středa 31. ledna 2018

Chrastění kostí - Fiona Cummins

Autor: Fiona Cummins
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 448

"Noční košili má o několik čísel větší, i tak se ale při svlékání zachytává o hrby, které na zádech být nemají. Umývá ji v podpaží, mezi nohama a kontroluje, jestli na kůži nemá proleženiny. Když skončí, přetáhne jí přes hlavu čistou noční košili a roztáhne závěsy. Přímo před okny ložnice je zastávka autobusu a on přihlíží, jak se sedadla zaplňují cestujícími."

Sériový vrah až do morku kostí.
Psychopat mnohem děsivější než Hannibal Lecter.
Plánoval dobře. Vede dva životy. V jednom je stejný jako kdokoli jiný. Ale v tom druhém je správcem morbidního muzea své rodiny.
Nyní nastal čas na rozšíření sbírky. Je připraven nasytit svou posedlost, a je na lovu. Jakey Frith a Clara Foyleová mají něco společného. Mají něco, co on potřebuje. Začíná děsivá hra na kočku a myš mezi hrozivým sběratelem, Jakeyho otcem a Ettou Fitzroyovou, utrápenou detektivkou, která náhlý příval únosů vyšetřuje.
Příběh knihy Chrastění kostí Fiony Cummins je zasazen do londýnské čtvrti Blackheath a zkoumá ten šev temnoty, který prochází námi všemi; zápas mezi světlem a stínem, vykoupením a pomstou.
Je to náhled do mysli psychopata. A je to také příběh o nevzdání se naděje ve chvíli, kdy se zdá, že veškerá naděje je již ztracena...

Fiona Cummins pracovala 6 let jako novinářka navolné noze a 12 let v bulváru Daily Mirror nejprve jako reportérka a později jako senior korespondentka. Její práce se objevily v mnoha mezinárodních publikacích, mj. The Times, The Sun, hello!, Sunday People, Mother &Baby, Woman, Sunday Mirror a Fabulous.
Absolvovala kurz romanopisectví na londýnské Faber Academy. Stát se spisovatelkou bylo jejím snem, který se splnil poté, co vyšla její prvotina Chrastění kostí.
Sesvou rodinou žije v Essexu.

Na přebalu knihy je napsáno, že se jedná o psychopata, jenž je děsivější než Hannibal Lecter. A já tedy můžu říct, že Hannibal je proti němu andílek. To, jak na mě působila celá kniha je naprosto hororový zážitek. Pokud jste rodič dítěte, budete mít u čtení nervy dvojnásobné, protože ten strach z toho, co se může stát a dít je naprosto neskutečný a přitom velmi reálný. Autorka totiž vykresluje všechny možné děsivé poruchy, které můžeme potkat v reálném životě.

Když budu upřímná, někdy jsem musela čtení ukončit a knihu zavřít. Měla jsem dost silné pocity úzkosti a obav. Ovšem touha vědět, kam vším tímto autorka směřuje byla silná, tudíž jsem Chrastění kostí zase rychle otevřela.
Fiona Cummins prokázala svou schopnost vtáhnout čtenáře do děje, přímo do postav tak, že cítí co prožívají. Jejich strach, agónii, stres nebo frustraci. Myslím si, že toto je největší síla příběhu.

"V době, kdy ji Noční pán přišel vyprázdnit kbelík, spala a on tak moc spěchal, že s ní nehýbal. Narovnal židli a zanechal sklenici mléka s prášky na spaní. Z kapsy vytáhl měkkého pleteného psa - před několika desetiletími ho upletla jeho žena, ale nikdy si s ním nikdo nehrál - a položil ho na podlahu..."

Chrastění kostí je svižný thriller a jeho čtivost ještě podporují krátké kapitoly. Je zde plno vynikajících postav, propracovaných. Etta Fitzroyová, která má motivaci a přehled, ale také depresi z toho, že nemá vlastní děti a její manželství krachuje. Pak je tady třeba Miles Foyle, který je považován za únosce své dcery nebo Erdman, který vzpomíná na dobu, kdy měl šťastné manželství.

Doufám, že tato kniha bude mít další díly, které budou u nás vydány, protože si myslím, že autorka má co nabídnout. I když jde o velmi obtížné téma, zvláště pro rodiče, autorka odvedla skvělou práci a její postavy nabývají reálných rozměrů. Působí jako skuteční lidé, kteří se snaží vypořádat s tím, co jim život přináší, ať už ti dobří nebo ti zlí. Jde o velmi inteligentní a dobře napsanou knihu o zločinech. Je to také napsané s ohledem na ty, kteří jsou zdravotně postižení, aniž by se tento obraz maloval jen v růžových barvách. Věřím, že si ji užijete aspoň tak, jako já.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 30. ledna 2018

Poslední děti na Zemi a průvod zombií - Max Brallier

Autor: Max Brallier
Ilustrace: Douglas Holgate
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 301

"Červůra u nás bude za několik vteřin. Její obří tělo se hrne na nás a drtí všechno, co jí stojí v cestě. A nemůžu dovolit, aby moji kamarádi dopadli stejně. To je starost, která mi v noci brání spát (a ještě myšlenky na Selenu Gomezovou - doufám, že je někde v bezpečí!)."

Nikdo neříkal, že život po nestvůří apokalypse bude snadný.
Zombie mizí. To může vypadat jako dobrá věc, protože zombie žerou lidské mozky, ale normální lidský kluk Jack Sullivan je podezíravý. Pořád slyší strašidelné vřískání, které zombie snad přímo láká - ale kam a za jakým (nejspíš) zlým účelem?
Jack, jeho tři nejlepší kamarádi (možná poslední lidé, kteří na světě zbyli) a jejich ochočená nestvůra Tulák tomu musejí přijít na kloub. Cestou je čekají mnohem větší překvapení, než předem tušili, včetně obří Červůry, pizzerie, kde se scházejí příšery, dávného zla, které ničí celé světy, a stereosystému, který je naprostá bomba. Odhalí Jack, proč zombie mizí..., než přijde na řadu on i jeho kamarádi?

Max Brallier je autor více než dvaceti knih a her. Píše knihy pro děti i pro dospělé. Je tvůrce a scenárista webového seriálu Galactic Hot Dogs, který v květnu 2015 vyšel v knižní podobě. Pod pseudonymem Jack Chabert píše sérii Eerie Elementary pro Scholastic Books, navrhuje hry pro virtuální svět Poptronica a řadu online stránek. Za starých časů pracoval v marketingovém oddělení u St. Martin´s Press. Bydlí v New York City s manželkou Alyse, která je pro něj až moc dobrá.

Douglas Holgate je kreslíř komiksů a ilustrátor na volné noze působící více než deset let z Melbourne. Ilustroval knihy pro nakladatelství HarperCollins, Penguin Random House, Hachette a Simon & Schuster. Kreslil také komiksy pro Image, Dynamite a Abrams. Momentálně pracuje na sérii Maralinga, která získala finanční grant od Australské společnosti spisovatelů a od Viktoriánské rady pro výtvarné umění, a na grafickém románu pro všechny věkové kategorie Clem Hetherington and the Ironwood Race, oboje ve spolupráci se spisovatelkou Jen Breachovou.

Poslední děti na Zemi a průvod zombií je již druhou knihou, kde se setkáváme s hrdiny Jackem, Quintem, Dirkem a June. Samozřejmě nesmím zapomenout na jejich mazlíčka, Tuláka. Tyto čtyři nebojácné děti bojují proti zlu, které je daleko závažnějšího charakteru, než tomu bylo v předchozím díle. Ovšem opět zvládají vše naprosto bravurně, i když jim chvílemi teče do bot. Na své pouti za přežitím potkávají nejen další nestvůry, zombie a jim podobné bytosti, ale také další "monstra", které nemusí být nutně zlé. Ale co jsou zač, to dozvíte, až si tuto knihu přečtete. Já vám můžu jen říct, že při čtení se budou bavit mladí i staří.


Recenzi na první díl (odkaz zde) jsem zveřejnila v září loňského roku a psala jsem, že si brousím drápky na díl druhý. Ten se mi dostal do rukou a já můžu konstatovat, že je snad ještě lepší než předchozí. Protože jsem věděla, co můžu od knihy očekávat, byla jsem ráda, že se nese ve stejném duchu, co se týče ilustrací a způsobu psaní, ale také jsem byla ráda za to, že příběh je mnohem více propracovanější, napínavější a humornější.


Samozřejmě zde nechybí ilustrace, díky kterým je kniha z části komiks a z části klasika, a mne tento způsob stále udivuje. Dobře se mi to čte, více jsem do toho "zažraná" a častokrát jsem se přistihla, že se nemůžu dočkat, až se objeví další okénka a příběh se bude odvíjet v obrázcích.

"Trpělivost není moje silná stránka, takže po prvních, já nevím, pětačtyřiceti minutách začínám mít dojem, že být na sledovačce není takové terno. Přikládám si k očím dalekohled a dívám se na past. Nevidím žádné zombie. "Nic se neděje," brblám. Všichni jsme čím dál neklidnější, a tak June otvírá pytlík bonbonů Fun Dip. Tomu říkám pořádná postapokalyptická strava, protože jde jenom o barvený cukr. Vydrží nejspíš deset tisíc let. Přečká i šváby."



Kniha je určena pro čtenáře od osmi let, díky ilustracím a většímu fontu písma se jim bude dobře číst, kapitoly jsou krátké a příběh svižný, napínavý. Věřím, že čtení si užijí a pokud máte doma "ne-čtenáře", tak toto by mohl být dobrý odrazový můstek k závislosti na četbě. :-)
Všechno zde plyne rychle, akce je střídaná další akcí. I přesto, že je to příběh pro mladší děti, věřím, že nejeden dospělák se pokochá nad grafickou úpravou a samotným textem, který je psán jednoduše, přímočaře, přitom vtipně a zábavně.

Ráda Poslední děti na Zemi a průvod zombií, potažmo celou sérii doporučím. Pro děti to je ideální napínavé a dobrodružné čtení s pořádnou dávkou humoru. Pokud vás tato recenze líbila, tak jsem ráda, ale přeci jen byste měli začít prvním dílem. Ten vaše děti totiž navnadí a u druhého dílu už rovnou rozžhaví. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 29. ledna 2018

Srdce Aporveru - David Šenk

Autor: David Šenk
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 134

"V podvečer se vrátil do osady, kde se mu dostalo nečekané naděje. Osadníci mu dali malou šedivou sykonu, která prý dokáže dokonale stopovat. Byla kulatá a měla zvláštní trychtýř, k němuž stačilo přiložit nějaký předmět, kterého se sledovaná osoba dotýkala. Trychtýřek se pak vlnil, pokud se pronásledovatel ubíral správným směrem."

Po letech klidu a míru se pohádkovým Aporverem šíří temnota. Celý svět se ocitá v nebezpečí. Zemi zaplavují divoké sykony a rozsévají nenávist, strach a zkázu.
Rolan s Prin se vydávají na dobrodružnou cestu neznámými končinami planety, aby našli bájný Ecidil, v kterém se na počátku věků zrodil veškerý život. Nebezpečí, které na ně na cestě čeká, je obrovské a podrobí zkoušce jejich odhodlání, vytrvalost i přátelství. Srdce Aporveru bije z posledních sil.
Podaří se jim ho najít včas? Dokáží ho vyléčit a zachránit tak celý svět?

David Šenk se narodil v roce 1977 v Mělníce, vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, působí jako učitel matematiky a anglického jazyka na soukromém gymnáziu v Chebu. Žije v Plané u Mariánských Lázní.

Srdce Aporveru je útlá knížka, která v sobě ukrývá fantasy příběh pro mladé čtenáře od dvanácti let. Ale já si myslím, že si u tohoto vyprávění odpočinou i starší ročníky. A někteří se budou, tak jako já, těšit na další díl, protože to skončilo naprosto nečekaně a otevřeně. Ani náznak, jak tohle všechno dopadne. Takže tady platí přísloví: "Kdo si počká, ten se dočká." Tak doufejme. :-)


Rolan a Prin jsou náhodní kolemjdoucí, kteří se seznámí a jdou společně za stejným cílem. Zachránit Aporver před sykony, které jsou ještě více útočnější a nebezpečnější než v minulosti. Navíc dokáží v lidech vyvolat nenávist, a tím pádem se stává spousta dalších událostí, které nejsou pro mírumilovné a chytré obyvatele země normální. Rolan se rozhodne najít Ecidil a právě Prin je jeho spojenec na této strastiplné cestě. Ovšem sami dva toho moc nezmůžou, navíc sykony jsou opravdu dravé a oběma jde o život. Poperou se s tím?

Ze začátku jsem byla trochu v pasti, protože jsem rovnýma nohama skočila přímo do děje, kde nic nebylo vysvětleno. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomila, jakým způsobem jsou země stvořeny, jak fungují sloupy, co jsou obyvatelé zač. Naštěstí autor dokázal upoutat mou pozornost vším ostatním a pomalu mi všechny věci začaly do sebe zapadat. Od poloviny knihy jsem už byla napnutá jako kšandy a ten konec mě teda fakt vytáčí... Už aby tu byl druhý díl. :-)

"Severt je tvůj domov, musíš se za něj bít,
pokud by snad padl, kde bys pak chtěl žít...?"

V knize najdete také ilustrace o které se postarali Ondřej Mašek a Josef Sodomka. Kreseb není moc, ale za to jsou skvěle propracované a hlavně na mě působily opravdu jako fotografie fantasy světa a samotného Aporveru.


I přes chaotický začátek, kdy některým čtenářům může trvat, než pochopí, jak to v tomto světě vypadá, se mi kniha líbila a jsem ohromně zvědavá, jak se bude příběh dál vyvíjet. To, co nejvíce oceňuji, tak je způsob, jakým autor píše. Neřeší žádné sáhodlouhé popisy, ale rovnou se vrhá do akce. Takže v jednu chvíli jsem byla s hrdiny v samoletu a najednou už jsem bojovala proti "pár" sykonám.

Úplně na konci knihy se nachází herbář, kde jsou vysvětleny rostliny, co znamenají a můžou obyvatelům dát. Celý děj je teoreticky vystavěn na rostlinách a jejích funkčnosti, takže je to určitě zajímavé, ale nebojte se, není nutné se je učit zpaměti, jedná se spíše o zajímavost, jak to autor měl všechno vymyšlené.

Pokud vy nebo vaše děti máte chuť na pohádkovou fantasy knihu, tak se určitě podívejte po Srdci Aporveru. Já ji s radostí doporučím. Můžu říct, že na mě zapůsobila a další díl si rozhodně ujít nenechám.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo tady. :-)

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 28. ledna 2018

Nebezpečná laskavost - Darcey Bell

Autor: Darcey Bell
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 350

"Byl jsem její. Miloval jsem ji. Miloval jsem její nespoutanost, její tvrdohlavost, tu divokost v ní. Právě to mě na ní fascinovalo, právě o to jsem nechtěl přijít. Když se pro něco rozhodla, nezastavila se před ničím."

ZNÁ VŠECHNA VAŠE TAJEMSTVÍ...
Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi.
Všechno začalo drobnými laskavostmi. "Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?" prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephanie je pokaždé ráda, že může být přítelkyni užitečná.
... A PROTO MŮŽE BÝT NEBEZPEČNÁ
Jednoho dne si ale Emily pro syna nepřijde, nezvedá mobil, neodpovídá na textovky. Nejistota trvá několik měsíců, až se v jezeře najde tělo utonulé ženy, kterou policie identifikuje jako Emily. Případ je uzavřen jako sebevražda... jenomže Stephanie náhodou narazila na důvod k pochybnostem a nejistota ji svírá čím dál naléhavěji. Neví Sean o Emilyině zmizení víc, než přiznává? Jak dobře znala svoji nejlepší kamarádku? Co ví o jejím dřívějším životě? Neudělala chybu, když se jí svěřila s tím, na co by ze své minulosti nejraději zapomněla? Co když se za kamarádstvím skrývá záludný, detailně promyšlený ďábelský plán?

Darcey Bell se narodila roku 1981 a vyrostla na zemědělské farmě v západní Iowě, v současné době pracuje jako učitelka v mateřské školce v Chicagu. Román Nebezpečná laskavost je její prvotina.

Stephanie je matka malého Milese, která je doma. Po tragické události zůstala doma, nenastoupila do práce a všechen svůj čas věnuje výchově svého syna a blogování.
Emily je sebevědomá, dravá žena, která má stejně starého syna jako Stephanie, potkávají se před školou, když děti vyzvedávají a jednoho dne se dají do řeči. Po nějaké době se z nich stávají nejlepší přítelkyně. Stephanie je v sedmém nebi, protože má vedle sebe kamarádku, které může říct vše, opravdu i ty nejtemnější tajemství jejího života. A Emily naslouchá.
Ovšem, je Emily vážně tak skvělá přítelkyně? Nedělá Stephanie chybu? Poté, co Emily odejde z jejího života a ona se začíná sbližovat s jejím manželem Seanem vycházejí najevo další tajemství, které vedou k odkrytí snad toho nejhoršího tajemství, jenž všechny bude spojovat, jen o tom nikdo zatím neví...

Nebezpečná laskavost je psychothriller, který vás nadzvedne ze židle. Nečekala jsem, že na mě bude mít takový účinek, protože všechna ta manipulace nejen s city, ale i s myšlenkami, které hlavní hrdinky umí na ostatní lidi, byla doslova šílená.
Nepochopím, kde autorka sebrala tento nápad, ale musím konstatovat, že se ji to náramně povedlo. Celý příběh je velmi čtivý a hlavně napínavý. V polovině knihy jsem se přistihla, že přemýšlím nad koncem a nutkání se o pár stran posunout, jen abych věděla jak tohle všechno končí, bylo silné, ale já odolala. A díky tomu můžete vytušit, že se jedná fakt o velmi dobře napsaný thriller, který vás bude bavit od začátku do konce.

Postavy, které se v příběhu vyskytují, jsou snesitelné. Některé méně, jiné více. V podstatě jde spíš o to, že sympatické jsou všechny do chvíle, než každá z nich udělá nějakou botu nebo řekne nějakou větu, kterou mne namíchla. Jako třeba Stephanie - byla v pohodě ženská, ale ve chvíli, kdy se začala zvláštním způsobem vyjadřovat k rodinné situaci u Seana a Emily, začala jsem ji "nemuset". Emily mi zase od začátku vadila svým vystupováním, ale s blížícím koncem jsem ji měla více a více raději. Sean na mě ze startu působil jako klidný týpek, ale pak se pro mě stával loutkou bez mozku. Líbilo se mi, že ač každou postavu autorka zaškatulkovala, postupem času a působení různých vlivů se hrdinové měnili a já si to užívala (někdy jsem nestačila valit bulvy, co všechno se děje). :-)

"Z její reakce by si člověk málem myslel, že jsem ji na svém zaoceánském parníku vytáhla ze záchranného člunu na moři, kde se to jen hemží žraloky. Když jsem ji nabídla, aby se schovala se mnou pod deštníkem, chovala se jako štěně, které je blahem bez sebe, když mu hodíte kousek ze svého talíře."

Nemůžu vám popsat, jaké budou kapitoly či písmo v knize, protože jsem obdržela recenzní paperback a kniha se může lišit. Ovšem s jistotou vám řeknu, že i kdyby vás, čtenáře, čekaly dlouhé kapitoly a malé, muší písmo, rozhodně vám to vadit nebude.
Příběh je totiž napsán skvěle a zajímavě, kdy autorka zdlouhavě nepopisuje nedůležité věci, ale jde okamžitě na věc. Žádná hluchá místa. Navíc děj skvěle zamotala, že nebudete věřit vlastním očím a budete chtít být už na konci a všechno vědět. Ovšem, když se na konec dostanete, budete chtít, abyste zase byli v půlce. Protože ten prvotní zážitek z tohoto šílenství, lží a manipulací je neskutečně silný. K tomu zde hraje velkou roli mateřská láska a na tohle všechno já slyším.

Pokud se vám líbí psychothrillery, kdy nějakým způsobem je projeven či popsán nátlak na lidi v nejbližším okolí, kde se hrají nefér hry, kde každá lež znamená další hřebík do pomyslné rakve, tak jste na správné adrese a rozhodně si tuto knihu přečtěte. Věřím, že nebudete litovat.



Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Leda za recenzní výtisk a koupit si knihu můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 26. ledna 2018

Kdo mi jde po krku - Michael Koryta

Autor: Michael Koryta
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 335

"Nic jako kapitulace neexistuje. Na tohle nezapomínejte, kluci: odpočíváte, spíte, vztekáte se, brečíte. Smíte se naštvat, smíte propadnout smutku. Ale nesmíte kapitulovat. Když budete mít takový pocit, vzpomeňte si, že smíte zastavit, ale nesmíte kapitulovat. Takže si to klidně dopřejte. Zastavte. Prostě zastavte. A potom si vzpomeňte, co taková stopka pro člověka bojujícího o život znamená: STOP - sedím, taktizuju, obhlížím, plánuju. Ve chvíli toho největšího pocitu marnosti před sebou jasně vidíte, co musíte udělat, abyste si začali zachraňovat život."

Čtrnáctiletý Jace se stane svědkem brutální vraždy. Aby ho zabijáci, chladnokrevní a vyšinutí bratři Blackwellové, nedokázali vypátrat, dostane chlapec novou identitu a je umístěn do výukového programu pro přežití v přírodě v hlubokých lesích kdesi v Montaně. Blackwellové mu jsou ale na stopě a metodicky odstraňují každého, kdo se jim připlete do cesty. V nehostinné montanské divočině tak začíná boj o přežití. Jakou šanci má teenager proti dvěma nemilosrdným vrahům?

Michael Koryta se narodil v roce 1982. Je americký autor s českými kořeny, který se ve své tvorbě věnuje převážně thrillerům, detektivkám a příběhům s prvky nadpřirozena. Než se stal spisovatelem, pracoval jako redaktor v novinách nebo soukromý detektiv. Má na kontě již přes deset románů, které byly přeloženy do více než dvaceti světových jazyků a k většině z nich se prodala i filmová či seriálová práva. Korytovy romány získaly několik literárních ocenění a pravidelně se objevují v žebříčku bestsellerů deníku The New York Times.

Když jsem poprvé zaregistrovala, že vyjde tato kniha, byla jsem zvědavá, jaká bude. Navíc mi imponovalo, že ji napsal Američan s českými kořeny a proto nebyl důvod váhat a hned jak to bylo možné, začala jsem ji číst. Po pár prvních stránkách jsem byla rozpolcená, protože se mi některé kapitoly líbily, jiné vůbec a netušila jsem, jak knihu dočíst. Jednoduše, nechtělo se mi do ní. Ale překonala jsem se a ve skutečnosti jsem teď za to ráda, protože nakonec jsem dostala z velké části to, co jsem si od příběhu slibovala.

Čtrnáctiletý Jace Wilson je nucen změnit svou identitu, včetně jména, protože byl svědkem vraždy. Z obyčejného překonávání strachu skákáním do lomu se Jaceovi změní celý život v boj právě o život. Aby jej lidé okolo uchránili před zabijáky, pošlou jej do programu pro přežití v divočině, kde je instruktorem Eathan. Ten sice ví, že bude mít důležitého, korunního svědka ve svém týmu, ovšem netuší, který z chlapců to je. Přichází jich více, tím pádem hledá náznaky, jestli se hoch odhalí. A přitom netuší, že samotní zabijáci jsou jim blíže, než všichni předpokládají.

První třetina knihy, ač se tam děly ty nejdůležitější věci, tak byla  pro mne hodně vykecávací, zdlouhavá, táhlá. Neuměla jsem se začíst a jen jsem se modlila, aby se to změnilo. Obrat přišel v momentě, kdy se na obzoru objevili bratři Blackwellové a já mohla číst i o nich a jejich plánování. Nedokážu to popsat, ale minimálně ty jejich rozhovory stály za to. Jak se doplňovali, aniž by se na sebe podívali, egoističtí, namachrovaní, ironičtí a velmi nebezpeční muži.

Věc, o které můžu říct, že se mi opravdu líbila, tak byly praktické informace v ději, a poučily i mne, čtenáře, co a jak dělat v divočině. Například, jak poznat kterým směrem se vydat, když nemám kompas a ani tušení. Jak rozpoznat vzdálenosti, jak rozpoznat také počasí, které je místy velmi nevyzpytatelné. Nepatřím zrovna mezi zálesáky, ale můžu říct, že tyto věci byly záživné a zajímavé.

"Dojdeš tam? zeptala se sama sebe a duch dívky, kterou kdysi byla, jí odpověděl: Samozřejmě, není to tak hrozná cesta. Pak se ozval hlas ženy, která se z ní stala: Nejde o ty kilometry. Jde o ten návrat. Dojdeš tam? Na takovou otázku neměl odpověď ani jeden hlas."

Postavy jako takové, byly na můj vkus zvláštně popsané. I když autor do vět zahrnul jejich stručný popis, přijde mi, jako by o nich nic nenapsal. Bylo to nemastné, neslané a pro mě těžko zapamatovatelné. Ovšem, co jsem si "zapsala za uši", tak to byli bratři Blackwellové. Oni mne prostě a jednoduše dostali. Byli děsiví, ale přitom sympaťáci, byli elegantní, ale přitom neskutečná zvířata.

Takový konec, jaký kniha nabrala, bych u mužského autora nečekala a byla jsem velmi překvapena. Dá se říct i mile. Autorovy popisy míst, okolí, kde se hrdinové nacházejí, byly hezky uvěřitelné, takže jsem při čtení měla místy pocit, jako bych si četla někde v horách a ne ve svém bytečku.

Je škoda, že na mě působila kniha tak dvojmo. V jednu chvíli jsem si něco užívala a bavila se, aby se hned na to objevilo něco, co mi tu radost ze čtení pokazilo. Přišlo mi, že jedna kapitola odsýpá, je záživná a ihned v následující kapitole se mi zdá, jako bych četla už hodiny jednu stránku.

Příběh jako takový je pro mě spíše průměrem, ale to jen díky tomu mému "dvojitému" pocitu. Jako na houpačce. Na druhou stranu ale po přečtení této knihy chápu, proč jsou autorovy knihy filmovány. Docela živě si tuto knihu dokážu představit jako film. Mohlo by to být dobré. Hodně dobré.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 24. ledna 2018

Krvavé právo - Phillip Margolin

Autor: Phillip Margolin
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 285

"Kate se naposledy rozhlédla kolem a došla k závěru, že bytem Brandona Mastersona byla depresivní jeskyně obývaná zatrpklým, osamělým mužem."

Advokát Dale Masterson je bohatým a úspěšným zástupcem ropných a uhelných společností. Když je jeho podřízená, Christine Larsonová, nalezena mrtvá, dostává se on i jeho firma pod drobnohled. Celý na první pohled jasný případ se však zamotá, když je Masterson ve svém sídle ubit k smrti a svědek vidí z místa prchat jeho syna. Brandon, posedlý záchranou planety, se k vraždě svého otce přizná - byla to pomsta za všechny jeho kontroverzní klienty, kteří ničí životní prostředí i životy obyčejných lidí. Právnička Amanda Jaffeová má obhajovat Brandona, ale případ se začíná komplikovat - pokud je Brandon nevinný a bere na sebe roli mučedníka, kdo tedy Mastersona zavraždil? A jaká je spojitost mezi vraždou Mastersona a Larsonové?

Krvavé právo je skvěle napsaná kniha, která má nejen dobrou zápletku, kdy se vám zdá, že všechno se prolíná se vším, ale navíc se autorovi povedlo napsat příběh, který přestanete číst až s poslední stránkou.

Hlavní hrdinka, Amanda Jaffeová, je sympatická ženská, která nejen pracuje na plné obrátky, ale také dokáže vést svůj osobní život a to na maximum. Je dobře vykreslena jako obyčejná žena, kterou baví práce, ví, jak se v určitých okamžicích chovat a ví, co si může dovolit. Ostatní hrdinové už nejsou tak "hodní a beztrestní", ovšem skvěle doplňují celý děj.
Po pár prvních stránkách jsem měla pochyby, o čem ta kniha bude, protože mi přišlo, že všechno je jasné jako facka, ale naprosto jsem se mýlila a ještě se stihla postupem času divit čím dál více, jak to autor dokázal vymyslet a zaonačit, aby příběh nabíral na akčnosti a napínavosti.

Další věc, kterou musím vyzdvihnout, je autorova znalost právního prostředí. Když k něčemu v příběhu dochází, vysvětlí to čtenáři jednoduše, ale přitom věcně. Tudíž jsem nikde netápala a věděla, na čem si hrdinové stojí. Co je jejich práce a co bude něčí "odměna". Jaké mají možnosti a co je čeká a nemine.

"Vplížil se do kůlny za domem, kde měl uloženou sekačku a nářadí, a našel hasák. Pak si klíčem otevřel zadní dveře, vstoupil dovnitř a znovu za sebou zamkl. Bylo tomu už několik let, kdy naposledy bojoval jako muž proti muži, ale jeho vycvičené návyky se probudily k životu. Zklidnil dech a plížil se chodbou, dokud nezaslechl tlumený hlas vycházející z předního pokoje."

Krvavé právo řadím mezi ty povedené detektivky, které nemají žádná hluchá místa a jsou velmi čtivé. Nebudete chtít knihu odložit, dokud nedočtete. Bude vás nejen zajímat, kdo stojí za vším tím špatným, co se odehrává v příběhu, ale také jak se bude vyvíjet samotný život Amandy a lidí kolem ní.
Divím se, co všechno autor dokázal na pár stránek zahrnout. A hlavně jej obdivuji za to, že příběh má hlavu a patu. Nic není přehnané a  hlavně je vše uvěřitelné. Nemusela jsem přemýšlet, jestli jsou některé věci možné, protože autor mi dokázal v průběhu čtení vše objasnit, takže jsem takové myšlenky ani neměla. Což je další velké plus. V jiných detektivkách se objevují super hrdinové - detektivové, kteří přijdou na nemožné věci téměř nemožným způsobem - ale tady jsou lidé uvěřitelní, obyčejní, tak stejně i věci, které se dějí.

Jediné, co se mi trochu nezdálo, bylo, jak si všichni hrdinové šli na ruku. Každý s každým spolupracoval i když byli na opačné straně tábora. I když stáli proti sobě, přikyvovali si, každý každému pomáhal a snažil se vycházet vstříc. Někdy to bylo až úsměvné, ovšem to nemění nic na tom, že tato detektivka je opravdu dobrá a rozhodně ji doporučuji ke čtení!

Hvězdné hodnocení:



Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 22. ledna 2018

Dcera krále močálů - Karen Dionne

Autor: Karen Dionne
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 248

"Jakmile jsme utekly z močálů, všichni očekávali, že svého otce budu za to, co udělal matce, nenávidět, a ono to tak opravdu bylo. Zároveň jsem k němu ale cítila lítost. Prostě chtěl mít manželku a žádná žena se zdravým rozumem by k němu na pahorek v močálech dobrovolně žít nešla. Když se na to člověk podívá z jiného úhlu pohledu, co jiného měl dělat? Byl duševně nemocný, mimořádně narušený, tak zakořeněný ve své personě divokého amerického indiána, že nemohl odolat, aby si moji matku prostě neukradl, když chtěl."

Helena Pelletierová má vysněný život - milujícího manžela, dvě dcery, práci, která ji naplňuje. Jednoho dne však uslyší v rádiu o uprchlém zločinci, který na útěku zabil dva lidi. Dny plné štěstí se rázem mění v noční můru.
Helena téměř dvacet let skrývá obrovské tajemství. Otec unesl její dospívající matku a uvěznil ji v chatrči v bažinách na Horním poloostrově u Michiganu. Tam, daleko od civilizace, se Helena narodila a vyrostla. Milovala svůj domov a milovala svého otce, dokud nezjistila, jak je krutý.
Teď je její otec zpátky na svobodě. Skrývá se v močálech, policie ztratila stopu. Jediný, kdo ho může najít, je ona, jeho dcera. Záhy však zjistí, že se zapletla do smrtící hry na kočku a na myš.

Karen Dionne je americká spisovatelka, spoluzakladatelka internetové komunity autorů Backspace. Je členkou spisovatelského sdružení International Thriller Writers. V příběhu svého čtvrtého románu Dcera krále močálů (The Marsh King´s Daughter, 2017) zúročila vlastní zkušenosti ze sedmdesátých let 20.století, kdy s rodinou několik měsíců tábořila na poloostrově poblíž Michiganu. V součsné době žije v Detroitu.

Tuto knihu jsem zaregistrovala ve chvíli, kdy jsem se dívala na tituly, jenž budou (v tuto chvíli tedy byly) na VKČ vydány. Zaujala mne na první pohled a proto jsem se s radostí pustila do čtení.

Helene je žena, která má rodinu. Manžela, dvě dcery a psa. Náhodní kolemjdoucí by si řekli, že je to obyčejná, typická rodinka. Ovšem Helena má tajemství, které neřekla ani svému muži. Jako malá žila se svou matkou a otcem v močálech. Bez lidí, jen oni tři. A její matka byla jejím otcem unesena. Proti vlastní vůli s ním žila a nějakým způsobem se s ním i sžila.
Jednoho dne, když Helena odevzdává své výrobky ve firmě, zaslechne v rádiu něco o uprchlém vězni. A zjistí, že je to její otec. Na útěku zabil dva lidi. Helena ví, že je zle. A taky ví, že jen ona s ním žila tak dlouho v močálech, aby jej nyní dokázala najít.

První věc, která mne okouzlila, tak jsou prology před jednotlivými kapitolami. Vždy jen tam úryvek z pohádky Hanse Christiana Andersena Dcera krále močálů a je to příjemným osvěžením samotného příběhu.
A další věcí je samotný děj. Působí to na mě více psychologicky než thrillerově, ale na konci jsem se dočkala pořádné dávky napětí a akčnosti, takže se to vyrovnalo a já můžu říct, že je to psychologický thriller. Ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka odpoutá od rodiny a rozjíždí se hledat vlastního otce, začíná kniha nabírat grády. Protože se v myšlenkách hrdinky dostáváme do hluboké minulosti, kdy ještě žila sama s matkou a otcem v močálech. Dozvídáme se, jakým způsobem žili, co jedli, na co byli odkázáni a také všechny věci, které ji otec učil a nebo čím ji trestal jsou obdivuhodně vymyšlené a autorčina fantazie pracovala na plné obrátky.

Ohromně na mě zapůsobilo, jak Helena jako malá holčička vzhlížela ke svému otci, bezmezně mu věřila. Nepřišlo ji divné, že žijí sami, že mají omezené zásoby, neznala civilizaci a proto ji na močálech nepřipadalo nic zvláštního. Otce milovala. Já, jako čtenář, vím, že její otec je zločinec, který unesl její matku, ale naprosto jsem se dokázala vžít do pocitu Heleny, protože když žila v nevědomosti, je jasné, že bude šťastná a spokojená s tím, co má.

"Nevyprávím tyto příběhy proto, aby mě lidé litovali. Bůh ví, že toho jsem si užila opravdu dost. Jen chci, abyste pochopili, proč jsem po pár letech měla pocit, že potřebuju začít znovu od začátku. Někdy si člověk myslí, že něco chce, ale pak, jakmile to získá, zjistí, že to není to, co opravdu chtěl. A přesně to se stalo mně, když jsem odešla z močálů."

Už dlouho jsem nečetla nic, co by ve mě vzbuzovalo tolik protichůdných pocitů. Na jednu stranu, když například otec vysvětloval své dceři jak lovit, učil ji přežít v močálech, jsem ho obdivovala a měla ráda, na druhou stranu jsem jej nenáviděla, už jen proto, že lhal a hlavně unesl její matku. Pořád se ve mě praly pocity náklonnosti a nenávisti a neskončilo to ani po dočtení. Jakmile jsem dočetla poslední věty Heleny, naprosto jsem ji chápala. A věděla jsem, že jinak to skončit nemohlo. Ale když se ve svých myšlenkách zatoulám do jejich minulosti, tak o konci pochybuji.

Ještě jsem si v knize užívala to, jak autorka dokázala popisovat nejen krajinu, ale také charaktery hlavních postav. Žádné nudné a sáhodlouhé věty, ale postřehy, které vás budou bavit. Žádné zbytečné kudrlinky, ale příjemné, nenucené informace, díky kterým si ten svět okolo Heleny dokážete velmi dobře představit.
Dceru krále močálů ráda doporučím každému, kdo hledá dobrý, neotřelý, něčím nový, originální psychologický thriller. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 21. ledna 2018

Ty vyber, kdo přežije - Stephan R. Meier

Autor: Stephan R. Meier
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 445

"Skvělý thriller, ve kterém Meier vykresluje až děsivě realistickou vizi budoucnosti."
Kölner stadt-Aneiger Magazin

Hustými lesy prchá muž, neustále na útěku před blížícími se drony, které by mohly znamenat jeho smrt. Jmenuje se Spark a až donedávna byl spořádaným občanem dokonalého světa Eden, který je řízen inteligentním algoritmem VÝBĚR, díky němuž měl všechno: zdraví, sex, jídlo, práci...
Pak však odhalil, co se skrývá za smrtí jeho otce. Jak nebezpečná je všemocnost VÝBĚRU. A že žena, kterou miluje, byla vyhnána a ve světě mimo Eden nepřežiješ ani den!
Tak začíná Sparkův boj. Za lásku svého života. Za budoucnost světa...

Stephan R. Meier se narodil roku 1958 a vystudoval vysokou školu ve Švýcarsku, žil a pracoval v Číně, Francii, Itálii, Španělsku, Thajsku a mnoho let v USA. V devadesátých letech pracoval v hotelovém managementu a současně publikoval dvě životopisné populárně naučné knihy, jednu o teroristovi Carlosovi, druhou o svém otci Richardu Meierovi, který byl v sedmdesátých letech vedoucím Spolkového úřadu na ochranu ústavy. Ty vyber, kdo přežije je jeho první beletristický počin.

Ty vyber, kdo přežije zní jako titul naprosto lákavě, obálka a anotace slibují dobrý příběh, takže jsem doufala, že se jej dočkám. Bohužel se ale stal opak. Už po několika prvních stránkách jsem tušila, že tahle kniha nebude pro mne ta pravá. Je to příběh, po kterém by měli sáhnout muži, kteří mají blízko k vědeckým teoriím o algoritmech a podobných věcech. Já se ztrácela a celkově jsem z příběhu zklamaná.

Všechno se odvíjí od toho, co jsem od knihy očekávala. Kniha je řazena mezi thrillery a proto jsem doufala, že na stránkách najdu napínavý děj, který mě bude nutit do čtení. Místo toho jsem ale objevila poněkud zdlouhavé popisy a fakta o tom, jak Výběr jako takový vznikl, co vše je potřeba, proč je to potřeba a na můj vkus to bylo velmi vláčné, nemastné, neslané. Hromada pojmů, které mi nic neříkaly a říkat nebudou.

"V dějinách lidstva se u všech jeho pokusů o společenské soužití pod vůdcem či v kastě nakonec jednalo vždy o to, vědět něco, co se vědět nesmělo či nemohlo, a toto vědění předat aktuálnímu sokovi, nezřídka i prodat. Účinek špionáže byl vždy ohromný. Lístek, který milenka na prsou propašovala z komnat monarchy, mohl uvrhnout do zkázy celý národ. Špionáž, končící zradou, proto osudy lidstva ovlivňovala vždycky. Sám špion se přitom ztratil tím nejhorším způsobem. Zavržený, nezřídka popravený, zastřelený, pověšený nebo alespoň na doživotí uvězněný. Špioni, ve všech dobách alespoň morálně označováni za nanejvýš pochybné a podezřelé, byli odjakživa vehementně zapuzováni a pronásledováni."

Je to škoda, protože tento příběh má v sobě opravdu obrovský potenciál. Spark mohl být mnohem zábavnější, zajímavější hrdina, ale přišlo mi, jako by se autor soustředil jen na okolnosti a vynechal hrdinu jako takového, tudíž jsem si k němu nemohla udělat žádný vztah. Po dočtení jsem měla pocit, jako by Spark byl jen loutka, která nebyla vůbec důležitá. Že byl jen článkem v příběhu, aby tam vůbec někdo vystupoval a čtenáři by se měli zaměřit pouze na vědecké skutečnosti, ovšem ty byly zrovna pro mou osobu, rozsáhlé, nezáživné a nepochopitelné.
Jednoduše jsem si představovala, že dostanu příběh, kde bude umělá inteligence ovládat svět a Spark bude bojovat nějakým způsobem proti tomu, aby byl svět "zničen", ovšem toho jsem se nedočkala.

Je mi to trochu líto, protože obálka i anotace stojí za to. Obálka zaujme na první pohled a anotace na druhý. Když jsem se dostala ke čtení anotace, pořád jsem si opakovala, že tohle bude hodně dobré. Nutně jsem si knihu chtěla přečíst. Nemohla jsem se dočkat, až ji otevřu. A když došlo na samotné čtení, s každou přibývající stránkou mé nadšení upadalo. Nakonec jsem se musela místy do čtení nutit...

Myslím si, že kdyby se autor zaměřil méně na faktickou stránku věci a více na napínavost a čtivost příběhu, tak tohle bude dobrá kniha. Protože styl psaní autora je výborný. Bylo tam totiž pár pasáží, které jsem doslova hltala a kdyby se v tomto duchu nesl celý příběh, neměla bych co vytknout. Ale k mé nelibosti byly tyto pasáže "krátké" a brzy na to vystřídány vědeckofantastickými nebo obsáhle popisnými myšlenkami, které mi nesedly a pro mě byly neuchopitelné (například popis špiona - ukázka výše - kdy tento popis zabírá téměř celou stránku).

Jak jsem psala výše, je to škoda, protože příběh potenciál má a kdyby autor vysvětlil pár důležitých údajů umělé inteligence a Výběru samotného a poté se pustil do "životní" cesty hrdinů, rozhodně bych zklamaná nebyla. Ovšem, skutečnost je jiná a já tuto knihu doporučím snad jen náročným čtenářům, mužům, kteří si libují v různých vědeckých pojmech a dojmech. Pro čtenáře, kteří od thrilleru očekávají napětí a akci, to není.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit zde:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 19. ledna 2018

Hon na přístavního žraloka - Thomas Brezina

Autor: Thomas Brezina
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 127
Ilustrace: Max Meinzold

"To se dá zařídit. Na dnešní odpoledne stejně nemám nic v plánu. Můžete klidně vyrazit na lov žraloků!" Rybář se pobaveně zachechtal a dal tím oběma detektivům na srozuměnou, že je ani v nejmenším nebere vážně. Jenže to se mělo brzy změnit..."

V Severním moři žije lidožravý žralok? Parta detektivů ho viděla na vlastní oči, přesto se jim něco nezdá. Žralok trhá jednu oběť za druhou, městem se šíří panika a čtyři kamarádi musí nenasytné zvíře okamžitě zastavit!

Rakušan Thomas Brezina se narodil ve Vídni. Svou první knihu napsal již v osmi letech a měla 30 stránek. První opravdový úspěch však zaznamenal "teprve" v patnácti letech, když vyhrál se svými pěti televizním scénáři "Velkou rakouskou cenu pro mládež". Po maturitě na gymnáziu trochu studoval, ale mnohem více se zabýval prací pro televizi. Měl a dosud i má vlastní TV pořady. Jako spisovatel píše od roku 1989. Jeho knih (převážně pro mládež) je již více než 400, byly přeloženy do třiceti tří jazyků. Mimo jiné píše i pro divadlo a je vyslancem UNICEF. Je vášnivý sběratel hodin a každý den končí rozepsanou větou, aby mohl následující den rychle navázat na svůj příběh.

Patti, Erik, Tina a Dominik, to jsou čtyři kamarádi, čtyři sehraní detektivové, kteří každé podivnosti přijdou na kloub. V tomto díle se setkávají při relaxu na moři v loďce, se zeleným žralokem, který se ovšem nechová zrovna standardně. Po tomto otřesném zážitku, kdy se báli, že přijdou o život, se docela rychle otřepou a rozhodnou se vypátrat, co dělá žralok v Severním moři. Ovšem do cesty se jim staví jedna překážka za druhou...

V pořadí je Hon na přístavního žraloka již čtrnáctou knihou v sérii Čtyř kamarádů v akci, ale rozhodně se nemusíte bát ji koupit svým ratolestem. Já předchozí nečetla a žádný problém jsem neshledala. Děj je velmi rychlý a pro děti bude určitě napínavý, místy až hororový.


S autorem, Thomasem Brezinou, jsem měla tu čest již před mnoha lety, kdy se mi do ruky dostaly některé jeho knihy. Věděla jsem, že píše příjemné, dobrodružné, napínavé, ale taky dojemné příběhy (Dotek anděla) a proto jsem se rozhodla zkusit jeho novinku. Rozhodně jsem spokojená.
Kniha je určena dětem od deseti let a já věřím, že si ji maximálně užijí.

Příběh je doplněn mnoha ilustracemi, o které se postaral Max Meinzold skvěle. I když jsou černobílé, vůbec to nevadí, ba naopak. Někdy to působí správně ponuře, což se hodí k ději. Obrázky jsou téměř na každé stránce, a v různých velikostech.

"Režisérka se na něj udiveně podívala. "Helga Kormidelníková... Ta vyuzená makrela mi pokaždé jde na nervy tak, že si to ani neumíš představit, ale bohužel je na takové odporné role jako dělaná."

Můžu vám zaručit, ať už sáhnete po této knize či některé jiné od tohoto autora, určitě se vaše děti nudit nebudou. Ovšem, pokud mají rády napětí, tak rozhodně doporučuji tuto sérii, protože čtyřka detektivů, řeší jen a pouze velmi důležité záhady a tajemství.
Navíc umí autor psát pro děti opravdu poutavě a hned k věci. To znamená, že je nezatěžuje žádnými popisy či nesmyslnými detaily a jde rovnou z akce do akce.

Pokud tedy máte doma malého čtenáře nebo čtenářku a hledáte tip na knihu, která jej bude bavit, tak se určitě koukněte po této knize. Věřím, že malí, desetiletí čtenáři, budou nadšeni. Prožijí dobrodružství, trochu se zabojí, poperou se s nervozitou a zavřou knihu s úsměvem, jak všechno dobře dopadlo. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 17. ledna 2018

Sestry až za hrob - Caite Dolan-Leach

Autor: Caite Dolan-Leach
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 357

"Ty prvotní slzy jsem prolila ze zklamání z vlastní rodiny. Z dementní matky, která mi tu zprávu musela napsat, z nepřítomného otce, který tam měl být, z bláznivé sestry, která si s námi všemi hrála. Ale v tuto chvíli mě rozplakal pocit viny. Z toho, že jsem odjela, už dvakrát a pokaždé s katastrofickými následky."

Ava nevěří tomu, že její sestra Zelda zemřela. Ví, jaká je. A pozná, když si jen hraje a manipuluje s lidmi.
Ava se vrací na neprosperující rodinnou vinici a znovu musí čelit všemu, před čím už jednou utekla: matce žijící na hraně mezi alkoholismem a demencí, charismatickému, avšak již poněkolikáté ženatému a věčně nepřítomnému otci i budoucnosti, které se před dvěma lety chtěla vyhnout svým odjezdem do Paříže. Ava se rozhodne odhalit tajemství obestírající Zeldinu smrt - sestra prý uhořela ve stodole. Byla to nešťastná náhoda nebo vražda? A kdo tedy Avě posílá e-maily, nechává ukryté zprávy a směruje její kroky za bývalými milenci, vypůjčenými traktory, zaprášenými láhvemi vína, rodinnými tajemstvími a citovými vazbami, na něž se tak usilovně snažila zapomenout?
Čím více se toho Ava o svém nepředvídatelném dvojčeti dozvídá, tím jasněji si uvědomuje, e nezná pravidla hry, kterou s ní její sestra celý život hrála.

Caite Dolan-Leachová je americká spisovatelka a překladatelka. Narodila se v oblasti Finger Lakes ve státě New York, vystudovala Trinity College v Dublinu a Americkou univerzitu v Paříži. Román Sestry až za hrob je její prvotinou.

V anotaci, kterou jsem napsala výše, je všechno důležité, co je potřeba vědět před čtením a kdybych vám měla ve stručnosti nastínit děj, tak se budu opakovat. Proto pro dnešní recenzi tuto činnost vynechám a rovnou se vrhnu na můj názor.

Začnu tím, že ze začátku jsem byla lehce v pasti. Měla jsem pocit, že jsem se rozhodla přečíst nějakou, opravdu divnou, alkoholem a problémy nacucanou knihu. Po několika stránkách, hlavně ve chvíli, kdy Ava objeví první email od sestry, jsem začala tušit, že tady něco bude trochu jinak. Nemýlila jsem se, protože v tu chvíli začalo pátrání, kde Ava stopovala minulost své sestry, kterou promeškala, když spolu nekomunikovaly. A že tě málo košér věcí bylo více, než těch slušných. Navíc, díky tomu, že byly jednovaječná dvojčata, dostávala se Ava do situací, které jsem ji opravdu nezáviděla. Když ji lidé považovali za její sestru Zeldu a nadávali jí, popřípadě se po ní vozili... Žádná sláva. Taky že to Ava řešila skleničkou... Co skleničkou, dala si láhev i dvě... :-)

Nesmím zapomenout... Pokud se pustíte do čtení, v každém případě mějte po ruce láhev dobrého vína. To je totiž v příběhu zmiňováno pomalu více, než jména hlavních hrdinů a určitě dostanete chuť si loknout. Tak jako všichni hrdinové v příběhu. :-)

Autorka popsala všechny hrdiny jako normální lidi. Nečekejte, že zde najdete Barbie a Kena, jenž mají ideální život, skvělá auta, super baráky a peněz jako šlupek. Naopak jsou tu lidé "z masa a kostí" se svými problémy, se svým trápením, ať už je to Ava, Zelda, jejich matka, otec nebo jiní, do jednoho vás budou zajímat a jen budete doufat, že tak daleko to nedojde u vás. :-) Protože některé skutky a činy hrdinů jsou velmi, ale velmi věrohodné, ale také smutné, nevybíravé. Celý příběh na mě působil depresivně, ale díky stylu psaní autorky na mě ta deprese neskočila. Jen jsem litovala hrdiny, já byla happy, ale oni žili v začarovaném depresivním bludišti.

"Dolan-Leachová obratně splétá chytře vystavěnou záhadu Agathy Christie, vtip Dorothy Parkerové a opilecky ponuré drama Eugena O´Neilla. Ostrý, drásavý příběh opravdové lásky, jakou znají jen dvojčata."
Kirkus Reviews

Závěr knihy jsem celkem očekávala, ale přesto nejsem úplně spokojená. Jelikož autorka celý příběh tahá za nitku jedním směrem a najednou se nit přetrhne a ono to je přesně tak, jak to být má. Já jen doufala, že naváže další nit a bude pokračovat. Nic. Mám smůlu. Skončilo to tak, jak mělo a já to musím přijmout. Pořád mám v hlavě ale myšlenky, co by... kdyby...

Sestry až za hrob je román, který je na prvotinu opravdu vydařený, protože Caite Dolan-Leach dokáže udržet čtenáře napnuté a v pohotovosti. Pořád jsem si kladla zásadní otázku, co se to sakra děje a co to má znamenat. Až téměř do samotného závěru jsem neměla pořádně tušení, o co jde. Hlavně proč to tak je.
Rozhodně se mi líbil způsob, jak se autorka vypořádala s pohnutými existencemi hrdinů, jak věrohodně dokázala popsat sesterskou lásku, jak dokázala vyjádřit některé pocity. Líbilo se mi, jakým způsobem ukázala, že je důležitá určitá sounáležitost v rodině, hlavně mezi sourozenci. I když se v dospělosti nevídáte často nebo skoro vůbec, díky návykům z mládí a z dětství zjistíte, že i tak si rozumíte nadále a dokážete předvídat kroky toho druhého.

Ráda tuto knihu doporučím dál, zejména milovníkům tajemství a luštění záhad. Pokud máte chuť na čtivou, napínavou a záživnou knihu, kde se všichni vymykají normálu a mají své chyby, nejsou zalití jen sluncem a mají své závislosti, sáhněte po Sestrách. Budou se vám líbit. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Martinus.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 15. ledna 2018

Palindrom - E. Z. Rinsky

Autor: E. Z. Rinsky
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Počet stran: 366

"Nějaké předměty klaply o desku stolu. Vnímala cinkání kovu. A taky šustění, které identifikovala jako igelitový pytel. Prostorem se neslo těžké oddychování."

Chtěli byste vědět, co vás čeká po smrti?
Soukromý detektiv Frank Lamb většinou pátrá po ztracených předmětech nebo po důkazech nevěry. Jednoho dne ho osloví krásná žena a požádá ho, aby našel kazetu, na níž jsou nahraná poslední slova její sestry, která byla brutálně zavražděna. Frank chvíli váhá, jestli má úkol přijmout, ale nakonec zvítězí zvědavost a vidina pohádkové odměny. Od smrti mladé dívky uběhlo už několik let a stopa je vychladlá, ale Frank se přesto pouští do složitého pátrání.
Musí čelit nebezpečným situacím, je nucen krást a vloupat se do ústavu pro duševně choré, a nakonec se do ohrožení dostává i jeho milovaná dcera. Frank se ale nevzdává. Odvážně se proplétá labyrintem šílených zločinů a postupně mu dochází, že tentokrát jde opravdu o mnohem víc než o pouhé hledání zmizelé věci...

E. Z. Rinsky pracoval jako profesor statistiky, reklamní textař a jeden velmi nevšední rok také jako pouliční hudebník. V současné době žije v Tel Avivu.

"Palindrom (z řeckého palindromos, běžící pozpátku) je slovo, věta, číslo nebo melodie (obecně jakákoliv sekvence symbolů, např. sekvence DNA), která má tu vlastnost, že ji lze číst v libovolném směru (zprava doleva nebo zleva doprava) a má vždy stejný význam." (zdroj: wikipedie)

Tato kniha je rozhodně napínavý, tajuplný, možná trochu hororový thriller. Upřímně jsem si čtení užila a pokud nakladatelství Motto vydá další autorovu knihu, určitě po ní sáhnu. Jeho styl psaní mi byl velmi příjemný a blízký.

Frank Lamb je svobodný otec, jeho dcera Sadie je jeho oporou, ale také velkou slabinou. Frank se živí jako soukromý detektiv a ač působí navenek jako velký drsňák, díky dceři dokáže být i velmi jemný, starostlivý a opatrný muž.
Protože jako soukromý detektiv nevydělává zrovna velké peníze, když se mu naskytne příležitost přijít si na 350 tisíc dolarů za to, že najde kazetu, na které je zaznamenána vražda, jenž se odehrála před pár lety, je přímo u vytržení, ale také podezíravý. Přeci jen, je to zvláštní žádost za hodně peněz a opatrnosti není nikdy nazbyt. Nakonec s nabídkou tajemné ženy souhlasí. Bude potřebovat pomoc svého přítele, bývalého partnera, taktéž soukromého očka, Courtneyho, jehož nazývá "mozkem" celé operace. Podaří se jim najít to, po čem pátrají? Podaří se jim to bez úhony? Získají opravdu ty peníze?

Kniha není rozdělena do kapitol, ty jsou označeny jen jakousi čárkou mezi odstavci. Ale přenesla jsem se přes to rychle a čtení mi odsýpalo. Musí se nechat, že autor má smysl pro cit, dokázal přidat tam, kde šlo doslova o život nebo opravdu o důležité informace a naopak tam, kde byla potřeba ubrat, ubral a mohla jsem si vydechnout a pomalu v hlavě sumírovat vše, co jsem se dozvěděla. Navíc se mu povedla dvojice detektivů, Courtney a Frank se skvěle doplňují. Chvílemi byli i vtipní.

"Vyřítil se ven v záchvatu paniky. Jako naprostej magor. Pozorovali jsme ho na kamerách. Běžel tryskem, nikdy jsem nikoho neviděl běžet tak rychle. Nějakou dobu jsem se ho pokoušel vystopovat. Ptal jsem se každýho, koho znám, jestli někdy neslyšel o člověku jménem Surtic, ale nikdo nic."

I když je to autorova prvotina, podařilo se mu pár významných bodů, které z knihy dělají opravdu dobrou četbu. Jako například čtivý a napínavý příběh, uvěřitelné postavy, které se beze zbytku doplňují nebo rozuzlení, které bych nečekala ani omylem. Tudíž na konci pro mě připravil překvapení a i když se mi to zdálo trochu moc rychlé, tak jsem spokojená.

Z recenze vyplývá, že vy, kteří milujete dobré thrillery, se určitě Palindromu podívejte na zoubek. Věřím, že zklamaní nebudete. Díky uvěřitelným postavám, docela mysterióznímu tématu (co je po smrti) se vám dostane do ruky román, který je sice můj autorův první, ale rozhodně ne poslední a sama za sebe můžu říct, že si na další díla počkám a autora si pohlídám. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 14. ledna 2018

Knihy džunglí - Rudyard Kipling

Autor: Rudyard Kipling
Ilustrace: Adolf Born
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Brio/Slovart
Počet stran: 409

"Mohutný Šér Chán střídá loviště. Prozradil mi, že příští měsíc bude lovit tady v pahorkatině."
Tygr Šér Chán bydlel dvacet mil dál poblíž řeky Vaingangy.
"Vždyť na to nemá právo!" utrhl se zlostně táta Vlk. "Podle zákona džungle nemá právo stěhovat se jinam, dokud to předem neoznámí. Vyplaší nám zvěř na deset mil kolem a já - já abych lovil za dva." "Však mu matka pro nic za nic neříkala Langrá (Chromec)," pronesla klidně máma Vlčice. "Od narození je na jednu nohu chromý. Proto taky zabíjí jenom dobytek. Vesničané od Vaingangy se na něho zlobí a teď nám přijde rozzlobit ještě naše vesničany. Široko daleko budou po něm v džungli slídit, a my abychom pak i s dětmi utíkali před zapálenou trávou. Moc jsme za to Šér Chánovi vděčni."

Nejznámější příběhy Knih džunglí vyprávějí o chlapci Mauglím, kterého z jeho vesnice unesl lidožravý tygr. Vlčí smečka ho zachránila, vychovala a vštípila mu znalost zákona džungle. Ten je mimo jiné i souborem mravních hodnot a kritérií, které by současnému dětskému čtenáři mohly (vedle dobrodružství, jež s Mauglím a dalšími postavami - pardálem Baghírou, medvědem Bálúem či hadem Káem - prožije) pomoci orientovat se ve světě plném zmatků. Ostatně i Mauglí mohl dospět a přežít jen díky znalosti zákona a jeho respektování. Přestože od doby, kdy byly příběhy z indické džungle poprvé vydány, uplynulo více než sto let, je tento zvířecí epos stále čtenářsky atraktivní.
Knihu doplňují působivé ilustrace Adolfa Borna, jež dokreslují a odhalují skryté nebo jen naznačené významy literární předlohy.

Jako malá holka jsem Mauglího a jeho příběhy měla snad ve všech podobách. Od komiksů, přes obrázkové knížky s velkým písmem až po "dospělejší" verze. Proto jsem moc ráda, že se teď můžu pyšnit tímto úlovkem, zvlášť když o ilustrace se postaral můj oblíbený, nejoblíbenější kreslíř, Adolf Born.
Jelikož tato kniha patřila, a mám pocit, že stále patří mezi povinnou četbu, tak se o příběhu nebudu nijak rozepisovat, navíc si myslím, že v tomto případě je to bezpředmětné a rovnou vám napíšu, co se mi na tomto zpracování líbilo, co si mě získalo.


"Vody je sotva nad paty,
jsme kamarádi, já a ty,
jak na břehu tu sedíce,
toužíme svlažit sanice."

To, co mne na knize zaujalo jako první, a nikoho z vás to nemůže překvapit, je fakt, že ilustrací se ujal odborník na slovo vzatý, pan Adolf Born. Jeho kresby ihned dodaly příběhu trochu více šťávy, některé jeho podání určitých chvílí v ději jsou samotným zjemněním nebo naopak přiostřením situace, ve které se Mauglí či někdo jiný z příběhů v této knize nachází.


Další, co mi velmi imponovalo je překlad a samotný styl, jak je kniha napsána. Je to nádherná, spisovná čeština, která navíc lahodí uchu. Není to psáno ve verších, ale místy jsem měla pocit, jako by se o to překladatel snažil, i když to neudělal. Bylo to jako pohlazení. I přesto, že jsem například četla o chvíli, kdy se Šér Chán snažil zabít Mauglího, cítila jsem zvláštní, vnitřní klid. Jako by mne překlad ukolébavával ke klidu a sliboval, že vše dobře dopadne.


"Západ slunce zlatí vodu,
dívka ubírá se k brodu,
bílou rukou vlnky čeří,
spěchá, než se zšeří."

Příběhy z indického pralesa pro mne byly, jsou a budou něčím, co se mnou roste od dětství. Tak, jak jsem to milovala kdysi, miluju to i dnes.  A když jsem dostala možnost vlastnit další kousek Knihy džunglí, neváhala jsem ani minutu. I kdybych vrátila čas, rozhodnu se znovu stejně. Protože díky aktuálnímu zpracování je tato kniha ještě více cennější, alespoň pro mou osobu.


Mám takový pocit, že knihu jako takovou nemusím nikomu doporučovat, každý čtenář má minimálně malou povědomost, o čem a pro koho příběh je. Ale co vám ráda doporučím, tak je přímo toto vydání. Je úžasně propracované, ilustrace jsou dokonalé, překlad je špičkový a já jsem maximálně spokojená. :-)

Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za zaslání recenzního výtisku.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 13. ledna 2018

Lékárník z Osvětimi - Patricia Posner

Autor: Patricia Posner
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: BizBooks
Počet stran: 258

"Květen 1944. Osvětim, největší nacistický chrám průmyslové genocidy, pracuje na plné obrátky. Ve zběsilém vyvrcholení své snahy o vyhubení evropského židovstva se třetí říše chystala poslat do osvětimských plynových komor 800 000 maďarských Židů. Místo, které se stane synonymem pro masové vraždění, se snažilo zvládnout příval nových obětí. Do tohoto zmatku dorazil i rumunský lékař Mauritius Berner s manželkou a dětmi. Bernerovi s osmdesáti sousedy z Maďarskem ovládané Transylvánie se tam dostali krátce před svítáním, po třídenní mučivé cestě v přecpaném dobytčáku.
"Nedokázal jsem pochopit, kde jsme, co se stalo, proč vidím obraz úplné zkázy. (...) Ty obrovské plameny šlehající z komínů mě přesvědčovaly, že jsme se octli v nějakých železárnách nebo u vstupu do Dantova Pekla."

Kam až může dojít lidská krutost?
Odhalte dlouho utajovaný příběh Victora Capesia, hlavního lékárníka největšího nacistického tábora smrti v Osvětimi. Autorka odkrývá Capesiovo kruté jednání a následný útěk před spravedlností, popisuje jeho nalezení a obvinění po dvaceti letech od skončení války. Poznejte příběh plný hamižnosti uprostřed hrůz holokaustu. Živý obraz toho, jak obyčejní muži v honbě za bohatstvím sestupují do pekel a cestou ztrácejí poslední zbytky svědomí.

Osobně si myslím, že tato kniha se nedá pořádně zhodnotit hvězdičkama ani hodnotit zda to je dobré nebo špatné čtení. Ve všeobecném měřítku je to otřesný příběh, ale kniha je napsaná skvěle a poutavě. Což se trochu vylučuje, ale jistě to chápete.

Díky autorce, která odhalila další postavu, jenž má na rukou krev nevinných lidí, namísto, aby dle svého povolání, lidi chránil, jsem se dozvěděla nová jména, která stála na pomyslném žebříčku, těch hnusáků, nahoře. Dr. Capesius byl v Osvětimi lékárníkem, také tím, kdo rozhodoval, zda bude někdo žít nebo ne. Navíc se choval jako totální hyena a okrádal již mrtvé lidi, od zlatých zubů až po osobní věci, které by mohl zpeněžit. Byl vykreslen v odporném světle, ale s nástupem do Osvětimi, ztratil veškeré zábrany a probudil se v něm zloduch nejtěžšího kalibru.

Další věc, která je hojně zmiňována v knize, je souvislost firmy I. G. Faber/Bayer. Možná se někteří budete divit jakou roli hrála ve druhé světové válce. Jedná o obrovskou instituci, která je na trhu od roku 1882, má zastoupení i v České republice, ale po informacích, které jsem získala z knihy, jsem na ně "naštvaná". Zajímalo by mě, jakým způsobem, jestli vůbec, se omluvili všem pozůstalým, protože jejich role byla opravdu velká v této nešťastné a smutné době.

"Když Capesius poslal celou rodinu Adrienne Krauszové do plynové komory a ušetřil jen ji, připojila se ke stovkám žen ve sprchách. "Oholili nám vlasy... A když jsme pořád nahé stály v řadě, prošel kolem nás dr. Capesisu. Stála jsem vedle Frau Starkové, postarší paní, která Capesia také znala z domova. Oslovila ho, zeptala se: "Pane doktore, co s námi bude?ů nebo něco takového, už si přesně nevzpomínám, co mu řekla. On do ní strčil, až na kluzké podlaze upadla. A tam jsem dr. Capesia viděla naposledy."

Jako každé knihy, které popisují otřesné zážitky z doby druhé světové války a koncentračních táborů, i tato patří mezi ty, jenž se vám nebudou lehce číst a přitom je přečtete obzvláště rychle. Neuměla jsem přestat číst, ale přitom jsem si přála, abych čtení odložila. Některé pasáže mi nedělaly dobře, ale potom, když se začalo psát o tom, jak se lidé po válce snažili všechny zloduchy dopadnout, četla jsem ještě s větší vervou, jen abych věděla, že aspoň trochu spravedlnosti dostali.

V knize je nejen spousta osobních výpovědí, ale také politických záležitostí. Dozvěděla jsem se, kdo a jakým způsobem financoval stavění koncentračních táborů, kdo dodával peníze všem nacistickým pohlavárům a jak to například vypadalo ve vědeckých kruzích před válkou.
Pokud se chcete dozvědět spoustu dalších informací o tom, jak to kdysi bylo, pokud nechcete zapomenout na všechny křivdy, které se nevinným lidem děly, tak si tuto knihu přečtěte.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 11. ledna 2018

Co na tobě miluji - Grada

Počet stran: 96
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Grada

Originální způsob, jak můžete říci: "Miluji tě!". Dopište tuto knihu, zachyťte romantické i vtipné okamžiky, přidejte vlastní ilustrace, společné fotografie, láskyplná slova a věnujte tento dárek člověku, na kterém vám nejvíc záleží.

Před pár dny jsem zde dávala recenzi na knihu Mám tě ráda, mami, která je svým způsobem křížovka. Vyplňujete různé informace, zaškrtáváte políčka, malujete, vybarvuje a lepíte. Zpracování se mi velmi líbilo a jaké je to příjemné zjištění, že existuje něco takového i pro můj protějšek. Pro mou(vaši) druhou polovinu srdce.

Hned úvodem vám opět napíšu pár věcí, které trochu osvětlí tuto recenzi. Za prvé, dávám tady na ukázku fotky z knihy, kde ale nemám nic vyplněno - je to z prostého důvodu - můj přítel zná můj blog, sem tam na něj chodí (světe div se!) a myslím, že jak na potvoru by vlezl na tento článek a zkazil si překvapení. Nechci, aby viděl byť jednu čárku, předtím, než ho obdaruju.


Druhá věc, kterou chci napsat a konzultovala jsem ji i s kamarádkou, je trochu negativní. Jedná se totiž o to, že autoři této knihy předpokládají, že romantické duše jsou pouze ženy a proto všechny otázky a věty jsou v ženském rodě. Ovšem! Jak kamarádka, tak já, máme bratry, kteří jsou extrémní romantici (světe div se!) a rádi by obdarovali své přítelkyně právě takto. Jenže... Můj bratr si již tuto knihu pořídil a v každé předtištěné větě škrtá "a", tudíž to vypadá asi takto:
Ráda bych ti napsala, že nás nejlepší okamžik byl...
Je to škoda, myslím si, že by se mohlo, v nízkém nákladu, myslet i na mužské pokolení. :-)


Teď už k samotné knize. Je to opět naprosto skvělý a úžasný dárek, který musí potěšit každého, kdo jej dostane. Nemyslím si, že budou partneři tak naměkko, jak by byly ženy, ale pokud nemáte doma kamenného golema, tak předpokládám, že k určitému dojetí dojde.

Je zde prostor jak pro to, abyste se, milé dámy, pořádně vypsaly ze všeho, co byste partnerovi chtěly říci, ale nemáte odvahu nebo vás zatím nenapadly ty správné slova. Je tu spousta místa, kde se můžete vyřádit různými malůvkami, klidně karikatury, klidně to proškrtnout, zaškrtnout nebo cokoliv. Fantazii se meze nekladou.


Na těchto knihách shledávám jeden velký, zásadní a kladný bod. Tím je, že ji nemusíte darovat jen na vánoce, ale také je ideální k narozeninám, k Valentýnu (pro ty, kdo jej slaví), nebo klidně jen tak. Když jsem začala knihu vyplňovat, musím říct, že jsem se usmívala jako měsíček, protože jsem vzpomínala na zážitky, které by jinak zůstaly hluboko pod povrchem a jen tak bych si je nevybavila. Přišlo mi, že jsem díky této knize se znovu bláznivě zamilovala do toho, s kým už nějakou dobu jsem. :-)

Rozhodně, dámy, pokud máte někoho, komu chcete udělat radost nebo mu jen připomenout to nejlepší z vás dvou, pořiďte si tuto knihu, vyplňte a dejte mu ji. Navíc, pokud je váš partner nečtenář, jako ten můj, můžu vám zaručit, že díky vašemu dárku si přečte aspoň jednu knihu! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Grada za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 10. ledna 2018

Domino - Jonas Moström

Autor: Jonas Moström
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 327

"Na tak velkou nenávist jsem nikdy dřív nenarazil. Zamknout člověka někde na tři dny bez jídla, nejspíš i bez vody, jen proto, abyste ho potom mohli pořezat na zádech a nakonec umlátit, to musíte cítit silnou a dlouhotrvající nenávist. Tady nejde o uspokojení, psychózu nebo sadismus, to je čistá nenávist, kterou se řídí obsedantní, silně narušená, ale velmi výkonná osoba."

Během noční služby v nemocnici záhadně zmizí vedoucí lékař Erik Jensen. Na stejném místě o tři dny dříve zmizel také psychiatr Thomas Hoffman. V obou případech pachatel zanechal na místě činu destičku domina...
Policie opět požádá o pomoc Nathalii Svenssonovou, psychiatričku specializující se na profily vrahů. Když Nathalie zjistí, že její sestra Estelle je poslední, kdo viděl Erika Jensena naživu, neváhá se do případu zapojit.

Jonas Moström (1973)
Vystudoval lékařskou fakultu v Uppsale a nyní žije s rodinou ve Stockholmu, kde působí jako praktický lékař. Svůj první román Kyvadlo smrti napsal během rodičovské dovolené a splnil si tak dlouholetý spisovatelský sen. Pracoval na něm po večerech a nocích, když děti spaly. Jeho debut i následující krimi román Černý kruh se okamžitě staly senzací švédského knižního trhu a prodalo se jich přes 100 tisíc výtisků.
Detektivním románem Fontána zahájil novou sérii s ústřední postavou Nathalií Svenssonovou. Její pokračování s názvem Domino je autorovým v pořadí desátým titulem.

Je to náhoda, aby dva lékaři, ve velmi krátké době po sobě, zmizeli? Jeden z nich, Thomas Hoffman, je nalezen mrtvý, navíc vše napovídá tomu, že byl vězněný nějakou dobu a mučený a začne zběsilé šetření. pátrání po druhém lékaři, Eriku Jensenovi, jenž byl Thomasův kolega. Psychiatrička, Nathalie Svensson je povolána k tomuto případu, ostatně když zjistí, že její sestra má co do činění s případem, neváhá ani minutu a vyráží. Důležitý je čas. Musí najít Erika, co nejdříve... Estelle, Nathaliina sestra, jej viděla jako poslední. Pomůže Nathalii, že se jedná o rodinu a řekne jí něco více než policii? Má vůbec nějaké informace, které jsou důležité? Kdo stojí za zmizením a vraždou lékařů?

Domino je v pořadí druhý díl série s hlavní hrdinkou, Nathalii Svenssonovou. Je to psychiatrička, která se specializuje na chování psychopatů a je nedílnou součástí každého velkého případu. V Dominu se navíc ocitne blízko své sestry, která před nějakou dobou odešla z domu a od té doby si moc blízké nebyly. V lehkých nuancích je vidět, jak se sestry opět dostávají k vzájemné blízkosti a důvěře.

Nathalie je v týmu s Ingemarem Granstamem, který má 61 let, docela solidní kariéru a i pár problémů za sebou, ale v příběhu vystupuje jako sebejistý chlápek, který má na salámu, co si ostatní myslí a dělá vše pro to, aby všemu přišel na kloub. Byl mi sympatický jako blázen. A další neméně důležitou součástí týmu je Tim Walter, dvacetidvouletý všeználek, všude jsem byl, všechno jsem viděl a zažil, vím přesně, co a kde najít. I když byl místy fakt "divný", tak jsem si oblíbila i jej.

Samotný příběh byl perfektní, spousta zapeklitostí, nesnadných řešení a rozhodnutí, které můžou všechno uspíšit nebo taky zpomalit. Líbilo se mi, jaký jsem měla při čtení pocit - připadalo mi, jako by vyšetřovatelé neměli žádné vodítko, šlo jim o čas a stejně se zdálo, že veškerá snaha je marná. A pak najednou... hle... malý dílek skládačky a vzápětí... pozor.. další... Autor pomalu a jistě přidával na razanci a konec byl skvělý, rozuzlení jsem nečekala a musím konstatovat, že se povedlo.

"Měly obyčejný zámek a žádné kukátko. Johan si dřepl a nahlédl dovnitř otvorem na dopisy. Uvnitř to páchlo zatuchlým kouřem, potem, dřevem prosáklým pivem a něčím nasládlým, co nedokázal zařadit. Nathalie, Granstam a Fischerová stáli za Johanem a Edströmem a venku před vchodem hlídali dva policisté, kteří dorazili před chvílí s posilami. Ve chvíli, kdy Johan otvor na dopisy zaklapl, se z bytu ozvalo cvaknutí. Zřetelné cvaknutí, ze kterého se jim rozvibrovaly ušní bubínky. Johan se tázavě podíval na Nathalii. Přikývla. Také to slyšela. Někdo je uvnitř."

Co se mi na knize líbilo nejvíce, tak byly samotné postavy. Všechny, do jedné, byly uvěřitelné, lidi z masa a kostí, žádný superman či amazonka, nýbrž obyčejní lidé, s problémy, trápením, ale také chytrým, selským rozumem.

Děj je příjemný, žádné táhlé, sáhodlouhé myšlenky zde nenajdete, ani tak hluchá místa. Místo toho objevíte krátké kapitoly a s tímto přispěním se kniha čte opravdu sama. Navíc díky případu, který není zrovna "normální", se stává napínavou, zajímavou detektivkou, kdy vás opravdu bude zajímat, co za člověka tohle může dělat. Další věcí je, že vyšetřovatelé hrají o čas, protože stále doufají v nalezení jednoho uneseného živého, tudíž nemají moc prostoru na žádné prostoje a musí jednat. Někdy jsem si připadala, jako bych stála vyšetřovatelům za zády jako tichý přihlížející a jen si nervozitou kousala nehty. V duchu bych si říkala: "Tak sakra, přijďte už s něčím konkrétním. Honem. Čas běží. Tik, tak... Tik, tak..." :-)

Pokud jste nečetli první díl, tak se vůbec nemusíte bát přečíst si tento. Nejen, že na začátku jsou vysvětleny a popsány všechny postavy, které se objevují jak v sérii, tak v daném díle, ale také případy na sebe nenavazují. Každá kniha je samostatný článek, takže si s úplným klidem přečtěte nejdříve Domino a až potom třeba Fontánu.

Doporučuji. Všem, kteří mají rádi thrillery, příjemné postavy nebo zapeklitý případ, jenž si rádi zkusí vyřešit sami. Až s koncem knihy mi vše docvaklo, takže věřím, že stejně jako já, budete i vy hádat a přemýšlet, kdo za tím vším stojí a proč.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 9. ledna 2018

Zlatá klasika: Carl Barks a auta v Kačerově

Autor: Carl Barks
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 184


Disneyho Kačerov je naprosto unikátní svět sám pro sebe a každý autor nějak přispěl k jeho rozvoji. Nejvíce však Carl Barks. Jediná kniha nedokáže zachytit pestrost jeho tvorby, proto jsme se rozhodli v tomto díle zaměřit na automobily v Kačerově - Barksovu srdeční záležitost. Cal Barks rád karikoval současné události. Auta jsou vděčné téma, vnější symbol společenského statusu. Výběr automobilů kačerovských obyvatel také napovídá mnohé o jejich osobnosti.
Auta byla Barksovou vášní, proto můžeme v knize obdivovat bohatost technických detailů a rozmanitost veškerých dopravních prostředků.

Třetí díl Zlaté klasiky se zabývá Carlem Barksem a jeho auty v Kačerově. Je to o něco specifičtější než předchozí díly, protože se nezabývá přímo ilustrátorem samotným.
První známé auto se v Kačerovém světě objevilo 9.1.1937 (dnes má 81 let!), kdy si kačer Donald pořídil auto výměnou za osla.
Dozvíte se, co pan Barks zamýšlel, když maloval auta na papír, jakým způsobem jej polidštil a jak si dělal legraci z vývoje automobilového průmyslu.

V kapitolách se také věnujeme autům ostatních hrdinů, od strýčka Skrblíka, Daisy až po Babču. Samozřejmě jsou zde také vypsány poměry, které tehdy dávali lidé najevo dokonalostí aut a nejinak to autor vyjádřil i v Kačerově. Například Rafani neměli zrovna káru. :-)

Rozhodně je zde opět co číst, informace jsou to zajímavé, ale asi ne každý ocení technickou stránku věci. Já osobně jsem si užívala komiksy, kterých se zde zase dočkáte, ale mrzí mne, že se jedná o kousky, které jsou krátké a nepřišly mi ničím zvlášť zajímavé, jak tomu bylo v předchozích dílech. I přesto mne ale bavily, protože Kačeři jsou nesmrtelní! :-)
Víte o tom, že Donaldovo auto bylo v roce 1991 sestaveno ve skutečné velikosti jedním norským nadšencem? Mělo na délku 2,8m a zřejmě bylo o něco delší, ale bylo to z toho důvodu, aby se tam daly zasadit dveře. :-)


Opět můžu říct, že jsem se u čtení nenudila, to, co mne nezajímalo jsem přeskočila a rovnýma nohama se ponořila do krátkých komiksů, kterých je zde opět dostatek, aby ukojily mou touhu po příbězích z Kačerova.
Pokud máte doma první a druhý díl, tak je jasné, že si tento ujít nenecháte a pokud je nemáte, tak já osobně doporučuji začít jedničkou. Do dnešního dne nezapomenu, jak jsem v obrázcích hledala skryté "poselství" a podpisy. :-)

Určitě je to také ideální četba pro děti, ty opět můžou přeskočit texty a informace o tom, jak auta vznikaly a proč, a vrhnout se na další příhody, které se Donaldovi, Kulíkovi, Bubíkovi, Dulíkovi, Skrblíkovi a ostatním dějí. Hned první komiks je fajn, když strýček Skrblík zjistí, že má 30 tun hotovosti a žádné volné místo v trezoru. Tohle by se mi taky líbilo. :-)) A komu ne, že?!

I přesto, že příběhy jsou kratší, některé pasáže jsou více technické, tak na těch necelých dvouset stránkách jsem si opět užila potěšení ze starých známých kačerů. Je opravdu velmi příjemné se vrátit do dětství, listovat touto publikací a užívat si ničím nerušené okamžiky s Donaldem a jeho synovci, strýčkem Skrblíkem, Rafany a ostatními.

Opět zmíním, že knížka je určena dětem od sedmi let, ale užijí si ji všechny věkové kategorie. To mi věřte, protože každý si tam najde to své. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan