pátek 29. září 2017

Pod maskou lži - Tarun Shanker a Kelly Zekasová

Autor: Tarun Shanker, Kelly Zekasová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 299

"Lidé, kteří se vyhýbají divadlu, podle mých zkušeností trpí přemírou dramatu a skandálů ve svých vlastních životech."

Sebevědomá hrdinka s ostrým jazykem, neodolatelná atmosféra viktoriánské Anglie, neuvěřitelné zvraty. Tajemstvím opředení hrdinové, kteří skrývají mnohem víc, než jen svou pravou tvář... Evelyn má plné zuby života podle diktátu konvencemi svázané společnosti. Když její sestra Rose za záhadných okolností zmizí, neváhá, a i přes zákaz rodičů ji odjíždí hledat. Není však jediná. Cestu ji zkříží mladý gentleman Sebastian Braddock, který ji odhalí těžko uvěřitelnou pravdu - ona i její sestra mají speciální dar léčit nemocné a zraněné. Evelyn si myslí, že se Sebastian zbláznil, když ale sama poznává lid, kteří dokážou věci přesahující lidské chápání, začne názor měnit. Přichází na to, že dar zvláštních schopností představuje obrovské nebezpečí. Je totiž mocným lákadlem pro ty, kteří ho chtějí zneužít ve svůj prospěch. A Rose je pravděpodobně v rukou jednoho z nich...

Tarun a Kelly se setkali v prvním ročníku psaní na NYU a začali psát tuto knihu, Pod maskou lži, o pár let později.
Tarun je spisovatel žijící v Los Angeles, jehož představou o ráji jsou kung-fu filmy, David Bowie a čaj. Od dokončení svého prvního hrozného scénáře na střední škole napsal všechno od her a filmové kritiky až po humor.
Kelly je spisovatelka a herečka žijící v NYC. Young adult je její neoblíbenější žánr na světě a strávila hodně času pláčem nad fiktivní smrtí hrdinů. Sama začala číst Harlequinky ve dvanácti letech a stále miluje pořádnou romantiku.

Hlavní hrdinky Eveleyn a Rose jsou sestry, které mají zvláštní schopnost. Jen o ní nemají tušení. V den, kdy se Rose ztratí, Evelyn zjistí, že to byl únos a ne útěk, jak si myslí všichni kolem. A začíná pátrat na vlastní pěst, i když to pro ni může znamenat nejen ztrátu domova, ale také možnosti mít dobrou pověst. Jelikož se příběh odehrává ve viktoriánské Anglii, pověst je nade vše, aby se člověk mohl dobře provdat a něco ve společnosti znamenat. Ale Evelyn myslí jen na jedno, zachránit svou sestru...


Když jsem tuto knihu zahlídla v nabídce recenzních výtisků, pozastavila jsem se nad ní. Protože obálka slibuje temný příběh a anotace se k tomu velmi přiblížila. Šla jsem do ní, protože oboje mě zaujalo a jsem naprosto nadšená, že jsem to udělala.
Dostala jsem od příběhu vše, co jsem očekávala, dokonce mnohem víc a jsem opravdu zvědavá, jak to bude pokračovat, jinak řečeno, těším se na další díl. :-)

Postavy, které zde vystupovaly, z valné části oplývaly schopnosti, které přesahují lidské vnímání. Ať už to začíná možností vyvolat oheň, pokračuje přes neomezenou sílu a končí uzdravováním kohokoliv a v jakémkoliv stavu. Bylo to ovšem naprosto přirozeně napsané, nepozastavovala jsem se nad všemi událostmi a pasovalo to do děje.
Důležitým aspektem pro mě bylo i to, jakým způsobem byly postavy popsány a vykresleny. Našla jsem tam uťápnutou holku, bláznivou slečnu, pořádnou potvoru, dokonce i lháře, který lže a ani nemrkne.
Navíc je Evelyn hrdinka, která má kuráž, nebojí se a vrhá se do všeho po hlavě. Oblíbila jsem si ji. A oblíbí si ji každý čtenář, který nemá rád uťápnuté a zakřiknuté hrdinky a dává přednost pořádné ženské "s koulema". :-)

"Někdy lidem pomůžeme nejvíc, když je necháme, aby si pomohli sami."

Celkově se mi kniha opravdu líbila a můžu ji s klidným svědomím doporučit vám všem, kteří máte rádi fantasy příběhy, s nádechem temnoty, zloduchy, kteří znají jen svůj prospěch a hrdiny, kteří se snaží zařídit aspoň trochu toho dobra na světě. Některé postavy budete nenávidět, jiným budete držet palce a opravdu budete překvapeni, jakým způsobem tento příběh skončí. Já to totiž neskousla ještě teď.
Takže pokud máte prostor, kapacitu a chuť si přečíst dobrý příběh, tak Pod maskou lži se vám líbit bude. I když je určen čtenářům od čtrnácti let, tak se u něj budete bavit i když vám je více. Slibuju. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 27. září 2017

Manželova žena - Jane Corryová

Autor: Jane Corryová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 363

"Psychologický thriller, v němž každodenní lži jednotlivých postav utahují smyčku osudu čím dál pevněji a vedou k nezvratitelnému sledu událostí."

Když se mladá advokátka Lily provdá za Eda, je pevně rozhodnutá, že to bude nový začátek. Hodlá nechat tajemství minulosti za sebou. Jenže pak začne pracovat na svém prvním případu vraždy a seznámí se s Joem. Odsouzeným vrahem, který ji podivně přitahuje. Kvůli kterému bude brzy ochotná riskovat takřka vše. A Lily není jediná, kdo má tajemství. Sousedce Carle je sice teprve devět, ale už ví, že tajemství jsou mocnou zbraní. Že díky nim může získat, cokoli chce. Když se Carla po šestnácti letech objeví před Lilyiným prahem, spustí řetězec událostí, který může skončit jen jediným způsobem.

Novinářka Jane Corryová původně přispívala do časopisů, než strávila tři roky změstnaná jako lektorka tvůrčího psaní v mužské věznici s vysokou ostrahou. Nikdy předtím za mřížemi nebyla a tato občas děsivá zkušenost jí posloužila jako inspirace pro svou prvotinu, psychologický thriller Manželova žena.
Jane pravidelně zasedá v porotě Koestlerovy ceny, která se uděluje vězňům za umělecké počiny. Donedávna působila jako lektorka tvůrčího psaní na Oxfordské univerzitě a nyní pořádá literární workshopy v Devonu ve Velké Británii, kde také žije. Přednáší na literárních festivalech po celém světě. Má tři dospělé děti a pro Daily Telegraph píše sloupek "Deník novopečené babičky".

Manželova žena má na datábazi knih už přes sedmdesát hodnocení a teprve teď jsem se dostala k tomu, abych se ji podívala na zoubek. I když jsem ji zaregistrovala hned v době kdy vyšla, nějakým záhadným způsobem se dostala na pořadí až teď. Lepší pozdě než nikdy a v případě této knihy je to pravda. Neměla mi uniknout a díky tomu mi dala opravdu dobrý příběh, který si mě získal.

Lily ze začátku působí jako žena, která je zakřiknutá, bojácná a velmi nerozhodná. Dlouho trvalo, než jsem si k ní našla cestu. Naopak první setkání s Carlou bylo nečekané. Podle jejího uvažování a myšlenek bych ji netipovala devět let. Ale to je o tom, v jakém prostředí vyrůstá a kdo na ni má největší vliv. Všechno důležité začíná ve chvíli, kdy Lily dostane v práci novou pozici a první případ jako advokátku trestního práva ji zavede do mužské věznice...

Kniha je řazena do psychologických thrillerů a myslím si, že plným právem. Protože tajemství, které postupně odhalujeme při čtení, jsou opravdu psychicky náročná.
Líbilo se mi, jakým způsobem autorka dávkuje odpovědi na všechny otázky, které si čtenář v průběhu čtení musí zákonitě pokládat. Nejde o to, že by vzala pytel brambor a vysypala jej na nás, ale je to o tom, že po nás hází jeden brambor za druhým. Díky tomu má čtenář touhu číst dál a dál, dokud nedočte do konce.

"Ještě že neumírám o Vánocích. Bylo by to těžké pro všechny zúčastněné. Špatné věci by se neměly dít, když se zbytek světa raduje."

Manželova žena je plná napětí, akce a hlavně prolezlá skrz na skrz lží a intrikami. Je až neskutečné, jakým způsobem autorka ztvárnila hrdiny, protože to jsou nejen "obyčejní" lidé, ale také přesně ti, které byste za sousedy nechtěli. Tajemní, nedůvěřiví, zvláštní... Když kolem nich projdete na chodbě, díváte se do země nebo do stěn, jen ne na ně. Takto na mě působili. A všichni! :-)

Jediné, co mi trochu kazilo celkový dojem z knihy tak byly tři věci. První - článek z novin hned v úvodu - víme, kam bude celý příběh směřovat. Druhá - font písma - hodně nahuštěné, docela malé, na to, že čtu opravdu hodně, tak mě bolely oči a ztrácela jsem řádky. Třetí věc - docela dost postav, i když mi bylo jasné, kdo je kdo, místy to bylo podle mě překombinované.

A i přesto, že jsem teď vypsala tři negativní věci, tak to nic neubírá na čtivosti příběhu, samotný děj je napínavý a pokud máte rádi tento typ knih, tak Manželova žena vás určitě nadchne.
Doporučuji jak ženám, tak i mužům, nedejte na název knihy, příběh je dobrý a bude se líbit každému, kdo má rád thrillery a psychologické k tomu.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete využít tento odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 26. září 2017

Divotvůrce - Sebastien de Castell

Autor: Sebastien de Castell
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Egmont publishing
Počet stran: 405

"Někdy vám život rozdá karty, se kterými nejde hrát. A jedinou cestou k přežití je naučit se triky!"

