pondělí 22. ledna 2018

Dcera krále močálů - Karen Dionne

Autor: Karen Dionne
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 248

"Jakmile jsme utekly z močálů, všichni očekávali, že svého otce budu za to, co udělal matce, nenávidět, a ono to tak opravdu bylo. Zároveň jsem k němu ale cítila lítost. Prostě chtěl mít manželku a žádná žena se zdravým rozumem by k němu na pahorek v močálech dobrovolně žít nešla. Když se na to člověk podívá z jiného úhlu pohledu, co jiného měl dělat? Byl duševně nemocný, mimořádně narušený, tak zakořeněný ve své personě divokého amerického indiána, že nemohl odolat, aby si moji matku prostě neukradl, když chtěl."

Helena Pelletierová má vysněný život - milujícího manžela, dvě dcery, práci, která ji naplňuje. Jednoho dne však uslyší v rádiu o uprchlém zločinci, který na útěku zabil dva lidi. Dny plné štěstí se rázem mění v noční můru.
Helena téměř dvacet let skrývá obrovské tajemství. Otec unesl její dospívající matku a uvěznil ji v chatrči v bažinách na Horním poloostrově u Michiganu. Tam, daleko od civilizace, se Helena narodila a vyrostla. Milovala svůj domov a milovala svého otce, dokud nezjistila, jak je krutý.
Teď je její otec zpátky na svobodě. Skrývá se v močálech, policie ztratila stopu. Jediný, kdo ho může najít, je ona, jeho dcera. Záhy však zjistí, že se zapletla do smrtící hry na kočku a na myš.

Karen Dionne je americká spisovatelka, spoluzakladatelka internetové komunity autorů Backspace. Je členkou spisovatelského sdružení International Thriller Writers. V příběhu svého čtvrtého románu Dcera krále močálů (The Marsh King´s Daughter, 2017) zúročila vlastní zkušenosti ze sedmdesátých let 20.století, kdy s rodinou několik měsíců tábořila na poloostrově poblíž Michiganu. V součsné době žije v Detroitu.

Tuto knihu jsem zaregistrovala ve chvíli, kdy jsem se dívala na tituly, jenž budou (v tuto chvíli tedy byly) na VKČ vydány. Zaujala mne na první pohled a proto jsem se s radostí pustila do čtení.

Helene je žena, která má rodinu. Manžela, dvě dcery a psa. Náhodní kolemjdoucí by si řekli, že je to obyčejná, typická rodinka. Ovšem Helena má tajemství, které neřekla ani svému muži. Jako malá žila se svou matkou a otcem v močálech. Bez lidí, jen oni tři. A její matka byla jejím otcem unesena. Proti vlastní vůli s ním žila a nějakým způsobem se s ním i sžila.
Jednoho dne, když Helena odevzdává své výrobky ve firmě, zaslechne v rádiu něco o uprchlém vězni. A zjistí, že je to její otec. Na útěku zabil dva lidi. Helena ví, že je zle. A taky ví, že jen ona s ním žila tak dlouho v močálech, aby jej nyní dokázala najít.

První věc, která mne okouzlila, tak jsou prology před jednotlivými kapitolami. Vždy jen tam úryvek z pohádky Hanse Christiana Andersena Dcera krále močálů a je to příjemným osvěžením samotného příběhu.
A další věcí je samotný děj. Působí to na mě více psychologicky než thrillerově, ale na konci jsem se dočkala pořádné dávky napětí a akčnosti, takže se to vyrovnalo a já můžu říct, že je to psychologický thriller. Ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka odpoutá od rodiny a rozjíždí se hledat vlastního otce, začíná kniha nabírat grády. Protože se v myšlenkách hrdinky dostáváme do hluboké minulosti, kdy ještě žila sama s matkou a otcem v močálech. Dozvídáme se, jakým způsobem žili, co jedli, na co byli odkázáni a také všechny věci, které ji otec učil a nebo čím ji trestal jsou obdivuhodně vymyšlené a autorčina fantazie pracovala na plné obrátky.

Ohromně na mě zapůsobilo, jak Helena jako malá holčička vzhlížela ke svému otci, bezmezně mu věřila. Nepřišlo ji divné, že žijí sami, že mají omezené zásoby, neznala civilizaci a proto ji na močálech nepřipadalo nic zvláštního. Otce milovala. Já, jako čtenář, vím, že její otec je zločinec, který unesl její matku, ale naprosto jsem se dokázala vžít do pocitu Heleny, protože když žila v nevědomosti, je jasné, že bude šťastná a spokojená s tím, co má.

"Nevyprávím tyto příběhy proto, aby mě lidé litovali. Bůh ví, že toho jsem si užila opravdu dost. Jen chci, abyste pochopili, proč jsem po pár letech měla pocit, že potřebuju začít znovu od začátku. Někdy si člověk myslí, že něco chce, ale pak, jakmile to získá, zjistí, že to není to, co opravdu chtěl. A přesně to se stalo mně, když jsem odešla z močálů."

Už dlouho jsem nečetla nic, co by ve mě vzbuzovalo tolik protichůdných pocitů. Na jednu stranu, když například otec vysvětloval své dceři jak lovit, učil ji přežít v močálech, jsem ho obdivovala a měla ráda, na druhou stranu jsem jej nenáviděla, už jen proto, že lhal a hlavně unesl její matku. Pořád se ve mě praly pocity náklonnosti a nenávisti a neskončilo to ani po dočtení. Jakmile jsem dočetla poslední věty Heleny, naprosto jsem ji chápala. A věděla jsem, že jinak to skončit nemohlo. Ale když se ve svých myšlenkách zatoulám do jejich minulosti, tak o konci pochybuji.

Ještě jsem si v knize užívala to, jak autorka dokázala popisovat nejen krajinu, ale také charaktery hlavních postav. Žádné nudné a sáhodlouhé věty, ale postřehy, které vás budou bavit. Žádné zbytečné kudrlinky, ale příjemné, nenucené informace, díky kterým si ten svět okolo Heleny dokážete velmi dobře představit.
Dceru krále močálů ráda doporučím každému, kdo hledá dobrý, neotřelý, něčím nový, originální psychologický thriller. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan