středa 31. října 2018

Darker - E. L. James

Autor: E. L. James
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 552

"Ana se zarputile drží své nezávislosti a moje peníze ji zatím ani v nejmenším nezaujaly. Nic nechce, spíš dává, od začátku je taková. Je to příjemná změna. Všechny moje bývalé sub milovaly dárky. Co si to namlouváš, Greyi? Tak to říkaly, ale možná to byla jenom součást role, kterou hrály. Skládám si hlavu do dlaní. Je to složité. S Anou se ocitám na slepé mapě."

E. L. James se vrací do světa Padesáti odstínů v hlubším a temnějším pohledu na milostný příběh, který okouzlil miliony čtenářů celého světa.
Jejich spalující a smyslný poměr jim přinesl smutek a výčitky, přesto nedokáže Christian Grey vyhnat Anastasii Steeleovou z hlavy. Odhodlaný získat ji zpět se pokouší potlačit své zvrácené touhy i potřebu absolutní kontroly a snaží se milovat Anu za jejích vlastních podmínek.
Hrůzy jeho dětství ho však pronásledují dál, zatímco Anin úskočný šéf Jack hyde chce Anu pro sebe. Pomůže Christianovi důvěrník a terapeut doktor Flynn čelit jeho démonům? Nebo ho majetnictví Eleny, jeho svůdkyně, a vyšinutá oddanost Leily, jeho bývalé submisivní společnice, vtáhnou zpět do minulosti?
I kdyby si Christian opět vybojoval Anino srdce, může tak temný a osudem zdeptaný muž doufat, že si ho udrží?

E. L. James se po pětadvaceti letech práce v televizi rozhodla splnit si dětský sen a pustila se do psaní příběhu, který, jak doufala, budou čtenáři milovat. Výsledkem je smyslná romance Padesát odstínů šedi a její dvě pokračování Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svobody; trilogie, které se po celém světě prodalo na 150 milionů kopií v 52 jazycích. V roce 2015 vydala autorka bestseller Grey, příběh Padesát odstínů šedi převyprávěný pohledem Christiana Greye.
V roce 2012 figurovala jméno autorky v žebříčku "Nejvlivnější lidé světa" časopisu Time, dále se objevilo v anketě Barbary Waltersové "Deset nejúžasnějších osobností roku" a v žebříčku časopisu Publishers Weekly "Osobnost roku". Následně se E. L. James zaměřila na produkování filmových adaptací svých románů ve studiu Universal Pictures. Filmové zpracování románu Padesát odstínů šedi v roce 2015 překonalo všechny rekordy v návštěvnosti kin. Jeho pokračování Padesát odstínů temnoty bylo u příznivců milostné romance mezi Anou a Christianem stejně oblíbené a v roce 2018 na tento úspěch navázal i závěrečný film trilogie Padesát odstínů svobody.
E. L. James žije společně s manželem Niallem Leonardem, prozaikem a scenáristou, a jejich dvěma syny v západním Londýně, kde pracuje na nových románech a filmových projektech.

Darker... Nevím co říct, což se mi nestává často, možná nikdy. Všichni víte, že tuhle sérii já nemusím, příběh Christiana Greye a Any Steelové mi nepřirostl k srdci. Přesto je kniha opět velkým úspěchem a nedalo mi to, abych se nepokusila proniknout do kouzel tohoto příběhu.
Ti, co mají rádi vyléčené chlapi láskou, si přijdou na své, protože z Christiana Greye bude jiný muž. Kdo ho chce poznat více, tak šup - dejte se do čtení. Ostatní pokračujte ve čtení recenze. :-)

Druhý díl Padesáti odstínů z pohledu Christiana Greye je opakování základního děje, ale myšlenky, pocity a fantazie jsou tentokrát jeho. Christiana známe jako drsného, kontrolou posedlého, dominantního muže a díky tomu si ho většina žen oblíbila. Z prvních třech knih série víme, že se z něj stane vůči Aně zamilovaný muž, ale to, co se z něj stane v Darkerovi, to už bylo moc. Stal se zamilovaným miloušem, a když se k tomu přidají ty jeho myšlenky, pocity a podobně, tak je to sladké a roztomilé štěně, které je stále na okraji emocionální propasti a ne ten tvrdý a neústupný muž s hravými myšlenkami.
Aspoň že ta Ana Steelová je stále stejná, její vývoj v obou pohledech je jako přes kopírák. Z šedé a stydlivé myšky rozkvétá vtipná, drzá a nebojácná žena. Tu jsem si tady oblíbila, i když některé situace jsou hodně na okraji uvěřitelnosti, ale to je pro mě ostatně celá tato série. :-)

"Najednou mám taky knedlík v krku.
Tohle je moje rodina.
Záleží jim na mně. A to kurva hodně.
Všichni se o mě báli!
Rodina na prvním místě.
Odstupuju a zadívám se na Anu. Hned za ní stojí Katherine a hladí ji po vlasech. Neslyším, co ji říká. "Teď bych rád pozdravil svou dívku," omlouvám se rodičům, dřív než se taky rozbrečím. Máma mi věnuje uslzený úsměv."

Všichni, kdo tyto knihy znáte, můžete být dnes ovlivněni také filmovým zpracováním. Ale pokud se odpoutáte od všeho, co jste doteď četli nebo viděla)i, tak v sérii z jeho pohledu je Christian normální hrdina, který na veřejnosti působí tvrdě a za zavřenými dveřmi je zlomený muž. S takovým dějem se setkáváme často a má své kouzlo.
Pokud se oprostíte od všeho, co jste slyšeli, viděli, četli, tak bude kniha pro vás čtivá, pro někoho možná i na jeden zátah. Děj je plynulý, neztrácíte se, kapitoly na sebe navazují. Sexuální scény jsem ve většině případů přeskočila (však mě znáte), ale jsou už popisovány s větší smyslností a něžností, protože se prolínají s vanilkovým sexem.

Knihu Darker doporučuji všem, co tuto sérii znají a těm, kteří neznají, tak prvně přečíst a až poté koukat na film. Protože naše fantazie je vždy lepší než ta producentů a režisérů.
V příběhu najdete vše, co od něj očekáváte - sexuální napětí, chtíč, lásku, trošku toho napětí, humoru a sarkasmu.

Uznávám, že kniha nebyla špatná, už to pro mě není brak za jednu hvězdu, ale stále nevidím v tomto příběhu to kouzlo, ze kterého bych si sedla na zadek jako ostatní čtenářky. Je to průměrné čtení, ovšem autorce se nedá upřít nic, co s touto sérií dokázala. Nejen ona, ale hlavně reklama. Za to si zaslouží můj obdiv.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Darker můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 30. října 2018

Drtič - Alan Jacobson

Autor: Alan Jacobson
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 439

"V nose ji pálil pronikavý pach. Na jazyku měla nakyslou pachuť. Obličej ji studil. A záda měla mokrá. Vailová otevřela oči, ale nic neviděla. Ne, ne nic - rozhlédla se napravo a nalevo a spatřila hvězdy. Ležela naznak a dívala se na oblohu. Začala si sedat - ale zasáhla ji vlna nevolnosti, podobná ošklivé chřipce. Vailová si zase lehla a v duchu se ptala, kde je, proč leží na zemi. Otočila hlavu doleva - spatřila révu - a pochopila, že je na vinici. Jak? Proč?
Napravo uviděla totéž. Tma. Rostliny. A pár bot."

V příběhu, navazujícím na vynikající bestseller Sedmá oběť, se Karen Vailová vydává do vinařské oblasti Napa Valley, kde řádí sériový vrah, který zanechává své oběti s rozdrcenými průdušnicemi ve vinných sklepech. Když se však Drtič dozví, že se k mordpartě přidala profilovačka FBI, probudí v něm takový projev pozornosti novou smělost a uvede do pohybu plán, který obrátí vzhůru nohama celé město - i speciální policejní tým. Ačkoliv nenadálý zlom v případu pomůže Vailové zjistit totožnost vraha, cítí, že něco není, jak má být. Jestli na to včas nepřijde, následky budou nedozírné.

Alan Jacobson je autor bestselleru Sedmá oběť, uznávaného kritikou a uvedeného v Library Journal na seznamu nejlepších knih za rok 2008. Léta výzkumné práce u policie, konkrétně u FBI, Alana ovlivnila osobně i profesně a pomohla formovat příběhy, které vypráví, i různorodé postavy jeho románů.
Sedmá oběť i jeden z Alanových chystaných románů, Živý terč, se v současné době připravují ke zfilmování u jednoho z předních hollywoodských producentů.

Když jsem dočetla první díl ze série s Karin Vailovou a to Sedmou oběť, byla jsem si jistá, že druhý díl, Drtič, rozhodne o tom, jestli tuto sérii budu číst dál nebo ne. Zajímalo mne, jak se autor, muž, popere s hlavní hrdinkou, s ženou, jak bude psát nejen o jejich vyšetřovacích metodách, ale také o jejím soukromém životě a jestli se v druhém díle vrátí k tomu, co nakousl v prvním a proto pro mne byl druhý díl stěžejní.
Po dočtení jsem velmi spokojená, dostala jsem, co jsem očekávala a já se vrhám po nohou do dílu třetího, který nese název Zrychlení.

Karen Vailová odjíždí se svým partnerem do Napa Valley, kraje dobrého vína, na dovolenou. Po tom, co vyřešila případ Mrtvých očí si to rozhodně zaslouží. Jen odpočívat, dobře pít a jíst ve velmi příjemné společnosti. Jenže to by nemohla být profilovačka Vailová, aby se ji do cesty nepřipletl další sériový vrah. Tentokrát je to Drtič, který svým obětem uřízne prsa a posmrtně serve nehet na noze... Při prohlídce jednoho vinného sklípku narazí na mrtvolu a přesto, že je to v jiném státě, zapojí se do vyšetřování. A zase, nemohla by to být profilovačka Vailová, aby se sériový vrah nesnažil znepříjemnit ji život na maximum a tady, v tomto díle, se to děje tedy brilantně....

V tomto díle, v knize Drtič, se krom Karen objevují úplně nové postavy. Až poznáte Roxxann, tak budete příjemně překvapeni. Na první pohled působí nepřístupně a protivně, ale po bližším seznámení se vám bude zamlouvat. Brix, Owens, Fuller, všichni ostatní členové speciální jednotky v Napa už tak příjemní nejsou a dělají jen svou práci, konají povinnost, aby co nejrychleji dopadli vraha a mohli Vailovou vypoklonkovat zpátky tam, odkud přijela. Nadřazenost některých byla zcela evidentní, jiní se snažili zachovat si profesionalitu. Ovšem moc jim to nešlo.
Zato Dixxonová byla s Vailovou, postupem času, víc a víc jako jedno tělo a jedna duše. Rozuměly si, dokázaly logicky uvažovat a doplňovaly se. Jako vyšetřovací duo mi ladily a líbily se.

"Vailová upustila telefon do klína. Bledsoe ještě mluvil, ale to bylo jedno. Jeho slova jí zněla a opakovala se v hlavě. Po Robbym ani stopy. Vyčerpaná, vyhladovělá, citově vyčerpaná a pokrytá krví mrtvého zavřela oči. A pak se rozplakala."

Vždycky si říkám, že do recenze napíšu pravdu. Ať si to každý přebere jak chce. Drtič se mi líbil, příběh byl dobrý, jednu vadu na kráse to ovšem mělo. Vyšetřování se ubíralo jedním směrem, ale jak speciální tým mnohokrát v knize řekl, musí se prověřit všechno - pro jistotu. A to byl kámen úrazu. I když Vailová věděla, že to nebude mít nic společného se společností, která má na starosti všechny vinné oblasti a stáčení vín a podobně, přesto museli vyšetřovat zrovna tam. Navštěvovaly různá místa, potkávaly různé lidi a nejen Vailová s Dixxonovou z toho byly na rozpacích, po nějaké době i já. Hodně jmen a přitom naprosto zbytečně - a jako čtenář jsem věděla, že jdou po špatné stopě. Přečíst jsem to musela, ale musím říct, že tato strana vyšetřování mě vůbec nebavila.
Ale pak se vrátili na správnou cestu a opět honění vraha mělo grády. Musím uznat, že samotný závěr je příběhu je skvělý a i kdybych si celou dobu říkala (což jsem neříkala), že už další díl číst nebudu, tak po tom, jak tohle končí, tak musím!

Příběh se mi líbil, ale díky všem těm věcem okolo vinic, které vedly vyšetřovatelé špatným směrem, jsem se místy nudila. Kdyby to autor vynechal a rovnou se pustil po stopě vraha a nestáčel Roxxann s Karen záměrně z cesty, bylo by to přesně to, co bych chtěla. Mělo by to spád, bylo by to napínavé, na okousání si nehtů dobrá kniha. Takhle to bylo zpomalené, to napětí bylo utlumené.
Chápu, že Napa Valley je známé místo i mimo příběh, kde se pěstují hrozna pro ty nejlepší vína a věřím, že autor chtěl poukázat na své znalosti nejen ohledně místa, ale také vín, ovšem pro mě to bylo trochu zbytečné.

Když pominu zdržení s víny, zbytek byl skvělý. Opět se Karen vyznamenala a všem ukázala, že je nejen výbornou profilovačkou, ale také ženou, která se nebojí. A jak jsem psala výše - poslední odstavec knihy vás dostane a nebudete chtít jinak, než si přečíst další díl.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Drtič můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 28. října 2018

Legenda - Stephanie Garberová

Autor: Stephanie Garberová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2018
Počet stran: 429

"Ale pozor, výhra nebude zadarmo a později budete litovat ceny, kterou za ní zaplatíte."

Donatella Dragnová se nechala unést magickým světem Caravalu. Konečně uprchla z područí svého otce a sestru Scarlett zachránila před neštěstím domluveného sňatku. Obě by teď měly oslavovat, ale Tella stále není svobodná. Uzavřela nešťastnou dohodu s tajemným zločincem, kterému dluží nemožné: skutečné jméno mistra Caravalu - Legendy.
Jediný způsob, jak se dozvědět Legendovo jméno, je zvítězit v jeho hře, a tak se Tella znovu vrhá do hlubin legendárního klání - a zároveň do cesty vražedného dědice císařského trůnu, lásky odsouzené k zániku a pavučiny tajemství... včetně toho její matky. Caraval od svých účastníků vždy žádal chrabrost, vychytralost a oběti, avšak nyní přestává být pouhou hrou. Pokud Tella nedokáže naplnit svou část dohody a získat Legendovo jméno, ztratí všechno, na čem jí záleží - možná dokonce i vlastní život. Pokud však vyhraje, Legenda a Caraval mohou být navěky zničení...

Stephanie Garberová je mezinárodně uznávanou autorkou bestselleru Caraval, který se dlouho pohyboval v čele žebříčku New York Times. Vyrostla v severní Kalifornii, kde ji často přirovnávali k Anne Shirleyové, Jo Marchové a dalším fiktivním postavám s bohatou představivostí a zdravou dávkou tvrdohlavosti. Když zrovna netvoří, vyučuje tvůrčí psaní a sní o dalším dobrodružství. Stále čeká na Legendovu vstupenku do říše Caravalu.

Přiznám se, že když jsem se pouštěla do Legendy, měla jsem lehké pochybnosti, protože jsem si z jedničky moc věcí nepamatovala. Doufala jsem, že se na začátku knihy dostanu do děje a nebudu váhat. A i když Legenda nezačíná tak, aby autorka čtenářům připomněla něco z prvního dílu a rovnýma nohama skáče do dalšího příběhu, tak mi nic nechybělo a byla to úžasná jízda.

Donatella, tedy Tella se po prvním Caravalu vzpamatovává ze všeho, co se dělo, co bylo skutečné a co byla jen hra. Její sestra Scarlett ji stojí věrně po boku a vypadá to, že ani jedna nemůže být spokojenější. Od Juliana, jednoho herce Caravalu se dozví, že se celá hra i s Legendou, přesouvají do Valendy, kde na počest císařovny odehrají další Caraval a obě jsou přizvány. Jenže Caraval se hraje jen jednou za rok. Bude to tentokrát jiné? Pro Tellu určitě, protože ve chvíli, kdy dorazí do cílového města se dozví, že má mnohem víc starostí, než se domnívala. Ochránit Scarlett, zachránit matku, vyváznout ze všeho živá, zjistit, kdo je Legenda a hlavně si zachovat zdravý rozum. Zdá se, že to asi nebude jednoduché... Ne-li zhola nemožné...

Když se setkám s různými názory na série, většina čtenářů mi řekne, že první díl byl dobrý, druhý buď stejně dobrý nebo horší a třetí ušel. Ale u série Caravalu je to něco jiného. Já říkám, že první byl dost dobrý a druhý díl mnohem lepší. Aspoň tedy pro mě. Mnohem více jsem se nechala příběhem strhnout, líbilo se mi, jak autorka vykreslila všechny postavy, počínaje Tellou, která vůbec neměla jednoduché rozhodování a stejně to vždy vyřešila správně a konče Dantem, který byl naprosto okouzlující a zdárně konkuruje Rhysovi z ACOTARu. :-) Ufff...

Možná už jsem na to stará, ale taková ta správná hra na kočku a myš mi dokáže rozvířit všechny částečky v těle, krev teče rychleji, srdce buší silněji a to se dělo při setkání Danteho s Tellou. Ti dva se tak neměli rádi, až to bilo do očí, ale jejich ironické dialogy byly naprosto odzbrojující a já si to užívala na sto procent.

"Cíl této hry není, co tušíš,
ženu pera a papíru vyhledat musíš.
Jen ona má stopu, po níž každý baží,
však pouze pro tebe ji chrání a stráží."

Co se mi ovšem nejvíce líbilo, tak byl způsob, jak si autorka hrála se slovy. Když popisovala magii, cítila jsem ji. Dokázala jsem ji vidět, uměla jsem si představit. Najednou byla pro mne hmatatelná. Samotný příběh byl taktéž skvěle napsán, měl spád a pořád se zde něco dělo. Jasně, tahle věta může na někoho působit jako klišé, ale jinak to napsat neumím.
Ve chvíli, kdy jsem začala číst, ocitla jsem se mimo realitu a od první stránky až do poslední pro mne neexistovalo nic jen samotný Caraval. Se stejnou vervou jako Tella jsem chtěla osvobodit její matku, se stejným rozporuplným pocitem jsem nedokázala určit, která cesta a které rozhodnutí je to pravé a se stejným zoufalstvím jsem se dívala, jak Legenda odchází... A se stejnou nadějí jsem otvírala poslední dopis příběhu.

Legenda mě překvapila. Nečekala jsem, že si až v tomto díle tak oblíbím některé postavy, že si užiju takovým způsobem celý Caraval a že se dostaví ten pocit nedočkavosti, než vyjde díl třetí. Tak jak to bylo u Kletby vítězů, i teď mám pocit, že nevydržím čekat, než vyjde další díl, ale samozřejmě se postupem času smiřuji s tím, že budu muset. V žádném případě se nebojím, že bych si nic nepamatovala. Druhý díl mi ukázal, že i kdyby se toto stalo, nemám se čeho bát. Autorka nový příběh prokládá událostmi a informacemi o tom, co bylo předtím, takže se nemůžu ztratit a můžu si užívat každý díl i s odstupem času.

Nemám už co dodat, jen teď tajně doufám, že krom přijímacího dopisu z Bradavic očekávám i pozvánku na Caraval! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Legenda můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 25. října 2018

České dějiny - 100 památných míst - Jan Kvirenc

Autor: Jan Kvirenc
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2018
Počet stran: 455

"Loket získal název podle své polohy v zákrutech řeky Ohře, jméno se dostalo též do znaku města ("mluvící erb" s ohnutou paží). Pevný hrad na dohled hranic byl královnou Eliškou vyhledáván často, cítila se tu bezpečně, utíkala sem v době politických krizí. Občas tu pobývala se svým královským manželem, vedla se tu důležitá diplomatická jednání, někdy sem nechala převézt i svoje děti včetně nedávno narozeného prvorozeného syna a příštího krále Václava. Netušila ovšem, že právě na Lokti se rozloučí s ani ne tříletým princem navždy. Za zdmi hradní pevnosti, kde odpočívala po svém čtvrtém porodu v listopadu 1318, totiž neunikla intrikám, které proti ní obrátily zlobu jejího muže, krále Jana Lucemburského."

Moderní dějiny našeho národa jsou nemyslitelné bez návaznosti na dávnější období - a právě těmi se zaobírá náš historický průvodce. Představujeme celou stovku "míst paměti", spjatých s velkými dějinami zemí Koruny české. Zavedeme vás do knížecích, královských a šlechtických komnat, ale též do vesnic a měst, do bitevní vřavy, soudních síní, pracoven učenců a konstruktérů. Nahlédneme za kulisy vysoké politiky, diplomacie i zločinu, poodhrneme roušku vzniku uměleckých děl.
Do naší historické paměti také patří mytické a bájeslovné děje; na scénu vstoupí i slavní zahraniční návštěvníci. Všech sto příběhů navíc vykreslíme pomocí autentických dobových textů - stanete se přímými účastníky historického bádání. Nechybí nic podstatného z uzlových bodů starší i novější minulosti našich zemí. Na počátku putování stojí hora Říp, praotec Čech a první Slované. A v závěru se proslulá tradice blanických rytířů propojí s demokratickým odkazem první Československé republiky. Číst můžete výběrově, encyklopedicky i souvisle, doma i na cestách. Vždyť všude a vždy platí, že "kamkoli vstoupíme, jdeme stopou dějin".

Mgr. Jan Kvirenc vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor český jazyk - dějepis a pracuje jako gymnaziální profesor dějepisu. Zabývá se metodikou výuky dějepisu a popularizaci historie; organizátor i lektor dějepisného vzdělávání a recenzent dějepisných publikací. Dlouholetý člen výboru Asociace učitelů dějepisu ČR.
Autorsky, editorsky či lektorsky se podílel na řadě dějepisných učebnic, atlasů a sborníků; pravidelně přispívá do časopisu literatury faktu Přísně tajné. Velký ohlas vzbudil jeho dvoudílný projekt "Historie v dokumentech", a to České dějiny do roku 1914 a Evropa do roku 1914 (2006-2007).
Od roku 2017 spolupracuje s nakladatelstvím Grada, pro které kromě dárkové reprezentativní publikace České dějiny - 100 památných míst připravil i knížku pro děti o českých panovnících.
Za dlouholetou spolupráci s Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského byl v roce 2012 vyznamenán Medailí J. A. Komenského. V roce 2018 obdržel prestižní ocenění Učené společnosti ČR a Nadačního fondu Neuron pro pedagogy.

Za všech stran na nás z médií útočí různé pořady, články a hlášení o tom, že tento rok je něčím výjimečný. Konkrétně oslavou stého výročí od založení Československé republiky. A jelikož ani já nechci být pozadu, mám pro vás recenzi na knihu, která jde ruku v ruce s oslavou, protože při listování v ní poznáte nejen zajímavá místa, ale také historii naší krásné země.


Kniha České dějiny-100 památných míst je opravdu majestátní kousek, který můžu pyšně vlastnit v knihovně. 100 let od vzniku Československé republiky, 100 památných míst a musím říct, že není hezčí kniha, která by mohla na toto výročí vyjít. Už na první pohled působí velmi vkusně a luxusním dojmem, a při otevření si řeknete, že nakladatelství nešetřilo ani tady. Papír je tvrdší a křídový, celý obsah je bohatě doplněn ilustracemi a najdete zde zmínku snad o všech důležitých místech, které se u nás nachází.


Ve chvíli, kdy jsem knihu poprvé držela v ruce, otevřela jsem si rejstřík a hledala informace o městě, ve kterém momentálně žiju. A přesto, že jsem nic nenašla, i tak mě to bavilo a nalezla jsem jiné zajímavosti. :-)  Musela jsem se smát, když přijela má sestra, vzala tuto publikaci do ruky a hned hledala své město. :-) A ta už byla úspěšnější! :-) Myslím si, že tato kniha je skvělá jak na prohlížení a hledání různých faktů o budovách, památnících, hradech, tak i na důkladné čtení všech stránek. Můžu vám zaručit, že se dozvíte opravdu spoustu zajímavých faktů, jak o místech, které vám jsou známé, tak o místech, o kterých jste doposud neměli ani tušení. A navíc ve vás tato publikace probudí touhu cestovat po celé naší zemi a hledat krásy, které jsou na stránkách.

Na knize jsem si oblíbila styl, jakým je napsána. Není to jen strohý popis, kde se co nachází, ale autor si dal tu práci a námahu s tím, aby nám místo či objekt nejen přiblížil, ale aby do každého článku dal pořádnou dávku její minulosti, historie, která vás bude bavit a mnohému se přiučíte. Navíc některé články na mě dýchly jakýmsi tajemstvím, záhadou, některé působily až mysteriozním dojmem. U některých jsem si dokonce ani neuměla představit, co vše se zde odehrálo a po všem zjištění jsem měla lehkou husí kůži, že se to fakticky stalo.

Nebudu lhát, nemám zdaleka přečteno vše, co se v knize České dějiny - 100 památných míst nachází, ale mám za to, že tohle není nic na jeden večer. Je to nádherná publikace, která je určená k tomu, abyste se k ní neustále vraceli. Ve chvíli, kdy vás něco napadne, abyste ji vzali do rukou a listovali. Možná se najdou takoví, kteří ji ihned přečtou od začátku do konce, ale mou volbou bylo, abych si v rejstříku našla co mě nejvíce zajímá, objevila, co vše se zde skrývá a poté se pomalu posouvala dále.

Velkým zpestřením pro mne bylo ty části, které byly psány starým jazykem. Dám vám příklad, protože to neumím přesně pojmenovat. :-)
" 25. junii, v noci na pátek, Julius, ten pankhart, levobočník a tyran na Krumlově, vězněm jsa na zámku pod Pelikánovými pokoji, byv na záchodě dlouho, padna, duši pustil. Rarášek ho udávil! A strážní nežli se klíčů u hejtmana dovolali, že byl bez sebe. Okolo krku, praví, že byl zčernalý a pustila se mu z nosu krev."
A hned jsem zabila dvě mouchy jednou ranou - nejen, že jsem vám ukázala, jak jsou některé části psány, ale také na vás dýchá to tajemno, viďte? Tohle se stalo roku 1609 v Českém Krumlově. Možná jste o tom nevěděli. A takových příběhů je zde mnohem více.

S velkou radostí a potěšením můžu tuto knihu doporučit. Bude vypadat luxusně i jako vánoční dárek, protože její zpracování a grafická úprava jsou skvostné. Rozhodně nemůže chybět milovníkům historie a naší země.
Autorovi velké díky za jeho umění, tohle je radost číst!

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada, kde si knihu České dějiny - 100 památných míst můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 24. října 2018

Stálo to za to - Miroslava Varáčková

Autor: Miroslava Varáčková
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 204

"Říká se, že když si k sobě někoho připoutáš, jsi za něj zodpovědný po zbytek života. Otázka zní, jestli to stojí za to."

Bašku a Lívii pojí pouto nejsilnější, pokrevní. Ale navzdory tomu, že jsou sestry, jako by neměly nic společného. Zatímco Lívii se ve všem daří, Baška zůstává na druhé koleji - ve škole, mezi kamarády, dokonce i doma. Zaslepeným rodičům ani sestře se zkrátka není možné zavděčit. Jedinou naději na štěstí vidí Baška v rodícím se vztahu s Jakubem, který však skrývá tajemství. Navíc čím dál nesnesitelnější Lívii očividně něco tíží... Zvítězí pocit zodpovědnosti, anebo sobeckost stáhne všechny na samotné dno?
Další kniha Mirky Varáčkové je pronikavou sondou pod povrch běžné, zdánlivě normální rodiny, příběhem, ve kterém se překvapivě mnozí najdou. Neboť získat od života dobré karty někdy na rozehrání hry o štěstí nestačí.

Miroslava Varáčková má doma tři chlapy a psa. Když je ráno vypraví do práce a do školy, odpluje ke klávesnici počítače a do světa fantazie. Každá její nová kniha je totiž cestou, na kterou se se svými hrdinkami vypraví. Jejich cíl není nikdy jasný, ten objevují společně a jejich zážitky formují nejen autorku, ale i její hrdinky. Stálo to za to je autorčinou čtrnáctou knihou.

Musím uznat, že kniha Stálo to za to opravdu stála za to! Dočetla jsem ji večer, krátce před půlnocí a ihned jsem trapně, a hlavně bez jakéhokoliv studu, psala autorce, co ten konec má znamenat? Jak to tedy je? A hlavně ať mi dá radu, jak mám jít do postele, když mé emoce byly rozjitřené, jako už dlouho ne. Nekonalo se žádné slzavé údolí ani okusování nehtů, ale přitom jsem při čtení prožívala všechny strasti a slasti hlavních hrdinů a emočně jsem byla naladěna na jejich vlnu. Věřím, že to byl účel autorky. Abych se do příběhu vžila.

Hlavní hrdinkou příběhu a vypravěčkou je Barbora, řečena Baška, která chodí na střední školu, do třeťáku. Její studijní výsledky jsou chvalitebné, ale je to taky její jediná činnost, která ji opravdu jde. Její sestra Lývie je mistrní v gymnastice, sbírá všechny možné poháry a medaile, jen trénuje a nic jiného ani neumí. Rodiče obou sester se v Lývii shlížejí, podporují ji a Bašku odstrkují na druhou kolej. Hlavně tedy matka. Až budete tuto knihu číst, obrňte se trpělivostí, protože nejednou jsem dostala takový záchvat vzteku na matku, že kdyby byla v mé blízkosti, horko těžko by se zvedala ze země. A Baška? Potichu a útrpně snášela jakoukoliv nespravedlivost na svou osobu, snažila se být neviditelná. Až do doby, než potkala Jakuba. Pak se všechno otočilo, ale těžko říct, jestli k dobrému nebo špatnému. To se dozvíte ve chvíli, kdy si přečtete tento příběh, to vám neprozradím...

Ač jsem na jednu stranu chápala chování Barbory, některé její situace bych řešila rozhodně jinak. Možná je to tím, že jsem horká hlava a proto jsem nechápala, jak může jen nečinně přihlížet, nebo dokonce mlčet. V určitých chvílích bych už sypala z rukávu všechny argumenty proč ano a proč ne, kdežto Barbora byla potichu a klidila se někam pryč, jen aby zbytečně nevyvolávala konflikty. Jsem jiná povaha než ona a troufám si tvrdit, že právě proto mě tak chytila za srdce. Měla jsem při čtení pocit, že bych ji měla chránit, zastat se jí, otevřít oči celé její rodině a nemohla jsem. Jasně že ne, je to kniha, je to příběh, ale ta bezmoc byla někdy opravdu velmi hmatatelná a proto říkám, že kniha opravdu stála za to!

"Biba mi poradila, abych se na všechnu práci kolem domácnosti vykašlala, protože až pak Lívie pochopí, kolik toho musím dělat a kolik úsilí a času vkládám do všech těch věcí, které přehlíží. Například vysávání zabere často i hodinu, umývání nádobí taky netrvá dvě minuty, nákup je často těžký, a než ho dovleču domů, mám ruce vytahané jako opice. Tak jsem dala na její slova rozhodla se ji poslechnout. Odhodlání mi ale dlouho nevydrželo. když jsem zjistila, že doma není co jíst a až přijde otec z práce, cvrčci mu budou v břiše cvrlikat operu, vydala jsem se na nákup."

Stálo to za to je kniha, ideálně pro dospívající dívky, pro sestry, pro mladé holky, které hledají útěchu, že ne jen jejich život je na houby. Ale určitě si tohle čtení užijí i starší ročníky - já jsem rozhodně toho zářným příkladem.
Od první do poslední stránky jsem si vše užívala, radovala se z maličkostí, líbily se mi sny Barbory, nesnášela jsem sobeckost Lývie, modlila se za nestrannost a prokouknutí matky a když skončila postel Barbory v obýváku, měla jsem chuť někoho uškrtit. Různé emoce se ve mě střídaly a určitě vás nepřekvapí, když napíšu, že knihu jsem přečetla během pár hodin, protože to nešlo nechat nepřečtené.

Ve chvíli, kdy Barbora potká Jakuba, už vás na stránkách nečeká jen holý text, ale také přepis textovek, takže se čtení stává ještě zábavnějším. A mi samozřejmě zase přišlo na mysl, že by se mi líbilo, kdybych si se svým partnerem tak esemeskovala, oťukávala se... Ale už jsme na to staří prostě. :-) Další důvod, proč jsem si příběh užívala. To oťukávání, opatrné našlapování v novém vztahu mi postavilo chloupky na rukou a autorka perfektně vystihla pocity, které jsem měla i já, když jsem tehdy, v hlubokém pravěku, navazovala nové vztahy. :-)

Od autorky už mám přečteno pár knih, jako například Grafitové děvče nebo Hlavně to nikomu neříkej, ale slavnostně prohlašuji, že Stálo to za to je nejlepší, kterou jsem četla. Líbila se mi námětem, zpracováním, tím, jak snadno jsem se sžila s hrdiny příběhu a dokázala ve mě probudit naprosto nečekané emoce, které byly místy opravdu silné. Pro někoho oddechovka, pro někoho průměr, ale pro mě úžasně emoční top čtení.
Pro někoho to může být obyčejná lovestory, ale pro mne to opravdu byla silná sonda do jedné rodiny, která sice vypadá normálně, ale nic normálního na ni nenajdete, když se podíváte do oken bytu... Jednoznačně velké doporučení.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Booklab/Slovart, kde si knihu Stálo to za to můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 22. října 2018

Chladnokrevně - Robert Bryndza

Autor: Robert Bryndza
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 416

"Natáhly si latexové rukavice a zamířily ke kufru. Prsty, které vyčnívaly z díry v hnědém materiálu, byly odulé a měly zčernalé nehty. Mossová jemně smetla písek ze švů a odhalila zrezivělý zip. Erika musela několikrát zlehka škubnout, než zip povolil. Víko mírně pokleslo, když kufr rozepnula. Mossová se naklonila, aby jí pomohla. Společně kufr pomalu otevřely. Ven se vylila trocha vody. Uvnitř leželo napěchované nahé mužské tělo. Mossová ustoupila, zvedla paži a zabořila do ní nos. Zápach rozkládajícího se masa a tlející vody je udeřil přímo do žaludku. Erika na okamžik zavřela oči, pak je znovu otevřela. Končetiny byly světlé a svalnaté. Maso se podobalo syrovému loji a začínalo se oddělovat od kostí, které byly na několika místech obnažené. Erika opatrně nadzvedla torzo. Pod ním byla zastrčená hlava s černými jemnými vlasy."

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení.... Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven... Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu.
Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho kniha, Dívka v ledu (The Girl in the Ice), které se již prodalo přes milion výtisků, byla označena jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller.
Jedná se o první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I pokračování Noční lov (Night Stalker), Temné hlubiny (Dark Water), Do posledního dechu (Last Breath), Chladnokrevně (Cold Blood) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách prodávaných knih.
Kromě této série je Robert Bryndza taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů. Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Facebooku a Instagramu.

Jsem hrdou fanynkou Roberta Bryndzy a jeho série s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou. Protože jeho knihy mám přečteny všechny, myslela jsem si, že už jej dokážu odhadnout a tím pádem budu vědět, co od něj očekávat. Ovšem v knize Chladnokrevně mi autor ukázal, že stále dokáže překvapit, a společně s pátým dílem přišel nečekaný případ, který mne naprosto pohltil, a já věděla, že se ze mě stává ještě větší fanynka než doposud.

V této knize se setká čtenář opět se "starou" známou Erikou Fosterovou a společně s ní také s Mossovou, Petersonem a docela důležitou postavou se stane i Paul Marsh. Na to se těšte!
Ale krom těchto, nám známých postav, se na výsluní dostanou také Max s Ninou. Že vám ta jména nic neříkají? Ani nemůžou. Jsou to nováčci, kteří ovšem velmi zamíchají dějem.
Autor Robert Bryndza napsal příběh, který se odehrává ve dvou rovinách. Na jedné straně Erika se svým týmem vyšetřuje záhadné objevení mrtvých těl v kufrech a na druhé se Max a Nina snaží o to, aby se na ně nezapomnělo. V jednu chvíli se tyto dvě roviny propojí a v ten okamžik se začnou dít nevídané věci.

Dle mého názoru se kniha Chladnokrevně liší od všech ostatních právě tím, jak je napsaná. Je to něco jiného, než jsem jako čtenář byla doposud zvyklá, a musím říct, že mi to vlilo novou energii do žil. Dokonce jsem si po dočtení říkala, že příběh Maxe a Niny lehce zastínil Eriku jako takovou, ale to samozřejmě není možné. Jen se jí dokázal vyrovnat. Robert Bryndza se vrhl na psaní dvou příběhů, které se odehrávají ve stejném čase, jen na jiném místě, a v jednom okamžiku se tyto příběhy propojí a dostanou nový rozměr. Katastrofy. Honičky o čas. O život.


"Vrátil se do předsíně a otevřel černou bednu s nářadím, ze které vytáhnul dlouhý modrý provaz. V kuchyni jí pak svázal kotníky, převrátil ji na břicho a ruce jí svázal za zády. Podprsenku jí nacpal do pusy. Přetáhl jí punčochy přes hlavu a pod krkem je zavázal. Poodstoupil. Obličej pod napnutou tkaninou měla znetvořený, ale viděl, že se jí punčochy příliš zařezávají do krku.  Naklonil se a trochu je uvolnil. Pak jí rozevřel nohy a vyfotografoval, jak leží svázaná na kuchyňské podlaze."

Jak už jsem zvyklá z předešlých knih, tak i v Chladnokrevně se mi dostalo příběhu, který má spád a stránky doslova ubíhají samy před očima. Krátké kapitoly, kterými je autor proslulý, tomu dodávají mi tak známý efekt "rychločtení" a žádné zbytečné prostoje a zdlouhavé popisy nekazí celkový dojem z knihy. Robert Bryndza šel opět rovnou na věc, neřešil žádné zbytečnosti a podával mi přesně ty informace, které jsem v danou chvíli potřebovala, abych si čtení užila na sto procent.

I když si myslím, že má recenze je zaujatá, protože autor je pro mě nejlepší, tak mi věřte, že se ji snažím podat tak, abych vám ukázala, že opravdu Chladnokrevně i ostatní knihy stojí za přečtení. Když se dívám kolem sebe, co kdo čte, tak se autorovy knihy objevují ve čtených velmi často, tudíž docházím k názoru, že nejsem tak daleko od pravdy a příběhy s Erikou Fosterovou patří mezi ty top tituly.

Ve chvíli, kdy budete otevírat Chladnokrevně na první stránce, vzpomeňte si na to, že jsem psala, jak je tato kniha jiná. Uvidíte, že vám autor ukáže, že stále dokáže překvapit a napsat příběh, který jste od něj už ani nečekali. V minulých příbězích byl Robert Bryndza znám tím, že čtenáři vraha odhalil hned ze začátku a od toho se příběh odvíjel. Teď zase dostanete dva příběhy v jedné knize, které vám nedají spát, dokud jej  nedočtete. Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší! A taky budete nadávat, že opět musíte nechat Eriku "odejít"... Nedokážu si představit, že jednou tato série skončí...

Konec nostalgie, věřte mi, Chladnokrevně si přečíst chcete! Je to #musthave tohoto pololetí!

A pozor! Pro nedočkavce mám výbornou zprávu. Pokud nechcete čekat do 8. listopadu, kdy Chladnokrevně vychází, tak se zaregistrujte na stránkách Roberta Bryndzy. V tu chvíli budete každý den dostávat jednu kapitolu jeho nové knihy, a to až po dvacátou. Jestli jste jeho fanoušek jako já, těchto pár kapitol vám ulehčí to předlouhé čekání. :-)

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Chladnokrevně můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Skřípouni - Tom Fletcher

Autor: Tom Fletcher
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 352

"Kuba Žábroun zase vypustil do veřejného bazénu tři žraloky a myslel, že to bude základ pro jeho malý mořský svět. Bohužel se o žralocích nezmínil dětem, které zrovna v té době v bazénu byly. Budiž jim země lehká."

Slýcháte v noci podivné skřípání? Pátrali jste po tom, co ho způsobuje? Nenapadlo vás, že třeba cosi vyčkává ve stínu pod postelí a skrývá se před vašimi zraky, aby...
Jednoho rána Lucka Vykydalová zjistí, že všichni dospěláci zmizeli. Zkrátka jsou fuč. V Lucčině městečku zavládne chaos - děti se začnou chovat jako puštěné ze řetězu. Pro většinu z nich je to ráj na zemi, ale Lucce, a možná i někomu dalšímu, se to nelíbí. Lucka je odhodlaná přijít na to, co se to v Závanovicích děje! Před nedávnem totiž přišla stejným způsobem o tátu a ani v nejmenším nestojí o to přijít taky o mámu. A v jejím odhodlání ji nic a nikdo nemůže zastavit... Teda až na skřípouny... Možná...

Tom Fletcher je jedním z nejprodávanějších britských autorů knih pro ději - je spoluautorem knihy Dinosaur That Pooped, které se v Británii prodalo více než milión výtisků. Vedle toho je oceňovaným textařem, hvězdou YouTube, otcem a členem hudební skupiny McFly.

Když jsem opět s malým hledala knihu, u které budeme večer usínat, sám synátor ukázal na Skřípouny. Věřím, že to bylo hlavně proto, že obálka je krásná a září už z dálky. Zlaté odlesky jej zaujaly na poprvé a Skřípouni se stali našimi společníky na tři dny.

Lucka Vykydalová, hlavní hrdinka celého příběhu, se jednoho dne probudí a zjistí, že její maminka zmizela. Je to nepředstavitelné, zvlášť po tom, co tatínek zmizel ještě dříve a tím pádem je najednou úplně sama na celém světě. Když ale vyjde ven z domu, není zdaleka jediná, kdo je bez rodičů a všechny děti, v celých Závanovicích jakoby zdivočely. Bez dohledu rodičů dělají neskutečné špatnosti, všude je nepořádek, nikdo po sobě nic neuklidí... Jen Lucka a její kamarád Mirek tak nějak tuší, že se nemůžou utrhnout ze řetězu, že nalezení rodičů bude záviset na nich. Hlavně tedy na Lucce. Podaří se Lucce najít maminku a vůbec všechny dospělé? Kdo jsou Skřípouni? A proč je o nich celá kniha, když hlavní hrdinka je Lucka? A důležitá otázka, kdo žije pod postelí? A je i pod vaší?
Musím říct, že Skřípouni jsou docela fajn. Jediné, co mě trochu mrzelo byl fakt, že celý příběh se rozvíjí pomalu, a na konci je všechno hrozně rychlé. Ale to byla snad jediná chyba, kterou jsem objevila. Jinak má autor vše promyšlené do detailu a mluva Skřípounů stojí fakt za to. I nápad samotné Tuonely a toho, kde se nachází, se mi velmi líbilo. Můj syn zase velmi ocenil ilustrace, kterých není málo, ale ani moc. Tak akorát. Písmo je vcelku normální, ale ve chvílích, kdy dochází v příběhu k nějakému zvratu nebo důležité akci, i font písma se mění a někdy je skoro přes půl stránky, jen aby dětským čtenářům bylo jasné, že tohle bude mít děsivé pokračování.

"Kůži měli černou jako melasa a ulepeně vlhkou jako odpudivé tělo slimáka. Ušiska, protkaná žilkami, připomínala nahnilé listy zelí. Také měli dlouhé špičaté pařáty, které cvakaly, když jako na pavoučích nožkách přebíhali po podlaze. Každý za sebou ještě táhl dlouhý hnusný ocas, který vypadal jako černá slupka nahnilého banánu."

Další věc, která mne zaujala, je samotný způsob vyprávění. Autor totiž ke čtenářům promlouvá, před každou kapitolou je malý odstavec, kde se ptá dětí (čtenářů), jestli třeba nechtějí jít na záchod, protože bude následovat strašidelná scéna, jestli si jsou jistí, že budou pokračovat ve čtení a jestli to zvládnou. Příjemné zpestření a zasmála jsem se nad tím, jak autor vyřešil kapitolu číslo třináct! To vás zaručeně pobaví. :-)

Kniha Skřípouni je určena dětem, které mají pro strach uděláno. Protože ve chvíli, kdy ji dáte přečíst svým ratolestem, které se bojí příšer pod postelí, tak věřte, že už se toho nezbaví. :-) Skřípouni jsou sice z Tuonely, ale vylézají východem do lidského světa právě z pod postýlek dětí. A teprve potom se začínají dít šílené věci. Ale pokud se děti budou bát, není nic jednoduššího, než se držet pokynů, co dělat, aby se Skřípouni neobjevili a všichni budou v pohodě. Dokážu si přestavit, že děti, které tenhle příběh budou vnímat, se budou trochu bát, ale také budou fandit Lucince v tom, aby našla nejen maminku, ale také všechny ostatní rodiče a Závanovice byly zase stejné jako před tou osudnou nocí...

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Skřípouni můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 21. října 2018

Město ztracených - Kelley Armstrong

Autor: Kelley Armstrong
Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 2018
Počet stran: 406

"Začneme sestupovat a já Rockton konečně zahlédnu. V tu chvíli je mi jasné, že je tím, o co se Dawson jenom snaží: městečkem jako vystřiženým z Divokého západu. Nezpevněné silnice. Jednoduché dřevěné stavby. Jasně definovaný střed města. Domy několikanásobně menší než ty, co uvidíte v moderní civilizaci. Kurníky a malé loučky, kde se pasou kozy. Dokonce vidím i stáje a koně, které právě vyvedli na ranní pastvu."

Casey Duncanová vyšetřuje vraždy, sama však bojuje s temnou minulostí. Aby před manželem ukryla svou přítelkyni, uprchnou do Rocktonu. Jenže město uprostřed kanadské divočiny je útočištěm i pro další ztracené existence. Místní šerif není z dalších uprchlic nadšený, ale potřebuje od Casey pomoc s vyšetřováním sériových vražd. Casey poznává místní obyvatele a zjišťuje, že ne všichni sem utekli před nebezpečím. Naopak. Sami představují větší hrozbu...

Kanadská autorka Kelley Armstrong si získala čtenáře především jako autorka žánru fantasy a krimi. Její zájem o fantasy začal už v dětství, kdy k její nejoblíbenější četbě patřily tajemné příběhy, v nichž nebyla nouze o paranormální jevy. S těmi ve své tvorbě později pracovala hned v prvních sériích fantasy románů pro mládež. Kelley Armstrongová je autorkou opravdu plodnou, kromě tvorby pro mladé čtenáře se věnuje románům pro dospělé - krimi i thrillerům s prvky science fiction, píše i povídky a novely. Narodila se 14. prosince 1968 v Sudbury, v Ontariu, v typické středostavovské rodině. Na University of Western Ontario vystudovala psychologii, ale pak se rozhodla ještě pro studium počítačového programování na Fanshawe College, a to především proto, aby měla více času na psaní. S manželem a dětmi žije v jihozápadním Ontariu v Kanadě.

Casey má problémy ve svém osobním a dá se říct i pracovním životě, sice nejsou nijak závratné, ale ten pocit, že se to může rozjet a stát se mnohem hlubším a horším, ji pomůže v rozhodování, aby se svou nejlepší kamarádkou opustila město a odstěhovala se do Rocktonu. To město, kam se chtějí nechat "odklidit" je něco jiného, než normální civilizace. Obyvateli jsou bývalí zločinci, prostitutky, uprchlíci - prostě kdokoliv, kdo má problémy se zákonem a prošel výběrovým řízením. Ano, do tohoto města se dostanete jen na základě schválení jakési rady, která vás buď nechá přijet, nebo si zůstaňte tam, kde jste.
Casey se stane pravou rukou šerifa Daltona, který z toho není nadšený, navíc jako správný chlap nevěří tomu, že Casey v divokém městě vše zvládne. Má k ní jakýsi odpor, ale sám neví, proč. V Rocktonu se dějí divné věci a když začnou umírat lidé, Dalton s Casey se pustí do vyšetřování a začíná si k ní nacházet i jistou cestičku a tím pádem důvěru. Jenže, bude to stačit, aby se mezi nimi pročistil vzduch, aby našli vraha, aby dokázali udržet Rockton v bezpečí?

Casey, hlavní hrdinka příběhu Město ztracených mi byla sympatická od začátku. A to hlavně z toho důvodu, že věděla co chce a nenechala se jen tak od někoho zastrašit. Pokud ji někdo lezl na nervy nebo ji nevyhovoval, nebála se otevřít pusu a sjednat si pořádek, což mi velmi imponovalo. Za to Dalton, šerif městečka Rockton na mě působil jako, s prominutím, idiot. Hned na první pohled jsem nepoznala, že ta "nenávist" vyrůstá z něčeho hlubšího, temného tajemství a tak jsem nejdříve měla pocit, jako by to byl fakt namachrovaný blb. Ale s postupem stránek jsem začínala chápat, že jsem si o něm udělala špatný obrázek a ke konci jsem si oblíbila i jej samotného.
Konec příběhu je pro mne velmi zvláštní, nevím, jestli z toho mám být happy nebo ne. Bylo to divné, ale do celkového kontextu to sedělo. Jen já osobně jsem si asi představovala něco jiného... Ale beru to jak to bylo a jo, líbilo. :-)

"Dalton mě vytáhne na nohy a strčí mě ke dveřím. "Běž!" Nejdu. Nemůžu, protože zahlédnu zbytky rozbité lucerny a je mi jasné, že oheň se nevznítil omylem. Někdo tu záměrně způsobil požár pomocí petroleje. Na stejném místě, kde naposledy viděli pohřešovanou osobu. "Tamhle!" křiknu, když za hromadou dřeva spatřím nohu."

Vzhledem k tomu, že Město ztracených je prvním dílem série o Rocktonu, uznávám, že autorka si dobře našlápla a pokud se něco nepokazí, bude to ještě hodně dobré a zajímavé. Její styl psaní je velmi čtivý a i když do děje vkládá trochu fantazijních prvků, protože ne všechno je úplně normální, tak nechybí ani pořádná dávka napětí a "hnusu", jako třeba různých končetin na různých místech, kde byste je fakt neočekávali.

A přesto, že na konci se autorka nechala trochu unést a zasadila do děje, který byl docela napínavý a krvavý, trochu té romantiky, tak možná to některým čtenářům zklidní zjitřené nervy. Na mě to ovšem takový účinek nemělo, protože jsem nečekala nic podobného a osobně mi to nesedělo. Mám za to, že do děje ta romantika nepatřila, autorka měla zůstat jen u krváků a chybějících končetin, na druhou stranu je fajn, že "sladká" linka je jen na posledních pár stránkách, takže neobtěžuje ve velkém a já si užila dobrý thriller.

Město ztracených je skvělá volba pro všechny čtenáře, kteří si chtějí přečíst dobrý thriller, ve kterém nebude chybět krev, mrtvá těla, tajemství, napětí, zločin a trocha té lásky. A samozřejmě pořádné pátrání po vrahovi, který by se mohl skrývat v okolních lesích - nebo jej mají přímo v městečku?

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Město ztracených můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 19. října 2018

Věř mi - Kylie Scott

Autor: Kylie Scott
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 312

"Osud je mrcha a štěstí není o nic lepší. Přesto vždy hledáme nějaký smysl, nějakou skrytou pravdu."

Mládí přináší mnoho nových zážitků: poprvé jdete za školu, poprvé se zamilujete, poprvé vám někdo drží u hlavy zbraň.
Den, kdy byla držena jako rukojmí při přepadení večerky, otřese celým Ediiným životem. Už nehodlá dál snášet šikanu a snobství na soukromé akademii a přestoupí na státní střední školu, kde se setká s Johnem, klukem, který riskoval svůj život, aby zachránil ten její.
Zatímco si Edie chce užívat, John se naopak touží usadit. Po letech plných večírků a prodávání drog se svým starším bratrem chce vést normální život - chodit včas do školy a začít myslet na budoucnost. Cení si přátelství s Edie, pomáhá jí držet se dál od potíží i rozšiřovat si obzory.
Brzy se však o slovo opět přihlásí temný svět plný nebezpečí, kterému už jednou jen stěží unikli. Poprvé měli štěstí a přežili, podruhé však mohou ztratit mnohem víc - jeden druhého.

Kylie Scott patří mezi nejlepší autorky oceněné časopisy New York Times a USA Today. V roce 2013 se stala nejúspěšnější spisovatelkou romantických příběhů zvolenou komisí společnosti australských spisovatelů romantické literatury (Australian Romance Writer´s Association). Její knihy byly přeloženy do několika jazyků.
Kylie je dlouholetou fanynkou rockové muziky, milostných románů a nízkonákladových hororových filmů.
Žije se dvěma dětmi a manželem v Queenslandu v Austrálii. Ráda čte, píše a surfuje na internetu.

Jednohubka, přečtená během pár hodin, která má všeho tak akorát. Je pohádková, lehce vtíravá, předvídatelná, ale sladká. Věř mi mě okouzlilo, bylo to čtení, které jsem přesně potřebovala. V tom škaredém, studeném počasí mi kniha přišla vhod a velkým plusem je i fakt, že jsem si každou stránku užívala na sto procent. Po všech těch thrillerech a hororech jsem potřebovala už něco, co by mě dostalo do snového světa, ale přitom bylo trochu reálné.

Edie není zrovna ten typ dívky, který znáte ze všech romantických příběhů. Sice je blondýnkou, ale má pár kilo navíc. John je oproti ní jiný. Hezoun, který ovšem nemá nejlepší minulost. Já vím, že tyto tři první věty působí jako klišé, ale počkejte... :-) Shodou nešťastných náhod se ti dva ocitnou v obchodě, který přepadne zdrogovaný šílenec a ohrožuje nejen ty dva na životě. Johnovi se nějakým způsobem podaří jej zneškodnit a tím zachránit Edie život.
A protože něco špatného, co se vám stane, může změnit váš pohled na svět, Edie opustí soukromou akademii, kde byla nešťastná, přihlásí se na státní školu a buch! John tam chodí taky. Snažila se všechny vzpomínky na to přepadení vytlačit, a díky tomu, že jej ve škole potkává, se ji všechno vrací. John na tom není také nejlíp, takže vztah těch dvou je odsouzen k záhubě... Oba psychicky narušení, navíc on s temnou minulostí prodejce drog... Tohle nepůjde a už vůbec ne jednoduše...

Nejdřív vysvětlím, proč jsem ze začátku napsala, že Věř mi je vtíravá kniha. Působila tak na mě, protože celý příběh mi nedovolil jej odložit. I když jsem vždy věděla, co bude následovat, jak to asi dopadne, tak přesto jsem četla, jako by to byla droga, kterou v tu chvíli potřebuju. Autorka mi uměla podat velmi čtivý příběh, místy vtipný, jindy trochu "napínavý", prostě takový, aby mě bavil. A líbilo se mi, že nepřeháněla se sexem! Jako celek kniha na mě působila mile, příjemně a zábavně!

"John ho odstrčil a vpadl do chodby. Nevypadal nadšeně. "Můžu znát důvod, proč jsi mi poslala adresy všech venerologických klinik, které v tomhle státě jsou?" Otevřela jsem pusu, zavřela ji a znovu otevřela. "No, víš, je to hodně užitečná informace, kterou by měl každý mít." Nepřesvědčila jsem ho. "A proč chceš, aby mi moje mrňavý, zbytečný péro uhnilo a odpadlo?"

Musím uznat, že moje romantická část duše zaplesala nad svou dávkou, kterou s knihou Věř mi dostala. I přesto, že se jedná o jednoduchý příběh, tak se u něj bavit budete. Nejen Edie a John, ale věřím, že i jejich kamarádi a přátelé se vám zalíbí. Třeba Anderson. Toho bych teda chtěla někde potkat - nebo někoho jemu podobnému. Takové správné "střeštiprdlo" a vždy, když se na stránce objevilo jeho jméno, automaticky se mi rty roztáhly do úsměvu.

A další věc, která se mi líbila, bylo to, jak se dva mladí, sedmnáctiletí lidé, dokázali poprat se skutečností, že jen o vlásek unikli smrti. Každý sice po svém, ale konkrétně povaha Edie mi přišla vyspělá a v pohodě. V takových knihách bych očekávala, že se hrdinka zhroutí a bude hysterčit, ale Edie ne, byla silná a vše brala až s ledovým klidem - no dobře, možná ne všechno, ale většinu jo! :-)

Pokud se, milé dámy, chcete zasnít, "zaachovat a achichovat", přenést se zpět na střední a prožít hotové drama spolu s romantickým podtextem, určitě se po této knize podívejte. Zabere vám pár hodin, ale těch pár hodin se vyplatí a vy si je užijete. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Věř mi můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 18. října 2018

Světla zimní noci - Pam Jenoff

Autor: Pam Jenoff
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 350

"Víš, kolik je hvězdiček na modré obloze?
Víš, kolik mračen pluje daleko nad celým světem?
Pánbůh je počítal, aby žádná nechyběla
v tom obrovském počtu."

Podmanivý příběh o přátelství dvou žen, které překoná i ty nejtemnější časy.
Nou vyhnali z domova a přinutili ji vzdát se svého dítěte, protože otěhotněla s německým vojákem. Útočiště nalézá u kočovného cirkusu, kde se musí naučit nebezpečnou akrobacii na visuté hrazdě, aby skryla svou pravou identitu. I přes počáteční neshody se spřátelí s akrobatkou Astrid. Když ale pravda vypluje na povrch, musí se obě rozhodnout, zda je jejich výjimečné přátelství dokáže spasit, nebo jestli tajemství, která ukrývají, vše zničí.

Pam Jenoff se narodila v Marylandu a studovala historii na Cambridgi. Po studiích začala pracovat v Pentagonu ve Washingtonu D. C. na ministerstvu obrany a poté na ministerstvu zahraničí. Dlouho působila na americkém konzulátu v Krakově, kde se specializovala na polsko-židovské vztahy a problematiku holokaustu. Díky této práci, kdy se podílela na zachování Osvětimi či restitucích židovského majetku v Polsku, si vytvořila blízký vztah k židovské komunitě.
V současnosti učí práva ve Filadelfii, kde žije se svou rodinou. Její předchozí román Velitelovo děvče se stal mezinárodním bestsellerem a byl nominován na Quill Award.

O autorce jsem už slyšela, její knihy zaregistrovala, ale nedostala jsem se k tomu, abych si některou přečetla. Ale musím přiznat, že Světla zimní noci mě dostala, a to hlavně svou obálkou, která je úžasná a jsem ráda, že i příběh, který se v knize ukrýval, je neméně skvostný.
Opět jsem vás nezklamala, hned v prvním odstavci jsou dvě superlativa, a chci vás upozornit, že určitě nebudou poslední.

V příběhu jsou dvě hlavní hrdinky. Starší Astrid a mladší Noa. Astrid jako manželka německého důstojníka za druhé světové války a zároveň Židovka, byla nucena odejít nejen od manžela, ale také z Berlína, kde žila. Noa sice Židovka není, ale za to měla dítě s německým důstojníkem a rodiče ji vyhostili z domova. Tyto dvě ženy se potkají v cirkuse, kde Astrid musí Nou zasvětit do tajů létání na visuté hrazdě, aby nejen Noa mohla zůstat, ale hlavně proto, aby zachránila show a cirkus jako takový. Není jednoduché cestovat s cirkusem a už vůbec to není jednoduché za světové války. Říše velí všemu, i v jakém městě a s čím budou artisté v cirkuse vystupovat...
Ze začátku se Astrid mladé díky Noy straní, nevidí v ní nic dobrého a cítí, že Noa má plno tajemství, které nebudou nejlepší. A co to dítě, co má sebou? Vždyť je tak mladá...
Postupem času Noa poznává Astrid blíže, ať chce nebo ne a spolu s ní i ostatní obyvatele cirkusu a lidí kolem. A přesto, že má pocit, že by vše mohlo být v pořádku, ve skrytu duše ví, že nikde není v bezpečí a musí utéct daleko... Hodně daleko...

Po dočtení knihy jsem přemýšlela, jestli autorka není chlap. V příběhu dvou žen plného přátelství, intrik, tajemství a lží, dokázala udržet city na uzdě a nenapsala žádnou romantickou, červenou knihovnu. Naopak se držela faktů a dokázala dát do toho plno bolesti, ztráty, strachu a smrti...
V době, kdy se Světla zimní noci odehrávají, nic nebylo lehké a Pam Jenoff umí poutavě vyprávět, aby to čtenářky bavilo. Zvlášť po přečtení poděkování a vzkazu čtenářům od autorky jsem zůstala paf z toho, jak se k tomuto psaní postavila. Co vše nastudovala, aby dokázala stvořit příběh, který bude jak z reálu, i když je to fikce.

"Policista máchne rukou dolů. Pokusím se uhnout, ale je pozdě. Obušek mne zasáhne do břicha, až se mi z nárazu udělá zle. Bolest mi vystřelí po celém trupu a já se svalím na zem."

Světla zimní noci je silný, emotivní příběh, u kterého mnoha čtenářkám ukápne i slza, protože konec je nečekaný a já si ho celou dobu představovala úplně jinak. Nemůžu říct, že bych byla nespokojená, ale spíše jsem tak nějak doufala, že autorka mi dá i naději, ale nestalo se tak. Držela se toho, že zlá doba si žádá zoufalé činy a přes to nejel vlak...

Nejen Astrid a Noa, ale také další postavy, které se v příběhu vyskytnou ve vás nějakým způsobem zanechají stopu. Já si nejvíce pamatuji na Luca, v něm nikdo neviděl nic dobrého, jen Noa, a přesto nemohli být ještě dále od pravdy. Ta nedůvěra ale byla tehdy naprosto normální. Jen mi to chvílemi drásalo nervy.

Jednoduše řečeno, Světla zimní noci jsou velmi emotivní, čistý, ale přitom drsný příběh, který jen tak neodložíte. Protože vás bude zajímat, jak se všechno kolem hrdinů vyvíjí, budete myslet na to, co všechno se ještě může stát a proto se ke knize budete neustále vracet, dokud ji nedočtete. Záměrně píšu vracet, protože tohle není čtení na "jeden zátah" jak se říká, ale třeba já potřebovala opravdu chvilku na to, abych se po některých scénách vzpamatovala a uklidnila.

Čtení doporučuji hlavně ženám, nejsem si jistá, jestli to mužskou část populace bude bavit, ale ženské publikum bude spokojené, možná i nadšené. Budete prožívat životy hlavních hrdinů, jejich strasti i radosti, budete se smát i plakat, ucítíte poryvy větru ve chvíli, kdy akrobatky budou skákat na hrazdách, ucítíte vůni šapitó, vůni zvířat, ale také pocítíte záchvěvy při náletech a bombardování nebo smutek a bezmoc při konání bezpráví na lidech...

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Světla zimní noci můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 16. října 2018

Dobrodružství pana Kolečka - Pohádky od Hvězdy - Michaela Mlíčková Jelínková

Autor: Michaela Mlíčková Jelínková
Nakladatelství: Bambook
Rok vydání: 2017
Počet stran: 152
Ilustrace: Jan Laštovička

Pejsek Šikula se už u pana Kolečka pěkně zabydlel, když tu se mu jednou ráno stala zvláštní věc. Hned jak se probudil, věděl, že něco je jinak. Vyběhl z boudy na dvorek a dlouze zavětřil. "Je to tady!" vyštěkl a začal čenichat jako pominutý. Zřejmě z rozrušení označkoval plot třikrát na jednom místě. "Co je tady?" nechápal Šemík. "Jaro přece!" vybafl Šikula."

Neobvyklá trojice nerozlučných kamarádů vás naučí, že veteráni nepatří do starého železa, že nemít jednu nohu není překážka a že s věrnými kamarády a láskou, která nerezaví, doj(e)dete nejdál. Výtvarně jedinečná a bohatě ilustrovaná knížka, jejíž kulisu vytvořila místa známá i polozapomenutá, zaujme dětské hlavičky a přitom jen tak mimochodem poučí - dost možná, že se něco nového dozvědí i rodiče. Tak schválně, víte, proč se Bílá hora jmenuje Bílá a kde se vzala Divoká Šárka? Příběhy, které vznikly z lásky k blízkému místu a k jednomu chlapečkovi, který nemohl usnout bez pohádky, jsou nerozlučně spjaté s vtipnými ilustracemi Jana Laštovičky.

Mlíčková Jelínková Michaela vystudovala diplomacii a mezinárodní vztahy na VŠE a evropská studia na Institutu politických studií ve francouzském Štrasburku. Její láska k Praze, historii a architektuře se zrodila v době, kdy se coby studentka gymnázia Jana Nerudy vracívala domů kouzelnými zákoutími Malé Strany a Starého Města. Posléze pracovala jako profesionální průvodkyně, členka týmu rychlého varování před nebezpečnými výrobky RAPEX v Bruselu i jako tisková mluvčí a copywriter. Několik let úspěšně publikovala na blogu týdeníku Respekt. Psaní povídek a pohádek se věnuje od roku 2014. Její prvotina Objev se umístila v celostátní povídkové soutěži na 5. místě. Odjakživa si s lidmi ráda povídá jejich řečí, proto se naučila plynně anglicky, francouzsky a španělsky, domluví se rusky a německy. Nejvíc se jí líbí v Austrálii a v Praze 6, kde již deset let žije. Poměrně často ji můžete potkat i v oboře Hvězda, kam ráda vyráží na procházku s kočárkem s druhým synem Danielem. Dobrodružství pana Kolečka - Pohádky od Hvězdy jsou její knižní prvotina.

Laštovička Jan je absolvent oborů výtvarná výchova a pedagogika na Pedagogické fakultě UK, věnuje se především knižní a časopisové ilustraci. Kromě kreslení knih pro děti také ilustruje a vydává bibliofilské publikace. Barevnými linoryty doprovodil například povídku Jana Zábrany psovod Gerža (2009) nebo hororový příběh H. P. Lovercrafta The Hound (2014). Jeho ilustrace mohou znát čtenáři Židovských listů, filantropického magazínu Umění darovat nebo časopisu Maxim. Když zrovna nekreslí, navrhuje výrobky z porcelánu, staví sněhové sochy a sbírá fotografie graffiti - ty přetvořil do dvou vydání ročenky s názvem Pigtures. S autorkou knihy Dobrodružství pana Kolečka - Pohádky od Hvězdy se potkali v jedné kanceláři. Ke spolupráci na této knížce se ale dostali až v roce 2014 - mnoho let poté, co už nebyli kolegy. Jan Laštovička žije a kreslí velmi blízko místa, kde Šikula se Šemíkem píchli. Co dalšího Jan nakreslil, můžete vidět na stránkách www.lastovicka.com.


Když jsem se do knihy Dobrodružství pana Kolečka pustila, nečekala jsem, že to u nás doma spustí hotový poprask. Malý se ke knize vyloženě přitiskl a nechtěl ji dát z ruky. No jo, chlap se nezapře, všude autobusy, auta, volanty, sem tam pes, kolo, pán... Bylo vymalováno. Je pravdou, že snahu číst jsem vzdala, a tak jsem si příběh pana Kolečka, Šemíka a Šikuly přečetla sama, v noci.

Pan Kolečko pracuje v dopravním podniku a jednoho dne vědci vynaleznou Šemíka, velký autobus, který s panem Kolečkem začne brázdit Prahu. Vozí jak lidi, tak i zvířata. Oba jsou spokojení. Jak by taky ne, je to pohádka a proto se pan Kolečko v práci nenudí a s autobusem Šemíkem si povídá. Po tom, co spolu projedou trasy dlouhé milion kilometrů, vedení se rozhodne dát Šemíka do starého železa. Jenže to nemůže pan Kolečko dopustit. Je to jeho kamarád! Odkoupí jej, vezme si ho domů na Hvězdu a vyráží na výlety, při kterých zažijí nejedno pořádné dobrodružství. Při jednom takovém výletu se k nim přidá pejsek Šikula a už to nejsou jen dva, nýbrž tři kamarádi, kteří brázdí silnice, vymýšlí různé kejkle a užívají si vzájemné blízkosti a nekonečného přátelství.

Autorka vymyslela příběh, který je velmi neotřelý, ale také nereálný. Doufám, že nedojde k tomu, aby po dočtení této knihy vzalo nějaké dítě svého psa, posadilo jej za volant a nechalo ho jet. :-)
Tohle se jim musí vysvětlit. Ale i tak je Dobrodružství pana Kolečka kniha, která má v sobě spoustu zábavy, ponaučení a místopisných informací. Dozvíte se mnohé o Praze a jejich zákoutí, která se ve městě skrývají. I když to mimopražským nic říkat nebude, nemyslím si, že je to na škodu. Třeba si jednou při výletě se svými dětmi do Prahy uděláte okružní jízdu místy, kde pan Kolečko brázdil se Šemíkem a Šikulou ulice.

"Pan Kolečko stál jako solný sloup a mlčel. Ústa měl pevně semknutá, zato jeho oči byly doširoka otevřené. Vypadalo to, že nad něčím usilovně přemýšlí. A pak se ten zvuk ozval znova. Tentokrát byl ještě hlasitější a bylo jasné, že vychází z břicha pana Kolečka, jehož tvář byla teď bledá jako papír. Nohy zkřížil do neobvyklého tvaru a oběma rukama si přidržoval pozadí, jako by chtěl zvuk uvěznit uvnitř svého těla. To se mu však nepodařilo a zvuk se ozval znova. Pan Kolečko se zatvářil nešťastně a jeho tvář už byla dočista bílá."

V knize vždy najdete jedno dobrodružství hlavních hrdinů a poté pár informací o místech, které jsou v dané kapitole zmíněny. Jsou to faktické údaje, jako například co je Ladronka, kdo ji postavil, co se tam dělalo kdysi a co je tam teď. Dokonce se tam dozvíte legendu o Břevnovském klášteře nebo o tom, co a kde byla Dívčí válka. Díky tomu získává kniha Dobrodružství pana Kolečka i poučný rozměr a věřím, že větší čtenáři si z toho něco odnesou. A menší čtenáři si opravdu užijí ilustrace, kterých je více než dost a jsou zde perfektně ztvárněny snad všechny dopravní prostředky, které můžete potkat.

Mě osobně trochu mrzí, že vše je situováno do Prahy 6, kde jsem já, Ostravačka, nikdy nebyla a tak si ta místa, která autorka popisuje můžu jen představovat. Ale rozhodně ve mě vyvolala touhu poznat místa, o kterých píše, protože některá se zdají být opravdu zajímavá. Tak třeba... jednou... někdy... :-)

Dobrodružství pana Kolečka je kniha, která je napsána větším fontem písma, proložena mnoha obrázky a také díky jazyku, který autorka použila bude pro děti velmi čtivá. Obsahuje 13 kapitol - dobrodružství, které hrdinové podnikli a já věřím, že děti se při čtení této knihy rozhodně nudit nebudou. Některé kapitoly jsou úsměvné, jiné lehce melancholické, ale vždy tak příjemně napsané, že můžu tento titul s klidným svědomím doporučit. A ideálně pro děti od sedmi, osmi let. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Dobrodružství pana Kolečka můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 13. října 2018

Sedmá oběť - Alan Jacobson

Autor: Alan Jacobson
Nakladatelství: Baronet
Počet stran:459
Rok vydání: 2018

"Chci ho bodnout, ublížit mu, jako on ubližuje těm děvkám, co si vodí domů. Chci ho zabít. Jak na to? Zastřelit ho by bylo nejsnazší a nejméně riskantní, ale nemám zbraň. Praštil bych ho baseballovou pálkou, ale nevím, jestli bych ho dokázal udeřit dost silně, aby ji neobrátil proti mně.
Ale nůž...nůž do obličeje by ho omráčil. Do oka, a nemohl by se bránit. Rychlý útok. To by šlo. Bodnout a utéct. Ne, bodnout a bodat a bodat.
Ano, to by šlo. To by šlo. To by šlo."

Zvláštní agentka Karen Vailová vede jako hlavní profilovačka FBI vyšetřování sériového vraha, zvaného "Mrtvé oči", který terorizuje virginský okres Fairfax.
Tento psychopat se liší od ostatních podivnou surovostí a důvěrnou, podrobnou znalostí strategie pátrání FBI. Vailová se liší od svých kolegů životem, jenž ji naučil tvrdosti a odnaučil kompromisům.
Nedávno se rozvedla s manželem, který ji týral, svádí ošklivý boj o svěření syna do péče a snaží se pomoct matce v zápase s Alzheimerovou nemocí. Jak ovšem Vailovou začínají postupně zmáhat její osobní břemena, hrozí i nezdar jejího vyšetřování.
Teď vkládá poslední naděje do kontroverzního profilu. Ten nasvědčuje tomu, že klíč k vyřešení případu se nalézá u sedmé oběti. Tento klíč však také odemyká tajemství, která mohou zničit kariéru Vailové a odhalit pravdu, k jejímuž přežití možná ani ona nemá dost sil.

Alan Jacobson je autor jedenácti thrillerů, uznávaných kritikou, odměněných různými cenami a nadšeně přijímaných čtenáři, o čemž svědčí zejména to, že se dostaly mezi bestsellery žebříčku USA Today. Alan Jacobson má za sebou dvacetiletou praxi ve výzkumu a výcviku v rámci Útvaru behaviorální analýzy FBI, DEA, úřadu šerifa Spojených států, ATF, Scotland Yardu, SWAT a Armády Spojených států - díky tomu jsou jeho příběhy i postavy nevídaně realistické a místy působí až jako dílo novináře, což jim ovšem neubírá na napětí.
Jacobsonovy thrillery vyšly v řadě zemí a na několik z nich zakoupil autorská práva Hollywood.

Když jsem knihu Sedmá oběť četla, nejednou se mě někdo v okolí zeptal, co čtu. A má odpověď byla, že brutální thriller, kdy hlavní hrdinka řeší nejen své problémy, ale také vraždy žen, které skončí se steakovými noži v očích. Všichni mi říkali, že tohle asi nebude dobré, hodnocení na databázi knih taky říká, že to není zrovna oukej počtení, ale já zastávám opačný názor. Líbilo se mi to. Není to úplně wow zážitek, ale každopádně má autor velmi dobře našlápnuto k tomu, abych si jeho sérii opravdu oblíbila.

Karen Vailová je profilovačka pro FBI. Navíc je máma Jonathana a bývalá manželka Deacona,. Taky je velmi sebevědomá, lehce agresivní, ale určitě sympatická žena. Ono se totiž v příběhu na ni sype opravdu hodně a chvílemi jsem nevěděla, co si o Karen myslet. Na stránce 100 mi byla sympatická a na straně 101 to bylo úplně naopak. A stále dokola. Jenže když jsem na to myslela, tak mi to došlo, proč dal autor do knihy víc příběhů a tím pádem z Karen udělal jakoby dvě osobnosti. Jeden sériový vrah, problémy s Deaconem, problémy s matkou, problémy s Jonathanem, do toho starosti s Robbym a vlastní kariérou... Na někoho to může působit jako přemrštěné, ale já si myslím, že si Alan Jacobson pouze dělá prostor pro další příběhy. Když jsem se dívala na Goodreads, tak tato série by měla obsahovat 9 knih!
Když se podívám na jiné hrdiny v knize, tak mi věřte, že Bledsoe je správný týpek, který dokáže zachovat si chladnou hlavu a třeba taková Mannettová vás pobaví. Některé její hlášky vůbec nebyly špatné. :-)

"Ale jak se otočila
Deacon ji popadl za rameno
a stavidla se otevřela a hněv vyrazil jako voda z kohoutku - prudce se rozmáchla, kost na kost
a on spadl naznak
kolena se mu podlomila
A dopadl na podlahu s hlasitým žuch!
Podívala se dolů na svého ležícího bývalého, který třepal hlavou a snažil se přijít k sobě. "Dobře ti tak, hajzle," vyprskla. "Už na mě nikdy nesahej!"

Je pravdou, že tato kniha asi nesedne každému. I já osobně jsem měla problém ze začátku se dostat do příběhu, naladit se na jeho vlnu. Možná to je tím, že je Sedmá oběť psána jiným způsobem než jiné thrillery. Je to více propracovanější, autor se pozastavuje nad detaily, které bychom normálně přehlédli nebo dokonce vynechali. A velmi obšírně popisuje práci vyšetřovatelů. Ale je to proto, jaké životní zkušenosti má autor za sebou a právě to dělá knihu jinou, zajímavou a určitě ne špatnou.

Pokud bych měla tuto knihu někomu doporučit, tak bych řekla, ať si ji přečte ten, kdo se považuje za "náročnějšího" čtenáře thrillerů. Ten, kdo dokáže ocenit i drobnosti, které autor dokázal zakomponovat do případu. A i přesto, že se mi nelíbil konec a samotné vyřešení případu, které bylo opravdu velmi zvláštní a nepravděpodobné, tak musím uznat, že se mi příběh jako celek líbil. Ona totiž Karen Vailová jako profilovačka má zvláštní způsob vnímání svého okolí, takže to bude ještě zajímavé. Určitě si nenechám ujít druhý díl, který už v nakladatelství Baronet vyšel a brzy se můžete těšit na jeho recenzi.

Jak jsem psala výše, já osobně jsem velmi ocenila způsob, jakým nám autor předestíral způsoby vyšetřování těžkých zločinů, to, jak lidé uvažují a jak se nechají strhnout názorem jednoho aniž by si udělali názor svůj. Další věc co se mi líbila, tak je pohled do hlavy samotného sériového vraha, kdy on ve svých kapitolách předkládá čtenářům to, co ho vedlo k tomu, aby dělal, co dělá. Jedině ten konec no, zvrácený a nedůvěryhodný, ovšem překvapivý, ale přesto... No, udělejte si názor sami! :-)

Sériový vrah Mrtvé oči čeká! Tak si pohodlně usaďte a začtěte se ;-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Sedmá oběť můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan