neděle 30. září 2018

Naposledy se ohlédni - Janelle Brown

Autor: Janelle Brown
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 454

"Možná právě proto se říká, že láska je slepá: Tak moc chceme, aby ten druhý byl někým, kým není, že nevidíme, jaký je doopravdy."

Patnáctiletá Olive je na svou matku pyšná, miluje ji, jsou si tak blízké.
Jenomže jednou se Billie Flanaganová vydá sama na horskou túru - a už se nevrátí. Její tělo se nenašlo, nechala po sobě jenom rozbitý telefon a botu zapadlou v blátě. Manžel a dcera se s tragédií vyrovnávají každý po svém: Jonathan se uchýlí k whisky a ze smutku se snaží vypsat v něžných vzpomínkách na ztracenou lásku, Olive se změní v uzavřenou samotářku.
Jednoho dne se jí ale máma najednou mihne před očima. Byla to jen halucinace?
Co když Billie smrt jenom předstírala? Příběh nabírá na obrátkách, otec s dcerou se dozvídají o událostech z Billiny minulosti a začínají pochybovat, že svou manželku a matku doopravdy znali. S kým celé ty roky vlastně žili? Kdo byla Billie Flanaganová ve skutečnosti?

Janelle Brown je původním povoláním novinářka. Narodila se v San Franciscu a po studiích přesídlila do Los Angeles, kde žije se svým manželem Gregem, jejich dvěma dětmi a starým labradorem jménem Guster.

Už jsem se párkrát setkala s obálkami knih, které byly laděny do modra-světlemodra, a vždy, když se jednalo o thriller, tak to bylo parádní čtení. Vzpomenu třeba Stíny nad zálivem, Nebezpečná laskavost nebo Modrá. A kniha Naposledy se ohlédni není jiná. Řadím ji, rovněž, mezi skvělou četbu. Protože tohle byla naprostá laskomina, úžasný, napínavý příběh o hledání důkazů toho, že mrtvá žena mrtvá není...

Dá se říct, že jsou zde tři hlavní postavy. Billie. Žena Jonathana, matka Olive. Už na první pohled se vám bude zdát jako volnomyšlenkářská žena, která se snaží ze sebe dostat to nejlepší, i když to není až tak v jejích silách. Jednoho dne se vydá na výšlap do hor (sama) a zůstanou po ní jen některé věci, které najdou záchranáři a tím je jasné, že umřela. Zůstal po ní Jonathan, oddaný a milovaný manžel a dcera Olive, kdy se oba svým vlastním způsobem snaží smířit s tím, že odešla. Rok truchlení je pro někoho možná dlouhá doba, pro ně dva to byla vleklá, tíživá a smutná éra. Když se blíží roční výročí smrti Billie, stanou se dvě věci. Jonathan se pokusí "jít dál" a začne vyřazovat Billiiny věci. Najde pár zásadních fotek, souborů v počítači a podobně, které mu dávají indicie, že Billie nebyla ta žena, za kterou ji považoval a taky.... Olive začíná mít zvláštní vidění, ve kterém se ji zjevuje matka a říká ji, aby Olive hledala pořádně... Znamená to, že Billie žije? Spojí Jonathan síly se svou dcerou a budou věřit tomu, že Billie žije? Najdou ji? Co všechno před nimi skrývala?

Autorka vás vtáhne do děje levou zadní. Nebudete vědět jak, a hned ve chvíli, kdy si přečtete první větu budete vědět, že jste tomuto příběhu propadli a nepřestanete číst, dokud všechno nevyřešíte spolu s hlavními hrdiny. Budete chtít odpovědi, které vám dá až konec knihy, takže jen sedíte a čtete, dokud se vše nevyjasní.
Konec knihy Naposledy se ohlédni je neskutečně neskutečný. I když jsem měla nějaké to tušení, jak by to mohlo dopadnout, nechtěla jsem tomu věřit a právě proto, že to tak dopadlo mě ještě více dostalo do kolen. Bylo to naprosto úžasné!

"Je snadné se mýlit, pokud ten druhý chce, aby ses mýlil. Podívej. Nikdy nemůžeš nikoho doopravdy poznat, i když ti přijde, že jste si sebevíc blízcí. Ze všech těch milionů myšlenke, které nás každý den napadnou, ze všech těch milionů zážitků, které nás potkají, s kolika z nich se svěříme někomu dalšímu? S hrstkou? A nikdo nechce ukazovat svoje temné stránky, nebo snad ano? Ty chyby, které před námi druzí odhalí, jsou jen maličkou špičkou ledovce. všichni jen kloužeme po povrchu a snažíme se ty, které milujeme, vidět, no... s notnou dávkou naivního idealismu."

Přemýšlím, co bych této knize vytkla, ale vůbec nic mě nenapadá. Kapitoly jsou příjemně dlouhé, navíc je vyprávění jednou z pohledu Olive, jednou Jonathana, jednou Billie, takže ten příběh uchopíte ze všech stran a neztratíte se, protože vše na sebe plynule navazuje.
Moc se mi líbila hlavní myšlenka příběhu, a to ta, že i když si myslíme, že s někým žijeme a známe ho dokonale, nemusí tomu tak být. Po dočtení jsem chvilku seděla, a přemýšlela, jak to v životě mám já. Nejen, že mi autorka podala napínavý, strhující příběh, při kterém jsem chvílemi přestávala dýchat, ale také mi nasadila brouka do hlavy a to mám na knihách ráda. Když mají hlubší příběh, který mi do dalších dní dá něco, nad čím můžu nějakou dobu uvažovat.

Naposledy se ohlédni je kniha, která si u fanoušků získá nejen vysoké hodnocení, ale věřím, že se o ni bude hodně mluvit. A to nejen díky tomu, jak je napsaná, ale také díky konci příběhu. Dává čtenářům možnost přemýšlet nad tím, proč a jak a tvořit si vlastní hypotézy. Nemůžu se dočkat, až ji někdo v mém okolí bude mít přečtenou a já to s ním budu moct probrat. :-)

Rozhodně ji doporučuji k přečtení. A nejen všem příznivcům thrillerů, ale také těm, kteří mají rádi romány, které se zabývají přátelstvím, rodinou, láskou a odpuštěním. Tady dostanete od všeho trochu, ve správné míře, aby se vám to líbilo a aby jste si čtení užili opravdu na maximum.

Hvězdné hodnocení:



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Naposledy se ohlédni můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Snílek Neznámý - Laini Taylor

Autor: Laini Taylor
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 486

"Sny jsou jako příběhy - divoké a nepravděpodobné"

Sen si vybírá snílka, nikdy naopak. Sirotek a knihovník Lazlo se celý život bál, že si ho vybere nějaký obyčejný sen. Už odmala je navíc posedlý mytickým ztraceným městem Pláč. Ale na to, aby ho vyrazil hledat přes půl světa, je příliš zbabělý. A tak v knihách pátrá po každé zmínce o městě, dokud se mu nenaskytne příležitost vyrazit na cestu se skupinou legendárních válečníků. S nimi si může konečně splnit svůj sen... nebo o něj navždy přijít.
Odpovědi čekají ve městě Pláč, stejně jako bohyně s modrou kůží, která navštěvuje Lazla ve snech. Jak o ní může snít ještě předtím, než ji potkal? A jestliže jsou všichni bohové mrtví, proč se ona zdá tak skutečná?

Laini Taylor se narodila v Kalifornii a studovala angličtinu na univerzitě v Berkeley. Nyní žije ve státě Oregon se svým manželem a dcerou. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale svou první knihu dokončila až ve 35 letech. Je známá po celém světě svou sérií Dcera kostí a dýmu.

Když jsem knihu Snílek Neznámý viděla poprvé, byla jsem uchvácena. Tak nádherná obálka, nádherně tlusťoučká, věřila jsem, že bude nádherná i obsahem. Ale bohužel jsem nedostala přesně to, co jsem chtěla. Od autorky jsem ještě nic nečetla, neměla jsem proto tušení, na co se připravit, ale po velice kladných ohlasech bych nevěřila, že se stane tato kniha pro mě průměrným čtením.

Lazlo Neznámý je sirotek, který vyrůstal v klášteru s mnichy, kde se jeho život měl skládat jen z modlení a práce. Jenže jak už napovídá i název knihy, stále snil o zapovězeném městě Pláči, věřil, že někde tam venku, daleko za obzorem, kam oči dohlédnou se skrývá město, které jednou spatří na vlastní oči.
Jednoho dne, kdy jeho bratři mniši byli indisponováni nemocí, musí odnést svitky do knihovny, což se mu stane osudným. Knihovnu už neopustí a zůstane tam jako učeň. Je pohlcen všemi příběhy, které se v této budově nachází, dokonce pročítá i staré účtenky a účty za nákup, jen proto, aby našel nějaké kousky informací o tom, že ono město opravdu existovalo.
Zrovna ve chvíli, kdy stojí na žebříku a vyhledává jisté knihy pro jednoho učence, vysoko nad zemí, na žebříku, v těch nejvyšších policích knihovny, zahlédne oknem přijíždět karavanu a nevěří svým vlastním očím - jsou to vojáci, ti bojovníci, kteří mají svůj domov v jeho zapovězeném městě! Shodou okolností se mu podaří jejich velitele přesvědčit, aby jej sebou vzali na výpravu do jejich města a tak se Lazlo ocitne na pouti, o které celou dobu snil.
Na tuto misi jsou pozváni i jiní lidé, včetně Thyona Nera, u kterého se musí mít neustále na pozoru. Velitel bojovníků je bere sebou jasně, mají určitý "problém" ve městě, se kterým mu musí jejich návštěvníci pomoct.
Co je to za problém? Co Thyon Nero? Proč se Lazlo musí mít na pozoru? Co je čeká ve městě, na které všichni dávno zapomněli?

Musím říct, že první skoro polovina knihy byla celkem nudná a já měla problém se začít. Nic se zde neděje a jen nějaké dumání nad tím, co by kdyby. To, co se autorce určitě upřít nedá, tak je vypravěčský um, který zvládá na jedničku, někdo to může brát jako hotové mistrovské dílo, ale pro mne to bylo spíše velmi rozvláčné, roztahané a zbytečně "nabobtnalé" povídání o Lazlovi a jeho životě. Ale věřím tomu, že jiní čtenáři si budou libovat. U mě se bohužel dostavil ten efekt, kdy jsem knihu chtěla odložit, nebo vůbec nedočíst. Setrvala jsem...
Odměnou za to, že jsem to s ní nevzdala je druhá polovina Snílka Neznámého, protože tam už to konečně začalo být nejen napínavé, ale také zajímavé. Ovšem stále mne brzdily v rozletu autorčiny popisy, které byly opravdu květnaté, velmi obšírné a mám z toho jednoduše pocit, jako by se snažila uměle prodloužit celý příběh. Nedokázala jsem si to užít. Pořád si myslím, že kdyby vynechala tyto popisy, kniha by možná nebyla tak tlustá, ale naopak by měla rychlejší spád.

"Špatné by bylo dobré," řekla ji tehdy Minya. "Potřebujeme něco špatného." A tak se zrodila Múza nočních můr...

Co ale chci konstatovat, tak je fakt, že i přes prvních 150 stran, které mne opravdu nebavily, jsem si kupodivu čtení užila. Ve chvíli, kdy se začne v příběhu něco dít, dokáže autorka čtenáře vtáhnout do děje a pobavit ho. Místy jsem se přistihla, že přestávám vnímat svět kolem sebe a ocitám se na místě spolu s hrdiny. Pak ale přišlo něco, co mě z toho snění vrátilo zpátky do reality. Neumím to popsat, možná to byly zase ty nabobtnalé popisy, možná to bylo něco, co některý hrdina udělal nebo řekl, ale to kouzlo bylo pryč. Jako kdyby na mne někdo použil kouzelný proutek a chvíli jsem byla tam, chvíli doma v křesle...

Jednoduše řečeno, při čtení knihy Snílek Neznámý jsem se cítila jako na houpačce. A do této chvíle, asi týden po přečtení, nevím, co přesně si myslet. Jestli se mi líbila nebo ne. Ten konec, který autorka dala do příběhu se mi vůbec nelíbil, takže to nahrává k tomu, abych si myslela, že ne. Jenže chvílemi se přistihnu, že přemýšlím nad tím, jak tohle bude pokračovat... Jsem pořádně na vážkách, a myslím si, že k pochopení celého příběhu budu potřebovat další knihu, i když s ní možná budu opět bojovat, já to ovšem nevzdám. Mám pocit, že tohle dílo za to bude ještě stát...

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Snílek Neznámý můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 27. září 2018

Prohnilé království - Erin Watt

Autor: Erin Watt
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320

Od chvíle, kdy Hartley Wrightová poznala Eastona Royala, se její život změnil. Všude se skrývají nepřátelé, za všemi dveřmi číhá nebezpečí. Po tragické nehodě, jež ji obrala o vzpomínky, zjišťuje, že nemůže nikomu důvěřovat, a to ani modrookému chlapci, který jí přísahá, že vše napraví.
Instinkty jí napovídají, že Easton je nebezpečný, a neví, zda mu může věřit. V chaosu, který s sebou Easton přináší, se Hartley nevyzná a city k němu ji jen matou.
Easton chce, aby si vzpomněla. Hartley se domnívá, že lepší bude zapomenout. Možná má pravdu.
Tragédie. Zrada. Důvěra. Hartley se musí postavit čelem pravdě - v tomhle světě nikdo Royalům neunikne.

Pod pseudonymem Erin Watt se ukrývají dvě autorky, jednou z nich je Jen Frederick a druhou, velmi známá a úspěšná, Elle Kennedy, jejíž sérii Off-Campus, si oblíbilo mnoho českých čtenářek. Obě autorky spojuje jak láska ke knihám, závislost na psaní, tak obrovská představivost. Milují své rodiny a domácí mazlíčky, rády vymýšlejí něco zábavného a šíleného. A nejvíce se bojí toho, že se rozhádají.

"Být Royal neznamená, že se musí moje příjmení shodovat s Eastonovým nebo že s ním bydlím pod jednou střechou nebo že na oblečení nosím odznak Akademie Astor Park. Znamená to jen, že mám bandu lidí, kteří mě mezi sebou přivítali, a kluka, který mě miluje. A pokud to přijmu, jsem Royalová.

Steve O´Halloran to nikdy nepochopil. Nikdy si neuvědomil, že mu celé ty roky patří místo v Callumově srdci a že navzdory všem svým hříchům má i jeho lásku, odpuštění a přijetí. Hledal naplnění, a nemohl ho najít - ani v penězích, autech nebo nebezpečí. Spal s Marií Royalovou ne proto, že ji miloval, ale protože miloval, co měl Callum. Rodinu plnou velkých a silných kluků, kteří jsou svým blízkým naprosto oddáni. Kteří milují tělem i duší. Kteří bojují za to, co je podle nich správné a dobré a za co podle nich stojí bojovat."

A jsme u konce. Poslední díl série Royalové je vydán. Prohnilé království. Už jen ten název říká, že to bude bomba. Nevím jestli mám být ráda nebo zklamaná, že už to končí. Každopádně jsem nečekala ani minutu a začetla se. Opět mě kniha dostala, Royalové vyhráli na plné čáře. Easton si podmanil mé srdce, takže pro bratry je to 3:0 a pro celou sérii 5:0.

Než se rozněžním nad Eastonem, tak bych chtěla poukázat na to, jak ženské hrdinky v této sérii mají stejně zlou minulost a jak se s odhodláním snaží svůj život změnit a stanou se z nich silné a důležité ženy. Jednou z nich je i Hartley. Jak už jsem psala u čtvrtého dílu, je statečná a silná, říkáte si, tajemství odhaleno, víc už se nestane, ale to by nemohla být tato série. Takže tady se to celé zamotá, Hartley se dostává ještě do větších problémů a začne to tím, že se probudí a nic za poslední 3 roky si nepamatuje. U její postele se zjeví Easton Royal a jí běží hlavou - co ten tady dělá, ten na mé úrovni nežije, vždyť ani neví, že existuji... Kromě toho ji ale opět něco našeptává, že je to tak správně, aby mu věřila, protože jeho                                                                                          blízkost ji uklidňuje. Má dát na srdce nebo na                                                                                          rozum, opět stejná křižovatka, jen si ji nepamatuje.

Po čtvrtém díle si říkáte, Easton potkal někoho, s kým může být sám sebou a nemusí se utápět v lítosti, koho má rád a je k němu upřímný. Další  Royal našel svou spásu, ale bum! Někdo tomu chce jinak, a život mu znova hází pod nohy další ne klacky, ale pořádné klády. Zvládne to nebo znova padne na své dno? Bude pro Hartley oporou nebo přítěží? Dospěje? Byla jsem dost netrpělivá, tentokrát nás spisovatelky natahovaly dlouho a pak na několika stranách dostanete na všechny své otázky odpovědi a já zůstala u některých s pusou dokořán.

                                                                 
Všichni kluci Royalovi, o kterých jsme zatím četli, jsou bohatí, krásní, mají respekt, jsou drsní a ničeho se nebojí. Každý z nich se se ztrátou matky vypořádává jinak, Gideon nemá přátele a je uzavřený, Reed se nesměje a mlátí kolem sebe hlava nehlava a Easton je samý úsměv, spousta přátel a je pro každou zábavu. Přesto, když se všichni zamilují, jsou pro tu danou dívku schopni udělat vše na světě, aby byla šťastná a v bezpečí a přitom neztratit svou drsnou tvář. A to je podle mě hodno výrazu správného "bad boys" a číslo jedna mezi bratry má Easton Royal.

Myslím, že by si tato série zasloužila ještě dva díly, knihu o dvojčatech, a pak si myslím, že by si ji zasloužil i ten, který stál v pozadí, ale podle mě je nejdůležitější. Ten, co vše zařídí, vyřeší, z kterého mají všichni největší strach a hlavně ten, který má pro svou rodinu a blízké srdce na dlani. Ano, myslím tím velkého Calluma Royala. Bez něj by Royalovi kluci nebyli takoví, jací jsou a knihy neměly takové hezké konce.
K autorkám a knihám není co říct, myslím, že už jsem vše řekla v minulých recenzích. Parádně napsané a opět otáčíte stránku za stránkou. Plné intrik, lží, romantiky a pomsty. Sexuálního jiskření a jasných představ bratrů Royalů. To vše spisovatelky umí na jedničku... ... opravdu za tuhle sérii si zaslouží medaili! 
                                           
Doporučuji všem čtenářům tohoto žánru. Protože pro čtenáře, kteří mají rádi tyto knihy by měla být tato série povinná. Je zde vše, co tam má být, a co od takových knih očekáváte. Pokud jste ještě nezačali, právě teď je nejvyšší čas.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Prohnilé království můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

zdroj prvního obrázku
zdroj druhého obrázku
zdroj třetího obrázku

středa 26. září 2018

Hádanka jménem Oliver - Liz Nugent

Autor: Liz Nugent
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 294

"Jednoho léta jsem navštívil jeho rodinu na jejich farmě v Kilkenny. Bylo to pro mě poprvé v životě, kdy jsem měl kolem sebe ženy. Stanleyho máma byla vdova a kromě Stanleyho měla také tři dcery. Ty holky mě děsily. Zrovna jsem vstoupil do puberty a hormony mnou cloumaly. Na svůj věk jsem byl vysoký a silný a na statku jsem dokázal zastat spoustu práce, ale večer, když se rodina sešla k večeři, mě všechen ten hluk a holčičí tlachání rozčilovalo. Měl jsem pocit, jako by mě někdo omylem zamkl do klece s exotickými zvířaty v zoo."

