Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 320
Oficiální anotace: Sedmnáctiletá Lennie je knihomolka, má ráda muziku a svůj klarinet. Žije ve stínu své báječné sestry a trochu jí hraje druhé housle. Sedmnáct let se dělily o šaty, myšlenky, radosti i strasti. Ale teď je Bailey mrtvá a Lennie najednou přespává v domě smutku pod zamračenou oblohou. Jako by někdo vypnul nebe. Lennie se navíc do toho všeho zamiluje - poprvé ve svém životě a hned do dvou kluků. Joeho tajemný úsměv trumfne snad už jen jeho hudební talent a Toby je tichý pohodář, skejťák a hlavně Baileyina velká láska.
Lennie z toho má pěkně zamotanou hlavu, jeden z kluků jí pomůže vymanit se ze smutku, druhý jí do něj naopak uvrhává. Lennie se pokouší vypsat si duši na každý kus papíru, který najde, ale pomůže jí to najít tu pravou cestu, svou vlastní melodii ve všem tom hluku na světě?
Křehký a dojemný příběh o ztrátě a životě, palčivých pocitech bezmoci a nenávisti i lásce zároveň.
zdroj: databazeknih.cz
Můj názor:
Tak od této knihy jsem očekávala hodně, po těch mnoha recenzích, které jsem četla, po doporučení, po reklamách.. Myslela jsem, že to bude jedna z mála knih, které mne dostanou, jak obsahem, tak obálkou. Ovšem, dostala mne pouze tou obálkou. Mám ráda obyčejné věci a obálka je tak krásně obyčejná, nádherná. Ovšem ten děj..
Vždycky čekám od knihy něco, čím mne překvapí. V této knize mi bylo jasné už od začátku, jakým směrem se to bude odvíjet. Lennie je holka, která přišla o sestru, spřízněnou duši a hledala útěchu u lidí v okolí. Shodou okolností to byl bývalý přítel její sestry, byl to ten nejkrásnější kluk, s řasama jako mrkací panna Joe, byla to její nejlepší kamarádka, ale rodina? Typická mladá holka, která má představu, že ona se má nejhůř a nikdo jiný nemůže cítit tu bolest ze ztráty, jakou cítí ona a nikdo ji nechápe, ale chyba lávky, právě zbytek rodiny to prožívá stejně, ne-li hůř, jako ona.
Je to dojemný příběh, když se vžijete do představy, že by Vás opustil někdo, kdo je Vám nejbližší, někdo, kdo je základní kámen Vašeho života, pak začnete přemýšlet, jak začít znova? Bez něj? Jak se nerozpadnout a zůstat v základech pevný?
Jak můžu žít dál, prožívat strasti a radosti všedního dne, když někdo, kdo tu byl vždy se mnou o něčem takovém neví a říct mu to nemůžu?
Podle mne je to určitě příběh k zamyšlení. Knihu byl shrnula do rčení, važ si toho, co máš, nemusí to být napořád.
Každopádně, z druhé strany, trochu negativní, po přečtení mám pocit, že celý příběh se odehrál v jednom dni, nevím spoustu věcí, které byly v příběhu nastíněny a zajímá mne, jak to dopadne. Například s mámou, s klarinetem, s láskou, s Tobym a celkově s Lennie.
Je to pro mne trochu neukončený děj, ale proč mít happyend? :) Proč vědět, že to tak skončí? Teď aspoň si můžu myslet, že je to tak a tak a nikdo mi to nevyvrátí.
Ovšem, velké negativum - kapitoly byly prokládány texty, které Lennie psala, např. na papír od žvýkačky, na kelímek, do knihy atd. a když jsem tuto knihu četla v elektronické podobě, nedaly se přečíst ve čtečce. Trochu mi to kazilo to romantické povídání, jelikož ty texty měly obsahovat rozhovory a vzkazy mezi Baily a Lennie.
I tak tuto vadu na kráse jsem přešla a nakonec si knížku částečně užila.
Není to kniha, ke které bych se vracela, ale přečtení určitě nelituji a pokud se Vám dostane do ruky, užijte si milý, romantický, místy smutný příběh jedné sympatické holky jménem Lennie.
DaraMegan