Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 357
"Ty prvotní slzy jsem prolila ze zklamání z vlastní rodiny. Z dementní matky, která mi tu zprávu musela napsat, z nepřítomného otce, který tam měl být, z bláznivé sestry, která si s námi všemi hrála. Ale v tuto chvíli mě rozplakal pocit viny. Z toho, že jsem odjela, už dvakrát a pokaždé s katastrofickými následky."
Ava nevěří tomu, že její sestra Zelda zemřela. Ví, jaká je. A pozná, když si jen hraje a manipuluje s lidmi.
Ava se vrací na neprosperující rodinnou vinici a znovu musí čelit všemu, před čím už jednou utekla: matce žijící na hraně mezi alkoholismem a demencí, charismatickému, avšak již poněkolikáté ženatému a věčně nepřítomnému otci i budoucnosti, které se před dvěma lety chtěla vyhnout svým odjezdem do Paříže. Ava se rozhodne odhalit tajemství obestírající Zeldinu smrt - sestra prý uhořela ve stodole. Byla to nešťastná náhoda nebo vražda? A kdo tedy Avě posílá e-maily, nechává ukryté zprávy a směruje její kroky za bývalými milenci, vypůjčenými traktory, zaprášenými láhvemi vína, rodinnými tajemstvími a citovými vazbami, na něž se tak usilovně snažila zapomenout?
Čím více se toho Ava o svém nepředvídatelném dvojčeti dozvídá, tím jasněji si uvědomuje, e nezná pravidla hry, kterou s ní její sestra celý život hrála.
Caite Dolan-Leachová je americká spisovatelka a překladatelka. Narodila se v oblasti Finger Lakes ve státě New York, vystudovala Trinity College v Dublinu a Americkou univerzitu v Paříži. Román Sestry až za hrob je její prvotinou.
V anotaci, kterou jsem napsala výše, je všechno důležité, co je potřeba vědět před čtením a kdybych vám měla ve stručnosti nastínit děj, tak se budu opakovat. Proto pro dnešní recenzi tuto činnost vynechám a rovnou se vrhnu na můj názor.
Začnu tím, že ze začátku jsem byla lehce v pasti. Měla jsem pocit, že jsem se rozhodla přečíst nějakou, opravdu divnou, alkoholem a problémy nacucanou knihu. Po několika stránkách, hlavně ve chvíli, kdy Ava objeví první email od sestry, jsem začala tušit, že tady něco bude trochu jinak. Nemýlila jsem se, protože v tu chvíli začalo pátrání, kde Ava stopovala minulost své sestry, kterou promeškala, když spolu nekomunikovaly. A že tě málo košér věcí bylo více, než těch slušných. Navíc, díky tomu, že byly jednovaječná dvojčata, dostávala se Ava do situací, které jsem ji opravdu nezáviděla. Když ji lidé považovali za její sestru Zeldu a nadávali jí, popřípadě se po ní vozili... Žádná sláva. Taky že to Ava řešila skleničkou... Co skleničkou, dala si láhev i dvě... :-)
Nesmím zapomenout... Pokud se pustíte do čtení, v každém případě mějte po ruce láhev dobrého vína. To je totiž v příběhu zmiňováno pomalu více, než jména hlavních hrdinů a určitě dostanete chuť si loknout. Tak jako všichni hrdinové v příběhu. :-)
Autorka popsala všechny hrdiny jako normální lidi. Nečekejte, že zde najdete Barbie a Kena, jenž mají ideální život, skvělá auta, super baráky a peněz jako šlupek. Naopak jsou tu lidé "z masa a kostí" se svými problémy, se svým trápením, ať už je to Ava, Zelda, jejich matka, otec nebo jiní, do jednoho vás budou zajímat a jen budete doufat, že tak daleko to nedojde u vás. :-) Protože některé skutky a činy hrdinů jsou velmi, ale velmi věrohodné, ale také smutné, nevybíravé. Celý příběh na mě působil depresivně, ale díky stylu psaní autorky na mě ta deprese neskočila. Jen jsem litovala hrdiny, já byla happy, ale oni žili v začarovaném depresivním bludišti.
"Dolan-Leachová obratně splétá chytře vystavěnou záhadu Agathy Christie, vtip Dorothy Parkerové a opilecky ponuré drama Eugena O´Neilla. Ostrý, drásavý příběh opravdové lásky, jakou znají jen dvojčata."
Kirkus Reviews
Závěr knihy jsem celkem očekávala, ale přesto nejsem úplně spokojená. Jelikož autorka celý příběh tahá za nitku jedním směrem a najednou se nit přetrhne a ono to je přesně tak, jak to být má. Já jen doufala, že naváže další nit a bude pokračovat. Nic. Mám smůlu. Skončilo to tak, jak mělo a já to musím přijmout. Pořád mám v hlavě ale myšlenky, co by... kdyby...
Sestry až za hrob je román, který je na prvotinu opravdu vydařený, protože Caite Dolan-Leach dokáže udržet čtenáře napnuté a v pohotovosti. Pořád jsem si kladla zásadní otázku, co se to sakra děje a co to má znamenat. Až téměř do samotného závěru jsem neměla pořádně tušení, o co jde. Hlavně proč to tak je.
Rozhodně se mi líbil způsob, jak se autorka vypořádala s pohnutými existencemi hrdinů, jak věrohodně dokázala popsat sesterskou lásku, jak dokázala vyjádřit některé pocity. Líbilo se mi, jakým způsobem ukázala, že je důležitá určitá sounáležitost v rodině, hlavně mezi sourozenci. I když se v dospělosti nevídáte často nebo skoro vůbec, díky návykům z mládí a z dětství zjistíte, že i tak si rozumíte nadále a dokážete předvídat kroky toho druhého.
Ráda tuto knihu doporučím dál, zejména milovníkům tajemství a luštění záhad. Pokud máte chuť na čtivou, napínavou a záživnou knihu, kde se všichni vymykají normálu a mají své chyby, nejsou zalití jen sluncem a mají své závislosti, sáhněte po Sestrách. Budou se vám líbit. :-)
Hvězdné hodnocení:
Děkuji Martinus.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat