Žena z čísla 24 - Juliet Ashton

Autor: Juliet Ashton
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 375

"Sarah dřív přirovnávala svou lásku k Leovi k vodovodnímu kohoutku. Byla přesvědčená, že ji nemůže jen tak vypnout pouze proto, že ji opustil, teď však kohoutek vyschl sám od sebe. "Zdá se mi, že se to stalo přes noc, ale jako to chvíli trvá, že se člověk zamiluje a pak bum, tak mi zase chvíli trvalo, než se odmiluju."

V domě číslo 24 na Merrion Road v londýnské čtvrti Notting Hill bydlí pestrá směsice obyvatel se vzájemně propletenými osudy. Ženy, muži, bývalí manželé i budoucí milenci zde žijí své každodenní životy a vypadá to, že karty jsou jednou provždy rozdány. Jenže nic není, jak se zdá. To, co vypadalo jako láska, je jen faleš, a to, co se zdálo nemožné, se najednou promění v jedinou volbu, co se prostě musí stát.
Dětská psycholožka Sarah se trápí, protože její exmanžel se od ní odstěhoval a bydlí teď s novou partnerkou jen o patro níž. Sarah si také dělá starosti o malou Unu a její unavenou a úzkostlivou matku. A jaké tajemství skrývá věčně nabručená Mavis ze suterénu? Situace se pro Sarah ještě víc zamotá, když se v domě objeví noví nájemníci Jane a Tom. Mezi Sarah a Tomem přeskočí jiskra, ale nevěra přece nepřipadá v úvahu! Nebo je nakonec všechno úplně jinak? Stane se dům číslo 24 místem plným lásky?

Doma v Surrey Juliet Ashton celé dny píše ve své malé pracovně a přitom na ni zírají dva psi. Zbytek domu, plný hudby a knih a pohodlných místeček k usednutí, sdílí s třináctiletou dcerou a s manželem, který je skladatelem (odtud ta hudba). Autorka celým svým srdcem věří v sílu, jíž knihy dokážou zlepšit život, vzbudit porozumění a přinést spoustu šťastných chvil.

Žena z čísla 24 mě velmi překvapila a to kladně. Čekala jsem klasický příběh, žádné velké zvraty, žádné překvapení. Spíš odpočinkovou četbu, kde bych měla jisté tušení, co se bude dít. Ale opak je pravdou. Můžu říct, že už dlouho jsem se nesetkala s takovou romantickou knihou, která by mne vyvedla z omylu.

Hlavní hrdinka Sarah, která je dětská psycholožka, řeší manželské problémy. Její manžel Leo ji byl nevěrný s jejich sousedkou Helenou a tak se rozvedou, on se znovu ožení za Helenu a dál žijí ve stejném domě. V dnešní době nic nenormálního. Postupně se k příběhu přidávají ostatní sousedi. Každý má svůj problém, své vlastní tajemství. A tady to začíná. Spisovatelka vás nechá si myslet, že už víte, co skrývají, dá vám naprosto jasné signály a pak najednou BUM a je to úplně jinak. Sedím s pusou otevřenou a nechápu. Pak to chvíli zase jde klasickým tempem a i když jsem se snažila být ostražitější a neskočit ji na naviják, opět - BUM. Nemohla jsem se dočkat, co tam na mě ještě vyskočí a těšila jsem se, co dalšího si na mě autorka připravila.
Zmínila bych ještě jednu postavu a to Mavis. V každé době někde najdeme starou paní, která je nesnesitelná, nemá nikoho ráda a všem dokáže jen nadávat. Přišlo mi to nejen legrační, ale hlavně velmi opravdové a díky tomu se pro mne příběh stával reálnějším, jako bych četla o domě vedle nás (nebo v mém případě o vlastním). :-)

"Její nahrbená ramena už nepůsobila výbojně, spíš jako výmluvné zobrazení zmařených nadějí a ztracené lásky. Sarah to riskla. Položila ji ruku na záda a doprovodila to chápavým úsměvem. Lisa překvapením zamrkala a odešla. Sarah, která věděla, jaké to je, když se zhroutí obyčejné sny, se dívala za ní. Dotek na paži ji připomněl Tomovu přítomnost."

Žena z čísla 24 je kniha, která je velmi chytře napsána a dokáže zaujmout. Vtáhnout vás do děje a jen čekat na jakékoliv zvraty, jako byste byli sledující přímo na chodbách domu. Kapitoly jsou akorát dlouhé a navazují na sebe - žádné přeskakování v ději nečekejte. Na začátku každé kapitoly je uveden citát či přísloví, které dává předurčení, tušení, o čem daná kapitola bude. To se mi moc líbilo.

Nakonec chci napsat, že tady najdete vše, co do románu patří. Lásku, přátelství, ale také rodinné problémy, nečekané zápletky a šťastný konec. Doporučuji si udělat klidnou chvilku, dát nohy nahoru, nalít si skleničku vína a začíst se. Ať už to bude na zahradě, doma nebo na dovolené, tato kniha se vám zalíbí. Je to milé pohlazení pro duši i mysl. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Takoví jsme byli - Juliet Ashton

Autor: Juliet Ashton
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 375

"Ne všechno, co se jako láska tváří, taky láska je."

Číst tuto knihu je jako probírat se rodinným albem a nahlížet do života jiných lidí. Kate a Becca jsou sestřenice a taky nejlepší kamarádky, i když jsou každá úplně jiná. Jako pod drobnohledem sledujeme jejich každodenní život, všechny jeho milníky od dětských oslav, přes osmnácté narozeniny až po dvojitou svatbu. Pak by všichni mohli žít šťastně až do smrti, jak se říkává, jenže příběh teprve začíná! Román Juliet Ashton je tím pravým pro všechny, kdo věří v osud a lásku. Ta však může mít různé podoby: od té velké a spalující až po tichou a vytrvalou, která často přijde až tehdy, kdy ji už vůbec nečekáme. Ale co se stane, když člověk, jehož milujete, nemůže být váš? Život nikdy není takový, jak si člověk plánuje. Přináší ztráty v podobě zklamání a podrazů i od těch nejbližších, ale i nečekané nálezy ve chvílích dokonalého štěstí. O tom všem vypráví kniha plná překvapivých zápletek, dokonalých postřehů, skvěle vykreslených charakterů, ale i britského humoru.

Autorka si mě podmanila. Dokázala všechny strasti a slasti života dostat na nějakých 300 stránek, pořádně je promíchat jako dobrý koktejl a naservírovat to i s paraplíčkem! :-) Dala bych 5 hvězd, ale některé myšlenkové pochody byly trochu zdlouhavější... nebyly nudné, ale i přesto byly zbytečné. Ovšem to nic nemění na tom, že to bylo supr trupr počtení! :-)
Tento odstavec jsem napsala hned po dočtení knihy a i teď ve mě vyvolává příjemné pocity. Byl, nebo spíše je, to příběh, kde se setkáváme s Kate a Beccou, což jsou sestřenice a procházíme s nima, ruku v ruce, celým jejich životem. Tedy téměř celým. Důchodu se nedočkáme. :-)

Kate je ta chytrá a Becca ta krásná, ovšem to není pravda. Obě mají něco do sebe, ale je fakt, že Becca byla ta protivnější, proradnější, prohnanější postava. Místy mi lezla na nervy a obdivovala jsem Katinu empatii, jak dokázala pochopit myšlenkové pochody své sestřenice a z velké části ji obhájit a ospravedlnit. Já bych ji přetáhla jen jednou krumpáčem v některých momentech a nesnažila se pochopit, proč to udělala. Na to bych neměla nervy. Proto jsem si Kate taky tak moc oblíbila. Kate je přesně ta postava, kterou byste, milé dámy, chtěly za kamarádku. Nezkazila žádnou radost, vždy by vás, jako svou přítelkyni, stavěla na první místo. Dokázala pomoct i v nemožných situacích a hlavně některé věci brala s ledovým klidem, jako například urnu psa na párty?! Tohle bylo hodně dobré. :-)

"Kate připadalo směšné, že někdo dokáže proměňovat tvar svého těla podle aktuálních módních trendů. Sama klidně čekala, až zase přijdou do módy velké zadky."

Čtení jsem si maximálně užila, protože to bylo ze života. Všechny věci, které se děly, byly naprosto reálné a můžou potkat kohokoliv z nás. Některé byly smutné, utrápené, ale hlavní hrdinka se nehroutila, protože nesměla a ač je to blbý, v dnešní době se taky málokterá žena "zhroutí", protože musí fungovat. Nemůže se na všechno vyprdnout i kdyby sebevíc chtěla. Pak tam byly momenty, které byly zatěžkávající zkouškou, ale opět se Kate vytasila se svou skvělou povahou a brala je buď s nadsázkou nebo s klidem sobě vlastním. Což jsem jednoduše obdivovala a to byly přesně ty momenty, kdy mě kniha nadchla a bavila mě.

Malilinkato mi některé pasáže kazily čtení, a to byly ty, kdy se jednalo o myšlenkové pochody. Ne všechny, ale pár jich tam bylo, které byly trochu zdlouhavější. Nebyly nudné, to v žádném případě, ale myslím si, že by se nemusely probírat zprava doleva a zleva doprava. Stačilo by jen jedním směrem. Stejně čtenář, pokud se začte, tak jako já, hned ví, která bije a jak to bude asi pokračovat. A když neví, tak bude o to více překvapen. Ovšem je to jen malý detail, nic to nekazí na samotném příběhu. Ten byl excelentní.

Co jsem ještě velmi ocenila, tak byly začátky kapitol. Před každou byl obrázek s nějakou navštívenkou, oznámením či emailem a čtenář ví, o čem kapitola bude. Co bude hlavním tématem. A řeknu vám, měla jsem co dělat, abych neotočila na stránku před poslední kapitolou celé knihy. :-) Neudělala jsem to, ale stálo mě to značné úsilí. :-))

Jednoznačně, doporučuji. Věřím, že se kniha bude líbit a v autorce najdete svou novou oblíbenkyni. Příběh se četl snadno, rychle, bylo o čem číst a až do konce přemýšlíte, jestli to bude opravdu tak, jak si přejete. Jak by si to vysnil čtenář. Určitě se po knize poohlídněte a pokud ji nechcete hledat a chtěli byste přímý odkaz, tak tady jej máte.

Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku!

A přeji vám všem ať se máte krásně!
Daramegan