sobota 30. června 2018

Kamenný dům - A. K. Benedict

Autor: A. K. Benedict
Nakladatelství: Slovart/Booklab
Rok vydání: 2018
Počet stran: 264

"Tanya by přísahala, že jí vidí na obličeji, jak se rozmýšlí jako kočka: pohrát si s ním, nebo ho nechat žít? Vytáhnout drápky, nebo ne? Položí mu ruku zpátky do klína a poplácá ho po ní. "Ne, to určitě ne, Alane. Rozhodně se nepouštějte do křížku s predátory."

Poblíž školy Coal Hill stojí starý kamenný dům. Lidé kolem něj většinou procházejí se sklopenou hlavou. Všichni vědí, co se o tom místě povídá. Kdo se však před domem zastaví a podívá se nahoru, spatří obličej přitisknutý na okenní tabulku. Obličej křičící dívky. Tanyu kamenný dům něčím přitahuje. Je opředen záhadami a ona si umíní, že jim přijde na kloub. Čím hlouběji však pátrá, tím více si uvědomuje, že na ni v domě něco čeká. Něco, co už dlouhá léta láká do svých sítí nevinné. Něco hrozného...

A. K. Benedict studovala angličtinu v Cambridge a tvůrčí psaní na univerzitě v Sussexu. Píše v místnosti plné figurín, klaunů a čajových šálků.
Před tím, než se v roce 2012 stala spisovatelem na plný úvazek, byla indie-rocková zpěvačka a skladatelka, hrála se svou skupinou The Black Tulips a sólo jako Pimpernelle. Byla také skladatelkou pro film a televizi, její hudba hrála na BBC 1, Channel Four, Sky, XFM, Radio 1, Radio 3 a v oceňovaných filmech. Stále příležitostně skládá a nyní zpívá s The Slice Girls, skupinou ženských spisovatelek a zpívají písně o sexu, smrti a kriminální činnosti.

Kamenný dům je třetím dílem ze série Class a za mne se tedy jedná o nejlepší díl ze všech. Je to hororový thriller, u kterého jsem se místy bála. Nejvíce ovšem ve chvíli, kdy se objevila Alice Bezobličejová. No, dlouho po žádném schodišti scházet nebudu a už vůbec ne v noci! :-)

Jak jsem psala, v každém díle je důležitým článkem jeden z party a tady to je Tanya. Jednoho dne se ocitne před starým, velkým, kamenným domem, který je opředen mnoha pověstmi. Vysoko, v malém a špinavém okně, vidí holčičku, a i když ji nemůže slyšet, má pocit, jako by volala o pomoc. Samozřejmě se s tím svěří nejen paní Quillové, ale i všem ostatním a ti se rozhodnou, i přes značný počáteční odpor, se na ten dům podívají zblízka. Hlavně ve chvíli, kdy začínají o něm sbírat různé informace jim začíná docházet, že tento dům nebude úplně obyčejný. A taky že ne...

Nevím proč, ale mám pocit, že s každým dílem se stupňuje určitá "nenávist" nebo nelibost v hlavních hrdinech. Ram je v tomto díle ještě více než kdy předtím, rýpavý, nepříjemný a dává okázale najevo, že Charlieho, Matteusze, Tanyu vůbec nemusí. Přitom si nejsem vědoma, že bych četla někde něco o tom, že by mu udělali cokoliv, co by v něm mohlo tuto povahu rozžehnout...
Za to paní Quillová si drží svůj standart a já jsem ráda. Každým dílem mi je ta ženská sympatičtější, i když za "kamarádku" bych ji s tím jejím přístupem nechtěla. :)

"Tanya přišpendlí k zemi jednu Charlieho paži a cítí, jak se vzpouzí, jakou má najednou obrovskou sílu. April, Matteusz a Ram se ho snaží znehybnit. Po podlaze se kutálejí odhozené baterky a do chodby vysílají kužely světla. Vzniká stroboskopický efekt, který zachycuje Charlieho šklebící se tvář ve statických záběrech připomínajících políčka filmového pásu."

Kamenný dům byl pro mne nejen nejlepším dílem, ale také jsem se u něj nejvíc pobavila. A jo, líbilo se mi, jak to dopadlo! Jde vidět, že to psala autorka - žena, protože si troufám říct, že ten konec je hodně jemný a některé pasáže byly podány velmi emočně. Na rozdíl od prvních dvou dílů, které jsou nabité akčními scénami, tady je to spíše o pocitu strachu, kdy autorka nám pomalu, s citem a promyšleně odhaluje zlo, jenž v kamenném domě sídlí.

Závěrem můžu říct, že celá série Class mě velmi mile překvapila. Netušila jsem, že to bude takto dobré a že budu doufat, aby byly vydány další knihy. Tohle mne neomrzí. Líbí se mi, kdy každou knihu napsal někdo jiný, takže můžu porovnávat styly psaní a zjistit, kdo mi více čtenářsky sedí, dalším pozitivem je, že v každém díle je z hrdinů tím hlavním článkem někdo jiný, takže se postupně odkrývají všechny povahové vlastnosti a rysy postav, tudíž si s každým dílem dělám nový názor na hrdiny a u některých, jako třeba u Charlieho, to bylo jako na horské dráze.

Díky všem těmto argumentům doporučím sérii každému. Protože jakýkoliv čtenář, ať už ten, co upřednostňuje thriller nebo scifi si tady najde něco, co se mu bude líbit a imponovat mu. Rozličnost postav, prostředí i samotných příběhů je úžasná.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a pokud si chcete knihu koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 28. června 2018

Neuvěříte, co se stalo potom - James Goss

Autor: James Goss
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 280

"Hej, neviděls můj telefon?" zeptal se Ram.
"Ano," odpověděl Charlie.
"Máš ho?" Ram nedovedl skrýt úlevu.
"Ne."
"Ale viděls ho?"
"Ano." Charlie se nad tím zamyslel. "Viděl jsem tě s ním před třemi dny."
Ram se zamračil. "Tak jsem to nemyslel, ty troubo. To ti je snad jasný."
"Ne, není." Charlie se tvářil nevinně a zmateně.
"Snažíš se mě nasrat?"

Druhá kniha z volně navazující série inspirované seriálem Class ze světa kultovní ságy Doctor Who zavede čtenáře do školy Coal Hill. Všichni studenti tu najednou poslušně plní výzvy webové stránky, kterou spravuje miláček vlogerského světa Seraphin. A výzvy jsou čím dál brutálnější a nebezpečnější. Nejdřív vedou ke rvačkám, potom začnou ohrožovat život. Až nakonec několik lidí zmizí. Když webová stránka začne rozdělovat i Aprilinu partu, rozhodne se dívka, že na vlastní pěst vypátrá, kdo za tím vším stojí. Ke své hrůze zjistí, že svět už není takový, jaký byl dříve. A neuvěříte, co se stane potom...

James Goss se narodil v roce 1974, je anglický spisovatel a producent. Známý pro svou práci v médiích, tak hlavně pro románu pro Doctora Who.

Druhá kniha ze série Class je o pár stránek silnější, než její předchůdkyně Jízda (recenze zde). Nebudu vám opět psát, proč si to může přečíst každý, milovník i neznalec seriálu. To jsem již zmiňovala. Tentokrát vám napíšu, že se mi opravdu, ale opravdu líbí, že každá kniha této série má jiného autora, i když námět má pořád v rukou Patrick Ness. A taky je mi potěšením, že na sebe knihy nenavazují, hrdinové jsou stejní, to ano, ale v každé knize je samostatný příběh a o to mne to těší víc, protože vím, že můžu číst kdykoliv a nemusím si připomínat předešlé díly. U některých sérií, které vychází s velkým časovým rozestupem je tohle na houby. Tady se mi to nemůže stát a je to perfektní! :-)
Navíc můžu pohodlně srovnávat příběhy, které jsem přečetla a říct, který byl lepší, který byl zábavnější, který byl nudnější nebo více napínavější.

Neuvěříte, co se stalo potom v sobě ukrývá příběh, kdy se ve škole v Coal Hill roznese zpráva o webových stránkách, které pomocí různých výzev pomáhají charitě. Kdo chce pomoct, jednoduše natočí video s nějakou "šíleností", nasdílí jej a je hotovo. Nejdříve vše vypadá nevinně, ale když si kluk, shodou okolností Ramův kamarád, na sebe vylije vařící vodu a skončí s těžkými popálenina, nebo když se porve celá třída mezi sebou, tak už to jako nevinné nevypadá a parta, nám už starých známých, začíná tušit, že za tím bude něco jiného.
V první díle se tím nejdůležitějším článkem příběhu stal Ram, tady to je tentokrát křehká a přemýšlivá April. Dostane se do prostoru, kde nic není tak, jak vypadá, všechno ovládá někdo z venku, kterého ovšem nikdo neviděl a rozhodně nemá s lidmi vevnitř dobré úmysly...
Naše partička se vydá na další akční a dobrodružnou cestu za záchranou lidstva.

V tomto díle je Ram ještě nesnesitelnější než v předchozím (ani jsem neměla tušení, že je to možné), slečna Quillová je stále ironická a sebestředná jako vždy a téměř pokaždé mi vykouzlila úsměv na rtu. Autor se drží schématu - akčnost - napětí - pohoda - vtip. Musím říct, že i když jsem se opět výborně bavila, v jedné chvíli už mi děj přišel hodně zamotaný a mám pocit, že tento díl je o jednu hvězdu slabší, než Jízda.
Nemůžu říct, že by mne čtení nebavilo, ale spíše mi jde právě o to, jak se autor snažil dát na stránky hromadu akčních scén a pořádnou dávku napětí, na několika stránkách mi to přišlo až přehnané a neměla jsem pocit lehkosti při čtení. V jednom okamžiku jsem se dokonce přistihla, že čtu a nevím o čem, takže jsem se vrátila zpátky...

"Tanya zrovna vysvětlovala celou situaci, ať už byla jakákoli. Nebyla si moc jistá, ale to, o co šlo, bylo určitě způsobené webovou stránkou a v její datové struktuře byly jakési podivnosti, které s poněkud únavnými podrobnostmi začala objasňovat. Tu dívku stálo za to poslouchat, ale její problém byl, že byla až moc chytrá.
"Jsou za tím kočky?" zeptala se Quillová.
"Ne," odpověděla Tanya.
"Škoda."

Protože už mám přečtené všechny tři díly, tak můžu říct, že Neuvěříte, co se stalo potom, je ze všech tří, aspoň tedy pro mne, nejslabší. Ale to neznamená, že jsem se nudila! V žádném případě. Autor pokračoval ve stylu Guye Adamse, ve dvou třetinách knihy jde o lehké, pohodové, přitom akční a mysteriozní čtení, ovšem jedna třetina knihy mi přišla lehce překombinovaná, přecpaná samou akcí a já netušila, kudy kam z toho ven...
Ale věřím, že právě pro svou "dravost" s akčními scénami, může být pro některé čtenáře tato kniha lepším čtenářským zážitkem než Jízda, kde toho bylo podstatně méně. Tam šlo spíše o promyšlené tahy, tady to chvílemi vypadalo, že kdo dřív vystřelí, ten přežije... :-)

Celkově ale můžu konstatovat, že čtení jako takové jsem si nakonec užila a jsem ráda, že se mi i tento díl dostal do rukou. Opět je to taková jedno-dvouhubka, kterou odložíte až s poslední stránkou.
Rozhodně se zase příjemně pobavíte, v některých okamžicích zasmějete, zvlášť některé dialogy jsou opravdu výživné a fantazie se opět projeví.
Když to shrnu, rozhodně do knihovny patří i tento díl. Bez něj by to nebylo ono. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 27. června 2018

Jízda - Guy Adams

Autor: Guy Adams
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart/Booklab
Počet stran: 224

"Je to pekelně dlouhý, nikdy nekončící seznam klientů. Některé požadavky Fletchera překvapují. Domníval se, že většina lidí se bude prostě jen chtít vyspat s co nejvíc lidmi, aniž by tím přitížili svému svědomí. To ale vypovídá spíš o něm než o ostatních lidech."

Poppy je tichá dívka. Až do chvíle, kdy ukradne auto a projede s ním výlohou sázkové kanceláře. Max je hodný kluk, ale jednoho dne vyvraždí celou svou rodinu. Jen tak, pro zábavu. Amar byl vždycky plný radosti ze života, tak proč se chce zabít skokem ze školní střech? Někteří studenti z Coal Hill nejsou tak úplně sami sebou. Někteří z nich umírají. Ram se právě vzbudil v cizím těle, a pokud nepřijde na to proč, může být na řadě právě on.
Ve zběsilém románu Jízda se setkáváme s Charliem, Ramem, Quillovou a dalšími postavami populárního britského seriálu Class, situovaném do světa kultovní seriálové ságy Doctor Who (Pán času). Scenáristou seriálu Class je Patrick Ness, který vytvořil i námět k románu.

Guy Adams žije v Kentu, více jak deset let se živil jako profesionální herec a komik. Je autorem románu World House, seriálu Deadbeat nebo podivné trilogie westernu Heaven´s Brate. A také je pravidelným spisovatelem pro Big Finish.

Seriál Doctor Who nebo Class je pro mne velkou neznámou. Možná jsem někde, někdy zaregistrovala, že něco takového je, ale nikdy jsem neviděla ani minutu. A proto můžu jako nezaujatý čtenář říct, že tato kniha, potažmo celá série Class, kterou už mám přečtenou a další recenze budou následovat, jsou nejen pro fanoušky těchto seriálů. Nevěděla jsem do čeho jdu, ale můžu zodpovědně říct, že to tedy byla jízda!

Je pravdou, že ze začátku jsem měla problém pochopit, o co přesně jde. Je tam partička mladých lidí, Charlie, Tanya, Ram, April, Matheusz a pak jejich učitelka Quillová, kteří nepatří mezi tak úplně normální lidi. Co se jim stalo nebo čím si museli projít jsem se v knize nedozvěděla, jen něco v náznacích, takže to asi ani nepochopím, protože seriál zkouknout neplánuji. Ale nic to nekazí na tom, co se v Jízdě odehrává. Je to samostatný příběh, kdy se dějí v jejich okolí zvláštní věci. Lidé kolem nich jsou najednou někým jiným a na nich je zjistit, proč to tak je.
Objevuje se zde postava Fletchera, který je bohatý podnikatel, ale své peníze nevydělal zrovna poctivě. Jednoho dne se Ram probudí v těle někoho jiného a začne mu docházet, o co tady vlastně jde. S pomocí ostatních členů jejich "spolku" přijdou všemu na kloub a musí čelit přímo smrtelnému nebezpečí...

Musím říct, že některé postavy mi byly sympatické a jiné méně, a právě tím se všechno vyrovnalo. Nejvíce jsem si oblíbila Quillovou, která je správně ironická, náladová a dělá jen to, co se hodí jí. A naopak Ram, věčně nespokojený, protivný floutek mi chvílemi lezl na nervy. Charaktery těchto postav, i když zde nejsou bůh ví jak popsány, jsou různorodé a skvěle se doplňují.

"Opře se o stůl a zahledí se z okna. Vidí jen vzdálené hřiště, ale aby si zlepšila náladu, představuje si, jak vybuchuje v oblacích kouře a hlíny, zatímco na školu dopadá bomba."

Kniha Jízda vznikla na motivy seriálu Class, ale vůbec se toho nebojte, jestli nevíte, o co jde. Pokud máte rádi scifi čtení, rozhodně zde nesáhnete vedle. Jde o útlou knížku, která má krátké kapitoly a tím, jak je napsána, se vám bude příjemně číst. Je to taková jednohubka, kterou jsem třeba já zvládla po cestě Ostrava - Plzeň a to jsem ještě začala číst i další díl. :-) Pokud se začtete tak věřím, že to jen tak neodložíte. I když to nebylo napínavé jak kšandy, přesto jsem měla pocit, že musím číst dál, ať zjistím, jak to všechno je. V jednu chvíli mi i zatrnulo, protože jsem netušila, co od autora očekávat a vypadalo to, že zabije někoho, komu jsem to vůbec, ale vůbec nepřála (no, i když trochu ano). :-)

Líbilo se mi, že autor dokázal příběh napsat vtipně, trefně a k tomu jednoduše. Rozhodně jsem se čtením bavila a můžu vám slíbit, že další knihy (zatím je to trilogie), jsou stejně dobré. Některé možná lepší.
Takže, pokud hledáte knihu, která je odpočinková, ale chcete se u ni pobavit, nevadí vám mimozemšťani, máte rádi knihy, u kterých vám fantazie pojede na plné obrátky a jsou dostatečně akční, určitě si Jízdu přečtěte. I přesto, že je tento titul řazen mezi young adult literaturu, tak věřím, že se bude líbit i starším ročníkům. Já teda young nejsem ani nepamatuji, a užila jsem si ji fakt parádně! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 26. června 2018

Žena z čísla 24 - Juliet Ashton

Autor: Juliet Ashton
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 375

"Sarah dřív přirovnávala svou lásku k Leovi k vodovodnímu kohoutku. Byla přesvědčená, že ji nemůže jen tak vypnout pouze proto, že ji opustil, teď však kohoutek vyschl sám od sebe. "Zdá se mi, že se to stalo přes noc, ale jako to chvíli trvá, že se člověk zamiluje a pak bum, tak mi zase chvíli trvalo, než se odmiluju."

V domě číslo 24 na Merrion Road v londýnské čtvrti Notting Hill bydlí pestrá směsice obyvatel se vzájemně propletenými osudy. Ženy, muži, bývalí manželé i budoucí milenci zde žijí své každodenní životy a vypadá to, že karty jsou jednou provždy rozdány. Jenže nic není, jak se zdá. To, co vypadalo jako láska, je jen faleš, a to, co se zdálo nemožné, se najednou promění v jedinou volbu, co se prostě musí stát.
Dětská psycholožka Sarah se trápí, protože její exmanžel se od ní odstěhoval a bydlí teď s novou partnerkou jen o patro níž. Sarah si také dělá starosti o malou Unu a její unavenou a úzkostlivou matku. A jaké tajemství skrývá věčně nabručená Mavis ze suterénu? Situace se pro Sarah ještě víc zamotá, když se v domě objeví noví nájemníci Jane a Tom. Mezi Sarah a Tomem přeskočí jiskra, ale nevěra přece nepřipadá v úvahu! Nebo je nakonec všechno úplně jinak? Stane se dům číslo 24 místem plným lásky?

Doma v Surrey Juliet Ashton celé dny píše ve své malé pracovně a přitom na ni zírají dva psi. Zbytek domu, plný hudby a knih a pohodlných místeček k usednutí, sdílí s třináctiletou dcerou a s manželem, který je skladatelem (odtud ta hudba). Autorka celým svým srdcem věří v sílu, jíž knihy dokážou zlepšit život, vzbudit porozumění a přinést spoustu šťastných chvil.

Žena z čísla 24 mě velmi překvapila a to kladně. Čekala jsem klasický příběh, žádné velké zvraty, žádné překvapení. Spíš odpočinkovou četbu, kde bych měla jisté tušení, co se bude dít. Ale opak je pravdou. Můžu říct, že už dlouho jsem se nesetkala s takovou romantickou knihou, která by mne vyvedla z omylu.

Hlavní hrdinka Sarah, která je dětská psycholožka, řeší manželské problémy. Její manžel Leo ji byl nevěrný s jejich sousedkou Helenou a tak se rozvedou, on se znovu ožení za Helenu a dál žijí ve stejném domě. V dnešní době nic nenormálního. Postupně se k příběhu přidávají ostatní sousedi. Každý má svůj problém, své vlastní tajemství. A tady to začíná. Spisovatelka vás nechá si myslet, že už víte, co skrývají, dá vám naprosto jasné signály a pak najednou BUM a je to úplně jinak. Sedím s pusou otevřenou a nechápu. Pak to chvíli zase jde klasickým tempem a i když jsem se snažila být ostražitější a neskočit ji na naviják, opět - BUM. Nemohla jsem se dočkat, co tam na mě ještě vyskočí a těšila jsem se, co dalšího si na mě autorka připravila.
Zmínila bych ještě jednu postavu a to Mavis. V každé době někde najdeme starou paní, která je nesnesitelná, nemá nikoho ráda a všem dokáže jen nadávat. Přišlo mi to nejen legrační, ale hlavně velmi opravdové a díky tomu se pro mne příběh stával reálnějším, jako bych četla o domě vedle nás (nebo v mém případě o vlastním). :-)

"Její nahrbená ramena už nepůsobila výbojně, spíš jako výmluvné zobrazení zmařených nadějí a ztracené lásky. Sarah to riskla. Položila ji ruku na záda a doprovodila to chápavým úsměvem. Lisa překvapením zamrkala a odešla. Sarah, která věděla, jaké to je, když se zhroutí obyčejné sny, se dívala za ní. Dotek na paži ji připomněl Tomovu přítomnost."

Žena z čísla 24 je kniha, která je velmi chytře napsána a dokáže zaujmout. Vtáhnout vás do děje a jen čekat na jakékoliv zvraty, jako byste byli sledující přímo na chodbách domu. Kapitoly jsou akorát dlouhé a navazují na sebe - žádné přeskakování v ději nečekejte. Na začátku každé kapitoly je uveden citát či přísloví, které dává předurčení, tušení, o čem daná kapitola bude. To se mi moc líbilo.

Nakonec chci napsat, že tady najdete vše, co do románu patří. Lásku, přátelství, ale také rodinné problémy, nečekané zápletky a šťastný konec. Doporučuji si udělat klidnou chvilku, dát nohy nahoru, nalít si skleničku vína a začíst se. Ať už to bude na zahradě, doma nebo na dovolené, tato kniha se vám zalíbí. Je to milé pohlazení pro duši i mysl. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 25. června 2018

Nezavírej oči - Holly Seddon

Autor: Holly Seddon
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 375

"Vzpomínky na minulost se jí motají dohromady s představou zítřka a ona se je snaží roztřídit. Robin neumí plánovat. Žije přítomností. Leží v posteli a myšlenky se jí pletou jedna přes druhou. Má v hlavě tolik nezodpovězených otázek, na které by se chtěla zeptat."

Robin a Sára jsou dvojčata, a přestože si nejsou moc blízká a ani trochu podobná, vzájemně se milují. Alespoň do té doby, než je okolnosti v jejich rodině rozdělí.
Teď je jim už přes třicet. Robin žije sama, trpí agorafobií a záchvaty paniky. většinu času tráví chozením po domě nebo pozorováním protějšího domu a jeho obyvatel z okna ložnice. Jednoho dne však uvidí něco, co neměla...
A Sára? ta má, co si vysnila - hezkého muže, nádherné dítě, dokonalý domov. Je však obviněna z něčeho hrozného a život jejích nejbližších je v ohrožení, dokud se nevypořádá s něčím, co se stalo před mnoha lety. A aby to dokázala, musí najít svou sestru.
Sára však není jediná, kdo Robin hledá...

Holly Seddon je spisovatelkou na plný úvazek, která žije se svým manželem v pulzujícím centru Amsterdamu v domě plném dětí a domácích zvířat. Holly, která je od mládí doslova posedlá hudbou a knihami, vyrůstala na anglickém venkově a již před dosažením dvaceti let začala publikovat v časopisech a na literárních webech. Její první román Snaž se nedýchat (Omega, 2017) se stal mezinárodním bestsellerem. Po úspěšném debutu následuje kniha Nezavírej oči (Omega, 2018).

Autorčinu první knihu s názvem Snaž se nedýchat jsem do rukou nedostala. Ale díky tomu jsem neměla žádná očekávání a těšila se, jak si knihu Nezavírej oči užiji. Nevěřila bych, že mě bude bavit tak, jak bavila a já ji přečtu během jednoho večera a noci. Nešla jsem spát, ani na minutu. Při dočtení poslední stránky se mi vzbudil syn a bylo vyřešeno - hlavně tedy, dočteno! :-)

Nezavírej oči je příběh dvou sester, který hodně poukazuje na sourozeneckou lásku. O to více, když jsou děti dvojčata a co se může stát, pokud se jejich život zbortí jako domeček z karet.
Robin a Sára toho moc společného nemají, i když jsou dvojčata. Každá je jiná, nejen vzhledově, ale také povahově. Robin je potrhlá, vzpurná, hádavá, zlobivá a Sára přesný opak. Dokonalá dcera, která dbá na etiketu, poslouchá rodiče, nedělá nic špatného.
V době jejich dospívání dojde v rodině k velkému rozkolu a sestry jsou od sebe odtrženy. Začínají se samy sobě vzdalovat a jak příběh pokračuje, zjistíme společně s nimi, že najít po dlouhých letech k sobě cestu, není vůbec jednoduché. Zdá se to až nemožné. Zvlášť, pokud každá z nich má své velké, temné tajemství, o kterém neví nikdo, jen ony samy...

Pamatuji si ten pocit, který mne ovládl při čtení posledních stránek. Naprosto konsternovaně jsem obracela stránku za stránkou a stále si opakovala, že tohle není možné. To rozuzlení, které na vás na konci čeká, je překvapující, nečekané, hrůzné... Autorka měla tuto knihu promyšlenou skvěle, od začátku až do samotného závěru. I když jsem měla své verze, co by se za vším mohlo skrývat, zvlášť životní příběh Sáry mne odzbrojil. Tam jsem neodhadla, ani co by se za nehet vešlo. :-)


"Strakovi vypadají rozpačitě. Paní Straková se odvrací od svého manžela pryč, zatímco on na ni ukazuje a divoce gestikuluje. Najednou k ní pan Straka přistoupí blíž. Zdá se, že na ni něco křičí. Paní Straková mu dá facku a uteče z místnosti. Pan Straka běží za ní."

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Jak Robin, tak i Sáry. Autorka přeskakuje z jedné na druhou, jednou se ocitnete v minulosti, jednou v přítomnosti. A tedy, i když to na první pohled může vypadat, že je to složité a zamotané, opak je pravdou. Přišlo mi, že právě to autorčino přeskakování z minulých časů do současných je v pravou chvíli. Jako bych pozorovala film, kdy se v současnosti hlavní hrdince rozostří obraz a v černobílých barvách sleduji její vzpomínky. Naprosto mi to v ději sedělo a o to víc se mi celá kniha líbila. Mám ráda, když autor umí rozeznat, kdy se vrátit v čase a kdy naopak vygradovat nastalou situaci v přítomnosti. A to Holly Seddon, dle mého názoru, uměla precizně. Pro mne je tento typ knížek, kdy se přeskakuje sem a tam, více čtivější, protože se musím mít stále na pozoru, musím přemýšlet a předpokládat...

Další plusový bod si kniha získala ve chvílích, kdy se hlavní hrdinka dostala do tíživé, téměř nebezpečné situace. Řeknu vám, že když jsem četla v noci, všichni doma spali, jen já si svítila lampičkou a hleděla na stránky, kde se někdo prochází po střeše domu hrdinky... Vůbec jsem neměla dobrý pocit. Pořád jsem se dívala do chodby a říkala si, proč já blbá nechala otevřené dveře do pokoje... Ale zvednout se a jít k těm dveřím? Ani omylem... Co kdyby za rohem... A to máme psa! :-) Přesto ve mě byla malá dušička. Těchto, pro mne, stresujících pasáží v knize nebylo mnoho, ale i to málo mi stačilo! :-)

Já s radostí a spokojeností uděluji knize Nezavírej oči maximální hodnocení, protože čtení jsem si užila od začátku do konce. Bylo tam všeho akorát, autorka mi příjemně hrála na nervy, hodila po mě trochu toho napětí, zamotala příběh tak, abych při jeho rozmotávání byla nedočkavá a poté v šoku, a hlavně, po zavření knihy si řekla, že tohle opravdu za to stálo! Milovníci thrillerů, psychologických thrillerů, tohle je jako dělané pro vás. Perfektní!

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Prohnilé město - Leigh Bardugo

Autor: Leigh Bardugo
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 432

"Jejich osud se dneska stejně nevyřeší a před svítáním je ještě čeká spousta práce. Kromě toho měl kanály pod noční oblohou rád. Líbil se mu jejich pomalý rytmus, ticho i světla lamp odrážející se na hladině. Miloval pocit, kdy projížděl spícím světem a pozoroval záblesky světel za okny a nespavce, kteří neklidně vstávají z postele, aby zatáhli záclonu nebo se podívali z okna na město."

Kazu Brekkerovi a jeho lidem se podařil nevídaný kousek: vloupali se do nejstřeženější pevnosti světa a ukradli to, za co měli dostat velmi dobře zaplaceno. Místo kýžené odměny však na ně čekala zrada. Podvedeni a oslabeni o jednoho člena, který byl unesen, musí napnout všechny síly, aby získali, co jim patří.
V ulicích zkorumpovaného Ketterdamu se mezitím schyluje k válce. Nebezpečná droga jurda parem se stává předmětem hry o moc. Zkáza, kterou za sebou nechává, je děsivá.
Obstojí Kazova prohnanost proti starým i novým nepřátelům?
Zůstanou mu jeho lidé věrní? Pomstí se za zradu a zabrání rozšíření smrtící drogy, které by mělo nedozírné následky nejen pro griši, ale i pro celý svět?

Leigh Bardugo se narodila v roce 1985 v Jeruzalémě, ale vyrůstala ve Spojených státech v Los Angeles. Po ukončení studií na univerzitě v Yale pracovala v reklamě, jako novinářka a nakonec i jako maskérka a odbornice na zvláštní efekty. Nyní žije a tvoří v Hollywoodu, kde je možné ji čas od času zaslechnout, jak zpívá se svou hudební skupinou.
Spisovatelka si jako dějiště pro svá literární díla vytvořila svůj vlastní fantasy svět, pro nějž jí bylo inspirací carské Rusko. Odehrávala se zde její úspěšná trilogie Griša a do stejného prostředí je zasazen i děj Šesti vran a Prohnilého města - jen do jiné části této země a se zcela jinými hrdiny. Obě série se okamžitě po svém vydání staly bestsellerem.

Tuto recenzi píšu s dlouhým rozestupem po přečtení a má to jeden důvod. Já netušila, co bych vám konkrétně měla zmínit. Po dočtení Prohnilého města jsem totiž měla na jazyku jen samá sprostá slova a k tomu jen jedno, toužebné přání... aby všechno pokračovalo, abych se mohla dál ztrácet v ulicích Ketterdamu a nemusela se potýkat znovu s realitou všedních dní...

Prohnilé město ladně navazuje na první díl Šest vran (recenze zde). Bez prodlení se ocitnete v Ketterdamu, v centru dění, kdy je Inej unesena a skupina lidí kolem Kaze vymýšlejí strategii, aby ji zachránili. Pokud jste se ještě nedostali k prvnímu dílu, nebudu vám tady psát, jak k tomu došlo, protože bych vyzradila všechno důležité z jedničky. A samozřejmě nebudu vyzrazovat, jak to všechno tady dopadlo, ale napíšu vám jedno. Není zde nouze o naprosto úžasné nápady a triky Kaze, o pořádnou dávku adrenalinu a napětí a myslím si, že výrok: "Žádný slzy... Žádnej funus" je postoupen o level výš.

Všechny postavy v této knize jsou opět stejné jako předtím. Budete je buď milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím. Navíc "staří dobří" morousové jimi zůstanou a o to více se mi všechno líbilo. Perfektní je totiž to, že kniha je plná zvratů, ale v ději, ne v povahách postav. Všichni se chovají tak, jak jsem je znala z jedničky, nemusela jsem si zvykat na nikoho "jiného" nebo předělaného a to mi naprosto vyhovovalo.

"Jesperovo veselí však mělo krátké trvání. Přešlápl u zábradlí z nohy na nohu, podrbal se vzadu na krku a pak si začal pohrávat s lemem klobouku. Pořád byl v pohybu, jako hračka natažená na klíček poháněná neviditelnou energií. Až na to, že hračka na klíček má jednoduchý mechanismus. Jak funguje Jesper, se mohl Wylan jenom dohadovat."

Leigh Bardugo nelze jinak než obdivovat za to, co zvládla s touto sérií udělat. Dokázat perfektně vykreslit postavy, dát téměř na každou stránku pořádnou dávku napětí, intrik, lží a k tomu popisovat děj z různých pohledů postav tak, aby to dávalo souvislost, to je podle mě opravdu umění. Nikde při čtení nenarazíte na hluché místo a naopak budete co chvíli zírat s otevřenou pusou, jak tohle může někdo vymyslet... (Protože některé Kazovy triky jsou neskutečně epické a samozřejmě nejen ty...)

Nemáte šanci se nudit a už vůbec nebudete moct přijít na jiné myšlenky, pokud začtete číst. Ve chvílích, kdy jsem měla jiné povinnosti a nečetla jsem, stejně byly mé myšlenky v Ketterdamu a sama jsem si v hlavě představovala děj, jak by to mohlo vypadat. Ovšem po pár takových chvílích jsem zjistila, že na autorku nemám, ani omylem, takže jsem se po několika takovýchto pokusech jen nechala unášet na obláčku jménem Kaz. Já ho totiž žeru, je to borec, totální parchant, po kterém touží knihomolské srdce mé...

Pokud jste se do této série ještě nepustili, tak není proč váhat. Prohnilé město je druhým a zároveň posledním dílem, takže nemusíte čekat, až vyjde pokračování a můžete si užít tohle naprosto fantastické dobrodružství s Kazem v hlavní roli.
Rozhodně žádnou chybu neuděláte, když se do čtení pustíte a můžu vám zaručit, že se to bude líbit. Má to vše, co má správný příběh mít. Perfektní hrdiny, úžasnou zápletku, spoustu akce a zvratů, které nebudete tušit, dočkáte se hromady překvapení a navíc, naprosto precizní zpracování knih s přebaly, mapou a vším ostatním, dodá tu správnou magickou moc, kterou nad vámi bude kniha mít.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 22. června 2018

Odd a mraziví obři - Neil Gaiman

Autor: Neil Gaiman
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2018
Počet stran: 126

"Zavřísknutí. Odd vzhlédl a spatřil, jak se k nim orel řítí. Udělal krůček dozadu a žasl přitom nad orlovou rychlostí a říkal si, jak jen to stihne včas stočit nahoru... Nestočil to. Orel nezpomalil a narazil do skvrny barevného světla na bílém sněhu, jako by se nořil do tůně s vodou."

Odd má v životě pěknou smůlu. Při nájezdu vikingů přišel o otce, s novým otčímem to nemá vůbec jednoduché a zdá se, že krutá zima snad nikdy neskončí. Odd se proto rozhodne z norské vesnice odejít a vydá se do lesa. Když na cestě potká medvěda, lišáka a orla, konečně se na něj usměje štěstí.
Noví kamarádi totiž nejsou jen obyčejná zvířata, ale zakletí severští bohové. Dokáže dvanáctiletý chlapec získat Tórovo kladivo, přeprat obry a konečně osvobodit bohy?

Neil Gaiman píše knihy. Některé z nich jsou pro dospělé, jako Američtí bohové, a některé jsou komiksy, jako série o Sandmanovi, a některé mají obrázky, jako Crazy Hair a Blueberry Girl. Dostal cenu Newbery Medal za Knihu hřbitova. Další ceny, které vyhrál, jsou třeba Hugo, Nebula, World Fantasy Award a - což se píše nejhůř - Mythopoeic Award. (Jeden by určitě mohl vyhrát nějakou cenu jen za to, že správně napsal "mytopoetický".) Jeho knihy Koralina a Hvězdný prach byly zfilmované. (Čte někdo tyhle biografie?) Je mu skoro padesát let a má tři děti. (Pomoc, drží mě tu jako vězně.) Nosí spoustu černého oblečení a nejspíš by potřeboval ostříhat. (Nutí nás psát tyhle biografie autorů celý den.) Knihu Odd a mraziví obři napsal pro Světový den knihy ve Velké Británii a má dojem, že by chtěl příběhů o Oddovi vyprávět víc.

Chris Riddell je milovaný výtvarník a politický karikaturista britského týdeníku Observer. Jeho dětské knihy sklízejí mnohé úspěchy. Získal několik významných cen, například medaili Kate Greenawayové v letech 2001 a 2004. Za knihu Ada a myší strašidlo získal v roce 2013 cenu Costa. Žije s rodinou v Brightonu.

Poslední zářez ze zásilky Knihozemě je kniha Odd a mraziví obři. Ihned po tom, co mi přišla, jsem zůstala zírat s otevřenou pusou. Je naprosto nádherná. Zpracování je úžasné, od obálky, která je nezapomenutelná, až po barvu. Ta stříbrná je fakt skvostná. I přesto, že se jedná o dětskou knihu, je to dílo, které musí potěšit mysl i oko dospěláka.


Odd je dvanáctiletý chlapec, který je okolnostmi donucen opustit svůj rodný dům a matku a uchýlit se do přístřešku v lese, který kdysi obýval jeho otec. Jednoho dne se před dveřmi objeví lišák a v tu chvíli se Oddovi změní život.
Tento příběh je pohádka, která v sobě samozřejmě nese určité ponaučení, nějaké poselství a část severské mytologie.
Líbilo se mi, jak autor ztvárnil Odda. Jako chytrého, ale uvážlivého chlapce. Jako kluka, který dokáže nad svými činy přemýšlet.


Nejen, že na stránkách se skrývá nádherný příběh, také ilustrace, které jej doplňují jsou precizně zpracované. Přitom si myslím, že slovo "doplňují" není to správné. Kresby jsou úžasné a jsou na stejné úrovni, jako příběh samotný.

"Odd věděl, že je čas, aby se vydal k domovu. Pustil se dolů z kopce a stál už skoro na úpatí, když si uvědomil, že nemá nejmenší ponětí, kde je jeho srub. Sledoval sem lišáka, ale lišák ho určitě nedovede zpátky. Zkusil si pospíšit, ale klopýtl na ledu a odlétla mu berlička. Přistál obličejem napřed v tvrdém sněhu."

Co se mi nejvíce líbí na této knize, tak je způsob, jakým je napsána. I když jde o příběh, kde mladý chlapec se snaží zachránit zakleté bohy, není to žádná slátanina. Příběh je napínavý, místy i humorný, ale hlavně je to něco, co vás třeba donutí si zjistit o severské mytologii něco víc. Příběh ve vás může vyvolat touhu přečíst si o severských bozích a také si najít další knihy autora, jestli i jeho ostatní knihy jsou tak zajímavé, dobře napsané a čtivé.

Odd a mraziví obři je knížka, která je určena čtenářům od osmi let, ale nejen, že já jsem si ji užila, věřím, že si ji užijí i dospělí. Je to nádherně podaný příběh, díky kterému se hodně lidí může leccos přiučit a připomenout si, co je v životě důležité.



Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 21. června 2018

Ono samo se to... - Kristina Hlaváčková

Autor: Kristina Hlaváčková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 153

"Já a má drahá polovička jsme zářným příkladem "neplánovanosti". Svatba kamaráda. Z našeho pohledu se moc nepovedla. Z nudy a zoufalství jsme se začali bavit tím, že jsme vymýšleli, jak bychom to my udělali jinak. Než jsem se nadála, můj drahoušek zahlásil: "Já se chci ženit v pátek 13. To je můj šťastný den." Se smíchem jsem vzala do ruky telefon s kalendářem a našla nejbližší pátek třináctého. Shodou okolností příští rok jediný."

Vážně nejsem žádné střevo. Jsem skutečný magnet na maléry. Vlastně jsem obvykle jen nezúčastněný pozorovatel jaksi ve středu dění. Ale nemůžu za to. Vážně. Ono samo se to... Většinou. No uznejte, můžu snad za to, že mi samovolně vybuchují dýně, medvědi mi lezou do stanu, lepí se na mě zvířátka všeho druhu a různého počtu nohou?
Se speciálním talentem na mužské jsem se narodila. Romantiku zvládám s neodolatelným kouzlem nešikovného klauna v obrovských botách. Na poli milostných vztahů úspěšně válčím, ale i prohrávám. Nejen vesmír si ze mě utahuje. Tak proč se s ním nezasmát?

Kristina Hlaváčková strávila část svého dětství s rodiči v Nigérii. První školní léta tak střídavě navštěvovala základní školu v Čechách a výběrovou americkou školu v Nigérii. Byla přijata ke studiu na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, ale vzhledem k technickému zaměření celé rodiny nakonec vystudovala Gymnázium Arabská.
Přesto, že pochází z architektonické rodiny, projevovala vždy spíše humanitní, nikoliv technické sklony. V roce 1997 získala výběrové stipendium a strávila rok na střední škole v Minnesotě, kde oznala jednu ze svých životních lásek - keramiku, a poprvé odmaturovala. Druhou maturitu absolvovala v Čechách. V roce 2008 složila překladatelskou státní zkoušku z angličtiny a překlady jsou velkou, i když zdaleka ne jedinou, součástí její profesní kariéry.
Do světa literatury vstoupila jako autorka úspěšné fantasy trilogie Dračí oči. Překládala titulky seriálů pro MTV, texty pro prestižní čínský architektonický časopis, jako překladatelka spolupracuje s ČVUT.  Studium na Karlově univerzitě dokončila při zaměstnání a v současnosti pracuje jako Office Manager v architektonické firmě.

Do knihy s názvem Ono samo se to... jsem se pustila proto, že jsem od autorky četla V podsvětí - Artefakt (recenze zde), ze které jsem byla nadšená. Neváhala jsem a otevřela útlou knížku, kde by se měly nacházet praštěné historky, u kterých budu slzet smíchy...
Že bych slzela smíchy, to se tedy říci nedá. Je pravdou, že u některých částí jsem se pousmála, ale asi tak polovina textu na mne působila dost nuceně. Jako by se autorka snažila být za každou cenu vtipná, ale někdy to tlačení na pilu bylo na škodu.

Kniha obsahuje několik, přesněji tedy 31 krátkých historek. Vždy v nich autorka popisuje klasické životní situace, se kterými se můžeme potýkat já i vy. Jsou to všední chvíle, které se ovšem někdy můžou vymknout kontrole. Jako například v knize kapitola nazvaná Autoškola, v tom jsem s autorkou naprosto soucítila. :-)
A třeba u historky s názvem Lovec Pampalini I. jsem se naprosto do autorky vžila, já měla podobnou historku, jen ne se srnkou, ale s kozou. No fakt! Šli jsme s partnerem a našim synem na výšlap na Javorník. V polovině cesty jsem už měla jazyk na vestě (3,5km do kopce plného kořenů a kamení - to jako vážně?!), chlap byl i s malým a psem daleko přede mnou a zpoza keřů naproti mě se vynořila malá, černá koza. K-O-Z-A! Jsem přemýšlela, jestli už nemám z námahy halucinace, ale když jsem došla na rozcestí, kde na mě čekal partner a při pohledu na můj vyděšený obličej řekl, že ano, že taky viděl kozu, oddechla jsem si a šli jsme dál... Možná jsem vám teď prozradila lehce pointu příběhu od autorky, ale musela jsem... :-)

V knize najdete ilustrace, které má na svědomí Veronika Marie Černá a musím říci, že jsou povedené. Jen třeba nevím, proč otec hlavní hrdinky je znázorněn jako kocour, ale to přejdu. Jinak jsou skoro všechny ilustrace odpovídající příběhu a je jich docela dost, takže rozhodně je to příjemné zpestření čtení.

"Vzdala jsem to po roce a půl příliš častého spolubydlení s přenosným sušákem, usilovného uhánění několika mužských příbuzných a poslouchání planých slibů. Zkrátím to. Bosá, nic neklouže míň než holá chodidla, jsem si vylezla obkročmo na hrany vany. Při mé výšce to rozhodně není poloha s nohama u sebe. Znamenalo to, že jsem vruty měla sice nad hlavou, ale alespoň jsem na ně se šroubovákem dosáhla. Tak nějak. Jen jsem se proti nim skoro nemohla zapřít."

Já měla, aspoň dle anotace, jiné očekávání. Doufala jsem, že v knize bude jeden příběh, který bude vtipně napsán, něco jako Deník Bridget Jonesové. Prostě budu číst o hlavní hrdince, které padá všechno na hlavu a ona s tím bojuje. Bohužel, dostala jsem krátké historky, kdy mě některé doslova vytáčely a přišly mi spíše trapné, než vtipné.

Mám pocit, jako by v dnešní době byl trend psát takovéto knihy. Krátké texty, historky, které mají "útočit" na určitou sortu lidí. Na ty, kteří nehledají příběh, ale chtějí se jen tak pobavit. Vzpomenu třeba Dítě školkou povinné od M. M. Cabicara nebo Deník facebookové matky či Ze života blbky. Ono to asi jednou, dvakrát je super, ale když je toho víc, stává se z toho průměrné čtení...

Není to ten typ knih, které vyhledávám, ale vím, komu bych to doporučila. Řekla bych, že je to pro ženy, které nemají na nic čas, pro ty, kterým se nic a nikdy nedaří. Když si tuto knihu budete po pár minutách denně pročítat, třeba si řeknete, že na tom tak špatně nejste a ještě se pobavíte.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a pokud uvažujete o koupit, tak Ono samo se to...

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 20. června 2018

Fandom - Anna Day

Autor: Anna Day
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 400
Rok vydání: 2018

"Nezeptám se proč, protože odpověď znám. Já jsem totiž ten nemotorný motýl, co k tomu Thorna navedl. Jícnem mi stoupá žluč a hrozí, že vydávím obsah žaludku, když si vybavím, co jsem mu řekla: Zaslouží si tančit na šibenici, aby poznali, jaký to je." 

Violet, její bratr Nate a dvě kamarádky Alice a Katie se chystají na sraz fanoušků veleúspěšného filmu Šibeniční tanec, kterého se účastní i představitel hlavní postavy. Pečlivě vyrobené kostýmy jsou připravené, vysněná chvíle je na dosah. Ale při takzvaném comic conu dojde k nevysvětlitelnému posunu v realitě, při němž se Violet s ostatními ocitá ve skutečném světě svých fiktivních idolů, v dystopické společnosti plné násilí a chaosu. Během prvních vteřin ve smyšlené říši však Violet zaviní smrt hlavní hrdinky a je nucena sehrát její roli přesně tak, jak byla naspaná ve filmovém scénáři, tedy včetně úkladů, milostného vztahu i konečného završení. Avšak i fiktivní postavy a příběhy žijí svým vlastním životem...

Anna Day vyrostla na severovýchodě Anglie, kde žije dodnes. Vychovával ji otec, vášnivý kytarista, a matka, znamenitá kuchařka, a díky tomu pořád zbožňuje všechno, co se týká hudby a jídla. Vystudovala psychologii a několik let pracovala jako pomocná psycholožka. V roce 2009 získala doktorát z klinické psychologie a od té doby se věnuje hendikepovaným pacientům. Odjakživa ji lákalo tvůrčí psaní. Už na základní škole spojovala sešívačkou listy papíru a psala na ně příběhy pro své rodiče. Seriózní literární tvorbu však zahájila teprve před několika lety, kdy si jí všimli editoři z nakladatelství Chicken House a zařadili ji do užšího finále soutěže Times/Chicken House Children´s Fiction Competition, pořádané v roce 2015. Její největší láskou jsou její dvě děti, dcera a syn, kteří jsou pro ni nepřetržitým zdrojem zábavy a inspirace.

Kolikrát jste si říkali, když jste četli svou oblíbenou knihu, že by jste chtěli být její součástí? Setkat se svými oblíbenými postavami? Přesně tohle se stalo Violet, najednou se objeví ve svém oblíbeném románu Šibeniční tanec.
A tím začíná jedno velké dobrodružství, které vás, čtenáře, naprosto pohltí...

Violet je dívka, kterou si dle mého názoru, zamilujete. Zdálo se mi, že vždy cítila jak udělat ten správný krok, jako bych to věděla i já... Tam, kde se měla bát, se bála, tam, kde měla nevěřit, že to zvládne, nevěřila a tam, kde musela být silná a odvážná, tam byla. Velmi skutečně se prala se situací, do které se dostala se svým bratrem a kamarádkami.

V žádném příběhu nesmí chybět i mužský hrdina a tady o ně není nouze. "Dokonalý" Gem Willow a "skutečný" Imp Ash, ale který je opravdu ten pravý? Violetina oblíbená spisovatelka měla jasno, ovšem co Violet, která by měla hrát přesně podle scénáře? Ne každý z nás souhlasí vždy s rozhodnutím autora, když čte nějakou knihu. A na konci si mnozí z nás říkají, že by chtěli, aby se hrdinka zamilovala přesně do toho druhého hrdiny, že měl vyhrát někdo úplně jiný...
Violet je jedna z těchto dívek a tak ve chvíli, kdy se ocitne ve svém nejoblíbenějším příběhu, jeho děj (i když úmyslně nechce) změní. A přesto, že ví, že je to zlé, nemůže si pomoct a dělá to dál, píše jednoduše svůj vlastní příběh, který je krásný, nebezpečný, zamilovaný, riskantní a vzrušující.

"Most není stržený. Prostě je pryč. Rozbombardovaný na padrť. Vidět to na vlastní oči, a ne na televizní obrazovce v pohodlí domova je úplně jiný zážitek, který mi vyrazí dech z plic. Zadívám se po proudu řeky. Na dohled žádný most, město je rozseknuté řekou na dvě části. Z proporcionálně vyladěných budov, ozařujících panorama a zrcadlících se na hladině jako lampiony na jezeře, nezbylo vůbec nic. Pohnutí ze ztráty  města, které znám a které miluji, se mě hluboce dotkne."

Za zmínku určitě stojí i Violetin mladší bratr Nate. Na čtrnáctiletého kluka je v některých chvílích dost chytrý a nebojácný, ale nevadilo mi to. Vyrovnalo se to hlavně ve chvílích, kdy se ukázalo, že je přece jen ještě dítě, které má strach. Z mužských postav jsem ho měla nejraději.

Láska, přátelství, rodina, tohle všechno v knize Fandom najdete a tak neskutečným a fantastickým způsobem, že vás to nutí stále číst a číst, protože chcete vědět, jak to bude pokračovat a hlavně, jak to všechno skončí. Knihu jsem četla každou volnou chvíli. Při popisování světa Impů a Gemů se mi několikrát před očima promítl film Demolition Man. Jeden svět krásný a dokonalý, druhý špinavý a chudý. V jednu chvíli jíte speciality a nosíte krásné šaty, v druhé chvíli máte na stole guláš z krys a na sobě roztrhané hadry a jen jednu botu...

Je jedno kolik je vám let, pokud vás nalákala recenze, přečtěte si to. Ale udělejte si na ni čas, protože se nebudete moct odtrhnout. Jak je napsáno na obalu knihy: "Ohromný čtenářský zážitek", a já můžu jen souhlasit! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 19. června 2018

Noc s drakem - Kouzla vzhůru nohama - Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins

Autor: Sarah Mlynowski, Lauren Myracle, Emily Jenkins
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 160

"Otočil se a znovu odrazil. Byl připravený. Zhoupl se kolem trámu záměrně a pustil se právě včas, aby dosvištěl k východní zdi nohama napřed. Napružil kolena, aby zmírnil dopad. Poté se opět pořádně odrazil a letěl zpět. Zvedl ruce nad hlavu a znovu se chytil trámu. Tentokrát se zhoupl jen pomocí jedné ruky. Nakonec se odrážel chodidly od zdi a zároveň chytal trámu. tahle kouzelná gymnastika byla skvělá."

Nory Horaceová se umí proměnit v kotě. Někdy se jí do toho ale připlete kousíček draka, no a pak se omylem promění v drakotě. Jejda! Její kamarád Andres Padillo umí vyletět do výšky... ale pak už se neumí snést dolů.
Nory a Andres chodí do tří Kouzel vzhůru nohama s dalšími dětmi, které mají neobvyklé magické schopnosti. Teď vyrážejí na úplně první výlet do terénu, kde budou i přes noc! V dračím útulku čeká Nory, Andrese a jejich spolužáky z KVN plavání s draky a krmení draků. Najdou tu dokonce i líheň, kde uvidí novorozeného dráčka.
Má to jen jednu nevýhodu. Děti z KVN nenavštíví dračí útulek samy. Objeví se tu i jiní žáci. Žáci z jiné školy. Žáci s "normálními" kouzly. Zachraňování draků, táboráky a snídaně v pyžamech už nebudou s partou nafoukaných cizáků zdaleka taková legrace. Pokud ovšem... možná to nakonec nebude tak zlé, jak se zpočátku zdá...

Sarah Mlynowski je autorkou mnoha knih pro děti, mládež i dospělé, včetně série bestsellerů Co by kdyby, série Magie na Manhattanu a knihy Gimme a Call. Také je spoluorganizátorkou putovního knižního festivalu pro děti s názvem OMGBookfest. Chtěla by být Zmizík, aby mohla zneviditelnit nepořádek ve svém pokoji.
Lauren Myracle je autorkou mnoha bestsellerů pro mladé čtenáře, včetně série Neobyčejný deník obyčejné holky, sérií Flower Power a Life od Ty. The Forgetting Spell je její nejnovější kniha z trilogie Wishing Day. Chtěla by být Zvěromil, aby si mohla povídat s jednorožci a krmit je bobulemi.
Emily Jenkins je autorkou mnoha povídkových sbírek, včetně Brave Red, Smart Frog a sérií Toys (první díl se jmenuje Toys Go Out) a Invisible Inkling. Mezi její obrázkové knihy patří Toys Meet Snow, Princessland a Greyhound a Groundhog. Ráda by byla Zápalník a pracovala jako pekařka.

Už po čtvrté máte šanci se potkat na několika stránkách v knize s názvem Noc s drakem s úžasnou, chytrou a důvtipnou slečnou jménem Nory. Ač díky svým kouzlům nezapadá mezi "normální" děti a musí navštěvovat školu v Blátochmurách pro děti s kouzly vzhůru nohama, její život je jedno velké dobrodružství. Tentokrát s celou třídou odjede do dračího útulku, kde se budou učit vše o dracích, kteří jsou momentálně v zajetí, aby se vyléčili a mohli být navráceni do volné přírody.
Se svými spolužáky odjede do útulku, ubytují se a zjistí, že nebudou jediná třída, která se této akce zúčastní. Nejen Nory má z toho vrásky, vždyť všichni "normální" kouzelníci se jim smějí, opovrhují jimi, hlavně proto, že jsou nějakým způsobem jiní. A proto se všichni ze třídy Kouzel vzhůru nohama,  právem obávají, jak jim to pobyt v dračím útulku stíží... Ale přepočítali se...!

Musím konstatovat, že do této dětské série s hlavní hrdinkou Nory jsem se zamilovala. Autorky dokáží do každého příběhu nejen dát to správné ponaučení, které dokáže děti navést k správnému chování v kolektivu, ale také se nedrží zkrátka s pořádnou dávkou srandy a legračních situací. Když v tomto díle například zmizí Bax zrovna ve chvíli, kdy se nacházejí na stezce plné balvanů, rozhodně si můžete být jistí, že to vtipné bude. Už jenom díky ošetřovateli a co teprve, až se objeví Bax... :-)

"Když se moje schopnosti projevily poprvé, moc jsem se snažila, abych nebyla... no, taková, jaká jsem," svěřovala se Nory. "Jenže jsem, kdo jsem, a teď se toho snažím co nejlépe využít. Můžu se naučit svá kouzla lépe ovládat a můžu se v nich zlepšit, ale nikdy nebudou běžná."

Nebyla chvilka, kdy bych se u čtení nebavila. Na to, že zde nejsou žádné obrázky jsem si už zvykla, ale litovat toho budu pořád. :-) Ovšem příběh, který se na stránkách ukrývá, mi všechno vynahradí. Je to pohádka, která je milá, vtipná, poučná, ale také napínavá. Věřím, že tento díl se bude líbit i klukům čtenářům, protože dost místa zde dostala postava Andrese, který se ukáže v tom nejlepším světle. Takže už to není jen z pohledu Nory, ale taky pořádného klučičího akrobatího letce Andrese. :-)

Pokud máte doma dítko ve věku 8-10, ale klidně i více let, které miluje pohádky s velikou dávkou kouzel a magie, kupte mu jednu knihu z této série. Třeba zrovna Noc s drakem. Věřím, že to nebude poslední kousek a sérii postupem času dokoupíte celou. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 18. června 2018

Nepouštěj se mé ruky - Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 341

"Mám strach.
Už neslyším žádný hluk v domě ani garáži. Jenom sebe, jak pěstičkami buším do dveří koupelny.
Čím dál silněji."

Slunce, palmy, tyrkysové vody oceánu, ostrov Réunion a mladý pár s šestiletou dcerou na dokonalé dovolené. Ta se ale brzy promění v noční můru, když Liane zničehonic zmizí a nechá za sebou jen rozházený pokoj. Její manžel Martial nejprve spolupracuje s policií, ale pak se i s dcerou dává na útěk. Z truchlícího partnera se náhle stává hlavní podezřelý a hon na domnělého vraha a únosce dcery začíná.

Michel Bussi začal psát už v devadesátých letech, ale trvalo celou jednu dekádu, než prorazil s knihou Code Lupin (Kód Lupin, 2006). Následovaly další úspěšné detektivky a v roce 2011 vyšel román Černé lekníny (Nymphéas noirs, česky 2017), který získal mnoho ocenění. O rok později z něj další kniha Vážka (Un avion sans elle, česky 2016), učinila jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů, jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Bussi působí také jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu.

Od autora mám přečtené všechny knihy, které u nás vyšly a proto jsem neváhala a pustila se do novinky s názvem Nepouštěj se mé ruky. I když jsou zde autorovy podpisy a proto vůbec nepřemýšlím nad tím, že by to napsal někdo jiný, i tak se mi někde v hlavě honí malá, docela maličká myšlenka, jestli tohle napsal opravdu on. U prvních tří knih jsem byla maximálně spokojená, ale tady nastal jeden velký problém. Neuměla jsem se začíst tak, abych knihu doslova hltala jako předchozí díla. U tohoto thrilleru mi nevadilo, když jsem knihu odložila a později se k ní zase vrátila...

Příběh začíná zdánlivě jednoduše. Na ostrově Réunion je mladá rodina s malou holčičkou na dovolené, žena se rozhodne zaskočit si na pokoj a už se nevrátí. Když ji manžel jde hledat, najde prázdnou místnost. Zalarmuje policii, ale po nějaké chvíli chytá svou dceru za ruku a utíkají společně pryč od všeho a od všech. Začíná doslova hon na Martiala, policie si je jistá, že on za vše může, on se zbavil ženy a nyní unesl i svou dceru. Ovšem, nic není tak jednoduché, jak se tváří. Policie a hlavně Aja by měli začíst myslet i na to, že tohle může být ještě složitější...

To, co vás přesvědčí, že tuto knihu napsal Michel Bussi, tak je jednoznačně popis prostředí a tady konkrétně ostrova Réunion. Autor opět kouzlí se slovy a vy při čtení budete cítit všechno, co popisuje. Teplé vlny moře, palčivost slunce, jemný vánek, který vás čechrá ve vlasech, rychlost aut, které uhánějí za Martialem... Jeho schopnost podat čtenářům děj samotný je naprosto fascinující a nikdy nepřestanu žasnout, jak tohle dokáže. Opět se mi potvrdilo, že je to mistr nad mistry.
Ovšem mrzí mě, že příběh jako takový mne příliš neuhranul. Nejvíc mne asi zamrzelo, že už od začátku má čtenář tušení, že děj nebude tak jednoznačný, jak se na první pohled zdá, a tak čtenář (aspoň tedy já), čeká na nějakou zápletku, nějaký zvrat, který mu to potvrdí. Není tam ten wow efekt, kdy dojde k odkrytí něčeho nečekaného, a když to čtenář očekává, tak tomu chybí ta jiskra...

"Fuj!" zvolá Sofa a rozchechtá se. Zastavila se před páchnoucí lejnicí a na dřevěné destičce, označující jméno stromu, čte: Sterculia foetida, Strom, co páchne jako hovínko. Cítí pach květů na větvích, ucpe si nos, pořád ještě se směje a pak poskakuje po cestě dál.
Martial ji mlčky následuje.
Neskrývat se...
Snadněji si to představíš, než uskutečníš!"

Kapitoly v knize jsou příjemně krátké, navíc v každé je napsán časový údaj, kdy se daná akce děje, takže máte vše předloženo jako na stříbrném podnose. Je to jednoduše den po dni, hodina za hodinou, minuta za minutou... Hra o čas... A nalezení Liany... Konkrétně ten časový údaj se mi hodně líbil. Působilo to na mě více dramatičtěji a napínavěji. To jsem ocenila.

Nemůžu říct, že by tato kniha byla závratně úžasná, na mne bohužel působí jako nejslabší od autora, ale pokud jste si pana Bussiho zamilovali tak jako já, určitě ji vezměte do ruky. Minimálně vás utvrdí v tom, že je to mistr vypravěč, který vás dokáže dostat přesně tam, kde vás potřebuje. Jeho práce s charaktery postav, s prostředím, kde se děj odehrává a s pocity čtenáře jsou neskutečně skvělé. A za to to čtení rozhodně stojí! Co na tom, že příběh byl trochu slabší, Michel Bussi tohle umí vynahradit v jiných sférách a já jej určitě budu doporučovat, kudy budu chodit! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a zde si můžete koupit Nepouštěj se mé ruky.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 17. června 2018

Psí pohádky - Zuzana Pospíšilová

Autor: Zuzana Pospíšilová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 104

"Zase pětka? To nemyslíš vážně!" rozčiloval se tatínek. 
"Já to nechápu. Jak to, že neumíš počítat? Vždyť je to tak jednoduché. Kolik je dva plus dva?"
"Pět!" odpověděl Kamil."

Pohádky a psi mají jedno společné, jsou to věrní přátelé lidí a dělají jim radost. Oblíbená autorka Zuzana Pospíšilová proto pro všechny milovníky psů a pohádkového čtení napsala dvacet původních pohádek o pejscích ras ušlechtilých i zcela neznámých. V téhle knížce vyvádějí psi neuvěřitelné kousky. Fenka Sisi zpívá, z pejska Fleka se stane malíř a kokršpaněl Bady se chce učit španělsky. Nechte se poučit psí moudrostí, pobavit psí radostí a užijte si veselé ilustrace Michala Sušiny. Haf!

Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti.


Psí pohádky od ostravské autorky Zuzany Pospíšilové, by rozhodně neměly chybět v žádné dětské knihovně. A určitě by měly být majetkem těch dětí, které milují pejsky. Díky této knize se totiž dostanou do světa, kde se nejen něčemu přiučí, ale také je autorka seznámí s různou rasou psů a pak při procházkách vás vaše ratolesti můžou překvapit, když budou vědět, co že za psa to prošlo kolem vás.
Velký podíl na tom bude mít i ilustrátor, Michal Sušina, který dokázal velmi věrohodně všechny možné rasy psů nakreslit. Jeho pražský krysařík je, aspoň dle mého názoru, nepřekonatelný! :-)


"V jednom malém městě měli veliké trápení. V kanálech, na skládkách, ve sklepích, ale i v domech žila spousta myší, krys a potkanů. Proti kočkám byli v přesile, a tak se jich i nejstatečnější kocouři začali bát. Začali se hromadně stěhovat do okolních měst a vesnic. A tak se sice krysám dařilo čím dál lépe, ale lidem naopak čím dál hůř."

V knize najdete dvacet pohádek, kde vždy je hlavním, ústředním hrdinou nějaký pes. Jednou je to již zmiňovaný pražský krysařík, jindy dobrman, a také baset, kokršpaněl nebo rasa "dosud neznámá". Pokaždé se ovšem v pohádce dočkáte happyendu a ponaučení.
Já si nejvíce oblíbila pohádku s foxteriérem v hlavní roli, kde žije starší paní už sama, nechce se ji nikde chodit, nic dělat a jen sedí doma u televize a jí. Začíná mít problémy sama se sebou, právě proto, že se vůbec nehýbe. Jednoho dne musí jít do obchodu pro mouku a vezme si naše dlouhý šál. Kroky jsou pro ni těžké a zdá se, jako by udělala jeden, dva kroky kupředu a něco ji drží na místě. Otočí se a tam pes drží v tlamě její šálu. Jelikož jej nedokáže odehnat, nechá mu šálu a jde dál. Vyjde z obchodu a ten pes tam na ni čeká i šálou. Dojde domů a ten pes jde s ní! Až do bytu! A tam na ni promluví... V tu chvíli se rozhodne si jej nechat, má nového společníka, se kterým musí chodit ven, tudíž se začne hýbat, zlepší se ji zdravotní stav a už se necítí být tak sama... No řekněte, není to krásné? Ono to tak v dnešní době opravdu funguje. Kolikrát je ta němá tvář lepší společník než lidé...


Pohádky v knize jsou dvou, tří stránkové, navíc každá má svůj vlastní obrázek. Přímo na úvod pohádky nás autorka seznámí, s jakým psem si budeme užívat pořádné dobrodružství, kolik mu je let a jak se jmenuje.

Pokud hledáte pěknou, pohádkovou knížku pro své ratolesti, která v sobě ukrývá napínavé a také poučné příběhy, tak vám můžu Psí pohádky určitě doporučit.
Každá pohádka v této knize je psána s citem pro děti, aby všemu rozuměly a mohly si pořádně užít každé slovo.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Bambook za recenzní knihu a vy si můžete koupit Psí pohádky pro své nejmenší :-)

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 14. června 2018

Vytoužené dítě - Catherine Chidgey

Autor: Catherine Chidgey
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 406

"Při pohybu v továrně pamatujte na pravidla, děti. Máme veliké štěstí, že zde můžeme být, na rozdíl od jiných škol, které byly odeslány na venkov, kde se nedají navštívit žádné továrny. A nezapomeňte pozdravit naši průvodkyni Frau Müllerovou správným německým pozdravem. Všimla jsem si, že někteří z vás přešli na prostý pozdrav. To je nepřípustné. A někteří z vás nedrží ruku rovně. Také nepřípustné."

Německo 1939. Dvě děti bezmocně sledují, jak jejich rodiče pohlcuje nemilosrdné mocenské soukolí. Siggi žije v blahobytu a nevědomosti berlínské střední třídy. Její otec je cenzor, který bez slitování odstraňuje zakázaná slova jako "slib", "láska" nebo "milost". Jedináček Erich žije na relativně svobodnějším venkově, přesto se mu však na mysl kradou podivné nezodpovězené otázky.
Tyto dvě děti svede osud dohromady, když se německá víra v nádhernou budoucnost začne hroutit. Společně najdou dočasné útočiště v opuštěném divadle uprostřed trosek Berlína. Venku mezitím všude visí z oken bílá prostěradla a po celém městě se mluví o kapitulaci. Dny, které stráví Siggi a Erich spolu, zformují jejich další životy.
Na Siggi a Ericha dohlíží vytoužené dítě, tajemný vypravěč příběhu. Vidí a cítí, co vidí a cítí i oni. Jeho hlas totiž vychází z hlubin trosek národního snu...

Catherine Chidgey se narodila v roce 1970. Vystudovala tvůrčí psaní, psychologii a německou literaturu a dva roky žila v Berlíně. Její debutový román In a Fishbone Church získal Cenu spisovatelů zemí Commonwealthu pro oblast jihovýchodní Asie a jižního Pacifiku za nejlepší debut, Cenu Betty Traskové a byl na seznamu děl nominovaných na cenu Orange Prize. Její druhý román Golden Deeds se v New York Times stal knihou roku. V roce 2006 následoval třetí román The Transformation. Žije ve městě Ngaruawahia na Novém Zélandu.

Je to něco naprosto jiného, než na co jsem zvyklá. Silný, emotivní příběh, kde se vcelku "nic neděje" a přitom pro mě byl plný informací, které jsem hltala. Je to sonda do dvou lidských, dětských duší, a jejich vnímání světa kolem sebe za časů Hitlera. Nádherný, něžný, dá se říct až téměř poetický příběh, který se odehrává v jednom z nejhorších období světa. To všechno a mnohem víc je Vytoužené dítě.

Siggi je dcerou otce - cenzora a matky, která je zvyklá na určitý způsob života. Má dva bratry a na první pohled se zdá, že i spokojený život. Se školou navštěvuje továrny, vede spořádaný život, je hodná, a hlavně velmi vnímavá.
Erich žije s matkou a jejich život na venkově vypadá v pořádku. Možná nemá tolik možností jako Siggi, ale vystačí si s málem.
Jejich životy sledujeme na stránkách od dětství až do dospělosti. Kniha je o tom, jak se dva mladí formují, na co myslí, když jsou mladí a také kam může osud někoho zavést, když s ním má určité plány...

Dlouho jsem nečetla knihu, která by byla vyprávěna z pohledu třetí osoby a proto mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla. Ale ve chvíli, kdy mi to přišlo normální, se přede mnou rozprostřel obraz něčeho neskutečného. To, jak dokázala autorka pracovat se slovy, uměla popsat, jak děti dokáží vnímat "dospělé věci" bylo fascinující. S tímto podáním jsem se ocitla v naprosto jiném světě a díky způsobu, jak umí autorka zaujmout, jsem se od knihy neodtrhla, dokud jsem nedočetla.

Jak jsem psala výše, tato kniha je úplně jiná, než na jaké jsem zvyklá. Je to z jednoho prostého důvodu. Dá se říct, že se v příběhu nic zásadního neděje. Když čtete, pomalu proplouváte životy obyvatel, kterých se dotkla druhá světová válka, sledujete jejich počínání, zachytáváte jejich pocity, přibližujete se určitým způsobem k jejich vnímání samotného faktu, že je válka a co to konkrétně pro ně znamená. Nic víc v tom nehledejte. Já si to soukromě nazvala jako psychologický dokument o lidech tehdejší doby, ale v dobrém slova smyslu. Ovšem nejvíce mne zasáhly právě hrdinové knihy, jejich přístup, jejich osudy. V jednu chvíli, kdy se Erich stane nečekaný zázrak, o kterém ani nedoufal, že k němu dojde, jsem za něj šťastná, jako by se to stalo mě. Ale přitom vím, jaké to bude mít následky a hned jsem opět smutná i za něj. Věřím, že ti z vás, kteří se pustí do této knihy, budou mít stejné pocity. Tato kniha vám může opravdu hodně dát.

"Toho večera sleduji, jak jde Sieglinde dolů do sklepa, kde stěny nejsou skutečné stěny, ale hromady volných cihel. Kdyby dům zasáhla bomba, kdyby suť zatarasila dveře, kdyby oheň spotřeboval veškerý vzduch, mohla by jednoduše přejít do sousedního sklepa, a kdyby i jejich dveře byly zatarasené, mohla by zkusti ten další a další. Takhle je to v celé ulici, v celém městě: falešné zdi, klamavé východy (a jsou i jiné způsoby odchodu: lano, revolver, rozkousnutá skleněná ampule)."

Již jsem zmiňovala, že je tento příběh zajímavý, ale také napsán velmi čtivým způsobem. Navíc jsou na začátku každé části knihy i kratší cenzurované texty, kdy jsem se u nejednoho zastavila a lámala si hlavu nad tím, co za slova byly odstraněny. Připisuji další plusový bod za zpestření četby.

Na závěr knihy jsem se také dozvěděla, kdo je oním vypravěčem celého příběhu. Bylo to pro mne nesmírně překvapující a navíc, při doslovu autorky jsem zjistila, že se to částečně zakládá na historických faktech, tudíž jsem byla překvapena ještě více. Tohle zjištění je pro mě nové a i když se mi nelíbí, jsem ráda, že o něm vím.

Za mě si Vytoužené dítě zaslouží jedno velké ANO. I když se zde nedozvíte žádná velká historická fakta z války, tak přesto tato kniha může být pro vás přínosem. Zjistit, jak lidé žili v té době, co se dělo v jejich myslích, jak reagovali na to, že dochází zboží, které předtím bylo běžně k dostání, jak se zachovali, když jim šlo o život nebo naopak čím si procházeli při osvobození, jsou další cenné informace, které vás můžou donutit se zamyslet nad tím, co udělat, aby se na tuto dobu nezapomnělo a aby se hlavně nic z toho neopakovalo...

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat zde:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 13. června 2018

Italské radosti - Maeve Haran

Autor: Maeve Haran
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 452

"Beatrice prostřela k večeři na terase. Monica sešla dolů jako první, v nových kalhotách doplněných nejlepší ze svých halenek. Nalila si skleničku vína a dívala se dolů na moře. Byl to jeden z těch nádherných večerů, kdy je těsně po západu slunce a terasy a zahrady zalévá narůžovělá, perleťová záře a na moře se snáší lehounký opar."

Překrásné jaro strávené na jihu Itálie vám může nebezpečně stoupnout do hlavy. Obzvlášť, když jste doma nechala nesnesitelného manžela, před očima všech se vám zhroutila milovaná firma, prcháte před matkou, která se do všeho plete a neustále se vám snaží řídit život, nebo vám bolestnou ránu zasadila manželova nevěra se slečnou, jež by mohla být jeho dcerou.
V hájích, které se táhnou na okolních svazích, dozrávají pod jižním sluncem citrony, mezi stromy probleskuje stříbrná hladina Středozemního moře a mezi ráznou Angelou, živou a společenskou Sylvií, neprůbojnou Claire i šedou myškou Monikou se rozvine přátelství, díky němuž každá z žen začne rozkvétat zcela nečekaným způsobem.
Příběh je plný nezapomenutelných aktérů, mezi nimiž nechybí jízlivý velikán moderního umění, který obývá vedlejší dům, ani dychtivý gigolo, jehož nemůže odradit ani čtyřicetiletý věkový rozdíl. Nový román Maeve Haran vám vtipně a zábavně vyloží důvody, proč je dobré se jednou za čas tak trochu zbláznit.

Maeve Haran vystudovala práva na univerzitě v Oxfordu a poté pracovala jako novinářka atelevizní redaktorka. Její první román Having It All se dočkal překladu do dvaceti šesti jazyků a v Jižní Koreji podle něj dokonce natočili miniseriál. Napsala dalších osm příběhů ze současnosti a před několika lety se také pustila do psaní historických románů. Má tři děti a žije s manželem v severním Londýně.

Klidné, dovolenkové či volnočasové čtení, které vás zavede do krásné, slunné Itálie a při troše vaší fantazie a také díky krásnému popisu autorky, dokonale ucítíte vůni tepla, slaného moře, pestrobarevných květin a hlavně citronovníků.

Je to příběh o čtyřech nesourodých dámách, které se neznají a skončí spolu v jedné vilce. A nebyly by to ženy, aby se mezi nimi nevytvořilo velmi pevné a důvěrné přátelství.
Samotné postavy vám popisovat ale nehodlám, protože je to perfektně nastíněno v anotaci a kdybych se rozepsala, ochudila bych vás právě o to objevování jaká je která. :-)

Co mi trochu kazí celkový dojem, tak je začátek knihy Italské radosti. Nejdříve to totiž radost nebyla, nemohla jsem se pořádně začíst, buď se děj odehrával příliš pomalu nebo jsem to možná já brzdila anebo jsem byla přímo natěšená, až dorazí do mé milované Itálie... Každopádně na mě prvních pár kapitol působilo utahaně, nemastně, neslaně... Ale potom se to vyrovnalo a okouzlující popisy prostředí mi všechno "začáteční trápení" vynahradilo. :-)

Přiznám se, že se mi líbily všechny postavy. Každá z hlavních hrdinek měla něco do sebe, každá byla jiná a proto se tak dobře doplňovaly. Do Itálie se dostaly ze svých důvodů, který byl samozřejmě u každé jiný. Ale opět, něco si nechám pro sebe a vy si to přečtěte, ať ty důvody zjistíte. :-)
I ostatní vedlejší postavy byly autorkou popsány velmi dobře a realisticky. Nic nenásilného, škrobeného nebo umělého.

"Terasu pod jejím oknem zdobily obrovské květníky přetékající světle růžovými muškáty, které kontrastovaly s jasnou zelení čerstvě olistěných stromů a úchvatnou, kobaltově modrou hladinou moře. Před očima se jí po hladině posouvala rybářská loď, která s nočním úlovkem mířila ke břehu a přitom za sebou zanechávala stopu z bílé pěny."

Přátelství je důležité a autorka ho uměla popsat velmi trefně a zábavně. Na každou z nich prostředí Lanzarelly, a nově nabyté přátelství, zapůsobí pozitivně a začnou v sobě nacházet nové osobnosti, které se jim zalíbí a změní jim dosavadní život. Při čtení jsem si uvědomila, že sice nepatřím do žádného "Sdružení lanzarellských žen", ale jsem ráda, že pár velmi dobrých kamarádek mám. Vlastní problémy, které hrdinky řešily, byly vlastně obyčejné a v běžném životě velmi časté. Žádné vykonstruované a přehnaně složité.

Kniha byla velmi čtivá a moc jsem si to užila. I přesto jsem ji mohla ale odložit, když mé dítě vyžadovalo mou pozornost a vrátit se k ní později bez toho, aniž bych měla "výčitky", že jsem hrdiny nechala samotné.
Klidná atmosféra přímo sálala z celé knihy, a já ani neměla strach, že by se vytratila. Kapitoly na sebe navazovaly, později začal být děj také více plynulý. Mrzí mě jen, že Lanzarellu a Lerini jsem nenašla na mapě, kdybych se tam díky vábivému popisu autorky chtěla někdy vydat...

Knihu doporučuji všem ženám, které mají rády nenáročnou literaturu, kde jsou hlavními hrdinkami jen ženy. A také těm, co milují Itálii. Podle mě jde o ideální čtení na dovolenou, k moři nebo odpočinku na zahradě či u bazénu.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Chlapec s kamínky - Sophie Loubiere

Autor: Sophie Loubiere
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 302

"Zdá se mi, že nedostatek lásky, jímž trpí velká část francouzské populace, je rozhodující pro budoucnost naší společnosti, která se pokouší léčit vztahové problémy léky. Soudím, že kdyby se znásobil počet dní věnovaných vzájemné pomoci, solidaritě a výměně, mohli bychom skoncovat s deficitem v oblasti sociálního pojištění. Tohle by bylo skutečné sociální pojištění: uklidnit ty, na něž se zapomíná, poskytnout jim znovu místo mezi ostatními lidmi, pomoct jim, než upadnou do melancholie."

Nikdo jiný ho neviděl, ale to neznamená, že neexistuje...
Elsa Préauová je zcela obyčejná důchodkyně. Hraje na klavír, občas dochází za doktorem a ve volných chvílích pozoruje své nové sousedy. Brzy si ale uvědomí, že u zdánlivě běžné rodiny ve vedlejším domě není všechno takové, jak se zdá.
Dvě sousedovic děti vypadají naprosto normálně, ale čas od času se objeví další chlapec - smutný, hubený, zjevně se s ním nezachází dobře. Dítě, které vypadá, že volá o pomoc. Dítě, které jí připomíná jiné...
Vyzbrojena svou odvahou a jistotou, Elsa je posedlá jediným úkolem: pomoct tomuto malému chlapci. Ale co může dělat, když jí policie i sociálka tvrdí, že chlapec neexistuje?
A kdo je doopravdy Elsa Préauová? Zmatená starší dáma? Babička, která trpí osamělostí? Nebo žena, jež věří tomu, co vidí?

Sophie Loubiere se narodila 10. prosince 1966 v Nancy. Ve Francii je známá zejména jako novinářka a díky své práci v rádiu (France Info, France Inter), kde produkuje pořady z hudebního a filmového světa.
Od roku 2011 se živí také jako spisovatelka a hned s první knihou slavila úspěch - za thriller s prvky psychologického románu Chlapec s kamínky získala ocenění Lion Noir a Prix de la ville de Mauves-sur-Loire a kniha se stala francouzským bestsellerem. V roce 2013 vydala další thriller Black Coffee (Černý kafa, vyjde v Mottu v létě 2018), tentokrát z prostředí legendární americké Route 66. K tomuto příběhu se znovu vrátila o tři roky později, kdy vydala volné pokračování s názvem White Coffee. Kromě thrillerů napsala také několik detektivních povídek a knížku pro děti.

Po dočtení knihy Chlapec s kamínky můžu směle konstatovat, že je to jeden z nejlepších psychologických thrillerů, které jsem tento rok četla. Když jsem nad ní přemýšlela, ani ve snu by mne nenapadlo, že se mi do rukou dostane taková pecka! Líbí se mi na ni všechno. Od obálky až po příběh, který je opravdu dobře zamotaný a samotný způsob vyprávění autorky, který není úplně obvyklý.

Elsa Préauová je důchodkyně, která žije sama. Má sice syna Martina, ale jejich city jsou poněkud chladné. Všechno ji vadí, navíc ten jeřábník, který řídí stroj přímo u jejího baráku, na ni kouká a určitě ji sleduje. Ta rodina od naproti je opravdu divná, proč ten chlapec tam stojí sám a jeho sourozenci jsou "normální"? Ráno najde v záhonu míč naplněný hlínou. Poté najde kamínky pokryté krví. Dá je do zavařovací sklenice a schová. Jsou to náznaky? Je to od NĚJ? Nebo si to všechno jen vsugerovává a všechno je jinak?

Pokud se do čtení této knihy pustíte, tak se připravte na to, že na hlavní hrdinku, Elsu, budete měnit názor jako jarní počasí. Jednou ji budete chápat, podruhé nenávidět, potřetí litovat a tak to bude pořád dokola. Až do konce celého příběhu jsem vůbec netušila, co si o ní mám myslet a o to větší překvapení pro mne bylo, jak vše vyústilo, jak autorka dokázala všechno rozmotat do dech beroucího závěru.

"Skončila hodinu pod udiveným pohledem pana Apeldoorna, potom zašla do fotoateliéru a k zámečníkovi. Fotografie budou hotové do čtyřiadvaceti hodin a dva zámky (u dveří vchodových a z kuchyně do zahrady) jí vymění ve čtvrtek ve 14 hodin. Zatím stará dáma zablokuje koule u dveří opěradly židlí z jídelny. Ať si pro ni přijdou: počká si na ně s pevnou nohou a nachystaným kladivem."

Velkým plusem u Chlapce s kamínky jsou kapitoly, jenž jsou opravdu krátké, dvě, tři strany maximálně. Díky tomu jsem měla pocit, že kniha odsýpá, navíc autorka dokázala do konce téměř každé kapitoly dát nádech napětí a tím pádem jsem si chtěla přečíst ještě jednu kapitolu a ještě jednu... Až jsem byla na konci.
Určitě vám tady nenapíšu, že je to příběh plný napětí, protože dle mého názoru to není úplně to správné pojmenování. Když to vezmu dle svých pocitů, tak u mě hrála důležitou roli spíše touha vědět, co se to opravdu děje. Přijít tomu na kloub.

Tuto knihu bych doporučila každému, kdo má rád promyšlené příběhy, u kterých nebude vědět, na čem je. Těm, kteří si dokáží, svým způsobem, "užít" psychologický thriller a také těm, kteří si pod pojmem thriller nepředstavují jen vrahy, mrtvoly a spoustu krve.

Jak jsem psala výše, pro mne byl tento thriller jeden z nejlepších tohoto roku, protože se mi pořádně zavařily mozkové závity, do konce jsem netušila, jak šíleně všechno dopadne a dočkala jsem se pořádného překvapení. Užila jsem si to na plné čáře a proto s radostí doporučuji. Těším se na léto, kdy vyjde autorčina další kniha, rozhodně si ji nemůžu nechat ujít! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan