středa 28. března 2018

Cinder & Ella - Kelly Oram

Autor: Kelly Oram
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 375

"To jen že jeho hlas zněl jako by jím dokázal roztavit máslo - nebo ženská srdce. Měl ho hluboký, chraplavý, hypnotický. Ten chlap nemluvil, on vrněl."

Co když se z vašeho internetového kamaráda vyklube miláček Hollywoodu?
Ellin život není žádná pohádka. Před necelým rokem ztratila matku při autonehodě, z níž sama vyvázla vážně zraněná. Svého otce léta neviděla, a teď se musí přestěhovat k jeho nové rodině. Jediný, kdo ji rozumí, je Cinder, s nímž se už roky přátelí přes internet, ale s kterým se nikdy nesetkala. Ví, že je vtipný, chytrý a stejný knihomol jako ona. Netuší však, že Cinder je jedním z nejslavnějších hollywoodských herců, který navíc hraje prince v novém filmu, natočeném podle její nejoblíbenější knihy. Změní se teď konečně Ellin život v pohádku?

Kelly Oram studovala na univerzitě zpět. Miluje baseball a svůj první román napsala v patnácti letech - jednalo se o příběh o její oblíbené hudební skupině Backstreet Boys, za což si ji její rodina a přátelé dosud dobírají. Je autorkou young adult romantických dvojdílných sérií V is for Virgin a Cinder & Ella, paranormální tetralogie Supernaturals, sci-fi trilogie Jamie Baker a dalších románů. Zbožňuje čtení, hodně toho namluví a polevy na dorty jí po lžících. S manželem, čtyřmi dětmi a kocourem jménem Pan Darcy žije na předměstí Phoenixu v Arizoně.

Knihu jsem přečetla za jeden den. Ale recenzi jsem napsat mohla až po pár dnech a stejně si myslím, že nebude úplně objektivní, protože... Ach můj bože! :-) Když jsem dočetla minulou knížku, vůbec jsem neměla na žádné čtení náladu. Zkusila jsem vzít dvě do ruky, přečetla první kapitolu a odložila. Pak mi padl zrak na Cinder & Ellu. Za zkoušku nic nedám, říkala jsem si. Přečetla jsem první kapitolu, byla jedna ráno, všichni spali, všude ticho... Tak jsem si řekla, že zkusím ještě jednu kapitolu, buď mě to chytne nebo ne... No, šla jsem spát ve čtyři, když jsem byla někde z půlkou příběhu. Naprosto mi to sedlo, do nálady, rozpoložení, do chuti...

Jen co jsem ráno otevřela oči (podotýkám, že v osm se synem, takže o spánku nemůže být moc řeč), udělala jsem dítěti snídani a opět se ponořila do pohádky o Cinderovi a Elle. Mám štěstí, že mé dítě miluje Krtka a Pandu, takže se ráno a dopoledne koukal na pohádky a já mohla dočíst. Nešlo přestat. Nedalo se. Nemohla jsem! :-)

Jsem zvyklá, že v příbězích tohoto typu je hlavní hrdinka chudinka, která si hraje na ufňukanou holčičku. A i když Ella chudinkou opravdu je, tak je taky velká bojovnice. Líbila se mi její odvaha a i když chvilkama měla myšky, přesto byla mou oblíbenou postavou. Dokážu si představit, že bych měla takovou kamarádku v mém okolí. Opravdu vtipná, ironická, navíc knižní blogerka, která se na většinu věcí dívala s nadhledem. Dokázala přemýšlet dopředu a i když se ji některé věci nedařily, tak se nenechala rozhodit a bojovala. Měla mozek. Byla příjemná. A žádná barbína. Skvělá postava. :-) Navíc to, jak se špičkovali se Cinderem bylo napsáno opravdu s humorem a obě hlavní postavy se mi líbily díky tomu ještě více.

I když si myslím, že celý příběh je napsán podle nějakých "osnov" young adult literatury a víte, jak to dopadne, protože takových knih jste četli hromadu, tak stejně se do této pusťte. Autorka dokázala napsat pohádkový příběh, který se ovšem liší od ostatních tím, jak je právě zpracován. Osnovy se Kelly Oram držela, o tom žádná, ale dala postavám naprosto normální charaktery, navíc přidala jako důležité prvky knihy a filmy, což je pro nás, knihomoly, vždy velké plus. A i když zařadila do příběhu hrdinku, která má fakt velký problém, nenechala ji se litovat a udělala z ní normální holku, která bojuje o svůj život a lásku.

"Blbečku! Nemůžu uvěřit, žes to udělal!! Padl na stranu, ale jen proto, že se strašně rozesmál. "Nejsem žádná tvoje hračka, ty zvrhlíku! Přestaň mi narušovat osobní prostor a vrať se na svoji stranu stolu. Stydne ti večeře."

Znáte film Moderní popelka, kde hlavní roli Sam hraje Hilary Duff a Austina Chad Michael Murray (mimochodem, kus chlapa - už jen kvůli něj se na to podívejte)? Tak tato kniha mi tento film hodně připomínala. Neví kdo jsou, ona je "jen" servírka, on je kapitán fotbalového týmu a nejoblíbenější kluk na škole... V knize je ona normální holka a on slavný hollywoodský herec... Trochu přes kopírák. Ale ani tak mi to nevadí. Film miluju, nikdy mi z hlavy nezmizí věta Austina: "Promiň, ale já čekal na déšť." A z knihy nezapomenu na větu Cindera: "Řekni auto.".

Od tohoto příběhu nečekejte nic nového, můžu říct, že takových příběhů už vyšlo mraky, ale přesto pokud jste romantické duše a máte rádi pohádku O Popelce, tak se do čtení pusťte. Kniha je napsána nanejvýš čtivým způsobem, je zábavná, vtipná, potrhlá. I když je předvídatelná, přesto budete číst a číst, dokud se na vlastní oči nepřesvědčíte, jak to dopadne. Je to naprosto sladká oddechovka, kterou jsem si užila na plné čáře.

Jen pozor na Kaylee - tahle holka vám hne žlučí! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 25. března 2018

Hrady z písku - Kayla Olsonová

Autor: Kayla Olsonová
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 364

"Přežití:
Není tak snadné jako nádech a výdech.
Není tak snadné jako kousat, žvýkat a polykat.
Není snadné."

Když je všechna naděje pryč, jak se dá přežít?
Před válkou byl život pro Eden snadný. Pak došlo ke globální přírodní katastrofě. Tu následovala revoluce a všechno se změnilo. Nyní vládne zem a jejím přírodním zdrojům mocná skupina, která si říká Vlci. A přestože Eden kvůli nim ztratila všechno, odmítá zemřít jejich rukama. Zná souřadnice jediného neutrálního místa na světě, ostrova zvaného Útočiště, a je odhodlána tam uniknout a být opět svobodná. To se jí také se skupinou tří dívek podaří. Jenže nadějné vyhlídky zhořknou, když jedna z dívek hned první večer na ostrově zmizí. Ostatní jí jdou hledat do džungle a tam rychle zjistí, že Útočiště je ve skutečnosti nebezpečné místo plné zákeřných pastí a nečekaných nepřátel.

Do této knihy jsem se zamilovala ve chvíli, kdy jsem uviděla její obálku. Je totiž, pro mé oko, nádherná a opravdu líbivá. Po přečtení anotace a zjištění, že se jedná o dobrodružné, fantasy vyprávění jsem si byla jistá, že si ji chci přečíst. Neměla jsem příliš velká očekávání. Byla jsem přesvědčena, že to bude příběh, který bude napínavý, nějakým způsobem uzavřený, protože (hurá, hurá) není kniha ze série a já si přečtením udělám další "zářez".
A o to větší překvapení se konalo...!

