsala hned po dočtení knihy a i teď ve mě vyvolává příjemné pocity. Byl, nebo spíše je, to příběh, kde se setkáváme s Kate a Beccou, což jsou sestřenice a procházíme s nima, ruku v ruce, celým jejich životem. Tedy téměř celým. Důchodu se nedočkáme. :-)

Kate je ta chytrá a Becca ta krásná, ovšem to není pravda. Obě mají něco do sebe, ale je fakt, že Becca byla ta protivnější, proradnější, prohnanější postava. Místy mi lezla na nervy a obdivovala jsem Katinu empatii, jak dokázala pochopit myšlenkové pochody své sestřenice a z velké části ji obhájit a ospravedlnit. Já bych ji přetáhla jen jednou krumpáčem v některých momentech a nesnažila se pochopit, proč to udělala. Na to bych neměla nervy. Proto jsem si Kate taky tak moc oblíbila. Kate je přesně ta postava, kterou byste, milé dámy, chtěly za kamarádku. Nezkazila žádnou radost, vždy by vás, jako svou přítelkyni, stavěla na první místo. Dokázala pomoct i v nemožných situacích a hlavně některé věci brala s ledovým klidem, jako například urnu psa na párty?! Tohle bylo hodně dobré. :-)

"Kate připadalo směšné, že někdo dokáže proměňovat tvar svého těla podle aktuálních módních trendů. Sama klidně čekala, až zase přijdou do módy velké zadky."

Čtení jsem si maximálně užila, protože to bylo ze života. Všechny věci, které se děly, byly naprosto reálné a můžou potkat kohokoliv z nás. Některé byly smutné, utrápené, ale hlavní hrdinka se nehroutila, protože nesměla a ač je to blbý, v dnešní době se taky málokterá žena "zhroutí", protože musí fungovat. Nemůže se na všechno vyprdnout i kdyby sebevíc chtěla. Pak tam byly momenty, které byly zatěžkávající zkouškou, ale opět se Kate vytasila se svou skvělou povahou a brala je buď s nadsázkou nebo s klidem sobě vlastním. Což jsem jednoduše obdivovala a to byly přesně ty momenty, kdy mě kniha nadchla a bavila mě.

Malilinkato mi některé pasáže kazily čtení, a to byly ty, kdy se jednalo o myšlenkové pochody. Ne všechny, ale pár jich tam bylo, které byly trochu zdlouhavější. Nebyly nudné, to v žádném případě, ale myslím si, že by se nemusely probírat zprava doleva a zleva doprava. Stačilo by jen jedním směrem. Stejně čtenář, pokud se začte, tak jako já, hned ví, která bije a jak to bude asi pokračovat. A když neví, tak bude o to více překvapen. Ovšem je to jen malý detail, nic to nekazí na samotném příběhu. Ten byl excelentní.

Co jsem ještě velmi ocenila, tak byly začátky kapitol. Před každou byl obrázek s nějakou navštívenkou, oznámením či emailem a čtenář ví, o čem kapitola bude. Co bude hlavním tématem. A řeknu vám, měla jsem co dělat, abych neotočila na stránku před poslední kapitolou celé knihy. :-) Neudělala jsem to, ale stálo mě to značné úsilí. :-))

Jednoznačně, doporučuji. Věřím, že se kniha bude líbit a v autorce najdete svou novou oblíbenkyni. Příběh se četl snadno, rychle, bylo o čem číst a až do konce přemýšlíte, jestli to bude opravdu tak, jak si přejete. Jak by si to vysnil čtenář. Určitě se po knize poohlídněte a pokud ji nechcete hledat a chtěli byste přímý odkaz, tak tady jej máte.

Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku!

A přeji vám všem ať se máte krásně!
Daramegan




pondělí 6. února 2017

V pasti - Lilja Sigurðardóttir

Autor: Lilja Sigurðardóttir
Rok vydání: 2016
Počet stran: 311
Nakladatelství: LEDA

"Vypnula telefon, aniž by zprávu dočetla. V jiném životě a jiné době by ji pochopitelně potěšilo, že se sejde s kamarádkami, trochu popijí a zasmějí se nad starými vzpomínkami. Takový život však je její skutečnosti natolik vzdálený, jak jen může být."

Jednatřicetileté Sonje se rozpadlo manželství - po dramatickém rozvodu se ocitla prakticky bez prostředků...a bez syna. V islandské krizi je Sonja bez práce a síly ji docházejí. Její rozvodový advokát ji nabídne pracovní cestu do ciziny a Sonja si pozdě uvědomí nebezpečí...Banka, kde pracoval její bývalý manžel zkrachovala a jeho vyšetřují kvůli účasti na rozsáhlých finančních machinacích. Sonja celou dobu nic netušila - co všechno ještě před ní skrýval? Domyslí si to, když ji syn náhodně ukáže jednu fotografii... Pod hrozbou, že ji gang unese syna, je schopna vymýšlet nové a nové způsoby, jak uniknout pozornosti celníků, nakonec ji ale jeden z nich zastaví. Znamená to pro Sonju definitivní konec, anebo naopak naději na únik z pasti?

Psychologické drama. Tyto dvě slova maximálně vystihují příběh, který se skrývá na stránkách knihy V pasti. Když jsem jej začala číst, měla jsem nervy v pořádku. Věřím, že při čtení se mi některé nervy zničily, protože jsem se dokázala sžít s hlavní hrdinkou a s jejím zoufalstvím. S velkou mateřskou láskou, kdy kvůli svého syna dělá všechno možné i nemožné, aby mohli spolu být aspoň dva víkendy v měsíci. Ta beznaděj, kdy byla bez něj, ta víra a naděje, že se to jednou obrátí a bude ho mít ve své péči byla neochvějná, i když vše hrálo proti ní. Sonja je vylíčena jako velmi silná, schopná, důvtipná žena.
Sonja převáží drogy. Odletí na místo předání a jejím úkolem je doručit zpátky na Island zásilku v pořádku a hlavně, nenechat se chytit. Což přestává být jednoduché v době, kdy jeden zaměstnanec letiště začne mít podezření, zaměří se na ni a chystá se ji kompromitovat. Když ji ale chytí, přistihnou při činu, tak se může se svým synem na nějakou dobu rozloučit... Ale když nebude vyzvedávat zásilky, neuvidí svého syna.. Začarovaný kruh... Jednoduše, je v pasti.

"Cestou k autu Bragi pocítil, jak ho prostupuje povědomé rozrušení. Věděl, že tentokrát ji dostane, prostě to cítil v kostech. Odletěla dneska k večeru a zítra se má vracet. Typická vyzvedávací cesta."

Autorka vás dokáže vtáhnout do děje. Když popisuje, jak hlavní hrdinka ukrývá zásilky, aby mohla přejít přes celní kontrolu, tak nejdříve máte nervy na pochodu, aby to zvládla a poté se zase zamyslíte, že tohle není možné, aby někdo znal balení zásilek takovým způsobem, bez toho, aniž by někdy nepašoval taky něco. :-)
Celý děj se ovšem netočí jen kolem Sonjy a její "práce", také je tam druhá postava, neméně důležitá a tou je Agla. Zaměstnankyně zkrachovalé banky, která měla na starosti investice ve velkých částkách do různých akciových fondů a je vyšetřována pro korupci. Její život je taky svým způsobem spojen se Sonjou, ale to se to dozvíte z příběhu, jakým způsobem.

Kniha je rozdělena na kapitoly, které jsou velmi krátké a proto se čte dobře a rychle. Máte pocit, že jste teprve začali číst a houby, už je člověk v polovině. Svižné tempo a napětí v ní nechybí. Čte se sama.
Co se mi opravdu líbilo, tak byly různé činy, které si hlavní hrdinka vybrala k tomu, aby mohla být se svým devítiletým synem, bez toho aby mu prozradila, co dělá, jak to dělá, pro koho to dělá. I když měla velké trápení, velké problémy, vždy to dokázala ustát, aby v očích svého syna byla dokonalá matka a ho nijak nepostihla její práce. Krásně je tu zdůrazněna velká mateřská láska, touha být se svým dítětem a bezmoc, když s ním být nemůžete. To si potom člověk uvědomí, co všechno je ochoten podstoupit a riskovat, jen proto, aby mohl být s tím, koho na světě miluje nejvíc.

Doporučuji knihu k přečtení všem, kteří ví, co je mateřská láska, protože ti to budou prožívat s hlavní hrdinkou nejvíce. Samozřejmě si tento příběh můžou přečíst i ti, jenž ještě děti nemají, ti zajisté ocení důmyslnost a představivost hlavní hrdinky. Takže doporučuji všem. :-)

Myslím si, že je to kniha, která se vám zalíbí a navíc, končí takovým způsobem, že ve vzduchu zavání další díl. Nemůže to být takto. Musí to být jinak. A doufám, že v dalším díle už budeme venku z pasti.

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete zakoupit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení,
Daramegan



středa 1. února 2017

Druhé blogové narozeniny

Sama tomu nevěřím....

23.ledna 2015 jsem si založila blog. A pořád mě to baví! Doslova žiju pro knihy a samozřejmě pro mého syna. :-) Přemýšlela jsem, že bych sumírovala... Určitě nebudu zmiňovat všechno, ale aspoň něco.

Podařilo se mi:
* pravidelná spolupráce s nakladatelstvím Leda, Baronet, Albatros, Cosmopolis (Grada), Mladá fronta
* redaktorka na portále www.Chrudimka.cz, kde nejen píšu recenze, ale také mám deník matky - Já matka
* do dnešního dne jsem měla 35068 shlédnutí a na to, že nedělám žádné unboxingy a podobné, jen píšu recenzi cca jednou týdně, je to skvělé
* zlepšila jsem se v psaní a mám pocit, že čárky už mi nedělají skoro žádný problém (v souvětích)

Asi stačí. :-) To hlavní jsem řekla.

A jelikož jsem na mateřské, tak jsem nestihla vyhlásit soutěž v den narozenin blogu. Nebo jsem zapomněla? Schválně, co si myslíte? :-)

Každopádně, spojila jsem se s nakladatelstvím Baronet a zajistila pro vás krásné výhry. Jedná se o čtyři knihy, tudíž budou čtyři výherci. A Baronetu velmi děkuji za ochotu! Jste úžasní! :-)

Ve článku vidíte obrázky knih, o které soutěžíte. Takže doufám, že se Vám líbí a dáte do toho maximum! :-)

 Tak, teď pravidla.

1) Výherce budu losovat pomocí random.org
2) Ten, který bude vybrán jako první, si vybere knihu kterou bude chtít, poté si vybere druhý vylosovaný atd.
3) Pokud budete blog sledovat na Facebooku, dostanete +1 vstup ( Daramegan knihy )
4) Pokud budete blog sledovat jako pravidelný čtenář, opět +1 vstup
5) Vyplňte jednoduchý dotazník, ty nejzajímavější a nejvtipnější odpovědi zveřejním ve článku s výherci
6) Soutěž trvá od 1.2.2017 do 12.2.2017

Ten, který se mi osobně bude líbit nejvíce, získá ode mne knihomolské dárečky - kterých není nikdy dost. :-)

!!!Prosím, pokud budete dávat liky a sledování jen kvůli soutěže a pak se odhlásíte, tak se na to vykašlete, za to ten vstup nestojí. Pokud máte mít štěstí, tak bude stát na vaší straně i tak. ;-)!!!

Odkaz na dotazník:

KLIKNI PŘÍMO ZDE


Všem přeji hodně štěstí a díky, že jste se mnou. Vážím si vás! :-)

Vaše Daramegan

Moje všechno - Katie Marshová

Autor: Katie Marsh
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 288

"Klesl na koleno. Zhluboka se nadechl a neuniklo mu, že je Hana plně zabraná do vytahování další křupky ze sáčku. Drobný, ale odhodlaný shluk větviček se mu snažil proniknout do kotníku. Cítil, že mu nohavicí džínů proniká vlhkost a zauvažoval, do čeho asi kleknul."

V den, kdy se Hana chystá oznámit manželovi, že od něj odchází, ho najde v ložnici na podlaze, vyděšeného a neschopného se pohnout. Dostal mrtvici. A jejich život se ve vteřině změní. Haně nezbývá než odložit všechny své plány, aby se mohla starat o manžela, kterého byla připravená opustit. Tom nemůže chodit, není schopen základních úkonů. Po měsících vzájemného zanedbávání a partnerského odcizení nastává dlouhé období rehabilitace, během nichž má Tom čas pohlédnout na svůj život z nové perspektivy, aby ho mohl přehodnotit. Podaří se Tomovi překonat nemoc a zachránit manželství? A dokáže se Hana vzdát svých plánů na nový život a znovu se do Toma zamilovat?
Moje všechno je debutový román, který nedáte z rukou. Rozpláče vás i rozesměje. A přiměje vás zamyslet se nad tím, co je v životě skutečně důležité.

Pokud máte rádi romantické knihy, kterým nechybí náboj, tak je pro vás vhodná tato kniha. Sice příběh začíná smutnou událostí, která se ale děje, zvlášť v této době, velmi často a postihuje už i mladé lidi. Ač je to smutné, je to součástí našich životů a každý se s danou situací vypořádává podle svého. Tady se hlavní hrdinové s tím vypořádali bravurně. Když budete číst řádky, tak se budete jen utvrzovat v tom, že život je plný ústupků, kompromisů, odvahy, ale také odříkání.

Hlavní hrdinka Hana je učitelka, která má velká očekávání od života. Milá postava, které jsem fandila, od začátku až do konce a i když nebyla vždy dokonalá, tak jsem ty její prohřešky omlouvala, jelikož jsem se dokázala vcítit do situace, ve které se nacházelo a dokázala jsem pochopit, co ji vedlo k tomu, aby udělala něco tak špatného... Pro mnohé něco neodpustitelného.
Tom, její manžel, kterého skolila mrtvice, se pomalu dostává zpátky do běžného života a musí překonat všechny nástrahy, které mu postavila do cesty. U něj čtenář nejvíce pozná, jak se může člověk zlomit, když je na pokraji smrti. Když neví, jestli a jak bude dál žít, jestli bude zdravý.
Myšlenkové pochody obou hrdinů jsou naprosto perfektně zpracované a vtáhnou vás do děje.

"Nadšeně drtí čokoládu mezi zuby. "Že obvykle sedíš v jiné sekci." "Ve které?" Hana otočí další stránku. Tahle kniha je hrozně ukecaná a blahosklonná. Ví, že kdyby jejího autora potkala, měla by silné nutkání uškrtit ho tou červenou hedvábnou kravatou, co má na fotce na přebalu. "Cestování." Stephi se na ni významně zadívá. Jemná jako rána cihlou do obličeje."

Není to klasický romantický příběh, kdy se dva potkají, zamilují a vezmou se. Je zde mnohem hlubší pointa. Dalo by se to shrnout také do přísloví "nemusí pršet, stačí když kape". Při čtení mi došlo, jak je důležitá odvaha a chuť něco změnit, postupovat malými krůčky a věřit. Koukat se do budoucnosti. Protože když člověk zůstane zaseknutý v přítomnosti, těžko změní svůj přístup tak, aby to, co jej čeká dál, bylo podle jeho představ. I když s některými věcmi se nedá už nic dělat, tak pořád je možnost je nějakým způsobem obejít a najít i v nich smysl bytí.

Možná se vám zdá, že tuto recenzi píšu v takovém, né mi vlastním stylu. Je více přemýšlivá, ale to je díky příběhu. Hodně jsem si jej vztahovala na sebe a přemýšlela, co by kdyby. Pro mě je to děsivá představa, kdybych našla svého přítele na zemi... Nebo dokonce já měla mozkovou příhodu... A to měl hlavní hrdina třicet let, já už mám o pár let více.
Člověk potom začne sumírovat, začala jsem přemýšlet, co by bylo s mým synem, přítelem, s mým psem, s mou knihovnou!, kdybych dopadla špatně.

Ač se může zdát, že kniha na mě působila depresivním dojmem, tak se nenechte zmást. Vůbec to tak není, jen si myslím, že donutí hodně z vás přemýšlet a koukat se do budoucnosti, co bude za rok, za dva, za deset let. A věřit, že tak, jak jste si ten život nalajnovali, půjde dál a když ne, tak pouze malými objížďkami.
Určitě knihu doporučuji dále. Ženy, dámy, které už něčeho ve svém životě dosáhly, i těm, které mají život teprve před sebou. Víte proč? U tohoto čtení si pár věcí uvědomíte. Jak dokáže být život krutý, ale vlastní odvahou, láskou, oporou svých blízkých (i když někteří můžou být pořádné střeva :-)), můžete dosáhnout hodně vysoko. A v tom si držme navzájem palce. :-))

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Mějte se krásně a čtěte! :-)
Daramegan