Zlatá klasika: Vicar

Autor: Victor Arriagada Ríos
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 192

"V Chile žije chlapík, který moje kačery nakreslí levou zadní!"

Legendární Carl Barks se v rozhovoru pro americké noviny zmiňuje o Vicarovi.

Komiksová série Zlatá klasika představuje výběr nejlepších příběhů s kačerem Donaldem, strýčkem Skrblíkem, Mickeym Mousem, Goofym a dalšími hrdiny z Kačerova od nejslavnějších disneyovských autorů. I s jejich přispěním postupně vznikl unikátní svět, který dodnes svými příběhy dokáže bavit komiksové fanoušky po celém světě.

Vicar
Víctor Arriagada Ríos je jedním z mnoha autorů, kteří takřka v anonymitě rozvíjeli postavu kačera Donalda. Jeho výborné komiksové série vydávané každý týden si však postupně získaly oblibu a podpis Vicar se stal známým. Tato díla vycházela více než třicet let a byla populární zejména mezi mladými čtenáři.
Jeho styl přetéká průlomovými nápady a vynalézavostí zejména ve scénáři a přispěl k rozvoji a oživení nezapomenutelných kačerovských postav. Tento výběr přináší jeho nejoblíbenější příběhy z několika zajímavých okruhů, které jsou stále poutavé. Co byste třeba řekli na Donalda jako asistenta v komiksovém ateliéru?


Ve čtvrtém díle Zlaté klasiky se dočteme informace o ilustrátorovi, který byl na začátku své kariéry neznámý a dlouho nedoceňovaný. Až později se stal nedílnou součástí kačerů a jejich světa, a jeho etapa v tomto světě trvala bezmála třicet let.
Za jeho kariéry se věnoval Donaldovi a jeho strastem a slastem, na více než deseti tisících stranách.
Jedna z minulých knih byla věnována Carlu Barksovi, a jeho fotografie visela právě Vicarovi v ateliéru, protože jeho tvorbu považoval za nejlepší a měl v něm vzor. Je uváděno, že Vicar je odborníkem v zachycování rozličných nálad a pocitů u svých hrdinů. Dodnes nikdo nedokázal nakreslit Donalda tak strašlivě naštvaného, zachmuřeně sklíčeného, potlačovaně rozzuřeného, zahanbeně rozpačitého nebo radostně nadšeného.

V knize se dozvíme spoustu informací, nejen charakteristiku autora, kde se zaměříme na detaily a pravidla jeho tvorby.

V tomto díle jsou komiksy rozděleny na tři části. V první jsou tři a odkazují na Vicarovu tvorbu a jak jej ovlivnil Barksův odkaz.
V druhé části je 9 příběhů z kačerovského života a v třetí, poslední části je pět příběhů, které autor nejen nakreslil, ale také sám napsal.




Zlatá klasika: Vicar je kniha určena dětem od sedmi let a opět si užijí všechny kačeří hrdiny. Já sama se musím přiznat, že mě to ještě nepřešlo a prvně si přelouskám všechny komiksy, kterých je i tady dost a tím si umírním svůj absťák a až poté si čtu drobné písmo, které vysvětluje celý život a tvorbu Vicara, abychom jej lépe poznali.
A jak to bylo i u předešlých dílů, tak i tady není nutné si tyto malé řádky číst. Děti ocení komiksy a kačeří příběhy, dospělí ocení i informace okolo, jako zpestření.

I s přibývajícím věkem se přiznávám, že mne tyto příběhy stále baví a ani mě nikdy neomrzí. Holt je to Zlatá klasika. Všechny příběhy jsem si užila, brala to jako úžasné zpestření mezi všemi těmi thrillery, co teď převážně čtu.
A navíc jsem zjistila, že mé dítě začne na komiksech svou čtení dráhu, protože u každého druhého obrázku vydával neurčité zvuky - jednoduše se bavil tak, jako já. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Zlatá klasika: Vicar můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Nikdy nezapomenu - Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 447

"Popsal vraha jako mladíka z dobré rodiny, vychovaného, vzdělaného, který onoho večera spáchal největší pitomost svého života. Bude žít s tím strašlivým tajemstvím, které zahrabal na dno duše. Až do své smrti.

Pokud ho neskřípnou dříve…"

Jediný svědek její smrti. Nebo její vrah?
Jamal si nejprve všimne červené šály. Vlaje ve větru, zachycená na plotě. Pak uvidí i tmavovlasou ženu stojící na kraji hluboké propasti. Mladík chytí červenou šálu a hází ji ženě jako záchranné lano, aby jí pomohl dál od okraje útesu, ale ona zničehonic skočí dolů. Jamal zděšeně zírá na nehybnou postavu dole pod sebou. Tělo neznámé ženy leží na studené oblázkové pláži. Její krk je ovázaný červenou šálou.
Tohle je Jamalova verze příběhu. Věříte mu?



Michel Bussi se narodil 29. dubna 1965 v Louviers a působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, Code Lupin, v němž se už přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla, a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny (Motto 2017) a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka (Motto 2016), která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knih se prodalo přes tři a půl milionu výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.



Michel Bussi se řadí mezi mé opravdu oblíbené autory. Jeho knihy jsou pro mne TOP, až na jednu výjimku, ale o tom tato recenze není. Je o tom, že v knize s názvem Nikdy nezapomenu mne autor opět přesvědčil, že umí psát, umí vyprávět, umí tak skvěle zamotat děj, že nevím, kde je nahoře a kde dole, a přesto si tu jízdu užívám na sto procent.

V tomto příběhu jde hlavně o Jamala. Je to mladý muž, který při jednom běžeckém tréninku zahlédne sebevražedkyni. Nezná ji, ale stačí mu jediný pohled a ví, že ji musí zachránit. Ona stojí na kraji útesu, ubrečená, v roztrhaných šatech a on se snaží ji dostat do bezpečí. Dívka se nenechá a padá... Jamal běží dolů pod útes a tam společně s dalšími dvěma svědky vidí už jen prázdnou schránku. Dívka je mrtvá.
V tu chvíli ho začnou trápit nejen výčitky, že neudělal víc, ale také další problémy. Začínají mu chodit zvláštní hnědé obálky, které mluví o jiném zločinu - znásilněné a uškrcené ženě necelých deset let zpátky. Proč mu to chodí? Jamal nemá kloudnou odpověď...
A pak... Byla ta sebevražedkyně reálná? Nebo to byla vražda? Stal se svědkem? Nebo snad zabil sám? Ze všech stran se na něj sypou informace a on se dostává doslova na kraj útesu.. Jen skočit....

Hlavním hrdinou je Jamal, jak už jste z předešlého odstavce pochopili, ale samozřejmě se zde objeví mnohem více postav. Každá z nich má svou jasnou úlohu v ději a nebýt jich, tak by nemohl být příběh celý.
Autor v této knize dokázal jedno. Perfektně pospojovat postavy jakou loutky, každou jiným špagátkem k někomu jinému. A pak jen tahal za pomyslné nitky a pohrával si se mnou. V jednu chvíli jsem neměla ráda Monu, pak najednou Piroze, bezmezně jsem věřila Le Medefovi, a po pár stránkách jsem mu nevěřila ani nos mezi očima. Nejdříve mi byly všechny postavy sympatické, potom mi být přestaly. Autorův způsob charakteristiky postav je úžasný. Dokáže do každé postavy dát z každého trochu, tím pádem působí jako chameleoni a pak vás jen a jen překvapují.

Nikdy nezapomenu se odehrává v přítomnosti, ale protože zde jde i o vraždu, která se udála před deseti lety, sem tam se čtenář dostane do minulosti. Ale to jen a pouze skrz dopisy a formuláře v hnědých obálkách, které někdo tajemný posílá Jamalovi. Vždy je v textu jasně dané, v jaké době se čtenář nachází, takže se neztratí a navíc propojení minulosti a přítomnosti je opět důkazem úžasné autorovy schopnosti vyprávět.

„Všechno jste si vymyslela?“

„Možná. Strašně ráda vykládám pohádky.“

Děj v knize je opravdu záživný a od začátku jsem byla vtažena přímo do centra dění. Horko těžko jsem knihu odkládala, protože celý příběh byl tak napínavý a čtivý, že jsem měla potřebu číst pořád dál a dál. V jednu chvíli jsem sice měla pocit, že už je to trochu moc překombinované, bylo to ve chvíli, kdy jsem se dostávala k rozluštění celého případu, ale pak se to opět "uklidnilo" a samotný konec knihy mě dostal do kolen. Nečekala jsem, že to dopadne tak, jak to dopadlo. Pár stránek před koncem jsem si byla jistá, že už vím, kdo je vrahem, že vím, co koho vedlo k jakému činu, a to by nebyl autor, aby mne ještě nepřekvapil. A já vlastně nevěděla nic. Vím, že nic nevím. Tohle jediné platilo.

Nikdy nezapomenu je bravurní příběh který bude bavit ženské i mužské čtenáře. Všechny věci v ději vás budou nutit k tomu, abyste přemýšleli nad tím, co se ve skutečnosti stalo, ale věřte mi, nedojdete pravdě, dokud nedočtete do konce. A rozhodně nebudete mít ani tušení. Celou dobu totiž autor dává samé falešné indicie, takže vás čeká velké překvapení.

Pokud hledáte dobrý thriller, hodně psychologický, který vás bude bavit a pokud chcete vidět, jak někteří jedinci dokáží ovládat svůj pocit pomsty, přetvářku a lhaní, tak si přečtěte tuto knihu. Věřím tomu, že budete udiveni, co všechno si autor vymyslel. Jeho fantazie nezná mezí. Za mě je to skvělá, jedinečná, top kniha.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Nikdy nezapomenu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dvůr mrazu a hvězd - Sarah J. Maas

Autor: Sarah J. Maas
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 218

"Bylo to jako kopat do skoleného protivníka. Měl jsem všechno - všechno, co jsem si přál, o čem jsem snil a oč jsem prosil hvězdy.

On neměl nic. Všechno mu spadlo do klína a on to promarnil. Nezasluhoval si mou lítost ani soucit."

Feyre, Rhysand a jejich nejbližší přátelé pracují na obnově Nočního dvora i válkou zničené země. Ačkoli lidské královny i vílí vládci kují pikle, ve Velarisu alespoň na chvíli nastala sváteční atmosféra. Blíží se totiž oslavy zimního slunovratu. A právě v okamžicích klidu a míru se ukáže, že některé rány ještě nejsou úplně zahojené...
Feyre čeká dlouhá cesta plná napětí, vášně, intrik a politikaření, než opravdu zavládne mír.

Sarah J. Maas v současné době žije v Bucks County v Pensylvánii. Má nezdravou zálibu v disneyovkách a špatné pop music. Miluje pohádky a balet a pije příliš mnoho čaje. Ráda objevuje historii a krásnou krajinu Pensylvánie společně se svým manželem a jejich psím společníkem. Literární svět dobyla svou sérií Skleněný trůn, kterou začala psát už v šestnácti letech.

Jako velký fanoušek všech Dvorů jsem si nemohla nechat ujít ani tuto štíhlou (oproti sestrám) knihu, která nese název Dvůr mrazu a hvězd. Nevěděla jsem, co čekat a po dočtení musím říct, že je to taková "vsuvka", pár dní ze života Feyre a Rhyse. Pokud jste si tuto dvojici oblíbili tak, jako já, určitě vás příběh nezklame.

Nevím, zda mám nějakým způsobem popisovat děj, protože je zde ho tak málo, aby nedošlo k prozrazení nějaké věci, kterou bych prozradit neměla. Každopádně můžu napsat, že se budete společně s hlavními hrdiny, Rhysem a Feyre, připravovat na oslavy slunovratu, s Cassianem a Azem, společně s Rhysem se párkrát podíváte do válečného tábora, zjistíte, co mají muži kolem Feyre za tradice, které doprovázejí oslavu slunovratu a taky se detailněji podíváte na to, jak se daří sestrám Feyry, Elein a Nestě.
Na stránkách se potkáte i s Mor a Armen, které taky změnily svůj život po Hybernu. A i když se po tomto mém výčtu může zdát, že děj bude prošpikován různými akcemi, není tomu tak. Spíše nakouknete pod pokličku všech hrdinů a nejvíce právě k Feyre a Rhysovi. Ti dva mě nikdy nezačnou nudit.

Dvůr mrazu a hvězd se může zdát "zbytečnou" knihou pro ty, kteří očekávají nějaké zvraty v ději. Je to pro "fajnšmekry", pro ty čtenáře, kteří si chtějí užít trochu toho klidu, byť zdánlivého, podívat se z blízka na obnovu města Velarisu, kouknout se do hlav hlavních hrdinů a možná malinko začít tušit, že tohle bude ještě hodně dlouhé vyprávění, protože některé indicie, které autorka dala do příběhu, naznačují, že cesta za klidem a společným mírem nebude vůbec jednoduchá.

"Na hvězdy, které naslouchají, Feyre.

....

Na sny, které se plní, Rhysi."

Musím říct, že já osobně jsem se pobavila nad celým příběhem. Jeho čtení mi zabralo jedno nocování s knihou v obýváku a jsem spokojená. Jen jsem fakt nechtěla, ať to skončí. Přiznávám se, že jsem si nad míru užívala toho klidu (před bouří), vyžívala jsem se v tom, že neměli co na práci a jen si zpříjemňovali život. Možná to místy bylo o ničem, ale tohle přesně mi chybělo v předchozích knihách, kde akce střídala jinou akci. Chvilku oddechu jsem nepotřebovala jen já, ale i Rhys, Feyre a ostatní. :-)

Pokud jste fanoušky Rhyse a Feyre, pokud máte rádi Dvory a líbí se vám, jak autorka píše, rozhodně si tuto jednohubku nenechte proklouznout mezi prsty. Celý příběh je psán jednoduše, velmi mile a s klidem. Přitom, když jsem četla poděkování, kde autorka zmiňuje rodinné události, které s ní vnitřně musely otřást, divím se, že se to nijak do příběhu nepromítlo. Že dokázala vymyslet takový děj, aby pomaloučku a polehoučku postupoval až do konce s vědomím, že všechno bude dobré. Alespoň prozatím.

Autorka se nevyhnula sexu v tomto příběhu a já ty pasáže v jiných knihách, s radostí přeskakuju. Zde jsem to neudělala a jediné, nad čím přemýšlím, tak jestli to byla správná volba. Ovšem zase se můžu uklidnit tím, že to tam bylo jen jednou, sice pořádně, ale naštěstí mi to nepokazilo celkový dojem. A vážně se v knihách píše: "velký úd"? :-)

Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst. Tak nějak se pro mě Rhys stal ještě větším štramákem než byl předtím. A to už je co říct. (A není to tím údem, přátelé!)
V hodnocení dávám čtyři a půl hvězdy, ale jelikož se na půlky nehraje, dávám čtyři. :-) Jen tak pro upřesnění.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Dvůr mrazu a hvězd můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Disney Pohádkový adventní kalendář

Autor: Disney - kolektiv
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2018

Těšte se na Vánoce spolu s oblíbenými hrdiny z Disney pohádek! Každý den, který zbývá do Vánoc, si přečtěte jeden klasický příběh z tohoto nevšedního adventního kalendáře. Štědrý den bude s každou pohádkou blíž a blíž!

Tato recenze bude trochu netradiční oproti těm, na které jste na mém blogu zvyklí. A to z důvodu, že Pohádkový Disney adventní kalendář si zaslouží něco jiného a hlavně, není to klasický příběh, o kterém bych vám něco pověděla.

Ve tvrdých deskách, které jsou téměř velké jako můj syn (dvouletý - cca 93cm), čouhá mu jen hlava, najdete 24 přihrádek. A v přihrádkách objevíte ve vánočních papíře zabalené malé knížky, kdy každá ukrývá jiný příběh. Ty pohádky jsou opravdu krátké, můžou vám s dítětem zabrat pět minut, ale pokud je takový zvědavec jako ten můj a bude dopodrobna analyzovat každý obrázek, tak třeba se čtení protáhne i na minut patnáct. :-)

Když si představíte klasický, čokoládový adventní kalendář, tak jak ho všichni známe, tak si místo čokolády dosaďte knížečky s pohádkou. Je to naprosto úžasný nápad. Děti stejně sladkosti moc jíst nemusí, tudíž koupí tohoto adventního kalendáře dbáte nejen na jejich fyzické, ale i duševní zdraví, protože čtení je potravou pro mozek. :-)


Tento pohádkový kalendář je určen pro děti od čtyř let, ale pokud je vaše dítě mladší a zvyklé poslouchat každý večer pohádku, můžete mu jej pořídit mnohem dříve. Můj dvouleťák je zvyklý na čtení (jak taky jinak) a už se nemůžu dočkat, až ho nechám 1. prosince vytáhnout první knížku, přečteme si ji a budeme tak pokračovat až do 24. prosince, kdy přijde Ježíšek. Hlavně si myslím, že tento Disney pohádkový adventní kalendář je využitelný každý rok, na rozdíl od toho čokoládového, jež musíte kupovat znovu a znovu.
Pokud knížky schováte zpátky do přihrádky, celý kalendář na celý rok schováte, a vytáhnete jej opět za rok, věřím, že dítě bude mít stejnou radost, jako když jej vidělo poprvé.

Určitě jste zvědaví, co za pohádky v přihrádkách najdete. Nebudu vám vyjmenovávat všechny, aby vás čekalo, stejně jako vaše nejmenší, překvapení, ale můžu některé zmínit. Takže třeba Toy story, Hledá se Dory, Univerzita pro příšerky, Bambi a dalších dvacet pohádkových příběhů.



Když jsem se o tento kalendář zajímala, neměla jsem ani tušení, jaká nádhera mi přijde domů. Už jen samotné desky, ve kterých jsou příběhy ukryty, na mne působí nejen vánočním dojmem, ale takovým tím kouzelným okamžikem. Podívám se na ně a dokážu si představit tu atmosféru s kakaem, vánočkou, rozsvíceným stromečkem, voňavým cukrovím... Co vám budu povídat, nemůžu se dočkat, až všechny tyhle okamžiky začnou, až odstartujeme se synem čtení těchto příběhů, až pověsíme první baňku na stromek, až si pustím první vánoční koledu. Miluju tento čas a díky Disney Pohádkový adventní kalendář mi to čekání bude ubíhat mnohem rychleji a zábavněji.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si Disney Pohádkový adventní kalendář můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dokonalá kořist - Helen Fieldsová

Autor: Helen Fieldsová
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 413

"Roztáhl křídla a letěl ke mně,

můj labutí muž šarlatový, má múza rozšklebená.

Zasytil mě svou láskou k životu,

obohatil mě svými slzami tklivými."

Edinburgh se stává evropskou metropolí hrůzy. Během hudebního festivalu rozetne ostrá čepel břicho charitativnímu pracovníkovi. V mnohatisícovém davu si vraha nikdo nevšimne. Nedlouho poté je na dně popelnice nalezena učitelka z mateřské školy, uškrcená vlastní šálou. Policie nezná motiv a nemá ani žádné stopy - dokud se po městě nezačnou objevovat podezřelá graffiti. Vrah jimi totiž oznamuje svou další kořist... a čím nevinnější, tím lépe.

Helen Fieldsová třináct let pracovala jako právnička, přičemž se věnovala i vážným případům vražd nebo pašování drog. Po narození druhého dítěte s manželem založila filmovou produkční společnost, v níž se uplatnila jako scenáristka i jako producentka. Sama si vydala dvě první fantasy knihy, ale do světa velké literatury pronikla teprve díky sérii thrillerů, v nichž proti zvlášť rafinovaným vrahům stojí dvojice vyšetřovatelů: "krasavec" Luc Callanach a svéhlavá, ale i přívětivá Ava Turnerová. Fieldsová s rodinou a dvěma psy žije v Hampshiru, má ráda divadlo, filmy, ale také karate nebo létání ve větrném tunelu.

První díl ze série s Lucem Callanachem s názvem Dokonalé stopy, byl dokonalý. Ale Dokonalá kořist byla ještě dokonalejší. Propracovanější, krvavější, brutálnější a zamotanější. Autorka si dala opravdu záležet, aby se čtenář ani na chvíli nenudil, aby měl nějaké pochybnosti, aby smutnil i radoval se. Musím říct, že tohle byla opravdu dokonalá jízda.

Luc Callanach a Ava Turnerová pracují každý na svém případu. Zdánlivě se zdá, že spolu nesouvisí. Ale čím více těl objevují, tím jsou si jistější, že je všechno propojené. Edinburgh se mění v město zabijáka a Luc ani Ava nemají nejmenší tušení, kdo za tím zabíjením stojí. Na scéně se objevuje Joe, který vtrhne Avě do života jako ničivá tsunami a díky tomu její přátelské vztahy s Lucem ochladnou. Luc se do vyšetřování pouští sám, ví, že nemá o co přijít a proto všemožnými prostředky (oficiální a neoficiální cestou) se vydává vstříc poznání, kdo je zabijákem. Hrozí mu nebezpečí, ale to není nic v porovnání s tím, kdyby se objevila další mrtvola... A ta na sebe nenechá dlouho čekat...

Musím říct, že Luc je pro mě opravdu pan úžasňák. Jeho postava je skvěle napsána, jeho charakter je ryzí. Jeho úmysly jsou velkorysé a čisté. Já ho naprosto žeru! Oproti tomu Ava mě štvala. Vím, že měla určité problémy, které ji obrátily život vzhůru nohama, ale kdyby chvílemi zapojila srdce a nedělala jen to, co je "správné", tak by mi tak nevadila. Ovšem ke konci příběhu už to byla zase ta moje dobrá postava, tudíž vše odpuštěno.
Autorka se pořádně na postavách vyřádila, to se ji musí nechat. To, co napsala pro Joea, chudák chlap - nikdy ho nikdo nebude mít rád. A co připravila pro Salterovou? Ach! Zlomila mi tím srdce!

"Zazubila se a natáhla ruku, aby ji zvedl na nohy. "Promiň, že jsem ti vtrhla do ložnice," řekla a snažila se nesmát. Měl sto chutí dát jí pusu. "Ale až příště budeš mít tu drzost zase se přede mnou svlíknout, osobně ti nasadím klepeta."

"Měla bys mi zaplatit, ne mě zatýkat," prohodil a popadl klíče od auta.

"Až se budu chtít za poplatek pořádně zasmát, zajdu si na nějaký stand-up," vrátila mu to."

Dokonalá kořist je mnohem lepší než první díl. Celý děj mi přišel propracovanější. Ve vyprávění se v kapitolách střídalo docela dost lidí, protože to bylo potřeba, ale v žádném případě to nebylo zdlouhavé a ani matoucí. Navíc jsem se dozvěděla mnoho zajímavých informací, co se týče "darknetu" a taky věcí, které se na této temné straně internetu můžou objevit. Díky tomu byl celý příběh zajímavější a také tajuplnější.

V poslední době mám štěstí na samé thrillery a detektivky, kde neuhádnu, kdo za vším stojí. A nejinak tomu bylo i tady. Byla jsem vedle, párkrát jsem změnila názor, kdo by to mohl být, ale ani jednou mi na mysl nepřišlo to, co autorka nakonec vymyslela. Musí se jí nechat, že její fantazie a smysl pro psaní a napínaní čtenáře je odzbrojující. Hovoří za to jasně i čísla. Tuhle knížku, která má 400 stran, jsem zhltla za jeden večer a část dopoledne. Nemohla jsem se odtrhnout a proto jsem také první noc usnula na knize a řádně si "označkovala" stránku, kde jsem odpadla.

Líbilo se mi, jaké jsem měla pocity, co se týče vztahu hrdinů. Ta jejich chvilková netolerance mě místy "zabíjela", pak se vrátili ke svým obvyklým ironickým srandičkám a já se radovala jak malá holka, jako by vůbec nebyli zabředlí až po kolena v krvi - jako bych zapomněla, proč tam jsou a co je jejich úkolem. Při čtení jsem se dokázala oprostit od všeho, co se kolem mne dělo (no, vlastně nedělo, když jsem četla v noci, že?!) a užívala si každé písmenko.
Tato kniha rozhodně má označení TOP THRILLER správně a já ji vřele doporučuji.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Dokonalá kořist můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Prokletí horské dívky - Emily Carpenterová

Autor: Emily Carpenterová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 363

"Nejsem moje matka.

Dívka se zimolezem není skutečná.

Nemám na špičkách prstů zlatý prach.

Rudý havran neexistuje."

Když se Althea Bellová vrací po odvykací léčbě do svého domova v Alabamě, nečeká, že ji otec a bratr uvítají s otevřenou náručí. Ale nepočítala ani s tím, že ji rovnou nechají zavřít do léčebny pro duševně nemocné.
Postupně si začíná uvědomovat děsivou paralelu s životem jejích předků. Pro babičku i matku znamenaly třicáté narozeniny rozsudek smrti. S tragickou smrtí matky se Althea ani po letech nedokáže vyrovnat. Vydává se proto na cestu poznání, během níž se musí pokusit odhalit pravdu o minulosti své rodiny, nad kterou se vznáší temná kletba. Ale moc času nemá, protože za pár dní ji bude třicet...

Emily Carpenterová - herečka, producentka a scenáristka se psaní věnovala už od dětství. Pochází z Alabamy, ale se svým manželem a třemi syny žije v Atlantě. Je členkou místního klubu spisovatelů a literárních kritiků. Prokletí horské dívky (Burying the Honeysuckle Girls, 2016) je její debutový román. Následovaly knihy The Weight of Lies (2017) a Every Single Secret (2018).

Prokletí horské dívky je přesně ta kniha, pro kterou jsem se rozhodla kvůli obálky. Na první pohled mě zaujala, líbil se mi styl a po přečtení anotace jsem byla rozhodnutá vyzkoušet tento debutový román. Vůbec to nebylo špatné čtení.

Tento román vypráví o ženské linii v jedné rodině. Jde o to, že každá žena, která dosáhne třiceti let se zblázní, právě v těch letech u ní propukne schizofrenie, jsou z rodin vykázány do psychiatrické léčebny, kde později, po pár dnech, umírají.
Althea je nejmladší z tohoto rodu, za 14 dní bude slavit třicet a začíná se strachovat o svou existenci. Ale protože už od mala tuší, že v tom bude něco víc, začíná 14ti denní hon za pravdou a za možností existovat jako žena i po třiceti letech.
A že to tedy je napínavá honička, Althee půjde nejednou o život, dlouho se nedokáže dopídit pravdy a klacky pod nohy ji začnou házet i lidé, kterým bezmezně věřila...

Althea jako hlavní hrdinka se mi líbila. Je pravdou, že v některých chvílích jsem ji nerozuměla, ale to je o tom, že přeci jen za sebou měla v životě už chvíle, kdy ji nebylo nejlíp, byla závislá na lécích, a proto nad některými věcmi přemýšlela jinak. Navíc neměla úplně pohodové dětství a to všechno se v ní odrazilo. Každopádně jako člověk na mě působila silně, sebevědomě, i když ona si to o sobě nemyslela.
Většina ostatních hrdinů byli záporáci, kteří jen intrikovali, ale díky nim právě děj nabíral tu správnou sílu. Navíc se autorce podařilo dát kapku nadpřirozena do příběhu. Nečekejte ale žádnou magii ani kouzla. Je to spíše o slovech a činech lidí. To vám dodá takovou husí kůži, pocit, že nebudete vědět, co se děje, a to bylo fakt dobré.

"Když jsem mu dovyprávěla svůj příběh, můj mozek se úplně zasekl. Stala se z něj nafouklá, hutná, bahnitá hmota uvnitř mojí lebky. Ponořila jsem se do mlčení a nechala se unášet.

Nedokázala jsem myslet. Ani jsem nechtěla.

Nedokázala jsem na nic zaostřit pohled.

Dokázala jsem se koncentrovat na jedinou věc. Spánek. Chtěla jsem jenom spát. Zavřela jsem oči."

Prokletí horské dívky je opravdu velmi čtivý román, který, i když působí "tlustě", zvládnete  přečíst za pár hodin. V příběhu se prolínají dvě vyprávění - jedno z pohledu Althey a druhé od její babičky Jinn z minulosti. Můžu vám slíbit, že děj je nepředvídatelný, do poslední chvíle nebudete tušit, co se stalo všem těm ženám, a nebudete věřit vlastním očím, co někteří dokázali nejen udělat, ale také ututlat.

Když pomyslím na to, že se jedná o autorčinu první knihu, tak jsem opravdu zvědavá, jaké budou její další. Dokázala mne navnadit na její tvorbu, konkrétně v tomto příběhu mne uměla upoutat, napínat, dodat mi trochu napětí a pak mě postavit před hotovou, byť velmi smutnou věc. Když jsem totiž knihu četla, přišlo mi, že mi dává náznaky, jako by mohly některé věci skončit dobře, ale nebylo tomu tak. A i přesto, že se mi nesplnilo mé přání, jsem se vším, co vymyslela velmi spokojená.

Nebudu tvrdit, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla, ale určitě je to příběh, který by neměl uniknout vaší pozornosti. Myslím si, že obzvlášť ženám, se tento příběh bude líbit, budou držet palce hlavní hrdince a popohánět ji k činům, které jsou pro ni a její existenci důležité.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Prokletí horské dívky můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Legenda - Stephanie Garberová

Autor: Stephanie Garberová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2018
Počet stran: 429

"Ale pozor, výhra nebude zadarmo a později budete litovat ceny, kterou za ní zaplatíte."

Donatella Dragnová se nechala unést magickým světem Caravalu. Konečně uprchla z područí svého otce a sestru Scarlett zachránila před neštěstím domluveného sňatku. Obě by teď měly oslavovat, ale Tella stále není svobodná. Uzavřela nešťastnou dohodu s tajemným zločincem, kterému dluží nemožné: skutečné jméno mistra Caravalu - Legendy.
Jediný způsob, jak se dozvědět Legendovo jméno, je zvítězit v jeho hře, a tak se Tella znovu vrhá do hlubin legendárního klání - a zároveň do cesty vražedného dědice císařského trůnu, lásky odsouzené k zániku a pavučiny tajemství... včetně toho její matky. Caraval od svých účastníků vždy žádal chrabrost, vychytralost a oběti, avšak nyní přestává být pouhou hrou. Pokud Tella nedokáže naplnit svou část dohody a získat Legendovo jméno, ztratí všechno, na čem jí záleží - možná dokonce i vlastní život. Pokud však vyhraje, Legenda a Caraval mohou být navěky zničení...

Stephanie Garberová je mezinárodně uznávanou autorkou bestselleru Caraval, který se dlouho pohyboval v čele žebříčku New York Times. Vyrostla v severní Kalifornii, kde ji často přirovnávali k Anne Shirleyové, Jo Marchové a dalším fiktivním postavám s bohatou představivostí a zdravou dávkou tvrdohlavosti. Když zrovna netvoří, vyučuje tvůrčí psaní a sní o dalším dobrodružství. Stále čeká na Legendovu vstupenku do říše Caravalu.

Přiznám se, že když jsem se pouštěla do Legendy, měla jsem lehké pochybnosti, protože jsem si z jedničky moc věcí nepamatovala. Doufala jsem, že se na začátku knihy dostanu do děje a nebudu váhat. A i když Legenda nezačíná tak, aby autorka čtenářům připomněla něco z prvního dílu a rovnýma nohama skáče do dalšího příběhu, tak mi nic nechybělo a byla to úžasná jízda.

Donatella, tedy Tella se po prvním Caravalu vzpamatovává ze všeho, co se dělo, co bylo skutečné a co byla jen hra. Její sestra Scarlett ji stojí věrně po boku a vypadá to, že ani jedna nemůže být spokojenější. Od Juliana, jednoho herce Caravalu se dozví, že se celá hra i s Legendou, přesouvají do Valendy, kde na počest císařovny odehrají další Caraval a obě jsou přizvány. Jenže Caraval se hraje jen jednou za rok. Bude to tentokrát jiné? Pro Tellu určitě, protože ve chvíli, kdy dorazí do cílového města se dozví, že má mnohem víc starostí, než se domnívala. Ochránit Scarlett, zachránit matku, vyváznout ze všeho živá, zjistit, kdo je Legenda a hlavně si zachovat zdravý rozum. Zdá se, že to asi nebude jednoduché... Ne-li zhola nemožné...

Když se setkám s různými názory na série, většina čtenářů mi řekne, že první díl byl dobrý, druhý buď stejně dobrý nebo horší a třetí ušel. Ale u série Caravalu je to něco jiného. Já říkám, že první byl dost dobrý a druhý díl mnohem lepší. Aspoň tedy pro mě. Mnohem více jsem se nechala příběhem strhnout, líbilo se mi, jak autorka vykreslila všechny postavy, počínaje Tellou, která vůbec neměla jednoduché rozhodování a stejně to vždy vyřešila správně a konče Dantem, který byl naprosto okouzlující a zdárně konkuruje Rhysovi z ACOTARu. :-) Ufff...

Možná už jsem na to stará, ale taková ta správná hra na kočku a myš mi dokáže rozvířit všechny částečky v těle, krev teče rychleji, srdce buší silněji a to se dělo při setkání Danteho s Tellou. Ti dva se tak neměli rádi, až to bilo do očí, ale jejich ironické dialogy byly naprosto odzbrojující a já si to užívala na sto procent.

"Cíl této hry není, co tušíš,

ženu pera a papíru vyhledat musíš.

Jen ona má stopu, po níž každý baží,

však pouze pro tebe ji chrání a stráží."

Co se mi ovšem nejvíce líbilo, tak byl způsob, jak si autorka hrála se slovy. Když popisovala magii, cítila jsem ji. Dokázala jsem ji vidět, uměla jsem si představit. Najednou byla pro mne hmatatelná. Samotný příběh byl taktéž skvěle napsán, měl spád a pořád se zde něco dělo. Jasně, tahle věta může na někoho působit jako klišé, ale jinak to napsat neumím.
Ve chvíli, kdy jsem začala číst, ocitla jsem se mimo realitu a od první stránky až do poslední pro mne neexistovalo nic jen samotný Caraval. Se stejnou vervou jako Tella jsem chtěla osvobodit její matku, se stejným rozporuplným pocitem jsem nedokázala určit, která cesta a které rozhodnutí je to pravé a se stejným zoufalstvím jsem se dívala, jak Legenda odchází... A se stejnou nadějí jsem otvírala poslední dopis příběhu.

Legenda mě překvapila. Nečekala jsem, že si až v tomto díle tak oblíbím některé postavy, že si užiju takovým způsobem celý Caraval a že se dostaví ten pocit nedočkavosti, než vyjde díl třetí. Tak jak to bylo u Kletby vítězů, i teď mám pocit, že nevydržím čekat, než vyjde další díl, ale samozřejmě se postupem času smiřuji s tím, že budu muset. V žádném případě se nebojím, že bych si nic nepamatovala. Druhý díl mi ukázal, že i kdyby se toto stalo, nemám se čeho bát. Autorka nový příběh prokládá událostmi a informacemi o tom, co bylo předtím, takže se nemůžu ztratit a můžu si užívat každý díl i s odstupem času.

Nemám už co dodat, jen teď tajně doufám, že krom přijímacího dopisu z Bradavic očekávám i pozvánku na Caraval! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Legenda můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Město ztracených - Kelley Armstrong

Autor: Kelley Armstrong
Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 2018
Počet stran: 406

"Začneme sestupovat a já Rockton konečně zahlédnu. V tu chvíli je mi jasné, že je tím, o co se Dawson jenom snaží: městečkem jako vystřiženým z Divokého západu. Nezpevněné silnice. Jednoduché dřevěné stavby. Jasně definovaný střed města. Domy několikanásobně menší než ty, co uvidíte v moderní civilizaci. Kurníky a malé loučky, kde se pasou kozy. Dokonce vidím i stáje a koně, které právě vyvedli na ranní pastvu."

Casey Duncanová vyšetřuje vraždy, sama však bojuje s temnou minulostí. Aby před manželem ukryla svou přítelkyni, uprchnou do Rocktonu. Jenže město uprostřed kanadské divočiny je útočištěm i pro další ztracené existence. Místní šerif není z dalších uprchlic nadšený, ale potřebuje od Casey pomoc s vyšetřováním sériových vražd. Casey poznává místní obyvatele a zjišťuje, že ne všichni sem utekli před nebezpečím. Naopak. Sami představují větší hrozbu...

Kanadská autorka Kelley Armstrong si získala čtenáře především jako autorka žánru fantasy a krimi. Její zájem o fantasy začal už v dětství, kdy k její nejoblíbenější četbě patřily tajemné příběhy, v nichž nebyla nouze o paranormální jevy. S těmi ve své tvorbě později pracovala hned v prvních sériích fantasy románů pro mládež. Kelley Armstrongová je autorkou opravdu plodnou, kromě tvorby pro mladé čtenáře se věnuje románům pro dospělé - krimi i thrillerům s prvky science fiction, píše i povídky a novely. Narodila se 14. prosince 1968 v Sudbury, v Ontariu, v typické středostavovské rodině. Na University of Western Ontario vystudovala psychologii, ale pak se rozhodla ještě pro studium počítačového programování na Fanshawe College, a to především proto, aby měla více času na psaní. S manželem a dětmi žije v jihozápadním Ontariu v Kanadě.

Casey má problémy ve svém osobním a dá se říct i pracovním životě, sice nejsou nijak závratné, ale ten pocit, že se to může rozjet a stát se mnohem hlubším a horším, ji pomůže v rozhodování, aby se svou nejlepší kamarádkou opustila město a odstěhovala se do Rocktonu. To město, kam se chtějí nechat "odklidit" je něco jiného, než normální civilizace. Obyvateli jsou bývalí zločinci, prostitutky, uprchlíci - prostě kdokoliv, kdo má problémy se zákonem a prošel výběrovým řízením. Ano, do tohoto města se dostanete jen na základě schválení jakési rady, která vás buď nechá přijet, nebo si zůstaňte tam, kde jste.
Casey se stane pravou rukou šerifa Daltona, který z toho není nadšený, navíc jako správný chlap nevěří tomu, že Casey v divokém městě vše zvládne. Má k ní jakýsi odpor, ale sám neví, proč. V Rocktonu se dějí divné věci a když začnou umírat lidé, Dalton s Casey se pustí do vyšetřování a začíná si k ní nacházet i jistou cestičku a tím pádem důvěru. Jenže, bude to stačit, aby se mezi nimi pročistil vzduch, aby našli vraha, aby dokázali udržet Rockton v bezpečí?

Casey, hlavní hrdinka příběhu Město ztracených mi byla sympatická od začátku. A to hlavně z toho důvodu, že věděla co chce a nenechala se jen tak od někoho zastrašit. Pokud ji někdo lezl na nervy nebo ji nevyhovoval, nebála se otevřít pusu a sjednat si pořádek, což mi velmi imponovalo. Za to Dalton, šerif městečka Rockton na mě působil jako, s prominutím, idiot. Hned na první pohled jsem nepoznala, že ta "nenávist" vyrůstá z něčeho hlubšího, temného tajemství a tak jsem nejdříve měla pocit, jako by to byl fakt namachrovaný blb. Ale s postupem stránek jsem začínala chápat, že jsem si o něm udělala špatný obrázek a ke konci jsem si oblíbila i jej samotného.
Konec příběhu je pro mne velmi zvláštní, nevím, jestli z toho mám být happy nebo ne. Bylo to divné, ale do celkového kontextu to sedělo. Jen já osobně jsem si asi představovala něco jiného... Ale beru to jak to bylo a jo, líbilo. :-)

"Dalton mě vytáhne na nohy a strčí mě ke dveřím. "Běž!" Nejdu. Nemůžu, protože zahlédnu zbytky rozbité lucerny a je mi jasné, že oheň se nevznítil omylem. Někdo tu záměrně způsobil požár pomocí petroleje. Na stejném místě, kde naposledy viděli pohřešovanou osobu. "Tamhle!" křiknu, když za hromadou dřeva spatřím nohu."

Vzhledem k tomu, že Město ztracených je prvním dílem série o Rocktonu, uznávám, že autorka si dobře našlápla a pokud se něco nepokazí, bude to ještě hodně dobré a zajímavé. Její styl psaní je velmi čtivý a i když do děje vkládá trochu fantazijních prvků, protože ne všechno je úplně normální, tak nechybí ani pořádná dávka napětí a "hnusu", jako třeba různých končetin na různých místech, kde byste je fakt neočekávali.

A přesto, že na konci se autorka nechala trochu unést a zasadila do děje, který byl docela napínavý a krvavý, trochu té romantiky, tak možná to některým čtenářům zklidní zjitřené nervy. Na mě to ovšem takový účinek nemělo, protože jsem nečekala nic podobného a osobně mi to nesedělo. Mám za to, že do děje ta romantika nepatřila, autorka měla zůstat jen u krváků a chybějících končetin, na druhou stranu je fajn, že "sladká" linka je jen na posledních pár stránkách, takže neobtěžuje ve velkém a já si užila dobrý thriller.

Město ztracených je skvělá volba pro všechny čtenáře, kteří si chtějí přečíst dobrý thriller, ve kterém nebude chybět krev, mrtvá těla, tajemství, napětí, zločin a trocha té lásky. A samozřejmě pořádné pátrání po vrahovi, který by se mohl skrývat v okolních lesích - nebo jej mají přímo v městečku?

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Město ztracených můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Světla zimní noci - Pam Jenoff

Autor: Pam Jenoff
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 350

"Víš, kolik je hvězdiček na modré obloze?

Víš, kolik mračen pluje daleko nad celým světem?

Pánbůh je počítal, aby žádná nechyběla

v tom obrovském počtu."

Podmanivý příběh o přátelství dvou žen, které překoná i ty nejtemnější časy.
Nou vyhnali z domova a přinutili ji vzdát se svého dítěte, protože otěhotněla s německým vojákem. Útočiště nalézá u kočovného cirkusu, kde se musí naučit nebezpečnou akrobacii na visuté hrazdě, aby skryla svou pravou identitu. I přes počáteční neshody se spřátelí s akrobatkou Astrid. Když ale pravda vypluje na povrch, musí se obě rozhodnout, zda je jejich výjimečné přátelství dokáže spasit, nebo jestli tajemství, která ukrývají, vše zničí.

Pam Jenoff se narodila v Marylandu a studovala historii na Cambridgi. Po studiích začala pracovat v Pentagonu ve Washingtonu D. C. na ministerstvu obrany a poté na ministerstvu zahraničí. Dlouho působila na americkém konzulátu v Krakově, kde se specializovala na polsko-židovské vztahy a problematiku holokaustu. Díky této práci, kdy se podílela na zachování Osvětimi či restitucích židovského majetku v Polsku, si vytvořila blízký vztah k židovské komunitě.
V současnosti učí práva ve Filadelfii, kde žije se svou rodinou. Její předchozí román Velitelovo děvče se stal mezinárodním bestsellerem a byl nominován na Quill Award.

O autorce jsem už slyšela, její knihy zaregistrovala, ale nedostala jsem se k tomu, abych si některou přečetla. Ale musím přiznat, že Světla zimní noci mě dostala, a to hlavně svou obálkou, která je úžasná a jsem ráda, že i příběh, který se v knize ukrýval, je neméně skvostný.
Opět jsem vás nezklamala, hned v prvním odstavci jsou dvě superlativa, a chci vás upozornit, že určitě nebudou poslední.

V příběhu jsou dvě hlavní hrdinky. Starší Astrid a mladší Noa. Astrid jako manželka německého důstojníka za druhé světové války a zároveň Židovka, byla nucena odejít nejen od manžela, ale také z Berlína, kde žila. Noa sice Židovka není, ale za to měla dítě s německým důstojníkem a rodiče ji vyhostili z domova. Tyto dvě ženy se potkají v cirkuse, kde Astrid musí Nou zasvětit do tajů létání na visuté hrazdě, aby nejen Noa mohla zůstat, ale hlavně proto, aby zachránila show a cirkus jako takový. Není jednoduché cestovat s cirkusem a už vůbec to není jednoduché za světové války. Říše velí všemu, i v jakém městě a s čím budou artisté v cirkuse vystupovat...
Ze začátku se Astrid mladé díky Noy straní, nevidí v ní nic dobrého a cítí, že Noa má plno tajemství, které nebudou nejlepší. A co to dítě, co má sebou? Vždyť je tak mladá...
Postupem času Noa poznává Astrid blíže, ať chce nebo ne a spolu s ní i ostatní obyvatele cirkusu a lidí kolem. A přesto, že má pocit, že by vše mohlo být v pořádku, ve skrytu duše ví, že nikde není v bezpečí a musí utéct daleko... Hodně daleko...

Po dočtení knihy jsem přemýšlela, jestli autorka není chlap. V příběhu dvou žen plného přátelství, intrik, tajemství a lží, dokázala udržet city na uzdě a nenapsala žádnou romantickou, červenou knihovnu. Naopak se držela faktů a dokázala dát do toho plno bolesti, ztráty, strachu a smrti...
V době, kdy se Světla zimní noci odehrávají, nic nebylo lehké a Pam Jenoff umí poutavě vyprávět, aby to čtenářky bavilo. Zvlášť po přečtení poděkování a vzkazu čtenářům od autorky jsem zůstala paf z toho, jak se k tomuto psaní postavila. Co vše nastudovala, aby dokázala stvořit příběh, který bude jak z reálu, i když je to fikce.

"Policista máchne rukou dolů. Pokusím se uhnout, ale je pozdě. Obušek mne zasáhne do břicha, až se mi z nárazu udělá zle. Bolest mi vystřelí po celém trupu a já se svalím na zem."

Světla zimní noci je silný, emotivní příběh, u kterého mnoha čtenářkám ukápne i slza, protože konec je nečekaný a já si ho celou dobu představovala úplně jinak. Nemůžu říct, že bych byla nespokojená, ale spíše jsem tak nějak doufala, že autorka mi dá i naději, ale nestalo se tak. Držela se toho, že zlá doba si žádá zoufalé činy a přes to nejel vlak...

Nejen Astrid a Noa, ale také další postavy, které se v příběhu vyskytnou ve vás nějakým způsobem zanechají stopu. Já si nejvíce pamatuji na Luca, v něm nikdo neviděl nic dobrého, jen Noa, a přesto nemohli být ještě dále od pravdy. Ta nedůvěra ale byla tehdy naprosto normální. Jen mi to chvílemi drásalo nervy.

Jednoduše řečeno, Světla zimní noci jsou velmi emotivní, čistý, ale přitom drsný příběh, který jen tak neodložíte. Protože vás bude zajímat, jak se všechno kolem hrdinů vyvíjí, budete myslet na to, co všechno se ještě může stát a proto se ke knize budete neustále vracet, dokud ji nedočtete. Záměrně píšu vracet, protože tohle není čtení na "jeden zátah" jak se říká, ale třeba já potřebovala opravdu chvilku na to, abych se po některých scénách vzpamatovala a uklidnila.

Čtení doporučuji hlavně ženám, nejsem si jistá, jestli to mužskou část populace bude bavit, ale ženské publikum bude spokojené, možná i nadšené. Budete prožívat životy hlavních hrdinů, jejich strasti i radosti, budete se smát i plakat, ucítíte poryvy větru ve chvíli, kdy akrobatky budou skákat na hrazdách, ucítíte vůni šapitó, vůni zvířat, ale také pocítíte záchvěvy při náletech a bombardování nebo smutek a bezmoc při konání bezpráví na lidech...

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Světla zimní noci můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Postýlková sbírka pohádek - Disney

Autor: Disney - kolektiv
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2018
Počet stran: 304

"Lvi honem běželi na místo, odkud se hlásek ozval. Našli vchod do jeskyně, ale ten byl skoro úplně zasypaný. Ze skal se uvolnilo kamení, zavalilo vstup a uvěznilo lvíče uvnitř! Lvi usilovně hrabali a hrabali a nakonec se jim podařilo kamení odklidit."

Nechte si vyprávět pohádky o vašich oblíbených hrdinech ze známých animovaných pohádek a filmů! Vydejte se tábořit s partou z Příběhu hraček, prožijte noc s lvíčkem Simbou ve Lví zemi a vyrazte na tajnou misi s Burákem a Bleskem! Tato nádherná sbírka pohádek potěší každého malého milovníka dobrých příběhů, než půjde na kutě.


Postýlková sbírka pohádek je pro děti od čtyř let, ale pokud jste tak, jako já, milovali kouzelné postavičky Disney, tak věřte, že i v dospělém věku si tohle čtení užijete na sto procent. Díky známým postavičkám, krásným ilustracím a velmi pěkným příběhům, jsem se cítila jako malá holka, která si potají čte pod peřinou s baterkou v ruce.







Kniha je bohatě ilustrovaná a proto působí "masivním" dojmem. Ovšem příběhy v ní jsou krátké, písmo velké a čtení jednoho takového příběhu mi zabralo cca 5 minut. Jak už má kniha v názvu, je opravdu ideální pro čtení před spaním. Postýlková sbírka pohádek obsahuje 19 příběhů, kde mi většina hlavních hrdinů byla známa, ale našla jsem jednoho, o kterém jsem neměla ani tušení, že je z dílny Walta Disneye. Takže i mne čekalo při čtení překvapení.

"Když se Mickey druhý den ráno probudil, štěně bylo pryč. Mickey ho hledal v ložnici, v koupelně i v kuchyni, ale nikde ho nenašel. "Třeba je dole," pomyslel si a sešel po schodech do obchodu. tam bylo všechno vzhůru nohama! Po podlaze se válely knihy, papíry a vysypané květináče. Ale štěňátko nikde."

Další věc, která se mi líbila a beru ji za velký plus, tak jsou situace a nápady, které se v příbězích dějí. Nenajdete zde klasické verze 101 Dalmatinů nebo Dumba, naopak se ústředním postavám stávají věci, které se jim ještě nestaly. Takže se nemusíte bát toho, že byste tyto pohádky znaly. Neznáte je! :-)


Líbí se mi, jak je celá kniha Postýlková sbírka pohádek pojatá. Od přebalu, až po papír, který je příjemný, křídový, tvrdší než klasické. Působí to dojmem exkluzivnosti a pokud tuto knihu koupíte svým dětem, budou mít pocit, že drží v ruce poklad.

Většina dětských knih, které mi touto dobou přijdou pod ruku jsou dobré, hezké, barevné a tak dále. Ale tato Postýlková sbírka pohádek je tak nějak lepší. Nejen svými hrdiny, které jsem milovala a mám k nim citový vztah, ale také tím, jak vypadá. Je to i pro mě něco luxusního, co se nebude jen tak válet v knihovně, ale bude mít čestné místo na mé soukromé výstavce. :-)

Pokud jste jako malí měli rádi postavičky Mickeyho, Dumba, Dalmatiny, nebo i později Auta, Nema či Aristokratky kočky, rozhodně se po této knize podívejte. Nesmí chybět v žádné pořádné sbírce Disneyovských hrdinů! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Postýlková sbírka pohádek můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Kletba vítězů - Marie Rutkoski

Autor: Marie Rutkoski
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 349

"Na kůži cítila ledové jiskřičky. Sníh padal na ni a padal i na Arina, ale Kestrel si byla jistá, že žádná ze sněhových vloček se nikdy nemůže dotknout jich dvou zároveň."

Některá vítězství stojí víc, než jen velký balík peněz...
Jako dcera mocného valoriánského generála si Kestrel užívá bezstarostného života. Její osmnácté narozeniny se ale blíží a ji čeká zásadní rozhodnutí: buď se přidá k armádě, nebo se vdá.
Když jednoho dne míjí na trhu místo, kde právě probíhá prodej otroků, upoutá její pozornost mladík hrdě vzdorující ponížení, kterému je vystaven. Kestrel se impulzivně pustí do dražby a vyhraje. Vítězstvím však na sebe přivolá kletbu, jejíž následky ji budou stát mnoho.
Zakázané přátelství, které mezi nimi záhy vznikne, se stane nebezpečným nejen pro ně, ale i pro celou zemi. Kestrel - představitelka silného národa dobyvatelů a válečníků, a Arin - otrok z pokořeného národa Herranů, se totiž stanou důležitými figurkami ve vysoké politické hře plné intrik, tajemství a zrady...

Marie Rutkoski vyrostla na předměstí Chicaga jako nejstarší ze čtyř dětí. Po absolvování University of Iowa žila nějaký čas v Moskvě a Praze. V současné době bydlí s manželem v New Yorku. Vyučuje na Brooklyn College renesanční drama, dětskou literaturu a kreativní psaní. Je autorkou série Kronos Chronicle, za jejíž první díl The Cabinet of Wonders získala řadu ocenění, včetně Indie Next Kids´ List Great Read a Bank Street Best Children´s Book of the Year.

Kletba vítězů byla trefa do černého! Naprosto skvělá, jednoduše napsaná kniha, která mě zaujala nejen hlavními hrdiny, ale také prostředím a samotným příběhem. Nemůžu se dočkat pokračování, je to první díl ze tří a já věřím, že tohle bude ještě zajímavé.

Kestrel je mladá holka, která je postavena před zdánlivě neřešitelnou situaci. Tomu ovšem předchází ještě návštěva trhu, kde koupí otroka, který ji svým vlastním způsobem uhrane. Přihazuje tak dlouho, dokud není její. Ale proč? Co ji na něm tak zaujalo?
Příběh se odehrává ve smyšleném, nějakém historickém prostředí, které je ale autorkou popsáno tak úžasně, že byste se ve všech uličkách, s trhem otroků a pomerančovými sady chtěli ocitnout.
Arin je kluk, kterému bylo "odepřeno" dětství a také rodina. Protlouká se životem jak se dá, ale jednoho dne přijde ta chvíle, kdy získá moc, aby se aspoň pokusil získat zpátky to, na čem mu v životě nejvíc záleží.

Kestrel je velmi sympatická hrdinka, které budete fandit a chápat, co dělá a proč. Já se do její situace dokázala vžít a chápala jsem každý záměr, co ji k tomu vedlo. I přesto, že někdy na mě byla pomalejší nebo opatrnější, protože já být na jejím místě, už bych dávno zatnula drápy do své "kořisti", k ní její povaha seděla. Na konci příběhu mě dostala do kolen, netušila jsem, že je tak silná, jak se ukázala být.
Arin, otrok, kterého si Kestrel koupila na trhu, je tajemný mladík. Začne Kestrel opatrně, pomalu odkrývat téměř vše, co umí a neumí a já se nestačila divit, s jakým klidem to nejen Kestrel přijímá, ale některé věci i oplácí. S jakou grácií nechá svou reputaci za sebou a soustředí se jen na sebe. Přitom v době, kdy se příběh odehrává tohle nebylo normální a o to víc se mi líbila hlavní hrdinka, protože se dokázala povznést nad názory okolí a dělat si, co se ji zachce.

"Namiřte kýly tam, kde se lámou vlny, četla. Po mořské soli na cestu se vydejte."

Kletba vítězů je kniha, kterou jsem slupla jako malinu a po dočtení se dostavil pocit, že mám málo. Potřebuju mnohem víc. Je to přesně ten příběh, u kterého nutně musím číst dál, protože se dostávám úplně mimo realitu a neskutečně si to užívám. Líbily se mi všechny postavy, a to i Jess, kamarádka Kestrel, se kterou bych normálně třískla o zem, jak byla povrchní. Ale přesto měla silné chvilky, které dokazovaly, jak je dobrou přítelkyní a rádkyní.

Původně jsem přemýšlela, že si nechám nějakou rezervu v tom hodnocení, které přijde, ale i s postupem času si uvědomuju, jak se mi příběh líbil. Jak mám problém se začíst do jiné knihy a proto budu hodnotit plným počtem. I přesto, že je Kletba vítězů určena mladším čtenářům, já si ji ve svých letech užila na sto procent a budu ji doporučovat dále.
Najdete zde všechno, od romantického brnkání až po pořádnou porci napětí a také nějaké to úmrtí, které vás úplně nepotěší.

Takže, pokud hledáte příběh, který bude lehce a bez zbytečných složitostí napsaný, který vás přenese do jiné doby a dá vám skvělý spád a napětí, který vás ohromí a bude bavit, není nic jednoduššího, než si tuto knihu koupit. Za mě tedy:

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Kletba vítězů můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Z ohně a papíru - Rachel Caine

Autor: Rachel Caine
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 364

"Tento rozkaz se mi nedává snadno. Velmi dlouho a bolestně jsem se rozhodoval. Tíha generací mých předchůdců, kteří se tomuto rozhodnutí vyhýbali, leží jen a pouze na mých bedrech. Jenže nyní žijeme v mnohem nebezpečnějším světě než kdokoli z nich. Ve světě nikdy nekončících rizik. Nikdy nekončící vzpoury. Zde je tvůj rozkaz a chci, abys ho bez prodlení a plně uposlechl. Všechno zničit."

Velká knihovna v Alexandrii. Instituce, která železnou rukou ovládá veškeré vědění světa, bezohledně potlačuje každou vzpouru a ve jménu vyššího dobra zakazuje lidem vlastnit knihy...
Jess Brigtwell přežil první setkání s tajemstvím opředeným světem Velké knihovny. Zjistil, že její velkolepá sláva je jen iluze, která maskuje temnotu a zlo. Jeho život se nenávratně změnil. Musí v Knihovně sloužit jako voják, přišel o nejlepšího kamaráda, a dívka, kterou miluje, má navždy zůstat zavřená v Železné věži.
Jess a jeho spojenci se však nehodlají vzdát. Vydávají se na záchrannou misi se smrticími živými sochami v patách. Na Jesse čeká těžká volba: zůstane na straně kamarádů a rodiny, nebo bude loajální ke Knihovně, která pro udržení moc obětuje cokoli a kohokoli?

Rachel Caine je americká autorka, vlastním jménem Roxanne Longstreet Conrad. Narozena 27.4.1962 na vojenské základně White Sands v Novém Mexiku. Vystudovala účetnictví a dnes pracuje v dceřiné společnosti firmy Lufthansa. Vedle psaní se ve volném čase věnuje filmu a televizi, z čehož plyne i její účast na tvorbě celé řady knih věnujících se rozmanitým televizním seriálům nejen fantastického zaměření. Uvést lze především průvodce Stepping Through The Stargate (2004), což je soubor rozmanitých esejů ze světa seriálu Hvězdná brána, sestavený ve spolupráci s přítelem P. N. Elrodem.

Velká knihovna je instituce, která ovládá všechny znalosti světa. Zakazuje osobní vlastnictví knih ve jménu vyššího dobra a vyvrátí každou vzpouru, která by mohla nastat. Už když si přečtete tyto řádky, musíte tušit, že série Velká knihovna od Rachel Caine bude jiná, než všechny ostatní. Proto po prvním díle, který se mi líbil, jsem se s radostí vrhla na Z ohně a papíru. A opět musím potvrdit, že jsem fakt ráda, že mne tato série neminula.

Hlavním hrdinou je opět Jess Brightwell, který trénuje v armádě gardy. A protože už z prvního dílu víme, že někdo, na kom mu záleží skončil v Železné věži, on se snaží o to, aby se vše začalo obracet na jeho stranu. Shromáždí si kolem sebe skupinu lidí, se kterými plánuje vzpouru.

Můžu říct, že tato série mě opravdu velmi mile překvapila. Dostala jsem téměř vše, co jsem očekávala. Ať už je to romantika nebo pořádná dávka napětí, nic z toho v Z ohně a papíru nechybí. Mile mne překvapilo i to, jak rychle mě příběh opět vtáhl do děje a já si dokázala z prvního dílu vše vybavit. Bála jsem se, že to překlenutí mezi vydáním jedničky a dvojky bude dlouhé, ale byla jsem vyvedena z omylu. Ale i tak jsem měla pocit, že mi některé detaily unikly, ovšem díky stylu vyprávění autorky jsem se rychle chytala.

"Pouštím se do předem prohrané bitvy. Cítím se zoufalý, jako v pasti, a myslel jsem, že mě můj bratr ujistí, že všechno bude v pořádku. Chtěl jsem se... cítit bezpečně. Aspoň na chvíli."

Když jsem začala Z ohně a papíru číst, nastal u mě pocit, že se ihned ocitám na začátku nějaké akce a s postupným přibýváním stránek se tempo zvyšuje. Autorka mě dokázala nejen držet v permanentním napětí, jak všechno dopadne, ale také mi dokázala postupně přidávat indicie k tomu, abych začala pochybovat o věcech, které jsem si myslela, že jsou jasné a tím pádem si klást stále více otázek. Jako bych měla pocit, že nikdy nemůžu číst dostatečně rychle, abych na všechno přišla.

I přesto, že má recenze je hodně nadšená, mám pocit, že mě něco brzdí, abych byla úplně "odvařená". Nevím, čím to přesně je, něco totiž sem tam zadrhlo, ale pojmenovat to nedokážu. Možná to některý čtenář pocítí, možná ne. Ale i tak jsem velmi potěšena a spokojena s tímto pokračováním Velké knihovny a vím, že na další díl se budu těšit. Doufám, že Jess zůstane takový, jaký byl do teď, je to takový symbol naděje a moci a věřím v to, že autorka se bude držet rovných skoků do akce bez nějakých klikatých odboček.

Pokud se budete chtít začít do knihy, která je o knihách, určitě vám Z ohně a papíru doporučím. Ale raději si nejdříve přečtěte první díl, protože na sebe navazují a mohly by vás uniknout souvislosti, které by vás připravily o ten pravý knihomolský zážitek.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Z ohně a papíru můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Snílek Neznámý - Laini Taylor

Autor: Laini Taylor
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 486

"Sny jsou jako příběhy - divoké a nepravděpodobné"

Sen si vybírá snílka, nikdy naopak. Sirotek a knihovník Lazlo se celý život bál, že si ho vybere nějaký obyčejný sen. Už odmala je navíc posedlý mytickým ztraceným městem Pláč. Ale na to, aby ho vyrazil hledat přes půl světa, je příliš zbabělý. A tak v knihách pátrá po každé zmínce o městě, dokud se mu nenaskytne příležitost vyrazit na cestu se skupinou legendárních válečníků. S nimi si může konečně splnit svůj sen... nebo o něj navždy přijít.
Odpovědi čekají ve městě Pláč, stejně jako bohyně s modrou kůží, která navštěvuje Lazla ve snech. Jak o ní může snít ještě předtím, než ji potkal? A jestliže jsou všichni bohové mrtví, proč se ona zdá tak skutečná?

Laini Taylor se narodila v Kalifornii a studovala angličtinu na univerzitě v Berkeley. Nyní žije ve státě Oregon se svým manželem a dcerou. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale svou první knihu dokončila až ve 35 letech. Je známá po celém světě svou sérií Dcera kostí a dýmu.

Když jsem knihu Snílek Neznámý viděla poprvé, byla jsem uchvácena. Tak nádherná obálka, nádherně tlusťoučká, věřila jsem, že bude nádherná i obsahem. Ale bohužel jsem nedostala přesně to, co jsem chtěla. Od autorky jsem ještě nic nečetla, neměla jsem proto tušení, na co se připravit, ale po velice kladných ohlasech bych nevěřila, že se stane tato kniha pro mě průměrným čtením.

Lazlo Neznámý je sirotek, který vyrůstal v klášteru s mnichy, kde se jeho život měl skládat jen z modlení a práce. Jenže jak už napovídá i název knihy, stále snil o zapovězeném městě Pláči, věřil, že někde tam venku, daleko za obzorem, kam oči dohlédnou se skrývá město, které jednou spatří na vlastní oči.
Jednoho dne, kdy jeho bratři mniši byli indisponováni nemocí, musí odnést svitky do knihovny, což se mu stane osudným. Knihovnu už neopustí a zůstane tam jako učeň. Je pohlcen všemi příběhy, které se v této budově nachází, dokonce pročítá i staré účtenky a účty za nákup, jen proto, aby našel nějaké kousky informací o tom, že ono město opravdu existovalo.
Zrovna ve chvíli, kdy stojí na žebříku a vyhledává jisté knihy pro jednoho učence, vysoko nad zemí, na žebříku, v těch nejvyšších policích knihovny, zahlédne oknem přijíždět karavanu a nevěří svým vlastním očím - jsou to vojáci, ti bojovníci, kteří mají svůj domov v jeho zapovězeném městě! Shodou okolností se mu podaří jejich velitele přesvědčit, aby jej sebou vzali na výpravu do jejich města a tak se Lazlo ocitne na pouti, o které celou dobu snil.
Na tuto misi jsou pozváni i jiní lidé, včetně Thyona Nera, u kterého se musí mít neustále na pozoru. Velitel bojovníků je bere sebou jasně, mají určitý "problém" ve městě, se kterým mu musí jejich návštěvníci pomoct.
Co je to za problém? Co Thyon Nero? Proč se Lazlo musí mít na pozoru? Co je čeká ve městě, na které všichni dávno zapomněli?

Musím říct, že první skoro polovina knihy byla celkem nudná a já měla problém se začít. Nic se zde neděje a jen nějaké dumání nad tím, co by kdyby. To, co se autorce určitě upřít nedá, tak je vypravěčský um, který zvládá na jedničku, někdo to může brát jako hotové mistrovské dílo, ale pro mne to bylo spíše velmi rozvláčné, roztahané a zbytečně "nabobtnalé" povídání o Lazlovi a jeho životě. Ale věřím tomu, že jiní čtenáři si budou libovat. U mě se bohužel dostavil ten efekt, kdy jsem knihu chtěla odložit, nebo vůbec nedočíst. Setrvala jsem...
Odměnou za to, že jsem to s ní nevzdala je druhá polovina Snílka Neznámého, protože tam už to konečně začalo být nejen napínavé, ale také zajímavé. Ovšem stále mne brzdily v rozletu autorčiny popisy, které byly opravdu květnaté, velmi obšírné a mám z toho jednoduše pocit, jako by se snažila uměle prodloužit celý příběh. Nedokázala jsem si to užít. Pořád si myslím, že kdyby vynechala tyto popisy, kniha by možná nebyla tak tlustá, ale naopak by měla rychlejší spád.

"Špatné by bylo dobré," řekla ji tehdy Minya. "Potřebujeme něco špatného." A tak se zrodila Múza nočních můr...

Co ale chci konstatovat, tak je fakt, že i přes prvních 150 stran, které mne opravdu nebavily, jsem si kupodivu čtení užila. Ve chvíli, kdy se začne v příběhu něco dít, dokáže autorka čtenáře vtáhnout do děje a pobavit ho. Místy jsem se přistihla, že přestávám vnímat svět kolem sebe a ocitám se na místě spolu s hrdiny. Pak ale přišlo něco, co mě z toho snění vrátilo zpátky do reality. Neumím to popsat, možná to byly zase ty nabobtnalé popisy, možná to bylo něco, co některý hrdina udělal nebo řekl, ale to kouzlo bylo pryč. Jako kdyby na mne někdo použil kouzelný proutek a chvíli jsem byla tam, chvíli doma v křesle...

Jednoduše řečeno, při čtení knihy Snílek Neznámý jsem se cítila jako na houpačce. A do této chvíle, asi týden po přečtení, nevím, co přesně si myslet. Jestli se mi líbila nebo ne. Ten konec, který autorka dala do příběhu se mi vůbec nelíbil, takže to nahrává k tomu, abych si myslela, že ne. Jenže chvílemi se přistihnu, že přemýšlím nad tím, jak tohle bude pokračovat... Jsem pořádně na vážkách, a myslím si, že k pochopení celého příběhu budu potřebovat další knihu, i když s ní možná budu opět bojovat, já to ovšem nevzdám. Mám pocit, že tohle dílo za to bude ještě stát...

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Snílek Neznámý můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Májové růže - Dot Hutchisonová

Autor: Dot Hutchisonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 359

"I když ji to frustrovalo, nikdy by se bývala nevzdala hledání své vlastní verze svatého grálu, protože někdy je důležitější cesta než její cíl."

Čtyři měsíce po výbuchu v Zahradě, kde zvrhlý psychopat držel mladé dívky, se agenti FBI snaží pomáhat přeživším s návratem do každodenního života. S blížícím se jarem však opět udeří sériový vrah a vyšetřovací tým musí pachatele dopadnout dřív, než se objeví další dívčí tělo s podříznutým hrdlem. Vše navíc nasvědčuje tomu, že to bude Priya, sestra jedné z prvních obětí. Pomůže agentům vraha dopadnout a pomstít smrt své sestry?

Dot Hutchisonová miluje bouřky, mytologii, historii a filmy, které je možné sledovat opakovaně. Je autorkou YA románu A Wounded Name, který vychází ze Shakespearova Hamleta. Titul Sběratel motýlů (The Butterfly Garden, 2016) získal ocenění Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii Horor. Práva na vydání byla prodána do několika zemí včetně Německa, Thajska, Bulharska, Itálie, Polska, Číny, Brazílie, Ruska, Turecka, Portugalska, Maďarska nebo Indonésie.

Po dočtení Sběratele motýlů, což je první díl série, ze které je i tato kniha, jsem byla nadšená, protože taková zvrhlost se mi už dlouho nedostala do ruky. Musím říct, že Májové růže už nepůsobí tak drasticky, a dokonce mi přijdou takové "jemnější", jestli to vůbec můžu napsat o nějakém thrilleru. Měla jsem při čtení mnohem více zapojenější emoce k jednotlivým hrdinům než u prvního dílu, ale co zůstalo stejné, opět mě pohltila zvědavost, jak to všechno je.

Priya žije se svou matkou a kdysi sestrou, která ovšem byla zabita sériovým vrahem. Priya je velmi zvláštní osoba, truchlí za sestrou po svém způsobu, který rozhodně není tuctový. Její matka také nepatří mezi ty rodiče, kteří se hroutí, když se stane nějaké neštěstí. A právě ta jejich vnitřní síla - dcery a matky - a jejich přístup k životu, který už nebude stejný jako dřív, mi velmi imponoval a líbil se mi jejich přístup ke všemu, co si pro ně osud přichystal. Jejich odvaha, jejich víra v sebe sama, jejich porozumění, to všechno bylo naprosto skvěle napsané.
Vyšetřovatelé, kteří se objevili i v prvním díle, se opět potýkají s nehezkým zločinem, navíc se starají o dívky, jež přežili první díl, Motýlí zahradu a Zahradníka. V tomto díle se příběhy prolínají, jako čtenář jsem se setkala s dívkami, které se snaží vrátit se do svého normálního života a k tomu jim pomáhá Edison, Mercedes a Vicky. Musím říct, že hlavně Edison se mi velmi líbil a autorka úžasně popsala určitou zodpovědnost, kterou můžou zvláštní agenti cítit k obětem.
Pokud začnete číst Májové růže, dostane se vám pod ruce případ sériového vraha, který zabíjí mladé dívky, a vždy jim kolem těla rozprostře nějaké kytky.
A ty kytky, které se vztahují k vraždám, začnou chodit Priye jako dárek. Je za tím ten vrah? Dává jí najevo, že bude další? Ale kytky nedostává poprvé. Je to teď nějak jinak?

"Třesou se mi ruce a celofán šustí. První Oreo mi dvakrát upadne, než ho pořádně chytím do ruky a tmavé drobečky mi ulpí na palci a na ukazováčku z toho, jak ho svírám.

Chutná jako popel.

Stejně ho spolknu a nacpu si do pusy další sušenku. Koušu ji jen zběžně, abych ji dokázala spolknout."

Kniha Májové růže nemá kapitoly. Jen je rozdělena na části, které nesou název kalendářního měsíce, ve kterém se příběh odehrává. Některé pasáže byli strhující a já se od čtení nemohla odtrhnout, některé byly sice pomalejší, ale to jsem brala jako čas na to, abych nabrala dech na další akci. Celý děj vypráví převážně Priya, někdy Edison, a je tam i pár odstavců, ze kterých k nám promlouvá sériový vrah. Je to takové zpestření, kdy jsem pronikala do myšlenek samotného vraha a jakmile mi došlo, proč to dělá, myslela jsem jen na to, co to je za psychopata.

Rozhodně doporučuji tuto knihu pro ty, kteří si přečetli i první díl. Jelikož se příběhy prolínají, i když ne hlavním případem, přesto by vám některé věci unikaly. A je škoda se nechat připravit o výborný čtenářský prožitek, který pro vás autorka nachystala.

Májové růže jsou opravdu dobrým thrillerem, který vás může překvapit. Doporučím jej všem fanouškům tohoto žánru a společně se Sběratelem motýlů se jedná o knihy, které by neměly chybět ve vaší knihovně.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Májové růže můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan