Lískový les - Melissa Albert

Autor: Melissa Albert
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

"Ve spánku se sny mohou proměnit ve skutečnost..."

Fanoušci Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti a Dětí krve a kostí se ztrácí v Lískovém lese...
Sedmnáctiletá Alice a její máma strávily většinu společného života na cestě, s neobyčejnou smůlou v patách. Když však Alicina babička, podivínská spisovatelka temných pohádek, zemře o samotě na svém pozemku - Lískovém lese - teprve tehdy Alice pozná, jak velkou smůlu může mít.
Její máma je unesena bytostí, která tvrdí, že pochází z drsného nadpřirozeného světa babiččiných pohádek.
Jediným vodítkem je vzkaz, který ji zanechala máma: "Drž se dál od Lískového lesa." Jenomže pokud chce Alice získat svou matku zpět, musí se právě na ono zapovězené místo vydat, a poté proniknout do světa, kde babiččiny pohádky začaly...

Melissa Albert pochází z Illinois a žije v newyorském Brooklynu. Lískový les je její románová prvotina, která se stala bestsellerem New York Times. Říká o sobě, že pořád čte a občas píše.

Lískový les je přesně ten typ knihy, kterou si užijete od začátku do konce. Pořád se něco děje, tajemství vyplouvají na povrch pomalu, stránku za stránkou a vy doufáte, že to všechno dobře dopadne. Prostě a jednoduše, musí! :-)

Alice je sedmnáctiletá holka, která se svou matkou nikde nevydrží dlouho. Co chvíli se stěhují a hodně času tráví v autě. Musím říct, že mi byla sympatická jako postava už jen tím, že nemrčela a ač byla docela vzteklá, dokázala se ovládat a to nucené stěhování v pohodě zvládala. To, co je nutilo pořád kočovat byl fakt, že se jim stávala docela divné věci a když k tomu došlo, její matka zavelela, že je nutná změna bydliště.
Jednoho dne se však něco změnilo. Přišel dopis, který Alice nedokázala tak úplně rozluštit, ale matka ji nic nevysvětlila. Místo toho si našla chlapa a zůstaly na jednom místě. Alice očekávala nějakou pohromu, která je bude nutit se opět stěhovat, ale nic takového nenastalo. Může za to ten dopis? Ale co v něm bylo?
Po nějaké době je její matka unesena do Lískového lesa a Alici začíná mnoho věcí docházet... A vydává se na strastiplnou cestu do tajemného, temného a zlého Lískového lesa...

Nejdříve k hrdinům příběhu. Protože se zde setkáte s pár lidmi, kdy vám někteří polezou krkem, některé si oblíbíte, ale stejně i ti, co se vám nebudou zamlouvat mají takovou roli v ději, že vám tím krkem nepolezou dlouho. Autorka si dala tu práci a vymyslela charaktery, které ač byly jízlivé nebo intrikářské, přesto jsem je neodsuzovala, nehanila a líbily se mi.
Samozřejmě je nejdůležitější Alice, která na mne od začátku působila mile a jako hlavní hrdinka mi naprosto vyhovovala. A i když se začala dozvídat věci, které ji nebyly po chuti, i tak zvládala zachovat důstojnou tvář a to mi bylo "po chuti".

Čeho si ovšem na knize všimnete jako první, tak je jisto jistě obálka. Je fakticky krásná. Povedla se a grafika, která vás čeká uvnitř,  naprosto odpovídá příběhu. Když se začtete, začnou vám dávat smysl i obrázky, které na obálce jsou - jako je kost, ptačí klec, hřeben... Když jsem dočetla, byl to takový příjemný pocit, jakmile jsem se podívala na obálku a dala si ty věci do spojitosti s příběhem.

"Je to tvoje chyba, Alice," oznámila mi Katherine. Sehnula se k Ellerymu, sebrala zašpiněný nůž a podala mi ho. "Teď je řada na tobě. Zabij se."

Lískový les je sice kniha, která je doporučována mladším čtenářům, ale podle mě neurazí i starší čtenáře, kteří si užívají fantasy žánr. I přesto, že hrdinové nemají ještě ani dvacet let, chovají se na svůj věk velmi sympaticky a bez přehnaných pubertálních chvilek, takže určitě nebudou vadit i těm dospělým. A co se týče samotného příběhu, kniha je sice přirovnávána k Sirotčinci, ale pro mě to bylo zcela něco jiného. Jinak kouzelného a jinak nadpřirozeného. Ale i přesto je Lískový les neméně dobrý jako Sirotčinec. Myslím si, že tady máme další příběh, který bude adeptem na filmové zpracování.

Pokud tedy můžu doporučit, tak nejen pro fanoušky Sirotčince, ale pro všechny, kteří mají rádi fantasy žánr pro mládež, to jsou přesně ty knihy jako Harry Potter, Nikdyuš nebo třeba Caraval. Autorka si totiž vymyslela svůj vlastní svět v podobě Lískového lesa, kam by se mnoho z nás určitě chtělo podívat. Já tedy určitě a myslím si, že po dočtení mi dá mnoho lidí za pravdu. A že budeme pořádat hromadné výlety do lesa a hledat společně právě ten Lískový.

V příběhu najdete spoustu tajemství, temných scén i zlých záporáků, přesto se dočkáte i romantických chvilek a hlavně pár překvapení, které vám můžou vyrazit dech. Já si čtení užila od začátku až do konce a jsem vážně ráda, že jsem objevila další svět, který budu obdivovat. Doufám, že s Alicí jsem se neviděla naposledy, i přesto, že její příběh byl změněn a ukončen...

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji knihy Dobrovský, kde si Lískový les můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Příšerné tchyně - Anna Jansson

Autor: Anna Jansson
Nakladatelství: Edice knihy Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 368

"Zbytek večera čte Judith u krbu nahlas svou rozepsanou knihu. Magnus a já neochotně předvádíme vrahy a oběti v různých situacích. Chce vědět, jaké stopy po úderech a úchopech prstů by oběť měla, kdyby na ni vrah zaútočil zpoza závěsu, povalil by ji na zem břichem dolů a snažil by se ji škrtit. Vypadá to, že spisovatelé detektivek pracují tímto způsobem."

Z pohádek známe povětšinou zlé macechy. Ve skutečnosti by se měl člověk mít na pozoru spíše před tchyněmi. To napadá Angeliku Lagermark v těch hroších chvílích. Před půl rokem chytila na svatbě kytici a vlastní svatby měla plnou hlavu, ale teď si už není tak jistá. Je Magnus ten, s kým chce strávit zbytek svého života? S jeho matkou Judith, která se k Angelice nečekaně nastěhovala kvůli vytopení vlastního bytu vodou z prasklého akvária, zbytek života rozhodně strávit nechce.
Angelika provozuje kadeřnický salon na Gotlandu, ovšem ve skutečnosti se věnuje ještě jiné činnosti: pomáhá lidem najít lásku. Nikdy není náhoda, vedle koho se v Salonu d´Amour posadíte. Jedná se totiž o pečlivě naplánované setkání. A samozřejmě nikdy není pozdě na nalezení toho pravého.

Anna Jansson vyrůstala s knihami. Všechny, které napsala - kriminální romány, dětské knihy i literaturu faktu - jsou prostoupeny duchem pohádkových příběhů. Mnoho let pracovala jako zdravotní sestra. Její prvotinou byly příběhy lidí, které potkala v nemocnici. I do kriminálních příběhů dokáže vložit současné etické problémy, týkající se vztahu lidí k životu a smrti. Kromě psaní románů pořádá také přednášky o etických otázkách zdravotní péče a na toto téma napsala řadu knih.

Příšerné tchyně je kniha, jenž volně navazuje na předchozí s názvem Bohyně osudu ze salonu            d´Amour. Musím říct, že první díl se mi moc líbil, ke druhému jsem přistupovala opatrně a i přesto, že mě nezklamal, není to nic, u čeho bych byla nadšená, ale za přečtení určitě stojí, obzvláště máte-li za sebou první díl.

Angelika dále pokračuje ve svých dvou činnostech. Tou první je vedení kadeřnictví, kdy stříhá "obyčejné" lidi a s druhou pracuje na osudech lidí a snažit se je spojit ve společnou, láskyplnou cestu životem. Vše plyne jak má až do chvíle, kdy se její potencionální tchyně dostaví na práh jejího domu a chce ubytovat. Když rozpovídá své kamarády, přátelé i zákazníky, zjistí, že tchyně jsou zlem všude. Ať už menším nebo větším, nikdy to s nimi není ideální. Do toho se začne ozývat žárlivost, Regina ji oznámí smutnou událost, tchyně zlobí i na veřejnosti... Všechno se začíná hroutit, ale to by nebyla Angelika, aby se všemu špatnému nepostavila čelem...

Jak jsem psala už výše, Příšerné tchyně rozhodně není špatná kniha. Ale tak nějak jsem tušila, jak všechno dopadne. I když zde bylo pár věcí, které mne překvapily, tak stejně to bylo lehce předvídatelné. Ale zase si myslím, že autorka nechtěla čtenářům podat napínavý, dechberoucí příběh, ale romanticky laděnou, odpočinkovou knihu, která vám vykouzlí úsměv na tváři nebo nějakou tu slzu v oku.
Za co jsem ráda, tak jsou charaktery Magnuse a sester Angeliky, které jsem mohla více poznat. A také Rickyho. Ten se pořád rozvíjí a konečně se dočkal toho, co chtěl už od začátku! :-) Určitě tam není postava, která by mi jako v prvním díle Generál lezla na nervy, což mě jen podpořilo v tom, abych na vlnách této knihy pomalu plula mimo realitu a užila si čtení bez sebemenšího vyrušení.

"První ranní zákazníci dnešního dne jsou, jak pracovně říkáme, běžní zákazníci. Nechají si upravit vlasy a zaplatí. I tak ale nenápadně vyzvídám, jestli nepotřebují pomoc v lásce nebo v jiných životních problémech. Pokud je třeba osud trochu popostrčit správným směrem, zapíšu si to do diáře."

Co se mi líbí na autorčině psaní, tak je způsob, jak dokáže psát o charakterech lidí, aniž by do toho zabředávala nebo používala různé odborné výrazy. Z obyčejného povídání o někom se dozvíme vše potřebné, abychom si o něm utvořili obrázek a nemusíme číst sáhodlouhé niterní popisy a pocity, které by nás k tomu dovedly.
Díky tomu je celý příběh celistvý, působí klidně, mile a děj tak nějak pomalu, ovšem jistě, plyne. Začala jsem číst a najednou jsem zjistila, že jsem za polovinou. Je to i proto, že jsem při čtení měla pocit, jako bych si četla o kamarádech, jako bych četla něčí deník či dopis, který mi píše kamarádka o tom, co, kde, kdy a kdo.

Pokud se vám do rukou první díl nedostal, ale máte tento, myslím si, že to vašemu zážitku ze čtení příliš neublíží, ale abyste získali ten maximální účinek celého příběhu, doporučuji vám přečíst i předchozí knihu. Zvlášť kvůli některým postavám, které se postupně vyvíjejí a také kvůli samotné Angeliky. Někdy totiž její myšlenkové pochody nejsou od věci a i když má toho hodně za sebou, dává naději všem, nejen svým zákazníkům, ale také čtenářům, že vše může dopadnout dobře, jen je třeba chtít.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji knihy Dobrovský/Edice knihy Omega a knihu si můžete zakoupit: Příšerné tchyně.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Lži, dokud můžeš - Mary Kubica

Autor: Mary Kubica
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 450

"A tak jsem si neuvědomil, že právě nastal začátek mého konce."

Claře Solbergové se v jediném momentě zhroutí celý svět. Její manžel a čtyřletá dcera havarují v autě. Zatímco Maisie z ní až zázračně vyvázne, Nick umírá. Policie označí havárii za nezaviněnou nehodu...
Za několik dní má Maisie první noční můru, po které Clara začne pochybovat o tom, co se skutečně toho osudného odpoledne odehrálo. Drtí ji soukolí zármutku a pochybností a stává se posedlá myšlenkou, že Nickova smrt nebyla jen nehoda. Vydává se na zoufalou cestu za pravdou.
Kdo by stál o Nickovu smrt? A proč? Clara se nezastaví před ničím, aby ke svému cíli došla - a při svém hledání pravdy se vplétá do spletité pavučiny tajemství a zrady...

Mary Kubica je autorkou světových bestsellerů Hodná holka a Andílek. Studovala na Miami University v Oxfordu ve státě Ohio, kde získala magisterský titul v oboru Dějiny a americká literatura. Žije nedaleko Chicaga s manželem a dvěma dětmi.

Od autorky mám přečteny zatím všechny knihy, které vyšly u nás v ČR. A proto si myslím, že dokážu ohodnotit, která je dobrá a která ne. Lži, dokud můžeš je rozhodně dobrá kniha, která stojí za přečtení, ale mám pocit, že je pomalejší v rozjezdu, než všechny ostatní. Měla jsem problém se do příběhu začíst, možná i z toho důvodu, do jaké životní situace se dostala hlavní hrdinka a jak to prožívala.

Clara se pár dní, po narození druhorozeného syna dozví, že její dcera s manželem Nickem měli autonehodu. V místě, o kterém se všeobecně ví, že je nebezpečné a pokud člověk šlápne na plyn, může se stát neštěstí. Což se v případě Nicka stalo a bohužel se stal obětí stromu, který tam stojí jako osamocený "hrdina". Je jasné, že Claru tohle dostane do kolen, zhroutí se jí celý svět. A na základě úmrtí manžela začnou vyplouvat na povrch i tajemství, která měla zůstat ukrytá. A její dcera? Tu nehodu přežila, ale začnou ji budit noční můry, ze kterých si Clara vyvodí, že za autonehodou Nicka nemusela být jen "těžká noha" na plynu...

Nejdříve chci napsat, že naprosto chápu, co autorka chtěla dostat na stránky skrz charakter hlavní hrdinky. Ale místy mi to přišlo moc, přehnané. Nedokážu si představit jak bych reagovala, kdyby mi partner "odešel", ale na druhou stranu jsem máma a proto mi některé činy Clary přišly ze začátku dost přehnané a hazardující nejen s ní a jejím zdravím, ale i s dětmi. Ale nesoudím, jen píšu, že tohle se mi úplně nelíbilo.

Jelikož se v příběhu autorka vrací v některých kapitolách do minulosti a do osoby Nicka, dozvídáme se i z jeho pohledu, co vše předcházelo osudnému dni. Tam jsem byla u vytržení, co všechno dokázal schovat, zatajit a jak zvládl bojovat sám se sebou, aby navenek a doma působil jako dokonalý manžel a muž. Ač mi jeho chování nebylo po chuti, stejně na mě působil jako sympaťák.

"Prozatím pozoruji, jak spí, a užívám si poklid a vyrovnanost, kterou mi ten moment nabízí. Pak si lehám vedle gauče, kam si dávám válcovitý polštář a deku. Nejsem si totiž jistý, že bych dokázal přečkat noc, aniž bych ji měl po svém boku. Nakonec ji zašeptám: "Spi sladce."

Prvních cca sto stran jsem měla problém se začíst, i díky tomu, jaká byla hlavní hrdinka. Ve chvíli, kdy začaly prosakovat tajemství a lži na povrch, už to začínalo nabírat grády a musím tedy uznat, že konec je překvapivý. Tohle bych nečekala a příjemně mě překvapilo, jak autorka ze všeho vybruslila. Věřím, že i ona si to psaní užívala a představovala si, jak její čtenáři budou koukat s otevřenou pusou na to, co vše si pro nás připravila.

Styl psaní autorky už znám z předešlých knih a myslím si, že bude fajn pro každého čtenáře. Navíc jak v minulých knihách, tak i v Lži, dokud můžeš autorka ukazuje, že nepotřebuje zbytečně přikrášlovat děj nebo se zabývat zdlouhavými popisy a dokáže jít ihned takříkajíc k jádru pudla. To se mi vždy u ní líbilo. Hned nás postaví před hotovou věc a vy si lámete hlavu s tím, jak se k tomu postavit a co si o všem myslet. Dokáže překvapit a proto mám její knihy tak ráda.

Lži, dokud můžeš je velmi dobrý thriller a pokud se čtenářky-mámy obrní proti prvotnímu, velmi hysterickému chování Clary, tak si čtení užijí. A vůbec všichni ostatní, kteří se do této knihy pustí, nebudou litovat, že po ní sáhli. Budete se divit, co vše dokázala autorka vymyslet a jak hezky umí naservírovat spoustu tajemství a opravdu velké zrady tak, aby dávaly nejen hlavu a patu, ale dokázaly i ohromit.

Suma sumárum, i když mi Clara neseděla, tak jsem velmi spokojená a doporučuji. :)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Lži, dokud můžeš můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Hádanka jménem Oliver - Liz Nugent

Autor: Liz Nugent
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 294

"Jednoho léta jsem navštívil jeho rodinu na jejich farmě v Kilkenny. Bylo to pro mě poprvé v životě, kdy jsem měl kolem sebe ženy. Stanleyho máma byla vdova a kromě Stanleyho měla také tři dcery. Ty holky mě děsily. Zrovna jsem vstoupil do puberty a hormony mnou cloumaly. Na svůj věk jsem byl vysoký a silný a na statku jsem dokázal zastat spoustu práce, ale večer, když se rodina sešla k večeři, mě všechen ten hluk a holčičí tlachání rozčilovalo. Měl jsem pocit, jako by mě někdo omylem zamkl do klece s exotickými zvířaty v zoo."

Alice a Oliver Ryanovi vypadají jako dokonalý pár. Žijí ve spořádaném manželství a zároveň slaví úspěchy ve společné práci. Vše nasvědčuje tomu, že jejich život už nemůže být lepší. Ovšem jen do chvíle, kdy Oliver jednoho dne po večeři zničehonic Alici zmlátí a ta upadne do bezvědomí, z něhož už se neprobere. Jejich známí se snaží přijít na kloub tomu, co ho k takovému násilnému činu mohlo vést, a tak Oliver začíná vyprávět svůj příběh.
K jeho vyprávění se postupně přidávají lidé, jimž za posledních padesát let zkřížil cestu. Zdá se, že Oliver skrývá tajemství, o němž Alice neměla ani tušení. Jenom on sám ví, co musel obětovat, aby si mohl dopřát svůj vysněný život. Nakonec však i jeho čeká překvapení, když ho jeho vlastní minulost dožene...

Liz Nugent se narodila v roce 1967 v Dublinu, kde stále žije. Napsala úspěšné mýdlové opery, rozhlasové drama, televizní hry, povídky a animace pro děti. Pracuje pro film, divadlo a televizi. Je oceňovanou scenáristkou rozhlasových a televizních inscenací a píše povídky pro děti i dospělé.
V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver (Omega, 2018), která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku. Následoval thriller V úkrytu (Omega, 2018).

Nejdříve se ke mě dostala kniha s názvem V úkrytu. Po jejím přečtení jsem byla nadšená, protože autorka mě dokázala fascinovat a já se tetelila blahem. Teď po knize Hádanka jménem Oliver musím říct, že Liz Nugent oficiálně patří mezi mé oblíbené autory, přesvědčila mě, že ví, jak napsat dobrý, čtivý příběh a stává se pro mne jedním z nejlepších autorů psychothrillerů.

Oliver, hlavní hrdina celého příběhu, je muž mnoha tváří a to doslova. Před lidmi a přáteli se tváří jako dokonalý chlap a manžel, přitom jej vevnitř sžírá temnota horší, než by si čtenář dokázal představit.
Kniha je psána z pohledů více osob, ne jen samotného Olivera. Každá postava, která pomáhá rozplést tento šílený příběh, má k Oliverovi nějakým způsobem blízko. Nakonec, jak už to tak bývá, má stejně poslední slovo ten, který má co skrývat.

I když se příběh tváří jako psychologický thriller, je to také z velké části sonda do duše zvrhlého chlapa, kdy jeho osobnost byla utvářena už od dětství. Autorce se povedlo perfektně vystihnout to, jak na Olivera v dětství působil vliv otce a co si díky tomu sebou nesl do dospělého života.

Hádanka jménem Oliver je naprosto odpovídající název. Po dlouhé době se mi dostala do rukou kniha, kdy název skvěle sedí na příběh. Ten Oliver je fakt tajemný jako hrad v Karpatech. :-) Děj se odehrává nejen v přítomnosti, ale také v letech, kdy v Irsku nebylo normální být gay či mít nemanželské dítě. A otázku rasismu snad nemusím ani zmiňovat. Díky tomu dostávají příběhy všech hrdinů ještě větší spád. Dá se říct, že i když se zrovna nejednalo o Olivera, tak se pořád něco dělo a já se nenudila ani na minutu.

"Byla to ale skvělá žena a za všechno, co jsem se v kuchyni naučil, vděčím jí. Pozvedla mé chuťové buňky na úplně jinou úroveň. Irsko tou dobou žilo v gastronomickém středověku a omáčka ozdobená petrželí byla vrcholem kulinářského umění. Ve Francii jsem se naučil, že vařit zeleninu ve vodě není jediný způsob, jak ji připravit, že s pečivem se dá kouzlit, že maso lze udit, grilovat, dusit i sušit a že bylinky a koření dodávají jídlu chuť. Rovněž jsem objevil kouzlo česneku."

Rozhodně musím napsat, ať je to černé na bílém, že tato kniha je nesmírně čtivá a odpovídá tomu i doba, za jak dlouho jsem ji přečetla (necelé dva večery). Opravdu jsem se nemohla odtrhnout a užívala si každou stránku na maximum. Líbilo se mi, jakým způsobem byl příběh vyprávěn, jak jsem si díky různým hrdinům dávala dohromady příběh, který byl na konci překvapující. I přesto, že jsem některé důležité věci "uhádla" dříve, než byly vyřčeny, vůbec mi to nevadilo a nezkazilo mi to zážitek ze čtení.

Knihu Hádanka jménem Oliver ráda doporučím všem, kteří mají rádi nejen dobře napsané a čtivé thrillery, ale také těm, kteří se rádi podívají do hlavy někomu, kdo není úplně psychicky v pohodě. Myslím si, že nebudu přehánět, když napíšu, že se jedná o brilantně napsaný román, který uhrane každého, kdo po něm sáhne.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Hádanka jménem Oliver můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Něco mezi tím - Melissa de la Cruz

Autor: Melissa de la Cruz
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 461

"Jako by pode mnou zela prázdnota, jako by všechno, čeho jsem dosáhla, neexistovalo. Rve mě to na kusy, drtí. Kdo vlastně jsem?  Kam patřím?"

Jasmine Santosová vždy dokázala naplnit veškerá očekávání. Je oblíbená, pilně studuje, její filipínští rodiče na ni mohou být pyšní a je připravena přijmout ocenění ve formě stipendia na vysoké škole.
Ale pak se vše zbortí. Ocenění státním stipendiem a pozvánka všem nominovaným její rodiče přinutí, aby jí prozradili pravdu - jejich víza před několika lety vypršela. Celá její rodina zde žije ilegálně. To znamená, že nebude žádné stipendium, možná ani univerzita, a na obzoru je hrozba deportace.
A tak se z Jasmine poprvé v životě stává rebelka...

Melissa de la Cruz je bývalá editorka módních časopisů, psala pro New York Times, Marie Claire, Harper´s Bazaar, Glamour, Cosmopolitan, Allure, the San Francisco Chronicle, McSweeney´s, Teen Vogue, CosmoGirl! a Seventeen. Jako odbornice na módu a trendy se objevila také na CNN, E! a Fox News.
Vyrůstala na Manile, poté se s celou rodinou přestěhovala do San Francisca, kde vystudovala střední školu the Convent of the Sacred Heart. Na Kolumbijské univerzitě pak získala titul v oboru historie umění a angličtiny. Dnes se svým manželem a dcerou žije v Los Angeles a Palm Springs.

Řekla bych, že Něco mezi tím je taková pohádka pro mladé, vášnivé, romantiku hledající čtenářky. Příběh Jasmine a Royce, Kayly a Dylana mě chytil za srdce, líbilo se mi celkově pojetí příběhu a můžu vám říct, že se máte na co těšit.

Jasmine Santosová je ve všech směrech perfektní. Na střední škole nerandí s klukama, ale poctivě studuje, dělá kapitánku roztleskávaček, chodí na mimoškolní aktivity, aby měla plusové body k dobru a je pravdou, že všechna ta dřina se ji vyplatí. Její a možnost promluvit si osobně s prezidentem je něco neskutečného, něco, po čem vždy toužila. Ve chvíli, kdy se o tuto radostnou zprávu podělí s rodiči, začíná její osobní peklo na zemi, protože se ji přiznají, že žijí v Americe nelegálně. Nemají zelené karty, pracovní povolení, vůbec nic. S financemi jsou taky téměř na dně a Jasmine zjišťuje, že vše, co dělala pro sebe, aby se dostala na univerzitu, je nenávratně ztraceno. Proto si začíná život užívat na plno, chodí na párty, začíná žít nespoutaně a potkává Royce, bohatého a okouzlujícího syna jednoho velmi vlivného kongresmana...

Jasmine jako hlavní hrdinka se mi moc líbila a přesto, že jsem s ní v některých věcech nesouhlasila, chápala jsem, proč to dělá. Sama se neumím vžít do toho pocitu prohry a zrady, který musela zažívat a proto jsem ji neodsuzovala, ale stala se pro mne bojovníci za všechno a všechno.
Její seznámení s krásným a bohatým Roycem dává příběhu nádech pohádky, něco jako Popelka, protože ona chudá dívka z Filipín, on syn vlivného a bohatého kongresmana - trochu klišé, co říkáte? Ale na druhou stranu se toho děje v příběhu tolik, že se nad tím možná pousmějete, ale pustíte to z hlavy. Jsou zde zásadnější problémy, které hrdinové řeší.
Ještě ráda zmíním rodiče jak Jasminy, tak Royce. Protože Jasmininy rodiče byly typickým příkladem lidí, kteří raději nic od nikoho nechtěli a spoléhali se sami na sebe. Pokud jim někdo něco nabídl, nejdříve v tom hledali všechno špatné a když zjistili, že je to dobrý, dokázali se uvolnit.
A Roycovi rodiče byli vykresleni jako arogantní lidé, kteří si žijí jen pro své vlastní potřeby, přitom když je člověk poznal blíže zjistil, že se nesmí dát na první dojem. Pod tvrdou slupkou se skrývá měkké jádro a u nich to platilo.

"Selhání mě inspiruje. Nejtěžší věcí na světě je ten proces porážky - kdy se znovu zvedáte na kolena." - Lolo Jonesová

Autorce se podařilo do knihy Něco mezi tím a hlavně tedy hrdinům dát plno různých charakterů  a ač je to kniha spíše pro čtenářky v "pubertálním" věku, je to skvěle napsané, čtivé a svým způsobem i poučné. Jak jsem četla, chvílemi mi vytanulo v mysli nějaké rčení nebo motto, které pasovalo do příběhu. Jako třeba "Není všechno zlato, co se třpytí" nebo "Dokud dýcháš, doufej" a také například "Naděje umírá poslední".

Líbilo se mi zapracování tématu ilegálních přistěhovalců. Díky tomuto získává kniha hlubší pointu, než je jen zamilovanost dvou různých společensky postavených lidí. Melissa de la Cruz se do toho opřela a popisovala různé situace, jak z toho ven, co se s lidmi děje, pokud nemají zelenou kartu či pracovní víza a jaké jsou jejich možnosti. Sice mi přijde, že v knize to bylo vygradované na maximum a následně vyřešeno strašně rychle, ovšem je to pohádka. Sama autorka na konci knihy píše, proč to napsala tak, jak to napsala a co tím zamýšlela.

Ještě jedna věc se mi líbila a to, že před každou kapitolou je výrok nějaké světově známé osobnosti, který vždy souvisí buďto s Amerikou nebo nadějí. Bylo to velmi milé zpestření a přiznám se, že nejeden výrok jsem si napsala do svého sešitku, který si vedu k těmto účelům.

Něco mezi tím je příběh, který se mi líbil, přečetla jsem jej jedním dechem a vřele jej doporučím všem čtenářkám, které obdivují silné hrdinky, hledají v příběhu lásku, porozumění, slušnou dávku paní štěstěny a těm, které dokážou překousnout i nějaké to bezpráví. V knize najdete vše, co od "Popelky" očekáváte a k tomu dostane hustou omáčku obsahující napětí, jak to bude dál s celou rodinou Santosových. Já zastávám názor, že na Filipínách musí být fakt krásně! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Něco mezi tím můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Ochránce - G. X. Todd

Autor: G. X. Todd
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 463

"Vzpomínky trvají tak dlouho, jak jsou potřeba. Potom odejdou, tak jako všechno. Tak by to mělo být."

Ochránce je divokou jízdou k místu, kde vás hlasy ve vaší hlavě buď spasí nebo zavraždí.
Ve světě, kde jsou koktejly nedostatkovým zbožím, poslouchá cizinec hlas ve svojí hlavě, který ho nabádá k tomu, aby si koupil limonádu od dívky sedící u zaprášené cesty.
Tato chvíle je k sobě připoutá.
Tady a teď je nebezpečné poslouchat svůj vnitřní hlas. Ti, kteří jej slyší, se s tím nikomu nesvěřují.
Tyto hlasy mají svůj účel. A setkání Poutníka s Lacey má důvod. On ho ale ještě nezná.

G. X. Todd je čtyřiatřicetiletá knihovnice z West Midlands. Od získání akademického titulu z historie na Birminghamské univerzitě pracovala víc než deset let ve veřejných knihovnách a v současné době jezdí po městě s jedenáct metrů dlouhým kamionem plným knih.
Ochránce je její prvotinou a také první částí ze čtyř knih série Hlasy, v nichž figurují Poutník a Lacey.

Ochránce je kniha, která vás překvapí tím, co v sobě skrývá. Postapokalyptický thriller, který má čtenářům co nabídnout. Jedná se o autorčin debut a musím říct, že je opravdu povedený a na další díly se těším.

Svět, kde nic není tak, jak to známe my. Je jen pár přeživších, kteří se ostatních straní. Někteří v hlavě slyší hlasy, jiní ne. Ty hlasy vás můžou zachránit nebo zabít.
Poutník na své cestě "za ničím" zastaví u dívky, která prodává u kraje cesty limonádu. Nezvyklý jev, zvlášť při pomyšlení, že se nikdo a nikdy takto "nevystavuje" na světle. Poutník zastaví, zakoupí limonádu, vezme se sebou Lacey a začíná jejich společná cesta, která je plná krveprolití, mrtvol a nebezpečí. Docílí toho, co oba chtějí? V krajině, která je nepříznivá, kde se lidé zabíjejí jen tak pro nic za nic?

Nejdříve napíšu, že se jedná o dílo, které rozhodně není pro slečinky. Na stránkách nechybí krev (hodně krve), vraždy, násilí.
Poutník je, do zhruba poloviny knihy, hrdinou, který vás bude bavit. Pak se mu ovšem stane "nehoda" a díky tomu ztratí své kouzlo. Od druhé půlky mne hlavně jeho kapitoly nebavily, nudila jsem se a díky tomu se mi příběh začal hodně táhnout.
Naopak Lacey se s každou svou kapitolou zlepšuje a stává se z naivky sebevědomou dívkou, která dokáže bojovat o holý život. Tu holku jsem si velmi oblíbila a musím říct, že hlavně kvůli ní se na další díly těším. Ač ji babička držela dlouho v nevědomosti, pomalu, ale jistě se sžívala s nastalou situací, dokázala se s ní statečně vyrovnat a mé sympatie si získala velmi snadno a rychle.

Ochránce se mi líbil, ale stejně mám po dočtení pocit, že jsem nedostala všechno, co jsem chtěla. Od začátku jsem tápala v tom, co se vlastně stalo. Svět jako takový byl "zničen", ale nějakým způsobem jsem nedokázala pobrat jak se to stalo. Možná kdyby se autorka trochu více zaměřila na to proč a jak, byla bych více spokojená. Ovšem stále doufám tajně v to, že v dalších dílech bude více rozvedeno vše, čeho se teď dotkla jen okrajově a já dostanu odpovědi na otázky, které mi vyvstaly v hlavě v průběhu čtení.

"Mrtvý je mrtvý, je jedno, jak se to stane."

Autorce se musí nechat, že dokázala vymyslet svět, který je zhýralý, a v příběhu se pořád něco děje. Můžete očekávat spoustu akce, napětí a hrdiny, kteří se vám budou líbit. Navíc oceňuji, že každá postava je jiná, charaktery hrdinů jsou různorodé a tím pádem se nenudíte. A taky klobouk dolů před tím, že se G. X. Todd vyhnula jakékoliv romantice. Ani náznak něčeho "růžového" zde nenajdete a to se v dnešní době už jen tak nevidí.

I když dávám "jen" čtyři hvězdy z pěti, tak to není pro to, že by mi v knize něco vadilo, že by mne Ochránce zklamal. Je to z důvodu mého tušení, že další díly budou ještě lepší než tento první. A proto si nechávám rezervu, ať se pak můžu rozplývat.

Pokud jste milovníci postapo knih, thrillerů, kde je dostatek krve, určitě si tuto knihu nenechte uniknout. Navíc některé myšlenky v knize jsou opravdu dobré. Věřím, že se vám Ochránce bude líbit a nebudete zklamáni, pokud po knize sáhnete.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega.
Knihu můžete zakoupit: nakladatelství Omega
                                       knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Nezavírej oči - Holly Seddon

Autor: Holly Seddon
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 375

"Vzpomínky na minulost se jí motají dohromady s představou zítřka a ona se je snaží roztřídit. Robin neumí plánovat. Žije přítomností. Leží v posteli a myšlenky se jí pletou jedna přes druhou. Má v hlavě tolik nezodpovězených otázek, na které by se chtěla zeptat."

Robin a Sára jsou dvojčata, a přestože si nejsou moc blízká a ani trochu podobná, vzájemně se milují. Alespoň do té doby, než je okolnosti v jejich rodině rozdělí.
Teď je jim už přes třicet. Robin žije sama, trpí agorafobií a záchvaty paniky. většinu času tráví chozením po domě nebo pozorováním protějšího domu a jeho obyvatel z okna ložnice. Jednoho dne však uvidí něco, co neměla...
A Sára? ta má, co si vysnila - hezkého muže, nádherné dítě, dokonalý domov. Je však obviněna z něčeho hrozného a život jejích nejbližších je v ohrožení, dokud se nevypořádá s něčím, co se stalo před mnoha lety. A aby to dokázala, musí najít svou sestru.
Sára však není jediná, kdo Robin hledá...

Holly Seddon je spisovatelkou na plný úvazek, která žije se svým manželem v pulzujícím centru Amsterdamu v domě plném dětí a domácích zvířat. Holly, která je od mládí doslova posedlá hudbou a knihami, vyrůstala na anglickém venkově a již před dosažením dvaceti let začala publikovat v časopisech a na literárních webech. Její první román Snaž se nedýchat (Omega, 2017) se stal mezinárodním bestsellerem. Po úspěšném debutu následuje kniha Nezavírej oči (Omega, 2018).

Autorčinu první knihu s názvem Snaž se nedýchat jsem do rukou nedostala. Ale díky tomu jsem neměla žádná očekávání a těšila se, jak si knihu Nezavírej oči užiji. Nevěřila bych, že mě bude bavit tak, jak bavila a já ji přečtu během jednoho večera a noci. Nešla jsem spát, ani na minutu. Při dočtení poslední stránky se mi vzbudil syn a bylo vyřešeno - hlavně tedy, dočteno! :-)

Nezavírej oči je příběh dvou sester, který hodně poukazuje na sourozeneckou lásku. O to více, když jsou děti dvojčata a co se může stát, pokud se jejich život zbortí jako domeček z karet.
Robin a Sára toho moc společného nemají, i když jsou dvojčata. Každá je jiná, nejen vzhledově, ale také povahově. Robin je potrhlá, vzpurná, hádavá, zlobivá a Sára přesný opak. Dokonalá dcera, která dbá na etiketu, poslouchá rodiče, nedělá nic špatného.
V době jejich dospívání dojde v rodině k velkému rozkolu a sestry jsou od sebe odtrženy. Začínají se samy sobě vzdalovat a jak příběh pokračuje, zjistíme společně s nimi, že najít po dlouhých letech k sobě cestu, není vůbec jednoduché. Zdá se to až nemožné. Zvlášť, pokud každá z nich má své velké, temné tajemství, o kterém neví nikdo, jen ony samy...

Pamatuji si ten pocit, který mne ovládl při čtení posledních stránek. Naprosto konsternovaně jsem obracela stránku za stránkou a stále si opakovala, že tohle není možné. To rozuzlení, které na vás na konci čeká, je překvapující, nečekané, hrůzné... Autorka měla tuto knihu promyšlenou skvěle, od začátku až do samotného závěru. I když jsem měla své verze, co by se za vším mohlo skrývat, zvlášť životní příběh Sáry mne odzbrojil. Tam jsem neodhadla, ani co by se za nehet vešlo. :-)

"Strakovi vypadají rozpačitě. Paní Straková se odvrací od svého manžela pryč, zatímco on na ni ukazuje a divoce gestikuluje. Najednou k ní pan Straka přistoupí blíž. Zdá se, že na ni něco křičí. Paní Straková mu dá facku a uteče z místnosti. Pan Straka běží za ní."

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Jak Robin, tak i Sáry. Autorka přeskakuje z jedné na druhou, jednou se ocitnete v minulosti, jednou v přítomnosti. A tedy, i když to na první pohled může vypadat, že je to složité a zamotané, opak je pravdou. Přišlo mi, že právě to autorčino přeskakování z minulých časů do současných je v pravou chvíli. Jako bych pozorovala film, kdy se v současnosti hlavní hrdince rozostří obraz a v černobílých barvách sleduji její vzpomínky. Naprosto mi to v ději sedělo a o to víc se mi celá kniha líbila. Mám ráda, když autor umí rozeznat, kdy se vrátit v čase a kdy naopak vygradovat nastalou situaci v přítomnosti. A to Holly Seddon, dle mého názoru, uměla precizně. Pro mne je tento typ knížek, kdy se přeskakuje sem a tam, více čtivější, protože se musím mít stále na pozoru, musím přemýšlet a předpokládat...

Další plusový bod si kniha získala ve chvílích, kdy se hlavní hrdinka dostala do tíživé, téměř nebezpečné situace. Řeknu vám, že když jsem četla v noci, všichni doma spali, jen já si svítila lampičkou a hleděla na stránky, kde se někdo prochází po střeše domu hrdinky... Vůbec jsem neměla dobrý pocit. Pořád jsem se dívala do chodby a říkala si, proč já blbá nechala otevřené dveře do pokoje... Ale zvednout se a jít k těm dveřím? Ani omylem... Co kdyby za rohem... A to máme psa! :-) Přesto ve mě byla malá dušička. Těchto, pro mne, stresujících pasáží v knize nebylo mnoho, ale i to málo mi stačilo! :-)

Já s radostí a spokojeností uděluji knize Nezavírej oči maximální hodnocení, protože čtení jsem si užila od začátku do konce. Bylo tam všeho akorát, autorka mi příjemně hrála na nervy, hodila po mě trochu toho napětí, zamotala příběh tak, abych při jeho rozmotávání byla nedočkavá a poté v šoku, a hlavně, po zavření knihy si řekla, že tohle opravdu za to stálo! Milovníci thrillerů, psychologických thrillerů, tohle je jako dělané pro vás. Perfektní!

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vytoužené dítě - Catherine Chidgey

Autor: Catherine Chidgey
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 406

"Při pohybu v továrně pamatujte na pravidla, děti. Máme veliké štěstí, že zde můžeme být, na rozdíl od jiných škol, které byly odeslány na venkov, kde se nedají navštívit žádné továrny. A nezapomeňte pozdravit naši průvodkyni Frau Müllerovou správným německým pozdravem. Všimla jsem si, že někteří z vás přešli na prostý pozdrav. To je nepřípustné. A někteří z vás nedrží ruku rovně. Také nepřípustné."

Německo 1939. Dvě děti bezmocně sledují, jak jejich rodiče pohlcuje nemilosrdné mocenské soukolí. Siggi žije v blahobytu a nevědomosti berlínské střední třídy. Její otec je cenzor, který bez slitování odstraňuje zakázaná slova jako "slib", "láska" nebo "milost". Jedináček Erich žije na relativně svobodnějším venkově, přesto se mu však na mysl kradou podivné nezodpovězené otázky.
Tyto dvě děti svede osud dohromady, když se německá víra v nádhernou budoucnost začne hroutit. Společně najdou dočasné útočiště v opuštěném divadle uprostřed trosek Berlína. Venku mezitím všude visí z oken bílá prostěradla a po celém městě se mluví o kapitulaci. Dny, které stráví Siggi a Erich spolu, zformují jejich další životy.
Na Siggi a Ericha dohlíží vytoužené dítě, tajemný vypravěč příběhu. Vidí a cítí, co vidí a cítí i oni. Jeho hlas totiž vychází z hlubin trosek národního snu...

Catherine Chidgey se narodila v roce 1970. Vystudovala tvůrčí psaní, psychologii a německou literaturu a dva roky žila v Berlíně. Její debutový román In a Fishbone Church získal Cenu spisovatelů zemí Commonwealthu pro oblast jihovýchodní Asie a jižního Pacifiku za nejlepší debut, Cenu Betty Traskové a byl na seznamu děl nominovaných na cenu Orange Prize. Její druhý román Golden Deeds se v New York Times stal knihou roku. V roce 2006 následoval třetí román The Transformation. Žije ve městě Ngaruawahia na Novém Zélandu.

Je to něco naprosto jiného, než na co jsem zvyklá. Silný, emotivní příběh, kde se vcelku "nic neděje" a přitom pro mě byl plný informací, které jsem hltala. Je to sonda do dvou lidských, dětských duší, a jejich vnímání světa kolem sebe za časů Hitlera. Nádherný, něžný, dá se říct až téměř poetický příběh, který se odehrává v jednom z nejhorších období světa. To všechno a mnohem víc je Vytoužené dítě.

Siggi je dcerou otce - cenzora a matky, která je zvyklá na určitý způsob života. Má dva bratry a na první pohled se zdá, že i spokojený život. Se školou navštěvuje továrny, vede spořádaný život, je hodná, a hlavně velmi vnímavá.
Erich žije s matkou a jejich život na venkově vypadá v pořádku. Možná nemá tolik možností jako Siggi, ale vystačí si s málem.
Jejich životy sledujeme na stránkách od dětství až do dospělosti. Kniha je o tom, jak se dva mladí formují, na co myslí, když jsou mladí a také kam může osud někoho zavést, když s ním má určité plány...

Dlouho jsem nečetla knihu, která by byla vyprávěna z pohledu třetí osoby a proto mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla. Ale ve chvíli, kdy mi to přišlo normální, se přede mnou rozprostřel obraz něčeho neskutečného. To, jak dokázala autorka pracovat se slovy, uměla popsat, jak děti dokáží vnímat "dospělé věci" bylo fascinující. S tímto podáním jsem se ocitla v naprosto jiném světě a díky způsobu, jak umí autorka zaujmout, jsem se od knihy neodtrhla, dokud jsem nedočetla.

Jak jsem psala výše, tato kniha je úplně jiná, než na jaké jsem zvyklá. Je to z jednoho prostého důvodu. Dá se říct, že se v příběhu nic zásadního neděje. Když čtete, pomalu proplouváte životy obyvatel, kterých se dotkla druhá světová válka, sledujete jejich počínání, zachytáváte jejich pocity, přibližujete se určitým způsobem k jejich vnímání samotného faktu, že je válka a co to konkrétně pro ně znamená. Nic víc v tom nehledejte. Já si to soukromě nazvala jako psychologický dokument o lidech tehdejší doby, ale v dobrém slova smyslu. Ovšem nejvíce mne zasáhly právě hrdinové knihy, jejich přístup, jejich osudy. V jednu chvíli, kdy se Erich stane nečekaný zázrak, o kterém ani nedoufal, že k němu dojde, jsem za něj šťastná, jako by se to stalo mě. Ale přitom vím, jaké to bude mít následky a hned jsem opět smutná i za něj. Věřím, že ti z vás, kteří se pustí do této knihy, budou mít stejné pocity. Tato kniha vám může opravdu hodně dát.

"Toho večera sleduji, jak jde Sieglinde dolů do sklepa, kde stěny nejsou skutečné stěny, ale hromady volných cihel. Kdyby dům zasáhla bomba, kdyby suť zatarasila dveře, kdyby oheň spotřeboval veškerý vzduch, mohla by jednoduše přejít do sousedního sklepa, a kdyby i jejich dveře byly zatarasené, mohla by zkusti ten další a další. Takhle je to v celé ulici, v celém městě: falešné zdi, klamavé východy (a jsou i jiné způsoby odchodu: lano, revolver, rozkousnutá skleněná ampule)."

Již jsem zmiňovala, že je tento příběh zajímavý, ale také napsán velmi čtivým způsobem. Navíc jsou na začátku každé části knihy i kratší cenzurované texty, kdy jsem se u nejednoho zastavila a lámala si hlavu nad tím, co za slova byly odstraněny. Připisuji další plusový bod za zpestření četby.

Na závěr knihy jsem se také dozvěděla, kdo je oním vypravěčem celého příběhu. Bylo to pro mne nesmírně překvapující a navíc, při doslovu autorky jsem zjistila, že se to částečně zakládá na historických faktech, tudíž jsem byla překvapena ještě více. Tohle zjištění je pro mě nové a i když se mi nelíbí, jsem ráda, že o něm vím.

Za mě si Vytoužené dítě zaslouží jedno velké ANO. I když se zde nedozvíte žádná velká historická fakta z války, tak přesto tato kniha může být pro vás přínosem. Zjistit, jak lidé žili v té době, co se dělo v jejich myslích, jak reagovali na to, že dochází zboží, které předtím bylo běžně k dostání, jak se zachovali, když jim šlo o život nebo naopak čím si procházeli při osvobození, jsou další cenné informace, které vás můžou donutit se zamyslet nad tím, co udělat, aby se na tuto dobu nezapomnělo a aby se hlavně nic z toho neopakovalo...

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat zde:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dívka, která chtěla zachránit knížky - Klaus Hagerup, Lisa Aisato

Autor: Klaus Hagerup, Lisa Aisato
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 64

"Jednoho dne přišla Anna do knihovny a paní Monsenová byla smutná. "Proč jste smutná?" zeptala se. "Kvůli knihám, které si nikdo nepůjčuje," odpověděla knihovnice. "Existují takové knihy?" "Ano, takových je spousta!" "Proč si je nikdo nepůjčuje?" nechápala Anna. "Protože mnoho lidí neví, o co přichází," vysvětlila jí paní Monsenová."

Jestlipak víš, co se děje v knihovně s knížkami, které si nikdo nepůjčuje. Ani Anna to nevěděla. Ale když se to dozví, už nemá na výběr. Musí knihy zabráchit.
Kouzelné vyprávění o lásce ke knihám a těm, kteří v nich žijí. Pro čtenáře všech věkových skupin.
Okouzlující, poetický a magický příběh o zvláštní lásce ke všem, kteří žijí uvnitř knih, napsaný jedním z nejznámějších a nejoceňovanějších norských spisovatelů. Knihu doplňují krásné ilustrace Lisy Aisato.

Klaus Hagerup je norský spisovatel, překladatel, scenárista, herec a režisér. Debutoval sbírkou básní "Slik tenker jeg pa dere" v roce 1969, jinak působil jako herec, režisér a autor divadelních her v bergenském Den Nationale Scene, později v Nationaltheatret a Halogaland Teater. Je autorem celé řady knih především pro teenagery, ale také starší a mladší čtenáře.

Dívka, která chtěla zachránit knížky je milý, příjemný, a také trochu napínavý příběh. Je určena pro malé čtenáře, ale díky krásným ilustracím se může zalíbit i těm starším. Navíc pohádka, která se na stránkách ukrývá, je plná tajemství, objevování a knih. Což je naprosto kouzelná kombinace.

Holčička Anna, hlavní hrdinka knihy, je samotářka. Vyhledává spíše tiché místa, kde má čas a klid na čtení. A když její rodiče chtějí, aby šla spát, tak ona předstírá, že je poslušná, přitom si potají čte pod peřinou s baterkou v ruce, dokud nedočte aspoň kapitolu. Ráda navštěvuje knihovnu a tam se jednoho dne dozví špatnou, velmi smutnou zprávu. V knihovně se musí zbavit knih, které nikdo nečte, aby uvolnily místo pro nové a tak se musí spálit. Ovšem ji to nedá, nemůže ani pomyslet na to, že by se knihám něco stalo a přemýšlí, co udělat s tímto zjištěním a jak knihy zachránit. Dostane se ji do ruky velmi zvláštní kniha a tou všechno dobrodružství začíná...

"Zadívala se ven z okna. Vyšlo slunce. Začal nový den. Zítra mi bude deset let, pomyslela si. Bojím se. ale jak mohu mít strach z něčeho, o čem nic nevím. Nechci na to myslet."

Byla jsem velmi mile překvapena, že na pár stránek dokázal autor napsat obdivuhodný a docela obsáhlý příběh. Tato kniha rozhodně nepatří mezi ty, které by neměly čtenáři co dát. Ba naopak. Navíc je tam skvěle popsána situace strachu z něčeho, co teprve přijde. Strachu z neznámého. Myslím si, že mladším čtenářům tento příběh může hodně dát. Třeba naději nebo také vnitřní sílu bojovat za to, co opravdu chce.

Celý děj doplňují krásné ilustrace autorky Lisy Aisato a některé jsou opravdu obzvláště povedené. Natrefíte zde i na obrázky, které samy o sobě hodně napomáhají příběhu, aby se odvíjel tak, jak autoři zamýšleli. Tyto obrázky, společně s textem, tvoří naprosto úchvatnou kombinaci a připraví tak pro čtenáře skvělý zážitek v podobě pohádky, na kterou jen tak nezapomenou.

Pokud hledáte pro své nejmladší knihu, která bude propracována do všech detailů, bude mít pointu a vaši malí čtenáři si z toho vezmou i něco do budoucna, určitě se po této knize podívejte. Věřím, že budete spokojeni s tím, co vám těchto pár stránek nabídne. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Nejúžasnější věc - Maja Lunde, Hans Jørgen Sandnes

Autor: Maja Lunde, Hans Jørgen Sandnes

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: Omega

Počet stran: 52

"Starosta se díval z jednoho jídla na druhé. Potom se otočil k porotě. "Který z nich vyhraje?"

Pohádka Nejúžasnější věc je vyprávění o tom, jak vznikla pizza, špagety a zmrzlina. Podivuhodný příběh o protivných šéfkuchařích, o zlobivém kocourovi, o pěti kakaových bobech, ale hlavně o dívce s bohatou představivostí.

První dětská obrázková kniha norské spisovatelky Maji Lunde, kterou svými pohádkovými ilustracemi opatřil  Hans Jørgen Sandnes. Všechny obrázky jsou namalované opravdovou čokoládou!

Maja Lunde (narozena 1975) zaujala čtenáře po celém světě velmi úspěšným románem Historie včel (Omega, 2017), který byl oceněn prestižní Cenou norských knihkupců. Vystudovala mediální studia a pracovala jako scénáristka dětského zábavního programu Barnas Supershow a komediálního seriálu Side om side. Napsala řadu knih pro děti a mládež, mezi nimi například populární sérii Verdens kuleste gjeng (Nejlepší parta na světě).

Hans Jørgen Sandnes (narozen 1979) je norský ilustrátor a animátor. Ilustroval více jak 30 dětských knih, mezi nimi například výroční vydání knihy Alfa Proysena Sirkus Mikkelikski (Cirkus Mikkelikski). Novými ilustracemi opatřil i knihu od Anne-Cath Veslys Mormor og de atte ungene (Babička a osm dětí). Dále se proslavil ilustracemi k dětským detektivkám spisovatele Jorna Liera Hrstsa Betektivbyra nr. 2 (Detektivní kancelář č. 2).

Moc ráda zabloudím k dětským knihám. A o to je vždy má radost větší, když objevím kousek, který rozhodně stojí za to. Jak po obsahové, tak po ilustrované stránce. Když z knihy cítím tu radost, to nadšení, se kterým je napsaná a nakreslená, je to nádhera.

A Nejúžasnější věc splňuje všechny tato kritéria na jedničku. Je to vyprávění o holčičce, kterou je smutná z odstěhování svého kamaráda Čoka. Dokonce mu do dalekého Mexika napíše dopis, jenže odpověď nepřijde. Je ji to ale jasné, vždyť je mu teprve šest a neumí písmenka. Stále bloudí městečkem sama a smutní. Jednou objeví od Čoka ve schránce dopis, který je ale prázdný, až na pár podivných, hnědých fazolek. 

V tu dobu začíná v městečku vyhlášená, kuchařská soutěž, na kterou se sjíždějí všichni možní kuchaři ze všech koutů světa. Aspoň přijde Ninon na jiné myšlenky a možná se stane i něco velikého a naprosto úžasného!

"Jo hou! Máme tedy vítěze?" zaradoval se starosta a nadšením povyskočil. Porota se na sebe koukla. A pak zavrtěla hlavou. "Hranolky, nebo špagety? Nemožné si vybrat."

Překvapí vás, že na těchto málo stránkách můžete objevit příběh, který je nejen kouzelný, ale také zábavný a má skvělou pointu. Já jako dospělý čtenář oceňuji, že autorka dětem pomalu dávkuje indicie a na konci dojde k velkému odhalení. 

A teď se dostávám k ilustracím. Ty jsou naprosto dokonalé a hlavně propracované. Každý obrázek jako by se vám hýbal před očima. Líbí se mi, jak autor dokázal ukázat možnost pohybu postav, které v příběhu vystupují. Propracoval je do sebemenšího detailu, pohrál si s tím a navíc jde vidět, že se skvěle "vyřádil". I maličkosti, na kterých by asi nezáleželo dokázal na ty stránky vměstnat a o to více je to obdivuhodné a úžasné.

Po dlouhé době se mi dostala do rukou dětská knížka, která na mne dýchá svou atmosférou. Jsem naprosto spokojená s tím, co na mě v Nejúžasnější věci čekalo a rozhodně ji doporučuji i pro vás a vaše děti. Navíc tím, jak je napsána, kdy na stránkách je jen pár vět, je ideální pro začínající malé čtenáře. Věřím, že jsem vám dala skvělý tip, třeba na dárek ke dni dětí. :-)

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady:

knihy Omega

knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!

Daramegan

Papíroví duchové - Julia Heaberlin

Autor: Julia Heaberlin
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 365

"Dívám se všude kolem, jen ne na psa - jeho rozežrané oko, rána na břiše. Jeho kňučení mi svírá vnitřnosti jako ocelová pěst. Přála bych si, abych tu bolest raději cítila já, což je pocit, který se zoufale snažím překonat.

Tahle přemrštěná empatie se vztahuje na věci, kterým Bůh nenadělil hlas - napůl rozpláclou mouchu, která cuká nohama na parapetu, na zakrvácenou rybu na háčku, která se cuká a lapá po dechu. Když mi byly tři, často se mi stávalo, že jsem se zakousla do broskve a uvažovala, jestli neslyšně nekřičí."

Carl Louis Feldman kdysi býval uznávaným fotografem. Poté byl však obviněn z vraždy mladé ženy a následně zproštěn obžaloby. Ve stáří se stal pacientem pečovatelského ústavu pro lidi postižené demencí. Nyní za ním přichází jeho dcera, aby ho vzala na výlet. Carl však netuší, že tato dívka jeho dcerou není a že se do ústavu už nikdy nevrátí...
Starého pána dohnala jeho minulost. Mladá žena za volantem auta je přesvědčená, že muž vedle ní je skutečný vrah, který má na svědomí smrt několika dívek včetně její sestry Rachel. Jejím cílem je zjistit, zda si Carl na vraždy pamatuje, a pokud ano, chce, aby se k nim doznal. Nejvíc jí vrtá hlavou, co se doopravdy stalo s Rachel.
Skutečně Carl zapomněl na to, co provedl, nebo to jen předstírá? Možná je dokonce nevinný a ona je tou, kdo lže. Ať tak či tak, mladá žena podstupuje obrovské riziko, pokud Carl skutečně sériovým vrahem je. V texaské divočině se totiž nikdo pomoci nedovolá...

Julia Heaberlin je oceňovaná novinářka, která pracovala pro Forth-Worth Star Telegram, The Detroit News a The Dallas News. Před zahájením kariéry spisovatelky pracovala jako asistentka šéfredaktora ve velkých metropolitních novinách. Editovala kriminální příběhy ze života, včetně série o vraždách náhodně vytipovaných dívek, které byly pohřbeny v mexické poušti. Vyrostla v Texasu a se svou rodinou žije poblíž Dallasu/Fort Worthu.

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbilo téma, které je zde popisováno a hlavně se mi líbil pocit, se kterým jsem díky tomu ke knize přistupovala, ale na druhou stranu se mi až tak moc nelíbilo zpracování samotné.

Hlavní hrdinka vyráží na "výlet" s vrahem. Hm... Pokud bych si o někom myslela, že mi zabil sestru a navíc trpí demencí, rozhodně bych se s ním nikam nevydávala a už vůbec ne někde, kde nepotkáme kilometry žádnou živou duši. Nechápu ten popud, proč do toho šla. Ano, rozumím tomu, že šlo o zjištění pravdy o smrti její sestry, ale i tak, mi ten její postup přišel trochu utažený za vlasy. Myslím si, že soudná osoba by tohle jednoduše neudělala a tečka.
Taky s uvažováním hlavní hrdinky jsem měla menší problém. Celou dobu mi přišla jako z jiné planety a nevěděla jsem, co si o ni myslet. Nedokázala jsem se s ní sžít, nedokázala jsem si vcítit do jejich pocitů. Její chování ve mě zabilo veškerou empatii.
A pořád si stojím za tím, že kdyby chtěla zjistit pravdu, dokázala by to vymyslet jinak a nemusela by podnikat tento trip.

Ovšem, právě na tomto výletě je postaven celý příběh a proto mi je na jednu stranu jasné, proč do toho autorka šla. Dokázala v řádcích ukázat nejen svůj cit a smyslnost, co se týče popisů přírody a prostředí, kde se hrdinové nacházeli, ale také promyšlenost celé zápletky, kdy mi dávkovala jen drobné, potřebné informace k tomu, abych ve finále knihy zůstala zírat na poslední písmenka a říkala si, co že to jako bylo?! Tento efekt se ji opravdu povedl a díky tomu můžu říct, že kniha o jeden pomyslný bodík u mě stoupla na "ceně".

"Jsme sotva kilometr od druhé červené tečky na mapě, městečka, které leží asi sto km jižně od Waca. Vlastně ani nevím, proč jim říkám červené tečky. Je to lepší než chladné oběti. Než vzrušující zvuk slov mrtvé dívky. V žádném případě nechci zahánět hlad společnosti po hladké bílé kůži, která někde hnije."

Po grafické stránce se mi líbily začátky kapitol, které zdobily různé fotografie, což bylo velmi příjemné zpestření. To jsem ocenila. Navíc jsem se na začátek každé kapitoly díky tomu moc těšila. Samotné kapitoly jsou poté nadepsány dny, které tráví hrdinové na svém tripu za vysněnou pravdou či utajením, podle toho jak to kdo bere. :-)

Celý příběh na mě působil zvláštně. Na začátku jsem měla chuť knihu odložit "na později", protože jsem se neuměla začíst. Pak přišel zlom, kdy jsem si říkala, že mne to opravdu baví a poté zase útlum, ale v té chvíli, někdy za polovinou jsem si řekla, že už to "teda dočtu". A můžu říct, že konec předčil mé očekávání a já jsem ráda, že jsem ji dočetla. Vůbec jsem nečekala, že se autorce tak dobře podaří vyřešit celou situaci a stoupne tím u mě v hodnocení.

Když vám napíšu, že při čtení opravdu nebudete tušit, kdo je vinen a kdo bez viny, tak mi věřte. Autorka dokázala tak zamotat děj, že jsem neměla tušení, jak se z toho všeho vymotá. Ale zvládla to, a to můžu napsat, bravurně. I přesto, že nejsem celkově z knihy nijak nadšená, tak na konci na mě vykouklo takové překvapení a tak jasné rozuzlení, že si říkám, že Papíroví duchové jsou opravdu dobré čtivo. :-)

Rozhodně tuto knihu doporučím těm čtenářům, kteří se vyžívají v psychologicky stavěných příbězích. Tady na stránkách nejde o to, kolik litrů krve se prolije, ale o to, jak hluboce vás něco zasáhne a jak dobře se s tím dokážete popasovat.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Skrytá píseň - Valentina Nazarova

Autor: Valentina Nazarova
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 378

"Počkali jsme, až píseň skončí, protože byla příliš dobrá na to, abychom mluvili během ní. Když dozněl poslední akord, cítila jsem, jak na nás doléhá ticho."

Jednadvacetiletá Nika studuje v Londýně. Je krásná, temperamentní a má vše, co chce, nebo to alespoň dokonale předstírá. Ale má tajemství. Když jí bylo třináct, její milovaná starší sestra Jenia zmizela v malém městečku ve střední Anglii. Jediná věc, kterou Nika má, je sbírka kultovních rockových alb. Podle nich utvořila svou osobnost: vnímání krásy, lásky, života a svého vlastního já.
Nika se snaží zapomenout. Až jednoho dne, těsně před Velikonocemi, ji minulost dostihne strašným způsobem, takže jí nezbývá než zjistit, co se vlastně tehdy stalo. Nika zveřejní sestřinu starou fotku na Facebooku v naději, že by ji někdo mohl poznat. Téměř okamžitě obdrží odpověď od ženy, která tvrdí, že byla nejlepší kamarádkou Jeniy, a Nika se vydává vlakem do Notownu, města, kde její sestra žila...

Valentina Nazarova vystudovala kreativní psaní na University of Northampton. Je autorkou tří básnických sbírek a Skrytá píseň je její debutový román. Pracuje v oblasti informačních technologií. Její největší vášní je rock a hudební festivaly. S manželem žije v Petrohradu.

To, co autorka utvořila z příběhu a písní, je neobvyklý jev a pokud budete opravdu sedět s knihou u Youtube a poslouchat právě ty songy, které jsou dané ke každé zprávě (vysvětlím posléze), ponoříte se do děje mnohonásobně více.
Když jsem v předešlé větě napsala "ke každé zprávě", tak z toho důvodu, že forma vyprávění je přes Facebookové zprávy, kdy Nika, hlavní hrdinka, píše své ztracené, nezvěstné sestře. Den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci, rok po roce, ji informuje, co všechno se děje nového, co by měla sestra vědět, co zjistila, co ji trápí, co by potřebovala a prostě všechno.
Ve chvíli, kdy už Nika je v Londýně a rozjíždí velmi nebezpečnou, pátrací jízdu po své sestře, ji ve zprávách informuje právě o tom. Jak pokročila, co si myslí, koho na své pouti za nalezením sestry potkala a kdo ji pomáhal.
Dá se říct, že je to forma deníku, ale určená jen jedné, jediné osobě. Sestra sestře. Člověk na své nejbližší nikdy nezapomene.

Líbilo se mi, že autorka mě dokázala upoutat hned na začátku a držela mě v napětí až do samotného konce. Tohle se ji musí nechat, bylo to opravdu velmi čtivé. Navíc způsob, jak pomalu odkrývala všechna tajemství, byl taky dost dobrý. Dává čtenářům indicie k rozřešení celého děje postupně, v různých částech knihy a nenechává si to až na konec, jako jiní spisovatelé. Díky tomu je celá kniha, už od první stránky napínavá a nemáte šanci ani přeskakovat stránky, protože by vám zaručeně něco uteklo.

"Festival vypadal jako halucinogenní sen Lewise Carrolla. Sjetý, přecpaný a velmi hlučný. I když jsem si půjčila od svých přátel mapu, nedokázala jsem se v ní první hodinu zorientovat, měla jsem pocit, že místa mění tvary a pořád se přesouvají. A to bláto?Jo, čekala jsem, že bude všude, ale v neděli odpoledne tam byla bažina."

I přesto, že se snažím v této autorčině prvotině najít nějakou chybu, tak ji nenacházím. Beru Skrytou píseň jako celek a dle mého názoru je to vážně dobře napsané dílo, které se bude líbit všem, jenž mají rádi thrillery postavené na rodinných tajemstvích.

Troufám si tvrdit, že velkou výhodou je hlavní postava, Nika, která vám bude okamžitě sympatická. Nedělá žádná přehnaná gesta, která byste od mladé dívky v cizím městě očekávali, ba naopak s důstojností a citlivostí se snaží rozkrýt minulost, aby zjistila, co se stalo s její sestrou. Jde z ní cítit sourozenecká láska, ale takovým tím zdravým způsobem. Rozhodně nepatří mezi hrdinky, které by se v každé "drsnější" chvíli třepaly osiky a pro mě to byla silná žena, která uměla používat ženský instinkt a selský rozum.

Tato kniha je přirovnávána k Dívce ve vlaku. Já bych to tedy nesrovnávala, protože mi to přijde na hony vzdálené. Ale věřím, že Skrytá píseň bude mít stejný úspěch u čtenářů jako zmíněná Dívka ve vlaku. Je v ní totiž všechno, co má správný thriller mít. Ať už je to napětí, pořádná dávka lží, emocí, nebo také tajemství, láska a v neposlední řadě i smrt.

Pokud máte rádi knihy, kde budete sami přemýšlet nad tím, co se stalo, rádi si tvoříte vlastní hypotézy na základě indicií, které vám autor v příběhu dává, pokud máte rádi tajemství, jenž se musí odhalit, tak rozhodně se po této knize poohlédněte. Věřím, že zklamaní nebudete.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

První život - Gena Showalter

Autor: Gena Showalter
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 435

"Dějiny prý píšou přeživší. Ale vím, že to tak vždy není. Jsem Tenley Lockwoodová a brzy zemřu. Tohle je můj příběh, ve kterém je konec pouhým začátkem."

Tenley "Desítka" Lockwoodová je obyčejná sedmnáctiletá dívka, která posledních pár měsíců strávila v ústavu Prynne. Proč? Není to kvůli její posedlosti čísly, ale protože odmítá dovolit, aby její rodiče rozhodovali o tom, kde bude žít... až zemře. Všichni lidé už přijali jednoduchý fakt - život na Zemi je pouhá zkouška a opravdový život začíná po smrti.
Na věčnosti vládnou dvě říše - Troika a Myriad, odvěcí rivalové a nepřátelé na život a na smrt. Obě říše udělají cokoliv, aby dostaly Desítku na svou stranu. Pošlou za ní své nejlepší agenty. Desítka se brzy ocitne na útěku, zatímco světem zmítá válka mezi dvěma říšemi, které bojují o její duši. Komu může věřit? A co když kluk, do něhož se zamilovala, nepatří do říše, která je jí milejší? Rozhodne se správně?

Gena Showalter je autorkou bestsellerů new York Times a USA Today. Její knihy pro mládež hltají čtenáři a čtenářky jedním dechem. Když se musela rozhodnout, jaké zvolí povolání, věděla, že psaní knih je pro ni to pravé. Žije se svou rodinou a několika psy v Oklahomě.

Autorka si mě získala už sérií s Alenkou v říši zombií. Ve chvíli, kdy jsem zaregistrovala První život, věděla jsem, že tady vedle nešlápnu a budu se bavit. Měla jsem pravdu. Od začátku jsem se nenudila a mám nakročeno k další sérii, která se bude snažit dobýt mé srdce. 
I přesto, že jsem od prvních stránek měla pocit, že mi něco uniká, protože vysvětlení postavení všech říší a kdy "přijdou na řadu" jsem se dočkala až po několika stránkách, tak čtení odsýpalo a nijak jsem se nad tím nepozastavovala. Úplně jsem se nechala unést. A jakmile mi to docvaklo, už jsem se vezla na vlně vzrušení a nemohla se dočkat, až zjistím verdikt Desítky.

Zkuste si představit jedno... Váš život na zemi je jen pouhým začátkem a to nejdůležitější z vaší existence se začne odehrávat po vaší smrti. Jenže... Po smrti můžete jít do dvou říší a vy se musíte ještě za svého života rozhodnout. Z jedné strany máte své osobní přesvědčení, co je pro vás nejlepší, z druhé strany na vás tlačí rodina, abyste si vybrali tu říši, které oni dávají přednost... A pak se na scéně objeví dva sexy krasavci, žhaví hoši jak z časopisu, a každý z nich bojuje o vaši přízeň, aby si vás naklonil na svou stranu a tím pádem ke své říši... Asi to není jednoduché, co dámy? :-)
A pro Desítku to není jednoduché jakbysmet...

"Zraněné zápěstí si přiložím k hrudi, čímž ukončím jakýkoliv tělesný kontakt mezi mnou a klukem, který se ukazuje jako ztělesnění protikladů. Hodný a krutý. Přívětivý a jízlivý. Starostlivý a bez zájmu. Na někoho, kdo žije v říši, kde mají emoce v podstatě cenu zlata, nevypadá, že by věděl, jak ty svoje ovládat. A možná o to jde. Když je vypustí ven, jsou ryzí, čisté."

Musím říct, že Gena Showalter opět dokázala vytvořit jiný svět, který mne ohromně bavil a zajímal. Je to originální příběh, jenž vás nezklame. Díky autorčině schopnosti vše vysvětlit a do-vysvětlit, nezanechává za sebou prostor pro nesrovnalosti nebo pochybnosti, takže si příběh opravdu užíváte jak leží a běží. 

V knize je perfektní rovnováha mezi vzrušením, dobrodružstvím, přátelstvím, láskou, intrikami, napětím... Není přeslazená, není moc extrémní, všechno je dle mého názoru tak, jak má být. Kde autorka potřebovala, tak přidala, ale zbytečně netlačila na pilu, takže mi čtení, potažmo příběh, přišel přirozený a místy jsem i já sama přemýšlela, do které říše bych se zapsala. Indícií jsem k tomu, abych si mohla vybrat říši měla dost, ale i když o mě tu v žádném případě nešlo, ani já nedokázala s určitostí říct, kam se zařadit!

Sice se tato kniha tváří jako klasická YA literatura, kdy o jednu holku bojují dva kluci, ale tím se určitě nenechte zmást. Jde o naprosto ojedinělý, originální příběh, který vás překvapí vším, co v sobě ukrývá a zdaleka zde nejde jen o "trojúhelník" tří mladých lidí. Je to i o právu volby, o tom, co dělat a nedělat, aby se člověk dobře rozhodl a hlavně svého rozhodnutí poté nelitoval. Je to o důvěře, kterou si k někomu a něčemu budujeme a jak poté, jeden nepatrný krůček může všechno zbořit.

Za mou osobu vám tuto knihu doporučím. Já sama se už nemůžu dočkat, jak tohle všechno bude pokračovat a věřím, že až si přečtete tento díl, budete stejně jako já natěšeni na pokračování. První život vám dá čtivý a napínavý příběh o obyčejné holce, která není až tak úplně obyčejná, jen o tom nemá tušení. A vy na začátku taky ne. Tak pojďte zjistit, o co tady vůbec jde... :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat níže:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Nezapomeň - Val Emmich

Autor: Val Emmich
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 389

"Doktor, u kterého jsem byla v Arizoně, doktor M., říká, že jsem jediné dítě s vysoce funkční autobiografickou pamětí (HSAM), o kterém kdy slyšel. Ostatní, asi třicet, jsou dospělí. Doktor M. si myslí, že jsem výjimečná. Ale já se většinou necítím výjimečná, jen osamělá. Radši bych chtěla, aby všichni na světě měli HSAM, obzvlášť moji rodiče a kamarádi, abychom všichni mohli sdílet stejné vzpomínky."

Vtipný a dojemný příběh plný ztráty, vzpomínek a přátelství.
Gavin, jež truchlí nad smrtí svého milovaného partnera, v žalu spálí každou fyzickou upomínku na něj a prchá z Los Angeles do New Jersey. Zde žije desetiletá Joan, dcera starého přítele, která se narodila se vzácnou schopností vybavit si každičký detail z každého dne svého života. Gavin doufá, že mu pomůže udržet při životě vzpomínky na jeho milovaného Sydneyho.
Gavin a Joan uzavřou dohodu: Joan bude sdílet své vzpomínky na Sydneyho ze šesti minulých návštěv s Gavinem, který ji na oplátku pomůže vyhrát lokální soutěž hudebních textařů a odrazit se tak do světa celebrit. Tato zvláštní dvojice má jednoduchý cíl: psát a vzpomínat. Ale jedna z Joaniných vzpomínek přiměje Gavina začít pochybovat o tom, že ho Sydney doopravdy miloval.

Val Emmich, podle deníku New York Post renesanční člověk, je spisovatel, zpěvák, písničkář a herec. Objevil se v seriálech Vinyl a Ošklivka Betty a také v nezapomenutelné epizodní roli číšníka Jamieho v sitcomu Tiny Fey Studio 30 Rock. Emmich žije v Jersey City ve státě New Jersey se svou manželkou a dvěma dětmi. Nezapomeň je jeho první román.

Kniha Nezapomeň Vám ukáže dva pohledy na Vaše vzpomínky. Když něco vyprávíme, tak naše paměť vzpomínky upraví tak, jak chceme, přikreslíme a nafoukneme to, co se nám líbilo, vymažeme nebo zkrátíme naopak to, co se nám nelíbilo. Proto když vzpomínáme, nikdy se nám nevybaví vše a každý si tu situaci může pamatovat jinak, ale umíte si představit, že by jste si pamatovali každý detail? Co jste měli na sobě, jaký byl den v týdnu, každou větu. Jsou situace, kdy si říkáme, tohle bych chtěla vědět přesně, ale po přečtení této knihy budete rádi, že máme omezenou kapacitu mozku.

Hlavní hrdince Joan Lennon Sullyové je pouhých deset let, trpí vzácnou nemocí HSAM, kdy si pamatuje úplně, ale úplně vše, co prožila. Joan si zamilujete, je milá, chytrá, odvážná a talentovaná muzikantka. Někdy na mě působila až moc dospěle, ale postupem času jsem si uvědomila, že díky tomu je to správná mladá dáma.
Se svou nemocí bojuje moc statečně, chce zařídit, aby na ni nikdy její rodina a kamarádi nezapomněli, protože ona toto slovo nezná a nechápe, jak může někdo zapomínat. Když se k nim nastěhuje kamarád rodičů Gavin Winters, který zrovna ztratil svého přítele, začne si uvědomovat, jak její paměť může pomoct jiným lidem. Nakonec se smíří s tím, že lidé budou zapomínat a její prací je, aby jim to všechno připomněla.

Druhá hlavní postava je kamarád rodičů Gavin Winters, seriálový herec, kterému právě zemřel přítel Sydney a on neví, jak se s tím vyrovnat. Odjede k jejich společným přátelům, aby změnil prostředí a na chvíli zapomněl. Nakonec zjistí, že si vzpomenout nedokáže a to ho ničí ještě více. Díky Joaně má možnost vracet se do minulosti, kdy jeho přítel navštěvoval jejich společné přátele. Začne si díky ní vzpomínat, ale navíc zjišťuje, že před ním něco tajil a tak se vydává po stopách, aby zjistil celou pravdu.

"A je to obzvlášt těžké teď, když už jsme s Gavinem vyčerpali všechny moje vzpomínky na Sydneyho. Občas mě trošku rozčilovalo sedět a říkat Gavinovi každou maličkost, ale když to teď skončilo, přála bych si opak. Ještě nikdo se mě tak nevyptával na moje vzpomínky nebo se nezajímal tak moc o to, co mám na srdci. Gavin si nikdy nemyslel, že bych se chovala jako všeználek, když jsem se snažila mu důkladně říct, co přesně se stalo. Přála bych si, abychom měli nějaký nový projekt, na kterém bychom pracoval, abych mohla sejít dolů hned teď, vzbudit ho a říct mu, že je na čase začít."

Kniha je velmi čtivá, skoro jsem se neodtrhla. Vtáhne vás do děje a pořád chcete vědět více a více. Co vlastně Sydney tajil Gavinovi a dokáže Joan zařídit, aby na ni nezapomněli? Kapitoly na sebe navazují a jsou dlouhé tak akorát. Příběh je tak reálný, že si říkáte, že by to mohlo být napsané podle pravdy.

Po přečtení knihy budete rádi, že si opravdu všechno nepamatujete, protože by jste se z toho asi zbláznili. Sama mám podle svého okolí velice dobrou paměť, ale tohle bych nikdy nechtěla, hlavně ten pocit, že máte vždy pravdu. Jsem ráda, že jsou situace, kdy to tak není.

Doporučuji všem, kteří mají rádi, když je kniha totálně vtáhne do děje a některé situace si zkouší aplikovat na sebe a svůj život. Tady je to konkrétně zkouška paměti. Ať už si myslíte, že máte dobrou paměť nebo jste pravý opak a ani nevíte, co jste měli včera k obědu, možná zjistíte, že když budete vzpomínat správně, tak tam tu krabici plnou těch pravých vzpomínek najdete.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit zde:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan