čtvrtek 26. července 2018

Štvanec - Michael Robotham

Autor: Michael Robotham
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2018
Počet stran: 492

"Život je krátký. Život je nekonečný. Žij, jako kdyby zítřek neexistoval."

Audie Palmer strávil deset let v texaské věznici za účast na ozbrojené loupeži, při níž zemřeli čtyři lidé a zmizelo sedm milionů dolarů. Během let strávených za mřížemi mu neustále vyhrožovali a usilovali o život jako vězni, tak dozorci. A to všechno kvůli jediné otázce: Kdo jsou ty prachy?
Den před propuštěním na svobodu se mu však podaří z věznice utéct. Nastává hon na Audieho, v patách jsou mu policie, FBI, gangsteři i mocní hráči v pozadí, kteří jsou schopni všeho ve snaze umlčet jej dříve, než pravda vypluje na povrch. Audie však neprchá proto, aby si zachránil svůj vlastní život. Prchá, aby zachránil život někoho jiného.

Michael Robotham narozen roku 1960 je rodilý Australan a čtrnáct let působil jako novinář nejen ve své vlasti, ale také v Británii nebo Americe. Na začátku 90. let se rozhodl stát profesionálním spisovatelem a od té doby již napsal mnoho knih včetně biografií známých osobností.
Populární se stala zvláště jeho série thrillerů o psychologovi Josephovi O´Loughlinovi, které byly publikovány ve více než 50 zemích. Jeho knihy se pravidelně objevují mezi bestsellery.
Thriller Štvanec získal v roce 2016 britské ocenění "Gold Dagger", udělované již od 50. let minulého století. Autor žije v současnosti s manželkou a třemi dcerami v Sydney.

Sérii s psychologem O´Loughlinem mám velmi ráda a proto, když jsem zjistila, že vyjde další autorova kniha, která navíc nepatří do série, rozhodla jsem se, že Štvanec musí být můj. Neskutečně jsem se těšila, až se budu moct ponořit do příběhu, ale to, co mě čekalo, mi vzalo dech. Skoro pětiset stránková kniha přečtena za necelé dva dny. Úžasné, napínavé, autorovi se ve mě podařilo vznítit všechny emoce a nejvíc se mnou cloumal pocit nespravedlnosti. Měla jsem chuť řvát. :-)

Audie Palmer je odsouzen na deset let za loupežné přepadení, za vraždu a ostatní ohavné činy, které vás jen můžou napadnout. Den před jeho propuštěním z vězení ovšem uteče. Nikdo nechápe proč. Probíhají různé spekulace, ale jen on sám ví, proč to tak udělal a co tím vším sleduje. Musím říct, že tato postava mi byla nesmírně sympatická, fandila jsem mu a líbil se mi jeho životní směr. A hlavně jeho víra v to, že toho ještě spoustu dokáže a nezklame lidi, kteří jsou mu blízcí.

Spolu s ním je další důležitou postavou Mosse, černý hromotluk, který je odsouzen na doživotí. Jeho vztah k manželce tím ale nijak neutrpěl, ba naopak. Jsou naprosto úžasní a líbilo se mi, jak se jeho žena ke všemu stavěla. Mosse je převezen do jiné věznice, ale po cestě je "osvobozen" tajemnými zabijáky, kteří mu slíbí hory doly, jen když najde Audieho, protože ve vězení měl k němu nejblíž. Kdo za tím stojí? Je možné, aby někdo odsouzený na doživotí se jen tak volně potuloval po zemi?

A pak nesmím zapomenout na Desiree, která je policejní důstojnicí FBI. Je to prudce inteligentní žena, která dá hodně na své pocity a takzvaný ženský instinkt, ale díky své výšce se stává terčem mnoha lidí, a to i kolegů. Nejednou jsem se zasmála a rozhodně se mi líbil její přístup k této indispozici. Tuto ženu bych klidně vzala na kafe! :-)

Samozřejmě jsou zde i postavy, které mi lezly na nervy, ponejvíc Valdez nebo Senogles. Těm bych dala ránu na solar hned z místa. Ovšem, i ti tam být museli, aby měl příběh ten správný spád.
A teď to důležité... Kde jsou peníze z toho přepadení? Jak se to všechno seběhlo? Kde je bratr Audiho? Co znamenají důkazy, které jsou naprosto zpřeházené a některé zničené?

"Láska umí s chlapem tohle udělat - připraví ho o rozum. Ne že by oslepl nebo se stal nezničitelným. Stane se zranitelným. Lidským. Skutečným."

Naprosto skvělý čtenářský zážitek. Opravdu. Pokud vás tento autor ještě minul, tak není nač čekat a směle se pusťte do tohoto příběhu. Celý děj má ohromný spád, pořád se tam něco děje, navíc krátké kapitoly přidávají na tom pocitu, že vám příběh protéká mezi prsty kosmickou rychlostí a vy se bezhlavě řítíte do závěru.
Líbilo se mi, že vyprávění je psáno z pohledů více osob, ale nemusíte se bát, že by se tím čtení stávalo těžší nebo méně přehledné. To v žádném případě. Je to tu jako u filmu. V jednu chvíli sedíte s odsouzenci ve věznici, najednou střih a jste v baru plného odhalených žen kroutících se u tyče a pozorujete zazobané mafiány, jak kují pikle.
Další věc, která mne dostala je, že autor do Štvance vložil hned několik myšlenek, které mne upoutaly nebo jsem se s nimi ztotožnila. I přes to, že je to krimi román, kde se krví tedy zrovna nešetří, autor si našel čas i na citlivější chvilky, dojemné dialogy a nechal emoce pracovat společně s příběhem. Perfektně rozložil do knihy napětí, akci, nostalgii, romantiku, melancholii a já nevím co všechno. Skvělé!

"Okamžiky, kdy úplně ztratí sebekontrolu, jsou až euforické. Veškerá jeho nenávist, všechen strach, vztek a hrdost, všechny jeho úspěchy i selhání - to vše se spojí a najednou se zdá, že jeho život něco znamená. Opouští svět temnoty a nevědomosti. Cítí se naživu. Opojený. Nedotknutelný. Už ale chápe, jak destruktivní tahle síla dokáže být. Těžce dřel, aby se naučil zvládat vlastní vztek a utéct vlastní minulosti, stát se jiným člověkem."

Pamatuji si, že když jsem se poprvé setkala s autorem a četla jeho knihu Řekni lituji, po dočtení jsem tvrdila, že je to za mě nejlepší kniha toho roku. A teď říkám, že Štvanec je zatím nejlepší kniha tohoto roku. Už jsem to asi dvakrát tento rok napsala, ale odpusťte mi, mé drahé knižní přítelkyně, ale Štvanec vás převálcoval. Na plné čáře předjel všechno, co jsem četla a stal se zatím tím nejlepším. Záměrně píšu zatím, protože pořád ještě je pár měsíců do konce tohoto roku, ale v tuto chvíli kniha nemá konkurenta. Bavila jsem se při čtení, užívala si to, nadávala, slzu zamáčkla, zhrozila se, rozněžnila se, vytočila se...

Je to prostě a jednoduše skvělá kniha, která se musí líbit každému, kdo se do ní pustí. Věřím, že i mužští čtenáři pochopí autorovy záměry co se týče emotivnějších scén a užijí si jak krvavé akce, přestřelky, tak i tu dojemnější stránku příběhu.
Za mne jeden velký palec nahoru.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství MOBA, kde si také knihu Štvanec můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Řekni něco legračního - Penelope Ward

Autor: Penelope Ward
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 288

"Hluboce mě dojímalo, že to takhle vnímá. Měla jsem pocit, jako kdyby vzal všechnu naši bolest a přetavil ji v něco nádherného. Nedokázala jsem vyjádřit slovy, jak moc jsem mu byla vděčná za to, že mi tohle všechno svěřil."

Rana ani po třinácti letech nezapomněla na svého kamaráda z dětství Landona. Jednou večer se posilněná několika sklenkami vína rozhodne mu zavolat. Vychrlí na něj vše, co v sobě celé roky dusila, a tím jedním hovorem to má i skončit. Stane se však něco nečekaného. Rana a Landon si spolu začnou pravidelně telefonovat a jejich rozhovory jsou stále důvěrnější.
Obstojí však vztah, který mezi nimi vzniká, v souboji s temnými tajemstvími a vnitřními démony, s nimiž ve svých životech bojují?

Penelope Ward napsala již jedenáct románů, kterých se prodalo více než milion výtisků a jež se ocitly mezi nejprodávanějšími tituly dle USA Today, na žebříčku Wall Street Journal dokonce dosáhla na první místo a na žebříčku New York Times se ocitla již šestnáctkrát (z toho třikrát se umístila na druhé příčce). Její čtvrtý román Stepbrother Dearest byl v roce 2014 nejprodávanější nezávisle vydanou elektronickou knihou na serveru Amazon. Několik jejích knih bylo přeloženo do cizích jazyků a najdete je v knihkupectvích po celém světě.
Několik let se živila coby moderátorka televizních zpráv, než změnila profesi, aby se mohla více věnovat své rodině. Vyrostla v Bostonu s pěti staršími bratry. Ráda čte romány ze žánru new adult, miluje kávu, často si přes mobil píše se svou kamarádkou a občasnou spoluautorkou Vi Keelandovou a víkendy tráví s rodinou a přáteli.
Je matkou dvanáctileté dcery, která je autistická (a stala se inspirací pro postavu Calie v románu Gemini), a desetiletého syna. Obě děti jsou světlem jejího žviota. Se svým manželem a dětmi žije v Rhode Islandu.

Máte rádi romantiku? Tajemství? Sexuální napětí? Pokud jste si odpověděli ano, tak Řekni něco legračního je kniha pro vás. Krásný, zlobivý kluk a tentokrát i krásná ale zamindrákovaná holka. Příběh trochu odlišný od ostatních kde on je darebák a ona andílek. V této knize jsou si oba rovni, oba mají špatnou minulost a kostlivce ve skříni.

Rana Banana pravým jménem Rana Saloomi je chytrá, hezká a nešťastná žena, ale ne vždy to tak bylo. V dětství prožila něco, co ji změnilo život a nejen to. Vyrovnává se s tím velice těžce. Když se jednoho večera opije a zavolá svému kamarádovi z dětství, na kterého nemůže zapomenout, začíná se její život ubírat směrem, o kterém ani nesnila. Její příběh je pro mě reálný, takže jsem neměla problém ji ho uvěřit, i to, jak se cítí. Držela jsem ji palce, ať ji budoucnost přinese trochu toho štěstí a vše bude lepší a růžovější.

Landon Roderick je svalnatý, potetovaný, hezký, ale i chytrý, citlivý a pracovitý muž. Jeho dospívání i následující období se neodvíjelo bez problému, snaží se z toho vzpamatovat, ale pořád ho to brzdí. Neumí si odpustit a smířit se s tím a tak má pocit, že si lepší život nezaslouží. To se ale změní jedné noci. Když mu zazvoní telefon a uslyší rozčílený a opilý hlas ženy, která mu nadává. Jakmile v ní pozná svou kamarádku z dětství a následujících pár dní s ní tráví chvíle času telefonováním, rozhodne se bojovat za lepší život a za lásku.

"Uvnitř balíčku číslo šest byla černá mikina s kapucí. Jeho mikina. Vypadala stejně jako ta, kterou měl podle svého popisu dnes večer na sobě. Látka byla silná. Zvedla jsem ji k nosu a zhluboka se nadechla. Byla cítit cigaretami a kolínskou. Voněl přesně tak, jak jsem si představovala. Čichala jsem si přímo k němu."

Nejvíce se mi líbil smysl pro humor hrdinů, u některých pasáží jsem se rozesmála nahlas, ale pokud jde o zbytek jejich společného putování knihou, nevím proč, ale jejich zamilovaný příběh jsem jim nevěřila. Jejich životy jsou si podobné a sama jsem si říkala, že takový dva lidi si musí rozumět a klapat jim to. Nevím, jestli je to stylem psaní nebo mnou. Hlavně mi neseděl Landon, jeho vyjadřování bylo až moc přeslazené, nebylo to vyvážené s jeho vzhledem drsňáka.
Přesto jsem knihu Řekni něco legračního přečetla jen s jedním odložím, drží vás v napětí, co se všechno v těch jejich skříních schovává.
Celkový děj se mi moc líbil, bylo tam vzrušení, napětí, láska, vtip, vše co v takovém příběhu má být. Ale můj konečný pocit je, že některé situace byly až moc umělé a některé hodně málo důvěryhodné, bohužel na mě celý příběh nedýchal takovou atmosférou, jakou asi autorka původně zamýšlela.

Název knihy a zároveň věta, která se tam několikrát objevuje, a to Řekni něco legračního, skrývá několik humorných historek, které vás hodně pobaví a navíc, Landonovi sexuální zkušenosti vás nenechají chladnými.
Všem, co tenhle žánr mají rádi, tak vzkazuji, ať si tuto knihu přečtou, je to odpočinkový příběh, který vás pobaví, neoslní, ale ani nenudí.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Řekni něco legračního můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 25. července 2018

Tajemství modrých dopisů - Emily Bleeker

Autor: Emily Bleeker
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 313

"Vždycky si připomněl, že se jí nepoctivost příčila. Jednou, to byli ještě děti, jí automat v obchodě vyhodil dvě žvýkačky místo jedné, a tak šla okamžitě k pultu a zaplatila další čtvrťák. Na majitele to udělalo takový dojem, že za pult pověsil její fotografii s nápisem Nejpoctivější zákaznice. Nikdy nepřekročila povolenou rychlost, nepodváděla při písemkách a bonbóny si kupovala až v kině. Jak si tedy sakra mohla udržet tohle tajemství?"

Luke si připadá v koncích. Nejenže se vyrovnává se ztrátou milované manželky Natalie, ale také se musí postarat o své tři děti. Pak mu jednoho dne začnou chodit dopisy v modré obálce, jež Natalie napsala ještě před svou smrtí a v nichž mu radí, jak má dál žít. Její nejlepší kamarádka Annie, která Lukovi pomáhá s dětmi, se obává, že jejich čtení jen prodlužuje zármutek, Luke se však nedokáže odtrhnout. A pak narazí na tajemství, které možná obrátí celý jeho dosavadní život v prach - lhala mu Natalie o jejich dětech? A kdo je ten neznámý člověk, jenž dopisy posílá?

Emily Bleeker objevila svou spisovatelskou vášeň během kurzu tvůrčího psaní, který připravovala pro své studenty. Záhy se jí v mysli vynořilo nesčetně postav. Po boji s velmi vzácnou formou rakoviny našla odvahu se o svůj vnitřní svět podělit s ostatními. Emily žije na předměstí Chicaga s manželem a čtyřmi dětmi. Snaží se naučit hrát na kytaru, zpívá (nahlas), když hraje rádio, a vytvořila si svou novou závislost - běhání.

Pokud máte náladu na smutný příběh zahalený tajemstvím, tak sáhněte po knize Tajemství modrých dopisů. Ale kromě pár slz, které uroníte se i zasmějete a zasníte.

Luke je hodný, upřímný a milující manžel a otec. Po smrti manželky, která umře na rakovinu, zůstal sám na výchovu třech dětí a neví jak dál. Truchlí po Natalii, ale zároveň musí být silný pro své děti. Nad vodou ho drží dopisy od Natalie, které mu chodí poštou v modrých obálkách. Kdo je ale posílá? Tím začíná celé tajemství, které Luke odkrývá kousek po kousku. Fantazie mu pracuje na plné obrátky a on z toho začíná být v koncích.
Ani se mu nedivím, nedokážu si něco takového představit. Místy jsem Natalii proklínala nebo nenáviděla. Dopisy plné lásky a vzpomínek bych asi ještě zvládla, ale zpověď velkého tajemství, které přede mnou nejbližší člověk ukrývá skoro celý život, by na mě měla velmi negativní dopad.

Všechny postavy jsou napsány dobře, i když měly zápornou roli, tak mi nevadily. Oblíbila jsem si Annie. Mít vedle sebe někoho jako ona, je podle mě v takových smutných životních situacích skoro nutnost. Je upřímná, vtipná a láskyplná. Není vtíravá a i když sama truchlila po své nejlepší kamarádce, byla Lukovi a dětem velkou oporou.

"Luke z pokoje odešel s pocitem, že svou rodičovskou úlohu pro jednou zvládl dobře. Pohlédl na hodinky. Už před půlhodinou měl Jessie vysvobodit. Zrychlil, začal brát schody po dvou, z posledního seskočil a přitom mu něco vypadlo z kapsy. Myslel, že je to nějaký Nataliin dopis, ale pak si uvědomil, že ty má ještě pořád v kabátě. Ne, byla to ona tajemná obálka z krabice."

Děj příběhu je plynulý a hlavně velmi čtivý. Tajemství modrých dopisů je napsáno srozumitelně a mnohdy ve vás poslední slovo v kapitole vyvolá pocit, že se musíte ihned pustit do dalšího čtení, že není možné knihu odložit. No, odložit jako odložit. Já ji byla "nucena" párkrát odložit, ale jen z toho důvodu, abych se uklidnila, vyplakala pár slz nebo se jednoduše vydýchala. Všechno na mě působilo velmi emotivně a ten konec? Ten byl naprosto smrtící.

Tajemství, o kterém jsem se již párkrát zmínila mě dostalo. Ani jednou, jedinkrát, za celou knihu by mě to nenapadlo a než jsem se pustila do tohoto psaní, musela jsem si dát pár dní pauzu. Dát si odstup od celého příběhu, protože se ve mě svářely neskutečné emoce. A teď, když tyto řádky píšu, tak mám pocit, že odstup byl o ničem, začínám do toho zabředávat zpátky...

Tuto knihu doporučím všem ženám, které mají rády emotivní příběhy, které chtějí také děj, aby byl obklopen tajemstvím a třeba i trochou napětí. A hlavně těm, které budou připraveny a mít papírové kapesníky v XXL balení! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Tajemství modrých dopisů můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 24. července 2018

Zlobivé pohádky - Zuzana Pospíšilová

Autor: Zuzana Pospíšilová
Ilustrace: Drahomír Trsťan
Nakladatelství: Bambook
Rok vydání: 2014
Počet stran: 104

"Ondra byl nešťastný. Operace se bál. Musel jíst to, co neměl rád, a ještě k tomu byl jako mimino. Nesměl chodit na záchod, ale na nočník. Taková ostuda! Kdyby se to dozvěděli kluci ve škole, určitě by se mu smáli."

Pozor, v těchto pohádkách se zlobí! Zlobí tady lidé, zvířata i věci. Jestli také zlobíte, tak si ty nezbedné příběhy přečtěte, abyste pochopili, že zlobení se nevyplácí (dokonce ani dospělým). A jestli jste hodní, tak čtěte také, můžete se jen smát a oddechnout si, že vás se ty lumpárny netýkají. Tak už psst. Nezlobit a číst! Čeká vás legrace i špetka poučení a krásné ilustrace.

Mgr. Pospíšilová Zuzana je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti.


Pohádková kniha obsahuje dvacet příběhů, které jsou psány větším písmem. Na každé dvoustraně je jedna větší či menší ilustrace a samotné pohádky jsou psány srozumitelně a některé jsou také moderní a pokrokové. Jako například o Zlomyslné navigaci, která panu Ludvíkovi pořádně zavaří a znepříjemní cestování autem. Pak jsou zde pohádky, kde vystupují dokonce i strašidla, jako třeba Vystrašený vtipálek, kde Kazimír chtěl strašit, ale nakonec byl on sám vystrašen.


Zlobivé pohádky jsou opravdu zlobivé. V každém krátkém příběhu se na začátku něco špatného semele, nebo se někdo chová hloupě a zle, ale na konci vždy dojde k potrestání a napravení situace. Každá pohádka obsahuje tím pádem poučení a je varováním pro děti, jak se určitě nechovat. Když jsou hlavním zlobidlem věci, tak aspoň děti budou vědět, že ne všechno, je jejich vina. Třeba jako v pohádce o Zlobivém míči. Tam kopačák vyváděl hrozné věci, rozbíjel okna a měnil si směr jak chtěl, a když to tedy všichni zjistili, zavřeli míč do skříně, odkud už se nikdy nedostal.

"Jednoho dne se rozhodl, že bude malovat všechno, co je krásné. Vyobrazil nádhernou květinu, hezký dům i pěknou krajinu, a teď měl zálusk na krásnou dívku. Potřeboval nějakou najít, aby mu seděla modelem. Chodil po ulicích a díval se na lidi. Prohlížel si jejich tváře. brouzdal ulicemi za denního světla i potmě, ale stále nenašel nikoho, kdo by ho zaujal. Až jednou."

Knížka je určena pro děti od čtyř let, kdy už ti špunti dokáží poznat rozdíl mezi dobrým a špatným chováním. Pro začínající čtenáře pak bude skvělá díky tomu, že písmo je větší a pohádky jsou krátké, takže si ji zvládnou přečíst i sami.

Je to velmi pěkná knížka, samozřejmě i díky ilustracím pana Drahomíra Trsťana a myslím si, že díky svému originálnímu pojetí co se zlobení týče, bude bavit všechny, kluky i holky, dospělé i malé čtenáře. Autorka do každé pohádky dala pořádnou dávku zlobení, ale tomu přizpůsobila i následnou míru potrestání. Pohádky s poučením tak, jak by měly vypadat.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Zlobivé pohádky můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Panský dům a jeho dcery - Anne Jacobs

Autor: Anne Jacobs
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 2018

"Blaze tomu, kdo se může ohlédnout za minulým štěstím," zamumlal Johann Melzer. "To je poklad, který člověku nemůže nikdo vzít."

Marie a Paul Melzerovi si užívají rodinného života, ale jejich štěstí netrvá dlouho. Vypukla první světová válka a muži narukují na frontu.
Paul jako dědic průmyslnické rodiny je zpočátku zproštěn vojenské povinnosti, neboť je potřebný doma jako odborník v továrně. Jenže i on posléze dostane povolávací rozkaz - a právě v den, kdy Marie rodí jejich dvojčata.
Marie se však nezalekne žádné překážky. Brzy pochopí, že je na tom melzerovská textilka špatně, a pustí se do boje za zachování rodinného dědictví. Její pomoc potřebují i obě švagrové Kitty a Elisabeth. Později ale dostane zlou zprávu, že Paul padl do zajetí. A záhy na to se objeví jeho přítel, elegantní Ernst von Klippstein, který čím dál víc vyhledává její blízkost...

Anne Jacobs, autorka řady úspěšných historických románů a exotických ság, si trilogií Panský dům splnila svůj dávný sen - podat osud jedné rodiny na pozadí novodobých německých dějin v letech těsně před první světovou válkou, během ní a v poválečných letech 1923 - 1925.

Celý příběh se odehrává mezi lety 1916 - 1920. S hlavními hrdiny zažijeme strasti první světové války, ale také dojemné, opětovné setkání a silné zvraty, které obrátí život mnoha lidem ve vile Melzerových naruby. I ve druhém díle nechybí postavy Gustava, Marie Jordánové (která je pořád protivná jak byla), malé Hanny a třeba i Humberta a samozřejmě všeho panstva, Kitty, Elizabeth, Marie, Alicie, Johanna. Přibudou i nějaké nové přírůstky. :-)

V průběhu čtení získá čtenář více informací o všech obyvatelích vily, v prvním díle byla nejvíce probírána samotná rodina, ale tady se třeba dozvíme, co má Humbert za talent, zjistíme další informace o Hanně a její rodině.
I když se rodina Melzerových dostává do finanční tísně kvůli válce a její továrna přestává vyrábět, v Marii se nezapřou geny otce a ze všech sil se snaží zastoupit Paula, který musel narukovat a pomoct Johannu Melzerovi v tom, aby nezbankrotoval. Je to sice proti určité hierarchii té doby, vždyť žena má být doma a starat se o teplo rodinného krbu, ale autorka zde krásně zapasovala pomalu se bortící mýty o tom, co by žena měla a neměla, jak by se měla chovat, co by měla nosit za oblečení a podobně.

Panský dům a jeho dcery, ostatně i jako díl předtím, není žádná sáhodlouhá napínavá kniha, kterou budete číst jen pro to, abyste se dozvěděli jak to dopadne. Je to pro čtenáře, kteří si chtějí přiblížit historii jedné rodiny, sdílet s nimi všechny jejich zážitky a pomalu, polehoučku se stávat jejich čtenářským "příbuzným". Je to jako byste jim koukali do oken. Samozřejmě jsou zde některé věci, které vás můžou lehce napínat, například když se major von Hagemann vrátí z války, nechce se ukazovat (proč?!) nebo když do vily přijde informace, že Paul padl do ruského zajetí (vrátí se?!), ale já při čtení měla spíše pocit klidu, přijímala jsem všechny informace s rozvahou a cítila se, jako bych četla deník, který jsem nalezla někde na půdě.
Jsem naprosto nadšená z této rodinné ságy. Je to ideální čtivo pro ženy, které chtějí u čtení odpočívat, ale přitom netouží po žádné nudě. Autorka čtenářům zde servíruje vše, od různých pokroucených vztahů mezi hrdiny, tak i informace, co se dělo, když nebyla káva, čím se nahrazovala (o žaludech jsem opravdu neměla ani tušení!), jak se získávalo jídlo, levná pomocná síla, jak se zřizovaly lazarety a mnoho takových malých útržků, které ovšem dohromady vytvoří magický, okouzlující příběh.

"V dobách míru ji nikdy nenapadlo, že hlad nepostihuje pouze chudinské čtvrti, ale že může postihnout i zámožné lidi. Brambory na podzim, kdy bylo vlhko, shnily už na poli, dobrá polovina úrody přišla vniveč, a zrovna v těchto zlých válečných časech. Místo brambor se přiděloval tuřín, který za normálních časů sloužil jako krmivo pro dobytek, a teď se stal poslední záchranou hladových lidí. Mouka, tuk a mléko byly nedostatkové zboží a příděl chleba se v obchodech s potravinami neustále zmenšoval."

Jediné, co mi bránilo si příběh si opravdu užít a vychvalovat tuto knihu do nebes, tak je nehorázné množství chyb a překlepů. Opravdu skoro v každé kapitole jsem něco našla. Tohle je velká chyba a přímo k uzoufání. Myslím si, že zrovna knihy se zlatou nálepkou "světový bestseller" by fakt měly být bestsellerem po všech stránkách... Myslím si, že za dobu co čtu, mám hroší kůži co se chyb týče, a když je někde jedna, dvě, tři, taktně mlčím, ale tady se to už nedalo. Tady to napsat musím, protože ta kniha by si zasloužila opravdu kontrolu čtyř, klidně i šesti očí.

Ale samotný příběh kvůli překladu hanit nebudu. Ten si to nezaslouží! Panský dům a jeho dcery je skvělé pokračování a já doufám, že třetí díl bude stejně záživný jako dva předchozí. Příběh rodiny Melzerových, jejich služebnictva a dalších rodinných příslušníků je naprosto perfektní. Je mi až líto, že teď budu čekat do října, kdy má vyjít třetí díl. Protože nejen já, ale věřím že i vy, kteří jste to četli, jste zvědaví, jak to bude s rodinou pokračovat. Zase z tohoto dílu na mne vyskočilo několik otazníků a těším se na odpovědi.

Hvězdné hodnocení:


Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 22. července 2018

Podzim, na který nezapomenu - Robin Constantinová

Autor: Robin Constantinová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 334

"Wren si odhrnula vlasy z očí a připomněla mi tak první večer, kdy jsem ji viděl. Neměla ani potuchy, co to se mnou dělá, jak roztomile přitom vypadá. Stejně jako tenkrát, kdy mě zachránila. Copak jsem nějak tušil celou tu dobu, že tahle chvíle přijde? Ty oči, o které jsem s takovým odhodláním usiloval, byly teď doširoka otevřené a vpíjely se do mě."

Wren je úplně obyčejná hodná holka. Průměrně oblíbená, průměrně chytrá, vždycky ochotná udělat to, co se od ní čeká. Jenže s nástupem na střední má už té své nijakosti právě dost. Chtěla by být jiná, zajímavější. Jenže neví, jak na to. 
Grayson byl na střední Wreniným opakem: hvězda lakrosového týmu, jeden z nejlepších ve třídě, zářnou budoucnost měl jistou. Pak ho ale vyloučili ze školy za podvody při psaní esejí. Jeho skvělý život se v tu ránu změnil a on dopadl na tvrdé dno.
Ačkoliv to tak nevypadá, Wren a Grayson mají hodně společného: minulost, které se chtějí zbavit, a budoucnost, pro kterou chtějí žít. Jak dopadne jejich osudové setkání? Dokážou společně najít svá nová já, nebo jim jejich nadšený, leč poněkud rozpačitý podzimní románek přinese jen další starosti a trápení?

Podzim, na který nezapomenu je příběh dvou mladých lidí, kteří se vyrovnávají se svými chybami, povahovými rysy a okolím. Podaří se jim najít k sobě cestu, i když jsou tak odlišní? Změní své dosavadní životy k lepšímu?

Wren Caswellová je mladá šestnáctiletá dívka, která má před sebou celou střední školu a hned v prvním ročníku po ní chtějí, aby si vybrala, na jakou vysokou školu půjde a ona ani neví, zda na vysokou chce. Je tichá a bezproblémová, nezapojuje se do dění kolem sebe a to ovlivňuje její postavení ve škole, budoucnost i jí samotnou. Když potká Graysona, uvědomí si, že chce být jiná a snaží se změnit. Podaří se ji to nebo jen vypluje napovrch její pravé já?

Grayson Barrett je její opak - jednoduše je ho všude plno. Je oblíbený a podnikavý. Jeho život je jedna velká nebezpečná jízda. Když ho ve třetím ročníku vyhodí ze soukromé střední školy za podvody a potká Wren, začne přemýšlet více o své budoucnosti.


"Bývaly časy, kdy telefon od Lukea znamenal svolávání k lovu. Večírky. Holky. Epické noci, o kterých jsem věděl, že se stanou legendární v historii naší školy. Můj kámoš, se kterým po letech budu hrát hru nepamatuješ, jak jsme...? Brácha od jiný mámy. Když mě na jaře vykopli, můj brácha, který tvrdil, že mi vždycky bude krýt záda, mi zmizel ze života."

Opravdu umí láska lidem změnit život? Za sebe musím říct, že tomu věřím, že to není jen v knížkách a filmech, že je to často realita, která je předlohou právě k těmto příběhům. Podzim, na který nezapomenu je návykový. Jediné, co mi nesedělo, tak byl věk hlavních postav. Wren je na svých šestnáct let až moc dospělá a tak stejně i sedmnáctiletý Grayson. Vím, že náctiletí dělají spoustu chyb, nebyla jsem jiná, ale to co má Grayson za sebou, bych zasadila věkově výše. Jeho na vysokou školu a ji na konec střední.

Kniha se četla skvěle. Děj je plynulý, zábavný a drží vás v napětí, jak se s tím vším oba poperou. Kapitoly na sebe navazují, takže i když knihu odložíte, nemusíte mít strach, že byste nenašli cestu zpět do příběhu. Vtáhne vás to ihned zpátky.

Pokud máte rádi zamilovanou romanci, která má šťastný konec, je to příběh pro vás. Nenáročná literatura, u které si odpočinete a zůstanete zasnění od první stránky až do poslední.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si můžete knihu Podzim, na který nezapomenu také zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 20. července 2018

Z kouře a kamene - Alžběta Bílková

Autor: Alžběta Bílková
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 334

"Jedna věc byla poskytnout budoucí paní kouře a kamene svou postel, druhá byla pak poslouchat, jak se na ní neklidně převaluje a ze spaní mumlá nezřetelná slova. Ani to však Roanovi nevadilo tolik jako to, jak okolní vzduch nasákl Carysinými vzpomínkami, které se mu v podobě obláčků mlhy otíraly o tváře a pak nenechavě vklouzly do jeho hlavy. Před zrakem se mu pak rozprskly divoké brvy, které se slily do rozmazaných výjevů plných bolesti a zmatku. Byly to krátké, zběsilé útržky, jak se dívčino neklidné vědomí mísilo s magií, jež se stále pomalu usazovala v jejím těle jako kal na dně jezera."

Morigan - nádherné, ale kruté město. Obyčejní smrtelníci zde žijí po boku nadpřirozených bytostí Šerosvěta a pod přísným dohledem čtyř vládců města. Když se jeden z nich objeví na prahu domu Carys Obelové a zemře ji v náručí, dívka netuší, že tenhle okamžik ji zásadně změní život. Může se totiž stát jeho nástupkyní - nositelkou titulu paní kouře a kamene. Aby titul získala, musí však podstoupit těžkou zkoušku od ostatních pánů města.
Obstojí? Dokáže poznat spojence a odhalit nepřátele? Najde sílu a odvahu bojovat s nástrahami, ale i sama se sebou?

Alžběta Bílková (*1994) pochází z Prahy. Nyní studuje na katolické teologické univerzitě obor Dějiny evropské kultury. Psaní se věnuje již odmala, v patnácti letech prošla literárním workshopem Míly Lince, který navždycky změnil její pohled na literární tvorbu. V roce 2011 se umístila v soutěži O Dračí řád mezi první desítku s povídkou Mágův nástupce. Povídka později vyšla v soutěžním sborníku Dračí řád - Času navzdory (ZonerPress, 2013).
Mezi její další koníčky patří recenzování knih, filmů a seriálů pro webzin Dagon.cz, který je zaměřen na fatastiku, sci-fi a horor. Dále ráda peče a vyrábí keramiku. Zajímá se o historii a literaturu.

Na knihu Z kouře a kamene jsem byla opravdu zvědavá, nejen proto, že autorka s ní vyhrála literární soutěž Hvězda inkoustu, ale také proto, že urban fantasy mám vážně ráda. Když se mi dostala do rukou (nemyslím autorku, ale knihu), po rychlém ohledání mě udivilo, jak je velký font písma a bylo mi hned jasné, že se bude příběh číst jedna báseň. Nemýlila jsem se.

Carys je obyčejná holka, která má mlhavou představu o tom, co se děje kolem v ní, v městě Morigan, kde žije. Vyrůstá sama se svou matkou, otec je opustil, ale právě než odešel, zasvětil Carys do Šerosvěta v podobě pohádkových příběhů, které ji vyprávěl jako malé holce. Jednoho dne, když se rozhodne si odpočinout a jen koukat na filmy, na prahu dveří se objeví Cael, pán severu a aniž by pořádně něco vysvětlil, zemře. V tu chvíli je Carys jasné, že to nebyla všechno jen pohádka, ale její místo v životě bude mít větší sílu, než doposud čekala. Jenže se musí postavit sama proti všem. Může to mladá holka, která v jednu chvíli řešila rozchod se svým chlapcem, ustát a být dobrou paní severu? Stát se paní kouře a kamene? Zvládne dokázat, že může stát po boku lidem, kteří nepatří mezi normální jako ona, ale obývají Šerosvět?

Musím se opravdu sklonit před autorčiným uměním vyprávět. Její příběh o Carys a Moriganu mne pohltil a já knihu přečetla na jeden zátah. Nemohla jsem se odtrhnout. I když jsem objevila drobné chyby, co se týče spádu příběhu, přesto jsem nadmíru spokojená a doufám, že autorka bude pokračovat právě v tomto žánru. Rozhodně si od ní další knihu ujít nenechám. Přesvědčila mě, že ví, jak napsat příběh, který zaujme, má hlavu a patu, náboj a neztrácí se ve svých myšlenkách.

Nejdříve vám vysvětlím, co jsem myslela tou chybou ve spádu příběhu. Bylo to o tom, že na začátku, když je čtenář seznamován se samotným Moriganem a jak to v něm funguje, měla jsem pocit, že mi bylo popsáno absolutně všechno. Dobrá polovina knihy je o tom, jak všechno funguje, jak by to mělo fungovat, co se děje za oponou Šerosvěta a podobně. Pak dochází ke zkoušce Carys a k samotnému závěru, a obě tyto akce mi přišly dost osekané. Autorka by tam klidně mohla přidat několik stránek, ještě trochu mne napínat, více rozepsat samotné boje třeba v odboji. Ale po tom, jak jsem si labužnicky četla v první půlce všechno, konec na mě působil dost ochuzený. Najednou přišla akce a bum, už bylo po ní.
Samozřejmě jsem s "tou" akcí spokojena, i když to neskončilo úplně podle mých představ. :-) Ale s tímto se setkávám i u autorů, kteří publikují svou x-tou knihu, takže v žádném případě nic z toho, co jsem výše napsala, není výtka. Jen je to spíše zbožné přání, aby tento příběh neskončil tak rychle. :-)


"Mara semkla rty. Ucítila, jak se jí při těch slovech krev v žilách rozproudila o něco rychleji. Koupil. Jako kdyby nebyla nic jiného než obyčejný kus hadru, předmět, který mohl kdokoliv jakkoliv využít. Nenáviděla pocit, že ji někdo považoval za svůj majetek. Dokonce i na tomhle zatraceném papíře byla vedena jako nějaké zboží, a ne jako skutečná bytost z masa a kostí."

Příběh je vyprávěn z více pohledů. Jedním je Carys, poté Roan, který ji pomáhá s tím, aby se nějakým způsobem nezbláznila z rychle nabité magie a poté z Mařina pohledu. Tahle holka, s liškou v sobě, mi byla od začátku velmi sympatická. V průběhu čtení jsem neměla šanci se nějak citově "přivázat" k některému z hrdinů, ale Mara od prvních vět na mě působila silným, odvážným dojmem, což mi bylo obzvlášť po chuti.

Doufám, a věřím, že nejsem sama, v další díly. Protože Šerosvět, který autorka vymyslela, se svými vlkodlaky, ghúly, sirénami a vílami byl doslova okouzlující a mi by se opravdu líbilo sledovat další vývoj nejen samotné Carys, ale také Mary, Roana a vůbec celého světa schovaného za závojem.

Z kouře a kamene doporučím každému, kdo má rád nadpřirozeno, dobrý fantasy příběh a také těm, kteří chtějí podpořit začínající českou autorku. Mám pocit, že o této slečně ještě uslyšíme a určitě nás všechny překvapí.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si také knihu Z kouře a kamene můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 17. července 2018

Dokonalé stopy - Helen Fieldsová

Autor: Helen Fieldsová
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 351

"Tvrdohlavá jako mezek. A co mezci dělají? Kopou, takže by mu nezbývalo nic jiného než kopnout taky. Představil si, jak by zněl střet jeho nohy s jejím hrudníkem, jako kdyby splasknul fotbalový míč. Žebra by jí bez okolků praskla. Musel by se vyzout, pomyslel si. Zranil by se přitom, ale byla by to náležitá a nezbytná oběť. Nebylo férové kopat někoho obuví. To se nesluší. Ale ano, bude muset přikročit ke kopání. Když o tom tak uvažoval, jevilo se mu stále pravděpodobnějším, že se z ní vyklube neústupná, tvrdá hlava. A čím víc přemýšlel o tom, jak ji bude muset potrestat, tím barvitější a plastičtější obrázek jejího pohmožděného a polámaného těla se mu v duchu vykresloval."

V odlehlém koutě Skotské vysočiny shořelo tělo Elaine Buxtonové. Jediné, podle čeho dokáže policie pohřešovanou právničku identifikovat, je zub a cár zkrvaveného šátku. V tajné místnosti kdesi v Edinburghu mezitím skutečná Elaine Buxtonová vyděšeně křičí do tmy. Inspektor Luc Callanach opustil slibnou kariéru u Interpolu a začíná od nuly. Obstojí před novými kolegy i ve střetu s vrahem, který za sebou pečlivě zahlazuje všechny stopy?

Helen Fieldsová třináct let pracovala jako právnička, přičemž se věnovala i vážným případům vražd nebo pašování drog. Po narození druhého dítěte s manželem založila filmovou produkční společnost, v níž se uplatnila jako scenáristka i jako producentka. Sama si vydala dě první fantasy knihy, ale do světa velké literatury pronikla teprve díky sérii thrillerů, v nichž proti zvlášť rafinovaným vrahům stojí dvojice vyšetřovatelů: "krasavec" Luc Callanach a svéhlavá, ale i přívětivá Ava Turnerová. Fieldsová s rodinou a dvěma psy žije v Hampshiru, má ráda divadlo, filmy, ale také karate nebo létání ve větrném tunelu.

Když jsem dočetla sérii Mořského detektiva s hlavní postavou Calem McGillem, byla jsem nadšená a nevěřila bych, že v dohledné době potkám nějakého detektiva, kterého si zamiluju stejně jako zmiňovaného Cala. Ale opak se stal skutečností a já přímo bažím po tom, abych už v ruce držela další případ úžasného, sympatického a impozantního inspektora Luca Callanacha.

Luc Callanach je nejen úspěšným mužem, ale také krasavcem, který se v mládí věnoval modelingu, tudíž jej všude předchází jeho hezká tvářička. Jakmile dojde k nepříjemné situaci u něj doma ve Francii, rozhodne se ji opustit a začít s čistým štítem jinde. Rozhodnutí padne na Skotsko, kde se narodil a žil první čtyři roky s rodiči než se přestěhovali.
Při nástupu k tamní policii získá ihned svůj velký případ, mnozí se mu zrovna neklaní za to, že je nováčkem a hned se může hřát na výslunní, ale s jeho otrlou povahou a pár dobrými lidmi kolem sebe, se z něj stane respektovaný a uznávaný inspektor a člověk.

V knize Dokonalé stopy autorka využila hned dva případy zločinu. První, který vyšetřuje právě Luca je o tom, že se najde tělo pohřešované ženy a vzápětí dojde k dalšímu únosu. Vše nasvědčuje tomu, že člověk, který to má na svědomí, je zapleten v obou případech a Lucovi a jeho týmu záleží na tom, aby si s tím poradili a hlavně druhou oběť našli živou.
Druhý případ má na starosti Ava Turnerová, která vyšetřuje úmrtí novorozence v parku. Jak už to tak bývá, dva hlavní hrdinové si padnou do noty a v jednu chvíli dojde i k nečekanému spojení těchto dvou případů, kdy Ava se nemůžu držet dál a v tu chvíli případy získávají nejvyšší prioritu.

"Ve sklenici přistál další zub, krev zalívala prkna na podlaze a King cítil, že se přestává ovládat, když si poposedl, aby mohl lépe a pevněji uchopit ošemetný dolní levý řezák. "Through many dangers, toils and snares I have already come." Tentokrát musel kleštěmi zatočit a vynaložené úsilí ho vychýlilo mimo tóninu."

Musím nejdříve napsat, že jsem opravdu nadšená, co se z této detektivky vyklubalo. Líbilo se mi snad všechno, co autorka napsala. Možná, v některých chvílích, byly na mě jisté situace příliš moc, třeba co se týče špendlíku pod nehet (auuuu), ale jinak to byla symfonie čtení. Přečteno jsem měla za den a noc, nemohla jsem se odtrhnout. I když víte, kdo je zločincem hned od začátku, detektivní pátrání a další případ tomu dodávají napětí přesně takové, jak byste očekávali. Takže vůbec nevadí, že víte kdo by měl sedět za katrem a doslova se zažerete do toho, co vymyslí dál, jestli jej dopadnou a zda přežijí ti, co by měli...

Autorka mne opravdu držela na pozoru v každé situaci. Maximálně jsem si užila všechny stránky, kapitoly jsou příjemně krátké (nebo dlouhé - podle toho jak to berete) a hlavně příběh je poutavý, zajímavý, napínavý, místy nechutný, ovšem neskonale čtivý.
Děj má rychlý spád a je velmi zajímavé sledovat, co se odehrává v mysli psychopata. Oceňuji i další dějovou linku, což byl problém Luca, který jej "vyhostil" do Skotska a jsem ráda za to, že i u něj se autorka pozastavila.

Jednoduše můžu říct, že tento první díl nové série s Lucem a Avou je velice slibným začátkem, kniha mne naprosto pohltila a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Věřím, že Luc a Ava i ten protivný Lively si ještě užijí své!

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si také můžete knihu Dokonalé stopy zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 15. července 2018

Na odvrácené straně - Anthony O´ Neill

Autor: Anthony O´Neill
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

"Je dobré mít konkurenta. A ještě lepší je roztříštit mu lebku."

Na odvrácené straně Měsíce se nachází Město hříchu založené výstředním miliardářem Fletcherem Mosasem - původně jako trestanecká kolonie pro nejtěžší zločince, nájemné vrahy a sexuální maniaky. V celém vesmíru není místo, kde byste sehnali účinnější fet, levnější plastickou operaci, intimnější zákoutí pro dohodnutí kšeftu... anebo zkorumpovanější policii.
Poručík Damien Zackon, jehož sem před mafiány na Zemi uklidili v rámci programu na ochranu svědků, se o tom má přesvědčit na vlastní kůži. Když v místním policejním revíru dojde k sérii krvavých atentátů, svěří vyšetřování právě jemu. Proč zrovna nováčkovi? Při pátrání po atentátnících mu hážou klacky pod nohy jak kolegové v čele s náčelníkem otylým jako hroch, tak zdejší samozvaný vládce. Jenže co když za vraždami stojí právě všemocný Mosas a jeho neméně ambiciózní dcera?
Mezitím se dva tisíce kilometrů odtud vydává na pouť v krutých podmínkách měsíčního povrchu uhlazený android, usměvavý, cílevědomý - a pokud se mu kdokoli ocitne v cestě, i krvežíznivý stroj vedený jedinou pohnutkou. Musí se dostat do Města hříchu a ovládnout ho...

Australan Anthony O´Neill (1964), skladník, zaměstnanec videopůjčovny, bankovní úředník, pojišťovací agent a nyní na plný úvazek spisovatel, žije v Edinburghu. V hlavním městě Skotska se usadil s cílem poznat inspirace svých literárních vzorů Roberta Louise Stevensona a Arthura Conana Doyla.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo, kdyby na Měsíci bylo město, které by se dalo navštívit? Anthony O´Neill tuto myšlenku posunul na vyšší level a vytvořil tam něco na způsob zhýralého Las Vegas.
Nejdříve to bylo místo pro trestance, kteří neměli žádný malý vroubek, ale pořádný vrub. A teď je to také místo, kde se rojí všichni bohatí, ale také zvrácení lidé, kteří chtějí zažít pořádný adrenalin, ať už je to týká drog, hazardu nebo třeba i sexu.

Na odvrácené straně je psána velmi srozumitelně, jedná se o temnou, krutou, scifi knihu, kde nehledejte žádnou romantiku a milé slovíčka. Kapitoly se střídají, kdy vždy jedna je věnována tomu, jak to na Měsíci vypadá ve skutečnosti, co vás tam může potkat, co se týče výkyvů teplot nebo třeba měsíčního prachu, který vám sedne do sebemenší dutinky v plicích. Další kapitola je poté věnována vyšetřovateli Zackonovi, který je nováčkem v Městě hříchu a hned dostane případ atentátu na vysoce postavené pohlaváry. A s třetí kapitolou se budete potloukat po měsíční krajině s androidem, který jde přes mrtvoly právě do onoho Města hříchu, aby si ho podrobil...
Tyto kapitoly se pak za sebou střídají, tudíž nepřijdete o nic z děje obou "hlavních hrdinů", ale také se hodně "poučíte", co se týče samotného Měsíce.
Někdy sice ty poučné kapitoly pro mne byly zdlouhavé a místy nudné, ovšem jsou potřeba pro to, aby čtenář pochopil všechny souvislosti. Takže vydržte! :-)

"Jestliže po sobě nesvedeš zahladit stopy, vyhlaď ty, kdo je vidí."

Líbil se mi autorův smysl pro humor, černý humor, který tady ráda zmíním. Například způsob vyjadřování androida bylo opravdu skvělé, pobavila jsem se. Nejednou jsem se také zasmála nahlas, ovšem když se potom stalo něco, co bylo neodvratitelné, připadala jsem si blbě, že se nad tím pořád usmívám, ale v tu chvíli to ani jinak nešlo. :-)
A když už mluvím o androidovi, tak také napíšu k poručíku Zackonovi, že je to postava, kterou autor vykreslil tak, aby si ji oblíbil snad každý čtenář. Je to sympatický chlap, který si zachoval ještě kousek cti, soudnosti a citu z doby, kdy nebyl v Městě hříchu ale na Zemi.

"Uvnitř si nejdřív ničeho nepatřičného nevšimne. Rozváže si kravatu a zamíří do kuchyně nalít si něco k pití. Teprve když dojde do setmělého obýváku a chystá se hlasových ovládáním rozsvítit, zjistí, že tu není sám. V jeho křesle trůní člověk, jehož siluetu prozradí blikající neonový nápis z ulice. Policista okamžitě odhodí skleničku s pitím a tasí plazmalyzér. Namíří ho na vetřelce a zvolá: "SVĚTLO!" A vzápětí, za plného osvětlení, pozná, že postava v křesle ve skutečnosti žádný člověk není."

I když nepatřím mezi ty opravdové, nadšené milovníky scifi žánru, tak můžu říct, že tato kniha si mne svým způsobem získala. Je pravdou, že některé pojmy pro mne byly těžko uchopitelné, ale detektivní zápletka, spolu s trochou brutality a opravdu zvláštním, specifickým prostředím, kde se vše odehrávalo, se mi zalíbilo. Autor se taky "vyřádil" v popisech Města hříchu, takže jsem si docela dobře dokázala představit, jak to tam vypadá. I samotná měsíční krajina byla pojata velmi zevrubně, takže v hlavě jsem měla jasné obrazy toho, o čem jsem četla.


Když to všechno shrnu, tak jsem velmi mile překvapena, co se jsem od knihy Na odvrácené straně dostala. Líbilo se mi téměř vše, ovšem nejvíce právě ta představa, že by na Měsíci bylo nějaké podobné Město hříchu, kde bych se mohla navázaně bavit a třeba si nechat udělat nějakou tu plastickou operaci za hubičku. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si také můžete knihu Na odvrácené straně zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 12. července 2018

Normálně jiní - Tammy Robinson

Autor: Tammy Robinson
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 336

"Práce ji tu nedrží, ale něco jinýho ano. B. Tohle ale mámě neřeknu. Je to hloupý, ale připadám si zklamaný a trochu zrazený. Myslel jsem si, že mi máma rozumí o něco líp. Představa, že bych se stal policajtem jako otec, mě děsí. Nejen kvůli němu, ale protože to není nic pro mě. Mám vyloženě nekonfliktní povahu."

Pokud ti nezlomí srdce, není to láska... Pro fanoušky románů Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala.
Žádná rodina není ideální. Každá má svoje problémy. Devatenáctiletá Maddy dělí svůj život mezi práci ve fotolabu a péči o svou mladší autistickou sestru B, která vyžaduje celodenní péči. Stará se o ni společně s matkou a je smířená s tím, že už to tak bude napořád. Nemá čas na kamarády, na kluky, na věci, co ostatní v jejím věku běžně dělají. To poslední, na co myslí, je láska. Jenže jí to nevadí. Rodina je přece nejdůležitější...
S tím by ovšem nesouhlasil devatenáctiletý Albert. Jediné, o čem sní, je odjet z domu, od otce, který ho nikdy nepochválí. Albert je podle něj jen břídil a flákač, který nikdy nic nedokáže. Pryč od bratra, který si libuje v urážkách všeho a všech. Jednoho dne se Maddy a Albert potkají a toto setkání jim změní pohled na vše. Albert začne poněkud odtažité, a přitom okouzlující Maddy nadbíhat. Čím více se sbližují, tím více si uvědomují, že na své problémy nejsou sami a že jeden druhému mohou dodat odvahu věci změnit. Albert poprvé v životě poznává, jak silné může být rodinné pouto. Zamilují se do sebe,  ale kromě lásky je čeká ještě jedna těžká zkouška. Jak se s ní vyrovnají?
Novozélandská autorka Tammy Robinsonová se s vtipem a hlubokým porozuměním zamýšlí nad způsobem, jakým dokážeme plnit své sny, nad cenou, kterou jsme za to ochotni zaplatit, a nad sílou lásky, která nám umožňuje najít svou pravou rodinu.

Tammy Robinsonová žije na Novém Zélandě se svým manželem, třemi dětmi a dvěma zvířecími miláčky. Vlastním nákladem vydala sedm románů a v současné době pracuje na dalším.

Je to k neuvěření, co se mnou tato kniha provedla. Neskutečné! Kniha Normálně jiní mě nejen srazila na kolena, donutila brečet a použít všechny čisté papírové kapesníky, ale také mi provedla tu nejhorší věc, která se, knihomolovi jako mi, může stát. Po jejím přečtení se neumím pořádně začíst do žádné další knihy. Už je to pár dní, co jsem tento příběh přečetla na jeden zátah a až dnes, téměř po týdnu, to vypadá na úspěšnou noc s knihou, kterou snad nebudu odkládat. :-)
Autorce se povedl zázrak. Ve zdánlivě obyčejném ději zvládla ztvárnit různé formy lásky, trápení, štěstí, proher, a takovým způsobem dokázala ve mě, jako ve čtenáři, vzbudit emoce, až mi málem tryskaly i ušima. Úžasné!

Říká se, že život je boj a u Maddy to platí doslova. Když netrčí v práci, tak je doma a stará se o svou autistickou sestru. S matkou si musí domlouvat opačné směny, aby B. měla pokaždé některou z nich u sebe. Nechodí na párty, na nákupy, na kávičky. Její život prostě není a nebude růžový. B je sestra. Musí to tak být!
Albert má plán. Našetřit dost peněz, aby mohl vypadnout z domu, potažmo z města a dokonce ze státu. Chodí na brigádu, kde si vydělá nějakou tu korunu a když se dostane domů, získá pouze posměvačné a nepříjemné "kecy" od otce, který se do něj naváží za všechno a všechny. To je jeho hnací motor k tomu, aby vydělal peníze co nejdřív a mohl zmizet...
Jednoho dne se Maddy a Albert potkají. Jejich cesty se střetnou a přímo kosmickou rychlostí se začnou dít události, které ani jeden z nich neočekával. Ovšem, Albert chce odjet z města, Maddy má sestru. Je možné, aby ti dva spolu byli šťastní? Aby měli společnou budoucnost?

"Pokrčím rameny. "Jinak to nejde. Když jsi na takový život zvyklý, ani si neumíš představit, že by věci mohly být jinak. Jasně, že byly chvíle, kdy jsem se litovala nebo jsem měla zlost nebo jsem brečela, protože se mi zdálo, že všichni ostatní jsou tak bezstarostní, že se ohromně baví a já utírám sestře zadek a dávám pozor na to, aby si vzala léky, protože kdyby je vynechala, je velká pravděpodobnost, že by mohla umřít."

Normálně jiní se povedla ve všech směrech. Od obálky, která je skvělá a lákavá až po samotný příběh, který si vezme vaše srdce, pošlape jej a pak vám ho s díky vrátí. Čtení jsem si užila od první stránky, autorka umí zaujmout a navíc píše velmi čtivě. Dá se říct, že jednoduše, ale přitom poutavě. I když tam není žádné napětí, které by vás nutilo číst dál, přesto nebudete chtít knihu odložit. Když totiž autor umí psát, tak vás zajímá i obyčejný příběh dvou lidí, kteří se snaží najít společné řešení pro ně dva.

Někdy musíme v reálném životě někomu nebo něčemu ustoupit, snažit se vyjít s nemožným a to je i v příběhu. Oba hlavní hrdinové musí najít kompromisy a snažit se vycházet si vstříc. Je jasné, že ne vždy to jde a někdy to může mít i katastrofální následky, tak jako v knize.
Rozhodně nelituji, že jsem se do knihy pustila. Ba naopak. Tento příběh se mi vryl hluboko do srdce a stal se srdeční záležitostí.

Kniha je doporučována čtenářům Hvězdy nám nepřály a i když jsem tuto knihu četla hodně dávno, tak si vzpomínám na pocity, které jsem při čtení měla a zdaleka nedosahují toho, co jsem cítila tady. Možná je to tím, že jsem o pár let starší a na pár věcí mám jiné názory, možná je to tím, že jsem Maddy a Albertovi věřila každý čin a slovo, možná je to tím, že některé situace znám z vlastního života, ale Normálně jiní jsou lepší než Hvězdy, tento příběh je překonal na celé čáře!

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Normálně jiní můžete také zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 11. července 2018

Slunce je také hvězda - Nicola Yoonová

Autor: Nicola Yoonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 325

"O čem se vlastně bavíme?" zeptá se najednou Daniel.
Řeknu o vědě zároveň s tím, kdy on řekne o lásce, oba se tomu zasmějeme.
"Co jsou ty hlavní přísady?" pobídne mě znovu.
"Vzájemná výhodnost a socioekonomická kompatibilita."
"Máš ty vůbec duši?"
"Nic jako duše neexistuje," odpovídám."

Natasha je dívka, která věří ve vědu a fakta. Rozhodně ne na osud! Nebo na sny, které se nikdy nesplní. A už vůbec není ten typ holky, která se na rušné ulici v New Yorku potká s klukem a hned se do něj bláznivě zamiluje. Zvlášť když její rodině zbývá pár hodin do deportace ze Spojených států. Ani Daniel nebyl nikdy snílek, ale když Natashu potká, zapomene úplně na všechno. Cosi v ní ho přimělo věřit, že jim osud nachystal něco opravdu zvláštního.

Nicola Yoonová je autorkou bestselleru Všechno, úplně všechno. Vyrůstala na Jamajce a v Brooklynu, momentálně žije s rodinou v Los Angeles. Je to beznadějná romantička a věří, že se člověk může zamilovat během vteřiny a že láska může trvat navěky.

Co je to láska? Slunce je také hvězda vám na tuto otázku odpoví a to hned dvěma způsoby. První je ten krásnější, romantičtější, který se nedá popsat, protože ho cítíme. Druhý způsob je vědecký. A oba jsou skvělé. Spojení vědeckého mozku a snílka je zážitek.

Natasha je sedmnáctiletá dívka, která má před sebou maturitní ročník, pak vysokou a práci jako datová vědkyně. Tohle je její plán. Ale plány se mění. Nevěří na nic, co se nedá dokázat, prozkoumat. Ale nebyla taková celý život, to životní situace ji změnila a dokáže to znova nebo zůstane stejná?
V den, kdy má být se svou rodinou vyhoštěna potkává Daniela. Ten je její pravý opak, je to snílek a básník. Má namířeno na pohovor na vysokou, na kterou ho nutí jít rodiče, protože on sám neví, co chce dělat. Přesto je k sobě něco táhne. Chce ji ukázat, že láska opravdu existuje a tak ji navrhne test, který ji přiměje, aby se do něj zamilovala. Natasha na to přistoupí. Dokáže Daniel, aby se do něj Natasha zamilovala a změnit její názor na lásku?

"Táta tvrdí, že mezi mnou a Natashou to nikdy nemůže fungovat. A možná má i pravdu, ale určitě se mýlí v důvodech. Choval jsem se jako takový idiot. Měl bych teď být s ní, i kdybychom měli opravdu jenom dnešní den. Zvlášť pokud máme jenom dnešní den."

Tento příběh se odehrává v jeden jediný den, ale má to takovou moc, že máte pocit jako by se ti dva opravdu znali celou věčnost. Kapitoly jsou napsané pro každou postavu zvlášť, takže hned znáte názor obou dvou na stejnou situaci. Navíc spisovatelka nezapomněla ani na vedlejší postavy, každá má svou kapitolu ve chvíli, kdy se tam objeví, což je velmi osvěžující. Kromě těchto kapitol najdete v knize i vědecké vysvětlení různých věcí. Je to hodně poučné, ději to nevadí, spíše pomáhá a pro mě to znamenalo větší spojení s Natashou.

Kniha byla velmi čtivá. Najdete zde lásku, romantiku, humor, napětí, trochu sarkasmu. I když jsem knihu odložila, abych splnila pár povinností, tak jsem měla ten příběh pořád v hlavě a přemýšlela nad tím, jak to s Natashou a Danielem dopadne.

Knihu doporučím všem, je jedno zda věříte na lásku nebo ne, zda jste snílci nebo musíte mít na vše důkazy, Slunce je také hvězda vám dá obojí.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 10. července 2018

Něco skutečného - Erin Watt

Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 400

"Dobře. A co dalšího se ti jen tak válí v baráku? Hodila by se nám nová televize. Možná i auto. Máme jenom jedno. Kolik jich máš navíc?" vyštěkne Vaughn. "Pět, ale auto bych ti měl darovat nejspíš až tak na třetím nebo čtvrtém rande."

Erin Watt přináší návykový příběh o slavném rockerovi, jenž si potřebuje trochu vylepšit pověst, a dívce, jejímž úkolem je předstírat, že je jeho přítelkyní.
Seznamte se s Oakleym Fordem - mladou celebritou, známým hudebníkem a synem slavných herců, zpěvákem s miliony fanynek... a věčným potížistou. Na první pohled má vše, co si kdo může přát, soukromý život se mu však rozpadá, jeho hudební kariéra jde z kopce a bulvární plátky nestíhají psát o všech jeho eskapádách. Oakleyho manažeři nabízejí zdánlivě snadné řešení: Oakley musí světu dokázat, že konečně dospěl. A s tím mu má pomoci i jeho nová - a falešná - přítelkyně.
Na scénu vstupuje Vaughn Bennettová - oddaná sestra, servírka na částečný úvazek, naprosté ztělesnění "normálnosti". Za jiných okolností by na tu nabídku nepřistoupila, její rodina však nutně potřebuje peníze, proto Vaughn nemá na vybranou. A za peníze, které ji Oakleyho tým nabízí, je ochotná přetrpět divoké hollywoodské večírky i novináře na každém kroku. No a co, že je Oakley podle ní jen povrchní sebestředný pitomec? Přece se do sebe nezamilují i ve skutečném životě... že ne?

Pod pseudonymem Erin Watt se ukrývají dvě autorky, jednou z nich je Jen Frederick a druhou, velmi známá a úspěšná, Elle Kennedy, jejíž sérii Off-Campus, si oblíbilo mnoho českých čtenářek. Obě autorky spojuje jak láska ke knihám, závislost na psaní, tak obrovská představivost. Milují své rodiny a domácí mazlíčky, rády vymýšlejí něco zábavného a šíleného. A nejvíce se bojí toho, že se rozhádají.

Na další knihu dua pod pseudonymem Erin Watt jsem se nesmírně těšila. Zatím mne žádná z jejich knih nezklamala a opět mi udělaly radost. Něco skutečného je krásný, romantický příběh, který vás pohltí, a na konci si budete přát, aby neskončil.

Vaughn Bennettová je sedmnáctiletá holka, které umřeli rodiče a se svými dalšími třemi sourozenci, mladší dvojčata a starší sestra, se snaží přežít. Až na tohle je její život úplně normální, protože je to normální holka a přesně to, že je "normální" ji otočí život naruby. Odmaturovala o rok dříve, dala si roční odklad na vysokou, aby mohla pracovat a finančně pomoct starší sestře s výdaji pro rodinu. Je mladá, chytrá, vtipná, milá. Je pravda, že někdy až moc milá ke svému okolí a ke svému příteli hodně zaslepená, ale to se v tom věku stává. Když přijde pracovní nabídka za hodně peněz, které by její rodině vyřešily všechny finanční problémy, Vaughn skoro neváhá a přijme ji. A tím to celé začíná.

Na scénu přichází neodolatelný, ale rozmazlený a namyšlený muzikant Oakley Ford. Krásný, slavný, bohatý, talentovaný, ... kdo by ho nemiloval? V každém rebelovi se vždy skrývá něco hezkého, co vás chytí za srdce. A tady vás opět chytí za srdce více než jen vzhled a sláva. Podlehne i Vaughn, pro kterou je to jen povrchní sobec?

"Moji rodiče žili okamžikem. Jenže já chci plán, chci budoucnost. Řekl jsi mi, abych se nespokojila s ničím menším. Poradil jsi mi, abych našla svoji vášeň, jenže já nevím, co to je. Vím jenom, co nechci." 

Tyhle spisovatelky ví, jak napsat příběh dvou lidí, aby vás zaujal. Vtipné hlášky, špičkování hlavních hrdinů, sarkasmus, ironie, milostné vzplanutí a láskyplné vyznání. Tohle se nikdy neomrzí. Opět jsem se zasmála i zasnila. Tentokrát je příběh spíše o mladické zamilovanosti, a tím, že hlavní hrdinové jsou náctiletí, tak mi to k nim sedělo. Děj byl poutavý, i když předem víte, co se asi stane, přesto vás strhne s sebou a vy budete otáčet stránku za stránkou a hltat každé slovo.

Tentokrát je to příběh opravdu pro dívky, takže každé mladé slečně a dospívající dívce vřele doporučuji, protože snění o princi je podle mě velice důležité, pokud zůstaneme pevnýma nohama na zemi. Pokud jste ale romantické duše a rády se vrátíte v čase jako já, tak doporučuji i odrostlejším slečnám. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 9. července 2018

Krvavý jasmín - Leandra Sold

Autor: Leandra Sold
Nakladatelství: Martin Koláček - E-knihy jedou
Rok vydání: 2018

"Přestože jsem se Diane snažila přesvědčit, aby zůstala přes noc, odmítla mě se slovy, že by ji rodiče zabili. Nedovedu si představit, že by jí reverend White nebo snad Cindy zkřivili, byť jen vlásek, ale doprovodím ji na letiště, kde se s ní rozloučím. Když zmizí za stěnami terminálu, cítím se najednou hrozně osaměle a uvědomím si, že je mi zima. Rozhlédnu se kolem sebe a posadím se na nejbližší volnou lavičku, složím hlavu do dlaní a snažím se nemyslet na NĚJ."

Poté, co Yasminne odhalí Danielovu 13. komnatu, ztrácí v něj důvěru a není si jistá, zda jsou jeho city k ní skutečné. Pocit zrady je odcizí a ona se uchyluje do matčina bytu. Jenže ani tady se necítí být chtěná. Z letargie, do níž postupně upadá, ji vytrhne až příjezd Diane, která bude v New Yorku studovat vysokou školu. Kromě staré přítelkyně se objevuje také Aidan, který se zajímá víc o vlastní potřeby a touhy, než o Diane, kterou má chránit. Nakonec je to však sama Yasminne, kvůli které je život její přítelkyně v bezprostředním ohrožení.

Třetí díl této série, je odhalením všech dosud skrytých tajemství a že jsou opravdu ohromující. Čeká vás napětí, akce, humor, láska, ale i slzy. Krvavý jasmín vám odpoví na všechny vaše otázky, ale nevím, zda budete spokojeni. Každopádně do děje všechno zapadá jako dílky do puzzle. A budete se bavit od začátku až do konce.

Yasminne dospěla a stala se nebojácnou, neohroženou bojovnicí. Sice byly chvíle, kdy ji to pár okamžiků trvalo než se rozhodla a málem přišla o svůj vlastní život, ale když se vzpamatovala, nikdo na ni neměl. Její srdce se rozhodlo správně, je šťastná, zamilovaná a spokojená. Když nám autorka v druhém díle vrátila milujícího i nenáviděného Daniela a stal se z něj její ochránce a milující partner, tak jsem si říkala, že ve třetím díle už budou bok po boku bojovat proti celému světu. Každopádně rozuzlení celého příběhu, které se postupně odhalovalo za každou stránkou, mě velice překvapil. A musím uznat, že jsem byla velice rozhořčena, protože jsem chtěla jiný konec, měl tam být jiný konec a s tímhle jsem se ještě ani po několika dnech nesmířila. Jako by nic nebyla pravda a nikdo v celém světě nebyl pravdomluvný.

"Lilie bílá, symbol čistoty
lapená hříchem, padne v plen temnoty.
S ohnivým mečem, však zůstává spjata,
touží být k němu zpět v náručí vzata.
Čekat má útrpně, celá staletí,
než lilie získá zpět ohnivé objetí..."

V tomto díle se nám vrátí i lidské postavy z prvního dílu a to konkrétně Diane. Myslím, že je trochu málo překvapená, když zjistí celou pravdu o tom, kdo Yasminne je a odkud pochází. Usměrňuje to fakt, že pochází z věřící rodiny, ale i tak se nelekne ani démonů ani jiných zlých bytostí, dokonce některým fandí. Jinak je velmi milá a chápající kamarádka, na kterou se Yasminne může kdykoliv obrátit. Velkou bombou, a to jsem opravdu nevěřila vlastním očím, je další postava, která se objeví živá. Sice se ukáže až na konci příběhu a jen na kratičký okamžik, ale všechno změní a tím si zaslouží mou nenávist.

Opět se zde nezastavíte ve čtení, nevydechnete ani na jedné stránce, protože se pořád něco děje. Děj je srozumitelný, i když je tam spousta mýtů, variant, jak celý svět vznikl a jmen řeckých bohů, neměla jsem problém se orientovat. Kapitoly mi někdy přišly příliš krátké, useklo se to uprostřed dne a další hned navazovala na stejném místě, což mi trochu vadilo a kazilo to dojem z napjaté situace. Každým dílem ale příběh gradoval, celkově musím říct, že je to opravdu velmi povedená série.

Svět nadpřirozena a jeho tématika je velmi oblíbená a tuto sérii doporučuji všem věkovým kategoriím, protože je jedno, kolik vám je let, pokud tento žánr máte rádi, bude se vám Jasmín líbit od první strany až po tu poslední.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji autorce, Leandra Sold, za recenzní ebook a knihu si můžete pořídit třeba tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 8. července 2018

Čertí babička - Iva Gecková

Autor: Iva Gecková
Nakladatelství: Bambook
Rok vydání: 2018
Počet stran: 72

"Jako prvního potká Nedožeru. A přesně jak čekala, uprostřed nosu mu zeleně světélkuje velký baňatý nos. Zaslouženě schytá ránu přes hřbet. "Já ti dám, ty neřáde, chodit mi na povidla!" zakřičí babička. Pak si ale všimne hloučku asi šesti čertů. Něco si tajemně špitají a přitom ji po očku pozorují."

V každém pekle je samozřejmě plno čertů, ale musí tu být i někdo, kdo se postará o pořádek, legraci a dobré jídlo. Ten někdo je babička! Čerti vědí, jak by to bez ní s peklem dopadlo. Čertí babička se o svoje nezbedné pekelníky trpělivě stará, léčí jejich bolístky a učí je v pekelné škole. A když začne vyprávět, to je něco... Na tomhle pekle bude něco moudrého.

Iva Gecková pochází z jihočeského Písku, kde vystudovala obchodní akademii. Po studiu dlouhou dobu pracovala ve státní správě a při třetí mateřské dovolené se konečně začala naplno věnovat svému koníčku - psaní. Pro Český rozhlas napsala několik pohádek, jejichž knižní vydání se chystá. Se svojí velkou rodinou žije v Lysé nad Labem.

Od té doby, co mám syna, jsem velmi zatížená na pohádkové knížky. A vždy, když objevím nějakou úžasnou, mám velkou radost. Synovi jsou necelé dva roky, poslední dva měsíce usíná u čtení pohádek. Vím, že to ještě nevnímá, a spíše ho uspává můj hlas, ovšem pro můj pocit, je to něco úžasného.
U Čertí babičky, kterou jsme četli spolu poslední týden opravdu platilo, že usnul s posledním slovem každé kapitoly. Jako naprogramovaný. Jako by opravdu věděl, pochopil, vnímal...

Knížka obsahuje sedm krátkých kapitol, kdy v každé se dějí nějaké špatnosti a dětští čtenáři v nich poznají, jak to chodí v pekle. Jak se pečou pravé čertí koláče, jak to čerti udělají, aby na zemi, mezi lidmi, sněžilo nebo padaly kroupy.
Jako v každé správné pohádce, ani tady nechybí pořádní vykukové, kteří provádějí velké lumpárny. Ale co je hlavní, na děti čeká velká porce zábavy, lehkého poučení, laskavého humoru a příjemných chvil u krásných pohádek doplněných nádhernými ilustracemi.


Ilustracemi doplnil knihu kreslíř Drahomír Trsťan, který skvěle ztvárnil nejen čerty, ale hlavně Čertí babičku. Dokázal do každého obrázku dát tu radost, kterou cítíte při čtení a proto obrázky působí přirozeně a skvěle doplňují atmosféru knihy.


"Jen počkejte, vy čertí kolohnáti, eště sem se s váma nevypořádala za ty spořádaný povidla. Rána holí po hřbetě se nedá počítat. A že jste odnesli moji maličkost, když jsem omdlela, to se taky nepočítá. Já si to s váma ještě vyřídím! Chachacháááá," rozevře babička nad hlavou paraplíčko a na to tata je v kuchyni prázdno. Jen se otevřou a zase zavřou vstupní dveře."

Věřím, že díky většímu písmu a mnoha obrázkům se bude kniha číst dobře i začínajícím čtenářům. Ovšem i pro předčítání je skvělá. Když jsem ji četla nahlas, nezadrhávala jsem se a dařilo se mi měnit hlas a intonaci tam, kde to bylo zapotřebí. Vyplynulo to vždy ze situace a působilo přirozeně. Jako kdybych tam sama byla a zažívala všechny situace na vlastní kůži. :-)

Čertí babička se mi svými příběhy moc líbila a rozhodně ji můžu doporučit ke koupi pro vaše děti.  Určitě touto koupí neprohloupíte a myslím si, že tuto knihu si oblíbí i rodiče. Příběhy jsou vtipné, laskavé a i když je čertí babička fakt rázná a ráda nějaké ty čerty přetáhne přes hrb, budou ji děti mít rády. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Bambook za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit na stránkách Grady - Čertí babička.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Svůdný jasmín - Leandra Sold

Autor: Leandra Sold
Nakladatelství: Martin Koláček - E-knihy jedou
Rok vydání: 2016

"Horečně přemýšlím nad tím, jak se mu bránit a přitom neohrozit žádného smrtelníka. Mám jedinou schopnost, která by mi mohla pomoci. Zastavím čas. Zhluboka se nadechnu a upřu soustředěný pohled na hodiny uprostřed nádražní haly. Ručičky se pořád hýbou. Srdce mi tluče čím dál rychleji, a jak se blížíme ke kolejišti, derou se mi do očí slzy zoufalství. Zatímco z Pekla vedou jen dvě cesty. Do Pekla se lze dostat odkudkoliv. Pokud se nebojíte smrti. Nebo přinejmenším její iluze, protože stejně jako já, je bratr prakticky nesmrtelný."

Už je to hodně dlouhá doba, co jsem četla první díl této série (recenze zde). Takže, když mne autorka poprosila, abych se nepustila do dvou zbývajících, nejdříve jsem otevřela jedničku a všechno si musela osvěžit. Jsem ráda, že mne ještě láska k andělům, démonům a všemožným takovým to bytostem nepustila a já si čtení užila se stejnou vervou, jako před nějakým tím rokem.

A druhý díl této série, Svůdný Jasmín, je stejně napínavý jako první. Nezklamal mě. Odhalují se zde další tajemství, stránku za stránkou, ale pořád čtenář neví všechno.
Yasminne stále neví, kdo přesně je, proč a hlavně, co je jejím úkolem. Lidi, o kterých si myslela, že jsou její přátelé a nepřátelé se částečně promíchají a změní v jejím životě svou pozici. Lásku, kteoru dělí v prvním mezi dva úplně odlišné muže, pomalu rozpoznává a uvědomuje si, co je opravdu skutečné. Ale co skutečné je? Může v tomto světě andělů a démonů něčemu nebo někomu vůbec věřit?

Yasminne bojuje dál na zemi a stále neví, jaké je přesně její poslání nebo kdy se uskuteční. Zná pouze část verše, který ji napovídá, ale zdaleka ne tolik, kolik by potřebovala. Jako bytost je čím dál silnější, a přesto zranitelnější. I když se o svých vlastnostech naučila hodně, nechá se velice rychle oklamat. Přijde mi někdy ještě naivnější než v prvním díle, přitom bych čekala, že bude trochu více prozřetelnější. Postupem knihy se její postava vyvíjí a začíná být KONEČNĚ odvážnější. Což by fakt být měla, když vezmu v potaz to, jakou má sílu. :-)

"Pootevřu rty, ale přeruší mě Christina Perry svým nezaměnitelným "I have died everyday waiting for you..." 
Tu melodii jsem si vybrala ze zcela pochopitelných důvodů. Přišlo mi velmi příhodné, aby mi právě melodie ze Stmívání oznámila, že volá můj vlastní upír. Ironie! Ten film nesnáším od chvíle, kdy jsem ho s Diane viděla poprvé."

Potkáme se opět se všemi důležitými postavami, tedy těmi nadpozemskými. A čeká vás jedno velké, ale neodolatelné překvapení. :-) Vrátí se totiž někdo, komu konkrétně já fandila od samého začátku. Bratr Yasminne, Asmodeus, je pořád stejně ďábelský a má další plány, jak získat pro sebe větší a větší moc využitím Yasminne. Ta má ale svého ochránce, který se snaží zuby nehty ji před vším uchránit. Ale co jeho tajemství? Přijde na něj Yasminne včas? Zničí to její sny?

Svůdný jasmín je velmi čtivý příběh, který je napsán šikovně - záhadně. Tudíž mě to stále nutilo číst, protože jsem nejen chtěla, ale musela vědět, co bude dál a odhalit další tajemství, které je na stránkách ukryto. Spisovatelka  si hraje se slovy tak chytře, že ani netušíte, co na vás na další stránce vykoukne. Nechybí akce, napětí, milostná vzplanutí a vtipné okamžiky.
Děj je plynulý, ale přeci jen se v některých chvílích zdálo, že lehce zadrhává a pozastavuje se. Ovšem ve chvíli, kdy jsem si začala říkat, ať už se něco dozvím a posunu se v příběhu dál, k tomu došlo a já spokojeně v četbě pokračovala.

Kapitoly jsou nadepsané stejně jako v prvním díle, vždy úryvkem básně, která odkazuje na smysl kapitoly, což je velmi poutavé a myslím si, že autorka vybrala nejen krásné verše, ale také odpovídající tomu, co se v knize dělo.

Tuto knihu doporučím těm, kteří jako já, milují nadpozemské bytosti, andělé a démoni jsou jejich blízkými hrdiny a těm čtenářům, které nikdy nepřestane bavit nevraživost mezi nimi a příběhy jako je Stmívání a Upíří deníky. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji autorce, Leandra Sold za recenzní ebook a pořídit si jej můžete například tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 4. července 2018

Znamení moru - Kevin Sands

Autor: Kevin Sands
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 382

"Rozhodl jsem se přece jen kopnout do dveří. Zachvěly se pod silným kopancem, ale nebylo to zdaleka tak uspokojivé, jak to znělo. A navíc mě bolela noha. "Třeba by nám pomohl ten strážný v Toweru," řekl Tom. "Můžeme se zeptat jeho ženy, co ví." Zul jsem si botu a promnul jsem si prsty. "Ten odjel s lordem Ashcombem. Ani bych nevěděl, kde mám hledat jeho manželku."

Na Londýn udeřila černá smrt!
Nemoc se šíří městem a ruku v ruce s ní i panika a strach. Tajemný prorok předpovídá zkázu, pokud někdo nepřijde s lékem, který na mor opravdu zabere. Lékárna Blackthorn je proto pověřena, aby se o přípravu takového léku pokusila. Christopher se ihned pouští do práce. Jeho snažení však záhy začnou narušovat výhružky smrtí. Christopher a jeho kamarád Tom se okamžitě vydávají neznámého zabijáka hledat. Jedná se o útok osamoceného šílence, nebo za vším stojí skupina nebezpečných spiklenců?

Kevin Sands od té doby, co opustil univerzitu s dvěma tituly z teoretické fyziky, působil jako vědecký pracovník, obchodní poradce, učitel a profesionální hráč pokeru. Jeho bestsellerová série Alchymistova šifra získala 28 různých ocenění. Žije v kanadském Torontu.

Už u prvního dílu si mne autor získal a věřila jsem, že dalším dílem touto "pouto" upevní. Což se naprosto podařilo. Pokračuje v krasojízdě, kdy příběh má hlavu a patu, panuje tam tajemno a napětí, hrdinové jdou z jedné akce do druhé a na konci mi dokonce ukápla slzička! No jo, já vím, je to kniha určena pro čtenáře od deseti let, ale můžu zodpovědně říct, že autor mi dal fakt zabrat! :-)

Christopher Rowe se stará o Blackthrone sám, ale po svém boku má věrného přítele Toma. Jejich přátelství je pevnější než kdy dřív a jejich dialogy vám nejednou vykouzlí úsměv na rtech. Ve chvíli, kdy se v Londýně začne rozmáhat mor, dochází k panice mezi lidmi. Není se co divit, týdně umírá několik tisíc obyvatel a nevypadá to, že by jim bylo možno jakkoliv pomoct.
Najednou se z ničeho nic objeví prorok, který dokáže říct, kdo další bude nakažen. Vidí anděla smrti a jeho spletitou cestu. Všichni se mu začínají klanět a následují ho. Ve chvíli, kdy Christopherovi předpoví, že někdo mu nejbližší se také nakazí, má pocit beznaděje větší, než kdy dřív.
Na scéně se ovšem objeví další člověk, který tvrdí, že má lék na mor. Je to možné? Christopher nejen zjistí, jak se věci mají, ale také se nejednou ocitne v ohrožení. Musí bojovat nejen za sebe, ale také za Toma a hlavně za Londýn...

Znamení moru je druhým dílem ze série Alchymistova šifra a jsem ráda, že se nejedná o "doplňkový" díl, ale je to plnohodnotný příběh, který mne upoutal, dal mi vše, co jsem po prvním díle očekávala a čtení pro mne bylo velmi napínavé a poutavé.
Autor opět bohatě zapojil svou fantazii a s jeho pomocí byl Christopher v některých okamžicích v tak absurdních situacích, že by se vám o tom nezdálo, chvíli na to byl skoro supermuž, několik málo stránek poté byl zase malým klukem, který bojuje proti všem.

"Všichni jsme sešli dolů. Tom mě celou dobu tahal za rukáv.
"Přestaň," zašeptal jsem mu. "Shodíš mě ze schodů."
"Třeba by to do tebe vtlouklo trochu rozumu," odpověděl Tom taky šeptem. "Vzpomínáš, co se stalo posledně, když ses vplížil do podzemí?"
"Nepomáháš mi."
"Ani se o to nesnažím."

Celá kniha je opět doplněna ilustracemi, které má na svědomí Olga Zakis, ruská ilustrátorka, která se podílela a ilustrovala desítky knihy pro děti a mládež. Její osobitý, nezaměnitelný styl, který je u ruských čtenářů velmi oblíbený, vyniká zejména v žánru fantasy a čeští čtenáři její ilustrace znají z úspěšné fantasy série Časodějové.

To, co je opět velmi důležité, jsou šifry, které musí Christopher vyluštit. Líbilo se mi, jak se díky určitým indiciím snažil najít nejen poklad, ale také vyluštit řadu písmen, které jsou v knize i nakresleny. Musím říct, že jsem na to dlouho koukala a snažila se tu šifru vyluštit, nicméně mi chybí důvtip autora, protože jeho vyřešení bylo naprosto nečekané! :-)

Znamení moru je sice kniha určena dětem od deseti let, ale s naprostou jistotou vím, že se tohle čtení bude líbit i starším ročníkům. Příběh je plný napětí a akce, navíc si myslíte, že po celou dobu víte, kdo je špatný a kdo dobrý, ovšem věřte mi, tak jednoduché to mít nebudete. Plno intrik, lží a lstí se schovává na těchto stránkách a ve chvíli, kdy se dozvíte sebemenší detail, který vám prozradí celé rozuzlení, nebudete věřit vlastním očím.
V neposlední řadě musím taky autorovi poděkovat za poslední kapitolu, která mi ukázala, že dokáže skvěle zabrnkat i na citlivou duši holčičích čtenářek a přiznám se... slza mi ukápla. :-)

Určitě čtení doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy, jenž jsou nepředvídatelné, obsahují šifry, skrytá tajemství, pár experimentů stylem pokus omyl (jen si počkejte na domácí vykuřovač :-)) a také boj dobra proti zlu. S poctivostí nejdál dojdeš, nebo tady by sedělo i nejdřív pojdeš. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan