pondělí 31. července 2017

Příběh Tour de France - Andy McGrath, Serge Laget, Luke Edwardes-Evans

Autor: Andy McGrath, Serge Laget, Luke Edwardes-Evans
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 176

"K Tour de France mám zvláštní vztah. Sledoval jsem ji, když jsem vyrůstal, a snil jsem o tom, že ji jednou pojedu. Pak jsem ji pětkrát vyhrál a změnila mi život. Jsem poslední Francouz, který na ní zvítězil." - Bernard Hinault

Tour de France (TDF) je všeobecně považována za největší vytrvalostní test ve sportu. Během tří týdnů závodníci ujedou kolem 2500 km, překonají přitom Alpy i Pyreneje a nakonec skončí v Paříži na slavných Champs-Élysées. Tato kniha seznamuje čtenáře se všemi významnými etapami a ročníky historie tohoto závodu, včetně ročníku 2016. Texty, jež doprovází přes 300 velmi zajímavých fotografií, některé z nich až z 19.století, přinášejí příběhy superhvězd a popisy nezapomenutelných momentů z každého období. Příznivce Tour jistě potěší celá řada dobových brožur, novinových článků, plakátů, samolepek a pohlednic.

Minulý týden v neděli skončil další díl etapového závodu Tour de France. Byl to 104. ročník. A abychom nesmutnili, že už máme konec, tak se ještě trochu můžeme rozplývat, protože pro vás mám recenzi na knihu, která popisuje celou Tour tak, jak začala a jak v loňském roce skončila.
Není to obyčejná publikace, kde vám autoři napíšou, že vyhrál ten a ten, dají pár fotek a skončí. Tohle je naprostý skvost a unikát. I co se týče dobových fotografií a různých plakátů, novinových článků... Je skvělé mít možnost posoudit, jak se vyvíjel nejen závod, kola, ale také reklama.

Kola tehdy a dnes... na těchto věcech si nejvíce uvědomíme, jak se vše posouvá dopředu, zdokonaluje a uzpůsobuje všemu kolem nás.

Předmluvu této knihy napsal Bernard Hinault, jež je pětinásobný vítěz Tour de France a zároveň je to poslední Francouz, který drží tento titul.
Bezpochyby je Tour největší závod na světě a o tom se v knize taky píše pár vět. Jen si to představte. Závodníci ujedou jen díky své vlastní vůli a nohou cca 2500km za tři týdny. Nemyslitelné. Pro mě je to holé scifi, pro ně je to velká výzva.

Kapitoly v knize jsou rozděleny na počátky Tour, kde jsou nejen skvělé dobové fotografie, ale také fakta, která popisují situace, se kterými se museli účastníci vypořádat. Dnes je normální mít kolem sebe spoustu mechaniků, masérů, bafíků, kteří vám pomůžou, abyste dosáhli toho nejlepšího výsledku. Tehdy to tak vůbec nebylo a místy, když jsem pročítala některé články mi přišlo, že jsem v době kamenné. :-)


Další kapitoly, které se v knize nacházejí popisují konkrétní země či vítěze, kteří vyhráli více Tour za sebou. A to jak samotní jezdci (Bobet, Anquetil, LeMond), tak také země (Italská nadvláda, Britská éra). Co mě osobně nejvíce bavilo, krom dobových fotografií, tak byly příběhy žlutého, zeleného a bílého trikotu. Každý, kdo sleduje Tour ví, že se jede na tyto dresy, ale víte taky proč? :)

A pak je zde kapitola sama o sobě, která obsahuje zvyky a tradice. Le Grand Départ (velký start), časovky, sponzorované týmy a reklamní karavana + L´Arrivée Finale (závěrečný dojezd). A k těm dvěma posledním bych chtěla přispět i svou troškou do mlýna. Jelikož se mi poštěstilo se ocitnou na L´Arrivée Finale přímo na Champs-Elysée, tak jsem zažila i zmiňovanou reklamní karavanu. Ta se za tu dobu nezměnila, možná zase jen zdokonalila. Ale princip zůstává stejný - spousta lidí, kteří tančí na autech, v autech vyřvává hudba, řidiči i jiní křičí do mikrofonu, jeden vedle druhého, takže to působí jako naprostý chaos zvuků a hlasů. Do toho fanoušci křičí, pískají a povzbuzují.. I když mám rozruch ráda, tohle byl masakr. :-) Ale stejně se člověk usmívá, křičí taky, protože jej ta atmosféra musí zákonitě strhnout.
A závěrečný dojezd? Krom stíhaček, které vyšlou trikoloru do nebe, jenž je úžasné vidět na vlastní oči, se diváci kochají cyklisty, kteří ujeli všech těch x tisíc kilometrů a mají před sebou pár závěrečných kol po Champs-Elysée. Když jedou směrem nahoru, k L´Arc de Triomphe, tak se ještě dá sledovat jezdce, ale když jedou směrem dolů od oblouku, dobrá polovina jezdců je jen rozmazaný flek. Ale přesto to za to stojí. Je to zážitek na celý život. Já už to absolvovala dvakrát a myslím, že příští rok opět chybět nebudu. :-)

Karavana roku 1954:
A teď pár fotek z roku 2015, které se mi podařilo vyfotit. :-)



A fotky ze závěrečného dojezdu? Samozřejmě jsem žádný VIP vstup neměla, ani žádnou cedulku press, takže takto je to viděno a foceno obyčejným divákem u plůtku. :-)
 

Díky této knize jsem se mohla vrátit v čase a zavzpomínat, že těch 14 hodin v autě stálo za to. Parádní zážitek a samozřejmě kniha je zpracována naprosto skvěle.
Plno fotek, ke každé jsou popisky, takže naprosto přesně víte, co znázorňuje, co znamená a je zde i spousta citátů mužů, kteří něco pro Tour znamenali či znamenají.

"Nejezdil jsem s nikým, kdo by měl takovou auru síly. Železný muž proti němu není nic, on je z nerezové oceli." - Robert Millar o Seanu Kellym

Dle mého názoru je tato kniha nezbytná pro každého fanouška Tour de France a já jsem velmi ráda, že díky nakladatelství Slovart ji mám ve své knihovně.
Pokud si knihu chcete koupit, tak tady máte odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Vraždy v norimberských ulicích - J. Sydney Jones

Autor: J. Sydney Jones
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 303

"V dálce slyšel kvílení sirén vojenské policie a uvažoval, co se děje. Jeho policejní intuice mu říkala, že Norimberk je vhodné místo pro zločince. Všechno bylo v troskách. Morgan znal statistické údaje zpaměti. Z původních 130 000 bytů jen 17 000 přežilo bombové útoky z ledna. Z téměř půlmilionového města zůstala jen třetina obyvatel. 30 000 těl bylo stále ještě uvězněno pod hromadami trosek a vydávalo zápach, proti kterému i skunk voněl jako Chanel No. 5. Modré masařky velikosti dětské pěstičky létaly v mračnech nad hnijícími těly."

Zatímco se Evropa připravuje na Norimberský proces, v ulicích zničeného města řádí vrah... Norimberk se stal mrtvým městem. Dvě třetiny obyvatel utekly nebo zemřely, uprostřed města čeká 30 000 těl na pohřbení do masového hrobu. A budou tu souzeni ti nejhorší váleční zločinci v ohromném procesu za pozornosti celého světa. Ale v temných ulicích města vládne chaos. Kapitán Nathan Morgan je jedním z těch, kdo má do města vnést pořádek. Neworský detektiv, který za války sloužil jako taktik a analytik, je rozený špion - a v roce 1945 není lepší město pro špionáž a pátrání než Norimberk. Zatímco se armáda Spojených států soustředí na boj s Rudou armádou o nadvládu nad válkou zdecimovanou Evropou,  po ulicích Norimberku se pohybuje vrah, který se naopak soustředí na okupační vojáky. A Nathan Morgan se ze špiona musí ještě jednou stát "obyčejným" detektivem...

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbily popisy, které autor použil, aby dodal atmosféru poválečnému městu. Na druhou stranu, kdyby jste se mě zeptali, o čem ta kniha byla, dokázala bych vám popsat pouze pár kusých informací. V ději vystupuje hromada postav a já se jednoduše ztrácela. Než jsem pochopila, že Morgan je jeden z těch důležitých, byla jsem skoro na konci knihy. Do toho postavy, které měly evidentně jen vedlejší roli, přesto se zdálo, že jsou "důležité", aspoň v tu chvíli, kdy se o nich mluvilo a pro mě byl problém to rozlišit. Natož si něco z toho zapamatovat...

Takže tolik k ději... z mé strany. A teď ty popisy, které jsem už výše zmínila. Na tohle je autor mistr. Podařilo se mu, dokonale, navodit atmosféru poválečného Norimberku, temná a rozpadlá stavení, kde se v koutech honí krysy, zdecimované cesty a když jsem se do popisu vžila, měla jsem pocit, že stojím na opuštěné cestě někde uprostřed sutin a ruin, lehce na mě z oblohy padá déšť, kotníky mám v mlžném oparu a jsem zoufalá... Tohle se povedlo, ale bohužel musím říct, že to bylo to jediné, co se mi na knize líbilo...

"Byla skoro půlnoc, když jejich džíp za zvuků řvoucího motoru vyrazil z nádvoří justičního paláce v závěsu za mohutným vojenským transportérem, který jim razil cestu a strhával kovové struny, které se v noci objevily natažené přes silnici."

On ten nápad s vrahem, který si na první pohled, vyhledává jako oběti lidi, kteří kšeftují na černém trhu, je dobrý, ale autor to podal stylem, jako by to bylo vedlejší. Jen prostě "dokreslení" situace.
A přitom je to nejdůležitější část příběhu.

Možná, že mi nesedl styl autora, možná mi vadilo, jak byly řešeny kapitoly. Kolikrát v jedné kapitole během třeba dvou, tří odstavců dokázal přeskočit na různé osoby a hrdiny a tím pádem já nevěděla, kde jsem ani o koho se jedná, co tam má dělat a proč. Bylo to pro mě složité číst. Ztrácela jsem se.

Ale i přesto, že mi tento způsob nesedl, věřím, že se najdou čtenáři, které Vraždy v norimberských ulicích bavit budou protože...: Werwolfové, černý trh, špióni, práskači, mrtvoly, přece jen jsem tam pár zajímavých a napínavých momentů objevila... Jen by se mi líbilo, kdyby na mě působily více celistvěji. :-)

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a odkaz na koupi této knihy máte přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

neděle 30. července 2017

Prokletý princ - Erin Watt

Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2017
Počet stran: 320

"Odkdy jsi takový romantik?" dobírá si mě.
"Od chvíle, co jsem tě poznal." No teda. Kdyby tu teď s námi byli moji kámoši, vyhlásili by celostátní pátrání po mých koulích. Je mi to ale jedno. Myslím vážně všechno, co říkám."

Reed Royal má vše, co by si mohl přát: vzhled, postavení, peníze. Dívky na elitní akademii Astor Park stojí frontu, aby si s ním mohly vyrazit, a kluci mu závidí, jenže Reedovi nikdy nezáleželo na nikom jiném než jeho rodině - dokud mu do života nevstoupila Ella Harperová.
To, co začalo spalující nenávistí a plánem, jak nové otcově chráněnce udělat ze života peklo, se brzy změní v něco silnějšího. Chce ji mít nablízku a zajistit jí bezpečí. Když ji však Reed jedinou hloupou chybou odežene a uvrhne tím rodinu Royalů do chaosu, začne se mu život rozpadat pod rukama. Ella ho už nechce. Tvrdí, že jeden druhého jen ničí.
Možná má pravdu.
Tajemství. Zrada. Nepřátelé. Nic podobného Reed dosud nepoznal, a pokud chce získat svou princeznu zpět, musí dokázat, že jí za to stojí.

Já nevím, odkud mám začít. Když jsem dočetla první díl, přestala jsem dýchat. Ten konec byl pro mě tak neočekávaný a kdybych byla slabší povahy, možná bych zešílela při čekání na další díl. Jenže víte co? I silná povaha občas zeslábne a já mám pocit, že do září, kdy má vyjít třetí díl, opravdu zešílím. Protože jestli autorky v prvním díle to napsaly tak, aby byl konec knihy, tedy konkrétně poslední strana, dechberoucí, tak ve dvojce je dechberoucí nadvakrát! Tohle je opravdu masakr!

Ella se pomalu a jistě vzpamatovává ze zklamání, které ji zlomilo srdce, ale v žádném případě už není žádná Papírová princezna. Stává se z ní "ocelová žena". :-) Líbilo se mi, jak autorky Ellu postupně zocelují, krůček po krůčku z ní dělají ženu, která ví, co od života chce a i když má někdy myšlenky roztržité a rozporuplné, přesto přemýšlí nad následky a dokonce v ní objevily skrytou sílu, která dokáže divy.
Reed je naopak ještě zlomenější než byl v prvním díle. Protože jen potvrzuje prokletí rodiny Royalů, kteří ničí všechny kolem sebe. Včetně své rodiny. Včetně lidí, na kterých jim opravdu záleží. Ovšem, zase si to uvědomuje, což mu je ke cti, a snaží se to všechno, co pokazil, napravit. Ne vždy na to jde tím správným způsobem, ale každý pokus se počítá, ne? Důležitá je snaha. A vy sami, až si Prokletého prince přečtete, zjistíte, jestli to mělo nějaký smysl. Jestli to za to stálo...
A taky si počkejte, až dojdete k poslední straně - tohle vám nedá spát, přísahám! :-)

"Se zaklením zuju boty a zbytek cesty dojdu bosky. Je mi dokonce jedno, že se mi k chodidlům přilepí malé ostré kamínky. Když dojdu ke svému kabrioletu, hodím boty na zadní sedačku a chytnu kliku. Fuj! Co je to? Ruku mám najednou celou lepkavou. Levou rukou nahmatám mobil a zasvítím si na pravou ruku. Na prstech mám něco lepkavého a žlutého a - To jsou mravenci?"

Tak, jak to bylo u prvního dílu, i tento je velmi čtivý. Kniha je napsána jednoduše, děj je vymyšlen tak, aby vás nutil číst dál a dál a neodkládat příběh stranou. Než jsem se do čtení pustila, tak jsem stihla nakouknout na první názory a z většiny psaly čtenářky, že přečetly na jeden zátah. Nemohly se odtrhnout, byly "vnitřně" nuceny číst, dokud nebyl konec. A teď zase nezbývá, než čekat na další díl, protože to, jak skončil druhý díl ... To se prostě nedělá! :-))

Ono se vám v průběhu čtení může zdát, tak jako mě, že je ten příběh předvídatelný, ale věřte mi, to, co si autorky připravily na konec, tohle nečeká nikdo. A to je něco, co se mi velmi líbí. Už jen kvůli tomu mají u mě autorky schováno jedno velké plus! :-) Dokážou mě překvapit. Zas a znova! :)

Nedokážu ani popsat, jak jsem spokojená a nadšená z druhého dílu a jak se nesmírně tetelím blahem, že v září, což už je "teoreticky" za chvilku, vyjde další díl, Palác lží. Už jen ten název mě rozechvívá a těším se, co dalšího na Royaly vrhne stíny a jak se s tím všichni, včetně Elly opět vypořádají. Nemůžu se dočkat!
Tahle série je jedna z těch nejlepších a určitě ji doporučuji k přečtení. Věřím, že si na své přijdou všechny ženy a dívky, které mají rády intriky, lži, romantiku a pomstu! :-) A co ještě musím napsat, celá série je díl od dílu lepší a lepší. Opravdu! :-) Nesnáším Jordan a stále jsem team Reed! :-)

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si ji chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se!
Daramegan

sobota 29. července 2017

Tisíc východů slunce - Sabina Zelená

Autor: Sabina Zelená
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224

"Brali jsme se v lednu. Svět byl zahalený do bílého pláště, jinovatka na oknech vytvářela svá mistrovská díla a sníh ležel na zemi jako nadýchaná peřina. Ben zimu miloval a já jsem jejímu kouzlu také podlehla. Ani mi nevadilo, že jsem si musela pod ty úchvatné svatební šaty obout sněhule, abych vydržela chlad v kostele."

Pavlin život se otočil o sto osmdesát stupňů. V jediném okamžiku ztratila manžela i otce - dva lidi, které nejvíc milovala, navíc v době, kdy prožívá své první těhotenství. Potřeba sdílet svůj smutek s někým blízkým ji zavede k její babičce, kterou léta neviděla. Jejich setkání je natolik silné, že se k ní rozhodne přestěhovat.
Postupně se seznamuje s místními lidmi. Poznává Elišku, dívku, která po autonehodě přišla o zrak. Blíže poznává i jejího bratra, který si sestřino zranění klade za vinu. Najdou tito dva lidé v těžké životní situaci cestu k sobě? Smíří se s tím, co jim život vzal, a naleznou naději na nové štěstí?

Sabina Zelená se narodila v Dačicích, ale vyrůstala v Praze, kde vystudovala civilní letectví a po maturitě ještě anglický jazyk. Procestovala Nový Zéland a Austrálií, v níž se nakonec usadila. Knihy byly odjakživa jejím nejlepším přítelem a o tom, že se stane spisovatelkou, snila už od dětství, ačkoliv se do psaní pustila až při cestování.
Píše ve volném čase, je autorkou románu "Tisíc východů slunce" (2017) a momentálně pracuje na dalších dvou knihách.
Zajímají ji silné lidské příběhy a právě proto se sama věnuje emocím, složitým situacím a vztahům - mezi muži a ženami, rodiči a dětmi, sourozenci, přáteli... Nejraději čte knihy, které ji dojmou, rozpláčou, vystraší, naštvou, rozesmějí, nadchnou... a doufá, že její knihy čtenářům přinesou to samé.

Když jsem se do této knihy pustila, už z prvních dvou stránek mi bylo jasné, že mě psychicky odrovná. Pavla přišla o otce a manžela, když byla ve druhém měsíci těhotenství. Já přišla o tatínka, když jsem byla v prvním měsíci těhotenství... A tento pocit, že mám s hrdinkou něco společného, ve mě vyvolával neskutečně silné emoce.
I přesto, že byl děj celkem jednoznačný a při objevování dalších a dalších postav jsem věděla, jak to všechno dopadne, nedokázala jsem si říct, abych nečetla dál. Autorce se povedlo mě naprosto vyvést z míry, protože některé myšlenky hrdinky byly mé vlastní.

Je to příběh, který je opravdu na hranici šílenosti. Pokud se někomu něco takového stane, je na světě sám a nemá nikoho, komu by se vypovídal nebo se mu vybrečel na rameni, tak je na úplném dně. A přesně tohle Pavla prožívala. Ocitla se na samém dně, v bahně a hnusu okolností a i když byl u ní jeden člověk, který se snažil ji podržet, musela to zvládnout sama. Někdy ani ta náruč někoho blízkého nepomůže, pokud se člověk topí.

"Řekl prostě, že kdybych přece jen boural, abych si pamatoval, že trávník poslouží jako měkký koberec, keře se nárazu poddají a zbrzdí pád, ale stromy...ty se nehnou ani o píď."

Jak autorka sama píše na svém webu a zmiňovala jsem to i výše, má ráda silné příběhy lidí, u kterých se rozpláče nebo dojme a tohle chce dát svým čtenářům. U knihy Tisíc východů slunce se ji to povedlo. Rozplakala mě, naštvala mě a i když byl děj předvídatelný, čtení jsem si užila, můžu-li to tak vůbec napsat. Protože užívat si čtení o smrti asi není to správné přirovnání. Určitě mě ale chápete.

Celkové hodnocení je ale trochu na hraně. Příběh se totiž tváří jako klasický průměr, ovšem díky těm emocím, pocitům, nervozity, strachu, naštvanosti, které ve mě vyvolal, je o stupínek lepší. Jsou čtenářky, které oceňují nejen příběh, ale taky stopy, které v nich kniha zanechala. A tady, i když od začátku víme, jakým směrem se bude děj ubírat, tak i přes tento fakt jsem měla neodolatelnou touhu číst dál, dokud nebudu na samém konci. Musela jsem dočíst každé písmenko, já snad četla i tiráž. :-)

Tuto knihu primárně doporučuji všem romantičkám, dívkám i ženám, které nehledají hluboký příběh, ale knihu, jenž je chytí za srdce. Která je rozesměje i rozpláče, ale po dočtení posledního slova si oddychnou, utřou poslední slzu, usmějí se a sáhnou po dalším románu.

Styl psaní autorky mi seděl, kapitoly byly krátké, jasné a neodbíhalo se zbytečně do nějakých zákrutů. Ba naopak, vše bylo napsáno tak přímočaře, jak to jen šlo. A to jsem ocenila taky.
Hlavně si před čtením pořiďte dost papírových kapesníků. :-)

Děkuji vydavatelskému domu Albatrosmedia.cz za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

čtvrtek 27. července 2017

Mechanický anděl - Cassandra Clare

Autor: Cassandra Clare
Rok vydání: 2015
Počet stran: 368
Nakladatelství: Yoli

"Zatímco Tessa zmateně přihlížela, jednoho ze služebníků zastavila upírka v bíle přepudrované paruce. Luskla panovačně prsty a služebník -  bledý chlapec v šedém kabátci a kalhotách - poslušně nahnul hlavu ke straně. Upírka uchopila kostnatými prsty tenké šídlo z podnosu a probodla chlapci hrdlo těsně pod čelistí. Sklenice na podnose se rozcinkaly, jak se mu roztřásla ruka, přesto podnos neodložil, ani když žena zvedla sklenku a přiložila ji k ráně na jeho krku, aby do ní zachytila tenký pramínek vytékající krve."

Když osiřelá šestnáctiletá Tessa Grayová přepluje oceán, aby v Anglii našla svého bratra Natea, píše se rok 1878. Netuší nic o tom, že londýnské podsvětí je ovládáno upíry, vlkodlaky a démony a že jedině lovci stínů, bojovníci předurčeni zbavit svět zla, se jim dokážou postavit. Záhy je unesena Temnými sestrami, členkami organizace, která si říká Klub Pandemonium, a zjišťuje, že sama patří mezi členy podsvětí. Dokonce ovládá vzácnou schopnost: umí se proměnit v jinou osobu. Magistr, mocný muž, který vede Klub, se nezastaví před ničím, jen aby získal Tessu i její schopnosti.
Bez přátel a jako lovná zvěř najde Tessa útočiště u lovců stínů v londýnském Institutu. brzy se ocitne mezi dvěma nejlepšími kamarády: Jamesem, jehož křehká krása skrývá smrtící tajemství, a Willem, jenž si uštěpačnými vtipy drží všechny od těla... všechny kromě Tessy. Pátrání po Nateovi je přivádí hlu hluboko do srdce temného spiknutí, které by mohlo zničit lovce stínů. Tessa si brzy uvědomí, že si bude muset vybrat mezi záchranou bratra a záchranou celého světa.

Cassandra Clare se narodila v roce 1973 americkým rodičům v Íránu a v dětství se s rodinou hodně stěhovala. než jí bylo deset, žila mimo jiné v Anglii, ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích se na čas usadila v Los Angeles a v New Yorku a pracovala jako reportérka pro různé časopisy, včetně bulvárních. Od roku 2006 se naplno věnuje psaní.
Je autorkou mezinárodně úspěšné série Nástroje smrti, jíž tematicky volně předchází série Pekelné stroje. Jejích knih se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků a byly přeloženy do 35 jazyků. Cassandra žije v Amherstu ve státě Massachusetts s manželem a třemi kočkami.

Začnu tím, že Nástroje smrti je pro mě ta nejlepší, nejúžasnější série ze všech a díky tomu se Cassandra Clare pro mě stala tou nej autorkou.
A proto se divím, že se ke mě série Pekelných strojů dostala až nyní. Ovšem teď je ten správný čas, protože mi tato série zpříjemní čekání na druhý díl Temných lstí. :-)
První díl, Mechanického anděla, mám za sebou a můžu napsat, že to opět byla pecka! Zajímalo by mě, jestli by někdy autorka napsala něco, co by mě nebavilo.

I když mi ze začátku Tessa přišla v některých situacích pomalejší, tak přesto jsem si  k ní vybudovala určitý kladný vztah. Její činy byly s každou další a další stránkou lepší a normálnější. Když se ocitla v londýnském Institutu, tak pro mě, jako milovníka a fanouška Nástrojů, byly fáze ohledně vysvětlování všech funkcí lovců stínů trochu zdlouhavější, ale to jen pro to, že jsem s lovci sžita. Kdybych byla nováčkem, určitě bych hltala každé písmeno a slovo.

Když se konečně děj rozběhl a Tessa měla nejen za úkol zachránit svět, ale také se snažila zachránit Natea, svého bratra, konečně přišla na řadu pořádná akce a díky schopnostem Tessy to bylo o mnoho zábavnější a hlavně zajímavější.

"Dohody, dnes již deset let staré, představovaly zásadní historický okamžik pro nefilim i podsvěťany. Tyto dvě skupiny už se nepokoušejí navzájem zničit. Spojily se proti společnému nepříteli, démonům. Podpisu Dohod v Idrisu bylo přítomno padesát osob: deset dětí noci; deset lilithiných dětí, známých jako čarodějové; deset dětí Faerie; deset dětí měsíce; a deset s krví Razielovou."

Autorka, jak už je jejím zvykem, píše naprosto poutavě a čtivě, proto i když má kniha "nahuštěné" písmo, tak vám čtení nezabere mnoho času. Nejde jednoduše přestat.


To, co se mi líbilo nejvíc na Mechanickém andělovi není jen úžasná obálka, (všimněte si na obrázku výše, když si pohrajete se světlem a s nastíněním, jak perfektně vystupuje znak anděla uprostřed obálky), ale také příběh samotný.
Jako čtenář jsem se ocitla mezi Lovci stínů, světem, který je pro mě jeden z nejzajímavějších a nejpřitažlivějších, a i když zase všichni bojují ve jménu dobra proti zla, tak to není žádný "klišé" boj. Cassandra Clare umí vymyslet tak dokonalé prostředí, dějové linky a zvraty, že každý čtenář si musí její fantazii užívat na plné obrátky.

Nemůžu mluvit za celou sérii, ale první díl je skvělý, opět mě přesvědčil o kvalitách autorky a jsem zvědavá, jakým směrem se bude ubírat dál. A mimochodem, Herondale je opravdu kus chlapa!

Celkově bych to zhodnotila jako super kousek, který milovníkům lovců stínů, fantasy příběhů by neměl chybět ve sbírce. Autorka zde taky vytvořila velmi zajímavý milostný trojúhelník, takže si na své přijdou i ti, kteří rádi romantiku a já si na své přišla v podobě skvělého a vždy úžasně ironického Magnuse.

Spokojena, dávám příběhu plný počet bodů, a těším se, až bude na čas na další díl.

Děkuji obchodu MegaKnihy.cz za poslání recenzního výtisku a pokud si budete knihu chtít objednat, můžete přímo na těchto stránkách.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

středa 26. července 2017

Jediný den - Martin Baltscheit

Autor: Martin Baltscheit
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2017
Počet stran: 101

"Smrt je jako život - nevyhnutelná. Nad životem nikdo nepláče, a proto by neměl nikdo plakat ani nad smrtí."

K tomu být šťastný, není třeba mnoho času.
Kamarádi divočák s lišákem zažijí vylíhnutí okouzlující mušky jepice, která je tak líbezná, že je těžké ji nemilovat. Jenže jako každá jepice má na život jen jeden jediný den.
Hodní přátelé jí tu hroznou věc nedokážou říct, a tak jí namluví, že tím, kdo má brzy odejít, je lišák. Líbezné mušce je ihned jasné, co je třeba udělat. V tom případě se do toho jediného dne musí vejít celý život a veškeré jeho štěstí.
Laskavý příběh pro děti a rodiče o přátelství, ztrátě a nezkrotné síle života.

Autorem je německý kreslíř, ilustrátor, spisovatel a herec Martin Baltscheit, který se narodil roku 1965 v Düsseldorfu. Za svou práci už dostal mnoho cen, mezi nimi všechny německé státní ceny, jako je Německá cena za dětskou literaturu, Německá cena za krátký film a Německá cena za divadlo pro mládež. Jeho úspěšná divadelní hra "Jediný den" nyní konečně dostává knižní podobu.
Ilustrace má na svědomí Wiebke Rauersová, která se narodila se roku 1986, vystudovala komunikační design se zaměřením na ilustraci v Düsseldorfu. Po absolvování v roce 2011 se přestěhovala do Berlína, kde pět let pracovala jako designérka postav ve studiu animovaného filmu. Od roku 2015 je na volné noze v Berlíně a pracuje na aplikacích, výstavách a všem, co má co dělat s ilustrací. "Jediný den" je první knihou pro děti, kterou ilustrovala.

Díky spojení těchto dvou umělců vznikla kniha, která by v žádném případě neměla ujít vaší pozornosti.


Celým příběhem budete trávit s divočákem, lišákem a májovou muškou, kterou dva prvně jmenovaní viděli se vylíhnout. Ovšem, májová muška není to, co si myslí, že je. Je to jepice, a o těchto tvorech je všeobecně známo, že mají pouze jeden den života. Protože divočák a lišák ji nechtějí ranit, řeknou, že ten jediný den zbývá jednomu z nich. A v tu chvíli začne pořádné dobrodružství a musí sebou hodit, protože toho potřebují opravdu hodně zvládnout. Od školy, přes lov, mateřství, svatbu, narozeniny... A protože májová muška je povahou milá jepice, snaží se jim ten den udělat tím nejlepším, který kdy měli.

První, co mě na této knize upoutalo byla obálka. Hned jsem věděla, že ilustrace budou stát  za to a o ty jde v dětských knihách především. Nemýlila jsem se, když jsem ji otevřela, mé srdce plesalo. Na každé stránce je nějaký obrázek, ať už zabírá stranu celou, nebo je velký sotva pár centimetrů, pokaždé na vás při otočení stránky nějaká ta ilustrace vykoukne. A navíc, jsou opravdu hodně povedené. Pobaví nejen děti, ale určitě i dospělé.



"Usíná naše muška malá v paprsků záři slunečních,
křidélka už si poskládala, nožky má čisté jako sníh.
Maminky náruč kolébala tu její měkkou, teplou růž,
tak spinkej, naše muško malá, spi děťátko, spi už."

Další věc, která se mi na knize líbila, je text samotný. Samozřejmě, písmo je větší, aby to zvládli přečíst i menší čtenáři, ale navíc slova mušky májové (alias jepice) jsou zeleným písmem. Když po sobě křičí hrdinové, tak je to psáno ještě větším fontem písma, navíc vytučněno a úplně černé. Takže vám hned dojde, kdy zesílit hlas - když budete knihu předčítat, je super, že to víte dopředu. Kdy změnit intonaci, kdy použít hlas jepice, na některých stránkách jsou sotva dvě věty, ale opět docela obřím písmem, takže víte, že se bude křičet... :-)
Asi třikrát jsem narazila na slova v cizím jazyce, kde hned na to jej hrdinové vysvětlují, nejen z jakého jazyka to je, ale také co to znamená. Další pecka! Takové drobnosti mi zpříjemnily čtení a protože mě to bavilo, malý to ze mě cítil a zvládli jsme spolu celý příběh na dva tahy přečíst.
Prostě a jednoduše, perfektně vystajlované dílo! :)

I když příběh nemá dobrý konec, to si nebudeme nalhávat, přesto je tam krásně popsáno vše, co do pohádky patří. Od přátelství, oddanosti, lásky, důvěry, až po nepochopení, rozzlobení a odpuštění.
Dokážu si představit, že mladší čtenáři, hlavně teda holčičky (protože májová muška má růžovou kabelku) budou mít na krajíčku, možná i slzička ukápne. Ale to k pořádnému procítění příběhu patří.

Jednoznačně knihu Jediný den doporučuji, nejen k předčítání, ale také pro vaše malé čtenáře. Je určena pro děti od šesti let, ty, které už poznají písmenka, si její čtení budou užívat. Jsou velké, příjemné a barevné. O to jde. Je to něco jiného, než klasický text v jiným pohádkových knihách a proto to bude bavit i ty nejmladší, i když knihu můžou číst poněkud déle.. :-)

Děkuji vydavatelskému domu Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a kniha vychází již 31.7.2017. Což je v pondělí, takže si to určitě nenechte ujít!

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Jediné pravé lásky - Taylor Jenkins Reidová

Autor: Taylor Jenkins Reidová
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 255
Rok vydání: 2017

"Příběh ženy, která musí nečekaně volit mezi manželem, kterého dlouho považovala za mrtvého, a snoubencem, jenž v ní znovu probudil chuť žít."

Emma a Jesse jsou spolu od střední školy. Vybudují si společný život, vezmou se a pracovně spolu procestují svět. V den prvního výročí svatby se však s Jessem zřítí vrtulník do Tichého oceánu a on je po nějakém čase prohlášen za mrtvého.
Emma se vrátí k rodičům, aby se dokázala lépe vyrovnat s jeho ztrátou, a začne pracovat v rodinném knihkupectví. Roky plynou, až jednou Emma narazí na dávného kamaráda Sama a znovu se zamiluje. Když se zasnoubí, má pocit, že dostala druhou šanci na štěstí.
Ovšem jen do chvíle, než jí na rodinné večeři zazvoní telefon a na druhém konci se ozve Jesseho hlas. Emmu čeká velké rozhodnutí. Manžel nebo snoubenec? Emma ví, že musí naslouchat svému srdci. Není si však jistá, co říká...

Taylor Jenkins Reidová je spisovatelka, esejistka a televizní scenáristka pořadu Acton, Massacusetts. Její prvotina Forever, Interrupted se stala předlohou stejnojmenného filmu, jehož hlavní roli obsadí Dakota Johnson. Její druhou knihu After I Do označil prestižní literárí časopis Kirkus Review za knihu, kterou si nelze nechat ujít. O jejím dalším románu Maybe In Another Life (Možná v jiném životě, 2015) vyšel článek mimo jiné v časopisech People, US Weekly a Cosmo. Žije v Los Angeles s manželem Alexem a psem Rabbitem.

S hrdinkou knihy Jediné pravé lásky, se setkáváme poprvé, když jí je nějakých cca 14 let. První zakoukání do kluka, první vzlety i pády. První párty... na které se něco zvrtne, Emma se setká s Jessem a od té doby jsou nerozlučný pár. Po pár letech se vezmou a po roce jejich manželství je Jesse prohlášen za mrtvého.
Emma se zhroutí, poté zase vstane a s novou láskou prožívá šťastný život. Jenže, uplnou další roky a Jesse je zpět.. teprve tady začíná ta pravá zápletka...

Nebudu vám sáhodlouze popisovat děj, protože si myslím, že anotace sama o sobě je velmi výmluvná. Ty drobné nuance, perličky, které oživují celou knihu, stejně nemůžu vystihnout a proto si ji budete muset přečíst, abyste pochopili, co je na tomto "milostném" trojúhelníku tak skvělého. Já jsem totiž po dočtení měla nejen slzy v očích, ale říkala jsem si, že to je přesně to, co se mělo stát. Byla jsem maximálně, vlastně stále jsem, spokojená a ráda, že se mi kniha dostala do rukou.

"Musím tě propustit a musím poprosit i tebe, abys mě nechal jít. Opravdu věřím, že když se budu hodně snažit, můžu si vybudovat takový život, jaký jsi pro mě vždycky chtěl. Šťastný život. Spokojený život. Život, ve kterém budu milována a i já budu milovat."

Velmi se líbilo a co obdivuji na autorce, tak je způsob, jakým popisovala vnitřní myšlenky a pochody Emmy, hlavní hrdinky. Všechno bylo naprosto uvěřitelné a myslím si, že spousta žen, kdyby si prošly tím stejným, čím Emma, tak by se zachovaly stejně.
Jasně, bylo tam pár míst, kdy bych Emmě nakopala, ale na druhou stranu zase přemýšlím nad tím, jestli bych se tak nechovala i já v dané situaci? Člověk má jen jedno srdce a rozdělit jej nelze. Láska je sice bezmezná, ale přes tento fakt je přece jen k někomu ten cit silnější než k druhému. Ale je možné, aby to bylo k dvěma lidem stejně silné?

Taylor Jenkins Reidová si pohrála s postavami, vymazlila je do sebemenšího detailu a popisovala takové situace, které opravdu reálně můžou nastat, nevymýšlela žádné otočky a odbočky, ba naopak se velmi reálně věnovala pocitům, které vyplujou na povrch, když se nějak zařídíte, a osud vám to překazí tak, že nevíte kam dál jít. Ale opravdu, když nemáte ani páru.

Jediné pravé lásky není jen sladká, romantická kniha, kterou přečtete a odhodíte někde do kouta, v lepším případě ji zasunete do poličky a zapomenete. Tento příběh vás donutí se zamyslet nad tím, co ve svém životě máte. Pokud máte partnera, budete přemýšlet, jestli je ten pravý, jestli cítíte aspoň krapet toho, co se píše v příběhu a jestli jej nemáte, budete přemýšlet, kde k takovému pokladu přijít. I když jsou všichni hrdinové, počínaje Emmou a konče Jessem popsáni jako dokonalí, tak přesto všechno jsou tam drobné mušky nedokonalosti, které příběhu dávají šmrc. Jak sama píšu, byly místa, kdy se má levačka chtěla potkat s Emminou tváří, přitom jsem ji hned na další stránce odpustila, protože jsem věděla, co prožívá.
Tohle, to prožívání, to je přesně to, co autorka dokázala skvěle vystihnout, popsat a tím pádem čtenářům nabídnou pocity přímo na zlatém podnose. Věřím tomu, ať už si tuto knihu přečte kdokoliv, minimálně jednou se zamyslí nad tím, co má a minimálně jednou se hnou ledy a ucítí něco z toho, co v té knize překypuje: štěstí, radost, láska, strach, obavy, nerozhodnost, loajalita, empatie, zoufalství, touha... a mnoho dalšího.

Já nemůžu jinak, než tuto knihu ohodnotit maximálním počtem bodů, protože mě docela psychicky vyždímala a to já dokážu ocenit. Zase mi ukápla slza, věřili byste tomu? Asi jsem cíťa, ale ono to tak nějak k tomu příběhu patřilo. :-)
A doporučení je asi jasné, všem ženám, dívkám, dámám... Ať se líbí.

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady máte odkaz.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

pondělí 24. července 2017

Dítě školkou povinné: ze života andílků - M. M. Cabicar

Autor: M. M. Cabicar
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 181

"Já prostě miluju hlášku operátorů: "Mohu vám ještě nějak pomoci?" Mně to nedá. Zatím jsem na konci hovoru požádal chlápka, jestli by mi teda skončil se psem, slečnu, že bych potřeboval umýt okna, jednoho technika, jestli by nám v koupelně nevyměnil žárovku, co zrovna praskla, pána z péče o zákazníky, jestli by k nám nechodil během dovolené zalévat kytky, a paní z reklamací, jestli se jí nechce s mým dítětem na hřiště, když jsem byl nemocný."

Třetí pokračování nejúžasnější humorné knížky všech dob!
Zcela nové vtipné příhody jednoho odvážného otce, který se svou čtyřletou dcerkou Viki prožívá všední situace s nevšedním nadhledem a laskavým humorem, jehož absurdita čtenáře rozveselí tak, že se řehtají a slzí smíchy a nedokážou se od čtení odtrhnout.

Tak se po třetí potkáváme s Viky a jejími rodiči. Viky je pět let, roste jako z vody a mi přijde, že se už autor více soustředí na příběhy, které se týkají celé rodiny. Viky, i když je hvězdou těchto knih, už nemá takové šílené glosy v rukávu a proto nastupuje vtipnost a výřečnost rodičů na scénu.

Když se kouknu na všechny tři díly, tak první, ač byl průkopníkem těchto historek u nás, tak byl nejslabší. Příběhy byly z valné většiny o Viky a i když je to sladký andílek, tak některé povídky působily, jako by byly spíchnuty horkou jehlou a nesedělo mi to.
V druhém díle jsem se už více rozplývala, smála se o něco více nahlas, když jsem se jen usmívala, tak koutky úst jsem měla o něco více nahoru.
A třetí díl si drží kvalitu druhého. Byly povídky, u kterých jsem se smála, některé jsem se proculila, některé přešla s lehkým pousmáním.
Co mě pobavilo, tak je um autora, jak převádí na stránky řeč dcery, její myšlenky a také myšlenky manželčiny. Bylo by super z jednoho pohledu poznat, co si o vás kdo myslí. :-)

"Výkladový slovník vánočních dárků aneb Řekněte, co jste dostali, a dozvíte se, co se tím chtělo říct...
Sprchový gel - smrdíš
Ponožky - smrdí ti nohy
Šampon - smrdí ti vlasy
Šátek - proboha, aspoň si ty vlasy něčím přikryj
Antiperspirant - potíš se jak kráva
Deodorant - když už se nemyješ, aspoň to něčím přebij
Pasta na zuby - smrtí ti z tlamy
Hodinky - je čas se umýt!
Peníze - tak na sebe už zavolej chemické čištění a deratizátora
Sůl do koupele - nejdřív se nalož do vany, ať se ta špína trochu rozloží...."

Dlouho jsem přemýšlela, komu bych tuto sérii doporučila. Standart je pro všechny, kteří se chtějí smát, mají rádi autorův humor, jenž můžou znát i z jiných knížek... Ovšem tyto tři knížky by byly fajn i na nějakou domácí párty - Znáte to - zábava vázne, alkohol otupil vaše mozkové buňky a vy nevíte, o čem se bavit - slibuju, že pokud otevřete kterýkoliv díl a přečtete si jeden příběh, poté druhý, pak třetí, tak zábava se rozproudí.
Pořád nemůžu zapomenout, jak se přítel smál, když jsem mu některé povídky četla, z mrzouta, který se z práce vrátil bez energie a nálady, byl po mém přečtení těch dobrých úryvků (které jsem pečlivě vybrala) vysmátý chlap. :-)

Celkově to bylo milé setkání a jsem ráda, že jsem si mohla tyto příhody přečíst a na některé budu opravdu vzpomínat. Obzvlášť si u stromečku na vánoce vybavím, co který dárek znamená. :-)

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a třetí díl si koupíte přímo tady.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

pátek 21. července 2017

Caraval - Stephanie Garber

Autor: Stephanie Garber
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Egmont publishing
Počet stran: 432

"Krabice, která ležela za dveřmi, byla celá černá, v barvě prohry a pohřbu. byla podlouhlá a skoro stejně široká jako Scarlett. Vedle ní stála váza se dvěma rudými růžemi."

Než vstoupíte do světa Caravalu, mějte na paměti, že je to jen hra.

Ať už jste o Caravalu slyšeli cokoli, určitě se to nevyrovná realitě. Je to víc než hra! Je to magie. Scarlett vždy toužila Caraval zažít a letos dostala pozvánku. Jenže vzápětí unese její sestru Tellu tajemný režisér celého představení. Není se čeho bát, Caraval je přece jen zdání. Ale co když ne? Ať už je to jakkoli, Caravalem musí Scarlett projít i se zlomeným srdcem a sestru rychle najít, než se spustí nebezpečný dominový efekt následků a navždy ji ztratí.

Stephanie Garber má ráda Disneyland, protože je to jediné místo na Zemi, kde má pocit, že by mohly ožít fantastické příběhy, o kterých tak ráda píše. Když zrovna nepíše fikci žánru young adult, vyučuje kreativní psaní na severu Kalifornie a je známa tím, že obrací školní úlohy ve hry a bere studenty na exkurze, které zahrnují autogramiády knih.
Na placení účtů během střední školy, univerzity a  přestávkách mezi nimi si Stephanie vydělávala jako baristka, číšnice, barmanka, zástupce zákaznického servisu pro poradenskou firmu v oblasti energií a prodavačka. Také strávila mnoho let prací s mládeží - jako poradce na letním táboře s tématikou vesmíru, jako dobrovolník ve škole pro hluché děti v Mexiku a vzala mnoho skupin středoškolských studentů do zahraničí, kde trávili prázdniny prací v hostelech v Amsterodamu. Dodnes nepřestává snít o dalších dobrodružstvích.

Scarlett a Tella jsou sestry. Jedna se stará o druhou, žijí pouze s otcem. Scar se dlouho snaží o to, aby show Caraval přijela na jejich ostrov, aby se se sestrou trochu rozptýlily. Pořád se nic neděje. Až jednou přijde pozvánka na soukromý ostrov, kde se bude Caraval odehrávat. Hlavní je, aby si sestry zapamatovaly, že nic není skutečné, všechno je jen hra. Ale pro Scarlett hra končí ve chvíli, kdy se ztratí její sestra a jde ji o život. Má na to pár nocí, aby ji našla, buď sama nebo s pomocí. Ovšem, i když je to pomoc, nemusí to být zákonitě pro její dobro...

"Před jejíma očima tvořily třpytící se stěny z písku palác ve tvaru obrovské ptačí klece - s obloukovými mosty, klenbami ve tvaru koňské podkovy a kulatými dómy. Vše bylo pokryto zlatavými vločkami sluneční záře."

Po prvních pár stránkách mi bylo ihned jasné, že tohle bude skvělé čtení. Caraval je napsán tak dobře, že se čte úplně sám, stránky ubíhají a navíc je to pojato i napínavě. Pořád jsem při čtení čekala, kde na mě vyskočí další lež, intrika či nějaké ponížení. Co vám budu povídat, po pár stránkách jsem se stala závislou. A chtěla jít hrát Caraval taky!

Postavy, počínaje Scarlett a konče Juliánem či Dantem, byly v pohodě. Příjemné, všichni hráli svou roli naprosto skvěle a autorce se povedlo ve mě vyvolávat přesně ty emoce, které v tu danou chvíli odpovídaly ději. Lítost, pláč, smích, udivenost... "ochání" a "achání" jsem se nevyhnula. :-)

Jediné, co mi trochu kazí konečný dojem, tak je konec příběhu. Ten se mi, sám o sobě líbil, ale autorka mě nedokázala na další díl navnadit. Pokud se ke mě dostane, tak si jej přečtu, ale že bych se třepala na něj, nemohla dospat, tak to v žádném případě. I přesto, že se tam odehrálo něco, co slibuje, že Caraval bude pokračovat na skvělé vlně, tak pro mě je tato "podstatná" část vedlejší a když to napíšu hnusně, tak mi to je jedno, jak to dopadne.

Ale první díl byl úžasný. Mám ráda knihy, které odsýpají, pořád se něco děje, nejsou tam žádné hluchá místa. A to přesně Caraval splnil. Bavilo mě to. A hlavně se mi opět líbili bad boys, ty já prostě v knihách miluju. Tíhnu k nim a pokud jsou ještě potetovaní... je mi opět patnáct a slintám! :-)

I když se vám může zdát, že 400 stran je hodně, nemusíte z toho mít obavy. Na některých stránkách jsou jen nakreslené a napsané dopisy, takže je to o něco méně textu, navíc písmo je docela velké, žádné šílenosti nahuštěného písma tam nenajdete, takže není třeba se obávat tloušťky. Ba naopak. Mě by nevadilo, kdyby ta kniha těch stránek měla více. Čtení jsem si maximálně užívala.

Určitě doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy svět, jenž v sobě má romantiku, intriky a taky částečky zla. Když to totiž spojíte dohromady, dostane perfektní skládačku - hru Caraval, kterou se vyplatí si přečíst.

Díky Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Mějte se fajn a děkuji za přečtení! :-)
Daramegan

čtvrtek 20. července 2017

Knižní přírůstky

Ahoj,

slíbila jsem vám, že ve čtvrtek vám představím mé nové krásky, které přibyly v knihovně. Protože jsem se do zásilkovny v tom horku nedostala, raději jsem to s malým strávila na balkoně v bazénku, tak jsou ze knihy, které jsem ukořistila v Levných knihách. Ale myslím, že i tak máte možnost chytnout nějakou tu inspiraci. 

Restaurátor - Julián Sánchez
Brousila jsem si na ni zuby už od výprodeje na Jotě, tak jako na následující tři a jsem ráda, že jsem s koupí počkala. Protože ji mám doslova za pár korun. :-)
Anotace:
Po úspěšném románu Starožitník nechává Julián Sánchez ožít své alter ego v dalším napínavém příběhu. Spisovatel Alonso přijíždí z New Yorku zpět do milovaného města San Sebastiánu za bývalou ženou Bety, s níž v předchozím románu prožil dobrodružství v Barceloně. Bety mu představuje nového kolegu a dobrého přítele, restaurátora obrazů Brucknera. Stárnoucí, ale elegantní Američan ve Španělsku shromažďuje materiál pro celoživotní dílo – monografii o malíři Sertovi. Krátce po Alonsově příjezdu je však Bruckner nalezen utonulý a začíná se rozvíjet příběh ještě záhadnější a rozvětvenější než ten předchozí.
Alonso díky úspěchu svých předchozích titulů dostává v Americe výhodnou smlouvu od nového nakladatele a zaváže se napsat historický thriller. A za námět si bere skutečnou událost Brucknerovy smrti. Potřebuje jej však rozpracovat do románového děje se zápletkou, a tak se spolu s Bety nechává vtáhnout do pátrání po okolnostech Brucknerova úmrtí. Sám se začíná zajímat o život a dílo Josého Serta, před válkou nejlépe placeného malíře na světě, a zjišťuje dalekosáhlé souvislosti. Pátrání jej zavede třeba až do Paříže za nacistické okupace, kde se dozvídá o tajuplném – a pro příběh možná zásadním – pokladu židovské rodiny Wendelů…
Ovšem i postava restaurátora Brucknera je obestřena složitými záhadami: byl veteránem války ve Vietnamu, členem plavecké reprezentace Spojených států na dvou olympiádách (takže se jistě neutopil jen tak) a jeho družka zahynula při tragické nehodě. Věděl snad o Sertovi či pokladu, s nímž měl umělec co do činění, příliš mnoho? Je možné, aby sedmdesát let staré události takto doznívaly v současnosti? Sejde se v jednom bodě linie pátrání, které provádí spisovatel Alonso na vlastní pěst, s historickou skutečností, o níž věděl restaurátor možná tolik, že ho to stálo život? 

Motýlí kůže - Sergej Kuzněcov
Tohle je druhý ze tří kousků, který jsem chtěla ve výprodeji v Jotě, a opět se mi vyplatilo počkat. I když hodnocení není nic moc na databázi, tak minimálně obálka mě uhranula. :-)
Anotace:
Psychothriller ze současné Moskvy.
V Moskvě řádí masový sadistický vrah žen a Xenie, cílevědomá ambiciózní novinářka pracující v on-line deníku, vytvoří portál věnovaný nejen jemu a jeho obětem, ale všem masovým vrahům v dějinách.
Pomáhá jí věčný loser Alexej, novinář, sukničkář a zamilovaný podřízený, Marina, mladičká matka-samoživitelka a nymfomanka, a Ola, pečlivě udržovaná a výkonná podnikatelka.
Xenie je tématem fascinována nejen profesionálně, ale i ryze osobně – vedle snění o zářné žurnalistické kariéře se v soukromém životě oddává masochistickému sexu.
Internetový portál, který Xenie vymyslela, má obrovský ohlas, ale jaký bude mít vliv na život jednotlivých postav? Xenie na síti navazuje virtuální vztah s osobou, která si říká Alien...
Sergej Kuzněcov píše o mladé generaci Rusů, která se vyrovnává s novou životní realitou v Moskvě, jednom z největších moderních světových měst, v němž ale stále přežívá i minulost hlavního města ruského impéria. Svět těchto Moskvanů je zaměřený hlavně na konzum a tělesné požitky, které mají vyplnit intelektuální prázdnotu. 

Pravidla sýrárny - Michael Paterniti
A třetí kousek, který jsem chtěla v Jotě a opět se vyplatilo počkat. Tuto knihu jsem zaregistrovala už když vyšla a pořád mě to k ní lákalo, ale nenašla jsem čas a co si budem nalhávat, ani dost peněz, protože pořád vycházely knihy, které jsem nutně potřebovala více než tuto. Ale díky LK ji mám a uvidíme, jaká bude.
Anotace:
Příběh nejen o lásce, zradě a pomstě…, ale také o kousku nejvzácnějšího sýra na světě.
Co všechno může způsobit kousek vynikajícího sýra? Páramo de Guzmán, domácí sýr vyráběný v jedné rodině po celé generace, dokáže neuvěřitelné věci. Přenese vás do časů, kdy jídlo bylo opravdové a znamenalo daleko víc než jen plný žaludek.
Anebo ve vás probudí touhu po vzdálených světech, po jiných kulturách, než je ta zběsilá americká, ale třeba také touhu stát se úspěšným novinářem, jezdit po světě a hledat právě takové příběhy, jako je příběh sýraře Ambrosia.
Právě takovou touhu vzbudil i v čerstvém absolventovi kurzu tvůrčího psaní Michaelovi, který se nakonec rozhodne splnit si svůj mladický sen a vydá se do zapadlé vesnice na španělské Mesetě hledat tajemství vzestupu a pádu sýra Páramo de Guzmán a jeho tvůrce.
Samozřejmě záhy pozná, že věci nejsou vždycky takové, jak se jeví okouzleným očím. Ale zároveň objeví něco mnohem tajemnějšího, složitějšího a zajímavějšího – spletitý příběh lásky, přátelství a zrady, která může člověka přivést až k vraždě, nebo taky k odpuštění a poznání. A navíc najde i přátele, pochopení a odpovědi na daleko více otázek, než si na začátku své cesty vůbec dokázal položit.
Zavede nás do tradiční španělské „povídárny“ nad vinným sklepem, kde si lidé na tvrdých lavicích nad červeným vínem už po staletí vyprávějí příběhy, jako je ten o sýru, který vás dokáže přenést do dětství.

Zbožňuju Londýn - Lindsey Kelk
Protože LK jsou bezmeznou studnicí výprodejových kousků, postupně jsem si za pár korun odnesla Zbožňuju Vánoce a Zbožňuju Paříž. Proto jsem sáhla po Londýně, abych si doplnila sérii a budu čekat, až se v obchodě objeví Zbožňuju New York. :-)
Anotace:
Angela Clarková se zamilovala do New Yorku – a ten začíná milovat ji. Když je ale povolána domů do Anglie, najednou hrozí, že svůj zářivý nový život ztratí a vymění ho za déšť, teplé pivo a zlé vzpomínky. 
Tomu se říká krok zpátky. 
Je tady Mark, bývalý přítel – do New Yorku utekla proto, aby se od něj dostala dál. 
Je tady Louisa, její nejlepší kamarádka se svým děsivým novorozenětem. 
A taky máma, která s ní ještě pořád mluví jako s patnáctiletou. 
Na obzoru je svatba – a všichni si pamatují, jak se Angela vyznamenala při té poslední… Může ji příjezd jejího přítele Alexe a nové nejlepší kámošky Jenny zachránit před návratem ke svému starému já?

A poslední kousek (kousky) je hned celá série Elyonova země od Patrick Carman.
Do této série bych normálně nešla, ale pořád kolem mě lítají komentáře a recenze, jak jsou všichni rádi, že díky LK se k ní dostali. Jak je skvěle napsaná a dobrá. Takže díky LK ji mám a teď jen počkat, až si na ni udělám čas. :-) 
Jo a málokdy se stává, že mají všechny díly z nějaké série - v tom bude nějaký zavrtaný červ :D
Anotaci asi vypisovat nebudu, protože je zvlášť ke každému dílu, dám vám tady jen tu od prvního, abyste měli představu o čem to vlastně je.
Anotace:
1. kniha série Elyonova země. 
Dvanáctiletá Alexa tráví s otcem léto v městečku Bridewell. Těší se, že ho důkladněji prozkoumá, hlavně jeho pozoruhodnou knihovnu a labyrint chodeb a místností v domě, kde jsou ubytovaní. Také touží zjistit, co se skrývá za hradbami, které byly vystavěny kolem města i přístupových cest na obranu před neznámým zlem z okolních Temných pahorků, zlem, kterého se obávají všichni obyvatelé města.
Podaří se jí poodhalit tajemství a zjistí, že se jedná o události vztahující se hluboko do minulosti. Získá nečekané nové schopnosti a s jejich pomocí se snaží odvrátit nebezpečí, které by mohlo zničit všechno, co je jí drahé, a navždy změnit Elyonovu zemi. 

Tak co říkáte? Vím, že pro mnohé to nejsou žádné nové horké novinky, ale já jsem ráda, když si koupím i starší knihu, která nemá razítko bestseller. A kolikrát mě některé tyhle levné knihy opravdu překvapí. Takže doufám, že tomu bude tak stejně i teď.

Mějte se krásně, užívejte teplých dnů a čtěte! :-)
Daramegan

úterý 18. července 2017

Andělé nad Teheránem - Gina Nahai

Autor: Gina B. Nahai
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 352

"Roxana se den ode dne cítila čím dál víc jako v pasti. Ten večer, kdy jsem slavila své páté narozeniny, mi Roxana oznámila, že jednou, až ji nikdo nebude sledovat, odejde a že na zemi ani v moři po ní nezůstane ani stopa."

Liliina matka se jedné noci promění v anděla a odlétne neznámo kam. Její dcera po ní začíná pátrat. Barvitá sága o osudu a zakázané lásce čerpající z tradic perské a židovské kultury. Kniha Giny B. Nahai, která se opírá o důkladnou znalost íránské židovské historie, oživuje rodový řetězec žen, které jsou sice pevně zakořeněny ve své zemi, avšak pokoušejí se zbavit vlády osudu a dát svému životu nový směr v zemi nových možností - v Americe.

Příběh začíná vyprávěním z pohledu Roxany, která žije v ghettu v Teheránu. Narodila se do rodiny, která je hodně tradiční a chudá, a všichni kolem ní byli přesvědčeni, že každý, kdo s ní přijde do kontaktu, podlehne jejímu vlivu, bude mít smůlu a bude na něj uvrženo neštěstí. Po pár letech Roxana porodí dceru Lili, aby prokletí zlomila, ovšem všechno se jenom zhorší. Jakmile je Lili na světě, příběh je vyprávěn z jejího pohledu.
Děj se odehrává ve dvacátém století, ale autorka píše o Teheránu tak barvitým způsobem, o jeho zákoutích, uličkách, trzích a přístupu jeho obyvatel, až jsem místy měla pocit, že jsem se ocitla hluboko ve středověku.

Příběh Roxany, chudé dívky z ghetta, která nejdříve byla pomocnou sílou v domě Kočky Alexandry a poté se vdala do bohaté rodiny, kde o ni nikdo nestál, krom manžela, je velice emotivní. Autorka si hrála se slovíčky a vytvořila tak něco, co je psáno jak to leží a běží, i s některými zvrhlými popisy, přesto to na mě působilo něžně. Jako kdyby postupovala dětskými krůčky, psala opatrně, jemně kladla písmeno za písmenem a někdy jsem měla pocit, že když bych zakřičela nebo v průběhu čtení jen zvýšila hlas, tak by se ta knížka rozsypala na hromadu malých skleněných úlomků.

Gina Nahai nejen, že popisuje tradiční život iránských židů, ale dokázala do příběhu vložit i trochu té magie. Bylo ji opravdu málo, snad jen pár útržků, ale jakmile se k nim člověk dočetl, působilo to věrohodně a opravdově.

"Větší část cesty z Trabzonu do Istanbulu bylo pobřeží Černého moře lemováno hustě zalesněnými horami a roztroušenými farmářskými městečky. Podél safírově modré hladiny se rozkládala tabáková pole, třešňové sady a bílé pláže."

Autorka zvládla jak popisy krajiny, kdy jsem opravdu cítila chuť se na ty místa vydat, tak také dokázala "zabít" pár postav. Není to žádná křehotinka, jenž by do svého díla dala samou lásku, mír a pochopení. Naopak. Objevíte zde pořádnou dávku intrik, lží, manipulace, lhostejnosti a nenávisti.
Jak dokáží být lidé zlí, vypočítaví a když ví, že jim teče do bot, chtějí obrátit list a začít znovu - ono to ovšem už kolikrát nejde. Je zde popsán reálný život v Teheránu.

Četla jsem některé recenze, kdy lidé v mém okolí psali, že nedočetli, nelíbilo a podobně. Půjdu proti proudu, protože pro mě to byla velmi emotivní kniha, kdy v některých chvílích jsem zírala na písmena, jestli to autorka myslí, sakra, vážně. Prožívala jsem celou ságu rodiny tak, jako bych je znala osobně.
Určitě to není kniha pro všechny, ale pokud patříte mezi starší čtenáře a hlavně náročné, tak je to pro vás to pravé.

Sice se dle anotace zdá, že půjde o příběh matky-dcery, které se hledají a bude k tomu pomáhat špetka magie. Ale tak to není. Je to rozložitá a složitá sága rodiny Roxany, která hledá jakékoliv úhybné manévry, aby byla ještě bohatší než je, rodina z ghetta hledá různé druhy pomoci, aby se měli lépe a při cestě do Ameriky se Lily nechce smířit s přístupem jejího otce. Je tam více momentů, které ovlivňují celý příběh. Sice mi sem tam vadilo příliš mnoho postav, navíc jejich jména nejsou úplně typická, takže pocit, že se ztrácím se sem tam dostavil, ovšem poté se to urovnalo, zachytila jsem se pevného bodu, což pro mě byla Roxana, Klaudie, Miriam a podobní a pak si čtení užívala.

S určitostí doporučuji čtenářům, kteří chtějí pochopit a vidět, jak to v Teheránu funguje, dá se říct od narození v ghettu, až po život ve vyšších vrstvách. Hyenismus, který dokáží někteří vytvořit, aby se jim otevřely cesty vpřed, je nepředstavitelný. Tohle si prostě a jednoduše musíte přečíst. Pokud se řadíte mezi náročné čtenáře, bude se vám to líbit! :-)

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

sobota 15. července 2017

Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky - Jíří Žáček

Autor: Jiří Žáček
Ilustrace: Adolf Born
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 304

"Proklínat děti? Dobré nebe-
tím potrestáte vždy jen sami sebe!"

Hrůzostrašné pohádky o dracích, obrech, čertech, ježibabách, čarodějích, jezinkách a dalších strašidelných bytostech z domácích lidových pramenů i jiných evropských zdrojů vybral a barvitým jazykem převyprávěl Jiří Žáček. Tajemnou atmosféru svými ilustracemi vytvořil Adolf Born, a tak se děti, které se rády bojí doma pod peřinou, mají na co těšit. A proč právě hrůzostrašné pohádky? Protože je děti nejen milují (dospělí ostatně také, jen jim říkají jinak), ale zároveň v nich najdou mnoho příkladů, jak mohou překonat vlastní strach. Vědomí, že rodič nebo jiný dospělý vypravěč je nablízku, dětem pomáhá, ale zápas o statečné srdce si musí vybojovat samy.

Spojením naprosto skvělého vypravěče Jiřího Žáčka a precizního ilustrátora Adolfa Borna vznikla kniha, která sice patří mezi ty nákladnější, ale její koupí nezkazíte naprosto nic. Hrůzostrašné pohádky si vaši pozornost zaslouží.


Kniha obsahuje hned několik pohádek. Od těch českých, klasických, které známe, jako je například Červená Karkulka, Otesánek nebo Zlatovláska se zde také objevují objevují pohádky z jiných evropských zemí, které už nám tak známé nejsou a proto si na své přijdou i dospělí, věřte mi, budete kulit oči jako já například u Parádnice Sally z Anglie, Bílé Karolínky a Černé Karolínky z Nizozemí nebo Ďábla z Aastu z Nizozemska, která se mi líbila asi nejvíce. Ne, líbila není to správné slovo, protože se mi líbily všechny! U ďábla jsem byla asi nejvíce překvapená, co všechno pak Žáček s písmeny dovede! Byla jsem naprosto uchvácena.


Když jsem si text četla nahlas, zjistila jsem, že se snažím číst básnicky. Protahovala jsem písmenka, dělala delší pauzy... Jedna z mála knih, u které jsem přemýšlela co čtu a hlavně, jak to čtu. A taky jsem si pohádky, které jsem četla nahlas, užila více než ty čtené potichu.
Další věc, která se mi velmi líbila, tak jsou krátké rýmy na konci každé pohádky. Vždy se to vztahuje k příběhu a svým způsobem je to skvělé ukončení celé pohádky. Jsou i jednoduše zapamatovatelné a ten následující jsem si už párkrát řekla jen tak... Pro radost. :-)

"Stává se občas, na mou věru,
že i zlí obři mají občas hodnou dceru."

Jiří Žáček je český lyrický a satirický básník a redaktor, autor knih pro děti. Narodil se v Chomutově, od dětství žil ve Strakonicích. V roce 1963 absolvoval průmyslovku ve Volyni a po vystudování stavební fakulty ČVUT v Praze bydlel ve Vlašimi. V letech 1974-91 působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel, poté vystřídal několik redaktorských míst. Jeho verše vynikají svěží obrazností, vtipem a smyslově radostným přístupem k život. Postupně v nich sílí satirické prvky a projevuje se rozporné vidění světa. V současné době pracuje jako nakladatelský redaktor.
Adolf Born byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949-1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval. Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Roku 1974 byl na světové výstavě v Montrealu jmenován karikaturistou roku. V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2003 získal Medaile Za zásluhy 1.stupně. V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu a byl také rytířem francouzského Řádu umění a literatury.
Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová, Žofka), Julese Verna, A. Dumase staršího, Vojtěcha Steklače a jiné. Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících.
Zemřel 22.května 2016 ve věku 85 let.


Jak je jasné z přecházejících odstavců, pan Žáček a pan Born jsou zárukou naprosté kvality. Jejich spojením vzniklo úžasné, pohádkové dílo, které potěší nejen děti, ale také dospělé. Navíc díky panu Žáčkovi jsou pohádky opravdu strašidelné, protože nechybí vydloubnuté oči, smrt na jazyku, únos dítěte, pronásledování, vyhrožování a mnoho dalších.
Děti se rády bojí a s touto knihou ten strach přijde. Přitom je tam vždy schováno ponaučení, i když pohádka dopadne špatně, tak čtenář ví, co se mělo udělat jinak.

Určitě doporučuji, tato kniha nemá vůbec nic, co bych ji vytkla, ale má naprosto odzbrojující kouzlo, které vás chytne a nepustí. Nejen, že si v ní budete číst, ale je to taková typická kniha, kterou když kolem ní projdete, tak pohladíte, otevřete ji jen proto, aby jste ji prolistovali a tak pořád dokola.

Naprosto jednoznačně a zaslouženě, plný počet bodů!

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

středa 12. července 2017

Dívky, které zmizely - Amanda Quick

Autor: Amanda Quick
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 352

"Karma je prostě mrcha."

Charlotte Sawyerová se snaží kontaktovat svou nevlastní sestru, Jocelyn, aby jí oznámila, že jedna z jejích nejbližších přítelkyň byla nalezena mrtvá, avšak zjistí, že se Jocelyn ztratila.
Krásná, oslnivá - a lehkomyslná - Jocelyn už zmizela několikrát, ale takhle nikdy. V zoufalé snaze ji najít spojí Charlotte síly s Maxem Cutlerem, soukromým detektivem, který se nedávno přestěhoval do Seattlu, když se jeho předchozí kariéra u policie zhroutila v plamenech - a to doslova. Vyčerpaný, rozvedený a skoro na mizině, Max potřebuje práci.
Poté co Charlotte a Max jen o vlásek uniknou pokusu o vraždu, obrátí se na Jocelyniny nejbližší přítelkyně z online investičního klubu v naději, že naleznou odpovědi. Ovšem to, co objeví, je děsivé...
Když se spolupráce Charlotte a Maxe promění ve vášnivý románek, Charlotte nemá jinou možnost, než mu svěřit svůj život. Stíny Jocelyniny minulosti totiž hrozí, že ji pohltí - a s ní i každého, kdo se jim dostane do cesty...

Charlotte se úplně nechtěně stane "partnerem" Maxe, jenž řeší smrt nejlepší kamarádky Jocelyn. Jocelyn je nevlastní sestra Charlotte, která má nějaké informace, takže to až tak nechtěné není, jelikož se s Maxem zákonitě potkat musí. A potom začíná doslova boj o život a pravdu. A o nalezení Jocelyn. Poté, co navštíví bývalého policistu, jenž řešil v minulosti něco, co se týkalo Jocelyn, jejich auto skončí v řece i s Charlotte a Maxem. A v tu chvíli jim to dojde na plno. Děje se něco zlého. Navíc i Max má svou temnou minulost, která jej pronásleduje a nic nebude jednoduché. Musí bojovat a zjistit pravdu.

Amanda Quick je pseudonym Jayne Ann Krentz. Narodila se roku 1948 v Kalifornii. Studovala historii na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a získala titul bakaláře. Poté ve studiu pokračovala a udělala si doktorát z knihovnictví. Se svým manželem se přestěhovala na Panenské ostrovy, kde pracovala jako knihovnice na základní škole. Poté se posunula na knihovnici vysoké školy a posléze se přestěhovala s manželem do Seattlu ve státě Washington, kde stále žijí. Je proslavena svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno.
V roce 1979 vydala svou první knihu s titulem Něžný pirát pod pseudonymem Jayne Castleová, což bylo její dívčí jméno. Asi v polovině osmdesátých let, začala jako autorka používat své vyvdané jméno - Jayne Ann Krentzová. V té době napsala dva romány, které v sobě spojovaly prvky romance a science fiction. Oba měly úspěch a proto napsala svou první, skutečnou historickou romanci, kterou vydala pod pseudonymem Amanda Quick. Všechny její romány, ať už se odehrávají v přítomnosti, budoucnosti nebo minulosti, mají však jedno společné - nepostrádají napětí, romantiku a humor.

Přiznám se, že od autorky toho moc načteno nemám. Četla jsem Tajné sestry (recenze zde), které mě ovšem navnadily. Nejsem ten typ, který by se vyžíval v historických romancích. U Tajných sester a v Dívkách, které zmizely, autorka spojila špetku romantiky s detektivní hrstí. A to je ten důvod, proč se mi knihy líbily.

Příběh není hádací detektivkou. Od začátku víme, kdo, kde, co, a to, co musí čtenář zjistit, je jak. Když jsem postupně poznávala charaktery postav, některé věci mi začaly být jasné, ale naopak se některé více zamotávaly a já se nemohla dočkat, až mi bude vše vysvětleno. V každé části příběhu byl posun, něco autorka odhalila, takže v napětí mě udržovala neustále.

"Lhal. Byla si tím jistá až do morku kostí. Měl v úmyslu ji zabít. Ale prozatím bude nejlepší nechat ho, aby si myslel, že mu přinejmenším věří."

Dívky, které zmizely byla příjemná kniha, která se mi líbila. Propletené osudy hrdinů byly zajímavé a způsobem, kterým autorka psala, taky napínavé. I když jsem věděla, kdo stojí za tím vším, tak přesto jsem měla plno otázek. A odpovědi na ně jsem dostala. Co velmi oceňuji je, že Amanda Quick v této knize dokonale ukázala, jak je důležité házet po čtenáři jedním bramborem za druhým a nevysypat na něj rovnou celý pytel. Pořád měla v záloze některé momenty, bez kterých příběh nebyl celistvý a bylo jen na mě, za jak dlouho knihu přečtu, aby mi vše bylo jasné. Takže mě udržovala nejen v permanentním napětí, ale taky zvědavou a já musela číst...

Také charaktery postav musím vyzdvihnout. Najdete zde od tvrďáka, blázna, citlivky až po rozhýřenou ženu, která se považuje za sedmý div světa. Z některých čišela arogance na kilometry daleko, z jiných zase upejpavost. Když některé postavy měly přímou řeč, přišlo mi, jako by doopravdy křičely a já to v duchu slyšela, jiné jen pípaly a téměř šeptaly. Přitom se autorka "vykašlala" na nějaké popisy vzhledu a i přesto jsem měla tušení, jak vypadají. Jen díky tomu jejich vystupování.

Určitě knihu doporučuji. Ženám, které mají chuť si přečíst něco příjemného, nějakou oddechovku, ale přitom touží i po nějakém vzrušení. Tohle je totiž příběh, jenž vám dá z každého něco.

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání knihy a pokud si ji chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

úterý 11. července 2017

Prázdninový knižní tag

Ahoj přátelé,

přemýšlela jsem, jak dát zase více ze mě do blogu, tak jsem se rozhodla pro další knižní tag. Tentokrát se jedná o prázdninový, protože časově sedí. :-) I tak mi ale přijde, že otázky týkající se prázdnin jsou pouze čtyři a druhá polovina je docela všeobecná. To mi ovšem nezabrání v tom, abych si tento tag užila.

Našla jsem jej na vícero stránkách a blogech a neuměla se dopátrat původního tvůrce. Takže pokud si to ten dotyčný přečte... díky za otázky. :-)

1. Čteš o prázdninách více, nebo méně než přes rok?

I když se na to podívám ze stránky mě jako pracující, nebo mě jako ženy na mateřské, tak si myslím, že čtu tak nějak plus mínus stejně. Ve vaně, na záchodě, při procházkách, při jízdě v autě (neřídím)... Takže mi je tak nějak jedno, jestli jsou nebo nejsou prázdniny.

2. Když si vybavíš prázdniny, jakou knihu si s nimi spojíš?

Když jsem byla malá, tak si pamatuju, že mi mamka vždycky k vodě brávala komisky Kačera Donalda. To je první, co si vybavím s prázdninami. A konkrétně kniha, kterou si s nimi spojím? Určitě nějaká lehká romantika, kterou si budete číst líně u vody, pomalu vstřebávat (ne)důležité informace příběhu a nemusíte vůbec nad dějem přemýšlet... Třeba série Falling od Jasindy Wilder nebo K. A. Tucker série Ten Tiny Breaths. :-)

3. Kolik si schopná/ný si vzít knih na dovolenou?

Už je tomu 5 let, co mám čtečku (teda ne tu původní, ale všeobecně), takže "jednu" a v té čtečce mám vždy něco přes 50 knih - protože nikdy nevím dopředu, na co budu mít chuť. :-) Ale když jsem jela teď i s malým k mamce na "dovču", tak jsem si brala na 4 dny dvě papírové (byly to recenzáky). :) + čtečku samozřejmě! :-))

4. Čteš o prázdninách povinnou četbu?

Jelikož jsem už FUČ ze školy, tak ne :D

5. Preferuješ klasické knihy (papírové), nebo e-knihy (elektronické)?

Je mi to úplně jedno, líp se mi čte ekniha (dokážu přitom řídit kočár, pít, jíst, být ve vaně, na záchodě nemám od loktů otlačené stehna :D :D), ale zase papírové v mé knihovně vypadají naprosto fantasticky. :-)) Jsem ten typ, že když si přečtu eknihu, tak několikrát se mi stane, že musím být majitelem i papírové. :-)

6. Jakou knihu by jsi ráda viděla zfilmovanou?

Teď za poslední dobu by mě zajímalo, jak by si režiséři poradili s knihou Poušť v plamenech... Už jen díky té mytologii, která je v ději zmíněna. Ale jelikož jsem ten typ, který se na filmy nedívá (né! Ani Harryho jsem neviděla), tak mě tato otázka tak nějak míjí...

7. Kdyby jsi měla možnost prožít den s nějakou knižní postavou, jaká by to byla?

Nooo, teď jsem zamilovaná do Rhyse, takže by to byl on! Mého srdce šampion. :D Ovšem, až dočtu další knihu, tak se to určitě změní. :-)
Ale už od začátku, kdy jsem začala číst, tak miluju Victora z VA. Už dlouhých x let. Takže i s ním. :-) Nejlépe bych si dala s těma dvěma trojku! :D

8. Které místo z knih bys ráda navštívila?

Tak toho moc nebude, protože jediné místo, jenž mi utkvělo v paměti a toužila bych jej spatřit, jsou Bradavice - a myslím, že to tak má každý, kdo četl Harryho. :D

Tak jo, tohle je vše z dnešního knižního tagu.
Doufám, že jsem vás aspoň trochu pobavila a mějte se krásně!

Daramegan