Alice a Oliver Ryanovi vypadají jako dokonalý pár. Žijí ve spořádaném manželství a zároveň slaví úspěchy ve společné práci. Vše nasvědčuje tomu, že jejich život už nemůže být lepší. Ovšem jen do chvíle, kdy Oliver jednoho dne po večeři zničehonic Alici zmlátí a ta upadne do bezvědomí, z něhož už se neprobere. Jejich známí se snaží přijít na kloub tomu, co ho k takovému násilnému činu mohlo vést, a tak Oliver začíná vyprávět svůj příběh.
K jeho vyprávění se postupně přidávají lidé, jimž za posledních padesát let zkřížil cestu. Zdá se, že Oliver skrývá tajemství, o němž Alice neměla ani tušení. Jenom on sám ví, co musel obětovat, aby si mohl dopřát svůj vysněný život. Nakonec však i jeho čeká překvapení, když ho jeho vlastní minulost dožene...

Liz Nugent se narodila v roce 1967 v Dublinu, kde stále žije. Napsala úspěšné mýdlové opery, rozhlasové drama, televizní hry, povídky a animace pro děti. Pracuje pro film, divadlo a televizi. Je oceňovanou scenáristkou rozhlasových a televizních inscenací a píše povídky pro děti i dospělé.
V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver (Omega, 2018), která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku. Následoval thriller V úkrytu (Omega, 2018).

Nejdříve se ke mě dostala kniha s názvem V úkrytu. Po jejím přečtení jsem byla nadšená, protože autorka mě dokázala fascinovat a já se tetelila blahem. Teď po knize Hádanka jménem Oliver musím říct, že Liz Nugent oficiálně patří mezi mé oblíbené autory, přesvědčila mě, že ví, jak napsat dobrý, čtivý příběh a stává se pro mne jedním z nejlepších autorů psychothrillerů.

Oliver, hlavní hrdina celého příběhu, je muž mnoha tváří a to doslova. Před lidmi a přáteli se tváří jako dokonalý chlap a manžel, přitom jej vevnitř sžírá temnota horší, než by si čtenář dokázal představit.
Kniha je psána z pohledů více osob, ne jen samotného Olivera. Každá postava, která pomáhá rozplést tento šílený příběh, má k Oliverovi nějakým způsobem blízko. Nakonec, jak už to tak bývá, má stejně poslední slovo ten, který má co skrývat.

I když se příběh tváří jako psychologický thriller, je to také z velké části sonda do duše zvrhlého chlapa, kdy jeho osobnost byla utvářena už od dětství. Autorce se povedlo perfektně vystihnout to, jak na Olivera v dětství působil vliv otce a co si díky tomu sebou nesl do dospělého života.

Hádanka jménem Oliver je naprosto odpovídající název. Po dlouhé době se mi dostala do rukou kniha, kdy název skvěle sedí na příběh. Ten Oliver je fakt tajemný jako hrad v Karpatech. :-) Děj se odehrává nejen v přítomnosti, ale také v letech, kdy v Irsku nebylo normální být gay či mít nemanželské dítě. A otázku rasismu snad nemusím ani zmiňovat. Díky tomu dostávají příběhy všech hrdinů ještě větší spád. Dá se říct, že i když se zrovna nejednalo o Olivera, tak se pořád něco dělo a já se nenudila ani na minutu.

"Byla to ale skvělá žena a za všechno, co jsem se v kuchyni naučil, vděčím jí. Pozvedla mé chuťové buňky na úplně jinou úroveň. Irsko tou dobou žilo v gastronomickém středověku a omáčka ozdobená petrželí byla vrcholem kulinářského umění. Ve Francii jsem se naučil, že vařit zeleninu ve vodě není jediný způsob, jak ji připravit, že s pečivem se dá kouzlit, že maso lze udit, grilovat, dusit i sušit a že bylinky a koření dodávají jídlu chuť. Rovněž jsem objevil kouzlo česneku."

Rozhodně musím napsat, ať je to černé na bílém, že tato kniha je nesmírně čtivá a odpovídá tomu i doba, za jak dlouho jsem ji přečetla (necelé dva večery). Opravdu jsem se nemohla odtrhnout a užívala si každou stránku na maximum. Líbilo se mi, jakým způsobem byl příběh vyprávěn, jak jsem si díky různým hrdinům dávala dohromady příběh, který byl na konci překvapující. I přesto, že jsem některé důležité věci "uhádla" dříve, než byly vyřčeny, vůbec mi to nevadilo a nezkazilo mi to zážitek ze čtení.

Knihu Hádanka jménem Oliver ráda doporučím všem, kteří mají rádi nejen dobře napsané a čtivé thrillery, ale také těm, kteří se rádi podívají do hlavy někomu, kdo není úplně psychicky v pohodě. Myslím si, že nebudu přehánět, když napíšu, že se jedná o brilantně napsaný román, který uhrane každého, kdo po něm sáhne.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Hádanka jménem Oliver můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 24. září 2018

Můj psí život - Bígl Bertík znovu na scéně - Martin Čáp

Autor: Martin Čáp
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 192

"Houby nádor", pronesl profesor Vladimír vítězně na vysvětlenou a všechny oči se upřely k němu. "Oni doktoři dneska vůbec neumějí číst radiologické snímky. Ten čokl měl obyčejně skřípnutej nerv. Proto se nemohl pořádně nadechnout nebo pohnout. Teď u bude v pořádku. Krakén je vypuštěn," rozhodil bezmocně ruce. "Jen si ho budete muset najít. Přeji dobrý večer."

Pokračování úspěšného psího "deníčku". Náš oblíbený psí hrdina Bertík se stane otcem, což je situace, která přináší další humorné i dojemné příběhy.
"Dovolte, abych se představil: Jsem bígl a mé celé jméno zní Alberto z Rododendronu. Jméno začínající na A znamená, že pocházím z prvního vrhu naší mámy, a onen šlechticky znějící přídomek je pojmenování chovatelské stanice. Ale to už víte z mé první knížky, která se vám tolik líbila. Od vydání se mi stalo spoustu dalších veselých příhod, tak jsem je pro vás znovu sepsal. Vlastní tlapkou."

Martin Čáp je novinář, dramaturg, scenárista. Vystudoval na FAMU katedru scenáristiky a dramaturgie. Poté pracoval jako novinář, např. v Mladé frontě dnes a Denním telegrafu, následně jako dramaturg České televize v Praze. Je autorem několika televizních inscenací (Čtení, Smrt moderátorky hlavních zpráv, Noční můra).

Bígl Bertík už není to štěně, které jsme poznali v prvním díle. Už netropí hlouposti, už není ztřeštěné pometlo. Naopak se z něj stal zodpovědný otec štěňátek. Ale ano, i tak si stále spolu s ním užijeme spoustu humorných, ale i méně humorných příhod z jeho (a nejen jeho) psího světa.

Můj psí život - Bígl Bertík znovu na scéně pro vás skrývá padesát krátkých příhod, které se v Bertíkově životě staly. Autor si opět pohrál s tím, aby zahrál na emoční struny všech čtenářů, ať už velkých nebo malých, ať už mužů nebo žen.
Co jsem si oproti prvnímu díla všimla, tak tady se autor zabývá i tématy, které jsou méně radostná, ale pokud jste majitelem psa, můžete se s nimi setkat, nebo respektive se s nimi setkáte. Díky tomu, že jsou tyto situace popisovány bíglem Bertíkem, nejsou tak smutné, jako by to bylo v případě lidského pohledu - ale i tak... Když si některé věci představím s naší Megušou, tak mi je těžko a běžím se za naší psí dámou pomazlit.

"A jak si vylévala nešťastné srdíčko, přidala i to, že se jí líbí policajt Šebek, což byl dvounoháč od argentinské fily Ajšinky zamilované do Pupíčka, který by určitě Vaška srovnal do latě. Jenže byl hrozné dřevo. Po několika pokusech o sblížení "dospěla k přesvědčení", že by dříve svedla impotentního poustevníka Kuřátka z nedalekých lesů než jeho."

Můj psí život 2 ilustrovala Karolína Bendová a i přesto, že obrázky jsou jiné než v prvním díle, skvěle dokreslují atmosféru všech vyprávění a bylo mi jedno, že Bertík je jiný. Přece jen vyrostl a tak se trochu změnil.

Někdy je potřeba si u čtení taky odpočinout a pobavit se nad vyprávěním, které nemá s tou naší realitou nic společného. A právě to je účel takových to knih, jako je třeba Můj psí život. U jejího čtení vypnete, budete se usmívat, prožívat Bertíkovi lapálie i úspěchy, a přitom nebudete mít pocit promrhaného času. Pokud navíc vlastníte nějakého psího mazlíčka, je to určitě ten druh knihy, která by vám chybět neměla.
Věřím tomu, že právě majitelé psů si tohle čtení užijí na maximum a budou naprosto všemu rozumět.

Ale tuto knihu doporučuji nejen milovníkům a majitelům psů, ale také těm, kteří si chtějí přečíst něco, při čem zrelaxují, a nechtějí číst zrovna televizní program.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Můj psí život 2 můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 23. září 2018

Májové růže - Dot Hutchisonová

Autor: Dot Hutchisonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 359

"I když ji to frustrovalo, nikdy by se bývala nevzdala hledání své vlastní verze svatého grálu, protože někdy je důležitější cesta než její cíl."

Čtyři měsíce po výbuchu v Zahradě, kde zvrhlý psychopat držel mladé dívky, se agenti FBI snaží pomáhat přeživším s návratem do každodenního života. S blížícím se jarem však opět udeří sériový vrah a vyšetřovací tým musí pachatele dopadnout dřív, než se objeví další dívčí tělo s podříznutým hrdlem. Vše navíc nasvědčuje tomu, že to bude Priya, sestra jedné z prvních obětí. Pomůže agentům vraha dopadnout a pomstít smrt své sestry?

Dot Hutchisonová miluje bouřky, mytologii, historii a filmy, které je možné sledovat opakovaně. Je autorkou YA románu A Wounded Name, který vychází ze Shakespearova Hamleta. Titul Sběratel motýlů (The Butterfly Garden, 2016) získal ocenění Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii Horor. Práva na vydání byla prodána do několika zemí včetně Německa, Thajska, Bulharska, Itálie, Polska, Číny, Brazílie, Ruska, Turecka, Portugalska, Maďarska nebo Indonésie.

Po dočtení Sběratele motýlů, což je první díl série, ze které je i tato kniha, jsem byla nadšená, protože taková zvrhlost se mi už dlouho nedostala do ruky. Musím říct, že Májové růže už nepůsobí tak drasticky, a dokonce mi přijdou takové "jemnější", jestli to vůbec můžu napsat o nějakém thrilleru. Měla jsem při čtení mnohem více zapojenější emoce k jednotlivým hrdinům než u prvního dílu, ale co zůstalo stejné, opět mě pohltila zvědavost, jak to všechno je.

Priya žije se svou matkou a kdysi sestrou, která ovšem byla zabita sériovým vrahem. Priya je velmi zvláštní osoba, truchlí za sestrou po svém způsobu, který rozhodně není tuctový. Její matka také nepatří mezi ty rodiče, kteří se hroutí, když se stane nějaké neštěstí. A právě ta jejich vnitřní síla - dcery a matky - a jejich přístup k životu, který už nebude stejný jako dřív, mi velmi imponoval a líbil se mi jejich přístup ke všemu, co si pro ně osud přichystal. Jejich odvaha, jejich víra v sebe sama, jejich porozumění, to všechno bylo naprosto skvěle napsané.
Vyšetřovatelé, kteří se objevili i v prvním díle, se opět potýkají s nehezkým zločinem, navíc se starají o dívky, jež přežili první díl, Motýlí zahradu a Zahradníka. V tomto díle se příběhy prolínají, jako čtenář jsem se setkala s dívkami, které se snaží vrátit se do svého normálního života a k tomu jim pomáhá Edison, Mercedes a Vicky. Musím říct, že hlavně Edison se mi velmi líbil a autorka úžasně popsala určitou zodpovědnost, kterou můžou zvláštní agenti cítit k obětem.
Pokud začnete číst Májové růže, dostane se vám pod ruce případ sériového vraha, který zabíjí mladé dívky, a vždy jim kolem těla rozprostře nějaké kytky.
A ty kytky, které se vztahují k vraždám, začnou chodit Priye jako dárek. Je za tím ten vrah? Dává jí najevo, že bude další? Ale kytky nedostává poprvé. Je to teď nějak jinak?

"Třesou se mi ruce a celofán šustí. První Oreo mi dvakrát upadne, než ho pořádně chytím do ruky a tmavé drobečky mi ulpí na palci a na ukazováčku z toho, jak ho svírám.
Chutná jako popel.
Stejně ho spolknu a nacpu si do pusy další sušenku. Koušu ji jen zběžně, abych ji dokázala spolknout."

Kniha Májové růže nemá kapitoly. Jen je rozdělena na části, které nesou název kalendářního měsíce, ve kterém se příběh odehrává. Některé pasáže byli strhující a já se od čtení nemohla odtrhnout, některé byly sice pomalejší, ale to jsem brala jako čas na to, abych nabrala dech na další akci. Celý děj vypráví převážně Priya, někdy Edison, a je tam i pár odstavců, ze kterých k nám promlouvá sériový vrah. Je to takové zpestření, kdy jsem pronikala do myšlenek samotného vraha a jakmile mi došlo, proč to dělá, myslela jsem jen na to, co to je za psychopata.

Rozhodně doporučuji tuto knihu pro ty, kteří si přečetli i první díl. Jelikož se příběhy prolínají, i když ne hlavním případem, přesto by vám některé věci unikaly. A je škoda se nechat připravit o výborný čtenářský prožitek, který pro vás autorka nachystala.

Májové růže jsou opravdu dobrým thrillerem, který vás může překvapit. Doporučím jej všem fanouškům tohoto žánru a společně se Sběratelem motýlů se jedná o knihy, které by neměly chybět ve vaší knihovně.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Májové růže můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 20. září 2018

Poslední děti na Zemi a král nočních můr - Max Brallier

Autor: Max Brallier
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 267
Ilustrace: Douglas Holgate

"Dálnice je postapokalyptická zombijská hrůza přímo ze všech postapokalyptických zombijských hororových filmů, televizních seriálů, komiksů, videoher, ze všeho. Je plná zrezivělých, opuštěných aut a každý volný centimetr obsadili hladoví zombíci. Neprojeli bychom tam ani v bumkárách a už vůbec ne v našem postapokalyptickém pickupu, Velké mámě."

Život po zombijské apokalypse je pro třináctiletého Jacka Sullivana docela prima: bydlí v neskutečné husté stromové pevnosti se svými nejlepšími přáteli, závodí s nimi přes město v buginách, má kamarády mezi nestvůrami, pravidelně bojuje proti zombiím a celkově přistupuje k životu jako k videohře.
Pak ale Jackovi přátelé učiní zneklidňující objev: možná přece jen nejsou poslední děti na Zemi. To je skvělá zpráva pro všechny... až na Jacka. Jakmile najdou jiné lidi, jeho kamarádi s ním dlouho nezůstanou. Jack má jedinou naději, jak udržet věci takové, jaké jsou: dokázat, že všechno je dokonalé, život je bláznivě zábavný a nic jiného nemůže být lepší.
Je tu však jedna potíž: je těžké přesvědčit přátele, že je všechno skvělé, když je pronásleduje nestvůrný král nočních můr a prastaré zlo, které si nedá pokoj, dokud nepozře celou Zemi! Kruci. Život po nestvůří apokalypse je možná složitější, než si Jack myslel...

Max Brallier je autor více než dvaceti knih a her. Píše knihy pro děti i pro dospělé včetně dobrodružné Can YOU Servive the Zombie Apocalypse? Je tvůrce a scenárista webového seriálu Galactic Hot Dogs, který v květnu 2015 vyšel v knižní podobě. Pod pseudonymem Jack Chabert píše sérii Eerie Elementary pro Scholastic Books, navrhuje hry pro virtuální svět Poptronica a řadu online stránek. Za starých časů pracoval v marketingovém oddělení u St. Martin´s Press. bydlí v New York City s manželkou Alyse, která je pro něj až moc dobrá. Jeho dcera Lila je zkrátka nejlepší.

Douglas Holgate je kreslíř komiksů a ilustrátor na volné noze působící více než deset let z Melbourne. Ilustroval knihy pro nakladatelství Harper Collins, Penguin Random House, Hachette a Simon & Schuster. Kreslil také komiksy pro Image, Dynamite, Abrams a Penguin Random House. Momentálně pracuje na sérii Maralinga, která získala finanční grant od Australské společnosti spisovatelů a od Viktoriánské rady pro výtvarné umění, a na grafickém románu pro všechny věkové kategorie Clem Hetherington and the Ironwood Race, oboje ve spolupráci se spisovatelkou Jen Breachovou.



Když jsem se dostala k prvnímu dílu, byla jsem nadšená a jsem velmi ráda, že to nadšení přetrvává. Tato celá série je naprosto ideální čtení pro kluky od osmi let, ale věřím tomu, že i holky se pobaví. Hlavním hrdinou je Jack, ve kterém se uvidí všichni kluci, a v hrdince June se zase zhlédnou holčičí čtenářky. Velkým přínosem beru i to, že je kniha z části komiks. Spousta skvělých ilustrací, které dokreslují perfektně příběh.

Poslední děti na Zemi a král nočních můr je díl, ve kterém hlavní hrdinové zjistí, že možná nejsou na zemi sami. Budou se tím zabývat všichni, i když každý s jiným záměrem. Jack se totiž obává toho, že kdyby nastal zázrak a jeho přátelé našli své rodiny, on by opět zůstal na světě sám. Jeho myšlenky na tuto prázdnotu berou za své, kdy se objeví obrovský nestvůrný oksindlenec, který má zálusk právě na Jacka. Ale proč? Co po něm chce? A opravdu existují lidé, kteří přežili zombijskou apokalypsu?

Musím říct, že ač je hrdinům třináct let, tak jsou naprosto "profesionální" zabijáci. Některé jejich myšlenky jsou dětinské, tak jak by to být mělo, ale jejich způsob uvažování, co se týče zabíjení nestvůr a vymýšlení různých nástrojů a zbraní, je neskutečný. Vím, je to pohádka, ale přesto, někdy to je krapet přitažené za vlasy.
I v tomto díle se objeví můj oblíbený Tulák a tentokrát se mu stane něco špatného, co donutí Jacka a jeho kamarády k tomu, aby Tuláka upgradoval na verzi Tulák 2.0. Pobavila jsem se.


"Ale je to v pohodě! Těch pár zombií, které v parku jsou, jsou zavřené v herních kukaních a mají na sobě červenobílé uniformy Fun Parku. Mohlo by to být dokonce roztomilé, kdyby jim neopadávaly obličeje z lebek."


Celkově si myslím, že nejen Král nočních můr, ale i předchozí dva díly, jsou velmi čtivé, napínavé, akční a zábavné. Autor do svých knih dokázal dostat nejen jednu velkou zombijskou katastrofu, ale také řádnou dávku humoru, který pochopí všichni čtenáři, ať už velcí, tak i malí.


Já osobně bych tuto knihu doporučila každému, kdo má chuť na dobrodružství a nebojí se vrátit do dětství. Je to pro čtenáře, kteří se nebudou pozastavovat nad tím, jak jsou třináctileté děti silné a chytré, ale budou si užívat vše, co jim autor společně s ilustrátory připravili.
Myslím si, že dětský čtenář si tohle užije na maximum. A dospělí? Ti snad taky. :-)



Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Poslední děti na Zemi a král nočních můr můžete koupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 17. září 2018

Farmářova žena - Barbara Hannay

Autor: Barbara Hannay
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 424

"Ale i když byly nemocnice přeplněné a zranění vojáci trpěli, byla služba v Townsvillu úplným rájem oproti tomu, čemu musela Stella čelit v Singapuru nebo na palubě lodi Empire Star. Její minulé zkušenosti jí však dodávaly sebedůvěru a odvahu. Nejenže měla v ošetřování velkou praxi, ale dovedla navázat kontakt s různými lidmi, dokázala s nimi komunikovat. Uvědomila si, že je teď mnohem dospělejší a vyzrálejší než ta dívka, která poprvé vystoupila na pobřeží v Singapuru. Že se dostala do stavu, kdy je schopná zvládnout téměř vše, co jí válka přinese."

Tři generace Australanek žijících ve vnitrozemí.
Tři různé příběhy, tři různé životy.
Pro Stellu v roce 1946 byl život v australské pustině smířením a kompromisem po hrůzách skončené války.
Pro Jackii v sedmdesátých letech znamenala farma pohádkový život, neboť si připadala jako Popelka, která tu našla svého prince.
A pro Alici, která se na daleký venkov dostane až v roce 2015, je to příslib nové, zářivější budoucnosti.
Stelle se od konce druhé světové války dařilo skrývat tajemství, které nikdy nemělo vyjít najevo. Jenže teď po letech hrozí, že pravda vypluje na povrch a rozdělí celou Drummondovu rodinu žijící na farmě Ruthven Downs.
V předvečer narozeninového večírku, na němž se sejde nejen rodina, ale i všichni blízcí přátelé, se střetává minulost se současností a odhalení šokující pravdy rozpoutává netušené vášně...

Barbara Hannay je bývalá učitelka angličtiny. Sice vyrůstala ve městě, ale už od dětství toužila žít na venkově. Většina z více než čtyřiceti románů, které napsala, se odehrává v australském vnitrozemí. Její knihy jsou překládány do několika jazyků a těší čtenáře po celém světě. V roce 2007 vyhrála prestižní cenu Romance writers of America RITA a dvakrát získala autralskou cenu Romantická kniha roku.
V současné době si splnila svůj sen a žije s manželem na severu Queenslandu na farmě plné slepic a čuníků, obklopená divokou a neupravenou, ale zato velmi úrodnou zahradou.
Jejím krédem je: Následujte svůj sen, protože vytrvalost se vždy vyplatí!

Romantické knihy mám ráda. Ale není to jak s thrillery, které můžu číst pořád a všude. Na tyhle romanťárny musím mít náladu, anotace mne musí upoutat, obálka taky hraje důležitou roli. Těch faktorů je více a Farmářova žena mi padla do noty naprosto senzačně. Dostala jsem od knihy vše, co jsem si přála. Jsem naprosto spokojená a hned jsem ji začala kamarádkám s radostí doporučovat. :-)

V příběhu vystupují tři ženy. Kdybych je měla seřadit věkově, tak nejstarší je Stella, druhou je Jackie a třetí Alice. První dvě jmenované jsou tchyně a snacha. Alice je nová obyvatelka jejich australského městečka.
Právě Alice začne renovovat starožitné zrcadlo, které ji donese Jackie. Jakmile se do toho pustí, najde tam obálku, kterou do něj schovala Stella. Alice ji zaveze Jackie a ani netuší, co spustí za lavinu a katastrofa se díky tomu nezadržitelně blíží.
I když každá z těchto tří žen má svůj život, jejich životy se protnou v jednu chvíli a tím změní celé dění v Drummondově rodině na farmě Ruthven Downs.

Moc se mi to líbilo! Fakt! Charaktery, které autorka vtiskla svým postavám byly naprosto perfektně zpracované, navíc výlety do minulosti, kdy zuřila druhá světová válka, dávaly příběhu jistou dávku napětí a bezmoci. Když se díky příběhu Stelly dostanete do Singapuru, kde pracuje jako zdravotní sestra, vůbec netušíte, co všechno zažijete. Je to jako jízda na horské dráze. Chvíli jste s ní v oblacích, pár minut na to se propadáte ještě hlouběji, než byste chtěli.
Alice, která si prožila hrozné trauma v dětství, se snaží postavit na vlastní nohy a i když ji démoni straší ze všech stran, snaží se s tím bojovat a dělá ji to silnou ženou. Jackie je přesně ta správná matka pluku, která se vždy snaží chovat předpisově, stará se o domácnost, je stoprocentní oporou svému muži a hlavně má cit pro to, aby vytušila přicházející trable a dokáže se na ně připravit s grácií starší dámy. Bez zbytečných hysterických řečí.

Farmářova žena je román, kde se odvíjí životy tří generací žen, kdy každá má to své, ale přitom dohromady tvoří naprosto skvělý celek, který vám podá příběh, jenž je okouzlující, oddechový, bez přehnané romantiky a naprosto perfektně napsaný. Dýchne na vás atmosféra australských končin, kdy se vám slunce opírá do zad, hřeje vás na kůži a vy si nepřejete nic jiného, než si s některou z těch žen sednou na verandu a dát si dobře vychlazenou dvojku bílého.

"Srdce plné naděje."

Farmářova žena je příběh, který se bude líbit každé ženě. Není to žádné přeslazené čtení, ale velmi milý, citlivý a skvěle napsaný román. Splňuje všechno, co od odpočinkové literatury očekáváte, navíc dějová linka od Stelly je velmi příjemným zpestřením všeho, co se na farmě u Jackie odehrává. Čím dál se v příběhu dostanete, tím více všechno do sebe zapadá. A ani konec není žádným způsobem přemrštěný. Je to uzavřené velmi citlivě, s myšlením právě na Stellu a její pozici v celém příběhu.

Jednoduše řečeno, jsem naprosto okouzlena touto knihou a doporučím ji kterékoliv ženě v jakémkoliv věku. Já osobně jsem měla přečteno za necelé dva dny, četlo se to samo. Tím, že jsem chtěla vědět, jak vše dopadne a to nejen se Stellou, ale také se Sethem nebo Flos, tak jsem se nemohla odtrhnout. Jasně, třeba za rok si nevzpomenu, co se v této knize dělo, ale budu vědět, že se mi opravdu líbila a věřím, že si ji s chutí znovu přečtu a připomenu si životní osudy lidí, které jsem si oblíbila.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Farmářova žena můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 14. září 2018

Něco mezi tím - Melissa de la Cruz

Autor: Melissa de la Cruz
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 461

"Jako by pode mnou zela prázdnota, jako by všechno, čeho jsem dosáhla, neexistovalo. Rve mě to na kusy, drtí. Kdo vlastně jsem?  Kam patřím?"

Jasmine Santosová vždy dokázala naplnit veškerá očekávání. Je oblíbená, pilně studuje, její filipínští rodiče na ni mohou být pyšní a je připravena přijmout ocenění ve formě stipendia na vysoké škole.
Ale pak se vše zbortí. Ocenění státním stipendiem a pozvánka všem nominovaným její rodiče přinutí, aby jí prozradili pravdu - jejich víza před několika lety vypršela. Celá její rodina zde žije ilegálně. To znamená, že nebude žádné stipendium, možná ani univerzita, a na obzoru je hrozba deportace.
A tak se z Jasmine poprvé v životě stává rebelka...

Melissa de la Cruz je bývalá editorka módních časopisů, psala pro New York Times, Marie Claire, Harper´s Bazaar, Glamour, Cosmopolitan, Allure, the San Francisco Chronicle, McSweeney´s, Teen Vogue, CosmoGirl! a Seventeen. Jako odbornice na módu a trendy se objevila také na CNN, E! a Fox News.
Vyrůstala na Manile, poté se s celou rodinou přestěhovala do San Francisca, kde vystudovala střední školu the Convent of the Sacred Heart. Na Kolumbijské univerzitě pak získala titul v oboru historie umění a angličtiny. Dnes se svým manželem a dcerou žije v Los Angeles a Palm Springs.

Řekla bych, že Něco mezi tím je taková pohádka pro mladé, vášnivé, romantiku hledající čtenářky. Příběh Jasmine a Royce, Kayly a Dylana mě chytil za srdce, líbilo se mi celkově pojetí příběhu a můžu vám říct, že se máte na co těšit.

Jasmine Santosová je ve všech směrech perfektní. Na střední škole nerandí s klukama, ale poctivě studuje, dělá kapitánku roztleskávaček, chodí na mimoškolní aktivity, aby měla plusové body k dobru a je pravdou, že všechna ta dřina se ji vyplatí. Její a možnost promluvit si osobně s prezidentem je něco neskutečného, něco, po čem vždy toužila. Ve chvíli, kdy se o tuto radostnou zprávu podělí s rodiči, začíná její osobní peklo na zemi, protože se ji přiznají, že žijí v Americe nelegálně. Nemají zelené karty, pracovní povolení, vůbec nic. S financemi jsou taky téměř na dně a Jasmine zjišťuje, že vše, co dělala pro sebe, aby se dostala na univerzitu, je nenávratně ztraceno. Proto si začíná život užívat na plno, chodí na párty, začíná žít nespoutaně a potkává Royce, bohatého a okouzlujícího syna jednoho velmi vlivného kongresmana...

Jasmine jako hlavní hrdinka se mi moc líbila a přesto, že jsem s ní v některých věcech nesouhlasila, chápala jsem, proč to dělá. Sama se neumím vžít do toho pocitu prohry a zrady, který musela zažívat a proto jsem ji neodsuzovala, ale stala se pro mne bojovníci za všechno a všechno.
Její seznámení s krásným a bohatým Roycem dává příběhu nádech pohádky, něco jako Popelka, protože ona chudá dívka z Filipín, on syn vlivného a bohatého kongresmana - trochu klišé, co říkáte? Ale na druhou stranu se toho děje v příběhu tolik, že se nad tím možná pousmějete, ale pustíte to z hlavy. Jsou zde zásadnější problémy, které hrdinové řeší.
Ještě ráda zmíním rodiče jak Jasminy, tak Royce. Protože Jasmininy rodiče byly typickým příkladem lidí, kteří raději nic od nikoho nechtěli a spoléhali se sami na sebe. Pokud jim někdo něco nabídl, nejdříve v tom hledali všechno špatné a když zjistili, že je to dobrý, dokázali se uvolnit.
A Roycovi rodiče byli vykresleni jako arogantní lidé, kteří si žijí jen pro své vlastní potřeby, přitom když je člověk poznal blíže zjistil, že se nesmí dát na první dojem. Pod tvrdou slupkou se skrývá měkké jádro a u nich to platilo.

"Selhání mě inspiruje. Nejtěžší věcí na světě je ten proces porážky - kdy se znovu zvedáte na kolena." - Lolo Jonesová

Autorce se podařilo do knihy Něco mezi tím a hlavně tedy hrdinům dát plno různých charakterů  a ač je to kniha spíše pro čtenářky v "pubertálním" věku, je to skvěle napsané, čtivé a svým způsobem i poučné. Jak jsem četla, chvílemi mi vytanulo v mysli nějaké rčení nebo motto, které pasovalo do příběhu. Jako třeba "Není všechno zlato, co se třpytí" nebo "Dokud dýcháš, doufej" a také například "Naděje umírá poslední".

Líbilo se mi zapracování tématu ilegálních přistěhovalců. Díky tomuto získává kniha hlubší pointu, než je jen zamilovanost dvou různých společensky postavených lidí. Melissa de la Cruz se do toho opřela a popisovala různé situace, jak z toho ven, co se s lidmi děje, pokud nemají zelenou kartu či pracovní víza a jaké jsou jejich možnosti. Sice mi přijde, že v knize to bylo vygradované na maximum a následně vyřešeno strašně rychle, ovšem je to pohádka. Sama autorka na konci knihy píše, proč to napsala tak, jak to napsala a co tím zamýšlela.

Ještě jedna věc se mi líbila a to, že před každou kapitolou je výrok nějaké světově známé osobnosti, který vždy souvisí buďto s Amerikou nebo nadějí. Bylo to velmi milé zpestření a přiznám se, že nejeden výrok jsem si napsala do svého sešitku, který si vedu k těmto účelům.

Něco mezi tím je příběh, který se mi líbil, přečetla jsem jej jedním dechem a vřele jej doporučím všem čtenářkám, které obdivují silné hrdinky, hledají v příběhu lásku, porozumění, slušnou dávku paní štěstěny a těm, které dokážou překousnout i nějaké to bezpráví. V knize najdete vše, co od "Popelky" očekáváte a k tomu dostane hustou omáčku obsahující napětí, jak to bude dál s celou rodinou Santosových. Já zastávám názor, že na Filipínách musí být fakt krásně! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega, kde si knihu Něco mezi tím můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 10. září 2018

Paní Sherlock Holmes - Brad Ricca

Autor: Brad Ricca
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

"V zločinu nejsou žádné záhady," prohlásil jednou Burns. "Záhadná zmizení mužů a žen... se prostě nedějí, a to z toho prostého důvodu, že každý čin, ať velký nebo malý, má svůj motiv, i když může být před všeobecným poznáním skryt."

"Šokující a pravdivý příběh první ženy jako zvláštní civilní vyšetřovatelky Policejního oddělení New York City, která se pustila do hledání 18leté Ruth Crugerové, když ostatní pátrání již vzdali."
Grace Humistonová - právnička, detektivka, žena vyznačující se brilantním myšlením, které se přezdívalo paní Sherlock Holmes. Byla jednou z největších bojovníků proti zločinnosti v době, kdy ženy ani neměly volební právo. Po zmizení Ruth Crugerové odkrývají Grace a její společník nebezpečnou tvář podsvětí a obchodování s lidmi. Začíná zoufalý závod o čas. Kniha odhaluje hrůzostrašný, pravdivý příběh, důležité stopy o pohřešovaných lidech, práci sdělovacích prostředků i skutečné příběhy zločinů.

Podle anotace jsem chtěla číst příběh o pátrání po zmizelé Ruth, mladé dívce, která neměla důvod utéct od své rodiny. A krom tohoto jsem dostala spoustu dalších informací o pátrání po zmizelých, o snaze dostat z vězení ty, kteří byli nespravedlivě odsouzeni. O hledání nových informací a důkazů, aby Grace Humistonová - slečna v černém - učinila spravedlnosti za dost.

Anotace knihy Paní Sherlock Holmes je lehce zavádějící. Tady není jen příběh o pátrání po Ruth, ale na stránkách je spousta případů, ve kterých se angažovala Grace Humistonová, jenž si založila Lidovou právnickou firmu, která pomáhala lidem, kteří neměli finanční prostředky k tomu, aby buď oni nebo jejich blízcí došli spravedlnosti před soudem. Všechny případy, které se v knize zmiňují, probíhají v letech 1905 až 1917. Je pravdou, že je zde velice dobře popsáno, jak se přistupovalo k přistěhovalcům, jak fungoval právní, potažmo státní systém v New Yorku v těchto letech. Věřím tomu, že autor se musel "prohrabat" spousty různých faktických údajů, aby dokázal napsat dílo Paní Sherlock Holmes.

Na konci vás ještě čeká docela rozsáhlý epilog, ve kterém jsou podrobněji popsány všechny postavy a instituce, které byly v průběhu čtení zmíněny. Tohle se mi líbilo, ale je pravdou, že ne všechny jména jsem si vybavovala. Přišlo mi, že někdy jsem byla doslova zavalena různými aktéry a neměla jsem kapacitu na to, abych si zapamatovala, v jakém případu či kauze jejich jméno zaznělo.

"Smrt neexistuje," prohlásil autor Sherlocka Holmese. "Je to jen závoj."

I přesto, že je Paní Sherlock Holmes plná různých detektivních případů, nedá se říct, že je to detektivka. Je to skutečný příběh o ženě, která se stala jednou z prvních žen, jenž se angažovala v soudních kauzách, angažovala se při zjišťování důkazů a stala se velmi slavnou a levnou - dostupnou právničkou. Samozřejmě měla něco do sebe, používala selský rozum a snažila se na všechno pohlížet s odstupem, nezaujatým postojem a to ji hrálo do karet. Spousta můžu na vyšších postech tehdy viděla všechno "špatné" v přistěhovalcích, převážně z Itálie, ale Grace byla schopna dokázat, že to tak není a ti muži se mýlí.

Nebylo to přesně to, co jsem chtěla číst, i tak jsem velmi spokojena. Musím uznat, že autor umí zaujmout a velmi poutavě vyprávěl příběh jedné ženy a mnoha dalších osob, které se nějakým způsobem zapletly se soudy. A ač byl hlavní příběh Ruth rozkouskován a prokládán jinými případy, jako čtenář jsem se neztrácela. Naopak jsem pořád četla, abych se už konečně dopátrala k tomu, jak to s tou dívkou bylo.

Doporučím tuto knihu všem, kteří si chtějí přečíst zajímavý příběh o ženě, jenž byla v něčem první, která v době, kdy ženy neměly ani volební právo, dokázala vysoké funkcionáře dostat na svou stranu. A také těm, kteří si chtějí přečíst nějaký životopis, který ale nebude jen strohým, faktickým textem, ale poutavým vyprávěním.

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Paní Sherlock Holmes můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 8. září 2018

Svět v číslech - Martin Steve

Autor: Martin Steve, Clive Gifford, Marianne Taylor, Andrew Pinder
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 128

"15 piraní denně jedl Ed Stafford při své cestě, kterou podnikl v roce 2008 do povodí Amazonky. Ušel přitom 6500 kilometrů."

Jste připraveni na záplavu čísel a šokující skutečnosti a údaje? Tato kniha vás vezme na dobrodružnou výpravu do historie, do celého světa, do říše zvířat, do vesmíru, a ještě mnohem dál. Každá stránka je plná fascinujících údajů. Můžete své kamarády ohromit nově nabytými znalostmi. Ať už si budete nahodila vybírat ty nejlákavější informace, nebo budete číst každou stránku od začátku do konce, určitě najdete ohromné množství zajímavostí, o kterých jste nevěděli.

Jednou večer, když se můj partner díval na nějaký film v TV, jsem si vzala knihu Svět v číslech a otevřela jsem ji. V tu chvíli přestal partner sledoval film a naštvaně mi odpovídal: "hm", "dobrý, no", "ještě něco?!". A víte proč? Protože jsem mu každou druhou informaci, kterou jsem si v této knize přečetla, musela odrecitovat nahlas. Na každé stránce, ať už jsem otevřela knihu uprostřed nebo na konci, na mne vykouklo něco, co jsem považovala za důležité mu sdělit, aby o tom věděl. Myslím, že je teď rád, že jsem se vrátila k thrillerům. :-)

Svět v číslech je kniha, která je vytištěna na tvrdším papíře, takže se nemusíte bát, že by se častým listováním znehodnotila. Je to ten typ čtení, u kterého je jedno, kde začnete, jestli budete číst od konce nebo od náhodně otevřené stránky. Co je jisté u tohoto čtiva a co vám můžu slíbit je fakt, že vždy natrefíte aspoň na jednu informaci, která vám vyrazí dech a nebudete si ji chtít nechat pouze pro sebe.

Na stránkách najdete 60 okruhů, ze kterých budete číselné informace získávat. Jako příklady můžu uvést třeba, že se dozvíte některé zajímavé údaje o báječné módě, deštném pralese nebo i strašlivé smrti. Z ní mám tady jeden fakt:


"600 lidí zemře v USA každý rok tak, že spadnou z postele."

Lehce komické, ale zároveň bizarní. Svět v číslech je naprosto ojedinělý čtenářský zážitek, při kterém se toho dozvíte opravdu dost, aby jste buď pobavili své okolí nebo jej i poučili.

"108 dětí, které se dožily dospělosti, měl perský šáh Fát Alí Šáh. Bylo to 60 chlapců a 48 děvčat." 

No, kanec to asi byl, ale živit to a šatit? :-) Stačí mi jedno, děkuji. Některé údaje jsou opravdu velice úsměvné, jiné jsou informativního druhu, ale můžu vám slíbit, že žádnou nevynecháte. Věřím tomu, že si přečtete všech 60 okruhů, a pár údajů vám v hlavě zůstane.
A kdyby vám nic v té hlavě nezůstalo a přesto jste se chtěli před známými vytáhnout, klidně si knihu můžete vzít sebou. Je lehká, skladná a z dobrého materiálu, který se hned tak neošoupe.


Co dalšího bych ocenila, tak jsou ilustrace, kterých je poměrně dost a doprovází tak výčet všech číselných údajů. Přiznám se, že kdyby tam nebyly, brala bych to jen jako nějaký seznam, a asi by mne to nezaujalo do té míry, abych o tom napsala. Ovšem, díky těm obrázkům, kdy některé jsou trefné a vtipné, se jedná opravdu o knihu, kterou ráda doporučím jak dětem, tak dospělým.



Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Svět v číslech můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 6. září 2018

Peklo z Araratu - Christopher Golden

Autor: Christopher Golden
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 310

"Pevně zavřel oči, vycenil zuby, a najednou jako by přes něj a skrz něj projel úplně jiný vítr. Otřásl se nepříjemným pocitem, nebyla to zima. Připadalo mu, jako by ho namočili do špíny a ta se mu každou chvíli vpíjela hloub a hloub do těla. Naskočila mu z té odpornosti husí kůže, otevřel oči a zoufale hleděl kolem sebe, zatímco se otáčel v postroji. Dole pod ním vyšli z jeskyně lidé a mávali na pilota helikoptéry, aby se přiblížil."

Puklina, vzniklá při zemětřesení, odhalí ve svahu turecké hory Ararat jeskyni a v ní cosi podivného - prastarou loď pohřbenou v masách zeminy. Mezi odborníky i laickou veřejností vypukne poprask: vážně se vynořila biblická Noemova archa? Tým badatelů, archeologů a dokumentaristů, vyslaný na místo, objeví v jejích útrobách záhadnou zdobenou truhlu... Silná sněhová bouře uvězní všechny vysoko v horách a dávno pohřbené zlo se dává do díla!

Christopher Golden je autor bestsellerů žebříčku New York Ties, oceněný cenou Brama Stokera, autor románů Of Saints and Shadows, The Myth Hunters, The Boys Are Back in Town, Strangewood a Snowblind. Tři ilustrované romány napsal spolu s Mikem Mignolou, z nichž první, Baltimore or The Steadfast Tin Soldier and The Vampire (česky Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr), se stal odrazovým můstkem pro řadu komiksů Baltimore, oceněnou Eisnerovou cenou. Coby redaktor pracoval na krátkých souborech povídek jako The New Dead, The Monster´s Corner a Dark Duets a sám je také tvůrcem a spolutvůrcem komiksů, videoher a scénářů. Je znám i coby autor románů, komiksů a videoher ze světů Buffy, přemožitelka upírů, Hellboy, Angel a X-men.
Golden se narodil a vyrostl v Massachusetts a se svou rodinou tam žije i nyní. Jeho romány vyšly minimálně ve čtrnácti jazycích po celém světě.

Peklo z Araratu mi leželo již nějakou dobu na "recenzní" poličce. Stále jsem se nemohla dokopat k tomu, abych po ní sáhla. Teď na ni přišla řada a já jsem nadšená, co autor vymyslel za příběh a hlavně jak mi jej podal, protože ještě nějakou dobu nepůjdu sama v noci na záchod. A já moc ráda bojím! :-)

Jednoho dne dojde na biblické hoře Ararat k sesuvu půdy, zemětřesení a objeví se puklina v ní. Na místo se vydává Meryam a Adam, kteří mají nejen partnerský vztah, ale také pracovní. Hledají senzace, o kterých pak píší knihy a točí dokumenty. Vydají se na Ararat, aby mohli puklinu prozkoumat, co se v ní nachází. Ale to, co najdou, by nečekal nikdo z nich. Rozbíhá se rozsáhlé pátrání, analyzují se archeologické vzorky, celý tým kolem Meryam a Adama pracuje na sto procent do chvíle, kdy se začnou dít neskutečné, hrozivé a zlé činy. Může za to ta věc, která byla nalezena v bedně? Zdravý rozum je proti tomu, ale...

1) Nečtěte tuto knihu v noci, pokud jste bojácní!
2) Nečtěte tuto knihu kdykoliv, pokud věříte v čerty a ďábly!
Toto jsou dvě zásadní pravidla, kterých byste se měli držet.

Jakmile se pustíte do čtení této knihy, buďte si jisti, že vám bude běhat mráz po zádech. Ze začátku jsem si užívala biblický příběh, kdy dva hledači "pokladů" našli velmi starou, dřevěnou loď ve skále, která pukla. Jenže s postupem stránek jsem začala chápat, že to nebude jen tak. Komunita kolem Meryam a Adama je malá, pracuje s nimi jen pár lidí a o to bylo objevení zla mnohem horší a krutější. A nepomohl jim ani kněz v jejich skupině!
Nemůžu hodnotit charaktery hrdinů, protože je zlo ovládalo všemi směry, takže tohoto se zdržím, za to ale musím vyzdvihnout talent autora mi nahnat strach pouhými slovy. Myslela jsem, že Stephen King je jediný, u koho se kdy budu bát, další ostatní pokusy byly chabé, ale Christopher Golden mi ukázal, že zdatně panu Kingovi dokáže sekundovat. Měla jsem regulérní strach. Viděla jsem v tmavé chodbičce při cestě na záchod to, co jsem tam rozhodně vidět nechtěla a jak se mi najednou postavily všechny chloupky na těle, ten pocit... Musím si dát aspoň deset romantických knih, než začnu opět "normálně" žít. :-)

"Hlasy dole křičely na Adama, aby couvl. Někdo něco volal naléhavou turečtinou, ale to už se tam hnal i Walker. Opíral se rukou o stěnu a bral schody po dvou, celá konstrukce se pod jeho botami otřásala. Otec Cornelius si dal načas, ale i když byl starý, nepotřeboval ničí pomoc. Řekl "povyk", ale ať se tam dělo cokoli, bylo to sakra víc."

Četla jsem recenzi, zatím tedy jen jednu, kdy autorka píše, jak na ni atmosféra nezapůsobila. Že ji příběh přišel bez emocí. Já tedy s tímto nesouhlasím. Právě ta syrovost, která z knihy dýchá, mi dodala skvělou půdu pro to, abych si celý děj užila. Dle mého názoru, kdyby se autor snažil do příběhu dát nějaké "lidštější" emoce, už by to nebyl horor, ale spíše (jak by řekl můj tatínek) fantasmagorie postavena na biblických "pověstech".

Peklo z Araratu se mi opravdu líbilo, mám ráda, kdy se v knihách objeví některé věci z minulosti, které se údajně staly a na tom stojí celý příběh. Příběhy, které obestírá tajemno. Je pravdou, že konec knihy je docela šílený, ale to mi jen přililo pomyslný olej do ohně, protože je to bláznivé a konala se pro mne třešnička na dortu.

Nepůjdu s davem, a budu hodnotit knihu kladně. Četla se dobře, za dva večery přečteno, děj byl plynulý, místy dokonce strhující, že jsem měla problém knihu odložit. Navíc má bujná představivost jela na plné obrátky a skvěle jsem si dokázala představit prostředí, kde se vše odehrávalo a ta věc z bedny pro mne získala reálné obrysy. Tak reálné, že jsem ji viděla u nás na chodbě a vůbec se mi to nelíbí! :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Peklo z Araratu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Strašidýlko Stráša - Alena Mornštajnová

Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2018
Počet stran: 64
Ilustrace: Galina Miklínová

"Byli s tatínkem doma sami, protože maminka odjela na třídenní školení Bílých paní do Krumlova. Chtěla se zdokonalit ve zjevování a v prochází kamennou zdí a krumlovská Bílá paní měla v tomto oboru skvělou pověst a dlouholeté zkušenosti. Tatínek Bezhlavý rytíř seděl za stolem a měl plné ruce práce s promazáváním brnění. Ve vlhkém počasí mu rezivěly šrouby a brnění ošklivě skřípalo."

Představte si malé strašidlo. A teď si představte, že tohle malé strašidlo se všeho bojí. Tmy, zvuků, zkrátka všeho. A tak mu nikdo neřekne jinak než Stráša. Přečtěte si, jak se malý Stráša skamarádí s klukem Matějem a co všechno spolu zažijí.





Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na cenu Česká kniha 2014. Její druhý román Hotýlek vyšel v roce 2015. V roce 2017 vydala zatím poslední román pro dospělé Hana.

Galina Miklínová v letech 1984-1988 vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užitá grafika, a v letech 1991-1997 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér filmové a televizní grafiky u prof. Miloslava Jágra a prof. Jiřího Barty. V roce 1995 studovala animovaný film na Humberside University ve Velké Británii. Zabývá se jak filmovou tvorbou, tak knižními ilustracemi.



Kniha Strašidýlko Stráša je dalším kouskem, který jste mohli objevit v Knihozemi. Autorka mi je známá díky svým románům pro dospělé, proto jsem se s chutí pustila do této dětské knihy, abych si ověřila, jak se s tím popere. Musím konstatovat, že paní Mornštajnová má pod čepicí a vymyslela příběh, který děti upoutá, pobaví a rozveselí.

Strašidýlko Stráša je velmi malý, ale také bojácný. Bojí se dokonce i svého jména. Stráša je totiž jen přezdívka, která mu už zůstala. Ve chvíli, kdy zaslechl totiž své pravé jméno, utíkal se schovat do dřevěné krabice. Tak moc se bál. Jméno vám nepovím, to se ukrývá v knížce a pokud jej budete chtít znát, musíte si tento příběh o Strášovi, jeho kamarádech a ztracené kočce Louise přečíst.

Knížka je určena všem čtenářům od šesti let. Výhodou jistě je, že text příběhu není na celých stránkách, ale vždy jen ve vrchní části. Pod ním se skrývají ilustrace, které si vzala na starost paní Galina Miklínová. Na některých stránkách je ilustrací více, přesněji jsou tam obrázky hlavních hrdinů, jinde je jen hradní opevnění. Ale i když těch obrázků není mnoho, přesto máte dokonalý pocit, že listujete v pohádkové knize. Působí to přesně tak, jak má.

"Hrad, ve kterém bydlel Stráša s maminkou, tatínkem a rodinou pana kastelána, stál na kopci za městem. Z hradní věže bylo vidět na kilometry daleko, jenže malý kluk - i když je to kluk strašidlo - nepotřebuje výhled do okolí, ale kamarády.
A tak Stráša sedával na schodech kamenné kašny a smutně se díval, jak hradem prochází výletníci a školní výpravy, poslouchal, jak si děti povídají, pokřikují na sebe a hrají si, a moc si přál taky chodit do člověčí školy a mít spoustu kamarádů."



Líbí se mi, že autorka touto knihou mi ukázala, že umí psát nejen pro dospělé, ale také pro děti tak, aby jim příběh něco dal. Aby si prožili detektivní pátrání, něco málo se naučili a aby jim bylo lehce na duši.

Při celém vyprávění jsem byla napnutá jak to všechno dopadne, a i když v určitých chvílích dala autorka spoustu indicií k tomu, aby byl příběh jednoduchý a předvídatelný, dokážu si představit, jak mladší čtenáři jsou spolu s hlavními hrdiny detektivy a vymýšlejí různé hypotézy, kde ta kočka vlastně je.

Paní Mornštajnová umí pracovat skvěle se slovy a její vyprávění je jedna velká pohádka. Věřím, že tento příběh pochopí opravdu každý čtenář, který se začte, a ti, kteří budou číst poctivě si z toho vezmou i ponaučení.

Doufám, že tohle není autorčina poslední dětská kniha a rozhodne se napsat další pohádku. Její vyprávění, nejen v knihách pro děti, je úchvatné a proto si přeji, aby se pustila do dalšího díla.



Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Strašidýlko Stráša můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 5. září 2018

Vita nostra - Sergej a Marina Djačenko

Autor: Marina a Sergej Djačenko
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 438

"Kolem poledne dostanou najíst. Ale čas se vleče a ve višních, které se lesknou jako nalakované, se odráží slunce. A také Sašina tvář. Pořád žádný oběd... a přitom už je tu další, nový den. Kdepak den! Uplynul dokonce celý týden, i když je to pořád tentýž den, který se vleče a vleče... Čas je zavázaný na mašličku."

Studovat na vysoké je snem každého středoškoláka. Alexandra ale na Vysokou školu speciálních technologií nastoupila nedobrovolně. Škola v zapadlém provinčním městečku je totiž obestřena tajemnem a z toho, co se kolem ní děje, jde strach.
Stejně jako z muže v černých brýlích, který ji do školy přivedl a nutí ji plnit prazvláštní úkoly, kvůli nimž se stále hlouběji propadá do světa na hony vzdáleného běžné lidské realitě. Proč byla ona a její spolužáci vybráni? A proč ti, kteří neuspějí u zkoušek, beze stopy mizí?

Sergej a Marina Djačenko jsou manželé, kteří patří k nejznámějším současným ruskojazyčným autorů fantasy literatury. Jsou autory více jak 26 románů a jejich knihy vycházejí v desetitisícových nákladech a podle jejich scénářů byla natočena řada filmů. Román Vita nostra z roku 2007 je kritikou i čtenáři považován za jedno z nejlepších děl spisovatelské dvojice. Kniha, která nepřestává ohromovat svou nápaditostí a obsahovou pestrostí, byla přeložena do řady jazyků. Na Euroconu v roce 2005 dostali manželé Djačenkovi cenu pro nejlepší evropské spisovatele fantasy literatury.

Když jsem viděla obálku, přečetla si, že se jedná o "krásnou, bizarní a šokující" fantasy knihu, neviděla jsem důvod, proč váhat. Navíc Olga Zakis je pro mne jednou z nejlepších, takže Vita nostra nesměla chybět v mé knihovničce. Po přečtení mám takový zvláštní pocit...

Alexandra Samochinová žije jen se svou maminkou a jednoho léta odjedou na společnou dovolenou k moři. Ovšem Saša v tu chvíli nemá ani tušení, jak ji těchto pár dní změní celý její život. Při procházkách na pláž a zpátky na ubytování, potkává pořád nějaká chlapa. Tmavé sluneční brýle na očích, ale Saša ví, že se kouká v celém davu vždy jen a jen na ni.
Pak ji osloví...
A dojde k něčemu zvláštnímu. Sašu ani nenapadne ignorovat jeho přání, jeho příkazy. Chodí se koupat přesně ve čtyři ráno do moře. Ani o minutu později, ani dříve. Nesmí zaspat! Nesmí vynechat. Nikdy!
Při příjezdu domů se onen muž opět objeví v její blízkosti a Sašu ani nenapadne protestovat, když ji přikáže, aby chodila v pět ráno běhat. V dešti, větru, v zimě, na sněhu i ledu... Neodmítá! Běhá!
Muž ji poté pogratuluje, byla přijata na Vysokou školu speciálních technologii v Torpě.
I když Saša chtěla na jinou vysokou, nenapadne ji odporovat. Splní vše do puntíku, i přesto, že má lehké pochybnosti. Ale ví, že nesmí couvnout. Musí udělat vše, co on po ni žádá.
A tak se ocitne ve škole, kde neví, o co jde, co bude studovat, proč tam je... Jen postupem času zjišťuje, že všichni prváci jsou tam nedobrovolně, že někteří lidé, které potkávala na chodbách už tam nejsou a že se z ní stává... Co vlastně?

Myslím si, že můj kostrbatý popis toho, co vás v příběhu čeká, naprosto odpovídá mému pocitu z celé knihy. Vita nostra je perfektní dílo, kdy autoři si umí hrát nejen se slovy, ale hlavně s vaší myslí. Když už jsem měla dojem, že začínám chápat širší souvislosti a konečně pochopím, o co doopravdy jde, byla jsem ihned vyvedena z omylu. Pořád tápu, protože se na to dívám ze špatného úhlu pohledu. Ale který je ten správný?

"Nový skok. Saša ještě nikdy nedělala úlohy mimo jejich posloupnost, ale vnitřní mechanismus, jehož byla její osobnost součástí, se již rozehřál a rozjel se na plné obrátky, přiživován zarputilsotí a  nenávistí vůči Portnovovi. Tak on se jí chce vysmívat? Však se ještě uvidí, kdo se komu bude smát!"


Saša jako hlavní hrdinka mě bavila. Jasně, byla to šprtka, ale správným způsobem. Byla bojácná, ale ne moc. Byla odvážná, ale v rámci mezí. Přišla mi, že se s každým rokem, který v příběhu uplynul, stávala novou dívkou, jenž mě bavila víc a víc. Její kamarádi ze školy, jako byl třeba Kosťa nebo Oxana či Líza, dostávali prostoru dost, ale k těm jsem si žádný vztah nedokázala vytvořit, protože mne zajímal jen osud Alexandry. Nikoho jiného. Jako bych měla klapky na očích.
A musím zmínit i jejich učitele, Portnova. Toho chlapa jsem ze začátku neměla ráda, ale když mi začalo docházet pár věcí, změnil se mi na něj pohled. Pořád to byl pro mne šílenec, ale už bych ho nezavírala někde do svěrací kazajky. :-)

Celá kniha nemá kapitoly, je pouze rozdělena na tři části. Vita nostra je psána docela rozvláčným stylem, kdy se autoři věnují nejen prostředí, ve kterém se příběh odehrává, ale také myšlenkám hrdinů a někdy je to trochu pomalejší. Ale neberte to jako výtku. Protože v tom smyslu, jak je celý příběh napsán, to k tomu patří. Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, ale jen proto, že jsem se musela "naladit" na notu celého příběhu a chvilku jsem hledala jakousi "přemýšlivou" náladu, abych uměla držet krok.

Tato kniha je určena čtenářům od čtrnácti let, ale já bych to možná ještě lehce specifikovala a doporučila to těm knihomolům, kteří máji rádi přemýšlivé, téměř nadpozemské knihy. Kteří se nebudou pozastavovat nad maličkostmi a nechají se strhnout příběhem. Je to pro všechny, kteří se dokáží odpoutat od našeho pozemského světa a jejich fantazie je připravena na vše nereálné, co je může čekat.

Já osobně mám po přečtení pocit, že už nic nebude stejné, protože to, co vidím, tak jistě vidím špatně. :)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Vita nostra můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan