středa 20. září 2017

Lidé, kteří mě znali - Kim Hooper

Autor: Kim Hooper
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 322

"Jakékoliv protesty by zněly sobecky a bezcitně. V soutěži, kdo z nás je silnější, vždycky vyhrál."

Emily se dostalo štěstí dříve než většině ostatních...
Jako velmi mladá se vdala za muže, jehož vášnivě milovala, a budovala si život, jaký vždycky chtěla. Ale nic netrvá věčně. Pár ukvapených rozhodnutí, zamilování do jiného muže, nechtěné těhotenství - a její život je vzhůru nohama.
Emily se rozhodne manželovi vše říct a odejít za otcem svého dítěte. Ale své plány změní 11.září 2001. Strašlivá tragédie je jejím vysvobozením, dává jí možnost beze stopy zmizet z New Yorku a začít nový život.
Není to snadné, ale Emily - nyní Connie Prynne, si v Kalifornii vybuduje nový spokojený život. Ale když jí lékaři oznámí fatální diagnózu, Emily je nucena vše přehodnotit - pro dobro své třináctileté dcery.
Strhující debut, v němž je obyčejná žena konfrontována se svou minulostí, aby zajistila budoucnost své dcery. Základní otázka zní: "Jak byste se zachovali vy?"

Kim Hooper žije v jižní Kalifornii se svým manželem a absurdním počtem domácích mazlíčků. Lidé, kteří mě znali je její románový debut.

Podle anotace jsem čekala příběh, který by mohl zaútočit na moje city. Ale nevěřila bych, že dostanu něco, co budu s hrdinkou prožívat od začátku do konce, že se do ni vcítím takovým způsobem, jako bych to byla já sama, kdo se cítí zrazen nejen okolím, ale také životem.

Emily, vlastně Connie, je zářným příkladem, jak "lehké" je udělat tlustou čárou za minulostí. Ale držet v sobě tajnosti, byť jste silná osoba je těžký úkol a pokud dojde na nejhorší, tak je neúnosné dál tajit některé věci, které jsou součástí vás.
Jakmile u Emily zaútočí špatná diagnoza, musí se poprat nejen s ní, ale také se svou pubertální dcerou Claire, která dosud vyrůstala v nevědomosti. Když na ni, v jejich třinácti letech začnou padat samé informace, o kterých neměla ani potuchu, obrátí ti i její život naruby.
Holky se s tím musí vypořádat, je to těžké, ale ne nemožné... I když všechno nedopadne podle jejich představ, tak stále je naděje...

Lidé, kteří mě znali dle mého názoru primárně cílí na ženy, které už mají něco za sebou a dokážou pochopit chování hlavní hrdinky Emily. Pro ženy, jenž mají své vlastní trápení a přemýšlí, jak ze začarovaného kruhu ven. Jestli to řešit razantně nebo po malých kouscích.

"Byl tam umělý strom - nacpaný - v rohu, pod televizí připevněnou na stěně. Viselo na něm pár ozdob. Červené, zelené a stříbrné řetězy byly natažené z jednoho rohu místnosti do druhého. Červený řetěz spadl ze svého místa. Stále jsem čekala, že to někdo přijde opravit."

Příběh je napsán svižně a zajímavě. Nenašla jsem tam žádné extra hluchá místa, která bych musela přeskakovat, ba naopak. Já bych chtěla více stránek, protože ten konec je pro mě takový neukončený, otevřený. Jasně, kdyby to pokračovalo, možná by to byla novodobá "harlekýnka", ale mě osobně by zajímalo, kam by se všechno ubíralo dál. A hlavně mám ještě pár nezodpovězených otázek, na které chci odpovědi.

Moc se mi to líbilo a i když jsem objevila pár hrubek v textu, tak mi nic nemohlo pokazit celkový dojem z příběhu, protože ten stál opravdu za to. Je čtivý, napínavý, frustrující, smutný, ale také zároveň veselý. Je to jednoduše příběh ze života. A věřím, že se v realitě nestal jen jednou, ale vícekrát...

Určitě knihu doporučím dál, konkrétně ženám, které mají něco za sebou, ví, jaký život dokáže být nepřítel, jaké klacky může házet pod nohy a těm čtenářkám, které ví, jak se se vší smůlou poprat. Nebo naopak těm, které si potřebují ve své nelehké situaci přečíst něco o hrdince, která je na tom ještě hůř a přitom vše zvládá se ctí a částečně pokorou...

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete tak učinit buď přímo na stránkách Omegy nebo knihkupectví Dobrovský.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 19. září 2017

Malovaný svět - Jiří Žáček

Autor: Jiří Žáček
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 62
Ilustrace: Veronika Balcarová

"Skoč do snů jako do vody,
zapomeň na to, že zem tlačí.
Cítíš, jak voní jahody?
Ráno tě vzbudí koncert ptačí."

Děti, pojďte s námi do světa veselých básniček, které pro vás napsal Jiří Žáček. Z básniček se dozvíte spoustu nových věcí. Jakou řečí mluví zvířata, jaké by to bylo, kdybychom žili ve vodě, jak se chodí do světa a ještě mnoho dalších.

Pamatuje si, jak jsem psala o knížce s názvem Tati, kup mi slona!? Tak v tuto chvíli se koukáte na další úžasnou knihu plnou básní od Jiřího Žáčka pro děti a nejmenší. Ilustrace má opět na starost Veronika Balcarová a oba spolu dohromady vytvořili další skvělou publikaci, která by neměla ujít vaší pozornosti.


Malovaný svět obsahuje celkem 46 básní, které se věnují všedním věcem, na něž můžeme narazit kdykoliv a kdekoliv. Ať už je to básnička o Bouři nebo o Vánocích.
Některé jsou krátké na čtyři řádky, jiné jsou delší na osm a pak se tam najde i básnička, která je oproti těmto opravdu dlouhá. :-)

"Hráli si spolu na honěnou,
dali si pusu u vrátek...
Dneska už mají hafan s fenou
pět chundelatých štěňátek."

Líbí se mi, jakým způsobem dává autor do básniček i nějaké to ponaučení, básničky nejsou plytké, ale mají smysl. Když třeba povídá o pejscích, nakonec mají i štěňátka, což je sladké. :-) Mají pointu, což se mi ohromně líbí.


Možná se budu opakovat, ale stejně to musím napsat. Tento styl knížek se mi totiž líbí a chci říct každému, kdo si tuto recenzi přečte, že opravdu stojí za to ji dětem koupit. Přijdou si na své všechny děti a díky většímu fontu písma je to také ideální k prvnímu čtení. Takže si troufám říct, že je to vhodné pro děti od šesti, sedmi let. Pobaví se, možná se i nějakou básničku naučí a můžou "machrovat". :-)

Pokud máte doma malého špunta, tak vám ji vřele doporučím.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 17. září 2017

Sběratel motýlů - Dot Hutchisonová

Autor: Dot Hutchisonová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 348

"Když se nedíváš na ošklivé věci, ošklivé věci si tě nevšimnou, že ano?"

Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a sbírka nádherných motýlů - mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.

Dot Hutchisonová miluje bouřky, mytologii, historii a filmy, které je možné sledovat opakovaně. Titul Sběratel motýlů získal ocenění Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii horor. Práva na vydání byla prodána do několika zemí včetně Německa, Thajska, Bulharska, Itálie, Polska, Číny, Brazílie, Ruska, Turecka, Portugalska, Maďarska nebo Indonésie. Další kniha v sérii Sběratel s titulem The Roses of May vyjde v nakladatelství XYZ v roce 2018.

Kampaň kolem této knihy slibuje, že se jedná ještě o něco lepšího a hlavně děsivějšího než je Mlčení jehňátek. A dle mého osobního názoru je to pravda. Sběratele motýlů jsem přečetla v rekordně krátkém čase a to jen díky způsobu, jakým je příběh napsán. Je to napínavé, autorka krásně propojuje svět v Zahradě s realitou ve vyšetřovací vazbě a jakmile začnete vnímat vyprávění Mayi, tak musíte číst dál, dokud nedočtete do konce.

Myslíte si, že je normální brečet u thrilleru? Asi není, ale tady to jinak nešlo. Musela jsem si dvakrát otřít oči, protože Dot Hutchisonová hraje posledních pár stránek na citlivou strunu, ovšem velmi nenásilně a svým způsobem takto perfektně celý příběh ukončuje. Já jsem absolutně konsternována tím, jak na mě příběh působil a všem říkám, ano, ano, ano, přečtěte si jej! :-)

I když je tam spousta násilí, úchylností, zvrhlostí, zloby, tak tohle všechno nějakým způsobem ustupuje do stínu a vyniká celkový příběh, přesně takový, jaký je. Protože ve chvíli, kdy se začtete, nebudete vnímat odpor, který k činům Zahradníka či jiných postav máte, ale převáží celkový dojem, jak na ty dané činy všichni okolo reagují. Jaké mají následky a důsledky. Budete více vnímat to, jak si sociopat dokáže "vtlouct" do hlavy svou pravdu, které potom bezmezně věří. Jak to vnímají jeho oběti a jestli je vůbec nějaká možnost zůstat v pohodě a nezhroutit se.

"Proč si způsobovat větší bolest tím, že budete vzpomínat na něco, co jste ztratili?"

Velmi se mi líbilo, jak byla vykreslená hlavní hrdinka Maya. Byla perfektním obrázkem vnitřní síly a odhodlanosti. Její chování mohlo ze začátku působit zvláštně drsně, ale v průběhu jejího vyprávění jsem dospěla k názoru, že je to silná, mladá žena, kterou jen tak něco nezlomí. A od poloviny jsem ji neskutečně fandila. Přirostla mi k srdci tak stejně, jako oba detektivové, kteří měli akci Zahrada na starosti. Taky to u nich nebylo ihned a až postupem času jsem poznala, jací vlastně jsou.

Celkově byla kniha pro mne opravdu skvělá. Čtení jsem si užila od začátku až do konce. A i když nepatřím mezi ty, kteří měli nehty okousané do masa, nemohli dýchat nervozitou, tak přesto jsem nadšená. Já totiž u čtení zažívala pocit zvědavosti. Hltala jsem kapitoly z jednoho prostého důvodu. Já byl zvědavá a chtěla vědět, jak to dopadne, protože ve vyšetřovací vazbě byly vždy nějaké náznaky. Místy jsem si nadávala, že čtu pomalu! :-)

Možná bych ještě mohla zmínit, že kapitoly v knize nejsou klasicky číslované, ale části příběhu rozdělují obrázky malého motýla. K tomu se v přesném sledu střídají vyprávění ze zahrady s přítomností ve vazbě u FBI.

Autorka odvedla opravdu výbornou práci a já věřím tomu, že Sběratel motýlů si najde opravdu hodně fanoušků. Doporučila bych jej každému, kdo má rád drsné čtivo, knihy, u kterých od začátku není jasné, co se všechno děje a také těm, kteří jsou rádi, když i v příběhu, kterému vévodí ZLO, se najde kousek DOBRA. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Láska mezi řádky - Jodi Picoult, Samantha van Leer

Autor: Jodi Picoult, Samantha van Leer
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 313
Rok vydání: 2017

"Co vím o Delilah McPheeové:
Když je nervózní, kouše si nehty.
Zpívá falešně.
Některá slova vyslovuje zvláštně a s divným přízvukem, ale sama totéž tvrdí o mě.
Má naprosto okouzlující oči. Skoro by ani nemusela mluvit, protože všechno, co cítí, je v nich vepsáno."

Co byste dělali, kdyby na vás postava z knihy promluvila? Delilah nesnáší školu, právě tak moc, jako miluje knihy. Přesněji řečeno jednu knihu, které se nemůže nabažit. Kdyby děti v její třídě věděly, kolikrát četla tu sladkou pohádku, kterou našla v knihovně, určitě by se jí vysmály. V patnácti by už na pohádky věřit neměla. Avšak pro Delilahu znamená tento příběh víc než jen slova na papíře. Cítí, že se za příběhem něco skrývá. A jednoho dne přijde na to co. Zjistí, že okouzlující princ z pohádky je skutečný a zalíbila se mu jedna dívka, která čte opakovaně jeho příběh. Jak to, že princ ze slov žije? A může jejich láska vydržet, když každý pochází z jiného světa?

Jodi Picoult získala titul v oboru tvůrčího psaní na Princeton a magisterský titul v oboru vzdělání na Harvardu. Žije v New Hampshire se svým manželem a třemi dětmi. V jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, na která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek.

Samantha van Leer je dcerou bestsellerové autorky Jodi Picoult - právě s ní se podílela na vzniku dvou úspěšných knížek: Láska mezi řádky a Láska mezi písmenky. V současnosti navštěvuje Vasar College a jejím hlavním oborem je psychologie, konkrétně se specializuje na vývojovou psychologii.

Lásku mezi písmenky jsem četla v květnu roku 2016 (recenze zde) a to byla chyba. Tehdy jsem byla příběhem nadšená, ale teď, s Láskou mezi řádky mám problém...
Nevím, proč byl druhý díl vydán dříve než ten první a ještě s rozestupem roku a něco. A proč se tak rozčiluju? Protože mi teď čtení Lásky mezi řádky vůbec nic neříkalo, nebavilo mě to, přišlo mi, jako by se příběh, který jsem četla před rokem, naprosto stejně opakoval. Kniha mi nedala nic nového, což je škoda, protože ten potenciál v ní je. Ale...
Nikdy jsem si nemyslela, že Jodi Picoult nedám plný počet hvězd, ale tady to jinak nejde...

Delilah si čte dětskou knihu, která na ni "čekala" v knihovně, najednou se objeví nápis POMOZ MI tam, kde předtím nebyl. A ona to vědět musí, jelikož čte knihu stále dokola, hlavně určité pasáže, které už zná z paměti. Začne nad tím dumat a najednou na ni promluví postava z knihy. To vážně? Nechápe, nemůže tomu uvěřit, pořád si myslí, že se zbláznila... Postupem času, kdy začne vstřebávat nastalou situaci, tak začne kout pikle spolu s Oliverem, jak se dostat k sobě. Láska hory přenáší, třeba se jim to povede...

"Všichni na místa! Knížka se otvírá U vazby se objevilo světlo, přátelé!"

Pokud jste tak, jako já, četli Lásku mezi písmenky, tak věřte, že od tohoto příběhu nic nového nedostanete. Jakmile jsem se začetla, okamžitě jsem věděla, co bude následovat. Místy jsem měla pocit, že se události opakují, tak jak tomu bylo v předchozím díle. Nebo vlastně v nastávajícím. Pořád nějak nemůžu skousnout, že jsem zklamaná.

Další věc, která mě trochu zarazila bylo, že postavy v knížce nevěděly, co je to kino, ale znaly rovnátka na zuby. Nevím, proč se zrovna pozastavuji nad touto dvojicí slov, ale nějak mě to bilo do očí, že jsem to musela zmínit. :-)

Jinak je to příběh, který je velmi mile a čtivě napsaný. Děj ubíhá rychle a příjemně se čte. Pokud jste od těchto autorek předešlou knihu nečetli, tak se určitě máte na co těšit. Je to taková pohádka pro děti a mládež. Ovšem věřím, že i dospělé ženy si přijdou na své, pokud budou hledat nějakou milou, čtivou, zábavnou knihu, u které nemusí přemýšlet a jen budou čekat, jak všechno dopadne. Jestli jako v pohádce nebo v realitě. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 13. září 2017

Alenka v kraji divů a za zrcadlem - Lewis Carroll

Autor: Lewis Carroll
Ilustrace: Dušan Kállay
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 191

"Na Berounce pod Tetínem
krokodýl se vyhřívá,
hoví si v tom proudu líném
jako kláda neživá."

Alenka v říši divů je dílo anglického matematika a logika Lewise Carrolla, který ji údajně napsal pro malou holčičku Alici Liddellovou. Dílu se dostalo vědecké interpretace a bylo označeno za mimořádné. Sama hlavní postava, neustále ohromená Alenka v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodných věcí a událostí, Carrollův um logicky svázat absurdum světa v celé šíři a líčená přirozenost i znalost dětského chování, zaručili dílu světové uznání a přerod v klasiku. Kniha je provázená nádhernými ilustracemi slovenského grafika Dušana Kállaye.


Lewis Carroll, vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson, byl anglický spisovatel, matematik, logik, učenec a fotograf. Dodgson přijal pseudonym Lewis Carroll, který je anglickým překladem jeho prvních dvou jmen v latině "Carolus Lodovicus".
Začal psát už v raném věku povídky a básně, které publikoval v časopisech. Celosvětově je znám zejména díky svým knihám pro děti "Alenka v říši divů" a "Alenka za zrcadlem", které jsou také vynikající satirou a příkladem slovních hříček.


Dušan Kállay je malíř, grafik, ilustrátor, profesor na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Narodil se roku 1948, studoval na VŠ výtvarných umění v Bratislavě a krátce po ukončení už získával první mezinárdní ocenění. V roce 1983 získal za ilustrace ke knize L. Carrolla Alenka v kraji divů Grad Prix Bienále ilustrací Bratislava. V roce 1988 mu byla na kongresu IBBY v Oslo udělena Cena Hanse Christiana Andersena za celoživotní ilustrační tvorbu. Cenu převzal z rukou švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové.

Příběh Alenky znají určitě všichni. Holčička, nudící se v letním dni zahlédne proběhnout bílého králíčka, který má navíc kapesní hodinky, spěchá, utíká a stále opakuje, že nemá čas, jednoduše nestíhá. Alenka se vydá za ním, pořád lepší, než čekat až naprší a uschne. Vleze za ním do králičí nory a pokračuje za králíkem. Najednou padá... Dopadne do chodby, ze které vede spousta dveří, uprostřed je skleněný stůl, na něm klíč a lahvička s nápisem VYPIJ MĚ... Začíná to správné dobrodružství!

Když jsem dostala možnost si tuto krásku pořídit, netušila jsem, co mě čeká. Příběh o Alence znám, tak jako každý jiný, ale byla jsem hrozně zvědavá, jaké to bude uvnitř. A jsem naprosto fascinována grafickou stránkou příběhu. Nejen, že ilustrace jsou neokoukané, specifické a naprosto vystihující chaos celého příběhu, ale také text je uzpůsoben tomu, že se jedná o dětskou knížku. Střídají se zde různé fonty písma, některé slova a věty jsou vytučněné, stránky nejsou hustě popsány a navíc je na každé stránce aspoň malá ilustrace pana Kállaye.


Jak můžete vidět na posledním obrázku, písmo není vždy jen od okraje k okraji, ale také se může vinout po stránce. Je až s podivem, jak dokáže být tato kniha originální. Nestačila jsem koukat, co všechno se dá do pohádkové knihy zahrnout.

Samotný příběh je napsán srozumitelně a vtipně. A díky Alenčiným poznámkám, které si jakoby říká sama sobě, je zde také lehká ironie a to místy velmi úsměvná.
Velmi se mi líbí grafické zpracování a určitě už jen díky těm ilustracím stojí za to vlastnit tuto knihu.

Pokud jste jako malí měli rádi Alenku, případně ji máte rádi dodnes, určitě se po této knize koukněte. Nejen, že příběhem vám splní vaše očekávání, ale ilustrace vám poskytnou ještě něco víc, více zážitků, více potěšení.

Rozhodně doporučuji. Alenka v kraji divů za zrcadlem z nakladatelství Slovart splňuje všechny podmínky pro to, abychom si jako čtenáři užili perfektní zážitek ze čtení a nevšední zážitek z ilustrací.

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 12. září 2017

Zvláštní příběh - Katarína Gillerová

Autor: Katarína Gillerová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 269

"Vezmi si do práce nočník," poradila jí malá z bezpečné vzdálenosti. "Rišo říkal, že jeho babička má jeden pod postelí, aby v noci nemusela chodit na záchod. Zjistil to, když si minule hráli na schovávanou. Schoval se pod postel a tam se mu to vylilo na hlavu."

Katarína, Karolína a Karin jsou tři sestry, tři různé osobnosti. Karolína, prostřední ze sester, si občas připadá jako neviditelná. Není ani tak vzorná jako nejstarší Katka, ani tak vzdorovitá a problémová jako Karin. Po zklamání v lásce a stresujícím zážitku v práci se rozhodne od všeho odjet a začít nový život v Londýně. Tam potká tajemného cizince s kyticí žlutých růží a postupně mu propadá... Ale proč se k ní chová tak zvláštně? A co znamenají ty žluté růže? Příběh oblíbené slovenské spisovatelky Kataríny Gillerové plný nečekaných událostí, šokujících zjištění a tajemství, která když vyplavou na povrch, zamíchají vztahy nejen v rodině.

Katarína Gillerová se narodila v Kremnici a vyrostla v Žiaru nad Hronom, kde vystudovala střední ekonomickou školu. Už tehdy publikovala v časopisech povídky a básničky, přispívala i do rozhlasu. Po maturitě odešla do Bratislavy, kde vystudovala při zaměstnání Ekonomickou univerzitu a kde v současné době žije. Je vdaná, má jednoho syna a pracuje jako ekonomka. Nějaký čas učila i na střední škole a v současné době vede účetnictví soukromým podnikatelům. Autorka, která je označována za slovenskou Danielle Steelovou, o své literární tvorbě říká: "Píšu, když mám všechno hotové, po večerech a víkendech. Je to takový můj odpočinek od účetních čísel a neustálých změn daňových zákonů."

Karolína je prostřední ze tří sester a také ta, která vyrůstala v jejich stínu. A právě díky tomu je taková, jaká je. Má přehled, ví co nesmí, ale také co si může dovolit. Když se toho doma hodně stane, rozhodne se odjet do Anglie za svou nejlepší kamarádkou Miou a začít pracovat tam... Seznámí se s mužem, který záhadně přinese na první setkání kytici žlutých růží. Zacloumá jejími pocity, ale znenadání se Karolína vrací zpátky domů, na Slovensko. Problémy v práci ji donutí... Doma taky není všechno, tak jak by být mělo a musí se toho vyřešit spousta - navíc v Anglii nechala taky spoustu nedořešených věcí... Jak tohle zvládne?

Tuto knihu jsem si vybrala záměrně podle obálky. Dýchala na mě takovou pohodou, až jsem měla pocit, že ji musím číst v posteli, pod peřinou, s pořádných plecháčkem plného čaje. A vůbec jsem se nemýlila. Příběh je velmi jednoduchý, milý, čtivý, přesně jako na jedno odpoledne (a večer).

V knize nejsou klasické kapitoly. Příběh je spíše rozdělen jen nějakým "letmým" nadpisem, žádné číslování ani nic podobného. Tím pádem jsou kapitoly delší, ale určitě to neubírá na čtivosti. Naopak, zvlášť u této knihy mi to přišlo v pohodě. Zdálo se mi, že nečtu příběh jako takový, ale spíše nějaký deník, i když to deníkovou formou napsáno rozhodně nebylo.
Autorka se ve vyprávění jednou ocitá v přítomnosti, za chvíli v minulosti, aby se vysvětlily určité věci, které nastaly, ale v žádném případě to není nepochopitelné či nepřehledné. Celý příběh je napsán jednoduše a srozumitelně.

"Ach, jak ráda vzpomínám na ten slunečný srpnový den! Byla nám tak fajn, veselo. Netušila jsem, že neuplyne dlouhá doba a všechno bude jinak. Že to začne u mne a postupně nám všem zasáhnou do života události tak, jako by se nad naší rodinou vznášel velký tmavý mrak."

Co mi ovšem trochu vadilo, tak byly některé události, jenž byly velmi těžko uvěřitelné. Je to škoda, protože celý příběh se nese v duchu "normálních" lidí, jako můžu být já nebo vy a některé zápletky byly opravdu přitaženy za vlasy. Protože se dějí buď ve filmech nebo v knihách, ale myslím tím nějaké thrillery nebo detektivky. Tady mi to moc nesedělo a celkově mi to zkazilo konečný dojem. Protože jsem měla celou dobu pocit, že čtu o obyčejných lidech a tohle se obyčejným lidem neděje...

Ale i přes tento malý problém jsem s knihou rozhodně spokojena a vřele ji doporučím všem, kteří si u příběhu chtějí odpočinout. Až na ty nevěrohodné maličkosti to bylo něco, co mě pohladilo po duši, pobavilo a Zvláštní příběh mi dal ten správný oddych od detektivek, thrillerů a fantasy. Hlavní hrdinové se mi líbili, působili a hlavně bavili se mezi sebou naprosto přirozeně a normálně, což je další plus.
Pokud si chcete přečíst něco nenáročného, u čeho si odpočinete a přijdete na jiné myšlenky, tak Zvláštní příběh je ten pravý.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 11. září 2017

Ta druhá - Michelle Adams

Autor: Michelle Adams
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 352

"O několik týdnů později jsme uspořádali mejdan v parku. Byl červen, škola končila a mohl přijít kdokoli, kdo se chtěl ožrat laciným cidrem. Skoro jsem couvla, když došlo na věc. Vyděsilo mne, jak snadno jsem jí dokázala hodit rohypnol do pití, aniž by si toho kdokoli všiml."

Irini Harringfordové se rodiče vzdali krátce před jejími čtvrtými narozeninami, aby si mohli nechat doma její starší a psychicky labilní sestru s destruktivními sklony. O mnoho let později jí tato sestra oznamuje, že jejich matka zemřela, a vyzve Irini, aby se po létech vypravila domů. Návrat se ale promění v cosi jiného než v pietní rozloučení se zesnulou matkou. Irinin otec spáchá krátce nato sebevraždu a jeho závěť odstartuje nezadržitelný sled událostí, na jejichž konci čeká Irini šokující odhalení.

Michell Adams se narodila v roce 1981 coby nejmladší z pěti sourozenců. Vyrůstala ve Velké Británii, již v devíti letech přečetla první román z pera Stephena Kinga. Na literatuře tohoto typu zůstala podle vlastních slov závislá dodnes. Po univerzitních studiích klinické vědy pracovala jako fyzioložka na kardiologii. Psychologický thriller Ta druhá, jenž dokončila na počátku roku 2015, je její prvotinou. V současnosti žije na Kypru, odkud to má blízko do Řecka, které považuje za jednu z nejkrásnějších zemí na světě, a kde se věnuje především psaní, čtení a běhání maratonů (momentálně trénuje na londýnský). Miluje cestování ataké lidi, kteří nevzdávají své sny.

Irini je dívka, která se na první pohled jeví jako dívka bez rodiny, pouze s partnerem, na kterém je tak trochu závislá. Ale ono je to všechno úplně jinak... A když ji zavolá její sestra Elle, že musí domů kvůli smrti jejich matky, neví, jestli jet. Nakonec se rozhodne tam zajet, však jde jen o tři dny, zajde na pohřeb a pojede domů... Člověk míní, časy mění... Už po příletu k sestře to začíná vypadat fakt divně... A začíná se dít spousta zvláštních událostí...

Od této knihy jsem měla opravdu velká očekávání. Určitě nemůžu říct, že jsem zklamaná, ale taky nemůžu tvrdit, že jsem skákala sto metrů vysoko, jak je to výborný psychothriller. Možná je chyba, že jsem za sebou četla dvě knihy úplně stejného žánru. A proto srovnávám pocity, jaké ve mě nechaly a Ta druhá bylo o trochu slabší.

Nejdříve, co musím zmínit, co mě opravdu vytáčelo, tak bylo chování Irini. Já chápu, že ať už se ji dělo cokoliv, tak měla na to právo, ale na mě působila pořád jako ušlápnutá, nedokázala se postavit a stále jen přemýšlela, co by kdyby, ale činy žádné. Prvních sto stránek pro mě bylo doslova utrpení, pořád jsem ji v duchu napomínala, ať pořádně začne něco dělat, ale ona se stále držela zpátky...

Autorka, Michelle Adams dokázala ovšem napsat knihu, která je abnormálně čtivá a pořádně se zabývá vztahy a pocity, do hloubky, až do morku kosti. I přesto, že to bylo zajímavé a nutné k příběhu, mě to místy rušilo, protože jsem chtěla akci a ne rozebírání pocitů.
Každopádně, celý příběh je opravdu dobře propracovaný a autorka se zabývá rodinnými vztahy tak hluboce, až jsem měla pocit, že tohle musela zažít na vlastní kůži. Působilo to velmi autenticky a dokážu si představit, jak některá rodina žije takto, v tomto "příběhu". Bylo to prostě a jednoduše, uvěřitelné a drsné.

"Z pachu kávy a potu mne pálí oči. Venku se kolem těžkopádně valí auta a autobusy, v pozadí cvrlikají hlasy nakupujících lidí. Tady uvnitř je jedna žena - přehnaně nalíčená a moc toho na sobě nemá. Vypadá, že by měla spíš šlapat venku chodník a hledat dalšího, kdo si ji ohne přes sedadlo v autě. Člověk musí být překvapivě pružný, pokud chce dělat šlapku."

Dalším plusem, který zde napíšu, tak je prostředí, kde se příběh odehrává. Na venkově, v Anglii, kde je pořád zamračené počasí, s lehkým deštěm, představovala jsem si pláně, kde pár nejbližších kilometrů nebylo nic, jen pustina, křoví a vřesy, lehká mlha nad zemí a v tom všem uprostřed starý barák, velký jako zámek, který skrývá tajemství. Uaaa, jen jak to píšu, tak mě mrazí. :-)

Celkově jsem s knihou spokojená, dočkala jsem se téměř všeho, co jsem očekávala. Pro mě byl začátek trochu pomalejší, i když je pravda, že "zaslechnuté telefonaty" - "zvláštní ubytování" - "rozbitý mobil" - byly indicie, které mi, jako čtenáři, napovídaly, že se bude dít opravdu něco napínavého, ale i přes tyto věci byl začátek takový, dá se říct, vláčný. Kdyby jej autorka lehce zkrátila a přešla rovnou k věci, tak bych byla napnutá jako špagát. :-)

Ale určitě Tu druhou doporučuji. Pokud máte rádi psychothrillery, které jsou opravdu velmi dobře napsané a zajímavé, propracované, tak si ji pořiďte. Rozhodně nebudete litovat. A překvapení vás čeká. Protože některé věci byly opravdu "masakrální" odhalení. Celkově jsem po dočtení spokojená a pokud je tohle autorčina prvotina, rozhodně jsem zvědavá na druhou knihu. Ta bude ještě lepší. Autorka umí zaujmout, i když čtenář najde výtky, tak si jej omotá kolem prstu a pustí, až když dočte poslední větu.

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak mám pro vás odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 10. září 2017

Harry Potter: Rekvizity a Artefakty - Jody Revensonová

Autor: Jody Revensonová
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2017
Počet stran: 208

"Všichni žáci musí být vybaveni jedním cínovým kotlíkem standardní velikosti 2, a pokd chtějí, mohou si přivézt sovu, kočku nebo ropuchu." - Harry Potter, Harry Potter a Kámen mudrců

Během natáčení osmi filmů o Harrym Potterovi museli zaměstnanci filmových studií zhotovit řadu nezvyklých rekvizit. Museli například vystrojit ony úžasné hostiny v Bradavicích, zhotovit dokonalá létající košťata, kouzelné mapy a další pomůcky. Nemluvě o spoustě potřeb nutných ke každodennímu životu v kouzelnickém světě, jako jsou třeba noviny s pohyblivými obrázky, zlomyslné učebnice či huláky. Čtvrtá ze série knih o světě filmů o Harrym Potterovi seznamuje čtenáře s prací lidí, kteří vytvořili úžasné nálepky lahviček s lektvary, různé modely košťat, vybavení obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle, rozmanité kouzelnické hůlky, potřeby pro famfrpál a spoustu dalších předmětů. Text, jak už je zvykem, doprovází spousta zajímavých skic a návrhů, dosud nezveřejněných fotografií a dalších překvapení z archivů společnosti Warner Bros. Součástí knihy je i plakát s rodokmenem rodiny Blacků, návrh knihy Bajky barda Beedleho a řada dalších překvapení.

Když jsem se do této publikace ponořila, ocitla jsem se v naprosto jiném světě, mimo realitu. Opět jsem chodila chodbami Bradavic, potkávala mluvící obrazy, viděla huláky, krčila se před Snapem, chodila po špičkách kolem Brumbála a těšila se na Hagrida.

Je pravdou, že přečteného Harryho mám celého, ale filmy jsem viděla jen čtyři. Proto, pro mě, je tato kniha o něco více zajímavější, protože při čtení jsem zjistila, že mě opravdu zajímá, jak jsou ty kousky ztvárněné ve filmu. Nejvíc se teď těším na to, až budu mít chvilku času, pustím si film a budu se díky knize orientovat co a jak vznikalo.

                                                             zdroj fotografie

Samozřejmě, na začátku tohoto úžasného čtení se dozvíme, kdo za všemi těmi triky stojí. Jména těch, kteří vše promýšleli do posledního detailu. A musím říct, že i po shlédnutí těch tří dílů je to mistrovská práce. Dnešní filmařské možnosti jsou daleko za hranici mého chápání a vždy jen zírám s otevřenou pusou, jak tohle všechno dokázali. A teď, díky této knize je to pro mě o trochu více pochopitelnější.

"Jen dál, jen dál! Máme omdlévací oplatky, krvácivé kokosky a pro zahájení školy dávivé dortíčky!" - Fred a George Weasleyovi, Harry Potter a Princ dvojí krve

Co dalšího se mi na zpracování knihy líbilo, tak bylo použití úryvků textu a citací z Harryho. Pokaždé, když jsem si danou hlášku přečetla, tak jsem začala vzpomínat, při jaké příležitosti to bylo řečeno, co tomu předcházelo či následovalo. A přiznávám, asi si dám re-reading, protože některé jsem zazdila. :-)

Každá kapitola se věnuje určitému "triku". Jako například v kapitole čtyři se dočteme o košťatech, v kapitole pět o jídle a nápojích, kde se zmiňují i ty honosné hostiny, které se děly v Bradavicích a pro mě byla asi nejlepší kapitola číslo šest, kde se jednalo o všech tiskovinách, novinách, časopisech, knihách... a moje nejoblíbenější hláška Hermiony Grangerové teď získává na síle: "Proboha, copak vy vůbec nečtete?" :-)

                                                                   zdroj fotografie

Pokud patříte mezi fanoušky Harryho Pottera, pokud vás vždycky zajímaly podrobnosti a detaily, jak filmaři zvládli všechno natočit tak, aby to sedělo a hlavně to diváky ohromilo, jestli jste zvědaví, jakou práci si s tím dali a co všechno museli obětovat tomu, aby to vypadalo famózně, tak právě tahle kniha je ta pravá.

Musím konstatovat, že jsem okouzlena, jakým způsobem je kniha graficky upravena, plakát rodokmenů Blacků je tak schovaný, že jsem měla strach jej vytáhnout a všechny fotografie a skicy jsou tak věrohodné, že prostě pořád věřím, že Bradavice existují, všichni co mají s knihou něco společného, tam byli na víkend, pár věcí vyfotili a opět mlčí a nechtějí udat přesné místo, kde ty Bradavice jsou!! :-) Já se tam ale jednou dostanu! :)

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete pořídit, tak odkaz máte přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 9. září 2017

Divoká píseň - Victoria Schwab

Autor: Victoria Schwab
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 335

"Zrůdy a zrůdičky velký i malý,
vás by si dětičky, k večeři daly."

Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí... protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on. August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň. Jejich město je rozdělené. Jejich město se rozpadá. A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní... Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?

Victoria Elizabeth Schwab se narodila v roce 1987 matce Angličance a otci z Beverly Hills. Žije v Nashville, ráda cestuje, pije dobrý čaj a je autorkou literatury pro děti a mládež s prvky sci-fi a fantasy. Publikovat začala v roce 2011.

Tuto knihu jsem zaregistrovala ihned, jakmile byla na trhu. Ale neměla jsem žádné silné nutkání utíkat do knihkupectví a koupit si ji, ona ta anotace na mě působila všelijak. Mám ráda retellingy příběhů, ale ne každý mi sedne. Takže jsem opravdu váhala... A když jsem tedy sebrala odvaha a pustila se do čtení, oddychla jsem si. Bylo to dobré.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Kate a Augusta. Musím přiznat, že více mi sedla Kate. Mám ráda takové ty hrdiny, kteří dokáží být ironičtí, protivní, tvrdí a arogantní - samozřejmě ale v rámci mezí, když je toho moc, spíše to leze na nervy, ale Kate byla výjimka. K ní všechny tyhle vlastnosti seděly a těch jejich výstupů bylo tak akorát, proto jsem si oblíbila. Jak by řekla moje máma, správná ranařka. Žádná přizdisr*čka. :-)
August naproti tomu byl tichý, přemýšlivý, sám se sebou nespokojený. Držel se od všech dál, všechno zlé, co bylo nutné provést, prováděl dá se říct s odporem, i když to bylo "pro dobro" věci. Nevím, přišel mi přesný opak Kate a já mám raději ty bad boys. :-)

"Lidé jsou tu od toho, abys je využila. Pokud je nevyužiješ ty, využijí oni tebe."

Co se mi na příběhu líbilo, tak bylo maximální využití děje, myslím tím, že jsem nenašla v průběhu čtení žádná hluchá místa, skoro s každou stránkou přicházela nějaká akce nebo situace, jenž děj dále rozvíjela a udržovala mě v napětí. Například Sloan - to bylo něco tak odporného, přitom ochočeného a stejně, pokaždé, když se objevil, tak jsem čekala, že provede něco, co se stát "nemá".

Autorka dokázala napsat knihu, která je plná akce, tajemství, intrik, ale také plná lží a nějakých těch mrtvol. Nebyl to žádný nudný milostný románek, ale napínavé čtení, které se mi líbilo.
A co je velké plus, opravdu oceňuji způsob, jakým tento díl ukončila. Díky tomu se těším na druhý, který by měl ještě letos vyjít. A tentokrát nebudu váhat a pořídím si jej.

Divokou píseň doporučuji všem, kteří mají rádi napínavý a něčím zvláštní příběh (jako tady rozdělení jednoho města Švem), těm čtenářům, kterým se líbí různé druhy příšer a jejich využití v ději a taky těm, kteří hledají pobavení nad dobrým fantasy příběhem.

Děkuji internetovému obchodu Martinus.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 8. září 2017

Poslední děti na Zemi - Max Brallier

Autor: Max Brallier
Ilustrace: Douglas Holgate
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 231

"Zíral jsem na vysílačku na zemi pod stromem. Potřeboval jsem mluvit s Quintem, ale musím zahanbeně přiznat, že jsem se bál slézt dolů. Byl jsem vyděšený. Celé to na mě dolehlo. Nedokázal jsem nic dělat."

Od chvíle, kdy na město udeřila apokalypsa v podobě nestvůrných oblud a zombií, bydlí obyčejný třináctiletý chlapec Jak Sullivan ve stromovém domě, který vyzbrojil praky a vodním příkopem a zásobuje ho videohrami, čipsy a limonádou z opuštěných obchodů. Jack se ale nemůže sám postavit davům nemrtvých, létajícím oksindlencům, rostlinným šmejdiánám a už vůbec ne děsivě chytré obludě známé pod jménem Blarg. A tak si vytvoří tým, do nějžž patří vědecky založený nejlepší kamarád Quint, napravený školní tyran Dirk, věrný ochočený netvor Tulák a June, do níž je Jack zamilovaný. S jejich pomocí chce skolit Blarga, získat nejdůležitější odznak apokalyptického úspěchu a jednou provždy hodit obyčejnost za hlavu. Podaří se mu to?

Max Brallier je autor více než dvaceti knih a her. Píše knihy pro děti i pro dospělé. Je tvůrce a scenárista webového seriálu Galactic Hot Dogs, který v květnu 2015 vyšel v knižní podobě. Pod pseudonymem Jack Chabert píše sérii Eerie Elementary pro Scholastic Books, navrhuje hry pro virtuální svět Poptronica a řadu online stránek. Za starých časů pracoval v marketingovém oddělení u St. Martin´s Press. Bydlí v New York City s manželkou Alyse, která je pro něj až moc dobrá.

Douglas Holgate je kreslíř komiksů a ilustrátor na volné noze působící více než deset let z Melbourne. Ilustroval knihy pro nakladatelství HarperCollins, Penguin Random House, Hachette a Simon & Schuster. Kreslil také komiksy pro Image, Dynamite a Abrams. Momentálně pracuje na sérii Maralinga, která získala finanční grant od Australské společnosti spisovatelů a od Viktoriánské rady pro výtvarné umění, a na grafickém románu pro všechny věkové kategorie Clem Hetherington and the Ironwood Race, oboje ve spolupráci se spisovatelkou Jen Breachovou.

Jack Sullivan, jak už se píše v anotaci, je obyčejný třináctiletý kluk, který má tu smůlu a žije po pěstounských rodinách. Jednoho dne, když končí škola, si ho a jeho nejlepšího kamaráda Quinta vybere Dirk, aby se trochu pobavil a začne je šikanovat. V tu chvíli se ovšem ozvou výkřiky, skřeky, prostě kravál z prostranství před školou a když ti tři vyhlédnou ven, vidí všude samé zombíky. Rozhodnou se utíkat domů a zjistit, co se děje... Rozdělí se... A to neměli dělat...

Čekala jsem cokoliv. Jak slibují úryvky recenzí jiných čtenářů přímo na obálce knihy, čeká mě napínavý, zábavný, úsměvný a vzrušující příběh. No a byla to pravda. Vůbec bych nevěřila, že se takhle pitomě budu u dětské knihy usmívat.
Je určena čtenářům od osmi let a díky svému zpracování musí bavit snad každého, kdo ji otevře. Připravila jsem pro vás i jednu koláž z fotek, tak pochopíte, o čem teď budu chvilku psát.

Chci trochu přiblížit to zpracování knihy, které mě naposledy dostalo u Illuminae a teď tady. :-) Věřím, že to nebude pro některé žádná novinka, ale pro mě ano a doslova jsem se do tohoto stylu zamilovala. Jde o to, že části příběhu jsou psány normálně, v klasickém textu a hned na to je střídá komiks. Prostě obrázky, které navazují na text předtím a vzápětí ty obrázky opět střídá text. Pro mě tohle byla novinka, nic podobného jsem nečetla a i když se dostávám k různým knihám, i dětským, tak ne, neviděla jsem to! Až tady u Posledních dětí na Zemi.
A navíc, ty komiksové části jsou báječně nakreslené. Vtipné, pochopitelné. Když třeba Jack vysvětluje své svítící boty, tak je obrázek jen jeho nohou, všude kolem tma a jen v pár centimetrech u jeho nohou je světlo. :-) Nebo ti zombíci... ty ilustrace jsou opravdu výborné.

Slíbila jsem nějakou tu koláž pro vás, abyste si to dokázali představit, tak zde ji máte. :-)


Tak co, překvapilo vás to? :-) Mě rozhodně. Nicméně, jdeme dál. Samotný příběh je rozhodně napínavý, četba je určena dětem od osmi let a i když mi přijde, že by z toho mohli mít noční můry, tak ten pocit přebíjí fakt, že přes všechny ty zombíky a příšery se tam také projevuje kopec srandy, hromada přátelství a důvěry, které vyvažují ty horší věci. Takže v jednu chvíli se čtenář bojí, co kde na něj vyskočí nebo jak která situace dopadne a hned poté se raduje, že k tomu pomohl ten a ten, nebo k tomu přispělo to a to. Teď jsem se ani nejlíp nevyjádřila, ale věřím, že jste mě pochopili, co jsem tím chtěla říci. :-)

"Ale já mu říkám, že to nevysvětluje můj pocit v břiše. On odpovídá, že si pletu pocity v břiše s plynatostí, a já mu dávám ránu do paže."

Každopádně je ještě jedna důležitá informace a to ta, že bude vycházet i druhý díl, na který si já brousím drápky a sama ze sebe jsem zvědavá, jak tahle zombie apokalypsa bude pokračovat. Protože se na konci knihy rozloučíme s hrdiny ve chvíli, kdy mají vyhráno pouze z poloviny a ještě mnoho bojů za přežití je čeká.

Rozhodně doporučuji, je to opravdu povedená kniha, skvělý příběh, zajímavý a napínavý. Určitě se bude vašim dětem (a třeba i vám) líbit. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 7. září 2017

(M)Učednice - Ali Land

Autor: Ali Land
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 333

"Navlíkni si kalhoty.
A přes hlavu tričko.
Žádné odmlouvání.
Tvoje oblíbená hra na převlíkanou.
Kluci v klučičím... a holky taky."

Její matka už ve svém domě spáchala několik vražd a nejenom to - v záchvatech pomatení mučí svoji dceru, aby se hrůz účastnila. Matka předtím taková nebyla a měla svoje děti ráda, a Annie matku přese všechno ještě pořád miluje, ale jediný způsob, jak může strašlivým událostem udělat konec, je udat ji na policii. Annie pak dostává v životě druhou šanci. Má novou identitu, jmenuje se teď Milly, a žije v nové, zámožné pěstounské rodině, díky které dokonce začne chodit do prestižní soukromé školy. Jenomže pokračující vyšetřování jí dalšími a dalšími výslechy připomíná tragickou minulost. Milly má být hlavním svědkem obžaloby v soudním procesu s její matkou, který se neúprosně blíží. Otřesená Milly se trápí pochybami - převažují u ní zděděné předpoklady, nebo ji víc ovlivňuje to, co dobrého i hrozného dosud zažila? Dokonce i v novém domově Milly potkávají nesnesitelné chvíle, když ji šikanují její vrstevnice. Napětí se už nedá unést, svědomí v ní bojuje se smrtelným vábením a ona se musí definitivně rozhodnout. Dokáže zapřít matčinu krev a uniknout běsům? Vzepře se našeptávání démonů a zaplatí za to, anebo se stane učednicí své matky?

Ali Land po absolvování univerzity s diplomem v oboru mentální zdraví strávila 10 let jako zdravotní sestra pro děti a dospívající s duševními problémy v nemocnicích a školách ve Velké Británii a Austrálii. Teď je z ní spisovatelka na plný úvazek a žije v Londýně. Její kniha (M)Učednice (Good me, Bad me) byla přeložena do více než dvaceti jazyků.

O této knize se moc nemluví, myslím to tak, že vychází už za pár dní, ale přesto žádný zběsilý marketing, reklamní poutače ani nic jiného. Přitom, na mě působí jako něco, co by si to zasloužilo! Přesně takto si totiž představuji napsaný psychothriller.

Milly je šestnáctiletá holka, která je hlavním svědkem obžaloby proti její matce. Tudíž nová identita, nová pěstounská péče a nový život. Jenže, i když zažila plno hrůz, vypadá to, že od začátku se v novém životě nechytí a bude se historie opakovat, což ona nechce. Navíc v sobě sváří dva pocity, jeden je rád, že její matka je tam kde je, a ten druhý stále hledá mámu, slyší ji všude, hlavně v noci... A její největší strach? Nebýt jako matka...

Když jsem recenzní výtisk obdržela, mile mě překvapila forma, jak je kniha napsána. Docela velký font písma, velmi krátké kapitoly. Tohle jsou velké plusy a když se to spojí s dobrým příběhem, kterým (M)Učednice beze sporu je, tak si můžete být jistí, že děj bude rychlý, mít spád, napínavý a nedá vám vydechnout, dokud nedočtete. A přesně takto to bylo. Když jsem viděla u kamarádky, že přečetla tuto knihu za dva večery, nechápala jsem. Tohle jde? A víte co, jde! Díky autorčinu způsobu, jak mě dokázala upoutat, jsem osobně knihu přečetla za den a půl. V jakékoliv volné chvilce jsem četla, ať už to bylo u vaření, ve vaně nebo na procházce s kočárem. Jinak by mi příběh nedal spát.

"Radí, aby se pevně držela, šeptá jí do ucha, že její život visí na vlásku. Pořádně se k provazu přitiskne, obemkne ho zesláblýma nohama. Jedna noha se jí smekne, ale okamžitě ji přitáhne."

Přiznávám se, že tato kniha mě opravdu dostala do kolen. Pořád jsem si domýšlela nějaké věci, autorka mě nechávala s naprostou lehkostí si myslet, že chápu celou podstatu věci. Ale houby s octem! 330 stránek jsem evidentně nechápala nic a ten konec... Ten mě naprosto dorazil! Bylo to skvělé "rozuzlení" i když nevím, jestli zrovna tohle slovo je to pravé k tomu, co nastalo.

Jestli máte rádi psychothrillery, tak jednoznačně vám (M)Učednici doporučuji. Už dlouho si nikdo s mým "mozkem" takto nepohrál a věřím, že i vám dá kniha zabrat. Není to ovšem nic, z čeho by vám mělo být špatně. Autorka totiž dokázala opravdu hrát jen na pocity a myšlenky, bez krve nebo aspoň tedy s minimem, ale hlavně všechny možné vztahy, ať už rodinné, pěstounské, školní přátelství, i kamarádství dokázala dostat do jiné roviny, přesně do té psychologické, kdy jen jako čtenář přemýšlíte, jestli to tak je nebo vás někdo klame. (Co se ji honí hlavou? )

I když mi na začátku chvilku trvalo, než jsem si zvykla na způsob, jakým je to psáno, protože to hlavní hrdinka jakoby vypráví své matce a místy mi to přišlo fakt na hlavu, tak přesto jsem si to maximálně užila a věřím, že každý, který má tento žánr rád si přijde na své.

Děkuji nakladatelství LEDA za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 6. září 2017

S vědomím konce - Molly Crow

Autor: Molly Crow
Nakladatelství: Klika
Počet stran: 284
Rok vydání: 2017

"Někdo ulítával na botách, jiný na kabelkách, no a já prostě na krajkovém spodním prádle. Vylovila jsem svoje oblíbené rudé a s lehkostí si je natáhla. Škoda jen, že podprsenka k nim byla někde v Mordoru."

Prožila už stovky životů, ale nikdy je vlastně opravdu nežila. Teď, v těle Sally Bakerové, má dost zabíjení a přeje si jediné: být normální. Jenže oheň v jejím nitru stále doutná a čeká na sebemenší zaváhání, aby lidstvu znovu ukázal svou sílu. Sally bude stát hodně sil udržet ho v sobě. A jako by už neměla dost problémů sama se sebou, potká Briana. Prvního muže, který v ní zažehne žár, jaký dosud nepoznala. Dokáže se Sally i přes všechny nové pocity ovládnout, nebo se lidé mají mít opět na pozoru? A co Brian, může vůbec obyčejný smrtelník tenhle ohnivý románek přežít?

Molly Crow se narodila v roce 1988 v Kyjově, a téměř celý život přebývá na Brněnsku. Vystudovala geodézii, ale jelikož ji hledání bodů s pomocí výtyčky pod půl metrem sněhu dostatečně odradilo, zeměměřictví se od maturity nevěnuje. Její vysokoškolské ambice na Fakultě architektury ukončila po dvou letech zkouška ze stavební mechaniky. A nejspíš to bylo dobře, protože k čemu je pěkný domek na papíře, když by ve skutečnosti pravděpodobně spadl. Smířila se s tím, že svoje jméno o titul Ing. arch. nevyšperkuje a vtrhla na pracovní trh. V současnosti přes den pracuje a ve volném čase se snaží psát. Svou prvotinu Bez duše vydala v roce 2010 ještě pod svým dívčím jménem Eva Molíková.

Od autorky jsem recenzovala její prvotinu Bez duše (recenze zde) a ta se mi líbila. Proto jsem byla moc ráda, když mě oslovila s nabídkou její nové knihy k recenzi. Je pravda, že jsem vývoj knihy sledovala na Startovači, kde jsem i přispěla, sice malou částkou (jsem přece jen na mateřské), ale přesto...
Když knihu přinesla pošťačka, byla jsem natěšená a při otevření nechybělo ani věnování, které mi udělalo radost. Velkou, já si na tohle potrpím. :-)

Sally je dívka, která vypadá úplně normálně, ale má tajemství, se kterým se nemůže nikomu svěřit. Které ji v jistých situacích omezuje, ale statečně s ním bojuje. Bojuje silně jen do doby, než se objeví fešný Brian a úplně jí změní život. A to doslova. Všechno se obrátí naruby a Sally se musí vyrovnat s mnoha úskalími, které přináší přitažlivost, touha a láska a hlavně její oheň...

Upřímně, prvních asi 80 stránek jsem v příběhu neviděla nic, co by mě zaujalo. Byla to klasická romanťárna, místy mi Sal lezla na nervy, vadil mi "přenádherný" Brian, nad kterým slečny slintaly a Sal odolávala...
Až se objevila mrtvolka...
A potom to začalo být velmi žhavé! :-) Nemyslím tím jen vztah mezi Brianem a Sally, ale hlavně děj jako takový. Dostal skvělý spád. Konečně se začalo něco dít. Najednou na mě Sally působila dychtivě, nebojácně, jako holka, která se rozhodla bojovat jakýmikoliv pokusy...

Co se mi líbilo, tak byl právě ten vývoj Sally. Ze startu mi přišla jako pořádná puťka a vyklubalo se z ní stvoření, které mělo všechno, co má správná ženská mít. Touhu, chtíč, smyslnost, odvahu, zákeřnost i zlobu. Jak jsem ji neměla ráda, postupem času mi přirostla k srdci.
A ještě něco, to co autorka udělala s koncem příběhu je na pořádný metál! Nečekala jsem to, jsem překvapená, já za tím vším viděla cokoliv, ale tohle opravdu ne - to se podařilo.

"Ještě jednou se na mě tak podíváš a chytnu tě tam, kde naznačuješ, ale i se smaženými vejci jako bonusem!"

Dalším plusovým bodem je styl psaní. Ten mi sedl. Líbily se mi všechny ty narážky, dvojsmysly, přirovnání, které byly použity v knize a také smýšlení hrdinky. Chtěla, ale stále měla zadní vrátka - tohle je věc, jenž by každá žena měla umět, protože když zadní vrátka zavřeme, jakmile polevíme, tak se stane něco nehezkého - ostatně jako v příběhu.

S čím jsem měla trochu problém, tak to byly docela dlouhé kapitoly. Navíc, písmo je docela nahuštěné, okraje téměř nulové, takže to na mě působilo docela stísněně a jako by se to mělo číst těžce... Ač je příběh velmi čtivý a zábavný, celou dobu jsem měla takový pocit... Že to budu číst dlouho, že příběh je dlouhý... Přitom je to svižné a srandovní a zajímavé. Jen můj vnitřní pocit.

I přes počáteční rozmrzelost, která se vytratila jako pára nad hrncem, S vědomím konce rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy, přímé a ironické hlavní hrdinky a nebojí se nějaké té romantiky. Kvůli pomalejšímu rozjezdu ubírám jednu hvězdu, ale čtyři rozhodně nechávám, pro mě je to velké překvapení! :-)

Děkuji přímo autorce, Molly Crow, za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak ji najdete přímo tady nebo můžete kontaktovat samotnou autorku.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 5. září 2017

Ema a jednorožec - Tajemství krystalu - Oldřiška Ciprová

Autor: Oldřiška Ciprová
Ilustrace: Lenka Němcová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 105

"Emi, já ti věřím, vždyť ty nikdy nelžeš. Jenom si myslím, že se ti možná motá sen a skutečnost. Přece by toho jednorožce musel někdo vidět. A byly by toho plný noviny a internet! Někdo by ho natočil a dal ho na youtube," vysvětlovala Barča."

Napínavý příběh z Říše snů! Ema je úplně normální holka, která má stejné starosti jako její vrstevnice. Keira je bájný jednorožec z jiného světa, má kouzelný roh a umí lítat. Tentokrát budou Ema s Keirou zachraňovat celou bájnou Říši snů před vpádem Temnoty. Napínavý příběh plný bájných bytostí a legendárních tvorů, ve kterém se Ema možná dopátrá některých odpovědí, které ji od prvního setkání s jednorožcem nedají spát. Prožijte další úžasná dobrodružství Emy a Keiry, ve kterých budou pomáhat slabším a projeví se síla jejich velkého přátelství...

Oldřiška Ciprová se narodila v roce 1979 v Plzni, kde stále žije. Píše historické romány a knihy pro děti a mládež, navíc je od roku 1998 kmenovou autorkou, režisérkou a herečkou oblíbeného plzeňského divadla Maebh, jehož je i spoluzakladatelkou. Má ráda humor, protože si myslí, že smích je lékem na všechno. Od roku 2001 je vdaná a má patnáctiletého syna Jakuba, který je pro její tvorbu velkou inspirací.
Lenka Němcová se narodila roku 1977. Je ilustrátorka a učitelka malby a kresby na jedné střední škole v Praze. Maminka dvou holčiček. Žije v Chuchli. Má ráda pohádkové knížky, skákání padákem a cestování.

V tomto díle se opět setkáváme s Emou a Keirou, které známe z předchozí knihy. Navíc dostává více prostoru její kamarádka Barča a čarodějnice Aislin plus mnoho dalších bájných postav, jako drak, elfové a hlavně, další bájný kůň. :)


Celý příběh je opět doprovázen krásnými, černobílými ilustracemi, které doplňují děj. Díky tomu si čtenářky můžou představit, jak někteří hrdinové vypadají. Některé ovšem autorky nechávají čistě na naši fantazii. :-)

Můžu říct, že tento díl je více napínavý než předešlý. Protože tady jde o čas, Ema s Keirou musí stihnout hromadu věcí za krátký čas. Hodiny tikají, jim ten čas dochází a pořád to vypadá, že to jednoduše nezvládnou...
Budou muset využít pomoc dalších bytostí, aby měly aspoň nějakou šanci. Nejhorší na tom je, že pokud to nezvládnou, doplatí na to mnohem více lidí, nejen v Říši snů, ale také na zemi.


Písmo v knize je napsáno poměrně velkým fontem, takže se čtenářkám (od sedmi let) bude velmi dobře číst. Kapitoly jsou krátké a rozděleny přesně tak, aby napětí stoupalo. Moc se mi líbilo, jakým způsobem to autorky vymyslely. Příběh a ilustrace dohromady tvoří moc pěkný celek.

Jak už jsem se zmiňovala v prvním díle (recenze zde), tak i tady jen potvrdím svůj názor, že se jedná o četbu pro dívky. Hlavní hrdinka je dívka, její nejlepší kamarádka je dívka a její jednorožec je taky ženského pohlaví. :-)

Každopádně, jak první, tak i tento, druhý díl, doporučuji ke koupi vašim dcerám či sestrám. Mám pocit, že tohle je správná fantasy pohádka, která jim udělá radost. Plno bájných bytostí, napínavý příběh a velké přátelství, které všechno překoná.

Děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 4. září 2017

Peter Sagan: tourminátor - T. J. Millner

Autor: T. J. Millner
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 165

"Z tebe fotbalista určitě nikdy nebude!" řekne s úšklebkem a pošle ho driblovat k postranní čáře. Peter poslechne, ale ať se snaží jakkoliv, Karol ho nenechá na pokoji."

Fascinující životní příběh jedinečného talentu, který na sebe dokázal strhnout pozornost celého cyklistického světa svou nesmírnou houževnatostí, úspěchy na závodech i osobitým humorem. Peter Sagan se stal fenoménem, který už dávno překročil hranice Slovenska a svými výkony se nesmazatelně zapisuje do historie sportu. Podle odborníků patří k největším osobnostem současné světové cyklistiky.

Když jsem zjistila, že bude tato kniha vydána, byla jsem fascinována. Já, jako velká fanynka Sagana, jsem ani nedoufala, že něco takového se mi dostane do ruky.
Na konci knihy autor vysvětluje, že některé věci si trochu přetvořil k obrazu svému, něco vymyslel, nějaký ten dialog či větu, protože tato kniha je příběh o Peterovi a žádná přesná biografie, která by do puntíku splňovala kritéria tohoto žánru.
A já s autorem souhlasím. Jakmile jsem se začetla, byla jsem trochu na rozpacích, ale zase musím říct, že jako fanynka Petera jsem se bavila. Znáte pohádky bratří Grimmů? Tak tohle je pohádka bratrů Saganů. :-)

Kdyby si tuto knihu vyhledal expert na cyklistiku, který bude čekat údaje pomalu i o počasí daných etap, tak bude zklamaný. Bude to brát jako brak. Ale pokud to bude číst fanoušek tohoto borce, přečte si velmi milý příběh o tom, jak se dostal k cyklistice, jak se dostal k velkým závodům. Místy jsem se usmívala a když jsem znovu "prožívala" jeho triumf mistra světa v Richmondu, cítila jsem stejnou euforii jako tehdy u televize. Jo! Je to prostě borec!


Na fotce můžete vidět, že opravdu jsem blázen. :) Zelené tričko jsem si koupila přímo na Champs-Elysée, když jsme jeli na závěrečnou etapu Tour de France s přítelem. Podpis jsem ukořistila jako těhotná v Kyjově, na MR Česka a Slovenska (mám i fotky, ale při těhotenství se mi zvětšily všechny proporce, tak se tím moc chlubit nechci) :-)) Známky byly vydávány na Slovensku a já zaúkolovala kamaráda ze Slovenska, že je prostě musím mít a kartičku jsem dostala od bývalé kolegyně z práce, která se zná s nějakou částí jeho rodiny. Aspoň vidíte, že kniha je opravdu v dobrých rukou, teď ještě ukořistit podpis do ní. :-)

"Pokud jste dočetli až sem, znamená to, že vás příběh Petera Sagana zaujal stejně jako mě. Sagan mě prostě baví. A tím chci říct, že se mu obdivuji, že mu fandím, že mu držím palce a že si pokaždé okusuji nehty, když ho vidím závodit."

A teď zpátky ke knize samotné. Autor mi mluví z duše podle toho, co si můžete přečíst v úryvku výše. Ti, kteří mají rádi "jen" Sagana, sledují cyklistiku kvůli něj, tak je kniha pro ně jako dělaná. Zasmějete se, užijete si jeho vítězství i prohry a možná se dozvíte informace, které jste netušili. Já třeba nevěděla jak se jmenuje jeho maminka a netušila jsem, že fakt chtěl být fotbalistou. :-)
Navíc, kniha je psána poměrně velkým fontem, tudíž 160 stránek slupnete jako malinu a jsou tam fakt mooooc hezké fotky tohoto chlapa, takže... utřít sliny a číst dál. :-)

Samozřejmě se tady ale objevují také faktografické údaje. Například jsou zmiňovány některé etapy ať už je to z Vuelty či Tour se svými vítězi. Je to směrováno primárně k Petrovi, ale i přesto se poohlídneme, kdo jej třeba porazil ve spurtu, o kolik vteřin, jak vypadala jeho závodní dráha v cyklokrosu a podobně. Není tam takových informací mnoho a právě pro to je to velmi čtivé. Je to opravdu spíše taková pohádka, splnění životního snu jednoho slovenského kluka, který měl (a má) rád kolo.

Za sebe doporučuji, ale opravdu jen těm, kteří čekají příběh. Pokud hledáte spíše fakta, tak tohle nebude to správné. Za mě je to kniha pro všechny fanynky a fanoušky tohoto Tourminátora. A taky pro všechny sběratele podpisů, mít v knize jeho podpis je nyní moje priorita. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady máte přímý odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 3. září 2017

Maminčin mazánek - Sarah Flint

Autor: Sarah Flint
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 264

"Bakterie, které se za normálních okolností vyskytují ve střevech, se začnou rapidně množit a trávicí enzymy začnou trávit vlastní tělesnou tkáň. Za předpokladu, že je tělo nedotčené, se hmyz objeví velmi záhy, jelikož je velmi citlivý na zápach rozkladu. Mouchy nakladou vejce do poraněné kůže a tělesných otvorů - nosu, uší a úst - a vylíhnou se červi."

Sleduje...
Vyčkává....
Kdo je na řadě?
Tento thriller o precizním sériovém vrahovi není pro slabé povahy. Musíte být připraveni na šok! Ideální pro fanoušky Angely Marsons.
V hrobě v lese jsou pohřbeny matka s dítětem. Ale jeden z nich je naživu, druhý je mrtvý. Detektiv Charlie Stafford je přiřazena ke svému šéfovi Geoffreymu Hunterovi, aby mu pomáhala s tímto případem, kde matky a jejich děti beze stopy mizí. Ztrácí se čím dál více párů a tlak na oba sílí. Podezřelý je dopaden, ale je to skutečně on? Dokáže Charlie zastavit sadistického vraha, jehož jediným přáním je potrestat ty, kteří udělali chybu? Nebo se ona sama nevědomky stala obětí?
Nová série s členkou Londýnské metropolitní policie Charlotte Charlie Stafford v hlavní roli je tu!

Sarah Flint je pseudonym britské autorky, která 35 let pracovala u Metropolitní policie. Práce policistky se stala jejím posláním. Mezitím se však roky snažila prosadit jako spisovatelka, a když od svého vydavatele obdržela smlouvu, rozhodla se svou kariéru u policie ukončit a začít se naplno věnovat psaní. Ve svých příbězích čerpá z mnoha skutečných případů, na jejichž vyřešení se během své služby podílela. Maminčin mazánek vyšel v roce 2016 a je její prvotinou. Její druhý detektivní příběh Trophy Taker vyšel v roce 2017.
Sarah ráda čte a pilně se připravuje na svou velkou výzvu: výstup na Kilimandžáro. Žije a pracuje v Londýně s partnerem a třemi dcerami.

Charlie a Hunter jsou dva detektivové, které si musí oblíbit naprosto každý čtenář. Mají správnou míru všeho, co má policajt mít, od empatie až po ironii. Jsou dokonalá dvojka, aspoň mi to tak přišlo. Doplňovali se navzájem a rozuměli si i beze slov.
Když se ztratila první lidé, ještě neměli tušení, s kým mají tu čest. Poté se frekvence ztrácejících se lidí začínala stupňovat a oba byli nuceni okamžitě a tvrdě se zakousnout do případu, protože šlo o životy... Podezřelého měli, ale je to on?

Ze začátku jsem si čtení sice užívala, ale neviděla jsem v knize nic víc, než jen další dobrou detektivku, kde mě bude zajímat, jak rychle policisté vyšetří případ. Do poloviny příběhu jsem sice byla napnutá, ale nebyla jsem nijak nedočkavá nebo nervózní. Bylo zde i pár postav, které mi vysloveně pily krev a já se nemohla dočkat, až se jim něco zlého stane - jestli teda vůbec. Ale pořád nepřicházel žádný wow efekt, abych byla nadšená, jaká to kniha se mi dostala do rukou.

Za polovinou se stalo něco, co jsem už nečekala a Maminčina mazánka přečetla na jeden zátah (ještě, že mám hodné dítě, které chodí spát o půl sedmé večer a já nemusela přestat číst :-)). Protože ať se stalo, co se stalo, jestli si autorka dala redbull či něco jiného, kniha dostala úplně jiný spád a mě naprosto pohltila. Nevěřila jsem, jaké další informace jsem dostávala naservírované a byla jsem totálně odrovnaná. A ten konec? No, ty bláho!

"Srazil mě na zem a vylil mi na hlavu svůj drink. Byla jsem celá mokrá, třásla se a plakala, ale pořád byl velmi rozčilený. I šéf byl rozčilený. Oba na mě křičeli. Pak přišel další muž. Zdálo se, že ty dva zná, řekl, že to se mnou vyřídí."

Snad jediné, co se mi nelíbilo, tak byly jisté úryvky, které byly vrcholem zvrhlosti a hnusu. Bez toho bych se obešla, ale myslím si, že do příběhu patřily. Ovšem, nic pro mě. Nejsem žádná slabá povaha, ale čeho bylo moc, toho bylo příliš a někdy jsem se měla chuť zhnuseně obrátit od knihy.
A na druhou stranu, co se mi líbilo, jak autorka dokázala popsat chvilkové situace obětí sériového vraha, protože bych ji uvěřila asi všechno. Uměla jsem se vcítit do jejich pocitů, kterých popsáno nebylo mnoho, ale i ta trocha, spolu s dějem samotným, stačila, abych byla téměř sražena na kolena.

Celý příběh se mnou zamával, přes klidnější začátek se mnou zamával jako vlajkou na prvního máje a já nevěděla, zda se smát nebo brečet. Ten blázen, co to všechno provedl, je doufám jen fiktivní, smyšlená postava, která nikdy v životě nespatřila světlo světa. Protože už jen ta představa je naprosto příšerná a vlastně nepředstavitelná. Ovšem kdo ví... Jestli autorka opravdu čerpá ze svých zkušeností u policie, tak potěš koště...

Je to první díl ze série a já můžu zodpovědně říct, že druhý si nenechám ujít. Líbil se mi styl autorčina psaní, líbil se mi překlad a členění kapitol, které byly dost krátké a díky tomu ten děj ještě rychleji ubíhal.

Určitě doporučuji všem, kteří mají rádi detektivky, thrillery, psychologické thrillery a všechny tyto druhy četby. Pro mě osobně to byl třeba horor. Není to nic pro slabé povahy a věřím, že na toho, kdo za všechno může, jen tak nepřijdete. To rozuzlení bylo pro mě obrovské překvapení.

Děkuji nakladatelství Omega za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 2. září 2017

Ema a jednorožec - Kouzelný roh - Oldřiška Ciprová

Autor: Oldřiška Ciprová
Ilustrace: Lenka Němcová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 107

"To by bylo bezva," uculila se Ema a vzala si tablet, který ležel na policí za židlí, aby si zahrála diamanty. "Emo, okamžitě to polož!" rozčílila se maminka.

Ema je úplně normální holka, která má stejné starosti jako její vrstevnice. Keira je bájný jednorožec z jiného světa a je zakletá, protože byla velmi namyšlená a pyšná. Jediná Ema může její kletbu zlomit, ale neví jak... Mezi Emou a Keirou začíná neobyčejné přátelství a prožívají spolu úžasná dobrodružství. Podaří se Emě vysvobodit Keiru ze zakletí?

Oldřiška Ciprová se narodila v roce 1979 v Plzni, kde stále žije. Píše historické romány a knihy pro děti a mládež, navíc je od roku 1998 kmenovou autorkou, režisérkou a herečkou oblíbeného plzeňského divadla Maebh, jehož je i spoluzakladatelkou. Má ráda humor, protože si myslí, že smích je lékem na všechno. Od roku 2001 je vdaná a má patnáctiletého syna Jakuba, který je pro její tvorbu velkou inspirací.
Lenka Němcová se narodila roku 1977. Je ilustrátorka a učitelka malby a kresby na jedné střední škole v Praze. Maminka dvou holčiček. Žije v Chuchli. Má ráda pohádkové knížky, skákání padákem a cestování.

Pokud máte doma holčičku, která má ráda příběhy, kde hlavní roli hraje holčička a kůň nebo jednorožec, tak tohle je trefa do černého. Ideálně pro čtení slečen od sedmi let, kdy hlavní hrdinka jim bude vrstevníkem, té je šest let. Zažívá velké dobrodružství a zjišťuje, že není obyčejná, tuctová holka, ale má velké nadání, které ji může změnit život.
Všechno začíná ve chvíli, kdy se ji ve snu objeví jednorožec Keira a začne s ní mluvit. Od té doby na něj Ema nemůže zapomenout a jednou, když odjíždí na prázdniny k babičce objeví jejího nového koně, který je celý bílý a jedině Ema na něj smí sáhnout...


Tato kniha je opravdu určena dětským čtenářům. Nemyslím si, že by se klukům nelíbila, ale primárně cílí na dívky ve věku od sedmi let. Celý příběh je doprovázen ilustracemi, které jsou velké i malé, ale vždy svým způsobem doplní příběh v pravou chvíli, což se mi líbilo a vnímala jsem to tak. Například když jednorožci steče slza, protože smutní, hned na další stránce byl obrázek hlavy a slzícího oka. :-) Snad mě chápete. :-))

"No a prostě v jednom těch světů žijou bytosti, co my známe jen z pověstí a pohádek, ale tam v tom světě jsou skutečný. Jenže tím, jak lidi ty bájný bytosti lákají a pořád dokola se o nich píše a natáčí se filmy a tak, tak ten paralelní svět Říše snů je s tím naším nějak propojenej."

Téma příběhu je naprosto pohádkové. Všímám si, že jednorožci jsou oblíbenou pohádkovou postavou a když autorka propojila svět říše snů s realitou, vznikla zábavná a napínavá kniha, kterou určitě malé slečny neodloží, dokud nedočtou.


Písmo je většího formátu a kapitoly jsou krátké. Pro čtení dětí ideální. Už obálka působí na první pohled jako něco, co děti přitáhne, protože... zase jednorožec! :-)

Určitě doporučuji koupit vašim dcerám či sestrám, bude se jim to líbit. A za nedlouho bude následovat recenze na druhý díl Emy a Keiry, takže pokud se rozhodnete koupit tento první, víte, že máte jistotu dalšího dárku a nemusíte přemýšlet, co koupit. :-)

Děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a pokud chcete knihu koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 1. září 2017

Pax, můj liščí přítel - Sara Pennypackerová

Autor: Sara Pennypackerová
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2017
Počet stran: 293

"Sníh na zemi kolem stodoly byl slehlý mnoha stopami, zvířecími i lidskými. Vzduch čpěl bohatou vůní hlodavců. Naše matka zamířila ke škvíře mezi dřevěnými prkny dole u země, my ji následovaly v odstupu několika ocasních délek."

Od chvíle, kdy Petr zachránil Paxe jako malé lišče, z nich byli nerozluční přátelé. Jednoho dne se však stane nepředstavitelné: Petrův otec vstoupí do armády a přinutí ho vrátit lišáka do volné přírody. V dědečkově domě, pět set kilometrů od domova, si Petr uvědomí, že není tam, kde má být - s Paxem. A tak se, poháněný láskou, věrností a žalem, vydává navzdory blížící se válce na dalekou cestu, aby se se svým přítelem opět shledal. Ani Paxovi, který neochvějně čeká na svého chlapce, se však nevyhnou nebezpečná dobrodružství a překvapivá odhalení...

Sara Pennypackerová se narodila 9. prosince 1951 v  Massachusetts. Když byla malá, milovala čtení, zahradničení, procházky na pláži, jízdu na kole, dostávání dárků a koláče. A tohle má ráda do dnes. Miluje knihy a také umění, je nejšťastnější, když se těmto věcem může věnovat. Čas tráví mezi Floridou a Massachusetts, kde se cítí pohodlně, aby mohla psát.
zdroj: autorčiny stránky

Petr je dvanáctiletý chlapec, který od sedmi let vychovával a žil v souznění s liškou, kterou pojmenoval Pax. Neměl maminku a jeho otec musel narukovat do války. Takže pro Petra začalo to nejhorší období, odstěhoval se 500 kilomentrů daleko k dědečkovi a Paxe musel vypustit do volné přírody.
Hned první noc se ale rozhodl, že Paxe nemůže nechat tam, kde ho donutil otec jej opustit a vydává se na dlouhou pouť, aby jej našel a byli zase spolu...

Už když jsem si četla anotaci této knihy, bylo mi tak nějak jasné, že kapesníky budou potřeba. A ono to tak skoro bylo. Celý příběh je protkán velmi smutnými momenty a když jsem se začetla, měla jsem na krajíčku.
Kniha je napsána ze dvou úhlů pohledu. Tím prvním je Petr, kde se dozvídáme, co všechno musel protrpět a jakým způsobem dělá všechno pro to, aby se znovu shledal se svým kamarádem.
Druhý pohled je povídání Paxe, který dlouhou chvíli čekal na stejném místě, kde jej Petr nechal, ale po nějaké době byl nucen místo opustit a objevovat i něco nového. Střídá se kapitola Paxe a Petra, přitom je všechno napsáno srozumitelně a jako čtenář jsem nemusela přemýšlet, kde skončilo čí vyprávění a plynule jsem pokračovala dále v příběhu.

I přesto, že má kniha skoro třista stran, přečetla jsem ji za jeden den. Písmo je větší, navíc jsou na některých stránkách ilustrace, které okořenily celý příběh a tak není problém tuto knihu dát za den. Samozřejmě, pokud ji budou číst děti (trochu odrostlejší), tak rychlé to nebude. Ovšem příběh je to nádherný a stojí za to.

"Jablka někdy padají velmi daleko od stromu."

Když bych měla vypsat ty nejdůležitější body této knihy, byly by to důvěra, přátelství, odvaha, touha, věrnost, ale také strach, smutek, nepochopení. Možná díky tomu, že se jedná o přátelství mezi liškou a člověkem to na mě působilo ještě více dojemněji, protože přece jen ta němá tvář vám nemůže říct, co se děje, nedokáže pochopit některé činy nás, jako lidí.

Líbilo se mi, jakým způsobem autorka dokázala emoce popsat v příběhu. Jak zvládla napsat události, které jsou obyčejné a dějí se téměř denně tak, abych se nad tím zamyslela. Já hlavně nezapomenu na Skrčka! :-)

Pax, můj liščí přítel je kniha, kterou bych doporučila dětem od dvanácti let. Myslím si, že v tom věku už pochopí, o co v příběhu ve skutečnosti jde, že když člověk chce, musí pro to něco udělat.
Ale také ji doporučuji dospělým, je čtivá, příjemná, sice smutná, ale i veselá. Ono se říká, že přátelství s němou tváří je pravé přátelství a na tom něco bude, ať už je to pes, kočka nebo třeba liška.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady máte přímo odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Odměna za recenzi aneb jsou tyto recenze opravdu přínosem?

Ahoj přátelé a momentálně i vrby moje,

jak jsem tak koukala, ještě nikdy jsem nepsala článek, který by byl jen vykecávací. Ale mám pocit, že v tuto chvíli mi to opravdu bodne, potřebuju se někomu vykecat a komu jinému, než vám, že jo? :-)  Možná si proti sobě poštvu nějaké lidi, ale musí to ze mě ven. :-)

Všichni si myslí, že my blogeři píšeme recenze jen za něco. Nevěří tomu, že by nás to mohlo bavit, že milujeme čtení a recenzování je jen příjemný způsob, jak přijít k novinkám, které se na českém trhu objeví a ve velké míře jsou drahé jako kráva (pardon za ten výraz, ale je to prostě tak). Teď jsem nedávno stála v Dobrovském, koukala se na jednu knihu, otočila, kolik za ni a když jsem viděla cenu 499,-Kč, tak už si ji přečíst nechci...
Ale mé přemýšlení nad cenama by bylo na jiný článek, teď se chci věnovat takovému, trochu nešvaru, který se objevil...

Jednoho dne jsem brouzdala po stránkách Megaknihy.cz, protože jsem si chtěla objednat dva díly do série, které mi chybí. A našla jsem, že mají měsíčně opakující se akci, že odmění 25 nejaktivnějších recenzentů, kteří jim na stránkách ohodnotí knihy. Recenze musí mít minimálně 400 znaků. No co, recenzuji tady knihy, ověřila jsem si emailem, že můžu "okopírovat" své starší recenze z blogu, tak jsem se do toho pustila.

První místo získá dva tisíce! korun na knihy, což je opravdu velké lákadlo. I druhé a třetí místo - ti mají po tisícovce. Tak jo, jdu na to.

Pamatuju si, jako by to bylo dnes, po zveřejnění recenze na blogu si druhý den sednu k webu Megaknih a jaké je mé překvapení, že má recenze už tam je, ale vložena nějakou slečnou. Rozjel se kolotoč emailů, řešení případu mezi blogery a objevilo se více poškozených touto slečnou. Chápu, že ty peníze jsou lákadlo jako nic jiného, ale je nutné vydávat cizí věci za své? Kopírovat umí každý, ale někdo se na ty recenze nadřel, přemýšlel co napsat a jak a jiný udělá ctrl - c a ctrl - v a hned je blíže ke dvoum tisícům...
Když se tohle řešilo, pan IT technik mi odepsal, že na konci měsíce se recenze kontrolují, autoři okopírovaných jsou upozorněni a tyto recenze odstraněny. Opravdu má MOJE recenze celý měsíc být přiřazena někomu jinému? Celý měsíc?
Dobře, vysvětlení nepřišlo pořádně žádné k tomu, řešilo nás to více, zahltili jsme pánovi email a stejně to šlo do ztracena... Oni ti kopíráci budou a budou dál...

Potom mě zaráží na těchto "soutěžích" další věc - našla jsem tam slečnu, která napsala snad ke každé novince komentář. Je to čtivé, je to fajn, líbilo se mi to a bla bla bla... Dobře, může číst jako fretka a to by znamenalo, že má minimálně 30 knih přečtených za jeden měsíc! Tohle jde? Tohle je pravda? Jak potom můžu takovýmto recenzím na webu věřit, že ta kniha je opravdu dobrá nebo naopak, že je odpad?
Tyto weby, mluvím v množném čísle, protože podobnou soutěž rozjel web Dobrovský, vydělávají na návštěvnosti, hromada lidí je online co chvilku a pořád někde něco píšou, říkají si to mezi sebou a v tuto chvíli mají stoprocentně zaregistrovaných mnohonásobně více lidí, než měli před spuštěním soutěže. Tohle je jejich plus.

Ale pro čtenáře, který neví nebo váhá, zda si knihu koupit či nikoliv, je to bohužel na prd. Protože když si někdo vymýšlí jaká kniha byla, jen proto, aby získal body... Ten kupující to nevidí a potom se může hodně divit...
Samozřejmě, narazila jsem na spoustu lidí, kteří psali naprosto super recenze a věřila jsem jim to. Ale potom tam byli takoví, kterým jsem nevěřila... no, ani nos mezi očima... Ale to jen díky tomu, že se už nějakou dobu mezi blogery pohybuju a znám pár knih a různé názory na ně...

A proto si říkám, jestli tyto recenze jsou smysluplné? Jestli mají přínos? Dle mého názoru spíše škodí, kdo chce, ať tu recenzi tam napíše, a kdo nechce, nebo nemá na to vlohy, ať to nedělá proboha jen proto, aby získal peníze na knihy... Potom je to opravdu o ničem...

No, měla jsem potřebu se vykecat, vykecala a přeji pěkný páteční večer a fajn začátek víkendu!
Pokud na to máte nějaký názor, budu ráda, když se o něj podělíte do komentářů i kdyby měl být jiný než můj a taky, líbilo se vám tohle číst? Že bych sem tam, když se naštvu nebo rozohním, něco takového napsala? :-))

Daramegan