Divotvůrce Magie je zrádná hra. Kellen je pouze několik okamžiků od svého prvního magického souboje a čtyř zkoušek, které z něj mají udělat divotvůrce. Je tu však jeden problém: jeho magie je slabá. Jste-li zasvěcenci JanTepu a blíží se vaše šestnácté narozeniny, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti. Buď to, nebo mít v záloze nějaký zázrak. Jenže Kellen nemůže spoléhat ani na jedno z toho. Nezdědil totiž žádné magické nadání a nemá tedy výjimečné schopnosti jako ostatní. Ví, že bude muset použít pár triků, aby nezneuctil svou rodinu a nestal se shatepským sluhou. A tak, když do městečka přibude rázná a přímočará cizinka, Kellen je samé ucho. Ferius Parfax je ostřílená světačka, vyhnankyně, kterou musí uživit bystrý rozum a tři balíčky karet. A s kartami, které mu rozdal nemilosrdný osud, se Kellenovi bude hodit každá pomoc.
První svazek napínavé série nabité triky, pastmi a neuvěřitelným průpovídkami mluvícího veverčáka.

Sebastien de Castell sotva stačil dokončit studium archeologie, když začal pracovat na svých prvních vykopávkách. O čtyři hodiny později zjistil, jak moc vlastně archeologii nenávidí, a zvolil raději kariéru horlivého hudebníka, ombudsmana, interakčního designéra, choreografa bojových scén, učitele, projektového manažera, herce a tvůrce strategie produktů. Jeho jedinou obranou proti nařčení z bezbřehého diletantismu je, že tyto věci dělá opravdu rád a každý z těchto oborů hraje tak či onak určitou roli při jeho psaní. Pevně se brání tomu, aby byl nazýván renesančním mužem, v naději, že ho za takového označí i další lidé.
Na svém kontě má fantasy sérii pro dospělé The Greatcoats, která byla nominována na cenu pro nejlepší fantasy v Goodreads, dostala cenu Gemmell Morningstar za nejlepší prvotinu, The French Prix Imaginales za nejlepší cizojazyčnou práci a cenu Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele.
Žije v kanadském Vancouveru se svou krásnou ženou a dvěma agresivními kočkami.

Kellen je nula. Myslím tím nula v čarodějném světě, protože to, co bylo dáno do vínku jeho sestře a potažmo i rodičům, mu se vyhnulo obloukem. Pochází z mocného rodu u kterého není možné, aby nebyl obdařen magií. Hups! Stalo se a Kellen se tak stává černou ovcí rodiny. Nečeká ho nic hezkého... Ale! Setkání s Ferius se pro něj stane osudové a karty se obrátí v jeho prospěch. Ne zcela, ne jak by chtěl, ne tak, jak si to představovali všichni okolo něj, ale přesto...

Nejdříve musím zmínit, že se jedná opravdu o velmi čtivou knihu. I když působí trochu jako bichlička, protože má čtyřista stran, tak ji slupnete jako malinu. Je určena čtenářům od 12 let, takže se vy, dospělejší, můžete těšit na větší písmo, ale rozhodně to neubírá zážitku, který vás při čtení čeká. Protože se budete smát, bavit, budete napnutí, budete hrdinům držet palce a jiným zase nadávat do všech možných domácích zvířat. Tohle čtení si užijete. Já si jej užila maximálně, na sto procent!

"Magie je zrádná hra."

V příběhu, který je na některých místech trochu průhledný, najdete skoro všechny aspekty, jenž se objevují i v jiných fantasy knihách. Proto si možná v průběhu čtení budete říkat, čím je tato kniha tak speciální, že ji sakra nějaká blogerka vychvalovala do nebe. A jakmile do tohoto stádia dojdete, tak si otázku přestaňte pokládat, dočtěte celý děj a potom, jak zavřete za poslední stránkou knihu si řeknete jako já: "Tohle bylo naprosto boží". Nevěříte? Tak to zkuste! :-)
Nenašla jsem v ní nic, co by nějak extrémně vynikalo, co by bylo nového a neokoukaného (možná jen ostré karty :-)), ale v celkovém pohledu to působí naprosto skvěle, nově, netradičně, já se nebojím říct, fenomenálně.

S mojí velmi nadšenou náladou tuto knihu doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy příběhy, mají rádi hodné a zlé hrdiny, vyhledávají napětí a čarodějné schopnosti, líbí se jim intriky a falše v příběhu.
Pokud máte rádi kouzla a čáry v knihách, jestliže si chcete přečíst něco, kde jsou hrdinové pěkně popsáni a vám nedá žádnou práci si je živě představit, tak určitě si přečtěte Divotvůrce. Za mě jedno velké ANO! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete objednat tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 24. září 2017

Palác lží - Erin Watt

Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2017
Počet stran: 392

"Jaké problémy podle tebe budu mít? Jako třeba když si zapomenu tampon, budeš mít ve svý skříňce připravenou zásobu?" Vykuleně se ke mně otočí. "Reed má pro tebe ve svý skříňce zásobu tamponů?"

Ella Harperová překonala už spoustu problémů, které ji život přichystal. Je tvrdá, odolná a ochotná udělat, co je potřeba, aby ochránila ty, které miluje. Jenže s tajemstvími, která obklopují jejího otce a přítele, jehož život je nyní v ohrožení, se možná ani Ella nedokáže smířit. Reed Royal je zvyklý ničit všechny překážky, které mu osud staví do cesty. Nyní se to však obrátilo proti němu. Pokud chce zachránit sám sebe i dívku, kterou miluje, musí se postavit trýznivé minulosti a napravit svou pošramocenou pověst. Nikdo nevěří, že mají pravdu. Ella a Reed musejí společně najít způsob, jak zachránit sebe i svou rodinu, a odhalit všechna tajemství a lži, které se skrývají v paláci rodu Royalových.

Pod pseudonymem Erin Watt se ukrývají dvě autorky, jednou z nich je Jen Frederick a druhou, velmi známá a úspěšná, Elle Kennedy, jejíž sérii Off-Campus, si oblíbilo mnoho českých čtenářek. Obě autorky spojuje jak láska ke knihám, závislost na psaní, tak obrovská představivost. Milují své rodiny a domácí mazlíčky, rády vymýšlejí něco zábavného a šíleného. A nejvíce se bojí toho, že se rozhádají.

Já nevím kde začít. Protože mě Roaylové zničili. Opět a znovu. Potřetí za sebou. Já 0, Royalové 3 - royalský hattrick! :D
No, v druhém díle byl maximálně šílený konec, kvůli kterému jsem se třetího dílu nemohla dočkat. Jak mi dorazil, okamžitě jsem se pustila do čtení a knihu zvládla za dva večery. Nešlo to najednou, protože tam byla postava, která mi tak pila krev, že jsem se musela asi v polovině knihy uklidnit, odložit čtení a pořádně si zanadávat.

Je neskutečné, s jakou energií autorky dokázaly psát příběh. Stvořit svět bohatých a zhýralých děcek, ale přitom, aby to nebylo obyčejné klišé a totálně plytký příběh, na to musí mít pořádný talent a holky to u Royalů dokázaly.


"......protože ona je moje budoucnost. Je moje ocel, můj oheň, moje spása. Je moje všechno."

Mám pocit, že se budu opakovat, protože polovina věcí určitě zazněla už v předešlých dvou recenzích, ale asi to jinak nepůjde.
Nejen Palác lží, ale celá tato série je nesmírně čtivá a jak se říká, chytlavá. Přestože příběh Elly a Reeda je jak z červené knihovny, tak autorky si pohrály s prostředním a okolnostmi takovým způsobem, aby to neodpovídalo klasické romanťárně. Tudíž je to taky napínavé, zajímavé a rozhodně je to sakra čtivé.

Tato série by si zasloužila ještě více pochvalných slov, ale přiznám se, že nenacházím ta pravá. Ať napíšu cokoliv, přijde mi, že to stojí úplně za nic a nevystihuje to TO, co bych vám chtěla říct. A proto jen napíšu - přečtěte si to! Fakt že jo :)

Určitě doporučuji, každý díl je svým způsobem dobrý, každý má něco do sebe, ale všechny tři si zaslouží maximální hodnocení. :)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud knihu ještě nemáte, tak objednat si ji můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 22. září 2017

Krátké pohádky na dobrou noc - Jan Zíma

Autor: Jan Zíma
Ilustrace: Milada Kudrnová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 46

"Na jednom velikém statku, kde pěstovali obilí a jiné zemědělské plodiny, chovali také koně. Byl krásní a cvičení. Zúčastňovali se různých soutěží  závodů a často je i vyhrávali. Bydlela tam i rodina s malou holčičkou Michalkou."

Zábavné pohádky o zvířátkách, které děti zaručeně uklidní a rychle uspí. Budete překvapeni, jak moc se chování zvířátek podobá chování lidí.
Při jejich čtení si děti ani neuvědomí, že je poutavé příběhy vedou k laskavosti, ohleduplnosti, spravedlnosti i poslušnosti.

Tato kniha autora Jana Zímy není typická pohádková knížka. Když jsem ji dostala do ruky, myslela jsem si, že vím, co mě vevnitř čeká. Po pár dnech ji otevřu a čtu. První pohádka, druhá pohádka, třetí pohádka.... Cože? Písnička? Básnička? Další pohádka, zase básnička? Zvláštní a zajímavé!


I když zrovna mi přijdou ty písničky s notama zbytečné. Na druhé stránce je pak písnička už normálně, ve formě veršů, ale ten samotný notový zápis mě nezaujal, protože tomu nerozumím, ani nikdo z mých nejbližších, tím pádem mi to nic nedá a je to škoda stránky, na které by mohla být nějaká pěkná a milá pohádka...

Ilustrace, které jsou v knize se paní Miladě Kudrnové povedly. Jsou příjemné a hlavně jasné. Žádné tahy a črty, kterým bych neporozuměla, ale obrázky, které malé čtenáře jistě zaujmou. Písmo je menší, a i když je tato kniha určena dětem od pěti let, myslím si, že vévodit bude v tomto věku a i v pozdějším spíše předčítání dospělých. Je pravdou, že v textu jednotlivých pohádek jsou některé části v jiné barvě textu, a to jen proto, abychom si uvědomili, co je v tu chvíli důležité.


Některé pohádky se mi líbily, jiné trochu méně. Je pravdou, že v každé je nějaká pointa, ovšem jednou je jasná a jindy schovaná za příběhem.

Celkově na mě kniha působí milým dojmem, ale jsou zde nějaké mouchy, které mě lehce obtěžovaly, jako třeba ten notový zápis. Dokonce jedna básnička mi přišla trochu krkolomnější.

I přes to všechno je díky pohádkovým, krátkým příběhům milá a příjemná a kdyby se autor rozhodl napsat pouze pohádky, neváhala bych s koupí takové to knihy. Protože ty příběhy jsou ze života, přesně o tom, co děti může v dnešní době potkat, s čím se můžou setkat a jak je důležité se všem věcem postavit čelem, s láskou, starostlivostí, trpělivostí a přemýšlet nad následky.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Bambook za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit přímo zde.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 21. září 2017

Sníh nebo popel - Sara Raasch

Autor: Sara Raasch
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 296


"Mapa je především zvláštní tím, jak jsou zobrazena jednotlivá království - uprostřed každého září drobné zobrazení jeho královského zdroje. Zasténám. "Tak o tomhle jsi chtěl mluvit? O zeměpisu?" Mather zavrtí hlavou a nakrčí obočí. "Ne, já..." Odmlčí se, zamne si obličej a hledá správná slova. Když znovu promluví, je vidět, že má vztek, odsekává. "Chtěl jsem, abys to viděla. Abys viděla všechno. Chtěl jsem ti vysvětlit - sníh na výsostech, můžeš mě chvíli poslouchat?"

Mírné jaro, krušná zima? Kdepak, v tomto světě platí jiná pravidla! Jaro před šestnácti lety dobylo Zimní království. Jedinou nadějí zničené země je osm přeživších a Meira je jednou z nich. Celý život prožila jako uprchlík, nepoznala své rodiče a vychovali ji jako válečnici. Avšak i jako nelítostná bojovnice se zamilovala. Nešťastně. Ani zlomené srdce ji ale nezastaví - udělá cokoliv, aby její království získalo svobodu. Dokáže Meira zachránit svět, který sama nikdy nepoznala?

Sara Raasch už odmala věděla, že chce psát. Zatímco její kamarádi si otevřeli stánek s citronádou, ona se snažila prodat své ručně vyrobené knížky. A od té doby se toho moc nezměnilo. Sara nadále kreslí a její vášeň pro psané slovo a jiné světy ji dokonce dovedla k vydání první knihy, kterou držíte v ruce.

Nejdříve se seznámíme s Meirou, která je šestnáctiletá dívka. Všichni v jejím okolí ji cvičí k tomu, aby byla správná válečnice a bojovnice, pořád ji ovšem chybí kousek k tomu, aby ji brali sebou na výpravy. A kdo? Sir a Mather. Starý a mladý. Bojovníci Zimy. Když byla Zima napadena, zůstalo jich jen pár a snaží se znovu získat zpátky svou moc. A k tomu potřebují nejen umění boje, ale také trochu toho štěstí, které jednou potká Meiru, vydá se na pouť a přinese něco, co je velmi důležité. Žádného extra poděkování se ovšem nedočká, dokonce ji za to čeká odměna, která vůbec není příjemná...

Nevím, proč se to poslední dobou děje, ale mívám problém se začít do tohoto typu knih. Možná je to tím, že ze začátku se nic moc neděje a autorky si nechávají všechnu akci až na druhou polovinu knihy. :-) Když se ovšem tou půlkou prokoušu, pak už nemůžu přestat číst. Je to zajímavé, napínavé, držím palce svým hrdinům a čtu klidně až do brzkých ranních hodin, jen abych věděla, jak to všechno dopadne. Kdyby to takovéto bylo od začátku...

Co je ale důležité zmínit, autorka Sara Raasch i přes pomalejší začátek stvořila perfektní svět, kde vládu drží v ruce čtyři království - čtyři roční období a poté ještě menší Střídavé království. Jejich hlavní silou je magie v podobě zdroje. Každý má jinou, každý ji využívá po svém. Někteří pro bohatství a zisk, jiní pro zotročení lidí. Vznikají koalice a spojenectví, které může udělat dané království ještě silnější...

"Sejdeme na širokou hlavní cestu vedoucí lesem. Před námi se tyčí hradby Abrilu, stín se táhne od jejich úpatí, temná cimbuří se hrozivě vypínají nad růžovobílé rozkvetlé stromy. Po chvíli vjíždíme branou do samotného města. Snažím se vtisknout si do paměti co nejvíc detailů, nutím se přemýšlet, abych se nepoddala strachu, který mi svírá žaludek."

V průběhu čtení jsem našla docela dost věcí, které se mi líbily. Začalo to nadáváním, které hrdinové používali. Jako například sníh na výsostech, zlatý listy a podobně. Někdy mi to vykouzlilo úsměv na rtech, přišlo mi to totiž divné, ale přitom směšné a sedělo to k ději.
Další věc, kterou bych chtěla zmínit, tak je čtivost. Sara Raasch dokázala napsat opravdu čtivou knihu, a i přesto, že se mi začátek zdál takový nijaký, ani na chvilku mě nenapadlo přestat číst, nedej bůh odložit knihu. :-)
Další plus - hrdinové. Jejich vykreslení, popis a charaktery byly perfektní. Vyvážené a normální. Chtíč, lhaní, intriky, touha, zloba - všechny možné vlastnosti, které vás teď napadnou, dala autorka do příběhu a zakomponovala takovým způsobem, že vás to prostě musí bavit.

Celkově se mi kniha Sníh nebo popel líbila a jsem zvědavá, jak to všechno bude pokračovat. Pokud máte rádi fantasy světy s trochou romantiky, tak určitě se po tomto díle poohlídněte, můžu vám zaručit, že se u ní i pobavíte. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 20. září 2017

Lidé, kteří mě znali - Kim Hooper

Autor: Kim Hooper
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 322

"Jakékoliv protesty by zněly sobecky a bezcitně. V soutěži, kdo z nás je silnější, vždycky vyhrál."

Emily se dostalo štěstí dříve než většině ostatních...
Jako velmi mladá se vdala za muže, jehož vášnivě milovala, a budovala si život, jaký vždycky chtěla. Ale nic netrvá věčně. Pár ukvapených rozhodnutí, zamilování do jiného muže, nechtěné těhotenství - a její život je vzhůru nohama.
Emily se rozhodne manželovi vše říct a odejít za otcem svého dítěte. Ale své plány změní 11.září 2001. Strašlivá tragédie je jejím vysvobozením, dává jí možnost beze stopy zmizet z New Yorku a začít nový život.
Není to snadné, ale Emily - nyní Connie Prynne, si v Kalifornii vybuduje nový spokojený život. Ale když jí lékaři oznámí fatální diagnózu, Emily je nucena vše přehodnotit - pro dobro své třináctileté dcery.
Strhující debut, v němž je obyčejná žena konfrontována se svou minulostí, aby zajistila budoucnost své dcery. Základní otázka zní: "Jak byste se zachovali vy?"

Kim Hooper žije v jižní Kalifornii se svým manželem a absurdním počtem domácích mazlíčků. Lidé, kteří mě znali je její románový debut.

Podle anotace jsem čekala příběh, který by mohl zaútočit na moje city. Ale nevěřila bych, že dostanu něco, co budu s hrdinkou prožívat od začátku do konce, že se do ni vcítím takovým způsobem, jako bych to byla já sama, kdo se cítí zrazen nejen okolím, ale také životem.

Emily, vlastně Connie, je zářným příkladem, jak "lehké" je udělat tlustou čárou za minulostí. Ale držet v sobě tajnosti, byť jste silná osoba je těžký úkol a pokud dojde na nejhorší, tak je neúnosné dál tajit některé věci, které jsou součástí vás.
Jakmile u Emily zaútočí špatná diagnoza, musí se poprat nejen s ní, ale také se svou pubertální dcerou Claire, která dosud vyrůstala v nevědomosti. Když na ni, v jejich třinácti letech začnou padat samé informace, o kterých neměla ani potuchu, obrátí ti i její život naruby.
Holky se s tím musí vypořádat, je to těžké, ale ne nemožné... I když všechno nedopadne podle jejich představ, tak stále je naděje...

Lidé, kteří mě znali dle mého názoru primárně cílí na ženy, které už mají něco za sebou a dokážou pochopit chování hlavní hrdinky Emily. Pro ženy, jenž mají své vlastní trápení a přemýšlí, jak ze začarovaného kruhu ven. Jestli to řešit razantně nebo po malých kouscích.

"Byl tam umělý strom - nacpaný - v rohu, pod televizí připevněnou na stěně. Viselo na něm pár ozdob. Červené, zelené a stříbrné řetězy byly natažené z jednoho rohu místnosti do druhého. Červený řetěz spadl ze svého místa. Stále jsem čekala, že to někdo přijde opravit."

Příběh je napsán svižně a zajímavě. Nenašla jsem tam žádné extra hluchá místa, která bych musela přeskakovat, ba naopak. Já bych chtěla více stránek, protože ten konec je pro mě takový neukončený, otevřený. Jasně, kdyby to pokračovalo, možná by to byla novodobá "harlekýnka", ale mě osobně by zajímalo, kam by se všechno ubíralo dál. A hlavně mám ještě pár nezodpovězených otázek, na které chci odpovědi.

Moc se mi to líbilo a i když jsem objevila pár hrubek v textu, tak mi nic nemohlo pokazit celkový dojem z příběhu, protože ten stál opravdu za to. Je čtivý, napínavý, frustrující, smutný, ale také zároveň veselý. Je to jednoduše příběh ze života. A věřím, že se v realitě nestal jen jednou, ale vícekrát...

Určitě knihu doporučím dál, konkrétně ženám, které mají něco za sebou, ví, jaký život dokáže být nepřítel, jaké klacky může házet pod nohy a těm čtenářkám, které ví, jak se se vší smůlou poprat. Nebo naopak těm, které si potřebují ve své nelehké situaci přečíst něco o hrdince, která je na tom ještě hůř a přitom vše zvládá se ctí a částečně pokorou...

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete tak učinit buď přímo na stránkách Omegy nebo knihkupectví Dobrovský.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 19. září 2017

Malovaný svět - Jiří Žáček

Autor: Jiří Žáček
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 62
Ilustrace: Veronika Balcarová

"Skoč do snů jako do vody,
zapomeň na to, že zem tlačí.
Cítíš, jak voní jahody?
Ráno tě vzbudí koncert ptačí."

Děti, pojďte s námi do světa veselých básniček, které pro vás napsal Jiří Žáček. Z básniček se dozvíte spoustu nových věcí. Jakou řečí mluví zvířata, jaké by to bylo, kdybychom žili ve vodě, jak se chodí do světa a ještě mnoho dalších.

Pamatuje si, jak jsem psala o knížce s názvem Tati, kup mi slona!? Tak v tuto chvíli se koukáte na další úžasnou knihu plnou básní od Jiřího Žáčka pro děti a nejmenší. Ilustrace má opět na starost Veronika Balcarová a oba spolu dohromady vytvořili další skvělou publikaci, která by neměla ujít vaší pozornosti.


Malovaný svět obsahuje celkem 46 básní, které se věnují všedním věcem, na něž můžeme narazit kdykoliv a kdekoliv. Ať už je to básnička o Bouři nebo o Vánocích.
Některé jsou krátké na čtyři řádky, jiné jsou delší na osm a pak se tam najde i básnička, která je oproti těmto opravdu dlouhá. :-)

"Hráli si spolu na honěnou,
dali si pusu u vrátek...
Dneska už mají hafan s fenou
pět chundelatých štěňátek."

Líbí se mi, jakým způsobem dává autor do básniček i nějaké to ponaučení, básničky nejsou plytké, ale mají smysl. Když třeba povídá o pejscích, nakonec mají i štěňátka, což je sladké. :-) Mají pointu, což se mi ohromně líbí.


Možná se budu opakovat, ale stejně to musím napsat. Tento styl knížek se mi totiž líbí a chci říct každému, kdo si tuto recenzi přečte, že opravdu stojí za to ji dětem koupit. Přijdou si na své všechny děti a díky většímu fontu písma je to také ideální k prvnímu čtení. Takže si troufám říct, že je to vhodné pro děti od šesti, sedmi let. Pobaví se, možná se i nějakou básničku naučí a můžou "machrovat". :-)

Pokud máte doma malého špunta, tak vám ji vřele doporučím.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 17. září 2017

Sběratel motýlů - Dot Hutchisonová

Autor: Dot Hutchisonová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 348

"Když se nedíváš na ošklivé věci, ošklivé věci si tě nevšimnou, že ano?"

Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a sbírka nádherných motýlů - mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.

Dot Hutchisonová miluje bouřky, mytologii, historii a filmy, které je možné sledovat opakovaně. Titul Sběratel motýlů získal ocenění Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii horor. Práva na vydání byla prodána do několika zemí včetně Německa, Thajska, Bulharska, Itálie, Polska, Číny, Brazílie, Ruska, Turecka, Portugalska, Maďarska nebo Indonésie. Další kniha v sérii Sběratel s titulem The Roses of May vyjde v nakladatelství XYZ v roce 2018.

Kampaň kolem této knihy slibuje, že se jedná ještě o něco lepšího a hlavně děsivějšího než je Mlčení jehňátek. A dle mého osobního názoru je to pravda. Sběratele motýlů jsem přečetla v rekordně krátkém čase a to jen díky způsobu, jakým je příběh napsán. Je to napínavé, autorka krásně propojuje svět v Zahradě s realitou ve vyšetřovací vazbě a jakmile začnete vnímat vyprávění Mayi, tak musíte číst dál, dokud nedočtete do konce.

Myslíte si, že je normální brečet u thrilleru? Asi není, ale tady to jinak nešlo. Musela jsem si dvakrát otřít oči, protože Dot Hutchisonová hraje posledních pár stránek na citlivou strunu, ovšem velmi nenásilně a svým způsobem takto perfektně celý příběh ukončuje. Já jsem absolutně konsternována tím, jak na mě příběh působil a všem říkám, ano, ano, ano, přečtěte si jej! :-)

I když je tam spousta násilí, úchylností, zvrhlostí, zloby, tak tohle všechno nějakým způsobem ustupuje do stínu a vyniká celkový příběh, přesně takový, jaký je. Protože ve chvíli, kdy se začtete, nebudete vnímat odpor, který k činům Zahradníka či jiných postav máte, ale převáží celkový dojem, jak na ty dané činy všichni okolo reagují. Jaké mají následky a důsledky. Budete více vnímat to, jak si sociopat dokáže "vtlouct" do hlavy svou pravdu, které potom bezmezně věří. Jak to vnímají jeho oběti a jestli je vůbec nějaká možnost zůstat v pohodě a nezhroutit se.

"Proč si způsobovat větší bolest tím, že budete vzpomínat na něco, co jste ztratili?"

Velmi se mi líbilo, jak byla vykreslená hlavní hrdinka Maya. Byla perfektním obrázkem vnitřní síly a odhodlanosti. Její chování mohlo ze začátku působit zvláštně drsně, ale v průběhu jejího vyprávění jsem dospěla k názoru, že je to silná, mladá žena, kterou jen tak něco nezlomí. A od poloviny jsem ji neskutečně fandila. Přirostla mi k srdci tak stejně, jako oba detektivové, kteří měli akci Zahrada na starosti. Taky to u nich nebylo ihned a až postupem času jsem poznala, jací vlastně jsou.

Celkově byla kniha pro mne opravdu skvělá. Čtení jsem si užila od začátku až do konce. A i když nepatřím mezi ty, kteří měli nehty okousané do masa, nemohli dýchat nervozitou, tak přesto jsem nadšená. Já totiž u čtení zažívala pocit zvědavosti. Hltala jsem kapitoly z jednoho prostého důvodu. Já byl zvědavá a chtěla vědět, jak to dopadne, protože ve vyšetřovací vazbě byly vždy nějaké náznaky. Místy jsem si nadávala, že čtu pomalu! :-)

Možná bych ještě mohla zmínit, že kapitoly v knize nejsou klasicky číslované, ale části příběhu rozdělují obrázky malého motýla. K tomu se v přesném sledu střídají vyprávění ze zahrady s přítomností ve vazbě u FBI.

Autorka odvedla opravdu výbornou práci a já věřím tomu, že Sběratel motýlů si najde opravdu hodně fanoušků. Doporučila bych jej každému, kdo má rád drsné čtivo, knihy, u kterých od začátku není jasné, co se všechno děje a také těm, kteří jsou rádi, když i v příběhu, kterému vévodí ZLO, se najde kousek DOBRA. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Láska mezi řádky - Jodi Picoult, Samantha van Leer

Autor: Jodi Picoult, Samantha van Leer
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 313
Rok vydání: 2017

"Co vím o Delilah McPheeové:
Když je nervózní, kouše si nehty.
Zpívá falešně.
Některá slova vyslovuje zvláštně a s divným přízvukem, ale sama totéž tvrdí o mě.
Má naprosto okouzlující oči. Skoro by ani nemusela mluvit, protože všechno, co cítí, je v nich vepsáno."

Co byste dělali, kdyby na vás postava z knihy promluvila? Delilah nesnáší školu, právě tak moc, jako miluje knihy. Přesněji řečeno jednu knihu, které se nemůže nabažit. Kdyby děti v její třídě věděly, kolikrát četla tu sladkou pohádku, kterou našla v knihovně, určitě by se jí vysmály. V patnácti by už na pohádky věřit neměla. Avšak pro Delilahu znamená tento příběh víc než jen slova na papíře. Cítí, že se za příběhem něco skrývá. A jednoho dne přijde na to co. Zjistí, že okouzlující princ z pohádky je skutečný a zalíbila se mu jedna dívka, která čte opakovaně jeho příběh. Jak to, že princ ze slov žije? A může jejich láska vydržet, když každý pochází z jiného světa?

Jodi Picoult získala titul v oboru tvůrčího psaní na Princeton a magisterský titul v oboru vzdělání na Harvardu. Žije v New Hampshire se svým manželem a třemi dětmi. V jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, na která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek.

Samantha van Leer je dcerou bestsellerové autorky Jodi Picoult - právě s ní se podílela na vzniku dvou úspěšných knížek: Láska mezi řádky a Láska mezi písmenky. V současnosti navštěvuje Vasar College a jejím hlavním oborem je psychologie, konkrétně se specializuje na vývojovou psychologii.

Lásku mezi písmenky jsem četla v květnu roku 2016 (recenze zde) a to byla chyba. Tehdy jsem byla příběhem nadšená, ale teď, s Láskou mezi řádky mám problém...
Nevím, proč byl druhý díl vydán dříve než ten první a ještě s rozestupem roku a něco. A proč se tak rozčiluju? Protože mi teď čtení Lásky mezi řádky vůbec nic neříkalo, nebavilo mě to, přišlo mi, jako by se příběh, který jsem četla před rokem, naprosto stejně opakoval. Kniha mi nedala nic nového, což je škoda, protože ten potenciál v ní je. Ale...
Nikdy jsem si nemyslela, že Jodi Picoult nedám plný počet hvězd, ale tady to jinak nejde...

Delilah si čte dětskou knihu, která na ni "čekala" v knihovně, najednou se objeví nápis POMOZ MI tam, kde předtím nebyl. A ona to vědět musí, jelikož čte knihu stále dokola, hlavně určité pasáže, které už zná z paměti. Začne nad tím dumat a najednou na ni promluví postava z knihy. To vážně? Nechápe, nemůže tomu uvěřit, pořád si myslí, že se zbláznila... Postupem času, kdy začne vstřebávat nastalou situaci, tak začne kout pikle spolu s Oliverem, jak se dostat k sobě. Láska hory přenáší, třeba se jim to povede...

"Všichni na místa! Knížka se otvírá U vazby se objevilo světlo, přátelé!"

Pokud jste tak, jako já, četli Lásku mezi písmenky, tak věřte, že od tohoto příběhu nic nového nedostanete. Jakmile jsem se začetla, okamžitě jsem věděla, co bude následovat. Místy jsem měla pocit, že se události opakují, tak jak tomu bylo v předchozím díle. Nebo vlastně v nastávajícím. Pořád nějak nemůžu skousnout, že jsem zklamaná.

Další věc, která mě trochu zarazila bylo, že postavy v knížce nevěděly, co je to kino, ale znaly rovnátka na zuby. Nevím, proč se zrovna pozastavuji nad touto dvojicí slov, ale nějak mě to bilo do očí, že jsem to musela zmínit. :-)

Jinak je to příběh, který je velmi mile a čtivě napsaný. Děj ubíhá rychle a příjemně se čte. Pokud jste od těchto autorek předešlou knihu nečetli, tak se určitě máte na co těšit. Je to taková pohádka pro děti a mládež. Ovšem věřím, že i dospělé ženy si přijdou na své, pokud budou hledat nějakou milou, čtivou, zábavnou knihu, u které nemusí přemýšlet a jen budou čekat, jak všechno dopadne. Jestli jako v pohádce nebo v realitě. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 13. září 2017

Alenka v kraji divů a za zrcadlem - Lewis Carroll

Autor: Lewis Carroll
Ilustrace: Dušan Kállay
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 191

"Na Berounce pod Tetínem
krokodýl se vyhřívá,
hoví si v tom proudu líném
jako kláda neživá."

Alenka v říši divů je dílo anglického matematika a logika Lewise Carrolla, který ji údajně napsal pro malou holčičku Alici Liddellovou. Dílu se dostalo vědecké interpretace a bylo označeno za mimořádné. Sama hlavní postava, neustále ohromená Alenka v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodných věcí a událostí, Carrollův um logicky svázat absurdum světa v celé šíři a líčená přirozenost i znalost dětského chování, zaručili dílu světové uznání a přerod v klasiku. Kniha je provázená nádhernými ilustracemi slovenského grafika Dušana Kállaye.


Lewis Carroll, vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson, byl anglický spisovatel, matematik, logik, učenec a fotograf. Dodgson přijal pseudonym Lewis Carroll, který je anglickým překladem jeho prvních dvou jmen v latině "Carolus Lodovicus".
Začal psát už v raném věku povídky a básně, které publikoval v časopisech. Celosvětově je znám zejména díky svým knihám pro děti "Alenka v říši divů" a "Alenka za zrcadlem", které jsou také vynikající satirou a příkladem slovních hříček.


Dušan Kállay je malíř, grafik, ilustrátor, profesor na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Narodil se roku 1948, studoval na VŠ výtvarných umění v Bratislavě a krátce po ukončení už získával první mezinárdní ocenění. V roce 1983 získal za ilustrace ke knize L. Carrolla Alenka v kraji divů Grad Prix Bienále ilustrací Bratislava. V roce 1988 mu byla na kongresu IBBY v Oslo udělena Cena Hanse Christiana Andersena za celoživotní ilustrační tvorbu. Cenu převzal z rukou švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové.

Příběh Alenky znají určitě všichni. Holčička, nudící se v letním dni zahlédne proběhnout bílého králíčka, který má navíc kapesní hodinky, spěchá, utíká a stále opakuje, že nemá čas, jednoduše nestíhá. Alenka se vydá za ním, pořád lepší, než čekat až naprší a uschne. Vleze za ním do králičí nory a pokračuje za králíkem. Najednou padá... Dopadne do chodby, ze které vede spousta dveří, uprostřed je skleněný stůl, na něm klíč a lahvička s nápisem VYPIJ MĚ... Začíná to správné dobrodružství!

Když jsem dostala možnost si tuto krásku pořídit, netušila jsem, co mě čeká. Příběh o Alence znám, tak jako každý jiný, ale byla jsem hrozně zvědavá, jaké to bude uvnitř. A jsem naprosto fascinována grafickou stránkou příběhu. Nejen, že ilustrace jsou neokoukané, specifické a naprosto vystihující chaos celého příběhu, ale také text je uzpůsoben tomu, že se jedná o dětskou knížku. Střídají se zde různé fonty písma, některé slova a věty jsou vytučněné, stránky nejsou hustě popsány a navíc je na každé stránce aspoň malá ilustrace pana Kállaye.


Jak můžete vidět na posledním obrázku, písmo není vždy jen od okraje k okraji, ale také se může vinout po stránce. Je až s podivem, jak dokáže být tato kniha originální. Nestačila jsem koukat, co všechno se dá do pohádkové knihy zahrnout.

Samotný příběh je napsán srozumitelně a vtipně. A díky Alenčiným poznámkám, které si jakoby říká sama sobě, je zde také lehká ironie a to místy velmi úsměvná.
Velmi se mi líbí grafické zpracování a určitě už jen díky těm ilustracím stojí za to vlastnit tuto knihu.

Pokud jste jako malí měli rádi Alenku, případně ji máte rádi dodnes, určitě se po této knize koukněte. Nejen, že příběhem vám splní vaše očekávání, ale ilustrace vám poskytnou ještě něco víc, více zážitků, více potěšení.

Rozhodně doporučuji. Alenka v kraji divů za zrcadlem z nakladatelství Slovart splňuje všechny podmínky pro to, abychom si jako čtenáři užili perfektní zážitek ze čtení a nevšední zážitek z ilustrací.

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 12. září 2017

Zvláštní příběh - Katarína Gillerová

Autor: Katarína Gillerová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 269

"Vezmi si do práce nočník," poradila jí malá z bezpečné vzdálenosti. "Rišo říkal, že jeho babička má jeden pod postelí, aby v noci nemusela chodit na záchod. Zjistil to, když si minule hráli na schovávanou. Schoval se pod postel a tam se mu to vylilo na hlavu."

Katarína, Karolína a Karin jsou tři sestry, tři různé osobnosti. Karolína, prostřední ze sester, si občas připadá jako neviditelná. Není ani tak vzorná jako nejstarší Katka, ani tak vzdorovitá a problémová jako Karin. Po zklamání v lásce a stresujícím zážitku v práci se rozhodne od všeho odjet a začít nový život v Londýně. Tam potká tajemného cizince s kyticí žlutých růží a postupně mu propadá... Ale proč se k ní chová tak zvláštně? A co znamenají ty žluté růže? Příběh oblíbené slovenské spisovatelky Kataríny Gillerové plný nečekaných událostí, šokujících zjištění a tajemství, která když vyplavou na povrch, zamíchají vztahy nejen v rodině.

Katarína Gillerová se narodila v Kremnici a vyrostla v Žiaru nad Hronom, kde vystudovala střední ekonomickou školu. Už tehdy publikovala v časopisech povídky a básničky, přispívala i do rozhlasu. Po maturitě odešla do Bratislavy, kde vystudovala při zaměstnání Ekonomickou univerzitu a kde v současné době žije. Je vdaná, má jednoho syna a pracuje jako ekonomka. Nějaký čas učila i na střední škole a v současné době vede účetnictví soukromým podnikatelům. Autorka, která je označována za slovenskou Danielle Steelovou, o své literární tvorbě říká: "Píšu, když mám všechno hotové, po večerech a víkendech. Je to takový můj odpočinek od účetních čísel a neustálých změn daňových zákonů."

Karolína je prostřední ze tří sester a také ta, která vyrůstala v jejich stínu. A právě díky tomu je taková, jaká je. Má přehled, ví co nesmí, ale také co si může dovolit. Když se toho doma hodně stane, rozhodne se odjet do Anglie za svou nejlepší kamarádkou Miou a začít pracovat tam... Seznámí se s mužem, který záhadně přinese na první setkání kytici žlutých růží. Zacloumá jejími pocity, ale znenadání se Karolína vrací zpátky domů, na Slovensko. Problémy v práci ji donutí... Doma taky není všechno, tak jak by být mělo a musí se toho vyřešit spousta - navíc v Anglii nechala taky spoustu nedořešených věcí... Jak tohle zvládne?

Tuto knihu jsem si vybrala záměrně podle obálky. Dýchala na mě takovou pohodou, až jsem měla pocit, že ji musím číst v posteli, pod peřinou, s pořádných plecháčkem plného čaje. A vůbec jsem se nemýlila. Příběh je velmi jednoduchý, milý, čtivý, přesně jako na jedno odpoledne (a večer).

V knize nejsou klasické kapitoly. Příběh je spíše rozdělen jen nějakým "letmým" nadpisem, žádné číslování ani nic podobného. Tím pádem jsou kapitoly delší, ale určitě to neubírá na čtivosti. Naopak, zvlášť u této knihy mi to přišlo v pohodě. Zdálo se mi, že nečtu příběh jako takový, ale spíše nějaký deník, i když to deníkovou formou napsáno rozhodně nebylo.
Autorka se ve vyprávění jednou ocitá v přítomnosti, za chvíli v minulosti, aby se vysvětlily určité věci, které nastaly, ale v žádném případě to není nepochopitelné či nepřehledné. Celý příběh je napsán jednoduše a srozumitelně.

"Ach, jak ráda vzpomínám na ten slunečný srpnový den! Byla nám tak fajn, veselo. Netušila jsem, že neuplyne dlouhá doba a všechno bude jinak. Že to začne u mne a postupně nám všem zasáhnou do života události tak, jako by se nad naší rodinou vznášel velký tmavý mrak."

Co mi ovšem trochu vadilo, tak byly některé události, jenž byly velmi těžko uvěřitelné. Je to škoda, protože celý příběh se nese v duchu "normálních" lidí, jako můžu být já nebo vy a některé zápletky byly opravdu přitaženy za vlasy. Protože se dějí buď ve filmech nebo v knihách, ale myslím tím nějaké thrillery nebo detektivky. Tady mi to moc nesedělo a celkově mi to zkazilo konečný dojem. Protože jsem měla celou dobu pocit, že čtu o obyčejných lidech a tohle se obyčejným lidem neděje...

Ale i přes tento malý problém jsem s knihou rozhodně spokojena a vřele ji doporučím všem, kteří si u příběhu chtějí odpočinout. Až na ty nevěrohodné maličkosti to bylo něco, co mě pohladilo po duši, pobavilo a Zvláštní příběh mi dal ten správný oddych od detektivek, thrillerů a fantasy. Hlavní hrdinové se mi líbili, působili a hlavně bavili se mezi sebou naprosto přirozeně a normálně, což je další plus.
Pokud si chcete přečíst něco nenáročného, u čeho si odpočinete a přijdete na jiné myšlenky, tak Zvláštní příběh je ten pravý.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a knihu si můžete koupit tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 11. září 2017

Ta druhá - Michelle Adams

Autor: Michelle Adams
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 352

"O několik týdnů později jsme uspořádali mejdan v parku. Byl červen, škola končila a mohl přijít kdokoli, kdo se chtěl ožrat laciným cidrem. Skoro jsem couvla, když došlo na věc. Vyděsilo mne, jak snadno jsem jí dokázala hodit rohypnol do pití, aniž by si toho kdokoli všiml."

Irini Harringfordové se rodiče vzdali krátce před jejími čtvrtými narozeninami, aby si mohli nechat doma její starší a psychicky labilní sestru s destruktivními sklony. O mnoho let později jí tato sestra oznamuje, že jejich matka zemřela, a vyzve Irini, aby se po létech vypravila domů. Návrat se ale promění v cosi jiného než v pietní rozloučení se zesnulou matkou. Irinin otec spáchá krátce nato sebevraždu a jeho závěť odstartuje nezadržitelný sled událostí, na jejichž konci čeká Irini šokující odhalení.

Michell Adams se narodila v roce 1981 coby nejmladší z pěti sourozenců. Vyrůstala ve Velké Británii, již v devíti letech přečetla první román z pera Stephena Kinga. Na literatuře tohoto typu zůstala podle vlastních slov závislá dodnes. Po univerzitních studiích klinické vědy pracovala jako fyzioložka na kardiologii. Psychologický thriller Ta druhá, jenž dokončila na počátku roku 2015, je její prvotinou. V současnosti žije na Kypru, odkud to má blízko do Řecka, které považuje za jednu z nejkrásnějších zemí na světě, a kde se věnuje především psaní, čtení a běhání maratonů (momentálně trénuje na londýnský). Miluje cestování ataké lidi, kteří nevzdávají své sny.

Irini je dívka, která se na první pohled jeví jako dívka bez rodiny, pouze s partnerem, na kterém je tak trochu závislá. Ale ono je to všechno úplně jinak... A když ji zavolá její sestra Elle, že musí domů kvůli smrti jejich matky, neví, jestli jet. Nakonec se rozhodne tam zajet, však jde jen o tři dny, zajde na pohřeb a pojede domů... Člověk míní, časy mění... Už po příletu k sestře to začíná vypadat fakt divně... A začíná se dít spousta zvláštních událostí...

Od této knihy jsem měla opravdu velká očekávání. Určitě nemůžu říct, že jsem zklamaná, ale taky nemůžu tvrdit, že jsem skákala sto metrů vysoko, jak je to výborný psychothriller. Možná je chyba, že jsem za sebou četla dvě knihy úplně stejného žánru. A proto srovnávám pocity, jaké ve mě nechaly a Ta druhá bylo o trochu slabší.

Nejdříve, co musím zmínit, co mě opravdu vytáčelo, tak bylo chování Irini. Já chápu, že ať už se ji dělo cokoliv, tak měla na to právo, ale na mě působila pořád jako ušlápnutá, nedokázala se postavit a stále jen přemýšlela, co by kdyby, ale činy žádné. Prvních sto stránek pro mě bylo doslova utrpení, pořád jsem ji v duchu napomínala, ať pořádně začne něco dělat, ale ona se stále držela zpátky...

Autorka, Michelle Adams dokázala ovšem napsat knihu, která je abnormálně čtivá a pořádně se zabývá vztahy a pocity, do hloubky, až do morku kosti. I přesto, že to bylo zajímavé a nutné k příběhu, mě to místy rušilo, protože jsem chtěla akci a ne rozebírání pocitů.
Každopádně, celý příběh je opravdu dobře propracovaný a autorka se zabývá rodinnými vztahy tak hluboce, až jsem měla pocit, že tohle musela zažít na vlastní kůži. Působilo to velmi autenticky a dokážu si představit, jak některá rodina žije takto, v tomto "příběhu". Bylo to prostě a jednoduše, uvěřitelné a drsné.

"Z pachu kávy a potu mne pálí oči. Venku se kolem těžkopádně valí auta a autobusy, v pozadí cvrlikají hlasy nakupujících lidí. Tady uvnitř je jedna žena - přehnaně nalíčená a moc toho na sobě nemá. Vypadá, že by měla spíš šlapat venku chodník a hledat dalšího, kdo si ji ohne přes sedadlo v autě. Člověk musí být překvapivě pružný, pokud chce dělat šlapku."

Dalším plusem, který zde napíšu, tak je prostředí, kde se příběh odehrává. Na venkově, v Anglii, kde je pořád zamračené počasí, s lehkým deštěm, představovala jsem si pláně, kde pár nejbližších kilometrů nebylo nic, jen pustina, křoví a vřesy, lehká mlha nad zemí a v tom všem uprostřed starý barák, velký jako zámek, který skrývá tajemství. Uaaa, jen jak to píšu, tak mě mrazí. :-)

Celkově jsem s knihou spokojená, dočkala jsem se téměř všeho, co jsem očekávala. Pro mě byl začátek trochu pomalejší, i když je pravda, že "zaslechnuté telefonaty" - "zvláštní ubytování" - "rozbitý mobil" - byly indicie, které mi, jako čtenáři, napovídaly, že se bude dít opravdu něco napínavého, ale i přes tyto věci byl začátek takový, dá se říct, vláčný. Kdyby jej autorka lehce zkrátila a přešla rovnou k věci, tak bych byla napnutá jako špagát. :-)

Ale určitě Tu druhou doporučuji. Pokud máte rádi psychothrillery, které jsou opravdu velmi dobře napsané a zajímavé, propracované, tak si ji pořiďte. Rozhodně nebudete litovat. A překvapení vás čeká. Protože některé věci byly opravdu "masakrální" odhalení. Celkově jsem po dočtení spokojená a pokud je tohle autorčina prvotina, rozhodně jsem zvědavá na druhou knihu. Ta bude ještě lepší. Autorka umí zaujmout, i když čtenář najde výtky, tak si jej omotá kolem prstu a pustí, až když dočte poslední větu.

Děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak mám pro vás odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 10. září 2017

Harry Potter: Rekvizity a Artefakty - Jody Revensonová

Autor: Jody Revensonová
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2017
Počet stran: 208

"Všichni žáci musí být vybaveni jedním cínovým kotlíkem standardní velikosti 2, a pokd chtějí, mohou si přivézt sovu, kočku nebo ropuchu." - Harry Potter, Harry Potter a Kámen mudrců

Během natáčení osmi filmů o Harrym Potterovi museli zaměstnanci filmových studií zhotovit řadu nezvyklých rekvizit. Museli například vystrojit ony úžasné hostiny v Bradavicích, zhotovit dokonalá létající košťata, kouzelné mapy a další pomůcky. Nemluvě o spoustě potřeb nutných ke každodennímu životu v kouzelnickém světě, jako jsou třeba noviny s pohyblivými obrázky, zlomyslné učebnice či huláky. Čtvrtá ze série knih o světě filmů o Harrym Potterovi seznamuje čtenáře s prací lidí, kteří vytvořili úžasné nálepky lahviček s lektvary, různé modely košťat, vybavení obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle, rozmanité kouzelnické hůlky, potřeby pro famfrpál a spoustu dalších předmětů. Text, jak už je zvykem, doprovází spousta zajímavých skic a návrhů, dosud nezveřejněných fotografií a dalších překvapení z archivů společnosti Warner Bros. Součástí knihy je i plakát s rodokmenem rodiny Blacků, návrh knihy Bajky barda Beedleho a řada dalších překvapení.

Když jsem se do této publikace ponořila, ocitla jsem se v naprosto jiném světě, mimo realitu. Opět jsem chodila chodbami Bradavic, potkávala mluvící obrazy, viděla huláky, krčila se před Snapem, chodila po špičkách kolem Brumbála a těšila se na Hagrida.

Je pravdou, že přečteného Harryho mám celého, ale filmy jsem viděla jen čtyři. Proto, pro mě, je tato kniha o něco více zajímavější, protože při čtení jsem zjistila, že mě opravdu zajímá, jak jsou ty kousky ztvárněné ve filmu. Nejvíc se teď těším na to, až budu mít chvilku času, pustím si film a budu se díky knize orientovat co a jak vznikalo.

                                                             zdroj fotografie

Samozřejmě, na začátku tohoto úžasného čtení se dozvíme, kdo za všemi těmi triky stojí. Jména těch, kteří vše promýšleli do posledního detailu. A musím říct, že i po shlédnutí těch tří dílů je to mistrovská práce. Dnešní filmařské možnosti jsou daleko za hranici mého chápání a vždy jen zírám s otevřenou pusou, jak tohle všechno dokázali. A teď, díky této knize je to pro mě o trochu více pochopitelnější.

"Jen dál, jen dál! Máme omdlévací oplatky, krvácivé kokosky a pro zahájení školy dávivé dortíčky!" - Fred a George Weasleyovi, Harry Potter a Princ dvojí krve

Co dalšího se mi na zpracování knihy líbilo, tak bylo použití úryvků textu a citací z Harryho. Pokaždé, když jsem si danou hlášku přečetla, tak jsem začala vzpomínat, při jaké příležitosti to bylo řečeno, co tomu předcházelo či následovalo. A přiznávám, asi si dám re-reading, protože některé jsem zazdila. :-)

Každá kapitola se věnuje určitému "triku". Jako například v kapitole čtyři se dočteme o košťatech, v kapitole pět o jídle a nápojích, kde se zmiňují i ty honosné hostiny, které se děly v Bradavicích a pro mě byla asi nejlepší kapitola číslo šest, kde se jednalo o všech tiskovinách, novinách, časopisech, knihách... a moje nejoblíbenější hláška Hermiony Grangerové teď získává na síle: "Proboha, copak vy vůbec nečtete?" :-)

                                                                   zdroj fotografie

Pokud patříte mezi fanoušky Harryho Pottera, pokud vás vždycky zajímaly podrobnosti a detaily, jak filmaři zvládli všechno natočit tak, aby to sedělo a hlavně to diváky ohromilo, jestli jste zvědaví, jakou práci si s tím dali a co všechno museli obětovat tomu, aby to vypadalo famózně, tak právě tahle kniha je ta pravá.

Musím konstatovat, že jsem okouzlena, jakým způsobem je kniha graficky upravena, plakát rodokmenů Blacků je tak schovaný, že jsem měla strach jej vytáhnout a všechny fotografie a skicy jsou tak věrohodné, že prostě pořád věřím, že Bradavice existují, všichni co mají s knihou něco společného, tam byli na víkend, pár věcí vyfotili a opět mlčí a nechtějí udat přesné místo, kde ty Bradavice jsou!! :-) Já se tam ale jednou dostanu! :)

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete pořídit, tak odkaz máte přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 9. září 2017

Divoká píseň - Victoria Schwab

Autor: Victoria Schwab
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 335

"Zrůdy a zrůdičky velký i malý,
vás by si dětičky, k večeři daly."

Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí... protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on. August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň. Jejich město je rozdělené. Jejich město se rozpadá. A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní... Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?

Victoria Elizabeth Schwab se narodila v roce 1987 matce Angličance a otci z Beverly Hills. Žije v Nashville, ráda cestuje, pije dobrý čaj a je autorkou literatury pro děti a mládež s prvky sci-fi a fantasy. Publikovat začala v roce 2011.

Tuto knihu jsem zaregistrovala ihned, jakmile byla na trhu. Ale neměla jsem žádné silné nutkání utíkat do knihkupectví a koupit si ji, ona ta anotace na mě působila všelijak. Mám ráda retellingy příběhů, ale ne každý mi sedne. Takže jsem opravdu váhala... A když jsem tedy sebrala odvaha a pustila se do čtení, oddychla jsem si. Bylo to dobré.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Kate a Augusta. Musím přiznat, že více mi sedla Kate. Mám ráda takové ty hrdiny, kteří dokáží být ironičtí, protivní, tvrdí a arogantní - samozřejmě ale v rámci mezí, když je toho moc, spíše to leze na nervy, ale Kate byla výjimka. K ní všechny tyhle vlastnosti seděly a těch jejich výstupů bylo tak akorát, proto jsem si oblíbila. Jak by řekla moje máma, správná ranařka. Žádná přizdisr*čka. :-)
August naproti tomu byl tichý, přemýšlivý, sám se sebou nespokojený. Držel se od všech dál, všechno zlé, co bylo nutné provést, prováděl dá se říct s odporem, i když to bylo "pro dobro" věci. Nevím, přišel mi přesný opak Kate a já mám raději ty bad boys. :-)

"Lidé jsou tu od toho, abys je využila. Pokud je nevyužiješ ty, využijí oni tebe."

Co se mi na příběhu líbilo, tak bylo maximální využití děje, myslím tím, že jsem nenašla v průběhu čtení žádná hluchá místa, skoro s každou stránkou přicházela nějaká akce nebo situace, jenž děj dále rozvíjela a udržovala mě v napětí. Například Sloan - to bylo něco tak odporného, přitom ochočeného a stejně, pokaždé, když se objevil, tak jsem čekala, že provede něco, co se stát "nemá".

Autorka dokázala napsat knihu, která je plná akce, tajemství, intrik, ale také plná lží a nějakých těch mrtvol. Nebyl to žádný nudný milostný románek, ale napínavé čtení, které se mi líbilo.
A co je velké plus, opravdu oceňuji způsob, jakým tento díl ukončila. Díky tomu se těším na druhý, který by měl ještě letos vyjít. A tentokrát nebudu váhat a pořídím si jej.

Divokou píseň doporučuji všem, kteří mají rádi napínavý a něčím zvláštní příběh (jako tady rozdělení jednoho města Švem), těm čtenářům, kterým se líbí různé druhy příšer a jejich využití v ději a taky těm, kteří hledají pobavení nad dobrým fantasy příběhem.

Děkuji internetovému obchodu Martinus.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 8. září 2017

Poslední děti na Zemi - Max Brallier

Autor: Max Brallier
Ilustrace: Douglas Holgate
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 231

"Zíral jsem na vysílačku na zemi pod stromem. Potřeboval jsem mluvit s Quintem, ale musím zahanbeně přiznat, že jsem se bál slézt dolů. Byl jsem vyděšený. Celé to na mě dolehlo. Nedokázal jsem nic dělat."

Od chvíle, kdy na město udeřila apokalypsa v podobě nestvůrných oblud a zombií, bydlí obyčejný třináctiletý chlapec Jak Sullivan ve stromovém domě, který vyzbrojil praky a vodním příkopem a zásobuje ho videohrami, čipsy a limonádou z opuštěných obchodů. Jack se ale nemůže sám postavit davům nemrtvých, létajícím oksindlencům, rostlinným šmejdiánám a už vůbec ne děsivě chytré obludě známé pod jménem Blarg. A tak si vytvoří tým, do nějžž patří vědecky založený nejlepší kamarád Quint, napravený školní tyran Dirk, věrný ochočený netvor Tulák a June, do níž je Jack zamilovaný. S jejich pomocí chce skolit Blarga, získat nejdůležitější odznak apokalyptického úspěchu a jednou provždy hodit obyčejnost za hlavu. Podaří se mu to?

Max Brallier je autor více než dvaceti knih a her. Píše knihy pro děti i pro dospělé. Je tvůrce a scenárista webového seriálu Galactic Hot Dogs, který v květnu 2015 vyšel v knižní podobě. Pod pseudonymem Jack Chabert píše sérii Eerie Elementary pro Scholastic Books, navrhuje hry pro virtuální svět Poptronica a řadu online stránek. Za starých časů pracoval v marketingovém oddělení u St. Martin´s Press. Bydlí v New York City s manželkou Alyse, která je pro něj až moc dobrá.

Douglas Holgate je kreslíř komiksů a ilustrátor na volné noze působící více než deset let z Melbourne. Ilustroval knihy pro nakladatelství HarperCollins, Penguin Random House, Hachette a Simon & Schuster. Kreslil také komiksy pro Image, Dynamite a Abrams. Momentálně pracuje na sérii Maralinga, která získala finanční grant od Australské společnosti spisovatelů a od Viktoriánské rady pro výtvarné umění, a na grafickém románu pro všechny věkové kategorie Clem Hetherington and the Ironwood Race, oboje ve spolupráci se spisovatelkou Jen Breachovou.

Jack Sullivan, jak už se píše v anotaci, je obyčejný třináctiletý kluk, který má tu smůlu a žije po pěstounských rodinách. Jednoho dne, když končí škola, si ho a jeho nejlepšího kamaráda Quinta vybere Dirk, aby se trochu pobavil a začne je šikanovat. V tu chvíli se ovšem ozvou výkřiky, skřeky, prostě kravál z prostranství před školou a když ti tři vyhlédnou ven, vidí všude samé zombíky. Rozhodnou se utíkat domů a zjistit, co se děje... Rozdělí se... A to neměli dělat...

Čekala jsem cokoliv. Jak slibují úryvky recenzí jiných čtenářů přímo na obálce knihy, čeká mě napínavý, zábavný, úsměvný a vzrušující příběh. No a byla to pravda. Vůbec bych nevěřila, že se takhle pitomě budu u dětské knihy usmívat.
Je určena čtenářům od osmi let a díky svému zpracování musí bavit snad každého, kdo ji otevře. Připravila jsem pro vás i jednu koláž z fotek, tak pochopíte, o čem teď budu chvilku psát.

Chci trochu přiblížit to zpracování knihy, které mě naposledy dostalo u Illuminae a teď tady. :-) Věřím, že to nebude pro některé žádná novinka, ale pro mě ano a doslova jsem se do tohoto stylu zamilovala. Jde o to, že části příběhu jsou psány normálně, v klasickém textu a hned na to je střídá komiks. Prostě obrázky, které navazují na text předtím a vzápětí ty obrázky opět střídá text. Pro mě tohle byla novinka, nic podobného jsem nečetla a i když se dostávám k různým knihám, i dětským, tak ne, neviděla jsem to! Až tady u Posledních dětí na Zemi.
A navíc, ty komiksové části jsou báječně nakreslené. Vtipné, pochopitelné. Když třeba Jack vysvětluje své svítící boty, tak je obrázek jen jeho nohou, všude kolem tma a jen v pár centimetrech u jeho nohou je světlo. :-) Nebo ti zombíci... ty ilustrace jsou opravdu výborné.

Slíbila jsem nějakou tu koláž pro vás, abyste si to dokázali představit, tak zde ji máte. :-)


Tak co, překvapilo vás to? :-) Mě rozhodně. Nicméně, jdeme dál. Samotný příběh je rozhodně napínavý, četba je určena dětem od osmi let a i když mi přijde, že by z toho mohli mít noční můry, tak ten pocit přebíjí fakt, že přes všechny ty zombíky a příšery se tam také projevuje kopec srandy, hromada přátelství a důvěry, které vyvažují ty horší věci. Takže v jednu chvíli se čtenář bojí, co kde na něj vyskočí nebo jak která situace dopadne a hned poté se raduje, že k tomu pomohl ten a ten, nebo k tomu přispělo to a to. Teď jsem se ani nejlíp nevyjádřila, ale věřím, že jste mě pochopili, co jsem tím chtěla říci. :-)

"Ale já mu říkám, že to nevysvětluje můj pocit v břiše. On odpovídá, že si pletu pocity v břiše s plynatostí, a já mu dávám ránu do paže."

Každopádně je ještě jedna důležitá informace a to ta, že bude vycházet i druhý díl, na který si já brousím drápky a sama ze sebe jsem zvědavá, jak tahle zombie apokalypsa bude pokračovat. Protože se na konci knihy rozloučíme s hrdiny ve chvíli, kdy mají vyhráno pouze z poloviny a ještě mnoho bojů za přežití je čeká.

Rozhodně doporučuji, je to opravdu povedená kniha, skvělý příběh, zajímavý a napínavý. Určitě se bude vašim dětem (a třeba i vám) líbit. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 7. září 2017

(M)Učednice - Ali Land

Autor: Ali Land
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 333

"Navlíkni si kalhoty.
A přes hlavu tričko.
Žádné odmlouvání.
Tvoje oblíbená hra na převlíkanou.
Kluci v klučičím... a holky taky."

Její matka už ve svém domě spáchala několik vražd a nejenom to - v záchvatech pomatení mučí svoji dceru, aby se hrůz účastnila. Matka předtím taková nebyla a měla svoje děti ráda, a Annie matku přese všechno ještě pořád miluje, ale jediný způsob, jak může strašlivým událostem udělat konec, je udat ji na policii. Annie pak dostává v životě druhou šanci. Má novou identitu, jmenuje se teď Milly, a žije v nové, zámožné pěstounské rodině, díky které dokonce začne chodit do prestižní soukromé školy. Jenomže pokračující vyšetřování jí dalšími a dalšími výslechy připomíná tragickou minulost. Milly má být hlavním svědkem obžaloby v soudním procesu s její matkou, který se neúprosně blíží. Otřesená Milly se trápí pochybami - převažují u ní zděděné předpoklady, nebo ji víc ovlivňuje to, co dobrého i hrozného dosud zažila? Dokonce i v novém domově Milly potkávají nesnesitelné chvíle, když ji šikanují její vrstevnice. Napětí se už nedá unést, svědomí v ní bojuje se smrtelným vábením a ona se musí definitivně rozhodnout. Dokáže zapřít matčinu krev a uniknout běsům? Vzepře se našeptávání démonů a zaplatí za to, anebo se stane učednicí své matky?

Ali Land po absolvování univerzity s diplomem v oboru mentální zdraví strávila 10 let jako zdravotní sestra pro děti a dospívající s duševními problémy v nemocnicích a školách ve Velké Británii a Austrálii. Teď je z ní spisovatelka na plný úvazek a žije v Londýně. Její kniha (M)Učednice (Good me, Bad me) byla přeložena do více než dvaceti jazyků.

O této knize se moc nemluví, myslím to tak, že vychází už za pár dní, ale přesto žádný zběsilý marketing, reklamní poutače ani nic jiného. Přitom, na mě působí jako něco, co by si to zasloužilo! Přesně takto si totiž představuji napsaný psychothriller.

Milly je šestnáctiletá holka, která je hlavním svědkem obžaloby proti její matce. Tudíž nová identita, nová pěstounská péče a nový život. Jenže, i když zažila plno hrůz, vypadá to, že od začátku se v novém životě nechytí a bude se historie opakovat, což ona nechce. Navíc v sobě sváří dva pocity, jeden je rád, že její matka je tam kde je, a ten druhý stále hledá mámu, slyší ji všude, hlavně v noci... A její největší strach? Nebýt jako matka...

Když jsem recenzní výtisk obdržela, mile mě překvapila forma, jak je kniha napsána. Docela velký font písma, velmi krátké kapitoly. Tohle jsou velké plusy a když se to spojí s dobrým příběhem, kterým (M)Učednice beze sporu je, tak si můžete být jistí, že děj bude rychlý, mít spád, napínavý a nedá vám vydechnout, dokud nedočtete. A přesně takto to bylo. Když jsem viděla u kamarádky, že přečetla tuto knihu za dva večery, nechápala jsem. Tohle jde? A víte co, jde! Díky autorčinu způsobu, jak mě dokázala upoutat, jsem osobně knihu přečetla za den a půl. V jakékoliv volné chvilce jsem četla, ať už to bylo u vaření, ve vaně nebo na procházce s kočárem. Jinak by mi příběh nedal spát.

"Radí, aby se pevně držela, šeptá jí do ucha, že její život visí na vlásku. Pořádně se k provazu přitiskne, obemkne ho zesláblýma nohama. Jedna noha se jí smekne, ale okamžitě ji přitáhne."

Přiznávám se, že tato kniha mě opravdu dostala do kolen. Pořád jsem si domýšlela nějaké věci, autorka mě nechávala s naprostou lehkostí si myslet, že chápu celou podstatu věci. Ale houby s octem! 330 stránek jsem evidentně nechápala nic a ten konec... Ten mě naprosto dorazil! Bylo to skvělé "rozuzlení" i když nevím, jestli zrovna tohle slovo je to pravé k tomu, co nastalo.

Jestli máte rádi psychothrillery, tak jednoznačně vám (M)Učednici doporučuji. Už dlouho si nikdo s mým "mozkem" takto nepohrál a věřím, že i vám dá kniha zabrat. Není to ovšem nic, z čeho by vám mělo být špatně. Autorka totiž dokázala opravdu hrát jen na pocity a myšlenky, bez krve nebo aspoň tedy s minimem, ale hlavně všechny možné vztahy, ať už rodinné, pěstounské, školní přátelství, i kamarádství dokázala dostat do jiné roviny, přesně do té psychologické, kdy jen jako čtenář přemýšlíte, jestli to tak je nebo vás někdo klame. (Co se ji honí hlavou? )

I když mi na začátku chvilku trvalo, než jsem si zvykla na způsob, jakým je to psáno, protože to hlavní hrdinka jakoby vypráví své matce a místy mi to přišlo fakt na hlavu, tak přesto jsem si to maximálně užila a věřím, že každý, který má tento žánr rád si přijde na své.

Děkuji nakladatelství LEDA za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan