čtvrtek 28. července 2016

Profesor sněhem zavátý - Dan Rhodes

Autor: Dan Rhodes
Rok vydání: 2016
Počet stran: 262
Nakladatelství: LEDA
Překlad: Jana Jašová

"Ahoj, miláčku. Ano, jsme tu pořád zapadaní sněhem. Ne, do Řitky jsem se ještě nedostal, ale slíbil jsem té ženské, že se o to pokusím v pondělí."

Když se velikán evoluční teorie profesor Richard Dawkins - televizní celebrita bojovného humanismu! - vydá do Horní Řitky, aby promluvil k členkám tamního ženského spolku, nemá ponětí, jaká dobrodružství ho v srdci venkovské Anglie čekají. Přes veškerou snahu ho před kalamitou nedokáže uchránit ani jeho věrný, byť poněkud chmurný poskok Hooyer, spolu s profesorem skálopevně přesvědčený o nadřazenosti humanitního altruismu nad obyčejnou křesťanskou laskavostí, jež je přece založena na pověrách. Sněhová vánice zavane horské cesty a oba věrozvěsti uváznou na faře městečka, kde projevují vděčnost poněkud nejistě. Porazí intelektuální altruismus vlídnou laskavost reverenda a jeho ženy? Dorazí vůbec poutníci do Horní Řitky? A co když profesorův "skřet s brunátným ciferníkem" opravdu existuje? Nejdrsnější britský humorista střední generace Dan Rhodes před námi rozvíjí tragikomickou frašku s přesně cílenými satirickými šlehy a nespočtem absurdních gagů.

Autor, Dan Rhodes, si mě získal knihou To je život! (recenze zde), kdy jsem věděla, že tohle setkání bude mít pokračování. A má! V podobě profesora Richarda Dawkinse a jeho "Hujera".
Příběh, jenž je založen na možných i nemožných situacích, které se ovšem  stát můžou. I když nikdy je asi nikdo nebude hrotit tak, jak to dělaly tyto dvě hlavní postavy. Ovšem bez jejich "nápaditosti" by ta kniha nebyla tak skvělá, jako je.

Číst začínám ve čtvrtek, 28.listopadu, kdy startuje cesta profesora a jeho poskoka do Horní Řitky. Už na prvních stránkách se setkávám s přístupem profesora k jeho podřízenému a že je tento přístup poněkud zvláštní. A čtení jsem skončila 24.prosince, v úterý, kdy už jsem věděla, co je profesor zač, co má za sebou Hooyer a co se stalo i s ostatními postavami. A hlavně jsem zjistila, že nemůžu dát na první pohled, byť by mě přesvědčoval s dokonalostí sobě vlastní.

"Á, tak ona mi hned odepsala, šikulka. Hned vám to přečtu. Vyrid mu, že podle me je poradny zalud. Ehm, nejsem si jistá, co se tím myslí, i když mám takový pocit, že to bere jako náramnou poklonu."

U čtení se určitě nudit nebudete. Text je prošpikován skvělými vtípky, chvilkovými brutálními záchvaty profesora vůči všem, kteří věří v boha a s tím jsou spojeny úsměvné momenty. Když se například ocitnou zavaleni sněhem v Trhovém Dírci a jsou nuceni využít pohostinnosti reverenda Pottera a jeho ženy, setkají se právě tyto dva myšlenkové názory naproti sobě u stolu s jídlem. A mnohdy to dopadne opravdu zajímavě. (Bůh neexistuje a sedm vykřičníků) :-)
Z profesora mám pocit, že je to člověk, který nemá a nemůže mít rád žádné lidi. A nikdo, jen on, všemu rozumí, všechno zná, všechno ví a všude byl. Při četbě jsem si vzpomněla na mého učitele matematiky na gymnáziu, kdy na jedničku uměl bůh, na dvojku on, na trojku ostatní profesoři matematiky, na čtyřku ti nejlepší ze třídy a za pět dostávali všichni ostatní (tedy i já :-))

Opravdu je to kniha, která má v sobě britský břitký humor, který ne každý dokáže ocenit, ovšem autor se toho zhostil s takovou grácií, že věřím v to, že ten, kdo si tuto knihu přečte, tak si to náležitě užije! Vyzkoušejte, nebudete se nudit, budete se smát a hned budete mít lepší den. :-)

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a vy, kteří se s autorem Rhodesem chcete utkat osobně, tak si knihu kupte přímo tady.

Přeji krásný den,
Daramegan


pondělí 25. července 2016

Stínová královna - C. J. Redwine

Autor: C. J. Redwine
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 360
Rok vydání: 2016
Překlad: Jiřina Stárková

"Princezna z mé pohádky nebydlela v zámku. Přišla o domov i o rodinu a jejího království se zmocnila zlá královna, která víc než co jiného toužila mít u nohou celý svět. Zlá královna zničila princezně život a zlomila jí srdce. Některým jiným princeznám by tolik zármutku a tak velká ztráta vzaly vůli i odvahu."

Po matčině smrti se život korunní princezny Lorelei dramaticky změní. V zájmu posílení odvěkého spojenectví její rodné Havraní říše a sousedního Morcantu se Lorelein otec znovu ožení, a sice se sestrou zesnulé královny, Irinou.
Zpočátku se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku: panovník Havraní říše i jeho dvě děti jsou konečně šťastní. Irina však pomocí temné magie postupně ovládne celý zámek včetně krále, jenž se stává pouhou loutkou, závislou na vůli své manželky. Lorelei, která po své matce zdědila magické schopnosti, poznává v mocichtivé maceše silnou soupeřku. Poté, co Irina krále zabije a zmocní se trůnu, Lorelei a jejímu bratrovi nezbývá než utéct a žít ve vyhnanství. Postupně získává na svou stranu nejen vesničany sužované Irininou krutovládou, ale i mladého krále Kola, vládce Eldru, obývaného Dračím lidem.
Lorelei ví, že proti Irině může bojovat jen jedinými zbraněmi - a to kouzly a černou magií. Musí však být rychlejší, důvtipnější a silnější než Irina a v boji o trůn Havraní říše je ochotná obětovat i to nejcennější - svůj vlastní život.

"Dřevěné trámy se pod ní prohýbaly a vzdouvaly, jak k ní z obou přechodu spěchaly obrovité kaenné sochy. Zrychlila tempo, zatímco v duchu probírala nabízené možnosti. 
Gigantické, těžké sochy z kamene. 
Dřevěný most s kdoví kolika kmeny, s kdoví kolika srdci stromů. 
Řeka, která jí už vyhověla.
 Kol."

Pohádka pro dospělé. Ale ne z důvodu nadměrného obsahu, který je určen starším 18ti let, ale z pasáží, kde krev tryská proudem a kradou a vyřezávají se srdce. I když věřím, že i mladším tahle kniha sedne! Velmi moderní a novodobá Sněhurka. Obrovská zábava, od první stránky do poslední. Zajímavé a přitažlivé pojetí příběhu. Nechybí zde absolutně nic, co by správná fantasy pohádka měla mít. Skláním se před fantazií autorky, která mi přijde bezbřehá a naprosto skvěle podaná ve Stínové královně.

Jednoznačně nejlepší pro mě byl konec. Hodně dlouho jsem nečetla něco tak napínavého. I když dopředu tušíme, jak to dopadne, tak stále nás autorka nechává na pochybách, je-li tomu opravdu tak. A do posledního písmenka jen doufáme. A pak se culíme. Všichni. Hromadně. Přihlouple.
Ale o tom to má být. Kniha, jako je tato, je určena pro všechny čtenáře, kteří mají představivost, nemají předsudky vůči fantasy příběhům a šťastným koncům. I když některé věci mě přeci jen krapet překvapily. Což je samozřejmě další velké plus.

"Tím chceš říct, že my dva si jsme podobní. Až na to, že já se tě ještě nepokusila zabít.
A já ti ještě neřekl, jak jsi rozkošná.
A já bych nikdy nezamkla svého učitele na záchodě.
A já neumím čarovat. Ale jinak je to pravda. Jsme si podobní."

Jsem příjemně překvapena, jak se příběh vyvíjel a znovu musím vyzdvihnout autorčinu představivost. Spojit bílou magii, černou magii, lidi měnící se v draky s telepatií se zvířaty je něco skvostného a mě by to ani ve snu nenapadlo. No jo, asi tu představivost nemám takovou bujnou. Někomu to může připadat dětinské, ale to jen těm, kteří tuto knihu nemají přečtenou. Protože nám, co jsme ji četli, přijde vše naprosto normální a já osobně teď věřím, že někde v nějakých neprobádaných místech na naší zemi existuje městečko, kde potkám Drakoňany. :-)
A třeba mi darují šupinu. :-)

Doporučuji tuto knihu pro všechny, které už unavují detektivky, thrillery nebo životopisy a chtějí, třeba zrovna teď v létě, utéct do světa fantazie, jenž na ně dýchne nezapomenutelnou atmosférou. A hrdiny si taky zamilujete, třeba Kol je pro mě pan Grey. :-) V barvách! :-)

Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku a všem těm, co touží poznat Stínovou královnu, tak kupte si ji přímo tady.

Mějte se krásně!
Daramegan

čtvrtek 21. července 2016

Smrt v Labyrintu - Patricia Highsmith

Autor: Patricia Highsmith
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 311
Překlad: Jarmila Svobodová

"Objednala jsem ti teď ráno dvě vajíčka naměkko,", ohlašovala mu Colette s úsměvem. "Řekla jsem si, že ti přijdou k chuti. Jdi si vyčistit zuby a hoď sebou."

V laciném athénském hotelu na sebe narazí dva muži - Rydal Keener, mladý hochštapler hledající dobrodružství při toulkách po světě a Chester Mac Farland, podvodník s několika totožnostmi, na útěku před americkou policií. Je to příznačná chvíle: Chester zrovna táhne po hotelové chodbě mrtvé tělo a Rydal mu impulzivně nabídne pomoc, snad proto, že Chester mu čímsi připomíná otce. Když se k nim pak přidá Chesterova mladá žena Colette, životy všech tří se osudově propletou o řetězce dramatických událostí, jež nezadržitelně míří k šokujícímu vyvrcholení v troskách Knósského labyrintu.