Eden, hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu, je popsána jako silná žena, ale se svými strachy, které se v průběhu děje učí ovládat. Není na to sama a díky lidem, se kterými se ocitne tam, kde by si to za jiných podmínek ráda odpustila, zjišťuje, že když se člověk postaví svému strachu, může ho to posílit. Eden na své cestě za svobodou potkává lidi, se kterýma by se za normálních okolností nestýkala, ale právě díky situaci, ve které se všichni ocitnou, poznává pravé charaktery spolubojovníků a hlavně, že za tvrdou skořápkou se může skrývat úplně jiný člověk.

Každou postavu, která se v knize objevila, jsem si nějakým způsobem oblíbila. I urputnou a zatvrzelou Alexu nebo odmítavého Lonana. Autorka napsala příběh plný dobrodružství a nástrah džungle, kde šest hlavních hrdinů poznává své slabé i silné stránky a učí se důvěřovat i někomu jinému, než jen sami sobě.

Děj se odehrává na ostrově, který by měl být vysvobozením z nadvlády Vlků, jenž sužuje všechny lidi, ovšem nic není tak, jak si Eden představovala. Na ostrově se skrývá mnoho nástrah, a v některých chvílích jde všem i o život. Líbila se mi autorčina představivost a forma, jakou vytvořila například popínavé rostliny, které se hrdinům omotaly okolo kotníků a přetvořily jejich dobré vzpomínky na špatné. Tohle je nepěkná představa.. Brrrr.. Všeobecně vše, co čekalo hrdiny v džungli bylo "zajímavé" a s napětím jsem očekávala, co dalšího (zlého) je v tom hustém houští a keřích čeká.

"Slunce je věrné, slunce je opravdové, slunce svými zlatými, oranžovými, rudými a někdy i růžovými a fialovými paprsky tříští temnotu na miliardu neviditelných částic."

Autorčin styl psaní je příjemný, díky její schopnosti popsat prostředí, kde se hrdinové nachází, má čtenář pocit, jako by tam opravdu byl. Je pravdou, že ze začátku, prvních několik stránek, jsem měla problém se začíst a to konkrétně z jednoho důvodu. Pořád jsem nějakým způsobem nedokázala pochopit, jak Vlci přišli k moci. I když to bylo vysvětleno, tak jsem si neuměla představit tu budoucnost, kdy hrdinka žila v klidu a míru, jak fungovala vláda a rozdělení lidí a kraje, natož si to pak představit s příchodem Vlků. Tam si myslím, že by nebylo od věci přidat pár kapitol, jak vypadala města předtím, než Vlci převzali vládu. Jak vypadala hierarchie obyvatel. Potom by mi možná bylo jasnější postavení nejen Eden, ale i ostatních.

Když jsem ale nastoupila s Eden na loď, vstříc svobodě, už jsem se začetla a nechtěla knihu odkládat. Navíc, dobrému pocitu ze čtení pomáhal i fakt, že kapitoly jsou opravdu velmi krátké. Tři, čtyři stránky a dost. Tento způsob dělení příběhu mám ráda, ale je horší přestat číst, protože si řeknu, tak ještě jednu kapitolu a dám si pauzu, jenže přijde další kapitola a ... jéééé, jen tři stránky, tak si dám ještě tuto a už opravdu půjdu umýt to nádobí... a tak stále dokola, až je najednou konec. :-)))

Rozhodně jsou Hrady z písku napínavé, když se hlavní hrdinka ocitne na ostrově a začne jej prozkoumávat, dostává i samotný příběh pořádný spád a opravdu se děje spousta věcí, které jsou důležité a záživné. Nenudila jsem se, ba naopak u mě nastal pocit, že by to na chvíli chtělo zvolnit, jelikož jsem si už chvílemi chtěla vydechnout. Ale nebyl prostor. A ani čas. Tady šlo prostě a jednoduše o životy.

Hrady z písku jsou pro mne velkým překvapením. S jistotou tuto knihu můžu doporučit nejen mladším čtenářům (kterým je primárně určena), ale také těm starším, kteří vyhledávají napínavé, dobrodružné příběhy a nevadí jim v nich fantasy prvky. V tomto příběhu není důležité to, že hrdinové mají holografické prvky na rukou, nebo mění své povahy, když se objeví spouštěč, tady jde převážně o touhu dosáhnout klidu, o víru a naději, že každý může být tam, kde být chce a o hledání důvěry v jiné lidi. Když holt chcete přežít v džungli, která opravdu není přátelská, nezbude vám nic jiného, než někdy svěřit svůj život i těm, kterým nevěříte na sto pro. Třeba vás překvapí. Ale třeba taky ne...

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pátek 23. března 2018

V úkrytu - Liz Nugent

Autor: Liz Nugent
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 379

"Vykašlala se na mě den poté, co jsme dostali výsledky maturity. Okolnosti byly nechutné. Vyspala se s klukem z mé třídy, který mě nejvíc šikanoval. Postaral se o to, abych se to dozvěděl. Tehdy mi to bylo celkem jedno. Bylo mi jedno všechno. Byl jsem ponížený, ale ona nikdy nebyla láskou mého života. Nemyslel jsem, že bych někdy životní lásku našel."

Lydia Fitzsimonsová žije v dokonalém domě se svým milujícím manželem a synem. Jen jedna věc ji chybí k tomu, aby byl její život perfektní - vůbec ovšem nečeká, že cesta k jejímu dosažení povede k vraždě. Lydia je však i přesto odhodlaná jít za svým cílem, ať to stojí, co to stojí.

Liz Nugent se narodila v roce 1967 v Dublinu, kde bydlí dodnes. Pracuje pro film, divadlo a televizi. Je oceňovanou scénáristkou rozhlasových a televizních inscenací a píše povídky pro děti i dospělé. V roce 2014 vyšla její prvotina, román Hádanka jménem Oliver (připravuje Omega), která se dočkala mnoha pozitivních ohlasů a získala též cenu za nejlepší irský kriminální román roku.

Když bych vám teď měla říct proč čtu thrillery a psychothrillery a vůbec takové podobné žánry, tak v tuto chvíli mám pro vás jasnou odpověď. Právě kvůli takovýmto knihám! V úkrytu mne naprosto dostala, pár dní po přečtení musím pořád přemýšlet nad koncem, jak tohle dopadlo a co se to sakra vlastně stalo! Vždyť tohle není normální, prasárna první třídy! A podle tohoto mého "rozčílení" můžete usoudit, že čtení stálo opravdu za to!

Lydia je milující matka a manželka. Andrew je milující manžel, poté až otec. Laurence je dítě lásky těchto dvou rodičů a má velmi zvláštní život. Je hýčkaný ze všech stran, jediné dítě, které musí mít vše. Ale i přes různé způsoby rozmazlování z matčiny strany se z něj stává vcelku normální chlap. Dokáže přemýšlet, i když některé činy zamlčuje a to se mu nakonec stává osudným...

Při čtení jsem se nechala naprosto strhnout dějem, přestávala jsem dýchat, kroutila jsem hlavou nad hrdiny a jejich počínáním a nevěřila, že tohle všechno jim může projít. Pořád jsem si říkala, jak daleko budou všichni ochotni zajít, aby vzájemně před sebou ukryli různá tajemství. Nechápala jsem, jak můžou sami se sebou žít, jak si můžou navzájem hledět do očí a tvářit se, že o nic nejde. Bylo to deprimující, já osobně jsem měla chuť na ně křičet, aby už něco řekli nebo udělali jinak, aby pravda vyšla najevo, protože stále něco tutlat bylo ubíjející. Ale oni ne, pořád hráli tu svou hru.
Co se mi nejvíce líbilo a za to patří autorce můj neskonalý obdiv, tak je postava Lydie. Jak byla vykreslena. Ta její manipulace s okolím a lidmi jí blízkými byla naprosto perfektní, její způsob přemýšlení nad budoucností a činění kroků k tomu, aby dosáhla svého, byly dokonalé.

"Laurence mi řekl, že odchází z domu. Nemohla jsem to dopustit. Jeho místo bude vždycky tady se mnou. Myslel si, že jsem pomatená. Poznala jsem to z toho, jak ke mně někdy mluvil, jako bych byla dítě. Rozhodla jsem se jeho názoru o mé labilitě využít. Někdy se ode mě odtahoval a měl tajemství a podezíral mě."

Postavy na mě působily reálně i dialogy, které mezi sebou vedly, byly bez jakýchkoliv kudrlinek, naprosto v pohodě. V knize se střídají kapitoly hrdinů, kdy jednou čteme za Lydii, podruhé za Lawrence a pak za další hrdiny, ale všechno na sebe navazuje a díky vícero pohledům jsem se dokázala vžít do každého. Kolikrát tam byl pohled na jednu a tu stejnou věc očima dvou lidí, kteří byli rozdílní a líbilo se mi, jak jsem to mohla porovnat a uvědomit s při čtení, kdo to má a nemá v hlavě v pořádku.

Kniha je opravdu velmi čtivě a napínavě napsána, i když jsem se vraha dozvěděla hned na začátku, tak přesto jsem se dočkala opravdu záživného a nervydrásajícího příběhu. Až začnete číst, tak pochopíte, že V úkrytu nejde ani tak o vraha, jako spíše o postoje rodinných příslušníků v jedné rodině, o jejich vztahy v okolí a o to, jak dobře či špatně dokáží držet pohromadě. A pokud je někdo zklame, dokáží to zaonačit tak, aby stejně byli vítězi. A už víckrát nikdo, nikdy, nijak nezklamal...

Tuto knihu ráda doporučím všem milovníkům thrillerů, obzvlášť těch psychologických, protože tady si přijdete opravdu na své a můžu vám zaručit, že konec vás dostane. Když jsem totiž já dočetla poslední řádky, přelila se přes mě studená, přímo ledová vlna, a nechala mě napospas temnotě a zimě. Bavila jsem se, jsem nadšená a jednoznačně doporučuji.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit na těchto místech:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

pondělí 19. března 2018

V pasti času - Madeleine L´Engle

Autor: Madeleine L´Engle
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Booklab/Slovart
Počet stran: 239

"Jak maličká se zdá Země tomu, kdo na ni pohlíží z nebes."

Třináctileté Meg Murryové se poslední dobou moc nevede. Připadá si nemožná, nehezká, ve škole se jí nedaří, nikam nezapadá. O jejím pětiletém bratru Charlesovi kolují ošklivé pomluvy, a ke všemu musí poslouchat vlezlé narážky na záhadné zmizení svého táty, talentovaného fyzika, který se pořád nevrací. Jedné temné bouřlivé noci ale do domu Murryových zavítá nečekaná, podivná návštěva - paní Kdovíco. Jak se ukáže, paní Kdovíco má ještě dvě stejně podivné přítelkyně, a všechny tři chtějí Meg a Charlesovi pomoct najít tátu. Aby se za ním ale obě děti dostaly, musí se vydat na nebezpečnou cestu napříč prostorem a časem a za pomoci svého kamaráda Calvina svést bitvu s temnotou, která postupně zahaluje celý vesmír.
Madeleine L´Engle se podařilo stvořit mimořádný nadčasový příběh, který se stal opakovaně vydávanou klasikou žánru na pomezí sci-fi a fantasy pro mladé čtenáře.
V roce 2018 uvádí společnost Walt Disney Pictures film natočený podle tohoto oceňovaného díla.

Madeleine L´Engle (1918-2007) se narodila v New Yorku a navštěvovala Smith College. Napsala více jak 60 knih, z nichž je nejznámnější V pasti času.

Když jsem knihu začala číst, byla jsem překvapená velikostí písma a říkala si, jaká to nebude jednohubka. Pustila jsem se do ní a už od prvních stránek mi začala pomalu padat brada, s každou kapitolou vždy o nějaký kousíček, až jsem na konci příběhu seděla s pusou otevřenou. Tohle tedy bylo něco! I když jednohubka, tak přesně taková, která mi vypálila v srdci stopu a budu na ni myslet.

V pasti času je primárně určena pro mladší čtenáře. Je to dáno hlavně tím, že důležité, ty nejdůležitější postavy jsou malé děti nebo dospívající, kteří zásadně ovlivňují děj. Pokud se ovšem umíte oprostit od toho, že vám příběh vypráví třináctiletá slečna a její pětiletý bratr, tak věřím, že vás kniha učaruje i v "pokročilejším" věku.

Děj popisovat nebudu, ostatně v anotaci je toho řečeno poměrně dost a já bych se jen opakovala. Meg je třináctiletá holka, školačka a také hlavní vypravěčka knihy. Ze začátku působí jako uťápnutá holka, která to ve škole nemá jednoduché a sbírá posměchy spolužáků, ale poté se z ní stává rozhodná, mladá dáma, která je sice mírně hysterická, ale se srdcem na správném místě. Tu hysterii ji nemůžeme mít za zlé, přeci jen, když přijde o otce a neví, co se s ním děje, do toho se objeví tajuplné dámy, které ji s jejím malým bratříčkem a kamarádem "vyhodí" na cizí planetu, do jiné dimenze, kde navíc právě toho jejího bratříčka ovlivní to největší ZLO a ona se najednou ocitne v cizím prostředí a prakticky sama, tak lehká hysterie je na místě.

"Zkušenost je matkou vědění."

Příběh je fascinující. Líbilo se mi, jakým způsobem byla vykreslena ta dimenze, kde se děti objevily a kde se snažily zachránit svět před postupující tmou. Jediné, co mi trochu kazilo mou euforii, tak bylo vysvětlování, proč to tak je, protože jsem se v některých částech lehce ztrácela. Když se vysvětlovalo umocňování dimenzí, přeskládávání atomů, neuměla jsem si to pořádně představit. I když právě u toho umocňování byly použity obrázky, přesto mi přišlo, že mám z toho trochu v hlavě guláš. Když ale pominu tyto "technické fakta", kterých v knize je pomálu, tak celý příběh jsem slupla jako malinu a užila si.

Rozhodně ji doporučím trochu odrostlejším dětem, těm, které už mají něco přečteno a baví je scifi. Těm, které rádi přemýšlí nad tím, jestli někde ve vesmíru jsou další planety, na kterých je život a jak by to tam mohlo vypadat a fungovat. Také je to super čtení pro ty, kteří mají rádi boj mezi dobrem a zlem, kde všechno vypadá všelijak a do poslední chvíle není pořádně jisté, jak tohle dopadne. A taky věřím, že se pobaví u čtení i dospělejší čtenáři, kteří obdivují dětské příběhy, jenž jsou opravdu neobvyklé, neotřelé, které mají nápad a šmrc.

Navíc si myslím, že je to dobrá příprava právě pro dospělé, kteří mají děti před návštěvou kina. Jakmile se tato kniha tento rok dostane na plátna, budete vědět, na co jdete, co očekávat a můžete dokonce srovnávat. Já osobně si film ujít nenechám, protože jsem opravdu zvědavá, jak Walt Disney produkce ztvární hrdiny a prostředí, kde se příběh odehrává.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Booklab/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

sobota 17. března 2018

Bez duše - Martin Stručovský

Autor: Martin Stručovský
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 278
Rok vydání: 2018

"Nalil jsem si hrnek černého kafe bez cukru. Bylo tak husté, že v něm lžička ztuhla jako v betonu. Ještě před pár lety jsem ho pil po litrech. Doktor m několikrát dával výstrahu, že mě to množství jednou zabije. K mému štěstí se ale jeho prognóza nesplnila."

Přes den pracuje Matěj Mlynář jako knihkupec. V noci je tu ale pro ty, kteří se ocitli v nesnázích a nemají se na koho jiného obrátit. Během podzimního večera vyhledá Matěje i Marta Kučerová. Mladá žena, která potřebuje ochránit před bývalým přítelem. Ten se nechce smířit s rozchodem a pronásleduje ji na každém kroku. To, co Matěj považoval za další rutinní kšeft, se brzy změní v drsnou hru bez pravidel. Jde mu náhle o holý život i o vlastní duši.

Martin Stručovský se narodil 22.1.1989 v Jindřichově Hradci. Píše už od svých třinácti let, jeho první publikovanou prací jsou Slzy bohů (2008), ze série JFK. V roce 2007 začal psát pro scifi rubriku Neviditelného psa Sarden a od roku 2008 působí jako zástupce šéfredaktora JFK Fans - fanouškovských stránek Agenta JFK.

České detektivky čtu ráda. Nejen, že tím určitým způsobem "podporuju" české spisovatele, ale stále čekám na nějakou dobrou knihu, která se bude moct měřit se světovým trhem. Krom autorky Michaely Klevisové, od které detektivní sérii s Josefem Bergmanem fakt můžu, tak jsem ještě neměla štěstí. A teď, Martin Stručovský, mi konečně splnil sen! Bez duše mě velmi mile překvapila!

Hlavní hrdina Matěj Mlynář má skvělé zaměstnání. Je knihkupec. Má dceru Terku, se kterou ovšem nemá nejvřelejší vztahy, protože na sebe nemají příliš mnoho času. Místo, aby po večerech seděl doma a povídal si s ní, zachraňuje cizí lidi, kteří se ocitnou v nesnázích. Mnohdy přijde nad ránem domů a rozhodně není ve své kůži. Navíc se potýká se svými démony, takže toho má více než dost. Když jednoho dne natrefí na "zákaznici" Martu a hlídaní jejího bezpečí, nemá ani tušení, jak špatně se to vyvrbí. Půjde mu o život a nejen mu.

Musím říct, že Matěj Mlynář mi byl sympatický až ouvej. Byl to přesně ten typ chlapa, který je tvrďák, ale dokáže přijmout i ránu a nesesypat se z toho. Navíc jeho smysl pro spravedlnost byla úžasná a kolikrát dokázal překročit hranice zákona, aby spravedlnosti učinil za dost. A to na něm bylo fakt dobré. Musím říct, že všeobecně všechny postavy, které se v příběhu objevily, působily velmi příjemným dojmem, samozřejmě jen ty, které stály na straně dobra. Zlí padouši jsou padouši a padouchy zůstanou! :-)

"Další výstřel už nenásledoval. Doběhl jsem na konec louky. Skrz stromy jsem se prodral na plac u krajnice, kde jsem nechal auto. Ostružiní se mi do nohy zarylo jako rezavý ostnatý drát. Sykl jsem bolestí. Do auta jsem se dostal během několika sekund. Nastartoval jsem. Motor zakašlal jako člověk prolezlý skrz na skrz tuberkulózou, ale rozběhl se."

Autor Martin Stručovský napsal velmi čtivý příběh, který přečtete na dva zátahy a budete se bavit. Budete napnutí, jak všechno dopadne a jak Matěj Mlynář vše rozmotá. Při čtení mi stránky ubíhaly velmi rychle a nenašla jsem žádné zápory, které bych tady napsala. Ani žádné hluché místa. Vůbec nic.

Na to, že se jedná o autorovu prvotinu musím říct, že tohle je výborný počin. Kniha s názvem Bez duše duši má. Od začátku, prvních kapitol, jsem tušila, že se mi to bude líbit a nemýlila jsem se. Navíc, co se mi vážně líbilo, tak je, že autor propojil všechny postavy, každá má své místo a ať se zdá sebemíň důležitá, bez ní by to nešlo. Spojitosti a vztahy jsou neskutečně propletené, ale přitom pro čtenáře pochopitelné.

S knihou jsem maximálně spokojená. Čtení pro mě mělo spád, bavilo mě, byla jsem napnutá, užívala si každé slovo. Fandila jsem Matějovi a vůbec celé jeho rodině, oblíbila jsem si Královou, i když ze začátku byla pro mne taková nemastná, neslaná a doufám, že poslední věta v knize slibuje další příběhy s Mlynářem. Protože pokud autor napíše další knihu, určitě si ji pořídím. Jsem ráda, že můžu konečně říct, že i mezi českými autory máme opravdu dobré "detektivkáře".

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 14. března 2018

Knihkupkyně - Cynthia Swanson

Autor: Cynthia Swanson
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 317

"Sen ve snu. Sen o malé - třebaže velmi příjemné - události, která se nikdy nestala. Sen, jenž je součástí snu o celém životě, který se nikdy neodehrál."

1962: V New Yorku jsou možná zlatá šedesátá léta, ale v Denveru - jako v mnoha jiných městech - je to jinak: život svobodné dívky po třicítce je téměř bohémský. Osmatřicetiletá Kitty Millerová se smířila se svým netradičním životem. Kdysi měla vážnou známost, ale nevyšlo to. Teď se naplno věnuje svému knihkupectví a každý večer se vrací do svého útulného domu.
A pak jsou tu ještě ty sny...
1963: Katharyn Anderssonová je provdaná za Larse, lásku svého života. Žií v dokonalém domě na předměstí Denveru, což je ideální místo pro východu dětí. Katharyn má všechno, po čem Kitty vždycky toužila. Jenže Katharyn existuje pouze tehdy, když Kitty spí.
Zpočátku si Kitty výlety do světa snů užívá. Ale s každou další nocí se noční okouzlující život stává skutečnějším. Když se hranice mezi oběma světy začnou stírat, Kitty najednou čelí nejisté budoucnosti. Jakou cenu musí zaplatit, aby mohla zůstat? A co musí obětovat, pokud chce odejít?

Cynthia Swanson je spisovatelka a designérka. Své povídky publikovala v časopisech 13th Moon, Kalliope, Sojourner a dalších. Její povídka, která vyšla v časopise 13th Moon získala nominaci na Pushcartovu cenu. Knihkupkyně je její první román.

Překvapilo mne, jak zdánlivě obyčejný příběh mi může přirůst k srdci...Knihkupkyně není složitý román, ke kterému byste si hledali cestu. Ba naopak, je to příjemné vyprávění jedné, docela normální ženy, kterou v životě potkalo všechno možné. Od štěstí, pořádné lásky až po zklamání i ztrátu bližních. Ale způsob, jakým to autorka podala čtenářům je naprosto skvělý. Užívala jsem si tuto knihu od první stránky a už na začátku jsem si byla jistá, že tohle bude trefa do černého.

Kitty je svobodná, osmatřicetiletá žena, která se svou nejlepší kamarádkou vlastní knihkupectví U dvou sester. Nemá partnera a má pocit, že si ani žádného pořádného nenajde.
Katharyn je vdaná za perfektního manžela, má děti, velký dům, pomocnici v domácnosti. Může se zdát, že má všechno.
A tyto dvě ženy jsou jedna, která ač má vše, stále ji ke štěstí chybí nějaký ten kousíček. A proto dvě reality, aby si v hlavě urovnala, co potřebuje. Jenže se v ní začíná ztrácet a sama neví, co je pravda a co už ne...

Hlavní hrdinku nejde nemít rád. Je to otevřená žena, optimistická, která se chová nejen zodpovědně, ale pokud se rozhodne špatně, nese si následky. Je sympatická každým coulem a klidně si dokážu představit, že s ní mám knihkupectví. :-)
Autorka dokázala skvěle popsat nejen ji, ale taky všechny ostatní postavy, které se v knize objevují. Navíc perfektně podala období šedesátých let, kdy se příběh odehrává. Opravdu jsem měla pocit, že jsem se ocitla v jiné době, kde všechno teprve začínalo "růst a vzkvétat".

"Tato kniha vás přiměje přemýšlet o cestách, po kterých jste se v životě mohli vydat, a čemu vás mohou naučit, abyste obohatili vlastní realitu." - Redbook

Knihkupkyně je napsána svižně, a i když děj není žádným způsobem dramatický, přesto jsem při čtení byla napnutá, jak tohle všechno dopadne. Autorka pomalu odkrývala způsob života obou žen a pomalu mi předkládala informace, ze kterých jsem si poskládala příjemný, zábavný, romantický a vcelku napínavý příběh. Pro mě je to kniha, kterou v tuto chvíli budu doporučovat na každém kroku každé kamarádce, která ráda čte.

Kapitoly jsou dlouhé (či krátké) tak akorát, navíc styl psaní autorky je velmi čtivý. I když popisovala myšlenkové pochody hrdinky či nějaká místa, kde se příběh odehrává, nic nepůsobilo nudně. Nikde jsem nenašla žádné hluché místo a když popisovala postavy, tak s takovou přesností, že si je dokážu představit, stejně i prostředí, kde se hrdinové pohybovali. Jako třeba ústřední, kde sídlila Greenová nebo koupelna z Paříže. Mimochodem, tu koupelnu chci! :-)

Tuto knihu doporučím každé ženě či dívce, která hledá příběh, jenž ji okouzlí. Protože Knihkupkyně je romanticky laděná, navíc vám ukáže i opačnou stranu lásky a štěstí. K tomu vás možná donutí popřemýšlet, co by... kdyby... A to je to nejdůležitější - když vám kniha něco dá. A Knihkupkyně vám dá minimálně podnět k tomu, abyste zauvažovali, co je ve vašem životě osud nebo náhoda nebo...

Jemný, příjemný, zábavný, záživný, ale i smutný příběh - to je Knihkupkyně.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Knihy Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit tady:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 11. března 2018

Dívka na sněhu - Danya Kukafka

Autor: Danya Kukafka
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Plus
Počet stran: 301

"Takhle z horizontálního pohledu je moc krásná. Andělská - už chápu, co tím všichni myslí. Ležíme vedle sebe jako milenky na jediném polštáři, ale její lasturová pusa se otevírá a zavírá, otevírá a zavírá, hrudník se jí zvedá a po svažujícím se kořeni nosu jí do stran stékají slzy. Neslyším tě! pokudsím se říct, jenže se mi zasekla pusa a já ji nemůžu otevřít. Ramena mám přilepená k zemi. Neslyším tě! Teď už křičí, ale přitom nevydá ani hlásku, divoce ke mně natahuje ruce. Prosí a pláče a žadoní a všechno se to ztrácí ve změti chaluh v oceánu."

V coloradském městečku je nalezena zavražděná středoškolačka. Tamní obyvatelé jsou otřeseni a atmosféru plnou strachu a podezření prožívají každý po svém - dospívající Cameron, jenž byl mrtvou dívkou posedlý, spolužačka Jade, která ji nenáviděla, a vyšetřující policista Russ, přítel Cameronova ztraceného otce. Všichni tři se navíc musejí vypořádat s vlastním životem a démony, které je sužují. Každý z nich totiž skrývá nějaké tajemství. Kým člověk je, když se nikdo nedívá? Od znepokojivé první věty po omračující závěr je Dívka na sněhu thriller, který má perfektní spád a mistrně vystavěnou zápletku.

Danya Kukafka pochází z Colorada a vášeň pro četbu a psaní se v ní probudila již v dětství, když se zapojila do školní soutěže o nejlepší strašidelnou povídku. Vystudovala univerzitu v New Yorku, kde nyní pracuje jako nakladatelská redaktorka. V duchu se stále vrací do zapadlého rodného podhůří, kam také situovala svůj románový debut. Autorka otevřeně přiznává inspiraci knihou Jeffreyho Eugenidese Sebevraždy panen, celkové vyznění románu připomíná také kultovní seriál Twin Peaks.

Tak nejdříve bych ráda zmínila, že Dívka na sněhu, dle mého názoru, není thriller, ale román s detektivními prvky. Cameron, Jade a Russ. Tři důležité postavy, jedna mrtvá dívka a tři různé příběhy, které z části právě ta mrtvá spojuje.
Cameron a Jade jsou stejně staří vrstevníci, spolužáci, jenž navštěvují střední školu, odkud je také ta zemřelá. Každý je ale jiný i když v mnoha ohledech na vás můžou působit stejně "bláznivě". Mají své světy, kam utíkají před realitou, jenž nebývá vždy růžová.
Russ je policajt, který má nejen vyšetřování na starost, ale někteří podezřelí mu zasahují do soukromého života více, než všichni ostatní.
A tak se stane to, že v průběhu vyprávění se čtenář dovídá všechny podrobné informace o životech těchto tří lidí a nenápadně, někde pod čarou se řeší případ mrtvé středoškolačky.

Celý příběh je vyprávěn ze tří pohledů - jak Camerona, tak Jade a Russe, kteří se ve vyprávění střídají po kapitolách. Musím říct, že tohle mě bavilo. Líbilo se mi nakukovat pod pokličku jejich myšlení, hledat určité indicie a vodítka a zjišťovat, co že vlastně se stalo. Jenže na druhou stranu mi trochu vadilo, že primárně by se autorka měla věnovat vyšetřování vraždy, ale na mě to působilo jako druhořadé. V první řadě jsem se totiž dočítala o životech právě těchto tří osob, ale možná právě pro to byla tato kniha pro mne tak zajímavá. Něco jsem očekávala, dostala jsem úplně něco jiného a přesto jsem spokojená.

Bylo to svým způsobem fakt zvláštní čtení, ale já si to užila. Někdy si člověk potřebuje třeba jen dokázat, že ostatní (byť knižní hrdinové) jsou divnější než on sám. :-)

"A najednou to bylo všechno pryč: deset let přátelství, západy slunce na jejich oblíbeném místě v horách. Pod plošinou zase jen plošina. Kloužete dolů a dolů, až pak nakonec sletíte do vody. Rozhlížíte se po temném, nekonečném prostoru kolem a plavete, protože jinou scenérii ani neznáte. jste přesvědčeni, že na druhé straně nádrže čeká další hora, další útesy."

Co se mi obzvláště líbilo a považuji za důležité zmínit je styl psaní autorky. Nejen, že dokázala do každé kapitoly dát nějakou zvláštnost, která vás nějakým "divným" způsobem zaujme, také příjemně rozdělila kapitoly a navíc si myslím, že zvládla dobře upoutat. Místy jsem totiž měla pocit, že čtu "o ničem", ale děsně mě to baví. :-)
A když se zmíním o rozuzlení, tak to jsem opravdu nečekala a už jen kvůli němu byste si tuto knihu mohli přečíst. Překvapilo mne to.

Pokud se rozhodnete si tuto knihu přečíst, opravdu od ní neočekávejte skvělý thriller, u kterého budete napnutí jako struny. Jděte do ní s pocitem, že je to román s nějakou tou detektivní zápletkou, která ovšem není hlavní dějovou linií. Důležitější jsou postavy, které jsem zmínila výše (Cameron, Jade a Russ), kdy se autorka věnuje jejím životním pokleskům i vzletům, kdy se jim dostanete do hlavy, budete se snažit pochopit jejich myšlení a počínání v určitých fázích jejich života.

Líbilo se mi, že na mne působila atmosféra knihy zvláštně ponurým způsobem a samotní hrdinové tomu pomáhali. Nemají to lehké a s mrtvolou na blízku je to o to složitější. Ještě k tomu, když je s ní něco spojuje.
Určitě doporučím k přečtení těm, kteří si chtějí přečíst něco nového, kteří chtějí sáhnout po dobrém, debutovém románu nové, slibné autorky.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

středa 7. března 2018

Purpurové doteky - Markéta Harasimová

Autor: Markéta Harasimová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MaHa
Počet stran: 272

"Probudil ji vlastní křik. Koupala se v potu a před očima ji doznívala příšerná scéna z noční můry, která začala tak nevinně. Erotické snění tvrdě přebil krvavý výjev s přídechem neskutečna. Do ušních bubínků se jí zabodly ostré jehličky a ona až po chvíli pochopila, že ten nepříjemný zvuk vydává přístroj hlídající její tělesné funkce."

Děsivá souhra náhod spojí minulost se současností a dokonale zamíchá lidskými osudy... Detektivní příběh plný erotického jiskření, napínavých zvratů a překvapení.
Nadějná malířka Karin se stane náhodnou svědkyní brutální vraždy, otřesný zážitek si však nevybavuje. Ztrácí po něm paměť a nevzpomíná si na nic z předešlého života. Znovu tak objevuje svou identitu a navazuje na zpřetrhané nitky minulosti. Setkává se s bývalým snoubencem, nenapravitelným gamblerem Hynkem, a také sexy majitelem galerie Maxem, k němuž cítí silnou erotickou přitažlivost. Karin touží po sblížení, což se zdá být oboustranné, ale je tady malý háček: Max je zadaný...
Mladá žena navíc odhalí utajovaný psychický teror, jemuž je vystavena její kamarádka Marta. Té se nedaří odpoutat od despotického manžela - její muž v ruce třímá zlověstné eso, které může zničit celý Martin život. Karin bojuje s amnézií a nenaplněnou láskou, zatímco za jejími zády řádí masový vrah a nespouští ji z očí. Obětí stále přibývá a za záhadných okolností nečekaně umírá také Hynek. Jeho vražda ale mezi ostatní jaksi nezapadá a policie neví, zda má co do činění s jedním či více zabijáky. Vyšetřování zamrzá na mrtvém bodě, vraždící maniak se však stále víc přibližuje k ženě, která viděla víc, než měla...

Purpurové doteky autorky Markéty Harasimové je kniha, která vás okamžitě vtáhne do děje. Skrývá se v ní láska, ale také erotika a pořádná dávka nebezpečí. Jedná se o zamotaný a tajuplný příběh, jenž vás nenechá vydechnout a až s poslední stránkou se vám uleví, protože budete konečně všechno vědět tak, jak to je.

Hlavní postava, Karin, při neplánované procházce zažije otřesný zážitek - brutální vraždu, po kterém ztrácí paměť. Nad tím, jak se s tím vyrovnává, sem tam zakroutíte hlavou, že dokáže být tak klidná. Přitom ji může hrozit nebezpečí, protože venku běhá masový vrah a ke všemu ona neví kdo je. Upřímně, já bych se zbláznila. Přesto si hrdinku zamilujete, zůstává nohama na zemi a nelituje se, bojuje s překážkami, které je život staví do cesty. Působí jako silná žena. Navíc si uvědomíte, že i když ztratíte paměť, povaha vám zůstane a tak je nejlepší spoléhat se na své vnitřní pocity.

Karin se setkává se svou rodinou a přáteli, u kterých zjišťuje, že jejich životy jsou také velice zamotané. Ta nejistota, kdy se vrátí paměť, protože to může být z minuty na minutu, musí být šílená a důležitá je podpora lidí, kteří ji milují. Ale i láska k protějšku je důležitá...

Další postavu, kterou bych ráda zmínila je její kamarád a majitel galerie jménem Max. Je velmi milý, ohleduplný a podle hlavní hrdinky také velice sexy. :-) V její situaci ji moc pomáhá, ale co když to není čistě jen z gentlemanských důvodů? Zmínila jsem tuto postavu proto, že jsem si párkrát řekla, že bych jej jako partnera brala i já! :-)

"Ohlédla se a přiložila ruku k čelu jako kšilt, aby ji tolik neoslňovalo slunce. Kapota robustního vozu, který se k ní líně šinul, odrážela zlaté paprsky. Ustoupila do trávy, jelikož silnička nebyla příliš široká. Šestý smysl vedl Karinin pohled ke znaku automobilky na přední masce. Rozpoznala čtyři propojené kruhy a mimoděk sjela očima k espézetce. Překvapením nahlas vyjekla a srdce se jí rozbušilo rychleji."

Kniha je čtivá a líbilo se mi, že se v příběhu pořád něco děje a nutkání číst dál a dál bylo velmi "silné." Nechtěla jsem čtení zbytečně odkládat. Nenašla jsem žádná hluchá místa a musím říct, že čím víc se příběh vyvíjí, tím víc jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Vzpomene si? Kdo je vrah? Chytí ho? Budou spolu? Pořád se mi hlavou honily nové a nové otázky.

Kapitoly jsou rozvržené tak akorát, ani dlouhé, ani krátké a hlavně jsem vždy měla přehled o tom, co čtu. Věřím, že tuto knihu si uložíte do své knihovny a pokud budete chtít zažít napětí spojené s erotikou, rádi se k ní vrátíte. Spisovatelka mne ani tentokrát nezklamala, zanechala ve mě pocit, že život není jen o hrůze nebo lásce.

Purpurové doteky doporučím všem ženám, které mají představivost a dokáží číst knihu, jenž má více žánrů najednou. Nebude jim vadit být detektivem a vzápětí přeladit na milostnou strunu a užít si to. Já si to tedy užila. :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji autorce, Markétě Harasimové, za recenzní výtisk a pokud si chcete knihu pořídit, tak přímo tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

úterý 6. března 2018

Zadrátovaný svět - Noah Lederman

Autor: Noah Lederman
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: BizBooks
Počet stran: 240

"Praha byla hvězdou České republiky, země, která visela jako drobek lejna na konečníku, jenž se táhl mezi hýžděmi Německa a Polska."

Autor knihy Noah Lederman se rozhodl odhalit tajemnou minulost svých židovských prarodičů pocházejících z Polska. Jako jediní ze svých rodin přežili druhou světovou válku, přežili ghetto v Otwocku, přežili koncentrační tábory Majdanek, Osvětim, Bergen-Belsen, Ravensbrück. Po válce založili rodinu a emigrovali do USA. Lederman vyrostl v míru v Americe ke konci dvacátého století. Ale cítil, že potřebuje znát své kořeny a rozumět tomu, co babička s dědečkem prožili. Téměř deset let tak skládá střípky z vyprávění babičky, ze svých cest po Evropě po místech, kde byly koncentrační tábory, z návštěv památek holokaustu a ze vzpomínek pamětníků, které při svém hledání objevil. A hrůzná minulost ožívá...

Zadrátovaný svět není jen tak nějaká kniha, která by popisovala zvěrstva, jenž se děly za druhé světové války. Na těchto stránkách, spolu s autorem, pátráte po minulosti dvou lidí, kteří vám neskutečně přirostou k srdci. Po minulosti babičky a dědy od Noaha Ledermana.
Nejdříve se dozvíme, kdo je Noah a do jaké rodiny patří. Je to Žid, jeho babička a dědeček přežily koncentrační tábory, ale jejich příběhy jsou skryté v mysli hodně hluboko. Ani jeden nemluví o tom, čím vším si museli projít. Noah se už v dospělém věku, vydává na cestu do Evropy, kde mimo jiné navštíví rodné město svých prarodičů v Polsku nebo také Prahu a tam mu dojde, že se musí ptát. Hlavně proto, aby ti, co žijí teď, v přepychu a blahobytu, nezapomněli na to, co se dělo za druhé světové války. Jak se lidé chovali k lidem...

Noah Lederman zde podává unikátní pohled na svou "badatelskou" činnost. Na to, jak hledal informace, které si potom u babičky ověřoval nebo rozšiřoval. Samozřejmě musel okolo tématu koncentračních táborů u ni našlapovat po špičkách (není se čemu divit), o to je více zajímavé sledovat, jak dokázal používat svou empatii a "zacílit" správným dotazem do správného psychického rozpoložení babičky.

Autorovi se podařilo napsat poutavý příběh, který je nesmírně čtivý i přesto, že obsahuje věci mimo koncentrační tábory. Jako například jeho cestování po světě, hledání správných vln na surfování, hledání té pravé lásky a to všechno za pomyslnou oponou holokaustu.

"A právě tam děda narazil na Klaustermeyera a Blöscheho. Ti dva byli známi svým barbarstvím: stříleli malé děti, novorozencům rozbíjeli lebky o zeď, invalidy shazovali s vysokých budov. Své oběti pouštěli jen proto, aby je mohli na útěku zastřelit."

Co se mi obzvlášť líbilo, tak je styl, jakým je kniha napsaná. Protože cílí na všechny čtenáře, ať už mladé nebo staré, každého to bude zajímat a nebude se nudit. Při čtení jsem měla pocit, jako kdyby autor seděl naproti mě a všechno mi vyprávěl. Je vidět, že věděl jak to pojmout, aby čtenáře zaujal. Určitě se mu vyplatilo i to, že pracoval jako učitel ve škole, kdy některé školní zážitky přímo zmiňuje v knize.

Dalším plusovým bodem jsou fotografie, jenž se nachází uprostřed knihy. Celou první polovinu je hodně zmiňována právě "ta" fotografie nad vypínačem v pokoji a pak, když jsem ji uviděla, černobílou, na papíře, dlouho jsem na ni zírala a prohlížela si ji do detailu. Zasáhlo mě to a měla jsem pocit, jako bych ty lidi opravdu znala a žila jejich životní příběh s nimi.

Je pravdou, že u této knihy jsem neměla slzy na krajíčku jako u jiných s podobnou tématikou, ale to je díky tomu, jaký postoj zaujal Noah Lederman při psaní Zadrátovaného světa. Je to napínavé čtení, kde odhaluje životní osudy dvou, pro něj velmi důležitých, lidí a nezajímá se jen o to, co se dělo v koncentračních táborech. Zaobírá se i židovskou menšinou tak, jak si stojí v dnešní době. Troufám si napsat, že je to sonda do židovské rodiny, kdy dva lidé přežili koncentrační tábory a další generace nehodlá zapomenout a přeje si, aby nezapomněli i ostatní. Ať už Židé, Křesťané či bezvěrci. Ale podáváno je to s rozmyslem, bez snahy vás dohnat k slzám, autor jde k věci přímo a reálně.

Pokud vás zajímá období druhé světové války, máte zájem zjistit, jak to vypadalo u konkrétních lidí, kterým se podařilo přežít, a hledáte příběh, který je stavěn opravdu na reálných základech, tak tato kniha je přesně pro vás.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

neděle 4. března 2018

Relikvie - Tim Lebbon

Autor: Tim Lebbon
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 357

"Klaustrofobií nikdy netrpěl, ale čím víc o tom uvažoval, tím víc se stěny kolem svíraly. Pokoušel se nepanikařit. V hlavě mu tepalo s každým úderem srdce, uvažoval, jestli nemá prasklou lebku. S pronikavými nápory žhavé bolesti se mu zamlžovalo před očima, jako by tu ránu pokaždé utržil nanovo."

Londýn - rozlehlé, spletité a anonymní město, v jehož útrobách se skrývají netušená tajemství... Angela Goughová, studující kriminologii, k jeho temným stránkám poprvé doopravdy přičichne v den, kdy se její přítel Vince nevrátí z práce. Vydává se po jeho stopě, odhodlaná přijít záhadě na kloub. Navzdory nebezpečí vrstvu po vrstvě odhaluje tajný život člověka, kterého považovala za tolik blízkého, postupně proniká do úplně nového, neznámého světa a zaplétá se do mystéria, jaké by si nedovedla představit ani v těch nejdivočejších snech...

Tim Lebbon je spisovatel z Jižního Walesu, autor bestsellerů žebříčku Timesů. Dosud napsal víc než třicet románů a k tomu stovky novel a povídek. Získal řadu literárních ocenění, například čtyřikrát British Fantasy Award, dále cenu Brama Stokera a Scribe Award. Řada jeho děl byla také zfilmována.

Tak tohle jsem nečekala. Nevím teda, co jsem přesně čekala, ale rozhodně jsem netušila, že mě kniha strhne. Přemýšlela jsem, jak vám Relikvii přiblížím - a je to něco jako Lovci stínů či Nástroje smrti, ale mnohem krvavější, s podrobnějšími detaily. Pro mě to byla opravdu jízda! :-)

Angela je sympatická hrdinka, která miluje svého přítele, Vince. Naprosto a beznadějně. Vypadá to, že mají idylický život. Jednoho dne se ovšem Vince nevrátí z práce, nezvedá ji telefon, neodpovídá na sms a to je velmi zvláštní, když si uvědomíme, že ti dva si píšou každou volnou chvilku. Jakmile najde ve schránce záhadný vzkaz, aby jej nehledala, tak si můžete být jistí, že to spustí ohromnou lavinu pátrání, hledání, vyptávání, protože Angela je nejen silná žena, ale hlavně je zamilovaná. Bojuje za svoji lásku dravě, jako eskymácký pes. Potká spoustu lidí, někteří stojí při ní, nebo proti ní, ale ona ví, co je nejdůležitější... Ale jak to udělat?! Když bojuje proti něčemu, co už dávno nemá existovat?

Nejdříve vám něco povím o hrdinech v knize. Autorovi se totiž povedlo něco, co dokáže málokdo. Oživil takové postavy, které ač byly sebehorší, zlí, odporní, tak přesto jsem se nějakým zvráceným způsobem "milovala". Líbilo se mi, že jsem si každého hrdinu uměla nejen představit, ale našla jsem si na nich ten kousek, díky kterému jsem si je oblíbila, našla si k nim vztah. A přesto, že někteří byli opravdu nechutní, tak jsem jejich činy chápala. To, proč dělali ono a tamto, bylo pochopitelné a jako čtenář jsem se velmi dobře orientovala.

Příběh jako celek se mi líbil. Neměla bych mu co vytknout, jen jedno mě trochu "zaráželo". Nevím, jak to přesně popsat, ale asi takto: V ději je hodně důležitých bitev, mezi "dobrem a zlem", ale než se k těm bitvám čtenář dostane, musí se přebrodit přes určitou omáčku, která by mohla být lehce osekaná. Takto to působilo, že čtu a čtu a čekám, až se něco stane, pak to přijde, po pár řádcích je konec a pak zase čtu a čtu až se stane něco dalšího... Rozhodně to nemyslím jako nějakou výtku, protože bez té omáčky bych těžko pochopila souvislosti, ale určité věci (které vám teď prozradit nemůžu, protože by to byl spoiler), by mohly být méně popsané. Ale jak píšu, je to docela maličkost, myslím si, že většina čtenářů si to ani neuvědomí.

"Každý stín mohlo házet něco, co neznala. Každý pohyb na špatně osvětlených ulicích, ve ztemnělých vedlejších uličkách, za záclonami oken mohl znamenat pohyb něčeho výjimečného, tvora z legend využívajícího noc jako pláštík a relativní ticho jako maskování."

Co určitě musím zmínit, tak je místy brutální popis akcí, které se v příběhu dějí. Jako například roztrhnutí lišky, myslím, že tohle mě bude provázet ve snu ještě pár nadcházejících nocí. Brrrr.... Ale pokud nejste žádní měkkouši, tak se do čtení pusťte. Nejen, že vás bude čekat strhující příběh, ale dočkáte se taky pořádné dávky nadpřirozena v londýnských ulicích. Za mě je to jedna z těch dobrých urban fantasy, která v poslední době vyšla.

Osobně jsem se u čtení nenudila, kniha mě bavila a s napětím očekávám příchod dalšího dílu. V jedničce, v Relikvii, jsem se totiž dozvěděla, o co půjde dál a jsem nesmírně zvědavá, jak tohle bude pokračovat. Autor, Tim Lebbon, opravdu umí psát poutavě a čtivě a rozhodně jsem spokojená s tím, co za příběh napsal. Líbilo se mi zasazení do londýnských ulic i podzemí, užila jsem si nadpřirozeno, které v knihách mám opravdu ráda a hlavně si oblíbila hrdiny, se kterými jsem se na stránkách setkala.

Tudíž, pokud patříte mezi ty, kteří mají rádi urban fantasy, dark fantasy a dobře napsané příběhy, myslím si, že Relikvie se vám líbit bude. Navíc, samotný autor je zárukou dobrého čtení. Pokud máte prostor a čas, pohodlně se usaďte a nechte se unášet po londýnských, špinavých ulicích s lidmi, o kterých byste si nikdy nemysleli, co můžou být zač...

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

čtvrtek 1. března 2018

Bohyně osudu ze salonu d´Amour - Anna Jansson

Autor: Anna Jansson
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 376

"... Ani nemluvím o tom, kdyby se to stalo jinde, jak dlouho by trvalo hláskovat místa jako Krämplause, Uggarderori nebo Puttersjaus... Co jste to říkala, puč ešus...?"

Tady, kousek od starého Jižního náměstí, mám kadeřnictví. Pokud jste kolemjdoucí, prosím vstupte. Když budete muset chvíli počkat, nabídnu vám mátový a bezinkový čaj ze své zahrádky. Dívám se na vás do zrcadla a přemýšlím, jak nejlépe vám mohu pomoci. Mé nůžky jsou jako kouzelnická hůlka. Mé barvy vás dokážou změnit k nepoznání, pokud chcete.
Když sedíte v křesle a já vás zakryju pláštěm, moje první otázka je vždy stejná: Co pro vás mohu udělat? A tím nemyslím jen vaše vlasy. Mám na mysli: Co mohu udělat pro váš život? K dispozci mám dvě otočné židle a nikdy není náhoda, že vedle vás sedí právě ten, kdo tam sedí...
Při čtení tohoto romantického románu se budete smát i plakat dojetím. Anna Jansson, jež je dobře známá díky sérii detektivek, se pustila na zcela neznámé pole románů pro ženy.

Anna Jansson vyrůstala s knihami. Všechny, které napsala - kriminální romány, dětské knihy i literaturu faktu - jsou prostoupeny duchem pohádkových příběhů. Mnoho let pracovala jako zdravotní sestra. Její prvotinou byly příběhy lidí, které potkala v nemocnici. I do kriminálních příběhů dokáže vložit současné etické problémy, týkající se vztahu lidí k životu a smrti. Kromě psaní románů pořádá také přednášky o etických otázkách zdravotní péče a na toto téma napsala řadu knih.
Její kniha Podivný pták byla v roce 2006 nominována na cenu Glasnyckeln, cenu pro nejlepší skandinávský kriminální román. Podle jejch předloh byla natočena celá řada celovečerních a televizních filmů, které měly úspěch ve Švédsku, Německu i Spojených státech.

Asi to bude znít divně, ale já nechodím ke kadeřnici. Když je totiž nejhůř, přijde ona ke mě (výhody přátelství). :-) Ale je pravdou, že jsem vždy přemýšlela, co by se dělo, kdybych do toho kadeřnictví šla. Když bych seděla pod sušákem, v ruce měla knihu nebo časopis, kdo by seděl vedle mě? Stará paní? Mladá? Muž? Začali bychom se bavit? :-) A díky autorce vím, že to nezáleží na osudu, ale na samotné kadeřnici, která musí být bohyně! :-)

V celém příběhu máme hlavní hrdinku Angeliku, a druhou hlavní postavu, Rickyho. Oba mají velmi důležitou práci. Angelika dává do pořádku nejen vlasy lidí, kteří navštíví jejich kadeřnictví, ale také životy a Ricky ji úspěšně pomáhá a sekunduje, i když někdy s lehkými potížemi.
Ovšem dohromady tvoří skvělou dvojku, o které je radost číst.
Tato kniha je přesně pro ty čtenářky, které hledají romantickou četbu, ale zároveň odmítají číst plytké a nijaké příběhy, kde se nic neděje. V Bohyni osudu ze salonu d´Amour se totiž dočkáte absolutně všeho, co od dobré romantiky očekáváte a ještě mnohem víc.

Když jsem začala tuto knihu číst, byla jsem nesmírně překvapena, jak dobře se čte, jak je zábavná a také napínavá. Autorka totiž do děje zařadila nejen romantické a dojemné prvky, ale taky se tam dějí nepravosti, které byste vy určitě zažít nechtěli, jako například, když vám někdo ukradne váš vlastní dům. Myslíte si, že to nejde? Jste na omylu! Jde! A pokud chcete vědět jak, přečtěte si to. :-)

"Vrátím se do salonu a učešu se. Dnes vytvořím natupírovaný drdol a la padesátá léta. Pokud kadeřnice nevypadá reprezentativně, nikdo nevěří, že své řemeslo ovládá. Přehodím přes sebe pracovní zástěru, opasek s pouzdrem na nůžky a hřebínky a namířím nůžky na svůj odraz v zrcadle jako ve filmu Taxikář."

Co musím vyzdvihnout, tak je styl autorky, jakým píše. Při čtení jsem totiž opravdu měla klidný pocit, byla jsem v pohodě, přišlo mi, že každá stránka je pohlazením pro mou duši, lehce jsem se usmívala nad řádky a opravdu si u čtení odpočinula. I když bych třeba takového Ludviga nejraději zaškrtila, tak pak měla Angelika nějakou repliku, která mě zase hodila do toho božského klidu. :-)

Každé ženě, která hledá knihu plnou romantiky jenž ji uklidní, ale která bude obsahovat i trochu napětí, můžu doporučit Bohyni osudu jako to pravé. Při čtení si odpočinete, přitom budete číst příběh, který není obyčejný a nudný a předvídatelný, ale který je zábavný, dojemný, romantický, napínavý a i když by to mělo skončit dobře, tak do posledního písmene tomu věřit nebudete! Některé osudy dobře nedopadnou, ale to je život, neboli C´est la vie! Přečtěte si to! :-)

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit tady:
Knihy Omega
Knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan