pátek 31. března 2017

Podivná hra - Zuzana Pospíšilová

Autor: Zuzana Pospíšilová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 363
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)

"Chce si takto někdo tiše,
zjistit, zda se o něm píše,
nebo by chtěl předem znát,
co se chystám udělat?"

Jediná věta promění Karle život v peklo. Mohla prožívat běžnou krizi středního věku, s jakou se vyrovnává spousta jejich vrstevnic. Osud ji ale přichystá zkoušku těžšího kalibru. Někdo ji sleduje, naboural se do jejího počítače, do e-mailových schránek jejích dcer. Všude toho neznámého pronásledovatele tuší, posílá jí varovná znamení a baví se jejími amatérskými dedukcemi a intenzivním strachem o rodinu.
Proč ta podivná hra? Co po ní kdo chce? Karla se snaží najít jakoukoliv stopu, která by jí pomohla všechno pochopit, ale nemá žádnou podporu v okolí. Cítí se jako štvaná zvěř. Je kořistí opravdového útočníka, nebo své vlastní fantazie? Proč se ve všem dá najít skrytý význam? Možná je opravdu blázen, jak si myslí její muž. Hraje hru, o kterou nestála, hru plnou strachu a bezmoci.

Autorka, Zuzana Pospíšilová, je úspěšnou dětskou spisovatelkou. Na kontě má nepřeberné množství knížek pro nejmenší i pro ty odrostlejší. Podivná hra je její prvotina pro dospělé a hned se zde zaobírá stalkingem. Je to téma, které je docela ožehavé a myslím si, že napsat dobrý příběh s tímto námětem, dá opravdu zabrat. Autorce se to povedlo.
Celý příběh se odehrává v normální, české rodině, kde matka Karla je účetní, otec Marek je šéfem hodně úspěšné firmy a jejich dvě dcery, Lucka a Eliška jsou ještě školou povinné. Jako správná rodina mají psa, jezdí o víkendech na chatu, sem tam si udělají výlet do kina či cukrárny a večeří spolu u jednoho stolu. Dalo by se říct, že rodinná idylka jako z filmu. Ovšem do doby, než se začnou dít docela zásadní události, které vidí jen Karla, ovlivní ji a nenechají ji v klidu vyspat. Marek, jakožto manžel na houby se od všeho distancuje a myslí si, že se jeho žena zbláznila. Jak tohle skončí? Co ten stalker vlastně chce? A je to vůbec stalker nebo je to jen v Karličině hlavě?

Příběh je napsán hezky od začátku. Autorka se drží přesně toho, co nás učili už ve škole. Nejdříve nějaký úvod a nastínění zápletky, poté možnosti toho, jak by to mohlo dopadnou, pak gradace a nervy drásající statě, pak rozuzlení zápletky, pointa a závěr. :-) Nebo prostě tak nějak.
Paní Pospíšilová nám, čtenářům, krásně servíruje kousek po kousku, jeden díl skládačky za druhým a já začala tušit, kde je zakopaný pes až opravdu s hlavní hrdinkou. Do té doby jsem neměla tušení, proč a jak. Kvůli čemu? A to se mi nesmírně líbilo. Autorka mě dokázala držet napnutou až do konce. Navíc tím, že se vše odehrává v typické české rodině, mám k tomu jako čtenář tak nějak blíž. Vše je snadno představitelné.

"V jednu chvíli jí naskočila husí kůže po celém těle. Vypadal najednou úplně stejně jako ON. Je to ten neznámý pronásledovatel, nebo snad udělala něco špatně a on teď na ni pouští hrůzu?"

Oproti jiným knihám, tato kniha nemá kapitoly. Text je rozdělen jen jakýmsi obrázkem nebo jak to mám nazvat, takže víme, že se začne řešit něco jiného. To, že jsem nebyla omezována kapitolami se mi také nesmírně líbilo. Teoreticky jsem mohla přestat číst kdy se mi zachtělo, ovšem prakticky to vůbec nešlo. :-)
Podivná hra je opravdu dobře napsaná, takže jsem se od ní odtrhla jen když si dítě vyžadovalo pozornost. Když si ji vyžadoval přítel, odkázala jsem ho do patřičných mezí, protože nejdříve dohraju Podivnou hru a poté se mu můžu věnovat. :-) Nekecám, opravdu mě to bavilo. Navíc jsem ještě nečetla knihu s námětem stalkingu, teda, asi četla, ale ne takhle detailně vybavenou, tudíž mě to zajímalo i z té druhé stránky. Protože se tohle může stát opravdu každému.
Je pravda, že teď sedím, píšu recenzi a přemýšlím, jestli bych tu kameru na mém PC neměla pro jistotu přelepit... Jeden nikdy neví... :-)

Chtěla bych autorce pogratulovat, že její prvotina je opravdu skvělá. Zaujala mě, líbila se mi a můžu říct, že jsem osobně velmi zvědavá na to, jestli napíše něco dalšího. A pokud ano, tak se do ni určitě pustím, protože styl psaní paní Pospíšilové mi sednul. Nejsou tam žádné hluchá místa, vše odsýpá jak má, dokonce tam i postavy jsou snesitelné až na Petru, ale proč vám nenapíšu. Jestli se to chcete dozvědět, nezbude vám nic jiného, než si přečíst knihu, která určitě stojí za to! :-)

Doporučuji všem. Bez rozdílu věku a pohlaví. Pokud vás jen trochu zajímá téma stalkingu, co se může dít v obyčejné rodině, tak je to pro vás ta pravá kniha. :-)

Děkuji COSMOPOLIS za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak přímo zde můžete.

Díky za přečtení a přeji fajn den bez stalkerů. :-)
Daramegan


středa 29. března 2017

Knižní tag

Ahojte,

dnes jsem na stránkách Terky Zápisník spisovatelky natrefila po hodně dlouhé době na tag, který mě zaujal. Když jsem si pročítala její odpovědi, ihned jsem si sumírovala i své, takže bylo jasné, že se do něj pustím. A tady máte výsledek:

Máš doma určité místo na čtení?
Nemám. Protože jsem starší člověk (haha), tak často měním polohy při čtení, tu mi začne mravenčit, tu se mi něco odkrvuje, tady se mi něco skříplo... takže čtu všude a vyhraněné místo nemám.

Záložka nebo náhodný kus papíru?
Většinou záložka. Může se stát, že ji někde ztratím a to mi potom postačí i kus papíru - nejčastěji se mi to stává v mhd, kdy mi záložka při čtení vypadne a já jsem líný člověk lítat po tramvaji lidem pod nohama a zvedat ji. Pak nepohrdnu třeba i jízdenkou.

Můžeš přestat číst kdekoliv chceš, nebo musíš dojít na konec kapitoly, na konec strany a podobně?
Neexistuje situace, kdy bych nedočetla aspoň kapitolu. Nemůžu přestat číst třeba v půlce stránky. Přijde mi to divné. A úplně nejlepší je, když si řeknu, že dočtu kapitolu a půjdu třeba vařit a ta kapitola končí táááák zajímavě, že si dám ještě jednu kapitolu... :-)

Jíš nebo piješ během čtení?
Oboje. Z 90% obědvám u knihy, protože syn mi přes poledne spí a já si dávám oběd a čtu si. U večeře to vychází stejně. A piju pořád něco. Od čaje, kávy, džusů až po vodu, tudíž v blízkosti knihy je i pití. A někdy při čtení i jím chipsy (ale to nikde neříkejte nahlas, "držím" dietu). :-)))

Můžeš při čtení poslouchat televizi nebo hudbu?
Co mám syna, tak jsem si zvykla na krtečka v televizi, ale tam je jen víceméně hudba a sem tam nějaký skřek, takže to mi až tak nevadí. Dávám přednost tichu a klidu, ale jsou dny, kdy se přítel dívá na televizi a já čtu - ovšem, musí to být kniha, která mě 100% baví, kdyby mě bavila o něco méně, tak poslouchám spíše televizi a nesoustředím se. Naštěstí, když mě fakt baví, tak dokážu vytěsnit vše okolo, kdyby ne, tak nemůžu číst v tramvaji, v parku ani nikde jinde...

Jedna kniha nebo všechny najednou?
Vždy jsem byla zastánce jedné knihy. Ale před měsícem se to zlomilo. Teď mám dvě rozečtené. A to z prostého důvodu. Syna dám do kočárku a couráme se v lese či parku, tak si čtu ve čtečce. Pak přijdu domů a jak mám čas, čtu papírovou. :-) Ta čtečka se u kočárku lépe drží. :-))

Čtení nahlas nebo potichu ve své hlavě?
Potichu. Určitě. Teď jsem začala číst malému pohádky, i když tomu nerozumí, poslouchá můj hlas. Přijde mi to zvláštní číst něco nahlas, protože pak i poznatky říkám nahlas (které by kolikrát nikdo neměl slyšet - takové to: "do prkna, to jako fakt?") a musím si na to zvyknout.

Čteš dopředu nebo přeskakuješ stránky?
Ani jedno. Už od mala, čtu stránku za stránkou.

Jakou knížku máš přečtenou a jakou budeš číst potom?
Teď dočítám Podivnou hru a Akta Julián (čtečka) a vrhnu se v papíru na Mechanického prince a ve čtečce na Knihu zrcadel.

Jak nacházíš nové knihy na čtení?
Různě. Sleduju všechno, co se dá, ať už to jsou blogeři, kteří vydávají články s novinkami, ať to jsou reklamní letáky od nakladatelů či knihkupců... Nebo je to má návštěva přímo knihkupectví... Je toho dost, co sleduju a nejde říct, co nejvíce převažuje...

Jak často nakupuješ knihy?
Jak si to můžu dovolit. Jelikož jsem na mateřské a všechno táhne přítel, tak mu nechci dělat ještě zátěž s koupí knih. Když se ale naskytne příležitost třeba nějaké knihy v akci nebo si jdu něco koupit za odměnu, tak to potom jo. Jsou měsíce, jako tomu bylo od srpna 2016 do prosince, kdy jsem si nekoupila ani jednu knihu a třeba tento měsíc jsem si jich koupila už 12, :-)

Jak často se díváš na poslední stránku knihy?
Nikdy! On to někdo dělá???? Proč??? :-)))

Doufám, že vás tento článek trochu pobaví, potěší, trochu mě poznáte zase z jiné stránky a každopádně, pokud se vám něco líbí nebo naopak nelíbí, komentáře nejsou zpoplatněny a můžete mi to napsat! :-))

Mějte se!
Daramegan

úterý 28. března 2017

Po Alence - Gregory Maguire

Autor: Gregory Maguire
Rok vydání: 2016
Počet stran: 350
Nakladatelství: XYZ

"Když dech prudce popadám,
když se v smrti propadám,
když se řítím do neznámých vod,
přede mnou jen Ty a věčný soud.
Útěšná skálo, otevři se pro mě
a já se pokorně schovám v tobě."

Když se před sto padesáti lety propadla Alenka králičí dírou dolů, našla tam říši divů, v níž byla nedůsledná pravidla a neomalená ega stejně běžná jako ve světě, který nechala nahoře. Ale co to bylo za svět? A jakým způsobem reagovalo město Oxford v šedesátých letech devatenáctého století na to, že Alenka zmizela?
Gregory Maguire napsal fantaskní román, ve kterém zaměřuje svoji okouzlující představivost na podsvětí, podzemí a podezdívky - a také na porozumění starému i novému. Maguire nám nabízí invenčně pootočenou variantu světově proslulého Carrollova příběhu. Ada - Alenčina kamarádka, o které je v knize Alenčina dobrodružství v kraji divů pouze letmá zmínka - se vydá z domu, aby navštívila Alenku. Přichází ale maličko pozdě - a potom se sama propadne králičí dírou dolů...

Když jsem začala knížku číst, tak jsem si prvních sedmdesát stránek říkala, že nechápu, o čem to je a jak to vůbec může být "pokračováním" Alenky, jak to může být pro děti? Vždyť mi je přes třicet a jsem mimo.
Pane autore, vážení čtenáři, já byla vedle jak ta jedle. Ono to sice trochu drhne, ale od strany sedmdesát jedna je to pecka.
Ada, jako jedna z hlavních hrdinek, je strašně obdivuhodná. I když se propadne do králičí díry, nic ji nedochází, nic ji nepřijde divné, ničeho se nebojí a stále tam někde hledá Alenku. A za svým si jde místy opravdu rázně, na desetiletou slečnu.
Další hlavní postavu bych zmínila Lydii, jenž je sestra Alenky, která se má o ni postarat, ale Alenka ji samozřejmě zmizí, uteče nebo jestli chcete, tak schová. I když se život Lydie a Ady střetne pouze v pár větách, jako čtenář dále sledujete také Lydii a její eskapády doma. Ať už se Siamem či panem Winterem. :-)

Líbilo se mi, jakým stylem autor střídá kapitoly. Vždy se jedna věnovala Adě a druhá světu nad ní, těm, kteří neví, že je nějaká králičí díra, kam se dá propadnout... Obdivuji autora, jak to dokázal všechno skloubit. Místy to bylo docela zamotané, ztratilo se dítě tam, ztratilo se jinde a pořád to dávalo smysl. Jedno do králičí díry, druhé do pekel... Nebo ne? :-)
Chvilkama jsem byla lehce mystifikována a musela si dát čas, než jsem opět najela na autorovu notu. Pak se kniha četla sama.

"Paní Brummidgeová a Rhoda: tyhle dvě osoby jsou tady taky, vystupují v tomhle příběhu společně s čerstvě narozeným chlapečkem Boycem, vřískajícím novorozencem, jehož přítomnost byla tím prvním a hlavním důvodem, který vyhnal Adu ven z vikariátu jenom se sklenicí marmelády v ruce. Je zde také edémovitá paní Boyceová a neustále něčím rozptylovaný vikář: oba obývají svůj vlastní Oxford. Ani jeden z nich si neuvědomuje, že si tenhle den budou možná pamatovat až do konce svého života. Fatální dny se totiž téměř nikdy neohlašují dopředu, ale přicháejí v přestrojení za obyčejné letní dny."

Knihu provází krásné ilustrace. Není jich mnoho, ale stojí za to. Jsou na nich vyvedeny sebemenší detaily a to rozhodně chválím a tleskám tomu. Na obrázku, kde je jídelní stůl, se nachází malinká moucha na kraji. A ta tomu obrázku dodává šťávu. :-) Každá ilustrace je skvělá a hodně oživí děj. Kapitoly jsou krátké, takže díky všem těmto aspektům je kniha opravdu dobrá a příjemná ke čtení.

Jak vidíte v ukázce výše, tak v některých kapitolách promlouvá k nám přímo autor. Je to velmi milé zpestření, které v žádném případě nijak nenarušuje dějovou linii. Ba naopak. O to více tušíme, že se v další části knihy něco stane. Dokázal mě velmi krátkou kapitolou navnadit na další čtení. A ten pocit, že to říká přímo mi... Taky dobrý, hodně dobrý... :-)

Celkově jsem z knihy nadšená a kdyby nebyl ten slabší rozjezd, tak dám maximum hvězdiček. Ilustrace, napsání kapitol a samotný příběh je skvělý, u jeho čtení jsem se bavila a nenudila. Nejen, že mě zajímala samotná hrdinka Ada, ale také Lydie, Siam, slečna Armstrongová a všichni ostatní. Nebyla tam postava, která by byla nezajímavá. Věřím, že jakmile se pustíte do čtení, tak vám bude ubíhat čas hrozně rychle.

Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi Alenku, protože tento příběh vám odkryje svět za králičí dírou úplně jinak. Myslím si, že je to taky pro mládež, ale trochu odrostlejší. Je nutné pochopit všechno, co se tam píše a menší mládež (okolo...dejme tomu 12ti let) by to nemuselo bavit.

Každopádně, já jsem velmi spokojená a moc děkuji Albatrosmedia.cz za poslání recenzního výtisku, který jsem si užila a vy si jej můžete koupit přímo tady.

Děkuji za přečtení!
Daramegan







pondělí 27. března 2017

Knižní úlovky 3

Ahojte milí mí :-)

Dneska jsem si toho na vás připravila trochu více, protože jsem byla neplánovaně v centru a navštívila jsem díky tomu kamaráda Dobrovského, vzala to přes Knihcentrum a Levné knihy. Večer, kolem sedmé hodiny ještě zazvonil pošťák s balíčkem od Cosmopolisu (no, Bára je prostě dokonalá, co vám budu povídat). :-)

Je toho docela dost, celkem jedenáct kousků, tak jdeme na to. :-)

Jako první je tu kousek, na který jsem měla obrovský zálusk už od toho, co jsem zjistila, že vyšla. Ale byla na mé poměry opravdu drahá. A dneska mi kamarád Dobrovský udělal radost. 159 korun!! Já zavýskla na celou prodejnu, vzbudila si dítě v kočáru a prodavačky se po mě dívaly dost nevrle. Ale co, já ji mám!! Golema a Džin v New Yorku od Helene Weckerové. :-)

Anotace:
V New Yorku roku 1899 se záhadným způsobem ocitnou dvě nadpřirozené bytosti. Šava je golema, stvořená z hlíny, která po smrti svého pána dorazí do Ameriky sama. Ahmad je džin, zrozený z ohně v syrské poušti. Před staletími ho beduínský kouzelník uvěznil v měděné láhvi a klempíř v dílně na Manhattanu ho z ní náhodně vypustí. V neznámém městě mezi přistěhovalci se golema i džin snaží přizpůsobit okolí a zatajit svou totožnost. Jsou totiž velmi odlišní a bojí se reakcí obyčejných lidí… Realistické vylíčení neopakovatelného tavicího kotle, ve kterém se z různých národností stávají Američané, v kombinaci s čirou fabulací bájných postav, vytváří vynalézavý a vzrušující příběh.

Jako další je tu pořádná bichle. Přiznám se, že nejdříve jsem si ji všimla díky tomu, že byla hezky tlusťoučká a když jsem si přečetla anotaci, měla jsem jasno. Bella Mafia od Lynda La Plante.

Anotace:
Jednoho dne se z pěti žen stanou vdovy. V životě mafiánských rodin celkem běžná situace ... méně běžné však je, aby se pomsty za smrť manželů chopili jejich vlastní ženy. Při rozdílnosti povah se dokážou spojit a proti viníkům se dokážou postavit jako podnikavé, schopné, chladnokrevné a na všechno odhodlané soupeřky.

Poslední kousek od kamaráda Dobrovského je Ve stínu černých ptáků od Cat Wintersové. Měla jsem na ni zálusk ve výprodeji Joty, takže ušetřeno poštovné. Když se daří, tak se daří! :-)


Anotace
V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům, je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?

Další dva kousky jsou z Levných knih. 
První je Rozděleni časem - Bouře od Julie Cross. Paperback za 19 korun. Nenechám ji tam, zvlášť když je to první díl. :-)

Anotace:
Přítomnost, rok 2009. 
Devatenáctiletý Jackson je normální student... tedy téměř normální. Dokáže totiž cestovat časem. Nic nemůže změnit, jen znovu prožít to, co se už stalo. Po útoku dvou neznámých mužů se Jackson ocitne o dva roky zpět.
Minulost, rok 2007.
Jackson se nemůže vrátit zpátky do přítomnosti. Jaké tajemství ho obklopuje? Proč ho pronásledují neznámí útočníci? 
Stojí tváří v tvář "nepřátelům času" a musí se rozhodnout, co všechno je ochoten obětovat pro záchranu svých blízkých a možná i celého světa... 

Druhý kousek z Levných knih je Ten den jsem se rozhodl zemřít od Jonathana Destina. Proč? Anotace řekne více než dost. :-)
Anotace:
Mrazivý příběh šikanového chlapce.
Pět let trvající šikana ve škole i mimo ni, drastický pokus o sebevraždu upálením a zhruba pět let trvající léčení a boj o návrat k normálnímu životu… to je ve stručnosti obsah knihy – svědectví osmnáctiletého Jonathana zvaného Jojo. Obézní introvertní hošík trpící dyslexií se přímo nabízí jako terč nejprve posměšků, pak i vyhrůžek a bití. Má pocit, že mu nikdo nemůže pomoci a že by smrt byla vysvobozením. Dlouho se zaobírá tím, jak svůj život ukončit, až se po zhlédnutí nějakého dokumentu rozhodne upálit.

Málem bych zapomněla. Já se stavila ještě v Neoluxoru, kde je koutek Knižního klubu. A jelikož jsem členem... Teď přemýšlím, kde vlastně člen nejsem... tak jsem si koupila tyto dvě krásky za cenu jedné (dá se říct) :-) Lauren Kate a její Slza s Vodopádem.


Anotace
SlzaNikdy nesmíš plakat...
Sedmnáctiletá Eureka od své milované matky ví, že její slzy mají sílu obnovit dávno ztracený kontinent Atlantidu. Nesmí nikdy uronit ani slzu! Při podivné nehodě její matka nečekaně umírá a Eureka pomalu ztrácí chuť do života. Potkává Andera, chlapce jehož oči jsou tyrkysové jako hlubiny oceánu, a který jí varuje před hrozícím smrtelným nebezpečím. Následně Eureka odhaluje starověký a děsivý příběh nešťastné dívky...
Strhující milostná epická sága plná ničivých tajemství a temné magie... ve světě, kde vlny potopy mohou každou chvíli spláchnout všechno, co je nám drahé. První díl nové série od autorky Andělů.
VodopádStrhující milostná sága plná ničivých tajemství a temné magie o dívce, jejíž slzy mají sílu vynést na povrch ztracený kontinent Atlantidu, pokračuje. Eurečiny slzy zaplavily zemi a nyní Atlantida roste a s ní i moc zlého vládce Atlase. Eureka je jediná, kdo ho může zastavit, ale nejprve se musí naučit, jak bojovat. Ku pomoci jsou jí naštěstí přátelé. Vydává se na cestu přes oceán s kamarádkou Cat, její rodinou, Anderem a rovněž oslňujícím, ale i tajemným Sadařem, který Eurece přislíbil, že jí pomůže najít Solona. Ten totiž jako jediný ví, jak porazit velkého Atlase. Eureka má šanci zachránit svět, ale co všechno bude muset obětovat? Nebude právě její láska k Anderovi zároveň největší překážkou?

Návštěva Knihcentra byla také úspěšná. Matkárna od Amy Sohnové už mě dlouho lákala, takže již jsem hrdou majitelkou. 
Anotace:
Chcete vědět, jak by to vypadalo, kdyby byl Woody Allen hipster a Sex ve městě napsal on? New York, Brooklyn, Park Slope – tady dnes zakládají rodiny mladí a úspěšní. Nakupují v bioobchodech a na trzích, nosí vintage a samozřejmě rozumí modernímu umění (stačí povrchně – pořád lepší než třeba sledovat baseball a podobné nesmysly, to je přece totálně out). A také se navzájem všichni znají, protože Park Slope je totiž čtvrť vyhlášená rodinným a sousedským prostředím. Až se pro samé kočárky a zahrádky fair trade kaváren skoro nedá projít po chodníku… někdy je tahle „matkárna“ vlastně dost pakárna. Zvlášť když se vám momentálně moc nedaří tak, jako třeba Rebece s Theem nebo Sísí s Gottliebem. Nebo Meloře. A Karen. A vlastně ani u Marka to není žádná sláva… 

Druhá z Knihcentra je pohádková, to víte, dělám si zásobu pro malého. :-) Království pohádek z pera Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové.
Anotace:
Hrnečku, vař!, Zlatovláska, Koblížek na vandru, Otesánek, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, výběr nejznámějších i méně známých pohádek Boženy Němcové, K. J. Erbena a lidové pohádky doplnila půvabnými ilustracemi Irena Šmalcová.

A poslední tři kousky jsou recenzáky z Cosmopolisu. Jsou to docela (no, možná velmi moc) žhavé tituly, takže doufám, že vás některé osloví. Aspoň tak jako mě. :-)

Láska podle Shakespeara - Sen noci univerzitní - Georgina Guthrie

Anotace:
Daniel a Aubrey se těší na budování jejich společného života. Bolestivé poznání, že nemůžou budoucnost uchopit do vlastních rukou, dokud se nevyrovnají s minulostí, vede k objevení síly odpuštění a bezpodmínečné lásky.

Stejně jako v prvních dvou knihách série, Sen noci univerzitní je romantický příběh, s vtipným škádlením, s vášní a dramatem.

Podivná hra od Zuzany Pospíšilové

Anotace:
Jediná věta promění Karle život v peklo. Mohla prožívat běžnou krizi středního věku, s jakou se vyrovnává spousta jejích vrstevnic. Osud jí ale přichystá zkoušku těžšího kalibru. Někdo ji sleduje, naboural se do jejího počítače, do e-mailových schránek jejích dcer. Všude toho neznámého pronásledovatele tuší, posílá jí varovná znamení a baví se jejími amatérskými dedukcemi a intenzivním strachem o rodinu.

Proč ta podivná hra? Co po ní kdo chce? Karla se snaží se najít jakoukoliv stopu, která by jí pomohla všechno pochopit, ale nemá žádnou podporu v okolí. Cítí se jako štvaná zvěř. Je kořistí opravdového útočníka, nebo své vlastní fantazie? Proč se ve všem dá najít skrytý význam? Možná je opravdu blázen, jak si myslí její muž. Hraje hru, o kterou nestála, hru plnou strachu a bezmoci.

A poslední (konečně!) Poslední nádech od Lucy Clarke.
Anotace:
Devětadvacetiletá Eva několik měsíců po svatbě zjišťuje, že její manžel Jackson nebyl tím, kým tvrdil, že je, a uvědomuje si, že se zamilovala muže, kterého vlastně vůbec neznala…

Tak a to je pro dnešní den vše. Tak co, našli jste nějakou inspiraci? Četli jste už nějakou a mám se na co těšit?? :-)

Mějte se krásně!!
Vaše Daramegan
























čtvrtek 23. března 2017

Bičování mrtvého koně - Roman Cílek

Autor: Roman Cílek
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2017
Počet stran: 219

"Ne, to si nemyslím, nebudou se přece špinit tím, že by někoho zabíjeli, na to jsou příliš chytří a nechtějí mít malér. Oni se prostě jen postarají o to, aby se tomu, koho už se nabažili, nebo jim třeba i začne překážet, nechtělo žít."

"Nezavraždila jsem ho, ale když se nyní o něm dozvídám to, o čem jsem neměla ani tušení, přeji si, aby byl skutečně mrtev!" vykřikla při výslechu manželka úspěšného, ale nyní nezvěstného podnikatele. Krátce nato se zhroutila a musela ji být poskytnuta lékařská pomoc. Dramatická scéna v jedné z povídek naznačuje bolestně vypjaté lidské vztahy, v jejichž líčení je Roman Cílek nadmíru zkušeným tvůrcem.

Bičování mrtvého koně v sobě ukrývá deset příběhů s kriminální zápletkou. Některý je kratší, některý příběh naopak o chlup delší, ale každý je svým způsobem dobrý. Autor dokázal do pár vět vždy dát vše, aby vás čtení bavilo. A také, aby vás zajímalo, jak to dopadne.

Já osobně měla nejblíže k povídce s názvem Kamarád z Times Square, která se odehrává v Ostravě a byla mi svým způsobem nejblíže. O to více mě mrzí, že pan Roman Cílek ji nedal více prostoru, protože by mohla pokračovat. Podle mě by to vydalo na samostatnou a určitě zajímavou a napínavou knihu!

"Slunce nad Madridem se před týdnem činilo se španělskou náruživostí, ale Sára Majerová to na rozdíl od jiných dnů nedokázala dostatečně vychutnat. Neklidně poposedala na lavičce v parku."

Každá povídka, kterou si zde můžete přečíst, je hodně propletena lidskými vztahy. Ať už se jedná o notoricky známého holkaře, milostný trojúhelník, rodinný poměr otec-dcera, vždy se v povídce něco z toho objeví. A to je právě ten moment, kdy dostává příběh spád. Protože zjistíte, že ne všechno je takové, jak na první pohled vypadá. I když je to otec, který svou dceru odříznul od sebe, udělal to úmyslně? Nebo i když je vdaná a má přítele, opravdu musí manžel zákonitě na něco přijít?

Co se mi velmi líbilo, že všechny příběhy, zde obsažené, měly hlavu a patu. Když jsem se začetla, po pár prvních řádcích mi bylo jasné, co se bude rozebírat a navíc autor dokázal nenápadně, mezi řádky, naznačit, co se bude dít. O to víc mě zajímalo, jak to bude všechno asi pokračovat. Četla jsem od autora už více jeho povídkových knih, ale můžu říct, že tato se mi líbila nejvíce. Mělo to pro mě náboj, i když je pravda, že ve chvíli, kdy jsem se dostávala "do varu", pointa byla najednou vyřešena, přesto mi to na požitku ze čtení nic nezkazilo. Líbilo se mi to. Jen je škoda trochu těch pravopisných chyb. Ale to by byla jiná recenze.

Za mě tedy doporučuji těm, co si rádi oddychnou u české detektivky a převážně čtenářům, kteří neradi čtou dlouhé příběhy. Tady se to dá udělat tak, že před spaním si můžete každý den přečíst jednu povídku a máte na deset dní vystaráno. :-)

Děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku a pokud si budete knihu chtít koupit, můžete přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan




středa 22. března 2017

Toskánské věže - Carol M. Cramová

Autor: Carol M. Cramová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 373

"San Gimignano se věžemi jen špičatí - jednou je zkoušela spočítat a bylo to víc než sedmdesát. Den co den se městečkem rozléhalo bušení kladiv a vůbec všechen stavební hluk a vzduch býval tak plný prachu, že když nefoukalo, nebylo někdy na Piazza della Cisterna ani pořádně vidět z jedné strany na druhou."

Příběh mladé svérázné ženy - malířky, zasazený do prostředí středověkých italských měst, upoutá nejen romantické duše, ale i milovníky výtvarného umění a starých řemesel. Román Toskánské věže, odehrávající se v klikatých uličkách sluncem rozpálených náměstí středověké Itálie, je příběhem mladé ženy, která se odváží vykročit vlastní cestou a prosadit se v muži ovládaném malířském umění a řemesle. Sofia, dcera věhlasného malíře Barducciho, žije v rodném San Gimignanu provdaná za sobeckého a ješitného obchodníka se šafránem, ale tajně touží prosadit svůj talent v malířském umění, do nějž ji svéráznou výchovou zasvětil otec. Ten však nečekaně umírá a dceru už stihne pouze vybídnout, aby svůj sen nevzdávala a nepromarnila tak dar od Boha, kterého se jí dostalo. O pár měsíců později se v sieně objevuje otrhaný mládenec, a žádá o práci v malířské dílně Maestra Manziniho, bývalého přítele Antonia Barducciho...
Toskánské věže spojují hrdinčinu silnou osobnost s důkladně nastudovaným prostředím a přesvědčivými postavami, které skvěle zapadají do pestrobarevné mozaiky Itálie čtrnáctého století, jež bylo obdobím velkých zvratů v celé Evropě. Stylově sestavená zápletka plná kliček a zvratů téměř nedovolí čtenáři knihu odložit.

Naprosto souhlasím s poslední větou v úvodní anotaci příběhu. Když jsem začala knihu číst, okamžitě se mi zalíbila a já ji nechtěla odložit. Velmi jsem si hrdinku oblíbila a fandila jsem ji. Autorce, Carol M. Cramové se skvěle podařilo mě vtáhnout do příběhu, prožívat každou chvíli s hlavní hrdinkou Sofií, smát se i plakat spolu s ní.

Kniha se řadí mezi historické romány, ale vůbec se nemusíte toho žánru bát. Nejsou tam žádné sáhodlouhé pasáže přeplněné letopočty, které by vám nedávaly smysl. Na stránkách najdete pouze a jen perfektní příběh, který odkrývá to, jakým způsobem lidé žili ve středověké Itálii. A autorka to dokázala popsat naprosto úžasným, poutavým způsobem. Jaké postavení měly ženy v domácnosti, jakou měly možnost pracovat, jak se musely chovat a jakým způsobem mluvit s jinými lidmi.

"Sofia udělala pár kroků, zastavila se a zhluboka se nadechovala. Verbena a růže, máta a levandule, broskve, všechno voňavé a vyhřáté pozdně letním sluncem."

Je to naprosto brilantní román, který mne uhranul, získal si mé srdce a dlouho na něj budu vzpomínat. Sofia, jakožto hlavní hrdinka byla skvělá postava, která věděla co chce a i přes nějaké pochybnosti a překážky, které ji do života stavěli nejen lidé okolo, ale hlavně osud, přesto dokázala jít dál a snažit se naplnit svůj sen.

Toskánské věžě jsou čtivé, opravdu vás chytnou a nepustí, dokud nedočtete. Je to prvotina autorky a pokud se ji podařil napsat takto výborný příběh, jsem opravdu zvědavá, jaký bude její další počin. Protože si teď nasadila laťku opravdu vysoko.
Je napsaný tak dobře, že se čte sám, čím více slov máte přečtených, tím více vás zajímá, jak to bude pokračovat. Carol M. Cramová dokázala do jednoho příběhu dostat vše - od napětí až po romantiku.

Doporučuji to všem, kteří mají rádi nejen historické romány, ale také těm, kteří hledají příběh, jenž bude něčím výjimečný, těm, kteří hledají příběh, za kterým se bude ukrývat něco víc, než jen příběh samotný. Všem, kteří rádi čtou něco víc, než jen "knihu". Tento příběh si určitě vaši pozornost zaslouží.

Děkuji Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete Toskánské věže koupit, tak můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a případný komentář. :-)
Mějte se krásně,
Daramegan







pondělí 20. března 2017

Knižní úlovky 2

Ahoj,

jsem tady s dalším článkem, kde, jak doufám, najdete třeba nějakou tu inspiraci. Dnešní úlovky se nesou v duchu nákupů, protože jsem objevila na portále Megaknih skvělé slevy.

Jako první je tu Mysterium Tremendum od Sebastiana Rainera. Tuto knihu mám již dávno přečtenou (recenze zde), ale v knihovně jsem ji mít musela a to z jednoho prostého důvodu - tehdy při čtení mě velmi oslovila, líbila se mi a proto jsem neváhala s její koupí v papíru.

Anotace:
Absolutní odhalení nejtemnějších koutů lidské duše.
Inspirace a posedlost Tizianovým obrazem Apollón a Marsyás.
Neuvěřitelný přerod muže v bytost posedlou svým dílem.
Emoční zážitek z tajemství zvaného mysterium tremendum.
Rázný a hrůzný počin životem zkoušeného muže.
Příběh se odehrává v 70. letech v Beskydech. Mladý výtvarník způsobí autonehodu, která ničivě dopadá na obyvatele vesnice i umělcovu psychiku.
Román zaujme fanoušky filmů Davida Lynche a románů Stephena Kinga. Z české tradice navazuje na Ladislava Klímu či Gustava Meyrinka. Zjevná inspirace vychází i z textů kapely The Plastic People of the Universe.

Jako další tady mám knihu od Blake Crouch, Městečko Pines. Nečetla jsem ji, ale mám to v plánu. Četla jsem na ni kladné recenze a tím, že byla ve slevě, bylo rozhodnuto. :-) Je moje :-)

Anotace:
Agent tajné služby Ethan Burke do městečka přijíždí hledat dva pohřešované federální agenty. Úkol je jasný a zcela odpovídá práci, na jakou je Burke zvyklý. Netuší však, že ho ve zdánlivě idylickém městečku čeká řada nepříjemných překvapení. Po vážné automobilové nehodě skončí v nemocnici. Od místního psychiatra se dozví, že utrpěl poranění mozku a že rozhodně nemůže opustit nemocnici. Ethan ho neuposlechne a bez peněz a bez dokladů vyráží do města, aby se pustil do vyšetřování. Naráží na neochotu místního šerifa a řadu podivných osob, z nichž žádná není tím, kým se zdá. Nemůže se spojit se svými nadřízenými ani s manželkou a stále jasněji si uvědomuje, že se ocitl ve světě, jemuž nerozumí a v němž se necítí ani trochu bezpečně.
Kniha Městečko Pines je další z řady mimořádně úspěšných knih Blakea Crouche, který je ve Spojených státech a mnoha dalších zemích celého světa znám jako autor napínavých příběhů na pomezí hororu, thrilleru a sci-fi. A právě tuto prověřenou kombinaci Crouch použil i v románu Městečko Pines, který vyniká svižnými, skvěle vypointovanými dialogy, přesvědčivou kresbou jednotlivých postav a především strhujícím příběhem s překvapivým rozuzlením, jež vám vyrazí dech.
Městečko Pines nadchne všechny fanoušky Stephena Kinga, Petera Strauba a Paula Wilsona i milovníky Lynchova seriálu Městečko Twin Peaks, jímž se Crouch nechal podle svých vlastních slov inspirovat. A nejen je. Potěší každého, kdo má rád napětí a kvalitní literaturu.

Dalším kouskem je Velký útěk od Paula Brickhilla. Autentické příběhy sestřelených pilotů z německých zajateckých táborů. Tuhle jsem tam nemohla nechat ležet. Mám ráda příběhy z války, takže to byla jasná volba.
Anotace:
Autentické příběhy útěků britských sestřelených pilotů z německých zajateckých táborů. Kniha se stala v roce svého vydání 1950 bestsellerem.
Není to román, ale autentické svědectví o britských letcích, kteří se ani poté, kdy byli sestřeleni a ocitli se v německém zajetí, nevzdávali a neustále se pokoušeli uniknout, dostat se do vlasti a znovu bojovat proti nacistům. Autor sám prožil toto dobrodružství. Narodil se v Austrálii, tam prodělal výcvik a první lety, ale za druhé světové války vstoupil jako stíhač do britského Královského letectva. Nad Tunisem byl však sestřelen a dostal se do německého zajetí, do proslaveného tábora britských zajatých pilotů Stalag Luft III. Když v roce 1950 vyšlo poprvé jeho vyprávění o snad největším pokusu zajatců o útěk, kniha se stala senzací. Autor sám nepřiznává, zda se osobně účastnil hloubení tunelu a útěku. Zřejmě nikoliv, protože ze 76 lidí, kterým se podařilo uprchnout, jen čtyři dosáhli Anglie. Ostatní pochytali Němci, stejně tak jako ve většině jiných případů, a na přímý Hitlerův rozkaz jich padesát zavraždili - prý při pokusu o útěk. Autor v knize připomíná i mnohé jiné historie útěků, které se odehrávaly v každém zajateckém táboře, protože podle ženevské konvence, podepsané rovněž Německem, se takové případy měly posuzovat "shovívavě", a také se většinou trestaly několika dny samotky. Závěr knihy popisuje, jak britské zpravodajské služby po celé Evropě, i v Československu, hledaly po válce stopy, které by jim poskytly důkazy, jak skutečně zahynulo oněch padesát zavražděných britských pilotů a kdo za to nese osobní odpovědnost. 

Opět to není hromada kousků, na které jste zvyklí, za to jsou to tituly, které by vás mohly oslovit. Zvláště Mysterium Tremendum, protože už ho mám přečtené, vám doporučuji. Psychózní kniha, u které nebudete chápat vůbec nic a budete se opravdu bavit. :-)

Mějte krásný a úspěšný den!
Daramegan










Ukolébavka - Ed McBain

Autor: Ed McBain
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 320

"Kdo se kriminálu bojí,
ať na straně práva stojí."

Velké, zlé město je ve formě, produkuje zločiny, maléry a podivnosti na každém kroku a policisté z 87.revíru si nevydechnou ani na okamžik. Vražda nemluvněte a dívky na hlídání o silvestrovské noci působí dojmem hrůzného, zcela nepatřičného a na pohled nesmyslného činu. Pánové Steve Carella a Meyer Meyer toho mají plnou hlavu, protože jaksi není čeho se chytit. Jejich kolega Hal Willis současně ve stejné budově vyšetřuje vloupání, a aby toho nebylo málo, zaplete se Bert Kling do podivného konfliktu malého portorikánského dealera s jamajským gangem, nemluvě o velkých kokainových bossech v Miami. Ukolébavka přináší vše, nač jsme od McBainových příběhů z 87. revíru zvyklí - napětí, dokonalou kresbu postav i prostředí a pečlivý popis policejních postupů, včetně občasných "faksimile" úředních dokumentů, provázejících jednotlivá pátrání.

Starý dobrý Ed McBain v novém kabátě. Pamatuju si, jak ještě můj tatínek žil, sednul si do křesla, vzal si nějaký starý paperback do ruky, nasadil brýle, zapálil si cigaretu a já po něm pokukovala, co to čte, jestli to má nějaký krvavý obrázek na přebalu. A on to byl Edík. :-) Taťka měl rád jeho knihy, já od něj četla asi dvě, tři a právě proto jsem věděla, když jsem uviděla edičák Baronetu, že Eda McBaina v novém kabátě chci. Je to částečně taky srdcovka. Sednu si do křesla, vezmu McBaina, jen si u toho teda nezapálím... :-)

V příběhu jsou důležité tři dějové linie. Jedna se točí kolem vraždy nemluvněte a dívky na hlídání. Druhá je zase o vyšetřování napadení jednoho chlapíka jinými chlapíky s basebalovými pálkami a třetí je Eileen a její práce pro policii. Je zde spousta postava než jsem si zvykla, kdo je kdo, místy jsem si připadala ztracená, musela přestat číst a vzpomínala, v jaké souvislosti jsem už to jméno četla. A k tomu se přidávali noví a noví lidé. Když jsem to četla, měla jsem pocit, že jsem v šíleném davu lidí, každý si řeší to své a já musím mít přehled o každém z nich.
Když se mi podařilo vše uchopit a pochopit, tak začal pořádný humbuk. Sice mi chvílemi přišlo, že je akce trochu pomalejší, jako by se děj táhnul, ale přitom si jen autor se mnou pohrával a pak hned vytasil pomyslnou třešničku na konec. A tak to pokračovalo stále dokola, až do konce.

"Také měl pocit, že by asi dala přednost večeři s manželem před svačinou z lahůdkářství ve společnosti dvou utahaných detektivů, kteří větší část odpoledne a večera strávili s mužem, jenž možná zabil..."

Kniha je psána velmi příjemným způsobem, nejen, že jsou zde podrobně uvedené některé metody vyšetřování - kdy například technici nepřijedou ke vloupání, kde se odcizily věci za pár šupů... ale také si Ed McBain dokázal pěkně pohrát s každou postavou, kterou zmiňuje v Ukolébavce. Jako čtenář jsem získala i informace ze soukromí, jako například od Carellyho.
Díky tomu jsem měla pocit, jako bych věděla opravdu všechno a to se mi líbilo. Nic neopomněl.

Zvláštní bylo, že ač má kniha 300 stran, tak já ji měla přečtenou za jedno odpoledne, jeden večer a jednu noc. Obula jsem se do toho, ale hlavně mě bavila. Navíc jsem tak nějak věděla, že to se mnou nečte jen můj syn, ale také se shora na mě dívá táta a je rád, že "jdu v jeho šlépějích". :-)
Děj žádným způsobem nevázne a já věřím, že když si zvyknete na všechny postavy, bude vás to bavit. Je pravda, že mě tedy více než hlavní dějová linka bavily ty vedlejší, ale to je právě to hezké na Ukolébavce. Každý si tam najde to své, co ho bude nejvíce bavit.

Jsem s příběhem naprosto spokojená a těším se na další knihu, která u Baronetu vyjde. Nokturno, těš se! :-) 
Určitě doporučuji k přečtení každému, kdo má rád detektivní příběhy, také těm, co rádi hádají, kdo je zlý a kdo byl jen ve špatnou chvíli na špatném místě.

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, můžete přímo tady.

Mějte se krásně a děkuji za přečtení, případné komentáře. :-)
Daramegan




sobota 18. března 2017

Láska k nakousnutí - Alexander Stainforth

Autor: Alexander Stainforth
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Čas
Počet stran: 272

"Dopotácím se do koupelny a při pohledu do zrcadla sebou trhnu. Ježíši, je ze mě příšera! Mám opuchlé oči a takovou divnou, šedavou pleť. Vlasy jsou přeleželé a vypadají strašně nezdravě. No, dneska nejsem za sexy hnědovlásku, ale za totální trosku."

Co může workoholičce Lauře zkomplikovat život ještě víc než to, že přijde o práci, a tak už není obávaná šéfová? Zamiluje se. Zpočátku to tak sice nevypadá, protože ten otrava jí už podruhé zablokoval vjezd do domu, ale nakonec se z něho vyklube nový soused. Hodně sexy soused. Následuje pozvánka na večeři, první společný den... a Laura má hlavu v oblacích. Nic ovšem není takové, jak se na první pohled zdá, a řada zdánlivých náhod a propletenců na sebe nedá dlouho čekat. Život po vyhazovu snad už nemůže být zábavnější a víc vzrušující. Nebo ano?

Tato kniha, kterou vám právě představuji, je pro mě obrovské překvapení. Čekala jsem nějakou lovestory, která bude probíhat "standardně" tak, jak to očekáváme. Ovšem...! Je to úplně jinak. :-)
Jasně, je to lovestory, ale vtipná, zamotaná, překvapující, zábavná.
Laura je jedním slovem bestie, která v práci jde přes mrtvoly, ale jen do doby, než přijde o práci. Potom začíná sumírovat. V polovině jejího přemýšlení, jaká vlastně je, si k ní najde cestu soused, jenž ji zaparkuje před bránou. V Lauře se opět objeví bestie, dá mu to pořádně sežrat, ale to netuší, že se s ním bude potkávat častěji... A další scénky přichází.

Normálně bych autora přirovnala k Alici Clayton. Zamotaná lovestory, některé scény byly opravdu vtipné, některé opravdu trapné, jen si autor odpustil (chvála ho) popisování sexu, což opravdu nevyhledávám. Takže styl, jakým je tato kniha napsaná, mi opravdu sednul. Navíc je opravdu pěkně v příběhu ukázáno, jak si člověk uvědomí spoustu věcí mnohem později.

"A teď mě ještě bude kritizovat jedenáctiletý kluk. Nemám já ale z pekla štěstí? "

Příběh jako takový za jedna. Bavila jsem se. Líbily se mi postavy, byly přímé, jednoduché a dokonce jsem se do některých dokázala vžít a chápala, proč a jak. Obyčejní lidé, kteří se ocitli na papíře. Že to není inspirováno skutečností? Haha, beztak je! :-)
V ději jsou dva zádrhele. Ten jeden mi byl tak nějak jasný, ale ten druhý byl naprosto famózní. Nečekala bych to a taky mě to úplně rozčílilo. Jo, bestie! :-)

Celkově se mi kniha líbila, jedná se o oddychovou četbu, nad kterou nemusíte uvažovat a když se oprostíte od všeho kolem, tak si čtení užijete. Stránky mi ubíhaly před očima a mi nezbývalo nic jiného, než se bavit. Doporučuji ji ženám a dívkám, jako nenáročnou, romantickou četbu, která ale v sobě ukrývá krapet víc, než jen to, že se dva potkali a políbili.

Děkuji panu autorovi, Alexander Stainforth, za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Děkuji za přečtení a vaše případné komentáře a postřehy.
Daramegan



čtvrtek 16. března 2017

Čáry života - Veronica Roth

Autor: Veronica Roth
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 421

"Dobrý voják neodloží zbraň ani u stolu s přáteli."

Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, kde mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Akos a Cyra jsou pro ten svůj zneužíváni. Cyra má dar bolesti a síly a její bratr, tyran vládnoucí celému válečnickému národu, její sílu používá k tyranizování nepřátel. Akos pochází z mírumilovného národa a pro rodinu by obětoval i vlastní život. Dokáže si Cyra s Akosem navzájem pomoci, nebo přinese jeden druhému zkázu?

Marně přemýšlím, odkud mám začít. Asi trochu obšírněji. Veronica Roth je pro mě jedna z nejlepších autorek - tou zůstává i po přečtení Čar života. Její série Divergence se mnou zametla. Rozbila mi srdce na milion malých kousíčků a do dnešního dne, i když už je to hodně dlouho po čtení této série, nemůžu zapomenout na Tobiase, alias Čtyřku.
Její nová kniha, kterou vám zde představuji, se odehrává opět mimo náš svět, kdy vše je jiné, zvláštní. Už při prvních stránkách jsem chvílemi měla co dělat, abych se zorientovala. Ze startu se na mě vyvalila vlna plná cizích slov, které jsem místy s problémy přečetla, natož abych si je zapamatovala. Když se k tomu přidaly mlčenky a proud, byla jsem v lese.
I když autorka umí báječně popsat všechno, o čem píše, její popisný talent je nesporně skvělý, tak přes to kvantum informací, které byly potřeba si zapamatovat, mi v hlavě dělal guláš.

Když jsem se jakž takž sžila jak s hrdiny, tak prostředím, stále mi svým způsobem, chyběl děj. Jsem u  autorky zvyklá na pořádnou akci, kdy přestávám dýchat a tady k nedostatku kyslíku nedošlo. Tím ale v žádném případě nemyslím, že je to nudné. To určitě ne! Jen je evidentně vidět, že si autorka připravuje půdu pro další díl. Opatrně našlapuje, vše vysvětluje, seznamuje nás se vším, co je dle jejího názoru nutné znát, abychom se na druhý díl s chutí vrhli.

"Tolikrát si představoval, že se s ní znovu setká. Přemýšlel o tom, co by jí řekl, co by udělal, jak by se cítil. Ale teď místo toho všeho cítil spíš vztek."

Velmi jsem se na tuto knihu těšila, dá se říct, že jsem nemohla dospat a proto jsem trochu zklamaná. Tak, že mé hodnocení není pět hvězd, ale jen čtyři. A hlavně z toho důvodu, že na mě tam bylo prostě hodně "cizích" slov, které jsem musela svým způsobem vstřebat. Například i teď, po přečtení nevím, jak napsat, natož vyslovit město, ze kterého pocházel Akos. Jediné, co si vybavím je, že začínalo písmenem T. :-)

Je škoda, že jsem si s příběhem nesedla tak, jak jsem si představovala. Holt, Divergence bude navždy na prvním místě. Každopádně se ale těším na další díl. I když neskáču x metrů vysoko, přesto mě děj začal bavit a jsem zvědavá, kam se bude v pokračování ubírat. Protože věřím, že pořádná akce na sebe nenechá dlouho čekat.
Jak asi cítíte i z této recenze, pořádně nevím, co si o knize myslet. Měla v sobě něco, co mě nutilo číst dál, dokud nebyl konec, ale příběh měl i své chvilky, kdy jsem přemýšlela, co to jako je? a jestli to neodložit. Nakonec jsem ráda, že jsem dočetla, přece jen autorčin styl vyprávění, popisů a hlavně její představivost je pastvou pro oko.

Určitě knihu doporučuji všem fanouškům fantasy žánrům, povinně pro fanoušky Veronicy a velmi se mi líbí, že čtení bude bavit i kluky, i holky. Není to zaměřeno jen na jedno pohlaví, i když z valné části je to vyprávěno právě dívkou, přesto si i kluci přijdou na své. :-)

Děkuji Albatros media a.s. za zaslání recenzního výtisku a pokud knihu ještě nemáte, můžete si ji koupit přímo tady.

Díky za přečtení a určitě mi napište váš názor na knihu! :-)
Daramegan

Knižní úlovky

Ahoj milí mí zlatí,
opět se hlásím s knižními úlovky.

Řekla jsem si, že lepší to bude po trošce, protože mi chodí balíky párkrát za měsíc a kdybych to nechala na jednou, byl by to článek na mnoho a mnoho stran. A to by mě nebavilo psát a vás by to nebavilo číst. :-)

I když si tedy nejsem jistá, jestli tyto články opravdu čtete, ale snad ano. :-)

Dneska vám představím 3 recenzní výtisky a jednu výhru. Jdeme na to.

Jako první tady mám výhru. Na blogu Janči (Pinky v Knihách) jsem se účastnila soutěže, kde jsem si mohla vybrat ze dvou knih. A protože C. D. Payne a jeho sága Mládí v hajzlu mě neskutečně bavila, byla jasná volba jeho Zázrak v plechovce. Jsem na knihu velmi zvědavá. V balíčku bylo vícero drobností, které mě zahřály na duši. Když bude Janča pořádat další soutěž, určitě se opět zúčastním. Stojí to za to. :-)

Anotace:
Je léto 1949. Studená válka pomalu nabírá na intenzitě, televize postupně zaplavuje americké domácnosti, dělníci stávkují a  obyčejní lidé se protloukají, jak se dá. Wilder S. Flint, čerstvý absolvent jedné ohijské střední školy, si balí kufr a vyráží na dobrodružnou cestu, po stopách záhadného obchodníka, jenž slibuje zázraky na počkání. Vydejte se společně s Wilderem na cestu plnou nečekaných překvapení, vtipných situací až k pochopení, že život se jen výjimečně odvíjí tak, jak si plánujeme.
Nejnovější kniha autora legendárního Mládí v hajzlu, která obsahuje i bonusový materiál v podobě krátkého příběhu o projektu na dokonalou recyklaci.


Další knihy jsou dva recenzní výtisky z nakladatelství Moba. Jsem jednu dobu přemýšlela, že se "vykašlu" na jejich dokument a nebudu se hlásit k žádným recenzákům, protože v jejich knihách je opravdu dost chyb. Ale teď, po přečtení Šestého smyslu Dáši Koulové (recenze) mi došlo, že je to jen v jejich "top" knihách a původní české detektivky tak odfláknuté nejsou. Některé jsou dobré, některé horší, ale pár kousků už mám, tak jsem se rozhodla jít do zelených, číst je a zároveň si udělat hezkou zelenou sbírku. :-)

Anotace:
V každém městě, a dokonce i v každé obci žijí tací, kteří stojí na druhé straně zákona a ze svých hříchů se pak zpovídají před soudem. A právě o nich pojednává další povídková kniha bývalého kriminalisty Ladislava Berana. Jednotlivé příběhy nás uvádějí do každodenní práce písecké pátračky na sklonku první republiky. Autor vychází ze skutečných případů a suchou řeč archivních protokolů převádí do čtivé formy.

Anotace:
„Nezavraždila jsem ho, ale když se nyní o něm dozvídám to, o čem jsem neměla ani tušení, přeji si, aby byl skutečně mrtev!“ vykřikla při výslechu manželka úspěšného, ale nyní nezvěstného podnikatele. Krátce nato se zhroutila a musela jí být poskytnuta lékařská pomoc. Dramatická scéna v jedné z povídek naznačuje bolestně vypjaté lidské vztahy, v jejichž líčení je Roman Cílek nadmíru zkušeným tvůrcem.

No, a posledním kouskem, který vám dnes ukážu je recenzní výtisk z Albatros media a.s. Od autora jsem četla Vážku, která se mi moc líbila a navíc jsem objevila pár názorů, kdy je tato kniha ještě lepší. Takže jsem ji "musela" mít a neskutečně se na její čtení těším. Už to bude brzyyyy. :-)

Anotace:
Jak věrohodné může být svědectví malého chlapce? Hledání pravdy, ze které mrazí…

Tři a půl roku starý Malone tvrdí školnímu psychologovi Vasileovi, že jeho maminka není jeho skutečná maminka, a i když se zdá, že je to nemožné, psycholog mu věří. Jenže paměť dítěte je nestálá a vzpomínky rychle mizí. Vasile si musí pospíšit. Zprvu pátrá na vlastní pěst, ale když se mu nedaří zjistit skoro nic, jen to, že Malone se nikdy neodlučuje od své plyšové hračky Goutiho, s níž si povídá, obrátí se na policii. Policistka Marianne Augresseová má zrovna plné ruce práce s podivnou loupeží a vraždou, ale psychologovo naléhání ji přiměje, aby se případu malého chlapce věnovala. Kdo je tedy vlastně Malone?


Tak, pro dnešek mám hotovo. :-) Co říkáte na mé úlovky? :-)
Četli jste nějakou nebo se chystáte?


Mějte se krásně!
Daramegan

pondělí 13. března 2017

Očarovaná - Hana Hindráková

Autor: Hana Hindráková
Rok vydání: 2015
Počet stran: 224
Nakladatelství: Alpress

"Rákos se rozestoupil a měsíc, který se dosud schovával za mraky, ozářil palouk s hliněnou chatrčí. Sandra ohromeně vydechla. Připadala si jako totálně sjetý Macháček v Samotářích."

Kateřina odlétá do Keni čerpat inspiraci pro nový román. Jenže uvidí něco, co neměla a tím nad sebou vynese rozsudek smrti. Sandra tuší, že se sestře přihodilo něco zlého. Vydá se na stejně nebezpečnou cestu a upadne do pasti kmenových tabu, kouzelných rituálů a mocných kleteb...

Když Kateřina odlétá do Keni, v rodině se stane něco, co její cestu ještě více popožene. Sandra nemá o sestru až tak valný zájem až do chvíle, kdy si uvědomí, že je to už delší dobu, co odjela a neozvala se. Když ji volá, telefon je nedostupný... Nezbývá ji nic jiného, než se vypravit za Kateřinou a zkusit sestru najít. Ubytuje se ve stejném hotelu, v jakém bydlela její sestra, ale nemá o tom nejdříve žádné tušení, pak potká Daniela.... Fredricka.... Honzu.... a všechno jde od desíti k pěti. Boj o život Kateřiny a nejen její, právě začíná.

Musím říct, že se kniha četla opravdu dobře. Krátké, někdy opravdu velmi krátké kapitoly, byly napsány velmi živě a svižně, měla jsem potřebu, aby se stránky otáčely samy. Nechtěla jsem se nechat vyrušovat prostým otočením. Samozřejmě jsem ale byla nucena slevit ze svého nároku a otáčela si stránky sama. :-)
Každopádně na tom nic nemění fakt, že celkový příběh je moc dobrý. Nejen, že tam je zápletka, která je vyřešena až téměř na konci knihy, ale také tam je jistý happyend, pár pokusů o vraždu, najdou se tam také zázračné kouzelnické rituály, dojde k přepadení, ke krádeži... Je tam toho opravdu dost a právě proto se ta kniha tak dobře četla, stále se něco dělo.

"Zamilovala jsem do barev keňského venkova, do sytě zelených, s láskou obdělávaných políček, mezi nimiž prosvítá tmavě červená půda. Do zelených pahorků porostlých banánovníky, kakaovníky, mangovníky, eukalypty, palmami, olivami, cedry a kolovníky. Do voňavých, neuvěřitelně rozlehlých plantáží s růžemi."

Způsob, jakým autorka popisovala oblast Keni, Nairobi, Ngogských hor, Viktoriina jezera byla okouzlující a věřím tomu, že spoustu věcí viděla na vlastní oči. Dokonce tak trochu přemýšlím, jestli náhodou na své cestě do Afriky nepotkala také kouzelníky. A nebyla sama očarovanou. :-)
Po přečtení knihy mám obrovskou touhu si sbalit svých pět švestek a vydat se někam do tepla, k moři, klidně k africkému jezeru a nic nedělat. Jen se válet a nechat sluneční paprsky útočit na mé tělo. No, dobře, tohle se asi nestane, ale jsem rozhodnutá to změnit. :-)
Africká atmosféra, teplé počasí, velké horka, to vše na vás bude dýchat při čtení.

Kniha je primárně určena pro ženy, nemyslím si, že by okouzlila nějakého  muže. Ovšem věřím tomu, že každá žena, která si tento příběh přečte, minimálně jednou vypustí z úst citoslovce typu: "ach". Je to příjemná, velmi příjemná, pro mě dobrá, nápaditá, zajímavá, dobře čtivá, oddychová kniha, kterou doporučuji si vzít sebou právě na nějakou dovolenou, či si zpříjemnit víkendový večer v posteli. :-)

Děkuji autorce, Haně Hindrákové za zaslání recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu zakoupit, můžete tak učinit přímo zde.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan


neděle 12. března 2017

Ditě v mlze - Martin Goffa

Autor: Martin Goffa
Rok vydání: 2016
Počet stran: 221
Nakladatelství: Mladá fronta

"Zmrzačili mi duši, ale vlastně tím jen narušili skořápku a stará kůže praskla. Nestál jsem o to, bůh ví, že ne. Udělali ze mě dravce, který slídí, udeří, vyčkává. A pak udeří znovu. Predátora, který si takový život nevybral, ale když už je jednou na světě, udělá všechno pro to, aby obstál. Donutili mě svléknout si starou kůži a teď nevědí co s tím. To je ale jejich problém."

Únos sedmiletého chlapce od jedné základní školy zprvu vypadá jako krutý, avšak jinak ničím neobvyklý zločin. Postupující vyšetřování ovšem odhalí určité odlišnosti: únosce nekomunikuje a neklade si žádné požadavky. Dokonce udělá jindy nemyslitelné gesto - hned zpočátku odhalí svou tvář, snad na znamení výsměchu svým pronásledovatelům. Ti jej obratem identifikují a do pátrání je proti své vůli zapojen i Miko Syrový - pachatelem únosu je totiž jeho bývalý kolega Bert. Detektiv tedy stíhá detektiva, a ten je díky svým zkušenostem vždycky o krok napřed. Jeho vzkaz "bolest za bolest" navíc hovoří víc než jasně...

Když jsem se dostala k této knize, nejdříve jsem si přečetla anotaci, která zněla opravdu dobře. Pak jsem si uvědomila, že je to český autor a bylo rozhodnuto. Byla jsem velmi zvědavá, jak se popere s českou detektivkou.
Českých děl jsem už pár přečetla, ale málokdy mě autor dokázal přesvědčit. Tady se to podařilo. A musím uznat, že ve velkém stylu.
I když od začátku víme, kdo je zlý a kdo dobrý, tak přesto pomalu odkrýváme tajenku. Tady nejde o to, abychom zjistili, kdo to udělal, ale zásadní otázka je PROČ?! A taky, jak tohle všechno dopadne?

Hrdina, Miko Syrový je dlouhá léta policistou, má za sebou několik parťáků, ale pouze dva se mu dostali i pod kůži a dokáže je nazývat kamarády. Rozumí si i beze slov. Což je v práci kriminalistů opravdovou výhodou. O to méně už ale chápe, co se to stalo a děje nadále. Tohle nepředvídal a nemůže věřit, že je to realita.
I když případ uneseného dítěte má na starosti jiný tým detektivů, nakonec je to on, kdo to dokáže rozlousknout, ale za jakou cenu?

"A zatímco kolegové mu tehdy probírali jeden pokoj za druhým, já seděl na podlaze, sípal jsem jako rozhašený motorák a snažil se ty dva miliony schodů nějak rozdýchat. Jenže tehdy mi bylo třicet. Dnes bych šel v pátém patře na kolena, v osmém na držku a v desátém do rakve."

Co se mi nejvíce líbilo, tak bylo členění textu. Byly to krátké kapitoly a navíc autor dokázal většinu kapitol končit tak, že jsem nemohla přestat číst, protože jsem potřebovala přesně tu informaci, která byla naznačena a v další kapitole vysvětlena.
Z větší části se střídaly kapitoly pachatele a policistů. O to to bylo více napínavé, protože jsem musela přečíst další kapitolu, abych se dostala k jádru věci.

Jsem opravdu mile překvapena, jak to autor vedl, dokázal si se mnou pohrát jako s panenkou. Střídaly se u mě emoce, dokázal mě vytočit do maximální vývrtky, poté mě zase dokázal usadit a já byla smířená s čímkoliv. Celkově se mi příběh líbil a určitě jej vřele ráda dál doporučím. Třeba vám, kteří rádi čtete detektivky, i když to není klasická hádanková, nebo i těm, kteří chtějí poznat dalšího nového českého autora.
Zjistila jsem, že autor napsal další knihy a já se po nich určitě poohlídnu. :-)

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak udělat přímo tady.

Díky za přečtení a případný komentář :-)
Daramegan