Perfektně vykreslená hra na kočku a na myš. To bylo úplně první, co mě po přečtení napadlo. A jak jsem byla potěšena, že podobnou větu vyslovil někdo z Daily Mail. Jsem si pak řekla, že možná ty knihy opravdu chápu správně. :-) No, na druhou stranu, kde je řečeno, že to ten dotyčný pochopil dobře? Ovšem, je na obálce! Tak v tom něco bude, třeba tam budu jednou taky. :-) Ale už dost snění, napíšu vám o této moc dobré knize pár pozitivních řádků.

Nejednou jsem si přála, abych mohla v knize. Umět cestovat mezi realitou a knižním příběhem. Protože hrdinové navštívili většinu mých oblíbených míst, Krétu, Athény, ale ponejvíc Paříž. Když se Chester zastavil na Champs-Ellyses aby si dal hrnek kávy, tak jsem doslova slintala blahem a přála si tam být s ním, i když to byl zákeřák jaký byl. :-)

S tímto příběhem projedete kus Evropy a přitom se dozvídáte důležité kousky charakterů všech postav. Když dojde k vraždě v labyrintu Knossos, tak v tu chvíli se začínají všichni náležitě vybarvovat. Je až s podivem, jak autorka skvěle dokázala popsat nejen bezradnost, ale i nutnost přežít a hlavně zachovat si chladnou hlavu.

"Naštěstí byly ještě volné kabiny první třídy. Na téhle lodi by se Rydal nechtěl plavit ve druhé třídě, ani nemluvě o třetí, skryté kdesi hluboko v útrobách lodi. Otevřená záď hlavní paluby už byla přecpána davem cestujících,k odhodlaných strávit čtyřiadvacet hodin plavby bez úkrytu před nepřízní počasí, kteří tu pojídali pomeranče, banány a obložené chleby a odpadky házeli do moře nebo na zem."

Kniha se četla snadno a děj je vyprávěn v přítomném čase, žádné sáhodlouhé skoky do minulosti, díky tomu se vše odvíjelo rychle a brzo dostalo opravdu spád hodný akčního filmu. Pořád na mě vyskakovaly nějaké lsti, nad kterými jsem jen zvedala obočí a divila se, jak tohle vůbec může někoho napadnout. Taky zde byly i chvíle, kdy se hrdinové dostaly ze situací, které mi připadaly jako neřešitelné. v příběhu se osvědčilo jedno - opravdu je dobré mít na každém rohu nějakého známého, který pomůže a neprokecne ani slovo. A hlavně, nepřítele si držet blízko těla.

Jsem tou knihou naprosto unesená, autorka mi podala strhující příběh, který měl hlavu a patu, byl napínavý, zajímavý a také zábavný. Nebyla chvíle, kdy bych se nudila. Nebyla tam stránka, kterou bych měla chuť přeskočit. Bylo tam vše, co má správná akční kniha mít a proto ji doporučuji všem. Je tam romantika, láska, přátelství a také se tam místy objevuje nenávist, strach a bolest.

Pokud hledáte na léto knihu, která vás strhne svým dějem, tak sáhněte po této. Neuděláte chybu. :-) Objednat si ji můžete přímo tady a já ještě poděkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku.

Mějte se krásně a jestli po této knize se kouknete, tak dejte vědět, jak se vám líbila! :-)

Daramegan



úterý 19. července 2016

Nahá s Davidovou hvězdou - Petr Eidler

Autor: Petr Eidler
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 301

"Večer mi zavolal Hackenschmied a vyčetl, kam jsem dal oči, když jsem tuhle hubenou přičmoudlou a drzou holku mohl nazvat bohyní."

Když je v pražské Šárce nalezena druhá nahá mrtvá žena, stojí kriminalisté před otázkou, zda existuje nějaká spojitost s předchozí neobjasněnou vraždou mladé dívky. Oproti prvnímu nálezu v krčském lesoparku, kde se na místě činu nenašly žádné stopy, tentokrát pachatel jeden předmět zanechal - na větvi poblíž místa činu byl totiž nalezen zlatý řetízek s Davidovou hvězdou. Vyšetřovatele zavádí tato stopa do židovské komunity.

Česká původní detektivka, zelená malá knížka. Je to celá edice a je zaručeno, že ať už sáhnete po jakékoliv této zelené obálce, tak si nikdy nebudete jistí, co vlastně budete číst. Oni ti čeští autoři opravdu umí překvapit.
Mám jich pár za sebou a některé byly skvělé, jiné zase byly průměrné.
U této se tak nějak neumím rozhodnout, kam ji zařadit. Protože téma Židů pro mě bylo skvěle zpracováno, líbila se mi samotná zápletka, ale na druhou stranu, bylo tam něco, co pro mě bylo rušivé, ač to neumím přesně nazvat. Možná je to tím, že po dočtení nevím jméno hlavní postavy, muže, jenž nás provádí celým příběhem, jediným soukromým detektivem ve své vlastní agentuře Men in Servise. Neuměla jsem se do té knihy začíst tak, abych hltala jednu stránku za druhou a pořád jsem měla pocit, jako bych se dívala na film, kde mi bude jedno zda usnu či ne.

Hlavní postavy příběhu jsou normální lidé z masa a kostí, například mord parta kolem Hackenschmieda mi připomínala seriál Kriminálka Anděl. :-) A ten mi teda jako obyčejný přijde. :-)

"Tonka byla šikse, akorát že kvůli Maxovi přestoupila z toho svýho křesťanství na naši víru. Takže už vlastně byla našinec. Tenkrát to nebylo jako dnes, kdy na židovský obci jsou konvertiti bezmála jediní, kdo dbají na všechny naše mešuge předpisy a drží šábes se vším všudy."

Když se podívám zpětně na samotný děj, tak to pro mě bylo místy složitější. Jelikož se vše točí kolem židovské problematiky a dialogy probíhají mezi Židem a katolíkem (například), tak tam bylo hodně slovíček, které mi absolutně nic neříkaly. Možná to někomu přidá na autenticitě, ale pro mě to bylo trochu zdlouhavé, přestat číst, najít si vzadu v knížce slovíčko, které zrovna nevím a dát si ho do kontextu, abych pochopila. Trochu mě to zdržovalo a možná je to ten důvod, proč neskáču metr vysoko z této knihy.
A ohledně samotné zápletky, chvílemi jsem tušila, chvílemi jsem byla asi úplně mimo kdo je vrah, ale zase mi přišlo do toho zataženo až příliš mnoho lidí v krátkém časovém úseku, takže jsem opět místy měla problém se zorientovat kdo je kdo a kdo co má za lubem.

Za to, že se autor pustil do knihy, detektivky s židovským tématem, tak získává u mě palec nahoru, protože tohle bylo zpracováno skvěle. Možná bych příště dvě, tři postavy umazala, ať jich tam není tolik a možná kniha dostane takový ten drive, kdy čtenář bude číst a nepřestane, dokud ji nedočte.

Celkově se mi kniha líbila, ale jsou tam maličkosti, které mi narušily ten požitek z četby, tudíž za mě tři hvězdy.

Děkuji nakladatelství MOBA za poslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo tady máte možnost. :-)

Mějte krásný den!
Daramegan



neděle 17. července 2016

Priscilla - Dost svévolně se košatící osud - Ota Ulč

Autor: Ota Ulč
Rok vydání: 2016
Počet stran: 304
Nakladatelství: Šulc-Švarc

"Velvyslancem ČR se tam stal mně poněkud osobně známý český exulant a spisovatel Jan Drábek, vůči němuž se ale pražské ministerstvo zahraničních věcí hanebně zachovalo a on se s původní vlastí definitivně rozešel, takový je můj dojem."

Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jako Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnášenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.

Mám pocit, že v anotaci je více informací o Priscille než v knize samotné. Ale věřte, že v tuto chvíli je název Priscilla zavádějící. Možná by se spíše hodilo Ota Ulč - jak to bylo. Protože autor píše o z devadesáti procent jen o sobě, jak se on dostal tam, kam se dostal, co všechno zažil, koho potkal a jen tam mimochodem se sem tam zmíní o své Priscille. Těšila jsem se na životopis ženy, která má čínsko-švýcarský původ, její cestu životem, její práci pro UNICEF, její rodinné vztahy a to, jak vše zvládala a nezvládala a místo toho jsem zjistila, kolik měl pan Ota Ulč žen, kdy a kde k nim přišel a koho všechno potkal a nepotkal...

"Když jsme plánovali cestu oceánií, nechtěli jsme si nechat ujít poslední zbývající dvojvládí. Pokud jste kdy slyšeli cokoliv absurdního o tamějším režimu, nejspíš to byla pravda. Dvojí byly peníze, rovněž se měřilo a vážilo pod obojí. Systém soudní jurisdikce nebyl dvojí, ale vícerý."

Schválně jsem vybrala úryvek, který jsem teď napsala výše a to hlavně z toho důvodu, abyste se přesvědčili, jak složitě je kniha napsána. Já sama ji četla po kapitolách a prokládala ji jinou knihou, protože se nedalo začíst do děje. Složitě popisovány politické režimy, mnohdy až chaoticky napsané věty a "příběhy", které mi prostě nedávaly smysl.
Za můj život jsem přečetla hromadu životopisů, ať už to bylo formou dat a dějin nebo příběhů, ale vždy tyto knihy dostály svému názvu - když byl životopis o Churchillovi, tak to o něm také bylo. Od začátku do konce. Mám ráda ten pocit, když si přečtu něco takového, že dotyčný o kom to je, je pro pár minut po přečtení knihy pro mne kamarádem. Známým, se kterým jsem prošla celý "světa kraj". Tady se to bohužel minulo.

Když pominu tedy děj knihy, tak další, co mne zaráží je styl psaní autora. Je pravda, že je to mé první setkání a myslím, že i poslední. Protože autor nejen že píše dlouhé souvětí a ztrácela jsem se v tom, také rád přeskakuje z New Yorku do Plzně, najednou jsme ale v Číně a já vlastně nevím, kam v té chvíli patřím. Nejhorší pro mne bylo, když jsem přečetla stránku a otočila, tak jsem si uvědomila, že vůbec nemám tušení o čem jsem četla.

Knihu jsem nakonec přelouskala celou, ale nebavila mě. Pořád jsem totiž naivně čekala, že se to začne odvíjet jiným směrem, což se bohužel nestalo. Nedokážu ocenit ani fotky, které jsou krásné a kdyby byly zasazeny do příběhu o Priscille, tak věřím, že by se mi to líbilo. Ale takto neměly smysl. Já například jen z fotek poznala aspoň trochu Priscillu, i když na každé druhé je opět samotný autor a jeho zkušenosti ..

Za knihu každopádně děkuji nakladatelství Šulc-Švarc!

Mějte krásný den!
Daramegan





pátek 15. července 2016

Harry Potter a relikvie smrti - J. K. Rowling

Autor: J. K. Rowling
Rok vydání: 2008
Počet stran: 627
Nakladatelství: Albatros

"Vykročili k ženě, která se rázem otočila a kulhavě zamířila zpět stejnou cestou, kterou přišla. Provedla je kolem několika domků a potom zabočila k zahradní brance jednoho z nich."

Potterovská fantasy sága se uzavírá, sedmým dílem nelítostný zápas dobra se zlem vrcholí. Trojice věrných kamarádů - Harry, Hermiona a Ron - tentokrát do posledního ročníku bradavické školy nenastoupí. Plní úkol, který po zásahu smrtící kletbou nemohl splnit moudrý Albus Brumbál. Vypátrání a zničení viteálů, do nichž Pán zla rozdrobil svou duši, je jedinou zárukou vítězství nad ním. Na trojlístek hrdinů číhají nebezpečné nástrahy na každém kroku, ale ani v nucených úkrytech neztrácejí podporu oddaných přátel a tajné spojení s nimi. Závěrečná bitva s Voldemortem a jeho přívrženci se odehraje v Bradavicích. Sedmička prý přináší řešení problémů - a tak si věrni fanouškové vychutnají kromě dobrodružství i "odtajnění" dosud nevyjasněných záhad a dostanou odpověď na četné nezodpovězené otázky.

A že těch odpovědí bylo... Protože cca od strany čtyřista jsem četla s otevřenou pusou... A potom v myslánce se vzpomínkami od Snapea jsem myslela, že to asi jako nedám...Jsem se tak nějak mlátila do hlavy, že jsem byla úplně mimo :-) Ale na druhou stranu jsem ráda za to své mimo, protože aspoň jsem měla překvapení tak, jak to autorka určitě zamýšlela.

Všude kolem mne byla spousta lidí, kteří měli celou Harryho ságu přečtenou, milovali ji a rádi se k ní vracejí. Při tom počtu knih, které dnes a denně vycházejí vám neslíbím, že se k těmto knihám vrátím, ale můžu se pyšně řadit mezi milovníky Harryho a Bradavic. Všechny díly, hlavně tedy ten závěrečný, jsou velmi napínavé a těžko se můžete od nich odtrhnout.
Nejednou se mi u sedmičky stalo, že jsem si řekla, dočtu kapitolu a jdu spát (nebo vařit, prát, žehlit, cokoliv) a kapitola končila takovým stylem, že jsem četla dál a několikrát se to opakovalo... :-) Nešlo prostě přestat. Navíc, jak už se píše v anotaci, měla jsem spoustu otázek, třeba čí patron je laň, kdo má Bezovou hůlku, co malý Teddy... Takže jsem četla a četla a je konec... :-)

"Ze vzdálené hranice školních pozemků zaslechli jakýsi zuřivý ryk - znělo to, jako by stovky lidí přelézaly neviděné zdi, hnaly se k hradu a zplna hrdla přitom vyrážely válečný pokřik."

Je ovšem pravda, že jak jsem měla rozporuplné pocity z prvních dílů, kdy vztek střídal smích, tak teď jsem byla tak nějak nestranná. Jo, byla tam jedna jediná pasáž, kdy zase vykoukly nějaké ty emoce na povrch (slzy) a to jen proto, že mi autorka zabila mou oblíbenou postavu! A to se prostě nedělá!!! :D
Ovšem jinak jsem knihu četla s napětím, jak to dopadne, ale s klidem a rozvahou. Spíš jsem si naposledy vychutnávala ty momenty, kdy se dějí zvláštní věci a obdivovala autorku, že tohle zvládla. A k tomu na jedničku.

Je mi líto, že jsem knihy tak dlouho odkládala, i když na druhou stranu možná nelituji, třeba si můžu myslet, že jako ženská po třicítce jsem si tyto příhody užila více, než kdybych to četla v pubertě. :-)

Každopádně, Harry Potter za to stojí! :-)

Lumos a Accio navždy! :D

Mějte se krásně!
Daramegan





neděle 10. července 2016

Bábovky - Radka Třeštíková

Autor: Radka Třeštíková
Počet stran: 328
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2016

"Ona kývne, a když kontrakce dosahuje vrcholu, začne poslušně dýchat tak, jak ji to naučili v kurzu, rychlé nádechy a výdechy jako pes, a přitom se na mě skoro až se psí oddaností dívá. Její manžel si čte noviny, které si přinesl odněkud zvenku z trafiky..."


Na tuto knihu jsem se moc těšila a věděla jsem proč. :-) 

"Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život."

Román, který se pro mne stal nejlepším románem roku 2016. S rukou na srdci odpřisáhnu, že mne tento rok ještě žádná kniha nedostala do stavu jako Bábovky. Kdy mě příběh pohladil po duši, zabavil mi mozek a rozbil srdce. Smála jsem se, zatínala nehty do dlaní a přála si mít pevné nervy, měla jsem slzy na krajíčku, ale hlavně, žila jsem tím, žila jsem příběhem. Vlastně příběhy.

Děj se skládá z dvanácti (na první pohled zdá se) samostatných příběhů. Každý je pojmenován určitým ženským jménem a hned u druhého mi bylo jasné, že na sebe navazují. Pro mě bylo perfektní počínání i to, že jsem si po každém příběhu dávala dohromady, kdo to vlastně byl, co měl společného s těmi předchozími příběhy, o kom by to ještě mohlo být... Byla to pro mě kniha kterou, i když jsem musela odložit, jsem nosila v hlavě.

"Kývnu, přestože na hamburger nemám chuť, chtěla bych si zajít do nějaké pěkné restaurace, třeba na suši, jen sedět, povídat si o blbostech a smát se, když mi spadne maki do sójovky, nebýt výjimečně něčí společnice, teda kurva, abych byla přesná."

Některé příběhy se mě dotkly přímo osobně. Což bylo svým způsobem velmi okouzlující a já si prostě myslím, že každá žena, cca od dvaceti osmi nahoru se aspoň v jednom příběhu najde. I když třeba minimálně, tak najde :-)

Autorka se vám dokáže dostat pod kůži, ví totiž o čem je život. A tyhle její "vědomosti" vám předá právě přes tuto knihu a její stránky. Protože život je krutý (říká se to i hůř, ale píšu to před dvaadvacátou hodinou :-)), tak příběhy jsou smutné, jsou nepochopitelné, jsou příšerné, ale téměř v každé zlé části dokázala Radka Třeštíková vykouzlit aspoň malinkou kapku lásky, harmonie, humoru či pochopení.

Tuto knihu doporučuji ženám od... cca dvaceti osmi nahoru... No jasně, já to doporučuji všem bez rozdílu věku, ale myslím si, že něco kolem 28 je taková ta správná cílová skupina, která to dokáže perfektně uchopit a mnohdy vydávat za své. Tohle jsou životní osudy lidí, kteří můžou být vašimi sousedy či kamarády. A je to skutečné. A je to skvělé! Opravdu výborné.

Díky Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku a pokud se vám recenze líbí, budete si chtít Bábovky koupit, což doufám, že budete, tak přímo tady. :-)

Mějte se krásně!
Daramegan



čtvrtek 7. července 2016

Bílý Jasmín - Leandra Sold

Autor: Leandra Sold
Rok vydání: 2015
Počet stran: 412
Nakladatelství: TZ-one

Omámená
Tam bezdná údolí, sluje a tesy
tam bezmezné řeky a titanské lesy,
jichž tvar je těžko rozeznat
pro ustavičný rosy spád,
tam hory se řítí bez ustání
v bezbřežné moře, které v lkání
se zmítá v neklidu – věčný šum! –
až ku ohnivým Nebesům.
Edgar Allan Poe

Yasminne je zdánlivě obyčejná dívka, která se přistěhovala do ospalého městečka na pobřeží Severní Karolíny spolu se svým strýcem Pheenexem a dvěma sourozenci. Nedlouho po jejich příchodu se však začnou v okolí ztrácet její spolužačky z místní střední školy.
Sama Yasminne ovšem nemá čas řešit vlastní bezpečí, protože jediné co ji zajímá, jsou nebesky modré oči, jež patří blonďatému bratranci její nejlepší přítelkyně Diane. Přesto se nakonec zaplete do temné hry svého bratra Asmodea, který s ní má už od jejich přistěhování svoje vlastní ďábelské plány.
Podaří se Yasminne nesejít ze správné cesty a splnit poslání, které jí bylo předpovězeno už před dlouhými staletími samotnými serafiny i přesto, že to znamená zradit vlastní krev? Nebo podlehne kouzlu svůdného černovlasého Daniela? A jakou roli hraje v celé věci neznámý šedooký muž, o kterém se ji zdává?

Zrazená
Drahokam držela jsem v prstech –
usnula jsem.
Pročpak se bát – vál vlahý vánek,
byl teplý den.

A ráno – spílám svým ctnostným prstům,
skvost je ten tam.
Vždyť teď, vzpomínka z ametystu
je vše, co mám.
Emily Dickinsonová

Už od puberty mám ráda knihy s andělskou a démonickou tématikou. Když se sváří dobro se zlem, zapleteni jsou do toho smrtelníci, kteří se snadno zamilují, tak je to pro mě vždy zárukou zábavy. Po dlouhé době, opravdu velmi dlouhé době jsem opět narazila na knihu, která splňuje vše výše zmíněno a hlavně má spád, nechybí akce, bavila mě a jsem natěšená na další díl (jen doufám, že bude vydán).

Hlavní hrdinka, jak už napovídá název, se jmenuje Yasminne a ocitá se na zemi, je to totiž ďábel, ale i přesto má "speciální" funkci. Je vlastně něco víc než ďábel. A hlavně, byla mi děsně sympatická. Příjemná holka, se kterou by se nikdo nebál navázat přátelství. Lidé, kterými se obklopovala, nebo lidé, kteří se obklopovali její přítomností, byli vesměs taky fajn. :-) Nebyla tam žádná postava, která by mě vytáčela a to celkem oceňuji :-)

Podivné setkání
Vizte! Sváteční noc
v těch osamělých letech posledních.
I přišlo křídlatých andělů moc
plačících, v dlouhých závojích.
Edgar Allan Poe

Celkově se mi příběh velmi líbil, protože tam nebylo žádné hluché místo. Co stránka, to akce, napínavý děj provázel knihu od začátku do konce. Tajemství vyplouvala na povrch a já nestačila zírat, co vše si na mě autorka připravila, protože... wow... tohle bych od českého autora nečekala. Fakt že ne! :-)
Ale jedno teda musím napsat, ten konec mě dostal. Protože se nakonec nevyřešilo vůbec nic. Tedy zdánlivě se mi to zdá vyřešené, ale ne k mé úplné spokojenosti a stále je tam moc otázek, na které opravdu potřebuji odpovědi. Takže doufám, že autorka se pořádně pochlapí a další díl vyjde brzo. Protože tohle je přesně můj vkus. :-) Fantasy romantika, bez přemýšlení, jen otáčení stránek, ale přitom překvapení v každé kapitole. Naprostá spokojenost. :-)

Doporučuji každému, kdo má rád romanťárnu s anděly a démony a nevadí mu ebooky, protože tato kniha vyšle jen v elektronické verzi. :-)

Mějte se krásně!
Daramegan



středa 6. července 2016

V tajných službách: Protřepat, nelíbat - Ally Carter

Autor: Ally Carter
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 224
Překlad: Michaela Graeberová
Rok vydání: 2016

Cammie Morganová není obyčejná patnáctiletá holka. Umí čtrnáct jazyků, nepřítele dokáže sprovodit ze světa pěti různými způsoby (třeba jen kusem syrové špagety), a škola, do které chodí, je stejně pozoruhodná jako ona. Akademie Gillian Gallagherové se navenek tváří jako výběrový internát pro výjimečné mladé dámy, ve skutečnosti ale vychovává tajné agentky a špionky. Cammiinou další specialitou je schopnost dokonale splynout s okolím. Ne nadarmo má ve škole přezdívku Chameleon. Pokud chce, dokáže být neviditelná. Tím spíše nechápe, jak je možné, že si jí na jedné cvičné misi všiml Josh. Vypadá jako úplně obyčejný kluk, ale bude třeba ho pořádně proklepnout! Jenže pak Cammie narazí na probém, se kterým si neví rady: co se stane, když se do Joshe nečekaně zamiluje? Dá se skloubit život obyčejného kluka se supertajným životem budoucí špionky, o kterém se Josh nesmí nic dozvědět? A hlavně: bude ji mít rád, i když zjistí, kdo Cammie Morganová opravdu je?

"Když mohl Spike bojovat s Buffy po boku, aby zbavili svět démonů...Když se citrón může spojit s limetkou a vznikne z toho naprosto skvělý a osvěžující Sprite, tak přece já můžu spolupracovat s Macey McHenryovou, abych získala pravou lásku!"

Cammie Morganová je mladá holka, která nemá obyčejný život, nechodí do obyčejné školy a nemá obyčejné přátele. Všechno kolem ní je supertajné, špióny se to v jejích okolí jen hemží a ona je připravena být nejlepším špiónem, minimálně se na to co nejlépe připravit v akademii, kterou vede její matka.
Až do doby, dokud se nevydá na svou první misi, kterou pro ni nachystá nový učitel a najednou je všechno jinak. Musí se rozhodnout, ale tohle rozhodnutí může být pro puberťačku zásadní. Jak se k tomu postaví?

Podle mého názoru se k tomu všemu hrdinka postavila se ctí. Jako správná dospívající žena. :-) Cam mi byla velmi sympatická, není to ten typ šestnáctileté holky, která vám leze na nervy, ale tahle holka má mozek a používá jej. Její myšlenkové pochody jsou v pořádku, takže mi, jako čtenáři, který nespadá do věkové kategorie, pro kterou je určena tato kniha, nic nevadilo, co se týče hrdinů a jejich přemýšlení.
A i když se mi líbil i samotný příběh, tak přeci jenom tam bylo něco, co mi kazilo dojem příjemného čtení. Nedokážu napsat co to bylo. Možná mi holky připomínaly trochu Jamese Bonda v sukních, minimálně se mu měly přiblížit a to je možná ono. Rozumím, že jsou k tomu vedeny, aby si poradily i s tlustým týpkem, který má přes dva metry, ale přesto byly pro mě některé pasáže trochu "přehnané".
Ale vím, že to tak mělo být. A mnohým se to může líbit. Mi to jednoduše kazilo dojem knihy, ale jiným čtenářům to nemusí vadit ani co by se za nehet vešlo...

Autorce se ovšem povedla jedna věc, o kterou ji určitě šlo. Tohle byl první díl a chystá se další. Můžu zodpovědně říct, že i když nejsem bůh ví jak odvařená, tak si určitě přečtu další díl. Protože nechala pár nezodpovězených otázek, na které jako čtenářka potřebuji odpověď a dá se říci, že se těším na další knihu. Protože pokud k tomu budu přistupovat tak, jak teď vím, že bych měla, tak si ji užiju ještě o něco více a kdo ví, možná že hodnocení bude vyšší, protože vím, co očekávat a věřím, že autorka má ještě nějaké to eso v rukávu. Po stránce příběhu to bylo totiž moc fajn. :)

Doporučuji tuto knihu mladším ročníkům, pokud sháníte dárek pro mladší sestru či mladší kamarádku, tak určitě tato novinka od Fragmentu je ta pravá. Věkově tak 14+ :-) Ale věřím, že i starší ročník (jako já) si ji rád přečte, je to taková jednohubka u které se člověk odreaguje při tom všem shonu a stresu v realitě. Někdy i něco obyčejného může být fajn. Pokud tedy nevypijete čaj a neusnete záhy s pocitem, že se to nestalo. :-)

Mějte se krásně!
Daramegan











úterý 5. července 2016

Řezník - Jennifer Hillier

Autor: Jennifer Hillier
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 349
Překlad: Lumír Mikulka

"Sam vzala do ruky fotografii Rufuse Wedge a snad už po tisící se na ni zadívala. Byla pořízena bezprostředně poté, co jej před jeho bytem zastřelili. Jeho tělo bylo pokryté dírami po střelách a krví."

Americké město Seattle děsila série vražd, která skončila až v okamžiku, kdy policejní náčelník Edward Shank v roce 1985 konečně dopadl a zastřelil smutně proslulého Řezníka z Beacon Hill. Nyní, přibližně o třicet let později, dává Shank (který mezitím ovdověl a odešel do výslužby) svůj viktoriánský dům vnuku Mattovi, jehož kdysi pomáhal vychovávat. Matt, jenž je mladý a nadějný kuchař a restauratér, naráží během renovace domu, jenž zná z dětství, na bednu, kterou nikdy předtím neviděl. Poté, co odstraní zámek a podívá se dovnitř, ho čeká děsivý objev a on se musí rozhodnout, zda ponechá to, co nyní ví, pohřbeno v minulosti, půjde na policii nebo vezme vše do vlastních rukou. Mattova přítelkyně Sam měla vždy podezření, že i její matku zavraždil Řezník z Beacon Hill - jenže  dva roky poté, co byl údajně zastřelen. A spolu s tím, jak hledá pravdu a snaží se sledovat stopy dávných událostí, směřuje nyní neomylně vstříc Mattovu temnému tajemství.

"Matt proklínal sám sebe za to, jak se přestal ovládat. Zhluboka se nadechl a pokusil se vzpomenout si na relaxační techniky, které se naučil."

Autorce jsem propadla, když jsem dočetla její Wonderland. Věděla jsem, že když dostanu do rukou její další knihu, Řezníka, tak nebudu litovat. A to se stalo skutečností. I když víme od začátku, kdo, co, jak a kdy, tak je to příběh, plný krve, napětí, chvílemi se mi obracel žaludek a nechápala jsem, kde Jennifer Hillier bere tu fantazii... Přemýšlím, jestli taky nebyla v minulosti sériovým vrahem... :-)

Líbí se mi, jak je kniha koncipována. Náčelník, teď už ve výslužbě, se vrací vzpomínkami do svých "aktivních" let, kde pochopíme mnohé souvislosti a v přítomnosti si to krásně propojíme s lidmi kolem něj, jako je Matt, Sam nebo Sanchez.

Když jsem asi ve třetině knihy došla ke zjištění, jak to vlastně je s Řezníkem, tak jsem si v duchu říkala: "A o čem to teď jako bude?", bála jsem se, že se budu lehce nudit, když vím, to nejvíce potřebné. Ale mé obavy byly naprosto zbytečné. Autorka totiž dokázala udělat důležitou právě tu "omáčku" kolem Náčelníka a jeho rodiny, blízkých a přátel.

"Edward pohlédl na text a musel potlačit smích. "To jsem udělal možná jednou nebo dvakrát. Mám svou hrdost, znáte to. ale momentálně bych opravdu něco takového rád dostal. Kyčel mne trápí více než obvykle a začíná to narušovat mo..." Zarazil se."

I když to tak na první pohled nemusí vypadat, v tomto příběhu se vše odehrává v hodně svižném tempu. Nenajdete zde žádné zdlouhavé popisování smýšlení hlavních postav, není tam žádný rušivý element, co se týče myšlení některého z hrdinů. Tím pádem mi byl každý sympatický. No... každý... Řezník asi ne, i když ani on nebyl nejhorší, teda až na to, co dělal. Ale jednoduše to k té postavě patřilo.
I když se tam mihne Lilac, která je trochu jednodušší, tak ani ona nic nepokazí. :-)

Čtení jsem si opravdu užívala, od začátku do konce a můžu zodpovědně tuto knihu doporučit všem, kteří mají rádi thrillery, protože je to opět něco jiného, než na co jsem zvyklá (proto, že známe a víme).
A pro fanoušky Jennifer je to nepovinná nutnost, jelikož jsem si ověřila, že tato autorka opravdu umí člověka zaujmout. A tak to má být.

Neváhám a dávám knize plný počet bodů a pokud se vám líbil Wonderland, tak tento příběh vás nezklame, naopak vás nadchne! :-)

Knihu si můžete zakoupit přímo zde a já děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk! :-)

Mějte se krásně!
Daramegan