Příběh malého Andělína - David Almond

Autor: David Almond
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 220
Ilustrace: Alex T. Smith

"Takže," zeptá se znenadání profesor Zápuch, "může mi někdo dát příklad souvětí s nějakou správnou a zajímavou podřadicí spojkou?"

Přihlásí se Jeník Fuks.

"Sí, seňor!" houkne.

Profesor Zápuch sebou trhne.

"Proč mluvíš španělsky, hochu?" štěkne na něj.

Jeník přiloží ruku na znak na svém barcelonském dresu.

"Protože jsem Lionel Messi, seňor!" oznámí."

Bert jezdí s autobusem, jeho žena Betynka je školní kuchařka. A těmhle dvěma přibude na stará kolena do domácnosti andílek. Dají mu jméno Andělín. To si jednou Bert takhle šoféruje a andílka najde v náprsní kapse. Bertovým a Betynčiným přátelům připadá rozkošný. Páťákům Nele, Jeníkovi a Alici zrovna tak. Andělín je učiněný zázrak!
Jiní ovšem tak nadšení nejsou. Třeba výkonná ředitelka Krtková. Nebo profesor Zápuch. Ani tajemný číman v černém, který se vydává za školního inspektora. A pak je tu hromotluk Béďa Buchar - ten Andělínovi vyloženě nemůže přijít na jméno. A vypadá to, že jde andílkovi po krku...

Kniha Příběh malého Andělína byl u nás doma jasnou volbou, protože můj syn je "nakažen" babičkou, která andělíčky miluje a proto volba padla na tento dětský příběh. Když jsme jej začali s malým po večerech číst, byla to sranda pro něj i pro mě.

Andělín se totiž, z ničeho nic, objeví v náprsní kapse řidiče autobusu Berta. Ten jej vezme domů, kde si ho do parády převezme Betynka, jeho žena. Chovají se k němu jako k synovi. Betynka jej dokonce vezme do kostela, aby se podíval na ostatní anděly, ale s Andělínem to nic nedělá. Po pár kapitolách dokonce ukáže, že umí nejen mluvit, ale také psát a létat. Postupem času se ve všech těchto činnostech zdokonaluje. Ve škole jej mají všichni rádi a musí chodit do hodin, aby z něho vyrostl chytrý kluk. Hrát fotbal a hlavně na postu brankáře umí jako nikdo jiný.
Jenže je tady i pár lidí, kteří pro něj mají připravený jiný osud - dokonce jej chtějí zpeněžit. Malý anděl! To přece nejde, aby jen tak někde žil, musí přece z něho něco mít. A tak začíná dobrodružství, jak pro Andělína, tak i jeho kamarády za "svobodou" a klidným domovem.

Tak nejdříve k překladu. Ony to děti ještě asi nepochopí, ale když bude tento příběh číst dospělý, právě svým dětem, věřím, že si užije jména různých hrdinů a jejich docela srandovní popis. Takový profesor Zápuch, ten byl téměř skvostný. :-)
Další plusový bod získává Příběh malého Andělína za ilustrace. Jsou sice černobílé, ale skvěle oživují celý děj. Je jich docela dost, téměř na každé dvoustraně, jsou sice malé, ale za to hezky provedené a příjemné. Nejsou to rušivé elementy, ba naopak se malý těšil, co dalšího na něj vykoukne na další straně. Kresby vytvořil Alex T. Smith a povedly se.

Malý Andělín je v příběhu popisován jako maličký andílek s křídly, který miluje sladké, jako je marmeláda a jogurt, za to omáčky a maso, to vůbec nemusí. A přitom roste doslova jako z vody. Ale nápad, který autor tímto uvedl na světlo boží je úžasný, nejen, že "pomohl" jedné dvojici k vysněnému klukovi, ale i přijetí anděla ve škole bylo zářným příkladem, jak se děti k sobě mají chovat a neodsuzovat někoho jen proto, že je "jiný".

"To bude dobrý," chlácholí všechny Jeník. "Jestli ten v bílém je zároveň číman v černém, tak ten nijak nebezpečně nevypadal. Vypadal prostě jako..."

"Jako takový přerostlý trumbera!" doplní Nela.

"Máte pravdu," souhlasí Alice Obiová. "A my jsme..."

"Tým!" skočí jí do řečí Jeník Fuks. "Ten nejlepší! El mejor equipo!"

Kapitoly jsou docela krátké, takže myslím si, že čtení nebude pro děti překážkou. Jen tedy, pokud si děti chtějí číst samy, je to spíše už pro odrostlejší čtenáře. Pro ty malé bude lepší volbou předčítání. I když mi písmo přijde trochu větší než je klasika v knihách, přesto se může jevit text trochu nahuštěně. Já osobně bych to tipla na věk kolem devíti let.

Příběh malého Andělína je pohádkou, která v sobě má hned několik poselství. Myslím si, že děti to hned při prvním čtení neocení nebo jim to nedojde, ale pokud se nad knihou zamyslí později, dojde jim spousta věcí, které se v náznacích odehrávají v ději a dávají nějaké příklady k tomu, jak se chovat. A zrovna v tuto chvíli mě napadá ohledně Kvida, jednoho z negativních hrdinů, rčení - "Lež má krátké nohy". :-)

Jestli hledáte nějakou pohádkovou knihu pro své malé čtenáře, tak možná právě tato bude ideální volbou. Navíc se tak nějak Andělín hodí právě k vánocům, kdy je andělů všude plno, tak proč do toho nejít. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Příběh malého Andělína můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré - Gabriela Futová

Autor: Gabriela Futová
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 135
Ilustrace: Marcela Kupčíková

"Jásepicnu, vylez z té díry, trčí ti pata," oznámila Elvíra, jako by se nechumelilo. "A ty Hlavoděravá, zavři ty dveře. Je tu průvan."

Strašně jsem chtěl vykouknout a podívat se, jak se Hlavaděravá tváří, ale neodvážil jsem se. "Vyleznebotěkopnu, slabota. Zpod skříně ti čouhají vlasy, měl by ses učesat."

Elvíra Moudrá je zelená. Má natahovací uši. A je to učitelka. Ne jen nějaká obyčejná. Je to učitelka v skřítkovské škole. Učí skřítky to, co potřebují k přežití - důkladně se schovat, chodit absolutně potichu, zneviditelnit se, rychle utéct před kočkou, ale hlavně překonat svůj strach. Skřítci se na vlastní kůži učí, co je opravdová hrůza, ale i jak svému strachu nepodlehnout a ochránit sebe i ostatní v nebezpečných situacích. Vždyť strach má velké oči. A co je nejdůležitější pro takového skřítka? No přece umět se co nejdokonaleji skrýt! A nenechat se sežrat kočkou, samozřejmě...

Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Pochází z Prešova, kde působí jako knihovnice v Knižnici P. O. Hviezdoslava.
Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě v Bratislavě. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.

Máte doma malé děti, které mají rády skřítky? Nebo máte snad doma dokonce skřítka, svého osobního? Pokud ano, tak tato kniha bude tím správným řešením, jak se naučit o něj postarat, jak ho vychovat, aby neškodil, ale naopak aby pomáhal. Poutavým, vtipným vyprávěním vás autorka zavede do říše skřítků, kteří jsou úplně jako malé děti. Neposední a zvědaví.

Skřítek Panejo se ocitne ve škole, které velí Elvíra Moudrá. Je celá zelená a má natahovací uši. Nejdřív jde z ní strach, ale záhy pochopí, že je tu pro jeho dobro. Navíc se s ním ocitnou na stejném místě další skřítci, Auvajka, Vyleznebotěkopnu, Pozor a jiní. Že si říkáte, kde ty jména vzali? To si musíte přečíst, to vám neprozradím.
Ale řeknu vám, že škola, kde se všichni ocitnou, není obyčejná, taková jakou známe z vyprávění. Tady se totiž skřítkové učí jiné věci, než počítání a čtení. Zde se naučí praktické věci, jak chodit úplně potichu, aby je lidé neslyšeli, jak se zneviditelnit, aby je lidé neviděli a jak rychle utíkat, aby je kočka nesežrala... Jak se to budou učit vám zase neřeknu, zase si to musíte přečíst. Ale věřte mi, stojí to za to.

Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré je příběh, který zabaví dětské čtenáře. Je to příběh, který je napínavý a pro některé děti může být i lehce strašidelný.
Celá kniha je vytištěna na tvrdém papíru, takže stránky se tak rychle neopotřebují. Písmo je o něco málo větší, než tomu bývá u klasických knih a ilustrací, které dodala Marcela Kupčíková, je tak akorát. Hlavně jsou krásně barevné, což je velké plus.

"V tu chvíli bych byl nejraději myškou v díře. Zalezl bych až do úplné tmy, aby mě Elvíra neviděla. A nejlepší by bylo, kdyby mě nespatřila už nikdy. Protože jedině tak bych se vyhnul skákání skrz něco tak nebezpečného. Elvíra nás skutečně nechala skákat celý den. Nebylo to snadné. Obruč se zavírala a otevírala nepravidelně. Jednou jakoby zívala, jindy cenila zuby. Potom se chvíli nehýbala, ajkoby spala. A když to nikdo nečekal, zničehonic se zase rozevřela. První se zranila Auvajka."

Na knížce Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré nejvíce oceňuji nápad. Líbí se mi představa, že v každé domácnosti může vzniknout nějaký skřítek a ještě více se mi zamlouvalo dumat nad tím, jak by se jmenoval ten u nás. Protože jména všech skřítků vznikají z různých momentů běžného života, bylo fajn přemýšlet, co by se u mě doma muselo stát, abychom měli vlastního skřítka, i když bychom s největší pravděpodobností o něm nevěděli.


Autorka příběh nepsala na kapitoly, ale samotný děj a život skřítků ve škole prokládala jednou pohádkou pro skřítky, kterou jim Elvíra četla na dobrou noc, jindy příhodou, kterou Elvíra skřítkům vyprávěla co by odstrašující příklad.
Myslím si, že tato kniha je ideální pro čtenáře od osmi, devíti let, kteří si dokáží už nějakou stránku přečíst sami. Bude dobrá i na předčítání, třeba na dobrou noc, ale tím, že zde nejsou kapitoly, počítejte, že to nebude pětiminutová záležitost, ale děti se můžou zaposlouchat a vy můžete dočíst příběh klidně úplně celý.

Je to jedna z těch knih, kterou si dokážu představit jako zfilmovanou, animovanou pohádku. Nevím konkrétně ten důvod, který mne k tomu vede, ale možná je to z důvodu, že vše je v knize jednoduché a lehce pochopitelné, a i když se jedná o pohádku se skřítky, nedějí se tam žádné abnormálně nadpřirozené věci. Jen Elvíra a její uši, což by pro filmaře nebyl žádný problém. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Skřípouni - Tom Fletcher

Autor: Tom Fletcher
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 352

"Kuba Žábroun zase vypustil do veřejného bazénu tři žraloky a myslel, že to bude základ pro jeho malý mořský svět. Bohužel se o žralocích nezmínil dětem, které zrovna v té době v bazénu byly. Budiž jim země lehká."

Slýcháte v noci podivné skřípání? Pátrali jste po tom, co ho způsobuje? Nenapadlo vás, že třeba cosi vyčkává ve stínu pod postelí a skrývá se před vašimi zraky, aby...
Jednoho rána Lucka Vykydalová zjistí, že všichni dospěláci zmizeli. Zkrátka jsou fuč. V Lucčině městečku zavládne chaos - děti se začnou chovat jako puštěné ze řetězu. Pro většinu z nich je to ráj na zemi, ale Lucce, a možná i někomu dalšímu, se to nelíbí. Lucka je odhodlaná přijít na to, co se to v Závanovicích děje! Před nedávnem totiž přišla stejným způsobem o tátu a ani v nejmenším nestojí o to přijít taky o mámu. A v jejím odhodlání ji nic a nikdo nemůže zastavit... Teda až na skřípouny... Možná...

Tom Fletcher je jedním z nejprodávanějších britských autorů knih pro ději - je spoluautorem knihy Dinosaur That Pooped, které se v Británii prodalo více než milión výtisků. Vedle toho je oceňovaným textařem, hvězdou YouTube, otcem a členem hudební skupiny McFly.

Když jsem opět s malým hledala knihu, u které budeme večer usínat, sám synátor ukázal na Skřípouny. Věřím, že to bylo hlavně proto, že obálka je krásná a září už z dálky. Zlaté odlesky jej zaujaly na poprvé a Skřípouni se stali našimi společníky na tři dny.

Lucka Vykydalová, hlavní hrdinka celého příběhu, se jednoho dne probudí a zjistí, že její maminka zmizela. Je to nepředstavitelné, zvlášť po tom, co tatínek zmizel ještě dříve a tím pádem je najednou úplně sama na celém světě. Když ale vyjde ven z domu, není zdaleka jediná, kdo je bez rodičů a všechny děti, v celých Závanovicích jakoby zdivočely. Bez dohledu rodičů dělají neskutečné špatnosti, všude je nepořádek, nikdo po sobě nic neuklidí... Jen Lucka a její kamarád Mirek tak nějak tuší, že se nemůžou utrhnout ze řetězu, že nalezení rodičů bude záviset na nich. Hlavně tedy na Lucce. Podaří se Lucce najít maminku a vůbec všechny dospělé? Kdo jsou Skřípouni? A proč je o nich celá kniha, když hlavní hrdinka je Lucka? A důležitá otázka, kdo žije pod postelí? A je i pod vaší?
Musím říct, že Skřípouni jsou docela fajn. Jediné, co mě trochu mrzelo byl fakt, že celý příběh se rozvíjí pomalu, a na konci je všechno hrozně rychlé. Ale to byla snad jediná chyba, kterou jsem objevila. Jinak má autor vše promyšlené do detailu a mluva Skřípounů stojí fakt za to. I nápad samotné Tuonely a toho, kde se nachází, se mi velmi líbilo. Můj syn zase velmi ocenil ilustrace, kterých není málo, ale ani moc. Tak akorát. Písmo je vcelku normální, ale ve chvílích, kdy dochází v příběhu k nějakému zvratu nebo důležité akci, i font písma se mění a někdy je skoro přes půl stránky, jen aby dětským čtenářům bylo jasné, že tohle bude mít děsivé pokračování.

"Kůži měli černou jako melasa a ulepeně vlhkou jako odpudivé tělo slimáka. Ušiska, protkaná žilkami, připomínala nahnilé listy zelí. Také měli dlouhé špičaté pařáty, které cvakaly, když jako na pavoučích nožkách přebíhali po podlaze. Každý za sebou ještě táhl dlouhý hnusný ocas, který vypadal jako černá slupka nahnilého banánu."

Další věc, která mne zaujala, je samotný způsob vyprávění. Autor totiž ke čtenářům promlouvá, před každou kapitolou je malý odstavec, kde se ptá dětí (čtenářů), jestli třeba nechtějí jít na záchod, protože bude následovat strašidelná scéna, jestli si jsou jistí, že budou pokračovat ve čtení a jestli to zvládnou. Příjemné zpestření a zasmála jsem se nad tím, jak autor vyřešil kapitolu číslo třináct! To vás zaručeně pobaví. :-)

Kniha Skřípouni je určena dětem, které mají pro strach uděláno. Protože ve chvíli, kdy ji dáte přečíst svým ratolestem, které se bojí příšer pod postelí, tak věřte, že už se toho nezbaví. :-) Skřípouni jsou sice z Tuonely, ale vylézají východem do lidského světa právě z pod postýlek dětí. A teprve potom se začínají dít šílené věci. Ale pokud se děti budou bát, není nic jednoduššího, než se držet pokynů, co dělat, aby se Skřípouni neobjevili a všichni budou v pohodě. Dokážu si přestavit, že děti, které tenhle příběh budou vnímat, se budou trochu bát, ale také budou fandit Lucince v tom, aby našla nejen maminku, ale také všechny ostatní rodiče a Závanovice byly zase stejné jako před tou osudnou nocí...

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Skřípouni můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Knihy džunglí - Rudyard Kipling

Autor: Rudyard Kipling
Ilustrace: Adolf Born
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 409

"Mohutný Šér Chán střídá loviště. Prozradil mi, že příští měsíc bude lovit tady v pahorkatině."

Tygr Šér Chán bydlel dvacet mil dál poblíž řeky Vaingangy.

"Vždyť na to nemá právo!" utrhl se zlostně táta Vlk. "Podle zákona džungle nemá právo stěhovat se jinam, dokud to předem neoznámí. Vyplaší nám zvěř na deset mil kolem a já - já abych lovil za dva." "Však mu matka pro nic za nic neříkala Langrá (Chromec)," pronesla klidně máma Vlčice. "Od narození je na jednu nohu chromý. Proto taky zabíjí jenom dobytek. Vesničané od Vaingangy se na něho zlobí a teď nám přijde rozzlobit ještě naše vesničany. Široko daleko budou po něm v džungli slídit, a my abychom pak i s dětmi utíkali před zapálenou trávou. Moc jsme za to Šér Chánovi vděčni."

Nejznámější příběhy Knih džunglí vyprávějí o chlapci Mauglím, kterého z jeho vesnice unesl lidožravý tygr. Vlčí smečka ho zachránila, vychovala a vštípila mu znalost zákona džungle. Ten je mimo jiné i souborem mravních hodnot a kritérií, které by současnému dětskému čtenáři mohly (vedle dobrodružství, jež s Mauglím a dalšími postavami - pardálem Baghírou, medvědem Bálúem či hadem Káem - prožije) pomoci orientovat se ve světě plném zmatků. Ostatně i Mauglí mohl dospět a přežít jen díky znalosti zákona a jeho respektování. Přestože od doby, kdy byly příběhy z indické džungle poprvé vydány, uplynulo více než sto let, je tento zvířecí epos stále čtenářsky atraktivní.
Knihu doplňují působivé ilustrace Adolfa Borna, jež dokreslují a odhalují skryté nebo jen naznačené významy literární předlohy.

Jako malá holka jsem Mauglího a jeho příběhy měla snad ve všech podobách. Od komiksů, přes obrázkové knížky s velkým písmem až po "dospělejší" verze. Proto jsem moc ráda, že se teď můžu pyšnit tímto úlovkem, zvlášť když o ilustrace se postaral můj oblíbený, nejoblíbenější kreslíř, Adolf Born.
Jelikož tato kniha patřila, a mám pocit, že stále patří mezi povinnou četbu, tak se o příběhu nebudu nijak rozepisovat, navíc si myslím, že v tomto případě je to bezpředmětné a rovnou vám napíšu, co se mi na tomto zpracování líbilo, co si mě získalo.

"Vody je sotva nad paty,

jsme kamarádi, já a ty,

jak na břehu tu sedíce,

toužíme svlažit sanice."

To, co mne na knize zaujalo jako první, a nikoho z vás to nemůže překvapit, je fakt, že ilustrací se ujal odborník na slovo vzatý, pan Adolf Born. Jeho kresby ihned dodaly příběhu trochu více šťávy, některé jeho podání určitých chvílí v ději jsou samotným zjemněním nebo naopak přiostřením situace, ve které se Mauglí či někdo jiný z příběhů v této knize nachází.

Další, co mi velmi imponovalo je překlad a samotný styl, jak je kniha napsána. Je to nádherná, spisovná čeština, která navíc lahodí uchu. Není to psáno ve verších, ale místy jsem měla pocit, jako by se o to překladatel snažil, i když to neudělal. Bylo to jako pohlazení. I přesto, že jsem například četla o chvíli, kdy se Šér Chán snažil zabít Mauglího, cítila jsem zvláštní, vnitřní klid. Jako by mne překlad ukolébavával ke klidu a sliboval, že vše dobře dopadne.

"Západ slunce zlatí vodu,

dívka ubírá se k brodu,

bílou rukou vlnky čeří,

spěchá, než se zšeří."

Příběhy z indického pralesa pro mne byly, jsou a budou něčím, co se mnou roste od dětství. Tak, jak jsem to milovala kdysi, miluju to i dnes.  A když jsem dostala možnost vlastnit další kousek Knihy džunglí, neváhala jsem ani minutu. I kdybych vrátila čas, rozhodnu se znovu stejně. Protože díky aktuálnímu zpracování je tato kniha ještě více cennější, alespoň pro mou osobu.

Mám takový pocit, že knihu jako takovou nemusím nikomu doporučovat, každý čtenář má minimálně malou povědomost, o čem a pro koho příběh je. Ale co vám ráda doporučím, tak je přímo toto vydání. Je úžasně propracované, ilustrace jsou dokonalé, překlad je špičkový a já jsem maximálně spokojená. :-)

Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za zaslání recenzního výtisku.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Můj brácha je superhrdina - David Solomons

Autor: David Solomons
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 305

"Pravda byla ovšem taková, že se mi nechtělo ve tmě šplhat dolů po provazovém žebříku. Už vylézt předtím nahoru bylo dost těžké. Nejde o to, že bych byl úplné nemehlo nebo tak něco, ale berte to asi tak - na olympijských stupních vítězů mě hned tak neuvidíte. Trpím závratí a mám srandovně tvarované nohy, takže musím nosit takové speciální vymyšlenosti, kterým se říká "ortopedické pomůcky". Když mi máma prvně řekla, že budu mít něco takového, byl jsem nadšený. Měl jsem pocit, že to zní jako nějaká úžasná výzbroj pro supervojáky - jenže potom ortopedické pomůcky přišly a ukázalo se, že spíš než robotický exoskelet připomínají ohebné vložky do bot. Nebyl to tehdy zvlášť šťastný čtvrtek."

Lukovi je jedenáct let a miluje komiksy. Zrovna sedí se svým bratrem Zackem v bunkru na stromě a čte si, jenže se mu chce čurat, a tak si musí odskočit domů na záchod. Když se vrátí, zjistí, že mezitím přelétla kosmická loď, jeho nudný starší bratr, který v životě nepřečetl jediný komiks, získal superschopnosti a má zachránit ne jeden, ale hned dva vesmíry! Luke je pochopitelně patřičně naštvaný - je mu ovšem jasné, že Zack potřebuje někoho, kdo by dohlédl, aby vesmíry zachránil správně. Vždyť to pako ani nemá superhrdinský kostým!

David Solomons je dlouholetý autor scénářů. Můj brácha je superhrdina je jeho první příběh pro děti. Narodil se v Glasgowě a žije v Dorsetu se svou ženou, spisovatelkou Natashou Solomonsovou. Má jednoho syna.

Dva bráchové, Luke a Zack sedí ve svém domku na stromě. Luke, velký milovník komiksů a superhrdinů musí čurat. Zack, šprt, který si k psaní domácích úkolů obléká školní košili, aby si navodil atmosféru, tam zůstane. Když se Luke vrátí, zjistí, že Zacka mezitím navštívil mimozemšťan, který mu dal superschopnosti. A Luke je naštvaný, kdyby nešel čurat, mohl být superhrdinou on. Každopádně se aspoň stává něčím jako pravou rukou svého bratra. Vymýšlí mu oblečení, přezdívku, znak a vůbec všechno, co správný superhrdina potřebuje. Zažívají spolu ty správná hrdinství a netrpělivě očekávají příchod Nemesis, o které nic neví, jen to, že ji jednou budou musel čelit.

Kniha je určena dětem, tady bych se přikláněla ke klukům-čtenářům, od osmi let. Já osobně si myslím, že tuto docela tlusťoučkou knihu si užijí kluci od deseti, možná jedenácti let. Jediné ilustrace, které se v knize objevují, jsou pouze malé na začátku každé kapitoly. Písmo i řádkování je sice o něco větší, než v dospěláckých knihách, ale rozhodně ne o moc.

"Brácha nasadil tajemný výraz. "Kdybych ti to prozradil, musel bych tě zlíbat," řekl a zrudl. "Zabít! Chtěl jsem říct zabít. Ne...tamto. Musel bych tě v každém případě zabít. Zabít zabít zabít. Jo. To je ono."

Dá se říct, že děj je svižný a vtipný. Jasně, humor je to pro mladší čtenáře, já jako dospělák, jsem se spíše potutelně usmála (sem tam) a musím říct, že některé věci byly pro mne předvídatelné. Takže tuto knihu doporučuji opravdu těm, kterým je určena.

Každopádně to není žádný složitý příběh a pokud se kluci (třeba i holky) do čtení pustí, tak si užijí milý děj, kdy dva malí bráchové zachraňují celý svět. Navíc se mi líbilo, že i přes prvotní pocit nevraživosti mezi bráchy, se díky jednomu mužíčkovi z jiné dimenze, z nich stane nerozlučná dvojka.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Kostka smrti - Kenneth Bøgh Andersen

Autor: Kenneth Bøgh Andersen
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2017
Počet stran: 320

"Srdce mu už jen nebušilo, ale cválalo jako o závod. Filip se naklonil a pohlédl do baňky ležící blíž k němu. Bílý písek za sklem se zvířil a proměnil se v....

... temnu bouři. Vítr se prohání po nebi, které burácí a trhá se, když ho protínají blesky."

Lucifer sice Filipa na znamení díků propustil ze svých služeb, chlapcovy vzpomínky na dobu, kdy byl jeho učněm, jsou však stále živé. Navíc se mu po přátelích z Pekla docela stýská. Nečekaně dostává možnost se mezi ně vrátit. Jeho pomoc totiž tentokrát potřebuje sám Smrtka. Filip v jeho sklepení učiní hrůzný objev a uzavře s mužem s kosou zoufalou dohodu. Naštěstí je tu i Satina a společnými silami se oba přátelé pouštějí do pátrání po neznámém zloději, který vystavil podsvětí i lidské pokolení riziku strašlivé pohromy.

Filip se podruhé za svůj život ocitá v pekle. Ale tentokrát má snad ještě větší závazek, než předtím, protože pokud selže, dotkne se to celého světa. Ne jen samotného pekla. Díky předešlé návštěvě už ví, jak se v některých situacích chovat, má tam přátele a zjistí, že se na některé obzvláště těší. Jen ten úkol... Najít kostku... Do toho se vynořuje ještě něco, co při první návštěvě vypustil z hlavy a nyní mu hrozí, že by se zpátky na svět dostat nemusel... Zvládnout všechno bez úhony vůbec není jednoduché, ba přímo nemožné...

Moc jsem se na druhý díl těšila a musím říct, že těšení se vyplatilo!
Možná si teď někdo z vás pomyslí, co mám na těch pohádkách, ale tohle není obyčejná pohádka o čertech v pekle. Tohle je příběh, který je napsán nejen pro děti. Jakožto dospělý čtenář jsem u vytržení, jakým způsobem se autor opět toho zhostil. Hlavní hrdina je znovu velmi sympatický, Satina, která ho tentokrát doprovází celým dějem se stává velmi důležitou osobou a mučení a tresty odsouzenců jsou snad ještě více detailněji popsány (fuj! Nechci skončit v pekle!) :-) Autorova fantazie se opět vyznamenala. A věřte mi, nejen do Pekla, ale ani do Očistce nechcete... :-)

Díky tomu, že mám přečten první díl (recenze zde) a vím, co všechno v Pekle můžu očekávat, jsem okamžitě věděla, co se děje a nedivila se. Vzala jsem na vědomí nastávající situace a jen čekala, jak z nich Filip vybruslí, někdy sám, jindy s pomocí. Dokonce i Lucifax se sem tam zapojil. Lucifer jej už nestahuje z kůže tak často. :-)
Líbilo se mi, že se autor v prvním díle zaměřil více na Lucifera a teď to bylo o někom jiném. Podívala jsem se na zoubek Smrtce Mortimerovi. Zjistila jsem nějaké informace i o Vitě, které jsem vůbec netušila, a jakmile jsem se dočetla, kdo stojí za ukradením kostky a proč, tak mi bylo jasné, že tato série má pokračování. Hned jsem koukla na Goodreads, kde je uvedeno, že je momentálně šest dílů a já doufám a tajně si přeji, ať pokračuje série i u nás. Je naprosto skvělá!

"V tom kolem projede auto. Je černé a za volantem sedí... To však Filip nevidí. Skrývá tvář v dlaních a mezi prsty mu protékají slzy. Jako by mu někdo probodl srdce nožem. Když znovu zvedne hlavu, je ulice pryč. Teď stojí v koupelně, v níž je ještě tepleji než v lese, ještě tepleji než na ulici."

Kapitoly jsou krátké, aby se to mladším čtenářům dobře četlo, ale stejně je to celkem jedno. Protože příběh je napsán tak čtivě a zajímavě, že sami nechcete přestat číst. Nejde to odložit. Navíc, celá situace se stále více a více zamotává a ty špatné odhalíte až opravdu ke konci knihy. Když jsem si řekla, že už mě nic nemůže šokovat, autor na mě vytáhl další "bombu". Tudíž mi na posledních asi dvaceti stránkách spadla čelist a říkala si, jak je to úžasně vymyšleno.

Když to celkově shrnu, troufám si říct, že druhý díl je ještě lepší než první. Více zapeklitější, navíc se mi líbilo, že informace, které jsem získala při čtení Luciferova učně, mi teď, ve druhém díle, dávaly ještě větší souvislosti a já se přistihla, jak si díky tomu všemu vybavuji děj jedničky jako bych ji četla před týdnem a ne před půl rokem. U některých knih, kdy se pouštím do druhého dílu, si musím první osvěžit, ale to neplatí pro tuto sérii. Tady ladně vplujete do děje a nemáte pocit, že byste něco zapomněli, nebo nějak tápali.

Rozhodně ke čtení doporučím. Oblíbila jsem si Peklo, oblíbila jsem si všechny postavy, dokonce i zlosyny, protože ne všechno je bílé a černé. A obzvlášť to platí pro pekelníky.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Operace Ořech a jiné dědkoviny - Andrea Gregušová

Autor: Andrea Gregušová
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 112
Rok vydání: 2017
Ilustrace: Alena Wagnerová

"Připravit se, pozor, teď! Všechny hrušky vpřed!"

Pánská prázdninová jízda v podání dvou bratrů a tří dědečků je zárukou skvělé zábavy! Zatímco se babička balí do lázní, bráškové Ivan a Ondřej se chystají do Hrušan k dědečkům. Lépe řečeno k dědouškovi, dědočkovi a dědnožkovi. I když dědouško skoro neslyší, dědočko má velmi silné dioptrie a je skoro slepý, dědnožka je na vozíčku, protože nemá nohy, prázdniny s nimi jsou jedna lumpárna za druhou. A tohle léto bylo mimořádné, třebaže začalo velkým zklamáním...

Báječná, milá, veselá a také napínavá knížka, to je Operace Ořech a jiné dědkoviny. S Ivanem a jeho bráchou Ondrou prožijete nezapomenutelné prázdniny v Hrušanech u babičky a dědečků. Autorka dokázala vymyslet postavy tak, že už jen svým popisem byly vtipné, když se přidala Uršula, sousedka, která raději chodí na latrínu, aby mohla odposlouchávat sousedy, než na klasický splachovací záchod, věděla jsem, že se budu bavit.

Kniha obsahuje několik dobrodružství, které bráchové, společně se svými dědy zažívají, jako například samotnou Operaci Ořech, která je už zmiňovaná v názvu, taky třeba závod Formule 1 nebo přípravy na pouť. Mě osobně se nejvíce líbila ta část, kdy seděli všichni u jednoho stolu a vyprávěli si strašidelnou historku a v tu chvíli se za oknem objevil obličej osvícený baterkou. (První obrazová ukázka). To bylo hodně dobré! :-)

                                                            zdroj Slovart

Celý příběh je psán s laskavým humorem. Věřím, že čtenáři si stránky užijí a budou se nejenom smát, ale taky s napětím čekat na další dobrodružství, které se na ně chystá v dalších kapitolách. Musím přiznat, že jsem četla jedno povídání za druhým a nepřestala, dokud jsem nedošla na konec. Styl psaní autorky mi totiž sedl a díky tomu, jak vše popisovala, jsem si uměla cokoliv živě představit. I ty motokáry, i tu latrínu nebo myšku Mišku. :-)

Pokud nevíte, co koupit mladším čtenářům, cca od deseti let, tak Operace Ořech je ideální. Písmo je větší, ilustrace jsou krásné a výstižné. Musím zmínit jednu stránku (vlastně dvě), kdy bráchové natírají plot zelenou barvou a jsou celí od ní umazaní (zelené tečky jsou po celé stránce - i přes písmo) a to se mi líbilo. :-)

                                                         zdroj Slovart

S radostí můžu tuto knihu doporučit dál všem mladším čtenářům, kteří si bráchy, Ivana s Ondrou a jejich kamarádku Klanku určitě oblíbí. Ptáte se proč Klanka? Neprozradím, to je tajemství ukryté v knize. :-)
Bylo příjemné zjištění, že autorka se snažila do příběhů dát i lehké ponaučení, ale rozhodně nic nelámala přes koleno. Takže z každé stránky na vás nekřičí něco na způsob: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" nebo "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá" a podobně. Některé lumpárny klukům prošly a to bylo na tom skvělé, protože v realitě, v naší době, taky dětem projde spousta klukovin, tak proč ne tady? :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Pohádky bratří Grimmů - Wilhelm Karl Grimm, Jacob Ludwig Carl Grimm

Autor: Wilhelm Karl Grimm, Jacob Ludwig Carl Grimm
Nakladatelství: Slovart/Brio
Rok vydání: 2017
Počet stran: 545

"Co mi to tak chrastí v břiše?

Břicho, buď zas chvilku tiše.

Místo kůzlátek, já hňup,

kamení jsem asi slup."

Jacob Grimm a Wilhelm Grimm pomáhali v 19. století lidovým příběhům, které šířili doboví vypravěči, stát se součástí německého písemnictví. Tento pozoruhodný soubor padesáti pohádek sestavili a upravili pro děti ze svého bohatého díla sami bratři Grimmové. Najdete zde mnoho známých i méně známých pohádek, které inspirovaly také české pohádkáře. Ve výběru nechybí Jeníček a Mařenka, Popelka, Sedm havranů, Brémští muzikanti, Šípková Růženka... Pohádku Král Drozdibrad znají české děti z klasické filmové verze jako Pyšnou princeznu, další oblíbená filmová pohádka O princezně se zlatou hvězdou na čele se v knize jmenuje Srstnatka. Pohádkové příběhy doprovodil svými poetickými i humornými ilustracemi Adolf Born.

Jacob Grimm (1785-1863)
Wilhelm Grimm (1786-1859)
Vystudovali práva, záhy se však začali věnovat jazykovědě a sběru literárních památek. Pomáhali lidovým příběhům, které šířili doboví vypravěči, stát se součástí německého písemnictví. V širokém rozsahu zachytili ústní tradici, jejímž středobodem není svět kálů a zámků, nýbrž prostý svět venkovského lidu. Svět, v němž nebývá nejvyšší odměnou moc a bohatství, ale skromné štěstí obyčejného člověka. V úvody knihy o tom říkají: "Naším záměrem je, aby sama poezie, jež je v pohádkách tak živá a všudypřítomná, dokázala na čtenáře zapůsobit a těšila je, pokud potěšit může, a aby kniha posloužila i k výchově."

Adolf Born (1930-2016)
Český malíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník, vyznamenaný řadou cen, ilustroval více než 250 děl české i světové literatury, pracoval na řadě animovaných seriálů, vystavoval po celém světě. V roce 2003 obdržel českou státní medaili Za zásluhy. Adolf Born nejednou mluvil o tom, že ilustrace vždy stavěl ve své tvorbě na první místo: "Je prima, že jsem se stal ilustrátorem, protože co může být lepšího, než když se vám splní dětský sen?"

Můžu upřímně říct, že jsem nikdy v životě nebyla majitelkou takto luxusní pohádkové knihy. Vyniká už jen tím, jak je velká a těžká. Věřte mi, tuhle pohádkovou knihu si do ruky do postýlky na předčítání jen tak nevezmete, pokud budete chtít u toho i své dítě objímat. :-)
Jen pro zajímavost, její rozměry jsou 21x29,7cm, tloušťka knihy je 6cm a na kuchyňské váze mi vážila úctyhodných 2620 gramů (to neměl ani můj syn, když se před rokem narodil) :-). Říkám, tohle je megalomanský kousek, který už jen kvůli těmto mírám by měl mít každý milovník pohádek doma. :-) Takový sběratelský kousek.

Tato bichle obsahuje 50 pohádek, kdy některá je krátká, jiná delší a najdou se i nejdelší. Každá stránka je také provázena ilustracemi geniálního mistra Adolfa Borna (na kterého jsem vysazená, co si budem nalhávat), takže Pohádky bratří Grimmů potěší nejen srdíčko, ale také očičko! :-)

Já osobně jsem pohádky četla na přeskáčku. Nejvíce mne zajímaly ty pohádky, jejichž názvy mi nic neříkaly. Což je pochopitelné. Jako například Fricínek a Ketrlinka nebo Pištivrátek - to se mi moc líbí. Pištivrátek. Do toho slova jsem se zamilovala. :-)
A abyste pochopili, co ve mě dokázaly pohádky vyvolat, tak vám dám jeden příklad za všechny. Stalo se to u, pro mě neznámé, pohádky s názvem Mariino dítě. Jednoduše tam jde o to, že otec má dceru, kterou není schopen uživit. Z nebe ho navštíví Panenka Marie a vezme si jeho dceru sebou a zahrne ji vším dobrým. Jednoho dne Marie na pár dní odcestuje a předá ji klíče, kdy může ze třinácti místností otevřít jen 12. No, samozřejmě otevře i tu třináctou, samozřejmě lže jako když tiskne, ale Marie ví, kde je pravda a shodí ji na zem jako němou a chudou. Najde ji král, zamiluje se a ona mu porodí syna. Hned po porodu ji první noc Marie navštíví, aby se přiznala, že lhala, ona zarputile tvrdí, že nelhala a Marie ji toho syna vezme. Za další rok, opět porodí syna, opět přijde Marie, opět tvrdí že nelhala a opět o syna přijde. Když porodí dceru, zase se vše opakuje. Všem je divné, že se její děti ztrácí a lid i král ji prohlásí za "lidožrouta", tudíž ji chtějí upálit na hranici...
Proč proboha po tolika letech nepřiznala pravdu? Proč si nechala vzít děti? Já bych ji kopla, no však víte kam... To mě vám tak vytočilo, a to je to "jen" pohádka.... :-) A mimochodem, pobavila jsem vás? :-)

Pokud máte doma děti, které jsou už trochu větší a milují pohádky, rozhodně jim tuto knihu kupte pod stromeček. Jedná se totiž o publikaci, která je ve všech ohledech dokonalá. Co se týče barevného provedení, typem písma, okraji, délkou pohádek, ilustracemi... Tohle je naprostý skvost, navíc pěkně těžký, takže děti budou nadšené, že dostaly takto "veliký" dárek. Fakt se to vyplatí.
Pan Adolf Born zde předvedl, že je opravdu mistr nad mistry a já jej nepřestanu nikdy obdivovat za to, jak dokázal i sebemenší blbůstku vystihnout.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za recenzní výtisk a koupit si ji můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa - John Boyne

Autor: John Boyne
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 239
Rok vydání: 2017

"Přestaňte jim říkat obludy, vždyť jsou to lidé jako vy a já, jen s trochu odlišnými tělensými rysy a v jednom případě nanejvýš neobvyklým vyjadřováním..."

Manželé Brocketovi jsou úplně obyčejný, spořádaný pár a jsou na to náležitě pyšní - nad vším zvláštním či odlišným ohrnují nos. Jenže pak se jim narodí Barnaby, a hned jak přijde na svět, je nabíledni, že on obyčejný rozhodně nebude. K hrůze rodičů se chlapec vzpírá gravitačnímu zákonu ... a létá.
Barnaby by se rodičům zoufale rád zavděčil, a proto se všemožně snaží udržet nohama na zemi. Marně. A tak jednoho osudového dne Brocketovi dospějí k závěru, že už toho mají dost. Když si chce Barnaby létat, tak ať si letí...
Šťastná náhoda však obelstěnému, vyděšenému a osamocenému Barnabymu přivane do cesty horkovzdušný balon s pozoruhodnou posádkou - a tak začíná chlapcova kouzelná cesta kolem světa, na níž ho postupně doprovází plejáda nezapomenutelných přátel.

John Boyne žije v Dublinu. Je autorem šesti románů pro dospělé, ale nejvíce se proslavil románem Chlapec v pruhovaném pyžamu klasifikovaný jako román pro mládež. Tomu se autor brání, domnívá se, že i dospělí se najdou v tomto příběhu o dvou devítiletých chlapcích žijících na rozdílných stranách plotu koncentračního tábora. Příběh už byl přeložen do třiceti jazyků, sbírá literární ceny po celém světě a v roce 2007 byl zfilmován.

I když je tato kniha řazena do žánru pro děti a mládež, tak čtení je vhodné i pro dospělé. Hlavně pro ty, kteří nemají slitování a všechno co neodpovídá jejich normám, ihned a rezolutně zametají ze svého okolí do pryč...
Barnaby se totiž narodí jako "zvláštní" dítě a létá. Nechodí, neplazí se, jednoduše se vznáší. Už ve chvíli, kdy se vrátila jeho matka z porodnice domů bylo jasné, že k němu žádný vztah nemá a bere ho spíše na obtíž. Jeho otec se snažil, ale v žádném případě ne dostatečně, a hlavně, kde chybí láska, tam vztahy fungovat nebudou...

Barnaby se shodou okolností dostane ovšem do společnosti dalších lidí, kdy na své pouti bez domova se toulá po celém světě. Objeví lidi, kteří mu ukážou, že milovat jej a mít ho rád je naprosto normální věc. To, že se odlišuje je naopak krásné a ne děsivé. Záleží na tom, jaké má srdce a co má v hlavě...

Když jsem začala číst, už od prvních stránek jsem na jeho rodiče cítila zlost. Nechápala jsem, jak můžou být tak lhostejní a třeba ve chvíli, kdy dostal pytle písku do batohu, jenž mu ubližovaly a to jen pro to, aby byl "normální" nebo když byl miliontý návštěvník mostu a radovala se celá země, jeho rodiče jej ještě nenáviděli více, protože se zviditelnil... A když mu vybírali školu... Ach, škoda mluvit. Je dobře, že se dostal od nich pryč, na cestu za dobrodružstvím, které stálo rozhodně za to. Aspoň že ta němá tvář zůstala věrná...

Já nemám ráda lidi, kteří se povyšují nad ostatní, kteří hledají anomálie jen proto, aby mohli dokázat, že jsou lepší. Tím naopak dokazují, že jsou mnohem horší, protože odsuzují něco, čemu ani nedali šanci poznat. Při čtení ve mě převládaly pocity jako naštvanost, smutek, lítost, ale také radost a to jen díky Barnabymu, který celý příběh ovládal.

"Už jsme to snášeli o osm let déle, než jsme měli. Ale s tím je konec," zahřímala. "Žádné odlišné dítě už tu trpět nebudeme. Buď budeš konečně normální, nebo... nebo..." Zamyslela se, jak větu dokončit. "Nebo s tím tvým sobectvím jednou provždy skoncujeme sami."

Kniha se četla dobře, kapitoly jsou krátké a navíc doplněny ilustracemi, které se opravdu vyvedly. Jde o citlivý příběh, který potěší nejen dětské čtenáře, ale ocení jej i dospělí. Navíc je to napsáno svižně, ráno začnete a večer si řeknete, kam se všechny ty stránky poděly. Budete chtít víc Barnabyho a jeho života, protože to bylo skvěle napsáno. Četla jsem s velkým zaujetím, byla jsem zvědavá jak to dopadne a je pravda, že ten konec jsem si přála, i když jsem to nevěděla do té doby, než jsem dočetla.

Rozhodně tuto knihu doporučuji, protože to, jak je napsána, vás bude bavit a navíc donutí spoustu lidí přemýšlet, co je a není správné. Je to přesně to čtení, které ve vás něco zanechá, a ať už převládá vztek jako v mém případě, nebo právě radost nad osudem Barnabyho, každý z vás si v ní něco najde.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za recenzní výtisk a pokud si jej chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Adam a kouzelná skluzavka - Mária Lazárová

Autor: Mária Lazárová
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 88
Rok vydání: 2017
Ilustrace: Ľuboslav Paľo

"Víš, že po buši bys neměl chodit sám?!"

"Po buši? Co je to buše?" zeptal se Adam vesele. Bylo to takové směšné slovo. Buše. 

"Ne buše, ale buš," poučil ho klokan."

Adámek je pětiletý chlapec s bohatou fantazií. Jednoho dne se mu přihodí zvláštní věc - vedle ucha mu zaštěbetá ptáček. Řeknete si, co je zvláštního na štěbetajícím ptáčkovi, na každé zahradě jich je přece spousta. Ale tenhle Adamův je opravdu neobyčejný. Jmenuje se Štěbetáček, mluví lidskou řečí a je...neviditelný. Z chlapce a ptáčka se okamžitě stanou nerozluční kamarádi. Štěbetáček zná nejen zajímavé příběhy o zvířátkách, ale i tajemství Adamovy skluzavky stojící na zahradě uprostřed pískoviště. Ta skluzavka je totiž kouzelná! Dokáže Adama přenést, kamkoli si přeje. Stačí použít správné zaklínadlo - a je to! Před Adamem a ptáčkem se okamžitě otevře pohádkový svět plný vzdálených zemí, divokých zvířat a napínavých dobrodružství.

Mária Lazárová se narodila v Bratislavě, kde ukončila i vysokoškolské studium na Přírodovědecké fakultě UK. Už v průběhu studia psala příběhy a povídky, které publikovala v časopisech Ženský magazín, Slovenka a Markíza. Několik let pracovala ve Slovenské televizi jako odborný redaktor. Momentálně redakčně zastřešuje několik internetových portálů a přitom se věnuje psaní knih. Její tvorba je velmi rozmanitá. Na svém kontě má mnoho příběhů, povídek, úvah, popularizačních článků, ale také básní, které uveřejňuje na internetovém portále www.blog.sme.sk. Ve svých knihách se věnuje nejen lásce, ale také její odvrácené straně - nevěře a rozvodu. Netají se svou obrovskou láskou k dětem, možná i proto se také věnuje psaní pohádek a v záhlaví svého blogu má krédo: "Som vždy na strane detí."

Ľuboslav Paľo se narodil 14.2.1968 ve Vranove nad Topľou. Vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, oddělení grafiky a knižní ilustrace u prof. Dušana Kállaya. Pracuje jako pedagog na VŠVU v Bratislavě na oddělení grafiky a knižní ilustrace.
Je držitelem Zlatého jablka na Bienále ilustrací Bratislava z roku 2005.Ilustrátor je činný i pedagogicky, vede workshopy pro ilustrátory, je členem mezinárodních porot a účastníkem zahraničních výstav.

Adámek je klučina, který je smutný, protože jeho maminka na něj nemá dostatek času. Narodili se mu sourozenci, dvojčata a rostou podle jeho názoru pomalu. Hodně pomalu. Když se objeví ptáček Štěbetáček, Adámek se samou radostí rozzáří a díky němu jej čeká hromada dobrodružství. Půjdou navštívit červeného klokana, dostanou se k pyramidám a taky k jednomu tajuplnému, prázdnému domu.

Tato pohádková kniha, kterou napsala Mária Lazárová je opravdu kouzelná. Nejen, že ilustrace jsou skvělé, neotřelé a velmi líbivé, samotné příběhy jsou naprosto perfektní.
Každý příběh se odehrává na cca třech až čtyřech stránkách, takže vše ubíhá rychle a svižně. Dobrodružství, které si autorka pro Adámka připravila jsou neotřelé, vtipné, ale zároveň taky poučné. Ale všechno je napsáno přirozeně, nenásilnou formou a každé poučení je do příběhu hezky zakomponováno.

Font písma není nikterak velký, ale díky obrázkům, které doplňují skoro každou stránku není text moc nahuštěný, takže začínající čtenáři příběhy pomalu a třeba s nějakou pomocí zvládnou docela v pohodě. Dle mého názoru je vhodná i k předčítání, protože každý příběh je tak akorát dlouhý, aby dítě odcházelo do říše snů s pořádně napínavým čtením a mohlo si nechat zdát třeba o divokých zvířatech.

Opravdu obdivuji fantazii autorky, která dokázala z jedné obyčejné skluzavky udělat neobyčejnou, kouzelnou věc. A navíc s takovými výlety, jako byla buš, Egypt či Aljaška s Nanookem. :-))
Děti můžou díky cestování se Štěbetáčkem a Adámkem dostat se na místa, která jsou velmi vzdálená. Jen nevím, co rodiče řeknou svým dětem, když budou chtít na Aljašku, tak jako Adámek. :-)

Rozhodně Adama a kouzelnou skluzavku doporučuji pro vaše děti. Je to příjemně, s obdivuhodnou lehkostí, napsaná knížka, které nechybí to správné dobrodružství, jenž dovede nejmenší až skoro na kraj světa.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud chcete knihu zakoupit, můžete tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Luciferův učeň - Kenneth Bogh Andersen

Autor: Kenneth Bogh Andersen
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 320

"Další věcí, jíž si povšiml, byl hluk. Horký vzduch prosycovaly výkřiky plné utrpení, hvízdání biče, vzteklý řev, pronikavý řehot a jekot a žadonění, které přehlušily i skřípot veřejí, když za nimi brána zapadla."

Filip je správný kluk, a to doslova a do písmene. Žije sám s maminkou, nikdy nelže, nezapomíná domácí úkoly a všem se snaží pomáhat. Jenže jednoho dne se neblahým omylem dostane do Pekla a je přijat do učení u samotného Lucifera. Podaří se vládci pekel najít u Filipa přece jen nějakou temnou stránku? Kdo stojí za ďábelským spiknutím proti černému trůnu a jak skončí proslulý Festival čertovin?

Kenneth Bogh Andersen se narodil jedné bouřlivé noci v listopadu roku 1976. Jak sám uvádí na svých stránkách, žije v Kodani se svou manželkou, dvěma dětmi, jedním psem, veverkami na zahradě a pavouky ve sklepě.
Je alergický na kočky, pyl a lidi, kteří chrápou.
Tento autor u nás nepatří mezi profláknuté, i přesto, že má na svém kontě přes třicet knih. Nejvíce se proslavil v zemích jako Norsko, Švédsko, Německo či Španělsko.
U nás vyšel v roce 2017 Luciferův učeň, první díl série Válka o pekelný trůn u nakladatelství Brio/Slovart.

I když je tato kniha určena mladším čtenářům, věřím, že i dospělí si přijdou na své. Jelikož jisté popisy pekelných míst se vyrovnají těm nejhustějším hororům, které si dokážete představit. Naprosto bravurně si autor pohrál jak s popisy odsouzenců, kteří vykonávají tresty za špatnosti, které konali na zemi, tak s řádem pekla. Dobrou noc místo dobrý den a nočeře místo večeře mě odrovnalo. :-)

Filip je třináctiletý, velmi pilný a poslušný student. Na jejich škole řádí zlosyn, který šikanuje slabší... vyšlápne si i na Filipa a dopadne to špatně... Filip se dostane do pekla a má se stát Luciferovým učněm. V tu chvíli nastávají naprosto vtipné i "strašidelné" kapitoly jeho nového života. Jestli se to tedy dá nazývat životem. Učí se, jak to v pekle chodí, zjišťuje, že mluvit pravdu a pomáhat se v pekle nenosí, aby byl in musí být záškvara a podrazák. Přece jen ale musí zabojovat i za trochu toho dobra, jelikož na něm závisí to, jak se v pekle bude žít...

"Nemůžeme vidět beze světla, ale ani bez tmy. Potřebujeme obojí, abychom se ve světě vyznali."

Co se týče příběhu, byl zajímavý, napínavý i srandovní. Místy strašidelný - ale to spíše ve chvílích, kdy byly popisovány místa, které Filip na své pouti peklem navštívil. Autor dokázal popsat například odsouzence, kterými byli lidé, jenž na zemi šlapali po jiných, takovým způsobem, až jsem se musela otřepat a trochu oddechnout, jakmile jsem si to totiž představila, nebylo mi nejlíp. :-)
Ale také fantazie autora je nezvykle bohatá a jeho vargrani, tichobylové, temptáni, a mnoho dalších...tihle všichni byli vykresleni takovým způsobem, až jsem uvažovala, jestli v tom pekle někdy nebyl.

Dokážu si představit, že tohle dám číst synovi, jakmile bude mít dvanáct, třináct let, nebude věřit na čerty a bude zlobit. Po přečtení buď začne věřit nebo se stane hodným. :-) I když po tom, co všechno Filip v pekle zažije mám pocit, že mi řekne, že tam chce taky! :-)
Já osobně bych se tam taky ráda podívala, ne jako odsouzenec, ale návštěva z vrchu. Hlavně bych tam chtěla být v období Festivalu čertovin. Ale krvopivo bych si teda nedala. :-)

Bylo to super počtení, u kterého jsem se bavila, líbil se mi příběh i jeho zpracování. Kapitoly jsou kratší a díky tomu se mi jako čtenáři zdálo, že příběh odsýpá ve správném tempu. Nemám žádnou výtku a proto s radostí a čistým svědomím doporučuji. Já dávám plný počet bodů a jsem zvědavá, jak to ohodnotíte vy, až si příběh přečtete. :-)

Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení,
Daramegan