čtvrtek 25. srpna 2016

Münsterův případ - Håkan Nesser

Autor: Håkan Nesser
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 286

"Morenová zaklepala a vešla. Münster zvedl oči od papírů. "Sedni si," řekl. "Tak jak to šlo?" Morenová si sedla, aniž si rozepnula hnědou bundu. Zavrtěla hlavou a Münster si všiml, že má na krajíčku. "Nic moc," řekla."

Když čtyři důchodci slaví výhru v loterii, teče alkohol proudem. Závratná radost však netrvá dlouho. Pár hodin po bujaré oslavě je totiž jeden ze seniorů nalezen mrtvý. Byl ubodán zezadu přímo ve svém bytě. Případu se ujímá komisař Münster, neboť Van Veeteren si vzal na rok volno a věnuje se poklidné práci v antikvariátu. Nikdo z jeho kolegů však nevěří, že by dokázal s vyšetřováním jen tak přestat. A opravdu,brzy se na něj Münster obrací s prosbou o radu, protože případ je čím dál záhadnější. Po nějaké době se k činu přizná vdova po zavražděném. Van Veeteren si je však jistý, že ta žena lže...

První setkání proběhlo s autorem a jeho dílem Dívka, která nikomu nechyběla (recenze tady) a byla jsem spokojená, ovšem tahle kniha je ještě lepší. :-)
Sice už se zde moc nevyskytuje můj oblíbený Van Veeteren, který se mi v předchozím díle líbil, ale dá se říct, že Münster taky není špatný. I když je to docela "obyčejný" policajt. Při jeho vystupování jsem se neusmívala, protože neměl tak vtipné myšlenkové pochody jako jeho předchůdce... Ovšem, každý je jiný, že? A bylo by divné, kdyby oba komisaři byli ze stejného těsta. Münster byl chlap, který řešil svou práci a i soukromý život s chladnou rezervovaností, ale i to mělo něco do sebe.

Děj se odvíjí pomalu, postupně zjišťujeme, co vše se odehrálo a stále hledáme s Münsterem důvod, proč to někdo udělal. Ale pozor! Někdy za polovinou najdeme žluté igelitky, které zahýbou celým případem. A řeknu vám, už nikdy nevezmu žádnou žlutou igelitku do ruky! A přestanu chodit nakupovat do Billy, protože tam mají žluté. Fuj! :-) Tohle autor vygradoval na maximum, nečekala bych to a i když to bylo místy opravdu nechutné, tak to bylo dokonalé. A ten důvod. Ty bláho, řeknu vám, že jsem to netušila! Fakt ne.

"Motiv by bodl, pomyslel si Münster a zamrazilo ho, když si uvědomil tu slovní hříčku. Občas se zdá, jako by slova číhala za bukem a jen čekala na vhodnou příležitost."

Jako předchozí detektivka, i tato se četla sama. Děj plynul rychle, žádné zdlouhavé dohady, ale komisaři, vyšetřovatelé, policajti stále podnikali něco, aby případ vyřešili, takže se člověk neměl šanci nudit a místy nebyl ani prostor k tomu, abych přemýšlela nad motivem, nad vrahem, nad vším ostatním a jen jsem četla a četla. Příběh se mi odvíjel jako film a když jsem jej večer dočetla, tak mi chvilku trvalo, než usnu. Protože jsem si to přehrála ještě jednou. Jestli to opravdu bylo tak, jak jsem četla. Jen ujištění. A pak jsem mohla v klidu usnout, bez žlutých igelitek! :-)

Knihu jako takovou můžu opravdu doporučit všem milovníkům detektivních případů a severské krimi. Opravdu věřím, že vás příběh pohltí a nepustí, dokud nevyřešíte celý případ, včetně toho, co má sakra Daramegan s těma žlutýma igelitkama! :-)

Děkuji moc nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete využít tento odkaz.

Přeji krásný víkend, dejte pozor na sluníčko, ať se nespálíte. :-)
Daramegan


pondělí 22. srpna 2016

Vyhodnocení soutěže

Ahoj,

v minulých dnech probíhala soutěž, která měla oslavit počet sledujících, počet lajků, počet návštěvníků mého blogu... Prostě stoupající sledovanost, za kterou jsem moc šťastná.
Ovšem až taková radost se nekoná, trochu se mi to znechutilo - respektive mi to znechutili lidé, kteří kvůli "vstupů", aby měli větší šanci vyhrát zadali mé sledování kde se dalo, odpověděli na dotazník a poté sledování odebrali - WTF? Podmínkou nebylo mě sledovat, pouze to mohlo být k dobru věci. Tím, že se toto stalo tak jsem se rozhodla změnit způsob vylosování výherce. Ano, bude jen jeden (prvotní nadšení je opravdu v tahu) a budu losovat přes random. Žádné vstupy navíc, zapojím pouze počet dotazníků.
Je to nefér vůči mým čtenářům, kteří jsou i aktivní a povídám si s nimi, ale bohužel. Nechci, aby taková "vyčůranost" měla větší šanci na výhru než ostatní. :-)
Příště vymyslím soutěž úplně nějak jinak :-)))


Soutěže se tedy celkem zúčastnilo 27 lidí.

A výhercem se stává..... dotazník vyplněný v pořadí jako.....


Iva Burdová - gratuluji!!! :-)

Iva už dostala email, kde má čas 48hod mi odpovědět, pokud tak neučiní, budu losovat náhradníka.

Děkuji ještě jednou všem za milé vzkazy, za podnětné tipy, co udělat lépe a hlavně za to, že mě čtete. To je nejvíc!!! :-)

Díky, díky, díky!

Daramegan

neděle 21. srpna 2016

Ze života blbky - Jana Nováková

Autor: Jana Nováková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Klika
Počet stran: 184

" Ráno jsem se probudila v křesle, na obličeji obtisknutou hranu knihy, vlasy se během noci rozhodly žít vlastním životem, líčení jsem měla lehce rozmazané po celé tváři a nemohla jsem hýbat nohou, protože jsem si ji přeležela. Vzápětí jsem zjistila, že nemůžu hýbat ani rukama, takže jsem musela počkat, než mě tahle "obrna" přejde, což ve mně vzbudilo záchvat smíchu, jelikož to na jednu stranu bylo hrozně nepříjemné, ale zároveň to příšerně lechtalo."

Míváte někdy den blbec, kdy si říkáte, že tohle se může stát jen vám? Sníte o něčem či  někom a když to něco či někoho dostanete, tak zjistíte, že chcete něco úplně jiného? Zamilujete se nepochopitelně do naprosto nevhodného partnera a po čase si říkáte, kam jste dali oči a mozek? Přesně takové situace zažívá mladá dívka, která si své trapasy a životní eskapády zapisuje do deníku. Možná si ho vede pro to, aby si později připomínala své zážitky a partnery. Možná ho píše proto, aby mohla uspokojit vaši touhu zasmát se cizímu neštěstí.


Já nejdříve zmíním, že ilustrace v knize jsou, ale je jich málo. Na to, jak skvěle zapadají do kompozice textu bych se vůbec nezlobila, aby jich bylo o trochu víc. Má je na svědomí Tereza Štěpánková alias Illumielle a já smekám před její tvořivostí.

A teď něco o blbce. Její celý příběh je vyprávěn formou deníku, od ledna do prosince. Jeden rok v jejím životě. A že to není obyčejný rok, protože ty věci, které se odehrávají, ty se fakt můžou stát jen někomu, kdo moc štěstí nemá. Nebo naopak, má ho víc než potřebuje. Nebo já nevím. Oproti blbce já vedu totálně nudný život. Ale pořád přemýšlím, jestli je možné, aby se tohle všechno stalo. Nevěřím tomu, že když autorka řekne, že nestalo, že má takovou fantazii. Nečekejte žádné zázraky ve formě: padám ze stromu a objeví se princ, který mě chytí a já si nic nezlomím nebo jedu autem, vjedu do protisměru a zachrání mě anděl strážný... To ne. Tady je to mnohem prozaičtější - opít se a poblít, ovšem ve velmi nevhodnou chvíli, rozplácnout se na jezdících schodech, zaseknout se do šatů, které stojí jednu celou výplatu... Opravdu ty věci, u kterých věřím, že blbka mohla zažít.

"Probudila jsem se o půlnoci s žalostně podrážděným žaludkem a bolavou hlavou. Od pár přeživších jsem se dozvěděla, co jsem udělala. Měla jsem okno velké jako výkladní skříň. A pomalu jsem si začala skládat, co se asi dělo. Takže po té tmě, co nastala, jsem slítla na zem, a než mě zvedli, pozvracela jsem se na koberec."

Blbka hledá prince svých snů. Jako jedna z tisíce. Každá touží po dokonalém chlapovi a nejinak je to i u ní. S tím samozřejmě přicházejí všelijaké vtipné chvilky, protože ne každé seznamování dopadne na výbornou. Například když má někdo chlupaté záda - a čouhá mu to z trička... no, nějak se utéct musí, naprosto jsem ji chápala. :-) A takových věcí tam bylo více. Což vám zaručí opravdu velkou zábavu.

Je to kniha pro dívky, ženy, slečny, které se chtějí pobavit a věřím, že to velmi pomůže i těm, které stále na své štěstí v podobě prince na bílém koni čekají. Pokud si myslíte, že jen vy máte smůlu, tak je tato kniha pro vás ta pravá. Já bych se ji nebála přirovnat k humoru podobnému Bridgit Jones a pokud to píšu, tak opravdu nepřeháním.

Ovšem na jedno si dejte pozor - konec knihy. Ten opravdu není normální. Není. A mě to tak naštvalo, že jsem uvažovala, jestli náhodou nebudu knihu brát za průměrnou. Ovšem to nejde. Průměrná není. Je nadprůměrná. Autorčina prvotina, která má hlavu a patu, je dojemná, velmi vtipná, pohodová, jednoduchá, poutavá a je vidět, že autorka si knihu vymazlila s láskou.
Zdá se vám těch kladů moc? Může být. Ale tahle kniha si to zaslouží. Věřte mi. :-)

Smlsnete si na ni během jednoho až dvou dnů, odpočinete si, zasmějete se cizímu neštěstí (což hodně z nás miluje) a potom si poklepete na čelo, že blbka není blbka, ale spíše kráva. A budete ji přát děti, které budou kopií Ondry. No fakt! Přečtěte si ji a pak mi napište, co vy na to. Myslím si, že se mnou budete souhlasit a budete taky kout pikle. :-)

Děkuji autorce Janě Novákové za recenzní výtisk a kdo z vás si bude chtít tuto pohodovku koupit, tak můžete tak učinit přímo tady nebo oslovit samotnou autorku na jejích FB stránkách.

Přeji vám všem mnoho úsměvných chvil u této knihy a pěknou neděli :-)
Daramegan




sobota 13. srpna 2016

Chytrá žena pro manžela přes plot skočí - Alena Jakoubková

Autor: Alena Jakoubková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 213

"Roztála jsem jak jarní sníh a všechnu opatrnost poslala k šípku. O tom, že je ženatý, mi samozřejmě (abych si nedělala plané iluze, asi) později řekl. Ani se nenamáhal mi to nějak kreativně opentlit. Vytáhl na mě tu nejomšelejší z omšelých verzí: Žena mu už dávno nerozumí, spát spolu přestali už před lety, čekají jen, až děti odrostou, a pak se hned rozvedou. V tom prý mezi nimi panuje naprostá shoda. Samozřejmě jsem si byla jistá, že pravdu dí. Proč by mi přece lhal...? Svatá ty prostoto...!"

Statut svobodné matky s dvojčaty sice Klára nebere nijak dramaticky, ale přece jen by se ráda vdala, měla manžela a úplnou rodinu. Když potká Přemysla, přeskočí jiskra a vzplane láska jako hrom. Klára nedbá na námitky rodičů ani kamarádek a hrne se poslepu do manželství. Rozčarování na sebe nedá dlouho čekat...

Jestli hledáte knihu, u které se zasmějete, podivíte nad "blbostí" některých zamilovaných žen, řeknete si, jaké máte štěstí, že tohle se vám nemůže stát, tak sáhněte po dalším díle od Aleny Jakoubkové. Příběh je směsicí humoru, ironie, naivity, lásky, jak mateřské, tak k opačnému pohlaví ba i rodičovské a dýchá to na mě taky pocitem, že pokud má člověk, respektive žena v hlavě čisto a klid, tak ji nerozhodí ani to, že nemá co na sebe (obrazně řečeno samozřejmě). :-)

Důležité upozornění, které možná mělo zaznít na začátku - pokud držíte dietu, tak knihu na chvilku odložte, až budete mít po dietě. :-) Jelikož maminka hlavní hrdinky Kláry je světově známou kuchařkou, tak se to recepty a delikátním jídlem jen hemží. Není stránka, aby zde nebylo zmíněno něco, co je k snědku, navíc autorka si s tím tak pohrála, že ještě teď mám chuť na bylinkové rolky a i když nejím mořské příšery a ryby, tak bych ty její lososy se špenátem vyzkoušela hned. I ty mušle asi! :-) A co teprve mřížkový jablkový koláč a ořechové sušenky s čokoládou... Ách jo! :-)

Klára je mladá holka, studentka vysoké školy, jež plynule mluví mnoha jazyky a její rodiče jsou, řeknu-li to tak, jak mi pusa narostla, zazobaní. Tudíž žádné starosti nemá. Jen ty s láskou. A že jich je. Nemá nouzi o zájem mužů a z toho plyne hromada komických situací, které vyústí v jeden velký blázinec. A když vám navíc povím, že Klára touží po svatbě se svým princem, musí vám být jasné, že jen tak obyčejná svatba a PRINC to nebudou.

"Další kandidát vypadal nadějněji. Bylo mu asi pětatřicet, byl to velký fešák a gentleman a trvalo skoro dva měsíce, než mě začal šíbovat do postele. Marek mě zval na večeře do luxusních restaurací, na každé rande dorazil s pugétem růží zvící kola od vozu, sršel francouzským šarmem (podobal se Delonovi - a tím mi připomínal Vladimíra... Ach ta nostalgie!) a protože byl scénický výtvarník, zhlédli jsme spolu skoro všechna aktuální divadelní představení, co se zrovna v Praze hrála."

Příběh je vyprávěn jen z pohledu hlavní hrdinky, v časové posloupnosti, tak jak to prostě bylo. Jednoduché vyprávění, které vás bude bavit od začátku do konce, budete se nejen usmívat nad tragikomickou stránkou věci, ale také se možná rozčílíte, že některé věci ji nedocházejí. Já se teda párkrát rozčílila, jak může být někdo tak ...., ale potom mi to došlo - při touze po lásce, v zamilovanosti, rozum jde stranou a s ním teda i mozek. :-)

Doporučuji knihu všem ženám, pobavíte se, zasmějete se a možná, tak jako já, po dočtení se s radostí sehnete pro ty špinavé ponožky na podlaze a řeknete si, jaké vlastně máte štěstí, že máte to, co máte. :-)

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete tak učinit přímo tady.

Mějte krásný večer!
Daramegan




čtvrtek 11. srpna 2016

Soutěž o knihu :-)

Ahoj kamarádi,

rozhodovala jsem se, jestli udělám soutěž z důvodu překročení nějaké hranice návštěvnosti na blogu, ale to mi trochu pokazili ruští roboti a tím pádem to číslo beru za bezpředmětné a sčítat a odčítat a počítat... To fakt nebudu. :-)

Takže druhá varianta byla, že na mém blogu na fb, Daramegan knihy, bude překročena hranice 300 sledujících. No co, je jich tam 298, já vám chci udělat radost, takže jdeme do toho a soutěžíme i tak! :-)

O co hrajete? Výherce bude jeden a bude si moct vybrat sám z těchto knih a k tomu získá nějaké ty záložky samozřejmě! :-))


A co je nutné pro to udělat? Vyplňte mi tento

FORMULÁŘ

a pak si držte palce, taky vám je budu držet.

Soutěž trvá od 11.8.2016 do 21.8.2016 do půlnoci a vítěze vybere hned 22.8. 2016. :-))

Hodně štěstí! :-)

Daramegan

středa 10. srpna 2016

Dohoda s láskou - R. L. Mathewson

Autor: R. L. Mathewson
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Mladá Fronta
Počet stran: 242

"Čím ses mě to do háje právě pokusila otrávit?" uhodil na ni. Pořád ještě lapal po dechu. "Hele", odsekla opřela si ruce o své rozložité boky. "Nikdo tě nenutil, abys mi ho sebral!" (jedná se o jablečný muffin - pozn. recenzenta)

Zoe už se dávno smířila s tím, že se jí smůla lepí na paty. Takže když přijde o práci a s jejím životem to začne jít z kopce, nečeká ani, že by se to mělo zlomit. Nemá co ztratit, a tak přistoupí na návrh svého nemožného souseda a uzavře s ním dohodu. Nezávaznou a takovou, která prospěje jim oběma a nikomu neublíží. Jako většina Bradfordů má i Trevor slabost pro jídlo, a nejen pro ně... Jenže chce dokonalou ženu a ze svých požadavků nehodlá slevit. Když si ke své hrůze uvědomí, že se mu myšlenky podezřele často stáčí k jeho baculaté sousedce, poněkud zneklidní. 

Tohle bylo ták sladký! A byly tam i štěnátka! :-) Teda, vážení čtenáři, já se přiznám, že už dlouho jsem nečetla romantickou knížku, kde by byla nějaká ta erotika, s takovým nadšením a s takovou vášní jako tuto. To, jak autorka dokázala vykreslit příběh Zoe, která to neměla lehké, ale přitom se zvládala se vším prát sama, bylo opravdu moc fajn. Neměla jsem chuť ji litovat, neměla jsem chuť ji nafackovat, protože jsem přesně věděla, co se ji honí hlavou a proč reaguje tak, jak reaguje. Normálně jsem se do ní vžila a to je to, co chce každý čtenář od své knihy. Ztotožnit se buď s postavou nebo s dějem, s tím jak to probíhá, jakým směrem se to ubírá... Mi tato kniha sedla na sto procent! :-)

"Trevor byl příliš zaneprázdněný obdivováním své malé nájemnice, takže skoro nepostřehl, co řekla. Když její slova zaregistroval, usoudil, že se kvůli hluku prostě přeslechl."

Kniha je napsána neskutečně poutavě. Co stránka, to perla. Nastává salva smíchu. Poté, co se uklidním, otočím stránku, čtu a najednou... Zalapám po dechu a opět se směju... Poté smích vystřídají slzy... Poté se opět usmívám.... Pak brečím a pořád tak nějak dokola. :-) Ony se ty emoce u čtení střídaly jako na obrtlíku. Co k tomu mám psát, je to prostě skvělé a musíte si to přečíst! :-)

I přesto že příběh sám o sobě mi přišel takovou trochu kopií Nabíječe a Roštěnky s filmem Kamarád taky rád (mimochodem, ta herečka má nádherný oči - viděli jste?!) :-) tak přeci jen je to četba, která se neomrzí, nemáte chuť ji srovnávat, protože ty vtípky tam jsou naprosto originální. No, si vezměte během půl hodiny!! v ději: 1) dostat vyhazov z práce
                                                            2) nechat se ošplíchnout z kaluže jedoucím autem
                                                            3) zlomit si podpatek na botě
                                                            4) druhou botu ztratit
                                                            5) totálně si rozbít okýnko u auta.....
.......
Jo a o tom to je! Tahle kniha vás bude bavit, je to jednoduchá četba, třeba na deštivý den, jako je ten dnešní. Zákusek, chcete-li jednohubka, která mi ale zanechala takový lehký, spokojený pocit u srdce, že i když žijeme v bláznivém a místy zlém světě, tak aspoň příběhy v knihách končí tak, jak mají. S lehkostí knihu dočítám, s klidem vám sepíšu recenzi a myslím, že si půjdu lehnout a nechat si zdát o Trevorovi (protože metr devadesát vypracovaných svalů..... :-)))

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Mladá Fronta a určitě, pokud chcete romantiku, uklidňující a milý příběh, tak si knihu objednejte přímo tady. Fakt za dobrý peníz. Další plus. :-)


Mějte krásný den!
Daramegan


pondělí 8. srpna 2016

Vzpoura andělů - Brigitte Melzer

Autor: Brigitte Melzer
Rok vydání: 2014
Počet stran: 288
Nakladatelství: Deus

"Střezte se toho opovrhovat některým z těchto maličkých! Neboť vám říkám: Vaši andělé na Nebesích vidí neustále obličej mého nebeského Otce.
A tohle má být důkaz toho, že andělé strážní skutečně existují? To mi připadalo opravdu vágní."

Strážný anděl Akashiel opravdu neměl nejlepší den. Nešťastnou náhodou málem způsobil smrt dívky Ráchel, nad kterou měl bdít. Avšak ani pro Ráchel není od oné chvíle nic jako dřív. Pronásledují ji neznámé postavy, její kocour umí najednou mluvit a na zahradě se objeví bytost s černými křídly. Aniž by to tušil, uvedl Akashiel do pohybu události, které mají rozhodnout věčný boj mezi dobrem a zlem - a Ráchel vězí přesně uprostřed. Ačkoliv zrovna netouží bavit se s andělem, který ji málem připravil o život, je Akashiel tím jediným, kdo jí ještě může pomoci. A to, že oba začnou pociťovat vzájemnou náklonnost, celou věc zkomplikuje ještě víc. Andělé si totiž s lidmi nemají co začínat.

Tak tohle nebylo vůbec špatné počtení. Jak už jsem tady nedávno psala k jedné knize, tak miluju příběhy, kde jsou andělé a tady se k nim připojili jak padlí andělé, tak Luciferova armáda, takže jsem měla vše na jednom místě.
Navíc hlavní hrdinka Ráchel má nejlepší kamarádku Amber, se kterou vlastní knihkupectví, takže mi byly obě nesmírně sympatické. :-)
I když jsem se obávala toho, jak se Ráchel dozvídá všechny věci, že bude lehce zmatená a bude mít problémy rozhodnout se, co vlastně má a nemá dělat, tak můžu říct, že autorka to napsala moc fajn a tím pádem mi byla sympatická i na konci knihy.

Jediné, co mi trochu kazilo dojem z knihy byly určité pasáže, které mi přišly zbytečně zdlouhavé, jako by autorka chtěla nahnat počet stran. Moc přemýšlení, moc co by kdyby, ale skutek utek a tím pádem se trochu brzdila plynulost čtení. Ovšem na kráse příběhu to neubralo. Spíš na čtenářském požitku.
Kdyby měla kniha 220 stránek, ničemu by to nevadilo a bylo by to krapet plynulejší, akčnější. Takto jsem měla dostatek času přemýšlet, jak to asi na ostatních stránkách bude a hlavně, dokázala jsem na to přijít. A to je docela na nic.

"Smetly jsme rozsypané kakao, otřely vyteklé mléko a nechaly odmočit kastrůlek, než jsme s láhví červeného vína a dvěma skleničkami odešly do obýváku. Měla bych být unavená, nikdy jsem nevydržela dlouho vzhůru, a tohle rozhodně nebyla hodina, kdy bych obvykle ještě nespala. Přesto jsem byla úplně bdělá, což s ohledem na poslední zážitky nebylo zas až tak divné."

Schválně jsem vybrala úryvek, kde je krásně vidět, jak autorka se snaží protáhnout jednu akci do několika slov. A to je právě to natahování, kterého tam bylo dost.

Celkově hodnotím jako průměr, je to kniha, která neurazí, ale ani nenadchne. Příběh je hezký, má místy možná trhlinky, ale ty jsou přehlédnutelné a samotný výsledek není špatný.
A musím uznat, že některé myšlenkové pochody postav a jejich schopnosti, které jim paní Melzer vdechla byly překvapující. Sice jich nebylo mnoho, ale byly tam! :-) Pokud jednoduše začnete číst, nemějte žádné očekávání. A možná budete docela mile překvapeni, tak jako já.

Určitě tuto knihu můžu doporučit mladší generaci čtenářek, které mají rády nadpřirozeno a krásné polonahé muže jen v kalhotách a s křídly na zádech. :-) Představu bych měla a ta se mi teda líbí. :-))

Mějte krásný den!
Daramegan

pátek 5. srpna 2016

Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem - Leif GW Persson

Autor: Leif GW Persson
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 654

"Kmotr, kterej je zamilovanej jako student. Hraběnka, který zobe z ruky vyžilej makarón. Tahle země šla vážně do kopru! pomyslel si Bäckström, když se vracel taxíkem domů."

Tento román je ošklivá pohádka pro dospělé děti, která by se nikdy neodehrála, nebýt posledního ruského cara Mikuláše II., britského premiéra sira Winstona Churchilla, ruského prezidenta Vladimíra Putina a kriminálního komisaře Everta Bäckströma ze Stockholmu. Každý žil ve svém světě, nikdy se nesetkali (nejstarší z nich byl zavražděn o čtyřicet let dříve, než se narodil nejmladší z nich, a jejich životy dohromady pokrývají více než sto let). Příběh je vyústěním událostí, které uvedli do pohybu právě tito čtyři muži...

Na začátek musím konstatovat jednu velmi zásadní věc - tato kniha je velmi čtivá a ohromně návyková. Díky extrémně krátkým kapitolám jsem měla stále chuť číst dál a dál. Protože kapitoly mi kolikrát přišly utnuté v té nejnevhodnější chvíli.
Autorova fantazie, která se projevila v ději je také neskutečná - švédská policie, italská mafie a jejich "kmotr", ruská panovnická rodina, zastánci práv zvířat, zvrhlí novináři lačnící po senzacích, íránští přistěhovalci, kteří nemají nejčistší úmysly, britská delegace, švédská královská rodina a vražda jednoho z nejmocnějších advokátů v zemi... To vše v jednom příběhu. Může se to zdát dosti složité, ale autor dokázal téměř nemožné - dát vše do jednoduchých souvislostí, kdy všechno, co se odehrává vám dává maximální smysl. Neměla jsem problém se začíst, pochopit souvislosti a díky tomu jsem si knihu naprosto užívala.

"Bylo pondělí třetího června, a navzdory tomu, že šlo o pondělí a že komisař Evert Bäckström byl probuzen uprostřed noci, bude na tento den vzpomínat jako na nejkrásnější ve svém životě."

Bäckström. Evert Bäckström. Komisař Evert Bäckström. Takto by se asi představil hlavní hrdina knihy. Sebestředný, arogantní idiot, který si o sobě myslí, že snědl všechnu moudrost světa, ví všechno nejlíp, dokáže být neustále ve střehu a všechno mu projde. Parchant. A proto je tak perfektní! I když zmínky o jeho superklobáse, kterých bylo na můj vkus trochu více, mě opravdu nebavily a nejraději bych mu tu superklobásu omotala kolem krku a uškrtila ho. Jak já ho miluju! :-) Mám ráda zapšklé, staré a protivné komisaře, protože dokážou kolikrát dodat ten správný švih vyšetřování a Bäckström je v tomto dokonalý. Nenávidíte ho až si jej zamilujete. To prostě jinak nejde. :-)
Krom Bäckströma tam je další důležitou postavou Annika, vyšetřovatelka, jež vás, nejednou, mile překvapí. Mám ráda hrdinky, které si nenechají nic líbit a dokážou některé věci otočit ku prospěchu svému, tak jak to třeba zrovna udělala tahle. Vtipně, nenásilně, inteligentně... Prostě žena na svém místě. :-)

Děj vám zde popisovat nebo přibližovat nebudu, protože je "složitější" a kdybych něco vynechala, tak by to nedávalo žádný smysl, kontext by byl nenávratně ztracen a spíš by vás to od čtení odradilo. Takto vám jen můžu napsat, že kniha byla skvělá, pokud máte rádi krimi, tak vám tuto knihu doporučuji.
Jedna věc, která ubrala na počtu hvězd je docela častý výskyt pravopisných chyb. Vím, že nikdo není dokonalý, ale knihy procházejí vícero rukama, než se dostanou na pulty knihkupectví a ke čtenářům, takže si myslím, že by se to stávat nemělo. Já jich během čtení napočítala 8... A to jsem se na ně nesoustředila. Jasně, někdo může namítnout, že je to málo na počet stran, ale mi to krapet zkazilo dojem ze skvělé knihy. Ovšem děj jako takový, ten zůstává po tomto malém incidentu skvělý. :-)

Takže vřele doporučuji a pokud jsem vás nalákala, tak si knihu můžete koupit přímo tady.
Děkuji moc nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku!

Všem vám přeji, ať se máte moc fajn!
Daramegan





pondělí 1. srpna 2016

Já, knižní recenzent...

Všem krásné pondělí! :-)

Už nějakou dobu koukám, že po světě blogerů koluje knižní tag s názvem "Já, knižní bloger" nebo "Já, knižní recenzent". A protože jsem jej teď nedávno viděla na blogu Můj knižní ráj, tak mě to nakoplo, abych Vám taky něco sepsala. Třeba Vás to zaujme, třeba některé věci chcete vědět, ale báli jste se zeptat... :-)

zdroj
Kolik recenzí měsíčně vydáš?

Hned první otázka a záludná. :-) Docela dobře nedokážu přesně určit, kolik recenzí za měsíc vydám. Když se mi sejdou knihy, které jsou těžší dějem a popřípadě i stránkově (třeba teď čtu knihu Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem a ta má 654 stran), tak jich je méně, než když za daný měsíc převládají slaďárny či odpočinkové knihy. Když to ovšem nějakým, velmi zvláštním, způsobem zprůměruju, tak si myslím, že minimálně pět, šest jich bude. :-)

Píšeš recenzi hned po dočtení knihy?

Většinou ano, ale s odstupem hodin či nanejvýš jednoho dne. Ono je to tak... já jsem zvyklá, že když dočtu jednu knihu, ihned sahám po další. A kdybych si recenzi nenapsala hned, tak se mi může stát, že se děje propletou navzájem a pak je to zlé. Vzpomínat, přemýšlet, hledat zpětně v knize, tohle není můj šálek kávy. Takže se dá říci, že když dočtu knihu, dám si čas maximálně 24 hodin na to, abych příběh vstřebala, napsala k tomu pár slov a mohla se začíst zase do něčeho nového.

Máš nějakou přípravu, než se vrhneš do psaní?

Většinou ne. Podle toho možná některé recenze taky vypadají. :-) Jediné, co dělám je, že v každé knize mám samolepící papírky a když se mi líbí nějaká myšlenka nebo hláška, tak tam plácnu papírek a pak většinou tyto úryvky použiji do recenzí. A i když to třeba není kniha k recenzi, tam ty papírky jsou všude, to je asi moje taková menší úchylka :-)

Jak dlouho ti trvá, než ji napíšeš?

Záleží na tom, jaká to je kniha a jaké mám dojmy po přečtení. Vždy se mi hůře píše recenze na knihu, u které jsem nadšená a nemám takový zdravý nadhled na ni. :-) Nejdéle jsem psala recenzi čtyři hodiny, nejkratší asi půl hodiny. Musím to průměrovat? Každopádně, nejčastěji mi asi zabere recenze hodinu až hodinu a půl. :-)

Píšeš spíš kladné než negativní recenze?

Mám tu výhodu, že jsem typ člověka, který přečte absolutně vše (no dobře, krom poezie a slovníků a encyklopedií...). Nemám žádný vyhraněný styl a proto mi většinou knihy sednou. V každé najdu něco, co mě upoutá. Jediné, čemu se tak trochu snažím vyhýbat jsou knihy, kde je přemíra erotických scén - jako například 50 odstínů a jim podobné. Nečetla jsem (jen úryvek), číst nebudu, nechci recenzovat, protože bych to musela zařadit do kategorie odpad (neuražte se, ale tohle ne, já si když už raději pustím porno :-)))
Takže díky tomu, že si "vybírám", co si přečtu, tak převládají kladné. Z velké části! :-)

Pověz nám o tvé první recenzi a připoj odkaz.

Páni, moje první recenze... Odkaz připojím ráda, protože osobně vidím zlepšení jako blázen :-)
Tak tady je! :-) Jinak, tuto recenzi jsem původně napsala jako první na databázi knih, kdy jsem neměla ještě ani tušení, že bych si kdy mohla založit blog. A když jsem si jej založila, tak jsem si první články čistě překopírovala z databáze a použila je - pro mě je dobré srovnání jak to vypadalo kdysi a jak to vypadá dneska. Mám pocit, že jsem se zlepšila. A i kdybych ten pocit měla jako jediná, tak na tom mi záleží nejvíc. :-)

Kterou tvoji recenzi bychom si měli přečíst a proč?

Možná je to zvláštní, ale já jako autor nemám žádnou extra oblíbenou recenzi, která se mi nejvíc povedla a chtěla bych ji tady vyzdvihnout nad ostatníma. Protože do každé recenze dávám kus sebe, své pocity a dojmy, někdy se mi v komentářích smějou, jak jsem se emočně rozjela, ale já už jsem holt taková a jiná nebudu. :-) Pokud bych ale měla zmínit jednu, nedělám to kvůli stylu napsání recenze, ale kvůli knihy, která mě opravdu dostala, protože jsem ji četla se značnou skepsí a nakonec jsem skončila v slzách. Tak třeba tato: Muž jménem Ove.

Existuje naopak nějaká, za kterou se stydíš?

Ne! I první recenze, která stojí za starou belu, i poslední se může někomu zdát k ničemu, tak každá recenze je můj výtvor a já jsem náležitě hrdá na něj. :-)

Máš osvědčené tipy, triky a rady pro ostatní, jak napsat dobrou recenzi?

Recenze není anotace, tudíž není potřeba převypravovat celý děj! :-) Tohle je jedna z věcí, které by se každý recenzent měl držet. Anotace jsou oficiální, které nám slouží k poznání knihy a když si jdu číst recenzi, tak chci vědět, proč ano a proč ne. Proč číst a proč odsunout na vedlejší kolej. Také je podle mého důležité, aby recenzent napsal důvody, proč ho ta kniha nebavila nebo naopak bavila. Nestačí napsat, kniha se mi líbila, doporučuji, ale napsat, že se mi líbila, protože popis míst byl tak věrohodný, jako bych tam stála, postavy byly příjemné, že by mi nevadilo setkat se s nimi osobně... A tak stejně v případě toho, že se nelíbila. Často se totiž setkávám s tím, že když se jedná o negativní recenzi, tak tam chybí důvod... Ale já chci vědět proč ne! :-) Podle mě je potřeba dát do toho psaní kousek sebe sama a pak je ta recenze vždy skvělá, ať už je to někdo, který to dělá na profesionální úrovni či někdo, kdo si vede blog jen tak pro sebe.
Jo a ještě nemám ráda moc dlouhé recenze :-) Stačí jedna NS (1800 znaků včetně mezer) :-)) To se mi líbí :-)


Tak kamarádi, tohle jsou moje odpovědi, co na ně říkáte? :-)
Budu se těšit na komentáře, jestli jsem divná nebo vám přijdu ok :-)

Daramegan

Nalehko - Clara Bensenová

Autor: Clara Bensen
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Metafora
Překlad: Viktor Faktor
Počet stran: 216

"Zajímavé se vždy pojí s riskantním (psi vás olizují jazyky v blízkosti ostrých zubů). Užasnete teprve, když vaše kroky zastaví něco neznámého, slovy nevyjádřitelného, záhadného a neproniknutelného, a setkáte se tak s něčím, co podstatně promění váš souhrn zkušeností."

Minimalistický příběh o lásce a putování... Dva lidé, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla.
Svérázná americká dvojice vyráží na neuvěřitelnou cestu. Jednadvacet dní, osm zemí, skoro pět tisíc kilometrů. Žádné plány, žádné hotely a žádná zavazadla. A žádné šaty na převlečení. On má jen to, co se mu vejde do kapes, ona si bere kabelku. Ona je Clara, životní krizí trochu pošramocená mladá dáma, on je Jeff, profesor, který si libuje v šílených oděvech a v rámci experimentu se například pokoušel bydlet v kontejneru. Poznali se na internetové seznamce.
A pak si šli koupit letenku. Pro začátek do Istanbulu.
Jako novodobí tuláci bez tíže pak pokračují dál. Řecko, Chorvatsko, Maďarsko, Skotsko, Anglie...
Když se pak vracejí, ve stejných šatech, v jakých vyjeli, vezou si domů něco víc než suvenýry.

Pokud vezmete do ruky tuto knížku, tak opravdu budete mít pocit, že je nějaká lehká. Váha výtisku dostála svému názvu. :-)
Příběh o dvou lidech, kteří cestují jen s doklady a finanční hotovostí po světě. Ze začátku mi to přišlo jako šílený nápad, představila jsem si sebe, co všechno bych musela mít, jak si to nedokážu představit, ale na druhou stranu, již po pár stránkách jsem došla k názoru, že toto cestování je pro oba velmi osvobozující, pohodlné a hlavně rychlé. Při čtení jsem měla pocit, že se udělalo šup šup a byli v Turecku. Pak z ničeho nic další šup šup a byli v Řecku. A tak pořád dál. :-) Otevřít mapu, říct si, chci do Budapešti a pak najednou být na cestě... Paráda :-)

Povídání o dvou lidech, kteří cestují nalehko, je prošpikováno historií a legendami míst, kde se zrovna nacházejí. Když například byli v místě Apollonova chrámu, tak jsem se dočetla, že nejen pár sloupů už je pryč, ale stále se dá poznat, jak byl chrám nádherný a že každý člověk, který se přišel poradit, musel projít pod nápisem: Gnothi seauton (Poznej sám sebe).

Clara si před odletem na tuto tři týdenní dovolenou prošla svým vlastním peklem, navštěvovala psychoterapeuta a měla pocit, že vše je kolem ní špatně.Rozpadal se jí život. Tím pádem brala tuto cestu, do jiných zemí, také jako poznání sebe sama a hlavně jako nějaký očistec. A také jako bližší poznání Jeffa, který mi teda nadvakrát se do noty netrefil. Místy protivný morous, jindy zábavný a pološílený člověk. Nálady se u něj měnily z minuty na minutu a já z něj měla pocit, že ho nemůžu poznat ani po roce stráveném ve světě nalehko. A navíc mi vadil jeho styl oblékání. :)

"Poslyš, chodit se mnu je synonymem určitého stupně nepředvídatelnosti, ale chci, abys věděla, že si vážím toho, co se pokoušíme dělat, a i kdyby tenhle projekt s divokou kartou selhal, nejsem ani zdaleka tak riskantní a nepředvídatelný, jak se asi domníváš."

Názor po dočtení knihy? Je to napsáno tak přirozeně a hladce, že mám nutkavý pocit odjet a ani nevědět kam. Vybrat všechny peníze, které mám na všech účtech, posbírat peníze od rodiny, jako příspěvek na cestu a vyrazit za dobrodružstvím.
Netahat žádné kufry, opravdu si vzít jen to nejnutnější a odletět.
Myslím si, že tento pocit bude mít každý, který dočte příběh. Protože ten pocit nevázanosti, moct si dělat co chci, odletět či odjet autobusem kamkoliv a kdykoliv, ten je asi fakt k nezaplacení.
Teď když to píšu a přemýšlím nad tím, tak možná příští rok zvolím variantu all inclusive, někde u moře a po 14ti dnech se vrátím domů jako hodná holka ještě s jedním kufrem navíc plným dárky. :-)
Možná nemám dost odvahy, možná se mi nestalo nic, co by mě k tomu dohnalo, abych opravdu udělala ten poslední krok. Ale začínám chápat takové cestovatele, kterých je u nás tedy opravdu hodně, jenž si sbalí batoh a vyrazí za poznáním sebe sama. Asi na tom opravdu něco bude.

Kniha je to krásná, milá, místy vtipná, osvobozující a přirozená. Tím myslím, že nemám pocit, že by mi autorka něco nutila. Přijde mi její příběh naprosto přirozený, takový, jaký by měl být a já ji ho věřím - o to jde nejvíc.

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si chcete cestovat po světě a nemáte na to zatím odvahu, tak začněte zatím tady.

Mějte krásný den!
Daramegan