Kavárna v Kodani - Julie Caplinová

Autor: Julie Caplinová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 351

"Náš obchod Hjem bude mnohem víc než nějaké svíčky, deky a další věci, které si můžete koupit. Lidi si většinou myslí, že hygge je právě tohle. Já ale chci, aby to bylo cítit ve všech odděleních našeho obchodního domu, aby tam zákazníci strávili nějakou dobu, prohlíželi si knížky, zastavili se v kulinářském oddělení. Budeme tam mít odpočinkové zóny, pořádat výstavy, předvádět květinové vazby, připravovat jídlo, vyrábět přání a vánoční dekorace, pořádat kurzy pletení. Nebude to jen obchodní dům, ale pulzující centrum."

Vtipný příběh o lásce, štěstí a cestování, který vás chytne od první stránky! Popadněte teplou deku, hrnek horké čokolády a začtěte se...
Úspěšná manažerka Kate má přesně takový život, jaký si vysnila. Pracuje pro jednu z nejlepších PR agentur v rušném Londýně, je úspěšná, okouzlující a její přítel je tak... skvělý. Dokud jí tento skvělý přítel neukradne nápady, díky nimž je povýšen místo ní. Kate by ráda všem dokázala, že není tak mladá a nezkušená, jak si všichni myslí. Získat jako nového klienta velkého prodejce dánských bytových doplňků a nábytku je její šance. Protože práce je pro ni vším.
Proto musí absolvovat cestu do Kodaně. Co se zprvu zdá jako otravný PR výlet pro hrstku ještě otravnějších novinářů, jehož jediným účelem je získání zakázky pro Kate, se nakonec změní v cestu, která všem účastníkům změní životy. Během poznávání krás Kodaně a dánského přístupu k životu poznávají novináři i Kate sami sebe. A nakonec se ukáže, že všichni získali mnohem víc než jen námět na články nebo pracovní příležitost.

Julie Caplinová je závislá na cestování a dobrém jídle. Neustále hledá perfektní gin a je neuvěřitelně vybíravá, co se sklenic, toniku a ozdob týče. Mezitím napsala svůj debutový román, který se odehrává v jednom z mnoha měst, která během let navštívila.
Pracuje v PR, mnoho let cestovala po Evropě spolu s nejlepšími novináři píšícími o jídle a pití a objevovala gastronomické skvosty v Itálii, Francii, Belgii, Španělsku, Kodani a Švýcarsku. Těžká práce, ale někdo to dělat musí. Tyto cesty ji inspirovaly k napsání trilogie The Little Café in Copenhagen (Kavárna v Kodani), The Little Brooklyn Bakery a The Little Paris Patisserie.

Kavárna v Kodani byla přesně to pravé, co jsem potřebovala v pondělí. Venku pošmourno, já s prckem už podruhé během měsíce nemocná, takže on si pustil krtka a já se začetla do této knihy. A v jednu ráno jsem psala kamarádce, že mám dočteno, že to bylo sladké čtení, ale naprosto skvělé. Užila jsem si každý řádek, zamilovala se do Dánska a rozhodně tam musím jet!

Kate je mladá holka, která bydlí se svou spolubydlící a zároveň kamarádkou v obyčejném bytě. Její práce je téměř dokonalá, pracuje pro jednu z největších londýnských PR agentur, jen ji stále chybí ke štěstí nějaké to povýšení. Stará se o svého otce a bratry, vypomáhá jim i finančně, proto by se ji zvýšení platu hodilo.
V jeden moment se ji dostane do ruky projekt pro dánského investora Larse, který chce v Londýně postavit obchodní dům Hjem, ale aby dodržel kvalitu hygge. Proto pozve Kate do Dánska, aby zjistila, co to vlastně je. Spolu s ní tam jede i šest novinářů, jež si Kate sama vybere a pozve, a ti posléze budou mít za úkol udělat tomuto domu pozitivní reklamu.
I když se v Dánsku sem tam zaškobrtne a nejde úplně vše podle toho, jak si Kate představovala, snaží se, závisí na této její cestě i povýšení, jenže to by tam nesměl být novinář Ben a hlavně se nesměl objevit její bývalý partner Joshua.
Dočká se Kate povýšení? Zvýší se jí plat? Bude moct pomáhat vlastní rodině dál? Najde svoje hygge?

Tento příběh je naprosto úžasný v jednom směru - opravdu se dokonale hodí k vánoční atmosféře. Nejideálněji to vidím s kávou v ruce, popřípadě s čajem, kdy čekáte u trouby, než se dopeče várka cukroví. Není to žádný složitý děj, nad kterým byste museli přemýšlet. Ba naopak. Vezete se na vlně pohody a klidu, a i když se některé postavy tváří jako pěkní morousové, nic není jen černé a bílé a vaše nervy zůstanou ušetřeny jakýchkoliv šílených zvratů.
Mě osobně rozhodně bavily dialogy mezi Kate a Benem, to jejich špičkování bylo nejen roztomilé, ale také vtipné.
Ale nebyli jediní, kdo mě bavil. Třeba Conor, nejen se svými výroky, ale i s některými činy, byl místy k popukání a taky Avril a její kašmírová šála. Do dneška to mám před očima. :-)

"Volám vám, abych se zeptala, jestli byste nechtěl jet na press trip do Kodaně, abyste zjistil, proč jsou Dánové pokládáni za jeden z nejšťastnějších národů na světě. Jednalo by se o týden a jelo by se na různá místa, včetně Dánského institutu pro štěstí."

"Ne." A položil to. Oddálila jsem telefon od ucha a nevěřícně ho pozorovala. To je teda nevychovanec.

Pak jsem s telefonem mrskla na stůl. To je přece arogantní idiot. Kdo si proboha myslí, že je? Jak si dovoluje chovat se takhle sprostě?

Znovu jsem vytočila jeho číslo.

"To jste takhle nezdvořilý vždycky?" zeptala jsem se.

"Ne, jen když mi volají lidi z PR, pojišťováci s nabídkou lepší smlouvy a všichni ostatní, co mě zdržují od práce. Jste jeden jako druhý."

Pořád přemýšlím, jak nejlépe bych vám přiblížila ten pocit, který jsem u čtení měla. Ona totiž Kavárna v Kodani je přesně ten typ knihy, u které si užíváte každou stránku, s klidem, no dobře, někdy i s nervy napnutými, sledujete životy jiných lidí, kteří jsou normální, tak jako my ostatní. Kteří mají své problémy, ale na druhou stranu zase mají štěstí, že se kolem nich pohybují lidé, jež dokážou prokouknout jejich masku a dostat se k jádru problému, který je tíží.

Složitě napsáno, že? No, prostě každý hrdina měl svou bolístku a při ruce měl anděla strážného, v podobě majitelky kavárny v Dánsku, která mu pomohla získat si odstup, nadhled a podívat se na své problémy jinak. A vyřešit je. A musím říct, že ke vší spokojenosti. I k mé.
Zhruba od poloviny knihy jsem měla na rtech permanentně úsměv, který mi zmizel až na konci. A tam jsem měla zase pocit, že díky vánočním svátkům jsem více či méně emocionálně "divně" rozpoložená a proto se mi lehce zaleskly oči - no joooo, byla jsem dojatá. Ale to bylo tak hezké, tak sweet, tak sladké, tak krásné, tak prostě dobré.

Kavárna v Kodani je milý, úsměvný příběh, který každá žena přečte jedním dechem. Děj celé knihy je příjemný, žádné dlouhé a nudné pasáže neobjevíte, a ke všemu se autorka krásně opřela do popisování Dánska. A ač jsem teplomilný člověk, který by nejraději trávil celý rok někde na Sahaře, po přečtení této knihy se chci podívat minimálně na pár dní na sever. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Kavárna v Kodani můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Čas vlků - Elisabet Nemertová

Autor: Elisabet Nemertová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 360

"Švédsko. Druhá světová válka.

Celý svět bojuje se zlem.

Dva lidé bojují za dobro."

Starodávná legenda praví, že v každém člověku žijí dva vlci, kteří neustále bojují o tlukot srdce. Jeden z nich je strach a nenávist a ten druhý láska a důvěra. Který z vlků vyhraje? Ten, kterého živíme.
Čas vlků je kniha o odvaze a lásce ve stínu války. O odvaze postavit se za to, v co v nitru věříme, že slabé a bezbranné, odvaze bránit právo na svobodu těla i ducha a neuposlechnout rozkazy. I nejčernější temnotou jasně prosvítá zářivé světlo lásky a naděje. A coby symbol boje a dobra se zlem čtenáře celou knihou provázejí tři sněhobílí vlci.

Elisabet Nemertová se narodila roku 1950 ve Stockholmu. Vyučuje švédštinu, historii, dějiny umění a filmovou vědu na střední a vysoké škole. Věnuje se rovněž psaní učebnic, příruček a vzdělávání odborníků v těchto a příbuzných oborech. Je také úspěšnou spisovatelkou - vydala již několik knih, především historických románů a románů pro ženy. Historický román zasazený do druhé světové války Čas vlků (Vargarnas Tid, 2016) zaznamenal ve Švédsku velký ohlas a byl nominován na Knihu roku 2017.
Elisabet Nemertová nyní žije se svou rodinou mimo Stockholm a připravuje další román.

Román Čas vlků můžu zařadit přesně k těm knihám, které nutně potřebuji kvůli obálky. Obálka s vlky je naprosto skvostná, je krásná a působí až mysticky. Příběh samotný je příjemný, a ač se tam řeší docela těžká a pro mě nikdy nepochopitelná témata (jako jsou třeba následky druhé světové války nebo postoj společnosti ke svobodným matkám), přesto musím říct, že se mi čtení líbilo.

Magdalena a Nils jsou sourozenci, kteří vyrostli se svými rodiči v chudobě. Jelikož se děj odvíjí v roce 1939 a později, není nic zvláštního na tom, že někteří lidé byli málo movití, jiní více. U těchto dvou postav je autorkou krásně popsáno, jak si oba hrdinové svého nového vydobytého postavení váží. Protože zažili obě varianty, jako žít v chudobě i "bohatství", ke kterému se ovšem dopracovali sami, tak se chovají příkladně, užívají si svých nových nabytých statků, ale přitom zůstávají nohama na zemi a snaží se pomáhat i kolem sebe ostatním lidem.
Třetí, velmi důležitou postavou v příběhu je Carl-Magnus, syn bohatých rodičů, který vyrůstal v dostatku všeho na zámku. S postupem času, kdy dorostl v mladého muže, začal se u něj projevovat právě ten způsob nadřazenosti nad ostatními. Ovšem poté, kdy navštíví Hitlerovo Německu, chvíli před tím, než dojde k anexi Polska, jeho postoj se rapidně změní. Jako kdyby najednou otevřel oči a pochopil...
Magdalena a Carl-Magnus pak v průběhu příběhu budou mít ještě hodně co říct...

Ač se mi Čas vlků opravdu líbil, nemůžu si pomoct, ale chvílemi jsem se cítila v pasti. Takový pocit, že je tam spousta děje, každý prožívá něco jiného a já se neuměla do žádné postavy vžít. V době, kdy jsem myšlenkama byla ještě u Magdaleny a Vivecy, najednou se Carl-Magnus ocitl v těžkém okamžiku a já se zase musela soustředit na něco jiného. Bylo to pro mě celkem rušivé. Jako bych měla pocit, že když se budu zabývat Nilsem a jeho obchodem, uteče mi podstata životního kroku Magdaleny, který začala dělat v novinách ohledně mateřských škol a pěstounské péče. Jako bych se ve všem tom ději plácala. Jako by autorka chtěla napsat toho tolik, aby nebyl prostor pro žádné hluché místo. Ono tam hluché místo nebylo fakt žádné, za to tam bylo tolik dějových linií, že jsem si připadala jako na horské dráze a neuměla si to pořádně zpracovat sama v sobě.

Kupodivu nejvíce jsem si užívala kapitoly, které pojednávaly o starém myslivci, jenž žil u zámku rodičů Carl-Magnuse. Opatroval celý panský les spolu s krkavcem a vlkem.
Díky těmto zvířatům a této postavě, dostal příběh trochu mystický nádech. Třeba v okamžiku, kdy se Carl-Magnus ocitl v židovské čtvrti v Berlíně a schylovalo se ke katastrofě, objevil se krkavec, jenž mu "nějakým" způsobem pomohl. Bylo možné aby to byl ten jeden a ten samý, který žije a létá u jejich myslivce?

"Kdy přijde člověk o schopnost žít v přítomnosti, vnímat krásu okamžiku?"

Čas vlků není jen příběhem o odvaze a lásce ve stínu druhé světové války. Je taky o touze lidí, kteří chtějí udělat, byť jen malý krůček, k tomu, aby vykonali nějaké dobro. Je to o vnitřní síle lidí, o tom, jak dokáží bojovat za sebe sama. Některým postavám, ač nebyly hlavní a jen se mihly dějem, dala autorka "do úst" jednu, dvě věty, které mi naprosto učarovaly.
Když jsem pak s dalšími postavami prchala z Finska do Švédska, v mrazu, v mínus čtyřiceti stupních, kdy jsem společně s nimi nechala všechno za sebou a brala jen to nejnutnější, mě samotnou bolelo u srdce. Přitom třeba zrovna tato rodina, která utíkala před válkou do bezpečí se mihla jen na dvou, třech stránkách. A stejně jsem s nimi soucítila. V tomto příběhu opravdu hodně záleží na tom, aby se člověk soustředil na každou větu, protože v mnoha slovech jsou skryté činy. Velké, silné a statečné okamžiky, které mnohým lidem změnily životy.

Pokud bych měla tuto knihu někomu doporučit, tak je to určitě pro náročnějšího čtenáře, který dokáže ocenit poselství skryté na řádcích. Jestli hledáte příběh o odvaze a touze žít, zda si chcete přečíst o hrdinech, kteří byli do jisté doby jen malými, nepatrnými človíčky a stali se z nich lidé s velkým L, tak si Čas vlků rozhodně nenechte ujít. A samozřejmě pokud chcete i nějakou tu romantiku na pozadí temné doby, nebudete o ni ochuzeni.
Já mám po dočtení v sobě spoustu pocitů, ale nejvíc jsem naplněna asi melancholií nad tím, kam až jsou někteří jedinci schopni zajít buď proto, aby něčeho dosáhli nebo proto, aby utekli od zlého, které na ně číhá téměř za každým rohem. Ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Čas vlků můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Strážce nádrže - Zdeněk Svěrák

Autor: Zdeněk Svěrák
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 90

"Již po roce našeho soužití si u mě vysloužila přezdívku Měňák. Nebylo jitra, aby neřekla: Mě ňák škrábe v krku. Nebo: Mně ňák není nejlíp. A hned se na cestu do školy posilnila Starou mysliveckou nebo Becherovkou."

Starý strážce vodní nádeže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to.

Zdeněk Svěrák je populární český dramatik, scenárista, herec, spisovatel a textař. Původním povoláním učitel českého jazyka nastoupil po 4 letech pedagogického působení jako redaktor do Českého rozhlasu. Zde se stal jedním z autorů rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, v němž vznikla postava českého velikána a génia Járy Cimrmana.
Během svého působení na české mediální scéně vytvořil Zdeněk Svěrák několik hvězdných dvojic. S Ladislavem Smoljakem psali již dnes legendární divadelní hry pro domovské Žižkovské divadlo Járy Cimrmana a společně se podíleli na úspěšných filmových komediích, z nichž slavné hlášky znají lidé všech generací. Spolu s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem napsal Zdeněk Svěrák více než 500 písniček, které se stále těší velké oblibě, a to nejen u dětí, ale i jejich rodičů a prarodičů. A konečně se svým synem Janem realizovali úspěšné filmy, z nichž slavný Kolja obdržel filmového Oskara.

Tato útlá knížka s názvem Strážce nádrže je naprostým pohlazením pro duši. Pana Svěráka znám, tak jako asi každý jiný, ale jeho knižní tvorba mi stále unikala. Až teď se mi dostala do ruky tato kniha a příběh v ní mě uchvátil. Ač to není nejveselejší téma, autor jej podává takovým způsobem, že se všemu smějete, máte dobrou náladu, užíváte si každou stránku a přejete si, aby to neskončilo. Někdy člověk opravdu potřebuje vypnout a pokud sáhne po této knize, nemůže přestřelit.

Hlavní hrdina, Jiří Smrček, je už postarší pán, který je zaměstnanec povodí a stará se o nádrž. Dbá na to, aby průtoky byly správné, aby se neprotrhla, pokud je potřeba, spraví či zalepí... Jednoho dne za ním přijede pan Anděl, což je něco jako zástupce ředitele povodí a sdělí mu, že bude muset skončit. A tak pan Smrček, protože zná nejen všechno okolo nádrže, ale také lidi ve své vesnici Horní Znělá nejlíp, se pustí do rozjímání, kdo by byl jeho nejlepším pokračovatelem.

Celý příběh je psán formou jednostranných dopisů generálnímu řediteli povodí. Hrdina podává informace nejen o stavu nádrže, ale i o sobě, to především. O tom, co se děje u nich na vesnici, vzpomíná na svá mladá léta, kdy ještě učil na venkovské škole nebo na to, jak pracoval na OPBH. Skrz tyto dopisy čtenář skvěle pozná hlavní postavu, oblíbí si ji a můžu vám říct, že takového pana Smrčka by chtěl každý za souseda. Hodného, pozorného, vtipného, obětavého... No, jednoduše samé superlativa. :-)

"Ani já se svou obstojnou středoškolskou angličtinou těm písním nerozumím. Nerozpoznám, že "íčovas" je "each of us", což mi vysvětlila moje neteř. Nebo že "gimiké gimilá" je "give me care, give me love".

I když jsem zprvu byla trochu skeptická k této knize, musím uznat, že pan Svěrák opravdu umí psát vtipně a trefně. Některé jeho popisy mne pobavily a ač se týkaly třeba nešťastných událostí, dokázal do nich dát trochu naděje a laskavého humoru, takže nepůsobily pesimistickým dojmem. Ba naopak.
Strážce nádrže je dle mého přesně ten typ knihy, který by si měl přečíst někdo, komu se dějí špatné věci. Aby věděl, že na konci tunelu je vždy světlo.

V knize najdete i pár ilustrací, o které se postarala paní Zdeňka Hušková a i když je jich málo, přece jen to svým, kouzelným způsobem, zpestří celý příběh. Pokud hledáte nějakou oddechovou knihu, která ovšem bude mít hlavu i patu, kde se hrdinům neději jen samé dobré věci a všechno nedopadne jen dobře, určitě se podívejte po tomto titulu.

Strážce nádrže, ač nemá ani sto stran, dá čtenáři mnoho. A to nejdůležitější je právě to pohlazení, ten klid, který budete při čtení cítit. Já si všechno užila na maximum a jsem opravdu velmi překvapená, jakým stylem je kniha napsána. Jak na mě působila. Jak mne ukonejšila. Až mám teď hrůzu se pustit do nějakého thrilleru. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Strážce nádrže můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Chladnokrevně - Robert Bryndza

Autor: Robert Bryndza
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 416

"Natáhly si latexové rukavice a zamířily ke kufru. Prsty, které vyčnívaly z díry v hnědém materiálu, byly odulé a měly zčernalé nehty. Mossová jemně smetla písek ze švů a odhalila zrezivělý zip. Erika musela několikrát zlehka škubnout, než zip povolil. Víko mírně pokleslo, když kufr rozepnula. Mossová se naklonila, aby jí pomohla. Společně kufr pomalu otevřely. Ven se vylila trocha vody. Uvnitř leželo napěchované nahé mužské tělo. Mossová ustoupila, zvedla paži a zabořila do ní nos. Zápach rozkládajícího se masa a tlející vody je udeřil přímo do žaludku. Erika na okamžik zavřela oči, pak je znovu otevřela. Končetiny byly světlé a svalnaté. Maso se podobalo syrovému loji a začínalo se oddělovat od kostí, které byly na několika místech obnažené. Erika opatrně nadzvedla torzo. Pod ním byla zastrčená hlava s černými jemnými vlasy."

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení.... Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven... Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu.
Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho kniha, Dívka v ledu (The Girl in the Ice), které se již prodalo přes milion výtisků, byla označena jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller.
Jedná se o první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I pokračování Noční lov (Night Stalker), Temné hlubiny (Dark Water), Do posledního dechu (Last Breath), Chladnokrevně (Cold Blood) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách prodávaných knih.
Kromě této série je Robert Bryndza taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů. Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Facebooku a Instagramu.

Jsem hrdou fanynkou Roberta Bryndzy a jeho série s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou. Protože jeho knihy mám přečteny všechny, myslela jsem si, že už jej dokážu odhadnout a tím pádem budu vědět, co od něj očekávat. Ovšem v knize Chladnokrevně mi autor ukázal, že stále dokáže překvapit, a společně s pátým dílem přišel nečekaný případ, který mne naprosto pohltil, a já věděla, že se ze mě stává ještě větší fanynka než doposud.

V této knize se setká čtenář opět se "starou" známou Erikou Fosterovou a společně s ní také s Mossovou, Petersonem a docela důležitou postavou se stane i Paul Marsh. Na to se těšte!
Ale krom těchto, nám známých postav, se na výsluní dostanou také Max s Ninou. Že vám ta jména nic neříkají? Ani nemůžou. Jsou to nováčci, kteří ovšem velmi zamíchají dějem.
Autor Robert Bryndza napsal příběh, který se odehrává ve dvou rovinách. Na jedné straně Erika se svým týmem vyšetřuje záhadné objevení mrtvých těl v kufrech a na druhé se Max a Nina snaží o to, aby se na ně nezapomnělo. V jednu chvíli se tyto dvě roviny propojí a v ten okamžik se začnou dít nevídané věci.

Dle mého názoru se kniha Chladnokrevně liší od všech ostatních právě tím, jak je napsaná. Je to něco jiného, než jsem jako čtenář byla doposud zvyklá, a musím říct, že mi to vlilo novou energii do žil. Dokonce jsem si po dočtení říkala, že příběh Maxe a Niny lehce zastínil Eriku jako takovou, ale to samozřejmě není možné. Jen se jí dokázal vyrovnat. Robert Bryndza se vrhl na psaní dvou příběhů, které se odehrávají ve stejném čase, jen na jiném místě, a v jednom okamžiku se tyto příběhy propojí a dostanou nový rozměr. Katastrofy. Honičky o čas. O život.

"Vrátil se do předsíně a otevřel černou bednu s nářadím, ze které vytáhnul dlouhý modrý provaz. V kuchyni jí pak svázal kotníky, převrátil ji na břicho a ruce jí svázal za zády. Podprsenku jí nacpal do pusy. Přetáhl jí punčochy přes hlavu a pod krkem je zavázal. Poodstoupil. Obličej pod napnutou tkaninou měla znetvořený, ale viděl, že se jí punčochy příliš zařezávají do krku.  Naklonil se a trochu je uvolnil. Pak jí rozevřel nohy a vyfotografoval, jak leží svázaná na kuchyňské podlaze."

Jak už jsem zvyklá z předešlých knih, tak i v Chladnokrevně se mi dostalo příběhu, který má spád a stránky doslova ubíhají samy před očima. Krátké kapitoly, kterými je autor proslulý, tomu dodávají mi tak známý efekt "rychločtení" a žádné zbytečné prostoje a zdlouhavé popisy nekazí celkový dojem z knihy. Robert Bryndza šel opět rovnou na věc, neřešil žádné zbytečnosti a podával mi přesně ty informace, které jsem v danou chvíli potřebovala, abych si čtení užila na sto procent.

I když si myslím, že má recenze je zaujatá, protože autor je pro mě nejlepší, tak mi věřte, že se ji snažím podat tak, abych vám ukázala, že opravdu Chladnokrevně i ostatní knihy stojí za přečtení. Když se dívám kolem sebe, co kdo čte, tak se autorovy knihy objevují ve čtených velmi často, tudíž docházím k názoru, že nejsem tak daleko od pravdy a příběhy s Erikou Fosterovou patří mezi ty top tituly.

Ve chvíli, kdy budete otevírat Chladnokrevně na první stránce, vzpomeňte si na to, že jsem psala, jak je tato kniha jiná. Uvidíte, že vám autor ukáže, že stále dokáže překvapit a napsat příběh, který jste od něj už ani nečekali. V minulých příbězích byl Robert Bryndza znám tím, že čtenáři vraha odhalil hned ze začátku a od toho se příběh odvíjel. Teď zase dostanete dva příběhy v jedné knize, které vám nedají spát, dokud jej  nedočtete. Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší! A taky budete nadávat, že opět musíte nechat Eriku "odejít"... Nedokážu si představit, že jednou tato série skončí...

Konec nostalgie, věřte mi, Chladnokrevně si přečíst chcete! Je to #musthave tohoto pololetí!

A pozor! Pro nedočkavce mám výbornou zprávu. Pokud nechcete čekat do 8. listopadu, kdy Chladnokrevně vychází, tak se zaregistrujte na stránkách Roberta Bryndzy. V tu chvíli budete každý den dostávat jednu kapitolu jeho nové knihy, a to až po dvacátou. Jestli jste jeho fanoušek jako já, těchto pár kapitol vám ulehčí to předlouhé čekání. :-)

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Chladnokrevně můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dopis - Kathryn Hughes

Autor: Kathryn Hughes
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 320

"Tentokrát umře, tím si byla jistá. Věděla, že jí zbývá jen několik sekund, a  tiše se modlila za rychlý konec. Cítila, jak jí po zadní straně krku stéká teplá, lepkavá krev. Slyšela, jak jí s  odporným zvukem praská lebka, když jí manžel třískl hlavou o zeď. V ústech měla cosi jako štěrk; věděla, že je to zub, a zoufale se jej snažila vyplivnout. Jeho ruce jí tak pevně svíraly hrdlo, že se vůbec nemohla nadechnout ani vydat sebemenší zvuk. Plíce volaly po kyslíku a tlak za očními bulvami byl tak intenzivní, že věděla, že jí musí prasknout. Hlava se jí zatočila a potom naštěstí začala omdlévat."

Tina Craigová pracuje do úmoru, a ještě k tomu o sobotách prodává v dobročinném obchodě, aby ve svém nešťastném domově trávila co nejméně času. Když prohledává kapsy starého obleku, který někdo charitě věnoval, objeví dopis se zalepenou ofrankovanou obálkou bez razítka. Dopis otevře a přečte si ho - a to změní směr jejího života navždy.
Billy Stirling ví, že se nezachoval právě hezky, ale doufá, že může ještě všechno napravit. 4. září 1939 se posadí a napíše dopis, o němž doufá, že změní budoucnost.
A to se také stane - ale více způsoby, než by si kdokoliv dokázal představit...
Je na čase otevřít Dopis.

Kathryn Hughes žije nedaleko Manchesteru, kde se také odehrává její první román s názvem Dopis. V současné chvíli je spisovatelkou na plný úvazek a pracuje na svých dalších knihách.
Pokud vás zajímá více, podívejte se na webových stránkách Cosmopolisu na článek, co Kathryn Hughes říká sama o sobě.

Na první pohled se může zdát, že Dopis bude jen další romantická kniha, která bude fajn, ale žádné velké překvapení, které chcete... Nenechte se zmýlit. Není to žádná romantická slátanina, ale je to hodně emotivní, překvapivý a místy velmi zdrcující příběh, který vás nenechá chladnými a ukáže vám, že osud si s lidským životem zahrává tak, jak se mu zachce a kolikrát proti němu opravdu nic nezmůžeme.
Musím uznat, že nakladatelství si s obálkou opravdu pohrálo, aby odpovídala nejen příběhu, ale celkovému pocitu čtenáře. Jednou se při čtení budete vznášet v oblacích, poté spadnete prudce na zem, ale za vším budou stát slova, která jsou napsána. A co je psáno, je dáno...

Celý děj se odehrává ve dvou rovinách, dá se říct, že v přítomnosti a minulosti, ale ani tak nebudu mít pravdu. On totiž celý Dopis začíná prologem, který je v přítomnosti, kdy jedna starší žena vypráví vnučce svůj životní příběh, jak se setkala s manželem, jejím dědou...
A tady začíná to, kdy se seznámíte s Tinou, velmi svědomitou, mladou ženou, které se za život stane tolik neštěstí, až se divím, jak to mohla unést a nezbláznit se z toho. Jednoho dne v práci najde dopis, který je datován ke 4. září 1939, kdy jistý Billy píše ženě jménem Chrissie. A protože ji to svým způsobem zasáhne, rozhodne se jej doručit té ženě...
V tu chvíli začíná další životní příběh Chrissie, která vyrůstala s rodiči v Manchesteru, její rodiče, hlavně tedy otec, měli vysoké postavení ve společnosti a nestáli o to, aby jejich dcera tahala rodinu hanbou...
Co se stalo Tině? Co se stalo Christie? Dostane se dopis tam, kam má? A kdo je ta žena - babička, která vypráví svůj příběh? Začíná světová válka, může mít tento příběh nějaký "šťastný" konec?

Nepovažuji se za nějakou extra citlivou ženu, nerozpláčou mě smějící se děti ani šťastná štěňátka, nebrečím u reklamy na Coca Colu nebo u Titanicu... Ale Dopis se mnou emočně zamával. Nemůžu říct, že bych vyplakala potoky slz, ale pár těch slz ukáplo. Ve chvílích, kdy se to stalo, jsem cítila neskutečnou bezmoc a bezpráví, to, jakým směrem se příběh ubírá mi bralo vítr z plachet. Nerozuměla jsem tomu, kde bere autorka tu sílu, aby tolik negativních a nešťastných událostí dokázala dát do knihy, která má něco málo okolo tří set stran.

"Spi, mé děťátko, pokojně spinkej 

celičkou noc, 

tvůj anděl strážný bude tě střežit 

celičkou noc."

Uznávám, že všichni hrdinové, kteří se v příběhu objeví, jsou uvěřitelní a uděláte si k nim "vztah". Jak už to tak bývá, budete někoho milovat, jiného obdivovat, dalšího nenávidět, některé litovat, ale můžu vám slíbit, že ke každému něco cítit budete. Na první pohled nenápadná kniha je plná všeho možného, od bolesti, zármutku, strachu, nenávisti až po lásku, pochopení, radost a štěstí.

Musela jsem tuto recenzi psát hned po dočtení, protože jsem potřebovala ze sebe dostat všechno, co se ve mě nahromadilo v průběhu čtení. Určitě jste už zažili taky ten pocit, kdy jste dočetli knihu a potřebovali si s někým o tom popovídat, říct mu, co se tam dělo, co to s vámi udělalo a neměli jste komu... A tak to mám já, proto to píšu tady. Byla jsem naprosto ohromena, co autorka zvládla.

Dopis je nesmírně čtivý a poutavý román, který v každém čtenáři vyvolá nějaké emoce. Je to vyprávění o lidech, respektive ženách, které to v době, ve které žily, neměly vůbec jednoduché. Je to příběh o naději a lidském osudu, který není vždy růžový a autorka to několikrát nezapomněla zdůraznit. Je to silné čtení, které se bude ženám líbit.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Dopis můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Na okraji - Lina Bengtsdotterová

Autor: Lina Bengtsdotterová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 317

"Charlie si uvědomila, že musí rozhovor zavést jiným směrem, jinak Fredrik zabředne do sebeobviňování. S rodiči pohřešovaných dětí se setkala už dříve, ale žádný z nich nevypadal tak plný úzkosti a viny jako Fredrik."

Zmizení sedmnáctileté Annabelle vyvolá v malém městečku Gullspang pozdvižení. Co se té mladé, krásné a neobyčejné dívce, jak ji všichni popisují, mohlo stát?
Na místo jsou povoláni vyšetřovatelé ze Stockholmu Charlie Lagerová a její kolega Anders, aby pomohli zmizení objasnit. Místní je hned od začátku zahrnou otázkami: Ublížil Annabelle někdo? A pokud ano, je to někdo z nás? Jsou naše děti v nebezpečí? Najdete ho? Vyšetřování opravdu postupně ukazuje na několik místních, ale byl skutečně někdo z nich schopen Annabelle ublížit? Charlie se tak vrací do míst svého dětství, do míst, kde každý má co skrývat. To největší tajemství se ovšem ukrývá v blízkém jezeře.

Lina Bengtsdotterová vyrůstala ve švédském městě Gullspang. Vyučuje švédštinu a psychologii. V různých novinách a časopisech po celé Skandinávii jí vyšla řada povídek. Žila ve Velké Británii a Itálii. Nyní žije blízko Stockholmu se svými třemi dětmi. Na okraji, v originále Annabelle, je její debutový román. Druhý díl s inspektorkou Charlie Lagerovou vyjde ve Švédsku na podzim 2018.

Když jsem tuto knihu, respektive obálku viděla poprvé, nevěděla jsem, co si o příběhu myslet. Působil na mě ponuře, tajemně, ale přitom jsem měla takové nějaké tušení, že to bude asi dlouhé... A nemohla jsem být dále od pravdy. Na okraji je naprosto skvělé čtení, které jsem zvládla za jeden jediný večer a noc, nedokázala jsem se odtrhnout a ta spousta tajemství, která se ukrývají v příběhu, mi nedala chvilku klid.

Charlie Lagerová je mladá policejní vyšetřovatelka, která se ze svého rodného města odstěhovala do Stockholmu, nejen kvůli tomu, že tam viděla více příležitostí k životu, ale také kvůli nepěkné minulosti, která ji pronásledovala. Po téměř dvaceti letech se tam musí vrátit. Případ zmizelé, mladé, sedmnáctileté Annabelle otřese nejen celým městečkem, ale také Charlinou jistotou, protože se musí vrátit tam, odkud před několika lety utíkala.
Když se ponoří do vyšetřování, nikomu neřekne kdo je, ale na povrch vyplouvá tolik tajemství a starých křivd, že je nemožné, aby ji někteří nepoznali. I přes to se snaží vydat ze sebe to nejlepší pro to, aby se Annabelle našla. Jestli ji najdou, to už se dočtete v příběhu, ale věřte tomu, že se v průběhu čtení dozvíte mnohem více temných tajemství a kruté minulosti, o které jste na začátku knihy neměli ani tušení.

V průběhu čtení jsem celou dobu byla fascinována a tak nějak mimo realitu. Nedokázala jsem ani na pár minut přestat přemýšlet nad tím, co se v knize zrovna odehrává a každou volnou vteřinu jsem jen četla a četla. Není tam ani jedno místo, kde bych si odpočinula a dokázala si říct, že teď číst nebudu a půjdu třeba, já nevím, na záchod. :-)
Vůbec se nedivím tomu, že Na okraji vyhrál cenu za nejlepší švédský debut a já smekám před autorkou, na prvotinu je to více než zdařilé.

"Přemýšlela, jak teď Ribbingsfors asi vypadá. Když byla malá, velký dům s obrovskými bočními křídly byl úplně opuštěný a po verandě se volně procházely krávy. Chodily dokonce i do velkého salónu, kde se kdysi pořádaly večírky pro nejzámožnější místní obyvatele."

Kapitoly jsou v knize velmi krátké a to samozřejmě přispívá k efektu "rychločtení". Je to tak třeba i u Roberta Bryndzy, kdy jsem si řekla, ještě jednu a ještě jednu, a ještě jednu až nakonec zjistím, že už žádná další kapitola není. Tady navíc byl skvěle nastíněn jeden problém, který bude řešit hlavní hrdinka v dalších dílech a o to víc jsem natěšená. Protože Charlie, ač má problémů plnou... prostě plno, tak mi byla fakt sympatická. S ničím se nemazala a jestli ji někdo bude odsuzovat za to, že se ráda napije - no a kdo ne?! :-)

Co dle mého je ještě moc fajn, tak jsou krátké náhledy do minulosti. Ze začátku jsem nerozuměla některým pohledům, ale na konci se mi všechno spojilo a musím říct, že to opravdu stojí za to. Na okraji není jen o hledání zmizelé Annabelle, ale má v sobě mnohem více temných tajemství z minulosti, kdy některé vyplují na povrch, jiné se ještě drží těsně pod hladinou, ale věřím, že s dalším dílem se i ten zbytek dostane ven. A to teprve bude nářez.

Nejde jinak, než maximálně doporučit všem fanouškům thrillerů a detektivek. S autorkou se ocitnete v malém, švédském městečku, kde každý zná každého, kde si lidé vidí do talíře i do ložnic a přece není možné, aby někdo zmizel bez toho, aniž by někdo něco viděl, ne?! Lina Bengtsdotterová napsala skvělou knihu, začátek nové série a já doufám, že na další díl a případ Charlie nebudeme dlouho čekat. Tohle bylo opravdu velmi dobré!

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Na okraji můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Můj psí život - Bígl Bertík znovu na scéně - Martin Čáp

Autor: Martin Čáp
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 192

"Houby nádor", pronesl profesor Vladimír vítězně na vysvětlenou a všechny oči se upřely k němu. "Oni doktoři dneska vůbec neumějí číst radiologické snímky. Ten čokl měl obyčejně skřípnutej nerv. Proto se nemohl pořádně nadechnout nebo pohnout. Teď u bude v pořádku. Krakén je vypuštěn," rozhodil bezmocně ruce. "Jen si ho budete muset najít. Přeji dobrý večer."

Pokračování úspěšného psího "deníčku". Náš oblíbený psí hrdina Bertík se stane otcem, což je situace, která přináší další humorné i dojemné příběhy.
"Dovolte, abych se představil: Jsem bígl a mé celé jméno zní Alberto z Rododendronu. Jméno začínající na A znamená, že pocházím z prvního vrhu naší mámy, a onen šlechticky znějící přídomek je pojmenování chovatelské stanice. Ale to už víte z mé první knížky, která se vám tolik líbila. Od vydání se mi stalo spoustu dalších veselých příhod, tak jsem je pro vás znovu sepsal. Vlastní tlapkou."

Martin Čáp je novinář, dramaturg, scenárista. Vystudoval na FAMU katedru scenáristiky a dramaturgie. Poté pracoval jako novinář, např. v Mladé frontě dnes a Denním telegrafu, následně jako dramaturg České televize v Praze. Je autorem několika televizních inscenací (Čtení, Smrt moderátorky hlavních zpráv, Noční můra).

Bígl Bertík už není to štěně, které jsme poznali v prvním díle. Už netropí hlouposti, už není ztřeštěné pometlo. Naopak se z něj stal zodpovědný otec štěňátek. Ale ano, i tak si stále spolu s ním užijeme spoustu humorných, ale i méně humorných příhod z jeho (a nejen jeho) psího světa.

Můj psí život - Bígl Bertík znovu na scéně pro vás skrývá padesát krátkých příhod, které se v Bertíkově životě staly. Autor si opět pohrál s tím, aby zahrál na emoční struny všech čtenářů, ať už velkých nebo malých, ať už mužů nebo žen.
Co jsem si oproti prvnímu díla všimla, tak tady se autor zabývá i tématy, které jsou méně radostná, ale pokud jste majitelem psa, můžete se s nimi setkat, nebo respektive se s nimi setkáte. Díky tomu, že jsou tyto situace popisovány bíglem Bertíkem, nejsou tak smutné, jako by to bylo v případě lidského pohledu - ale i tak... Když si některé věci představím s naší Megušou, tak mi je těžko a běžím se za naší psí dámou pomazlit.

"A jak si vylévala nešťastné srdíčko, přidala i to, že se jí líbí policajt Šebek, což byl dvounoháč od argentinské fily Ajšinky zamilované do Pupíčka, který by určitě Vaška srovnal do latě. Jenže byl hrozné dřevo. Po několika pokusech o sblížení "dospěla k přesvědčení", že by dříve svedla impotentního poustevníka Kuřátka z nedalekých lesů než jeho."

Můj psí život 2 ilustrovala Karolína Bendová a i přesto, že obrázky jsou jiné než v prvním díle, skvěle dokreslují atmosféru všech vyprávění a bylo mi jedno, že Bertík je jiný. Přece jen vyrostl a tak se trochu změnil.

Někdy je potřeba si u čtení taky odpočinout a pobavit se nad vyprávěním, které nemá s tou naší realitou nic společného. A právě to je účel takových to knih, jako je třeba Můj psí život. U jejího čtení vypnete, budete se usmívat, prožívat Bertíkovi lapálie i úspěchy, a přitom nebudete mít pocit promrhaného času. Pokud navíc vlastníte nějakého psího mazlíčka, je to určitě ten druh knihy, která by vám chybět neměla.
Věřím tomu, že právě majitelé psů si tohle čtení užijí na maximum a budou naprosto všemu rozumět.

Ale tuto knihu doporučuji nejen milovníkům a majitelům psů, ale také těm, kteří si chtějí přečíst něco, při čem zrelaxují, a nechtějí číst zrovna televizní program.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Můj psí život 2 můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Rychle a bezbolestně - Markéta Dočekalová

Autor: Markéta Dočekalová
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2012
Počet stran: 303

"Libuše Laudátová seděla u stolu a prohlížela staré, zažloutlé fotografie. Tak tohle byl její život. Nebyl zase tak špatný, říkala si v duchu. Nebyla v koncentráku a válku přežila se svou rodinou bez větší újmy, nestrádala v komunistických žalářích, vždycky měla co jíst i kde bydlet. "Bohatý není ten, kdo má hodně, ale ten, kdo potřebuje nejméně." Tahle věta se jí vybavila při pohledu na fotku, na které její děda slavil své osmdesáté narozeniny. Byla to věta, kterou tehdy pronesl."

"Včera tam ještě nebyl. Jen prázdné, špinavé výlohy. Dnes, s úderem deváté, se tu objevil. Aranžérka pověsila do výlohy velký plakát a nad vchodem se rozsvítil neonový nápis: Rychle a bezbolestně. Nic víc. Nový obchod na pěší zóně v Praze..." Tak začíná poutavý román Rychle a bezbolestně, autorky Markéty Dočekalové, který vám tentokrát předkládá nevšední příběh plný magie a napětí.
Kdo by nechtěl získat něco rychle a bez námahy? Třeba se naučit cizí jazyk, nebo zhubnout lusknutím prstů? Stačí jediný podpis a přání může být splněno. V románu se proplétají osudy postav, které nabídce neodolaly, ale i těch, jejichž osud změnili jiní. V životě však nic není zadarmo a každý za své přání jednoho dne zaplatí. Čím? To se nechejte překvapit...

Markéta Dočekalová od roku 1996 působí jako scenáristka, napsala a zrealizovala v televizích více než 2 tisíce scénářů a podepsala se pod téměř 700 dílů seriálu Ulice, u jehož vzniku stála. Je také autorkou filmu Hasiči. Od roku 2001 se věnuje výuce tvůrčího psaní a patří v oboru k nejznámějším lektorům. Vydala třídílnou řadu učebnic Tvůrčí psaní pro každého, které se staly na českém trhu bestsellery. Vyučuje scenáristiku na FAMU a tvůrčí psaní na několika dalších vysokých školách v ČR a Slovensku. V květnu 2011 vydala svůj první román s názvem Něco za něco.

Rychle a bezbolestně je krásný příběh o životě. Zatím jsem od této autorky žádnou knihu nečetla a jsem ráda, že jsem ji dala šanci. Byl to pro mne nečekaný zážitek plný kladných, ale i záporných emocí, které vedly ke spokojenosti s tímto příběhem.

Obchod s názvem Rychle a bezbolestně vede jeden starý pán se svou dcerou Nikol. Odkud jsou? Kdo jsou? Co vlastně nabízí, prodávají? Přání. Je to jednoduché, přejte si co chcete, podepište smlouvu a máte to, rychle a bezbolestně. A co za to? To vám teď neprozradím, neví to ani hrdinové, dokud to nepřijde. Pokud ale máte to správné přání, tak možná nic nepřijde. Není to lákavé? A co je to správné přání?

Filip je první zákazník, který smlouvu podepíše a od té chvíle se mu začne měnit život, ale nejen díky této smlouvě, ale i krásné Nikol, kterou potká v obchodě. Postupně se přidávají další a další klienti. Jejich cesty se jednoho dne protnou a změní jim to život a hlavně pochopí, co pro ně znamená jejich život. Než se obchod přesune na nové místo, vejde do něj i Libuška Laudátová, která zanechá starému pánovi v těle zvláštní pocit a on najednou ví, že se jednoho dne ještě setkají.

"Jen ji starý pán zahlédl, už přispěchal, aby otevřel dveře. Takovou uctivost už dlouho nezažila.

"Dobrý den, madam! Jen pojďte dál!"

"Copak to tady u vás vlastně je?" ptala se zvědavě.

Starý pán se dal opět do vysvětlování a ona pozorně naslouchala. Když domluvil, pokývala hlavou a zadívala se starému pánovi hluboko do očí: "Není mnoho toho, co by měl člověk právo získat rychle a bezbolestně. Život je stvořen pro námahu, bolest, pot, krev a slzy. Protože tím se stáváme lepšími," řekla."

Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak jsem nedokázala knihu odložit. Tento příběh skrývá napětí, které visí nad každou stránkou, žene vás dopředu, aby jste zjistili, jak to celé skončí. Nejen, co je to za přání, ale jak to dopadne s každým hrdinou v knize. I přesto, že jsem tušila, co se dozvím, tak jsem byla překvapena.
Celou dobu mě kniha nutila přemýšlet i nad mým vlastním životem, a když jsem ji dočetla, znovu jsem si svůj život projela a zamyslela se. Myslím, že právě tohle spisovatelka chtěla a u mě to mělo správný účinek.

Kapitoly v knize Rychle a bezbolestně nejsou označeny čísly nebo nadpisy, jen třemi hvězdičkami a úplně to stačí. Přesně víte o kom čtete, kde jste a co se děje. Děj na sebe navazuje, postavy také, takže se neztrácíte. Postav je v příběhu sice více, ale je snadné se orientovat, každá je jiná a nepletou se vám.

Tuto knihu doporučuji úplně všem, a když píšu všem, myslím opravdu všem. Tento příběh, který vás donutí se zamyslet nad vlastním životem, by měl vzít do ruky každý. Pro mě kniha zůstane v mých top a třeba se k ní jednou, až budu v důchodu, vrátím.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Rychle a bezbolestně můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Osudové vzplanutí - Jindřiška Mendozová

Autor: Jindřiška Mendozová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 159

"Opravdu byl do Irami zamilovaný. Bylo to, jako kdyby se sen, který snil v Madridu nad knihami, stal skutečností. Jestli ale byl správný jeho pocit i Josého zdání, pak se bál, že Amazonce ublíží. Ať se snažil sebevíc, nedokázal si představit, že by opustil Madrid, svoje rodiče, studium... Znovu se mu sevřel žaludek."

Hlavním hrdinou romanticko-dobrodružného příběhu je Manuel Castro, budoucí student práv na madridské univerzitě a nadšený cestovatel. Za přijetí na školu mu rodiče zaplatí cestu do Ekvádoru a Manuel si tak může splnit svůj sen - najít bájný indiánský kmen Amazonek. Jeho cesta hluboko do džungle se ovšem nečekaně zkomplikuje a z Madridu mu na pomoc vyrážejí Luz, která by s Manuelem velmi ráda chodila, a Fernando, který by zase velmi rád chodil s Luz. Netuší ale, že se všichni nevědomky stávají nejen účastníky hry o lásku, ale i o peníze a v neposlední řadě o život. A že jejich osud bude v rukou tajemné dívky z džungle, Irami...
Příběh se odehrává na skutečných místech Ekvádoru a jeho fascinující džungle, v exotice Jižní Ameriky.

Jindřiška Mendozová studovala produkci na FAMU v Praze a španělštinu a tvůrčí psaní na univerzitách v Barceloně a v Guayaquilu (Ekvádor). Po návratu z Jižní Ameriky do Čech se věnovala překladům a také psaní pro televizi a rozhlas (seriály nebo pořady pro děti). Napsala již pět knih a kromě psaní nejvíc času tráví se svojí "zvěří", mezi kterou počítá své tři dospívající děti, a pak tu pravou, čtyřnohou. Poslední dobou se pohybuje i na sociálních sítích: Na Instagramu a Twitteru ráda sdílí fotky z cest po Čechách i po cizině. Neopustila ani Českou televizi, kde se dál věnuje především dramaturgii. A protože volného času jí ještě trochu zbývá, rozhodně se nebrání čemukoli novému, co by mohlo přijít - ať už jako práce, nebo jako koníček...

Kniha Osudové vzplanutí je sice útlá, ale skrývá nádherný příběh hluboké lásky, pro kterou jste schopni obětovat vše. A pokud máte rádi trochu tajemna, napětí a legendy, určitě si tento příběh přečtěte. Bonusem je prostředí, ve kterém se příběh odehrává.

Krásný, mladý, bohatý a inteligentní muž jménem Manuel Castro je hlavním hrdinou tohoto románu. Má nastoupit na právnickou fakultu a ještě před tím si chce užít skvělé dobrodružství. Tentokrát ho zajímá legenda o Amazonkách. Jsou tyto legendy a báje pravé? Žijí? Jsou tak krásné a nebezpečné? To vše chce zjistit a zjistí. Celý jeho výlet se zkomplikuje, když se ocitne uprostřed pralesa a začne zažívat milostné a velmi nebezpečné dobrodružství. Když Luz, jeho přítelkyně z Madridu, zjistí, že je nezvěstný, rozhodne se ho hledat i se svým kamarádem Fernandem. Jak to celé dopadne a pustí je ještě někdy všechny prales na svobodu?

"Amazonský prales je neproniknutelný. Zelené šero v sobě skrývalo a skrývá tajemství, o kterých si lidé mohou vyprávět mnohé. Jenže na mnohá místa se člověk nikdy nepodíval. Když se tam někdo podíval, nevrátil se. Z útržků informací se zrodily legendy. Tajemné a lákavé..."

Děj knihy Osudové vzplanutí se odehrává v nádherné a nespoutané přírodě amazonského pralesa v Ekvádoru. Když jsem to četla, měla jsem pocit, že bych něco takového chtěla spatřit na vlastní oči, ale vzápětí mě dostal pocit strachu, který příběh provází. Myslím si, že jsou legendy a báje, které by se zkoumat neměly a měly by se nechat tak, jak jsou.

Přiznám se, že jsem četla jedním dechem, protože napětí, jak to celé dopadne a to vše kolem dokola bylo velmi intenzivní. Děj byl plynulý, prolínaly se situace u všech postav, takže jsem vždy věděla, kdo co v danou chvíli dělá a naopak nedělá. Závěr kapitol mne navíc vždy nahlodal k tomu, abych otočila stránku a četla dál a dál, dokud jsem nezjistila, že už není co otočit.

Ráda doporučím čtenářům, kteří mají rádi milostné příběhy opředeny tajemstvím s trochou napětí. Nevadí jim legendy a báje a pokud se čtenář vžívá do příběhu, tak mu nesmí vadit příroda. Tady se města a jeho uliček jen tak nedočkáte.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Osudové vzplanutí můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

V dobrém i zlém - Michelle Sacksová

Autor: Michelle Sacksová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 293

"Jako kdyby to snad byl můj dům a můj život, můj muž a moje dítě. A co by ne? Je to tak snadné a mám to zažité, jako by to takhle bylo odjakživa, nebo aspoň být mělo. Uvařit oběd, pohrát si s malým, sledovat, jak to Sam všechno kvituje. A ty večery, skoro každý večer, kdy mi Sam položí dlaň na ruku, upřeně se mi dívá do očí a občas pokradmu pošilhává po mých pěkných prsou bez podprsenky. Je v tom touha, ale ještě něco jiného. A on to vnímá; vím že jo. Vnímá, že tou vyvolenou bych měla být já.

Ano, je to šílené, ale zároveň není.

Ono to totiž sedí. Funguje to.

Všechno by se tím napravilo."

Bezmezně milující manželka, oddaný manžel, opečovávané dítě. Američané Merry, Sam a Conor jsou dokonalá rodina, žijící na dokonalém místě. Občas svému štěstí sami nevěří. Tady na švédském venkově začínají žít svůj nový dokonalý život.
Jednoho dne přijíždí do jejich švédského ráje Merryina kamarádka Frank a okamžitě do rodiny zapadne. Sblíží se s malým Conorem. A se Samem. Frank a Merry jsou skoro jako sestry, proto Frank okamžitě odhalí věci, které ostatním unikají. Faleš a zradu, kterým se dá při pohledu na tuhle pohádkovou rodinku těžko věřit. Ale jenom Frank ví, co se tady skutečně odehrává... Kdo je manipulátor a kdo oběť?

Michelle Sacksová vyrůstala v Jihoafrické republice. Roku 2017 vydala v nakladatelství Northwestern University Press svou první povídkovou sbírku s názvem Stone Baby. Její první spisovatelské počiny vyšly v antologii African Pens, v literárním časopise New Contrast či v nakladatelství Akashic Books a roku 2014 se ocitla v užším výběru kandidátů na cenu za nejlepší povídku autorů Commonwealthu. V dobrém i zlém je její debutový román.

V dobrém i zlém je kniha, které se poprvé v mém čtenářském životě, podařilo mne znechutit, ale přitom nepustit. Hlavní hrdinové byli nehorázně odporní, všichni do jednoho, samá faleš, lži, působili jako beránci, přitom si člověk hřál na prsou hada a několikrát v průběhu čtení jsem měla chuť hodit s knihou do kouta a zadupat ji do země. Ovšem neudělala jsem to! Nešlo to! Autorka si mě pevně uvázala v příběhu a já musela číst dál, dokud jsem neměla konec, který je pro mne opět strašný, nepochopitelný a já bych to teda ukončila úplně jinak.

Sam je krásný a inteligentní muž, oddaný manžel a milující otec. Jeho manželka Merry a syn Conor mají štěstí, že jej mají. Vytvořil pro ně úžasný domov, odstěhovali se z Ameriky do Švédska, kde si užívají samotu, blízkost všech tří a bio jídlo. Jednoho dne se Merry ozve Frank, její nejlepší kamarádka, že je přijede navštívit a chvilku se zdrží. Z chvilky je nakonec delší doba, kdy Frank pozná, jak doopravdy vypadá jejich idylka, co se skrývá za zdmi domu. Nikdo nezná Merry lépe než Frank. A nikdo nezná Frank lépe než Merry. A když se objeví ty dvě na jednom místě dohromady, nevěstí to nic dobrého... Staré křivdy a lži jen napomůžou skryté temnotě na povrch...

Pokud se chystáte na čtení této knihy, ujistěte se, že máte opravdu pevné nervy. Protože kniha s vámi zamává. Kdybych měla jen trochu slabší povahu, už bych byla na cestě do psychiatrické léčebny. Navíc jsme máma a když se dostal do popředí příběhu syn Conor, musela jsem příběh číst opatrně, s přestávkami, abych nepřestávala dýchat.
Mám pocit, že autorka dala pojmu psychologický thriller úplně jiný rozměr. Kolikrát jsem z tohoto žánru a jiných knih měla hlavu v pejru, ale tady tato, V dobrém i zlém, je tak zvrácená, napsaná s naprostou a neochvějnou jistotou vás zničit, že ani nic jiného očekávat nemůžete.

"Ve špitále vás rozříznou a vykuchají, vydlabou jak dužinu melounu. Laloky masa a zhoubné buňky. Vytáhnout, vyrvat, ušmiknout. Všechno pryč. Všechno, co ve vašem nitru vyčkávalo, co od dívčích let až po dospělost vyhlíželo příležitost, co znalo všechna tajemství, slibovalo všemožné dary."

Celá kniha je psána bez znaků přímé řeči, jakékoliv uvozovky jsou tabu. Musím říct, že ze začátku jsem si na tento způsob těžko zvykala, ale jakmile jsem se do toho vpravila, opravdu jsem si čtení užívala.
Zvláště, když probíhaly důležité dialogy a hlavní hrdinové po sobě některé věci "štěkali". To jsem měla pocit, jako bych sledovala tenisový zápas, jako by po sobě slova doslova plivali. Takže se toho nebojte, je to o zvyku. Autorka to opravdu s vyprávěním umí, takže netápete, zda si to ta daná osoba myslí v hlavě nebo říká nahlas. Všechno je jasné hned na první počtení.

Číslované kapitoly také v knize V dobrém i zlém nehledejte. Místo čísel jsou napsané jména, tudíž se na celý příběh díváte hned ze tří pohledů - Merry, Sama a Frank. Každé osobě jsou vždy věnovány dvě, tři stránky, a hned se věnujete někomu jinému. Pro mne to mělo bleskový efekt. Pocit, že celé vyprávění jede z kopce nesmírnou rychlostí.
Knize nechybí čtivost, napětí, navíc vše odsýpá. Žádná hluchá místa, žádné zbytečné úvahy.

Pokud hledáte ke čtení dobrý psychothriller, který vám dá zabrat a nenechá vás v klidu, tak tato kniha je jako stvořená pro to, abyste po ní sáhli. Slibuji, že se u ní nudit rozhodně nebudete a naprosto vás příběh dokonalé rodinky ve Švédsku pohltí. A pozor, pro slabé povahy to není. Opravdu ne! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu V dobrém i zlém můžete zakoupit.

Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Ohnivé ostří - Kristina Hlaváčková

Autor: Kristina Hlaváčková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 368

"Myslíme si, že to nějak souvisí s tímhle člověkem." Na obrazovce se objevila barevná kopie kresby. Sam to zaskočilo natolik, že na okamžik zapomněla tlumočit. Uviděla totiž hodně výrazně bílé vlasy střižené nakrátko, nagelované do pečlivého rozcuchu, tenké bledé rty, výrazné lícní kosti, téměř propadlé tváře, úzkou bradu, štíhlý ostrý nos, černá, velmi souměrná obočí, hluboké linky kolem úst, překvapivě širokou šíji. Skrze skla brýlí s tenkými obroučkami na ni z počítače hleděly nepřirozeně světle modré oči. Toho zmetka znala. A znala tu podobiznu. Sama ji nakreslila. A doufala, že už ji nikdy neuvidí."

Jako by nestačilo, že se major Robert Wolf musí zaobírat velmi podivnými vraždami. Do vyšetřování se zaplétá FBI a hlavně majorova sestra Sam Barnetová, která možná ví víc, než sama tuší. Ohnivou čepel ovšem logicky vysvětlit nedokáže. Obětí vraha přibývá. Začíná hrozit prozrazení magického světa, ale řešení se zdá v nedohlednu.
Nejen Sam se ocitá v ohrožení. Vrahovo řádění proniká i do Podsvětí a tam je jediný podezřelý: Azrael. Staletími ověřená vládní struktura magického města je narušena a začíná se bortit. Kromě Samanthy není téměř nikdo, kdo by se nejvyššího Strážce zastal. Podsvětí začíná vřít skrytým bojem o moc.

Kristina Hlaváčková část svého dětství strávila s rodinou v Nigérii. První školní léta tak střídavě navštěvovala základní školu v Čechách, internátní a později výběrovou americkou školu v Nigérii. Byla přijata ke studiu na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, ale vzhledem k technickému zaměření celé rodiny nakonec vystudovala Gymnázium Arabská.
Přes to, že pochází z architektonické rodiny, projevovala vždy spíše humantiní, nikoliv technické sklony. V roce 1997 získala výběrové stipendium a strávila rok na střední škole v Minnesotě, kde poznala jednu ze svých životních lásek - keramiku, a poprvé odmaturovala. Druhou maturitu absolvovala v Čechách. V roce 2008 složila překladatelskou státní zkoušku z angličtiny a překlady jsou velkou, i když zdaleka ne jedinou, součástí její profesní kariéry.
Do světa literatury vstoupila jako autorka úspěšné fantasy trilogie Dračí oči.
Překládala titulky seriálů pro MTV, texty pro prestižní čínský architektonický časopis, jako překladatelka spolupracuje s ČVUT. Studium na Karlově univerzitě dokončila při zaměstnání a v současnosti pracuje jako Office Manager v architektonické firmě.

Ohnivé ostří je volným pokračováním Artefaktu/V podsvětí (recenze), a i když je rozestup mezi těmito knihami velmi dlouhý, tak věřte, že vám to vadit nebude. Nevadilo to ani mi, a to si fakt skoro nic nepamatuju. Jediné, co mi utkvělo v paměti je to, že Sam je naprosto skvělá holka, která se s ničím nemaže, a nesmíme se k ní chovat jako ke křehké dívce, což ona rozhodně není a tady to opět potvrdila.
Jen jedna věc, která mě trochu brzdí v mém nadšení, a to fakt, že v příběhu se toho děje docela hodně a místy jsem měla pocit, jako bych byla přesycená informacemi a musím stíhat víc věcí, ne se jen soustředit na čtení, ale také si spojovat spoustu detailů...

Sam jednoho dne jde na hřiště si zahrát golf. A v tu chvíli se tam stane vražda. Vidí ji. Naživo. Navíc nemůže pochopit způsob, jakým se to stalo. Tohle není normální zabití. V tom bude něco více. Něco nadpozemského. Ihned volá strejdovi Maxovi, co dál a s tím se rozjíždí nejen pátrání po vrahovi, který za sebou nenechá jen tu jednu mrtvolu, ale také začíná boj o moc v Podsvětí. Ti, kteří si věřili, začínají pochybovat o důvěře a nikdo si už ničím nemůže být jistý...

Hlavní hrdinka Sam nadále zůstává supermankou, která zvládne pomalu nezvládnutelné, ale hýří opět svým vtipem a sarkasmem, co na ní fakt zbožňuju.
Navíc se autorce povedlo i pár vtípků, které rozesmály nejen mne, ale také ty, kterým jsem to přečetla a ač nevěděli o co se jedná, ihned to přitáhlo jejich pozornost. Nezapomenu na přerostlou spermii - ano, fakt to tam je!
A víte, jak vypadá knihomol? Má tělíčko, hlavičku, růžové vlásky, křídla a ostré zoubky a lítá po archivech a knihovnách. No, hlavně ty růžové vlásky mě fakt dostaly. :-)
Na scéně se krom postav, které už nám jsou známé, objevuje nový hrdina, agent FBI, který je popsán jako krasavec, jenž má nejen vyšší poslání, ale i své tajemství a o to více je přitažlivější.
Myslím, že v charakterech si opravdu přijdete na své, Albert se taky docela dost projevuje a kdybych se v knize dokázala zhmotnit, nevěděla bych, po kterém chlapovi dřív sáhnout. :-)

"Odlepil se od kmene stromu, o který se opíral, aby z jeho stínu mohl pozorovat obydlí svého hlavního podezřelého. Vlastně to byl spíš palác. Trvalo mu, než jej v dostupných záznamech vůbec objevil. Jednalo se o jedno z nejstarších stavení v državách elfů, a to ledacos naznačovalo. Stejně jako to, že dům vypadal opuštěně. "

Ohnivé ostří, stejně jako první díl, je kniha psána lehkou rukou, kdy autorka přesně ví, co se bude odehrávat, tudíž nečekejte, že by se tam objevily hluchá místa. Ba naopak. Je tam plno akčních scén, pořád se něco děje a v tomto díle mi přišlo, jako by nám paní Hlaváčková nechtěla dopřát ani trochu oddechu. I když jsem se ve čtení dostala do chvíle, která měla být pro hrdiny romantická, přesto jsem si stále "hlídala" záda a čekala, kde, co a kdy na mne vyskočí z kouta.

Není to žádný horor, jak se po mé poslední větě může zdát, ale je to opravdu dobrá, kvalitní česká fantasy detektivka, kterou jen tak někdo napsat neumí. Myslím si, že autorka se toho zhostila s velkou pompou a opravdu se ji to povedlo.
I přesto, že ke konci jsem byla lehce unavená a přála si, aby Sam už měla klid, tak nelituju ani minuty, kterou jsem s příběhem Sam strávila. Utvrdila jsem se v tom, že se mi tento příběh velmi líbí, že Sam je nesmírně sympatická hrdinka a doufám, že dalšího dílu se dočkám mnohem dříve, než za dva roky. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Ohnivé ostří můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Slunečnice - Sarah Winmanová

Autor: Sarah Winmanová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 199

"Jsem tady, Doro, odjel jsem na jih, ke kamenným chaloupkám, levandulovým polím a olivovým hájům. Van Goghovy tmavé cypřiše porážejí oblohu. Jsem tady kvůli tobě, Doro Juddová. Vzpomínáš, jak mi bylo dvanáct a tys mě jednoho dne vyzvala: Říkej mi Doro? Vzpomínáš? A já řekl: Dora? To je hezké jméno, paní Juddová."

Je to téměř milostný příběh...
Nezapomenutelný a bolestně něžný nový román Sarah Winmanové, autorky světového bestselleru Když byl bůh králík, o lásce ve všech jejích podobách.
Všechno začne obrazem vyhraným v tombole: a těch patnáct slunečnic si na stěnu pověsí žena, jež věří, že chlapci a muži jsou schopni krásných věcí. A pak jsou tu dva chlapci, Ellis a Michael, kteří jsou nerozluční. A z chlapců se stanou muži a potom do jejich životů vstoupí Annie a tím se změní všechno a vlastně nic.
Ve Slunečnicích Sarah Winmanová navazuje na poetiku svých slavných románů Když byl bůh králík (česky 2011) a Rok zázraků (česky 2016). Její hrdinové hledají odpovědi na otázky "Jaký by byl náš život za jiných podmínek? V jiném prostředí? V jiné situaci? Jak by se odvíjel?" Příběh tří lidí svázaných přátelstvím, kteří nakonec zůstanou sami. Příběh o lásce, přátelství, ale také osamělosti a pochopení si vás získá od první strany a bude ve vás doznívat ještě dlouho po přečtení.

Sarah Winmanová vyrostla v Essexu a nyní žije v Londýně. Vystudovala herectví na Webber Douglas Academy od Dramatic Art a poté působila jako herečka v divadle, ve filmu i v televizi. Napsala tři romány - Když byl bůh králík, Rok zázraků a Slunečnice.

Tajuplný příběh muže, který svá tajemství odkrývá stránku za stránkou, a vy v napětí čekáte do poslední stránky, abyste odhalili jeho celý smysl. Tohle je kniha s názvem Slunečnice. Je sice tenká, ale skrývá toho tolik, až se budete divit...

Ellis Judd je smutný muž, který zažívá těžké období, ve kterém se vrací do své minulosti a vzpomíná na svou ženu a přítele, se kterým byli nerozluční. Se kterým ho pojí spousta zážitků a zajímavých věcí. Popisuje, jak bylo jejich přátelství pevné a křehké a hlavě důležité. S jeho ženou to byla úžasná trojice, která se navzájem milovala.
Přítel, o kterém je větší část příběhu se jmenuje Michael. Jednoho dne odcestuje, a snaží se žít nový život bez přátel, ale stejně na ně nikdy nezapomene.

Děj je hodně emotivní, střídá se tam smutek, zklamání společně s radostí a nadějí. Místy mi přišlo, že se čtení táhne a přistihla jsem se, že mám chuť přeskočit nějakou tu stránku, ale díky ději jsem si to nedovolila, hlodal ve mě malý červ, že bych mohla přijít o něco velmi důležitého.

"Během směny byl roztržitý a odtažitý a ti, kdo znali jeho minulost, varovali ostatní rychlým pokývnutím nebo mrknutím jeho směrem, které naznačovalo "nechte ho na pokoji, lidi", a dokonce i Billy držel hlavu sklopenou."

Po dlouhé době jsem se setkala s větším písmem, což pro mne bylo osvěžující a dobře se mi Slunečnice četla. Zároveň ale u dialogů chybí uvozovky, neobjevuje se přímá řeč, tudíž jsem se někdy ztrácela, zda jde o myšlenku nebo reálný rozhovor. Bylo pro to pro mne důležité, abych dávala bedlivý pozor a věnovala knize celou svou pozornost. Popis příběhu třech hlavních hrdinů se spisovatelce povedl, myslím si, že pokud byste tento příběh dali komukoliv, kdo se tváří jako necita, tak zjistíte, že v něm kousek srdce je a nezůstane při čtení odtažitý a chladný. Mám dojem, že Slunečnice pohltí všechny její čtenáře.

Pokud máte rádi knihy, nad kterými je třeba přemýšlet a soustředit se, když je čtete, knihy, které jsou v dané chvíli pro vás středem vesmíru, tak rozhodně doporučuji. Ovšem, opravdu pozor, je to velmi emotivní příběh a věřím, že některé ženy dožene k slzám (tudíž povinná výbava musí být po ruce).
A také doporučuji těm, kteří od knihy něco očekávají a nechtějí číst plochý příběh, pro ty, kteří chtějí víc než "jen knihu".

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Slunečnice můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Normálně jiní - Tammy Robinson

Autor: Tammy Robinson
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 336

"Práce ji tu nedrží, ale něco jinýho ano. B. Tohle ale mámě neřeknu. Je to hloupý, ale připadám si zklamaný a trochu zrazený. Myslel jsem si, že mi máma rozumí o něco líp. Představa, že bych se stal policajtem jako otec, mě děsí. Nejen kvůli němu, ale protože to není nic pro mě. Mám vyloženě nekonfliktní povahu."

Pokud ti nezlomí srdce, není to láska... Pro fanoušky románů Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala.
Žádná rodina není ideální. Každá má svoje problémy. Devatenáctiletá Maddy dělí svůj život mezi práci ve fotolabu a péči o svou mladší autistickou sestru B, která vyžaduje celodenní péči. Stará se o ni společně s matkou a je smířená s tím, že už to tak bude napořád. Nemá čas na kamarády, na kluky, na věci, co ostatní v jejím věku běžně dělají. To poslední, na co myslí, je láska. Jenže jí to nevadí. Rodina je přece nejdůležitější...
S tím by ovšem nesouhlasil devatenáctiletý Albert. Jediné, o čem sní, je odjet z domu, od otce, který ho nikdy nepochválí. Albert je podle něj jen břídil a flákač, který nikdy nic nedokáže. Pryč od bratra, který si libuje v urážkách všeho a všech. Jednoho dne se Maddy a Albert potkají a toto setkání jim změní pohled na vše. Albert začne poněkud odtažité, a přitom okouzlující Maddy nadbíhat. Čím více se sbližují, tím více si uvědomují, že na své problémy nejsou sami a že jeden druhému mohou dodat odvahu věci změnit. Albert poprvé v životě poznává, jak silné může být rodinné pouto. Zamilují se do sebe,  ale kromě lásky je čeká ještě jedna těžká zkouška. Jak se s ní vyrovnají?
Novozélandská autorka Tammy Robinsonová se s vtipem a hlubokým porozuměním zamýšlí nad způsobem, jakým dokážeme plnit své sny, nad cenou, kterou jsme za to ochotni zaplatit, a nad sílou lásky, která nám umožňuje najít svou pravou rodinu.

Tammy Robinsonová žije na Novém Zélandě se svým manželem, třemi dětmi a dvěma zvířecími miláčky. Vlastním nákladem vydala sedm románů a v současné době pracuje na dalším.

Je to k neuvěření, co se mnou tato kniha provedla. Neskutečné! Kniha Normálně jiní mě nejen srazila na kolena, donutila brečet a použít všechny čisté papírové kapesníky, ale také mi provedla tu nejhorší věc, která se, knihomolovi jako mi, může stát. Po jejím přečtení se neumím pořádně začíst do žádné další knihy. Už je to pár dní, co jsem tento příběh přečetla na jeden zátah a až dnes, téměř po týdnu, to vypadá na úspěšnou noc s knihou, kterou snad nebudu odkládat. :-)
Autorce se povedl zázrak. Ve zdánlivě obyčejném ději zvládla ztvárnit různé formy lásky, trápení, štěstí, proher, a takovým způsobem dokázala ve mě, jako ve čtenáři, vzbudit emoce, až mi málem tryskaly i ušima. Úžasné!

Říká se, že život je boj a u Maddy to platí doslova. Když netrčí v práci, tak je doma a stará se o svou autistickou sestru. S matkou si musí domlouvat opačné směny, aby B. měla pokaždé některou z nich u sebe. Nechodí na párty, na nákupy, na kávičky. Její život prostě není a nebude růžový. B je sestra. Musí to tak být!
Albert má plán. Našetřit dost peněz, aby mohl vypadnout z domu, potažmo z města a dokonce ze státu. Chodí na brigádu, kde si vydělá nějakou tu korunu a když se dostane domů, získá pouze posměvačné a nepříjemné "kecy" od otce, který se do něj naváží za všechno a všechny. To je jeho hnací motor k tomu, aby vydělal peníze co nejdřív a mohl zmizet...
Jednoho dne se Maddy a Albert potkají. Jejich cesty se střetnou a přímo kosmickou rychlostí se začnou dít události, které ani jeden z nich neočekával. Ovšem, Albert chce odjet z města, Maddy má sestru. Je možné, aby ti dva spolu byli šťastní? Aby měli společnou budoucnost?

"Pokrčím rameny. "Jinak to nejde. Když jsi na takový život zvyklý, ani si neumíš představit, že by věci mohly být jinak. Jasně, že byly chvíle, kdy jsem se litovala nebo jsem měla zlost nebo jsem brečela, protože se mi zdálo, že všichni ostatní jsou tak bezstarostní, že se ohromně baví a já utírám sestře zadek a dávám pozor na to, aby si vzala léky, protože kdyby je vynechala, je velká pravděpodobnost, že by mohla umřít."

Normálně jiní se povedla ve všech směrech. Od obálky, která je skvělá a lákavá až po samotný příběh, který si vezme vaše srdce, pošlape jej a pak vám ho s díky vrátí. Čtení jsem si užila od první stránky, autorka umí zaujmout a navíc píše velmi čtivě. Dá se říct, že jednoduše, ale přitom poutavě. I když tam není žádné napětí, které by vás nutilo číst dál, přesto nebudete chtít knihu odložit. Když totiž autor umí psát, tak vás zajímá i obyčejný příběh dvou lidí, kteří se snaží najít společné řešení pro ně dva.

Někdy musíme v reálném životě někomu nebo něčemu ustoupit, snažit se vyjít s nemožným a to je i v příběhu. Oba hlavní hrdinové musí najít kompromisy a snažit se vycházet si vstříc. Je jasné, že ne vždy to jde a někdy to může mít i katastrofální následky, tak jako v knize.
Rozhodně nelituji, že jsem se do knihy pustila. Ba naopak. Tento příběh se mi vryl hluboko do srdce a stal se srdeční záležitostí.

Kniha je doporučována čtenářům Hvězdy nám nepřály a i když jsem tuto knihu četla hodně dávno, tak si vzpomínám na pocity, které jsem při čtení měla a zdaleka nedosahují toho, co jsem cítila tady. Možná je to tím, že jsem o pár let starší a na pár věcí mám jiné názory, možná je to tím, že jsem Maddy a Albertovi věřila každý čin a slovo, možná je to tím, že některé situace znám z vlastního života, ale Normálně jiní jsou lepší než Hvězdy, tento příběh je překonal na celé čáře!

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Normálně jiní můžete také zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Ono samo se to... - Kristina Hlaváčková

Autor: Kristina Hlaváčková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 153

"Já a má drahá polovička jsme zářným příkladem "neplánovanosti". Svatba kamaráda. Z našeho pohledu se moc nepovedla. Z nudy a zoufalství jsme se začali bavit tím, že jsme vymýšleli, jak bychom to my udělali jinak. Než jsem se nadála, můj drahoušek zahlásil: "Já se chci ženit v pátek 13. To je můj šťastný den." Se smíchem jsem vzala do ruky telefon s kalendářem a našla nejbližší pátek třináctého. Shodou okolností příští rok jediný."

Vážně nejsem žádné střevo. Jsem skutečný magnet na maléry. Vlastně jsem obvykle jen nezúčastněný pozorovatel jaksi ve středu dění. Ale nemůžu za to. Vážně. Ono samo se to... Většinou. No uznejte, můžu snad za to, že mi samovolně vybuchují dýně, medvědi mi lezou do stanu, lepí se na mě zvířátka všeho druhu a různého počtu nohou?
Se speciálním talentem na mužské jsem se narodila. Romantiku zvládám s neodolatelným kouzlem nešikovného klauna v obrovských botách. Na poli milostných vztahů úspěšně válčím, ale i prohrávám. Nejen vesmír si ze mě utahuje. Tak proč se s ním nezasmát?

Kristina Hlaváčková strávila část svého dětství s rodiči v Nigérii. První školní léta tak střídavě navštěvovala základní školu v Čechách a výběrovou americkou školu v Nigérii. Byla přijata ke studiu na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, ale vzhledem k technickému zaměření celé rodiny nakonec vystudovala Gymnázium Arabská.
Přesto, že pochází z architektonické rodiny, projevovala vždy spíše humanitní, nikoliv technické sklony. V roce 1997 získala výběrové stipendium a strávila rok na střední škole v Minnesotě, kde oznala jednu ze svých životních lásek - keramiku, a poprvé odmaturovala. Druhou maturitu absolvovala v Čechách. V roce 2008 složila překladatelskou státní zkoušku z angličtiny a překlady jsou velkou, i když zdaleka ne jedinou, součástí její profesní kariéry.
Do světa literatury vstoupila jako autorka úspěšné fantasy trilogie Dračí oči. Překládala titulky seriálů pro MTV, texty pro prestižní čínský architektonický časopis, jako překladatelka spolupracuje s ČVUT.  Studium na Karlově univerzitě dokončila při zaměstnání a v současnosti pracuje jako Office Manager v architektonické firmě.

Do knihy s názvem Ono samo se to... jsem se pustila proto, že jsem od autorky četla V podsvětí - Artefakt (recenze zde), ze které jsem byla nadšená. Neváhala jsem a otevřela útlou knížku, kde by se měly nacházet praštěné historky, u kterých budu slzet smíchy...
Že bych slzela smíchy, to se tedy říci nedá. Je pravdou, že u některých částí jsem se pousmála, ale asi tak polovina textu na mne působila dost nuceně. Jako by se autorka snažila být za každou cenu vtipná, ale někdy to tlačení na pilu bylo na škodu.

Kniha obsahuje několik, přesněji tedy 31 krátkých historek. Vždy v nich autorka popisuje klasické životní situace, se kterými se můžeme potýkat já i vy. Jsou to všední chvíle, které se ovšem někdy můžou vymknout kontrole. Jako například v knize kapitola nazvaná Autoškola, v tom jsem s autorkou naprosto soucítila. :-)
A třeba u historky s názvem Lovec Pampalini I. jsem se naprosto do autorky vžila, já měla podobnou historku, jen ne se srnkou, ale s kozou. No fakt! Šli jsme s partnerem a našim synem na výšlap na Javorník. V polovině cesty jsem už měla jazyk na vestě (3,5km do kopce plného kořenů a kamení - to jako vážně?!), chlap byl i s malým a psem daleko přede mnou a zpoza keřů naproti mě se vynořila malá, černá koza. K-O-Z-A! Jsem přemýšlela, jestli už nemám z námahy halucinace, ale když jsem došla na rozcestí, kde na mě čekal partner a při pohledu na můj vyděšený obličej řekl, že ano, že taky viděl kozu, oddechla jsem si a šli jsme dál... Možná jsem vám teď prozradila lehce pointu příběhu od autorky, ale musela jsem... :-)

V knize najdete ilustrace, které má na svědomí Veronika Marie Černá a musím říci, že jsou povedené. Jen třeba nevím, proč otec hlavní hrdinky je znázorněn jako kocour, ale to přejdu. Jinak jsou skoro všechny ilustrace odpovídající příběhu a je jich docela dost, takže rozhodně je to příjemné zpestření čtení.

"Vzdala jsem to po roce a půl příliš častého spolubydlení s přenosným sušákem, usilovného uhánění několika mužských příbuzných a poslouchání planých slibů. Zkrátím to. Bosá, nic neklouže míň než holá chodidla, jsem si vylezla obkročmo na hrany vany. Při mé výšce to rozhodně není poloha s nohama u sebe. Znamenalo to, že jsem vruty měla sice nad hlavou, ale alespoň jsem na ně se šroubovákem dosáhla. Tak nějak. Jen jsem se proti nim skoro nemohla zapřít."

Já měla, aspoň dle anotace, jiné očekávání. Doufala jsem, že v knize bude jeden příběh, který bude vtipně napsán, něco jako Deník Bridget Jonesové. Prostě budu číst o hlavní hrdince, které padá všechno na hlavu a ona s tím bojuje. Bohužel, dostala jsem krátké historky, kdy mě některé doslova vytáčely a přišly mi spíše trapné, než vtipné.

Mám pocit, jako by v dnešní době byl trend psát takovéto knihy. Krátké texty, historky, které mají "útočit" na určitou sortu lidí. Na ty, kteří nehledají příběh, ale chtějí se jen tak pobavit. Vzpomenu třeba Dítě školkou povinné od M. M. Cabicara nebo Deník facebookové matky či Ze života blbky. Ono to asi jednou, dvakrát je super, ale když je toho víc, stává se z toho průměrné čtení...

Není to ten typ knih, které vyhledávám, ale vím, komu bych to doporučila. Řekla bych, že je to pro ženy, které nemají na nic čas, pro ty, kterým se nic a nikdy nedaří. Když si tuto knihu budete po pár minutách denně pročítat, třeba si řeknete, že na tom tak špatně nejste a ještě se pobavíte.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a pokud uvažujete o koupit, tak Ono samo se to...

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan