sobota 29. dubna 2017

Výsledky velké dubnové soutěže

Tak je to tady, přátelé :-)

Včerejším dnem padla poslední anotace a vy jste každý den hádali, o jakou knihu se jedná. Celkově to bylo 26 různých knih a já doufám, že někteří z vás našli i nějaký ten tip, co číst v budoucnu. :-)

A tady jsou celkové výsledky:


Máme jasného vítěze, s celkovým počtem 5 bodů vyhrála:

MICHAELA HANŽLOVÁ

Na začátku soutěže jsem také slíbila, že výherci budou tři, pokud má skupina na FB překročí hranici čtyřset "lajků", což se taky stalo.

O další dvě místa se tedy popraly:
Jarmila Hašková
Anežka Doubková
Pavla Velehradská

A protože jsem to opět nechala na random.org, přiřadila jsem čísla, tak jak vidíte jména, 1,2,3 a random mi vybral černého petra - to jest dáma, která, bohužel, vypadá ze hry o výhru. A bylo to číslo:
Takže druhé a třetí místo získává:

ANEŽKA DOUBKOVÁ A PAVLA VELEHRADSKÁ


Výherce prosím o kontaktování na email: daruska.k@gmail.com, kde se dohodneme na výhře.

Všem ostatním děkuji za účast a už 1.května startuje nová soutěž s Albatrosmedia.cz, kde budou výherci rovnou čtyři. Tak sledujte blog! Ať vám to neunikne. :-)

Ještě jednou díky a mějte se krásně,
Daramegan

pátek 28. dubna 2017

V pavoučí síti - Jakub Hrdoun

Autor: Jakub Hrdoun
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 343

"Můžou ti sebrat peníze, dům, dokonce ti můžou sebrat i rodinu, ale nikdy - a to si dobře zapamatuj - nikdy ti nesmí sebrat TEBE."

Temná dysstopie s prvky fantasy od českého autora, která vás nenechá vydechnout. Královské město - místo plné intrik a chudoby, ve kterém není jednoduché žít, a přežít. Tobiáš už má dost života v bídě. Když dostane nabídku, která by mu pomohla leccos změnit, přijme ji. Stane se členem rozsáhlé zlodějské organizace, která okrádá Královský lom - zdroj bohatství a blahobytu pro hrstku vyvolených. Práce pro organizaci má však i stinné stránky. Stávají se nehody, které spolu zdánlivě nesouvisí. Tobiáš však přijde na to, že je tomu právě naopak. Nebezpečné pátrání ho přivede na stopu temného spolku, který sužuje celé město a má na svědomí bezpráví a bídu....

Tobiáš je teenager, který žije ve městě, kde platí zákon, že mladí lidé si nesmí vydělat více než pár měďáků. Při tom, kolik co stojí, je většina mladých lidí, na pokraji chudoby a i když dělají co můžou a dělají to dobře, spousta lidí je naočkována zástupcem krále, že mladí lidé jsou špatní a nikdo jim nedá ani měďák navíc. Kolikrát se stane, že jim za služby nezaplatí vůbec, jednoduše proto, že jsou mladí.
Společenství je seskupení mladých lidí, kteří se rozhodli bojovat proti bezpráví a chudobě. Sice to není nejlegálnějším způsobem, ale přijdou k penězům, nemusí živořit a královskému rozpočtu to neublíží. Všechno funguje až do té doby, než se stane první neštěstí a další na sebe nenechají dlouho čekat. Tobiáš se snaží zjistit, kdo za tím vším stojí, ale není to prostě jen náhoda? Osud?

Když jsem začala knihu číst, věděla jsem hned od prvních stran, že tohle bude dobré. A nemýlila jsem se. Příběh odsýpá, je napínavý a pořád jsem hledala různé souvislosti, které tam byly v náznacích, ale pořád jsem si říkala, že to není možné, protože ten dělá tohle a nemůže dělat tamto. Líbilo se mi, jak se autorovi podařilo mě vtáhnout do děje. Ocitla jsem se někde ve "středověku", v úzkých uličkách, s povozy koní, které převážejí měšťany do Kupeckého města, jindy k šibenici, poté zase do různých náleven.
Všichni hrdinové, kteří jsou důležití, byli pro mě velmi reální. Jde i o to, že autor sám je mladý kluk a tím pádem dokázal perfektně popsat mladé postavy, jak přemýšlí, chovají se a jakým způsobem mluví.

"Uprostřed rozlehlé místnosti stál vysoký kamenný stůl. Na několika místech ulpěla krev těch, kteří na něm v minulosti leželi. Kolem stolu se na zemi dalo najít několik vyražených zubů, něco černého, co dříve býval kus jazyka, poslední dva články pravého ukazováčku a plno dalších nechutných relikvií."

Dalším plusovým bodem bylo zapracování různých vlastností lidí, které byly do očí bijící, ale přitom naprosto přirozené. Jako třeba přátelství, rodičovská láska, láska mezi partnery, jak je důležitá důvěra a víra v někoho nebo naopak jak bolí zrada.

V anotaci je psáno, že se jedná o temnou dystopii s prvky fantasy. Temná dystopie, s tím se ztotožňuji, protože to, jak se vláda chová ke svým občanům je dystopie jako ušitá. Ovšem prvky fantasy jsem tam nenašla a nejsem si ani po přečtení vědoma, že by tam byly. Pokud jste to někdo četl, tak mě klidně opravte, jestli jste na ty prvky narazili. :-)
Každopádně to nic neubírá na kráse příběhu, který mě bavil od začátku do konce, byl pro mne napínavý a zajímavý. Děj navíc není jednoduše primitivní, takže jako čtenář jsem si užila i různé spletitosti, které mi vrtaly hlavou v době, kdy jsem knihu musela odložit a dělat (údajně) důležitější věci. Dle mého názoru je příběh opravdu propracovaný a smekám klobouk před autorem.
Na to, že autor, Jakub Hrdoun, je ročník narození 1999, tak napsal příběh, který je perfektní, propracovaný, vymyšlený do puntíku, jde vidět, že věděl, co chce napsat, jak to chce napsat a za tím si šel. Měl v tom jasno a proto V pavoučí síti je pro mě skvělá kniha.

Doporučuji k přečtení všem, bude to bavit jak kluky, tak holky, jak dospívající, tak (skoro)dospělé. A já vím, že pokud se autor rozhodne napsat něco dalšího, tak si to určitě přečtu.
Nenapadá mě vůbec nic, co bych vytkla této knize, takže za mě plný počet bodů. Bavila jsem se, užila si čtení, nelituji ani za mák času, který jsem nad příběhem strávila a oblíbila jsem si Tobiáše. :-)
Hodně jsem si ho oblíbila. :-))

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a přeji krásný den!
Daramegan

středa 26. dubna 2017

Dovolenkáři - Emma Straubová

Autor: Emma Straubová
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing s.r.o.)
Počet stran: 304

"Sylvia ještě chvíli svírala mezi rty okraj sklenice. Takhle se to dělá, je potřeba přitáhnout pozornost ke rtům. Nenápadně sklenici olízla a připadala si u toho jako velbloud v zoo. Radši ji položila zpátky na stůl a doufala, že si Joan ničeho nevšiml."

Neodolatelný a vzrušující román o tajemství a žárlivosti, které vyplavou na povrch během idylické dovolené. Manželé Postsovi se s celou početnou rodinou a přáteli vypraví na Mallorku. Důvodem je pětatřicáté výročí jejich svatby a oslava promoce dcery Sylvie. Slunný ostrov, příroda, pláže a výborné jídlo slibují perfektní únik z hektického Manhattanu. Ale všechno vždy nejde podle plánu: v průběhu dovolené, která měla být tím nejkrásnějším životním zážitkem, vycházejí na světlo stará tajemství, ponížení a křivdy z minulosti...

Máme tady 7 hlavních hrdinů. Franny a Jim jsou manželé, Sylvia a Bobby jsou jejich děti, Carmen, která je přítelkyní Bobbyho, Charles je nejlepší kamarád Franny a má za manžela Lawrence.
A všichni tito lidé jedou na společnou dovolenou na Mallorku, kde se nejen budou opalovat a užívat si pohody, ale měli by také utužit své vztahy navzájem. Ale jak to tak bývá, člověk míní a časy mění. Nejinak je to i tady, jinak by ta kniha byla o ničem. Totálně o ničem, že? :-)

Opět, jak je mým zvykem, tak vám nenapíšu, co kdo chce, co se s kým stane a jak to vyřeší, protože byste potom tu knihu už číst nemuseli. Ale budu se více zaobírat tím, jak na mě působila a jak je napsaná.
Oceňuji, že každá kapitola představovala jeden den na ostrově. Víme, jak se to každý den vyvíjelo a díky tomu jsem kolikrát měla tušení, kdy se co stane, protože jak ubíhaly dny, příběhy všech hrdinů získávaly na intenzitě.

Je ale pravda, že prvních pár dní, které strávili všichni na Mallorce, bylo takových nudných a z jejich strany evidentně nepříjemných. Nejdříve jsem nechápala, proč tam vlastně všichni jeli, když v jejich myšlenkách se jim to příčilo. Takže prvních 120 stránek jsem uvažovala, kde je zakopaný pes, protože mi to přišlo takové nemastné, neslané. Sem tam nějaký náznak, abych se měla na co těšit byl, ale žádné wow se nekonalo.
Je to příběh, který je opravdu výjimečně obyčejný. Normální rodina s přáteli, kteří si užívají sluníčka, teplých letních dnů, které jsem jim v tomto počasí záviděla, a řešili si každý své vlastní problémy.

"Manželství podobně jako lodě potřebovalo kormidlo a na něm pevnou ruku."

Ve druhé polovině se to začalo rozjíždět, ale takovým tím lenivým, letním tempem. Není to typ knihy, kdy si budete okusovat nehty, přemýšlet, kdo koho zradil a proč, ale je to spíše o tom, že vypnete mozek, zapnete čtecí pohon, odpočíváte a usmíváte se tomu, že nejen vy máte problémy na dovolené. :-) Jako by to bylo kolikrát o nás. :-)
Každý má nějaký malý problém, i když pro toho dotyčného je to ten nejhorší, největší a nejneřešitelnější problém, který mohl nastat, ale jeho vyřešení je blízko, stačí jen kývnout prstem. Kolikrát nám to ovšem nedochází a jen tápeme. Stačí jedno gesto a mám co jsem chtěla. Neříkám, že vždy, ale kolikrát to tak je. Stačí jen chtít. A věřit.

Hodně jde z příběhu cítit takové "ponaučení" nebo jak to nazvat, že velmi důležité je věřit, jít si za tím co chci, být upřímný a přímý člověk. Pokud se snažíme udělat nějakou kličku, abychom se vyhnuli řešení, které by pro nás nemuselo být ideální, tak se můžeme ztratit v labyrintu lží a tajemství. Lepší je být upřímný a i když následky můžou být katastrofální, vždy se nám uleví. A kolikrát to ten druhý ocení tak, že můžeme být příjemně překvapeni. :-)

Určitě doporučuji Dovolenkáře všem, kteří si chtějí odpočinout od všech detektivek a thrillerů. Taky těm, kterým chybí sluníčko, protože z tohoto příběhu přímo sálá. Nejednou jsem se viděla v tom bazénu, o kterém je často zmínka v knize. :-) A těm, kteří u čtení chtějí vypnout, nepřemýšlet a jen se nechat unášet na vlně pohody.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete koupit tuto knihu, můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a přeji pěkný den všem!
Daramegan

pondělí 24. dubna 2017

Knižní úlovky :)

Ahoj,

dnes se hlásím s úlovky, které mi přišly od Barušky z nakladatelství Cosmopolis (Grada) jako recenzní výtisky. :-) Dlouho jsem zkoumala stránky, po čem mé srdce touží a tady je výsledek. :-)

Jako první je tady kniha s názvem Vraždy v norimberským ulicích od J. Sydney Jones.
Anotace:
Zatímco se Evropa připravuje na Norimberský proces, v ulicích zničeného města řádí vrah… Norimberk se stal mrtvým městem. Dvě třetiny obyvatel utekly nebo zemřely, uprostřed města čeká 30 000 těl na pohřbení do masového hrobu. A budou tu souzeni ti nejhorší váleční zločinci v ohromném procesu za pozornosti celého světa. Ale v temných ulicích města vládne chaos. Kapitán Nathan Morgan je jedním z těch, kdo má do města vnést pořádek. Newyorský detektiv, který za války sloužil jako taktik a analytik, je rozený špion – a v roce 1945 není lepší město pro špionáž a pátrání než Norimberk. Zatímco se armáda Spojených států soustředí na boj s Rudou armádou o nadvládu nad válkou zdecimovanou Evropou, po ulicích Norimberku se pohybuje vrah, který se naopak soustředí na okupační vojáky. A Nathan Morgan se ze špiona musí ještě jednou stát „obyčejným“ detektivem…

Dalším kouskem, Nahlížení od Dany Záhoříkové.
Anotace:
Napínavý příběh o dívce Meg, které Osud určí, že bude nahlížečkou. Vydává se na cestu do domu svého učitele a rádce, pana Plumberblicka. V novém světě se učí čtení myšlenek, ale brzy se dozví, že patří mezi ty vyvolené nahlížeče, kteří dokážou číst myšlenky mrtvých. A to zrovna v době, kdy se svět nahlížečů začíná otřásat v základech!
„Meg se na to musela posadit. Ale dávalo to smysl. Všechno to teď dávalo smysl. Všechno do sebe zapadalo. Ty hlasy, co slyšela jen ona a nikdo jiný, které se objevily, až když viděla svoji první mrtvolu. To, že neslyšela myšlenky ostatních, i když byla nahlížečkou. I ty podivné řeči, že ani smrt nedokáže umlčet všechno. Všechno to nyní dávalo dokonalý smysl. „Jsem nahlížečkou, co slyší poslední myšlenky mrtvých!“
Další vražda na sebe nenechá dlouho čekat a Meg musí využít svůj talent při pátrání po vrahovi, který začne likvidovat nahlížeče… A aby toho nebylo málo, musí ještě bojovat o svého přítele Garetha. Velký výroční ples Slepence je za dveřmi… Podaří se Meg odhalit vraha mezi stovkami hostů?
Úchvatný a strhující příběh, který tě zavede do zcela nového světa čtení myšlenek a vyšetřování zločinu.

Předposledním kouskem je Řez od Vicky Pettersson.
Anotace:
Horké léto v Mohavské poušti. Kristine Rushová a její snoubenec Daniel jsou na cestě z Las Vegas do Lake Arrowhead v Kalifornii, kam mají dojet, aby společně s rodinou oslavili 4. červenec.
Zničehonic je však Daniel unesen z liduprázdného odpočívadla a Kristine se musí rozhodnout: vrátit se domů bez úhony a s myšlenkou, že už nikdy neuvidí svého snoubence, nebo vyrazit na cestu do spalující pouště a pokusit se Daniela najít.
Když se rozhodne svého snoubence začít hledat, ještě netuší, že její kroky povede vrah. Kristine však nemá na výběr.
Musí podniknout epickou cestu přes křiklavé záblesky silničních kasin, opuštěné dálniční zastávky a přežít hrůzy, které si nikdy předtím nedovedla ani představit… The New York Times bestseller jara 2015!

A poslední jsou dva první díly z trilogie. Konkrétně se jedná o Přežil jsem Buchenwald a Buchenwaldské bestie. Autoři jsou Flint Whitlock a Louis Gros.
Přežil jsem Buchenwald anotace:
Svědectví chlapce, jenž byl spolu se svých otcem zatčen kolaborantskou policií; později byli umístěni v koncentračním táboře Buchenwald. 
„Bylo mi teprve sedmnáct, když se jednou pozdě v noci ozvalo bušení na dveře. Francouzská kolaborantská policie vtrhla dovnitř a zatkla mne a mého otce coby členy odboje. Po měsících v celách francouzských věznic nacpali dva tisíce muklů do dvaceti železničních vagonů. Naším místem určení byl Buchenwald, nestrašnější tábor na území nacistického Německa. Stráže SS v nás viděli podlidi, jejichž život nemá žádnou cenu a jediným smyslem jejich existence je otrocká práce. Byl jsem mnohokrát zbit a hladověl jsem. Byl jsem svědkem brutálního mučení a nesmyslných vražd. Ale nakonec jsem přežil…“
Druhý díl tzv. Buchenwaldské trilogie (další díly: Buchenwaldské bestie – Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže; Buchenwald – Peklo na kopečku). 

Buchenwaldské bestie anotace:
Velitel tábora Buchenwald Karl Otto Koch měl neomezenou moc a zcela volné ruce rozpoutat nevídané peklo. Se svou ženou Ilse dali volný průchod zlu ve všech možných podobách a vládli společně jako šílený královský pár, který si svůj palác vybavoval dekoracemi vyrobenými z lidské kůže.
Kniha vypráví jejich příběh a vysvětluje podstatu fungování koncentračního tábora s fascinující naléhavostí, která nás přenese desítky let nazpět časem, abychom mohli být svědky hrůz koncentračního tábora a naštěstí i jeho osvobození americkou armádou a následného potrestání vládnoucího páru.


A to je od Cosmopolis dnes vše, a taktéž ode mě, vyčerpala jsem úlovky. :-) Ještě tu mám připravenou jednu várku z Mladé fronty, na tu si ovšem chvíli počkáte. :-)

Co říkáte na knihy, které jsem si vybrala? Četli jste něco nebo se chystáte?

Vaše Daramegan

pátek 21. dubna 2017

Dobří sousedé - A. J. Bannerová

Autor: A. J. Bannerová
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2017
Počet stran: 242

"Parlez-moi d´amour. Povídejte mi o lásce."

Shadow Cove je městečko, o kterém každý sní - má malebné uličky, bujné lesy a dobré sousedy. To si alespoň myslí Sarah, když se sem přistěhuje za svým čerstvým novomanželem doktorem Johnnym McDonaldem. Brzy však objeví spodní proud klamu. A pak ji jednoho říjnového večera, když je Johnny zrovna pryč, připraví  náhlá tragédie o veškeré štěstí.
Sarah s Johnnym, otřeseni a zdrceni zármutkem, se pokouší znovu vybudovat roztříštěný život. Když se Sarah probírá kousky zničeného domova, odhalí šokující tajemství, které ji přiměje pochybovat o všem, co dosud považovala za skutečné - o svých sousedech, přátelích a dokonce i o svém manželství. S každým dalším odhalením se Sarah musí znovu a znovu ptát sama sebe: Můžeme vůbec kdy opravdu poznat ty, které milujeme?

Nevím, co mi chce čtenářský bůh sdělit, ale v krátké době, vlastně ihned za sebou, jsem přečetla dvě knihy s plus mínus stejným námětem. Vždy šlo o to, že lidi kolem sebe neznáte, nemůžete věřit ani svým nejbližším. Partnerovi, manžílkovi. Nikomu.
Tak teď budu asi trochu přemýšlet, jestli to není nějaké vyšší znamení. :-)

Jinak, Sarah jako hlavní hrdinka byla sympatická ženská, která si dokázala udělat v hlavě a ve svém životě pořádek. Možná byla trochu měkká, ale na druhou stranu, kdo z nás někdy nemá růžové brýle, že? :) Snažila se vidět jen to nejlepší na každém, koho znala. Když došlo k nějakému zklamání, byla z toho "omámená", ale zase se rychle postavila na nohy. Jen v některým případech, kdybych byla Sarah, tak bych se nemazlila s jistými lidmi a normálně bych je poslala do patřičných mezí. Ovšem, já nejsem Sarah, ta kniha není o mě a proto je taková, jaká je.
Za to její manžel, Johnny, mi byl nesympatický už od začátku. Nevím, jak se to autorce podařilo, ale dokázala ve mě vzbudit k němu takový odpor, až jsem se zarazila, jestli to vůbec je možné. Ostatní postavy, jako třeba Jessie, Mia, Eris, to byli lidé, které byste klidně mohli potkat někde na ulici. Dokud neudělají něco ztřeštěného, tak si jich nevšimnete. A skvěle doplňovali celý děj.

"Co vlastně můžeme vědět o lidech, které milujeme? O lidech, kterým chceme věřit?"

Celá kniha je napsaná velmi čtivě. Zmákla jsem ji za jeden den. To čtení bylo naprosto vzrušující. Pořád jsem přemýšlela, proč a kdo a jak. Když jsem zjistila proč, zajímalo mě jak. Autorka mě uměla zmást, dělala to fikaně. Jasně vám ukazuje viníka, aby jste poté zjistili, že to vlastně viník není a je to oběť! Skvěle napsané. Jediné, co mě trochu trápí je, že mi zůstaly dvě otázky, na které jsem nedostala jasnou odpověď, proto místo pěti hvězd dávám jen čtyři a půl. :-) Ale já se s tím nějak poperu a jednoduše to vypustím. Aspoň se o to pokusím. :-)

Určitě, co stojí za zmínku tak je, že se jedná o autorčinu prvotinu, která slibuje, že její další díla budou stát za to. A když v příští knize budou odpovědi na všechny mé otázky, tak nebudu pochyb o tom, že jsem našla dalšího oblíbeného autora.
A. J. Bannerová se narodila v Indii, vyrůstala v Severní Americe a "kradla" rodičům napínavé knihy.
Vždy snila o tom, že bude psát napínavé příběhy, ve kterých nic nebude tím, čím se na první pohled zdá. A v Dobrých sousedech se ji to na sto procent povedlo!

Jsem ráda, že jsem si mohla tuto knihu přečíst a za to děkuji Albatrosmedia.cz.
Pokud si knihu chcete koupit, což doporučuji všem, kteří mají rádi napínavé příběhy, dá se říct ze života, protože nikdy nevíte, kdo je váš soused, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení, mějte se krásně!
Daramegan

čtvrtek 20. dubna 2017

Dívka, která lhala - Pavel Jansa

Autor: Pavel Jansa
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 295

"Zajímal mě ještě údaj o alkoholu ve Viktorově krvi a v obsahu jeho žaludku. Nebylo ho tedy zrovna málo, na poruchu koordinace a zpomalené reakce to mohlo stačit, ale já - dítko jižní Moravy - jsem taky dobře věděl, že s takovými hodnotami většina chlapů u nás na Slovácku normálně funguje ve všech profesích, od kamenolomu přes lokomotivu po atomovou elektrárnu, a dokud se tam nepřimotá nějaký trapně střízlivý blbec a nepráskne to, nic mimořádného se nestane."

Postarší vědec umírá a jeho dcera se obrací na soukromého detektiva, aby smrt objasnil. Z profesorových zápisků vyplývá, že na stará kolena objevil nejen lásku, ale náhodou také postup pro výrobu nového typu biologické zbraně. A tak se ocitáme v situaci, která předcházela jeho úmrtí. Agenti světových velmocí prahnou po výsledcích vědcova výzkumu a strategické převaze, profesor naopak touží po změně identity a novém životě.

Viktor Maxa byl vědec, který měl světu co nabídnout. Jeho dcera Monika přijíždí z Anglie, kde si žije na velmi vysoké noze, aby zjistila, kdo zabil jejího otce. Policie to uzavřela jako  jednoznačnou nehodu s následkem smrti, ale jeho dcera tuší, že v tom bude něco více. Najme si soukromého detektivka, tátova kamaráda a ten po pár "hodinách" najde profesorovy texty, kde sám profesor píše o svém životě formu deníku. A v tu chvíli se dozvídáme všechno důležité. I když...

Rozumím tomu, že se autor knihy snažil příběh pořádně okořenit, aby to nás, čtenáře, bavilo co možná nejvíce. Ale některé vyprávění z pohledu profesora mi přišlo zbytečně vleklé a zdlouhavé. Vůbec to nebylo k věci, plkání o ničem a hlavně, místy se profesor snažil být přezíravý a vtipný, ironický a nic z toho mu nešlo. Na mě to působilo rušivě.

Naopak, detektiv jako postava vystupoval věcně. Ten se mi líbil, i když neměl tolik prostoru v příběhu jako profesor. Ale věděl, kde je jeho místo, co se od něj očekává a žádá, neměl s většinou problém, dokázal reagovat správně, prostě jako muž před důchodem, který zná a ví a na nic si nehraje. Ten byl fajn.

Ale samotný příběh... Já nevím. Námět je fajn, ten se mi líbil, ale už méně jeho zpracování.
Když jsem četla, přišlo mi, že stránky neubíhají, že se nudím, při čtení jsem dokázala sledovat všechny věci kolem mě, neměla jsem chuť si brát sebou knihu do vany ani do postele. Myšlenka, že nějaký vědec objeví přípravek, který by mohl fungovat jako biologická zbraň je opravdu zajímavá, ale dle mého názoru, se detektivka odehrává v Česku a mi to místy připomínalo Jamese Bonda. Ne doslova, nenechával si míchat koktejly ani nic podobného, ale například jednání postavy Cohena bylo téměř nemístné. A pak to s tou Zímovou. A k tomu Horová. A to jsem prosím ve výčtu zatím v ději na začátku...

Neříkám, že by se mi kniha vyloženě nelíbila, to v žádném případě, jen bych u příběhu tak moc netlačila na pilu. Přišlo mi, jako by to muselo být top, proto tam bylo plno "perfektních věcí" a slangových výrazů, ale málo je někdy více. Asi bych se obešla bez některých věcí.
Když ovšem pominu, pro mě ty rušivé elementy, tak příběh je hodně fajn. Překvapivý, a hlavně jeho konec... Čekala jsem to jinak, takže to já byla spokojena. Opět jsem hádala a neuhodla. A to je jeden z důležitých bodů u detektivek. :-)))

Je určitě na vás, jestli si knihu koupíte nebo ne, já jsem ale ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst a nádherně mi rozšířila mou "zelenou" knihovnu. Už mám osm kousků. (chachá) :-)))

Děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, můžete tak učinit přímo zde.

Přeji pěkný den a díky za přečtení!
Daramegan








úterý 18. dubna 2017

Poslední nádech - Lucy Clarke

Autor: Lucy Clarke
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)
Počet stran: 304

"Jakmile začala dýchat pravidelně, dlouze a zhluboka se nadechla, potom se potopila. Ani nemusela namáhavě kopat ploutvemi, aby se dostala ke skále, spíše se k ní natočila a ve správnou chvíli nechala tělo klesat. Chytila se skály a začala klidně vypouštět vzduch. Stříbrné vzduchové bubliny stoupaly vzhůru a třpytily se. Čas pod vodou běžel pomaleji a připadalo jí, jako by se jí uvolnily svaly. Něco uvnitř ní se uklidnilo."

Devětadvacetiletá Eva několik měsíců po svatbě zjišťuje, že její manžel Jackson nebyl tím, kým tvrdil, že je, a uvědomuje si, že se zamilovala do muže, kterého vlastně vůbec neznala...

Nedávno se mi, díky Barči z Cosmopolis, dostala do ruky od stejné autorky kniha Modrá (recenze zde) a jakmile Barča viděla mé nadšení, navrhla mi, ať si přečtu i Poslední nádech, že mi jej pošle. Baru, děkuji! Dle mého názoru, lepší než Modrá, pro mě mnohem více uvěřitelnější. Tohle se můžu stát naprosto každému.

Eva je mladá holka, která se jednoduše zbláznila do kluka. Nic víc. Oblbnul ji sladkými řečmi, vším, co umí a dokáže, tím co vystudoval, kde promoval, jaký byl ve společnosti. Kdyby záleželo na Jacksonovi, tak Evě snáší modré z nebe dennodenně, nosí ji na rukou a nikdy ji nenechá samotnou. Ovšem, jednoho dne, krátce po jejich svatbě, ji samotnou nechá... A začínají na povrch vyplouvat informace, které se nelíbí nejen Evě, ale nikomu, ani mi jako čtenáři. Eva letí do Tasmánie, aby zjistila, kde je pravda. Ovšem, možná by bylo lepší žít v nevědomosti...

Když porovnám Modrou a Poslední nádech, tak nádech vyhraje. Jde už jen o to, že je mnohem uvěřitelnější, mnohem schůdnější než Modrá v Modré. Samozřejmě, pokud jste nečetli Modrou, tak se do ni určitě pusťte, já ji doporučuji všemi deseti, ale jako dítě z venkova, mám blíže k nádechu. :-))
Je pravdou, že v této knize vám plno věcí dojde, jak bude příběh pokračovat, ovšem autorka si dokázala pohrát se slovy tak, že vám vaše bystrá mysl není překážkou a to i přesto, že nebudete mít překvapení ohledně toho, jak daná akce dopadne, i tak si to čtení užijete.

"Mohli bychom promarnit celý život tím, že si budeme přát, aby to bývalo bylo jinak. Máme, co máme. A já za to hodlám být vděčný."

Užívala jsem si napětí, které Lucy Clarke uměla vložit do obyčejných situací, kdy bych to nečekala. V tu chvíli jsem začala přemýšlet, jestli by bylo možné... Jestli to fakt je tak, jak si myslím... Jestli mé tušení je správné... I když jsem s hlavní hrdinkou v některých věcech nesouhlasila a sem tam mi přišla trochu "na hlavu", dalo se to chápat, protože dostat se do takové situace, v jaké se nacházela ona, moje nervová soustava by asi fungovala stejně, nebo spíše nefungovala vůbec. Tolik otázek a žádné odpovědi... Není se co divit, byla zoufalá a dělala zoufalé věci.

Celkově Poslední nádech byl příběh, který mě bavil a nutil číst, dokud nebylo hotovo a neměla jsem odpovědi na všechny otázky, které se mi honily hlavou. Dokonce mě některé odpovědi tolik pálily, že jsem měla chuť přeskakovat stránky, abych se dozvěděla všechno a hned. Ovšem, byla jsem silná a odolala pokušení. Stálo mne to nemalé úsilí, ale díky tomu, že se autorce povedlo mě dostat do varu, já teď budu pět ódy na její knihu. :-)

Knihu určitě, vřele doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy, jenž se můžou stát i někomu tady za rohem na naší ulici. Těm, kteří rádi hádají, přemýšlí a vymýšlí své hypotézy - kdy, co, jak a kde. :-)
Těm, kteří si rádi přečtou dobrou, celkem napínavou, zajímavou, čtivou knihu.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

pondělí 17. dubna 2017

Ztracené děti - Linda Castillo

Autor: Linda Castillo
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 320

"Mona měla pravdu, ta ženská nadává s rychlostí licitátora přihazujícího na dražbě nemovitost. Hovor zakončila výhrůžkou, že mě zažaluje za to, že jsem na její holčičku použila "policejní brutalitu". S tím zavěsila."

Kate Burkholderová, policejní náčelnice v ohijském městečku Painters Mill, pomáhá kriminalistům při hledání zmizelých amišských děvčat. Jenže scházejí jakékoliv indicie, starosvětská komunita Amišů je skoupá na informace a situace se ještě zhorší, když je jedna z pohřešovaných nalezena mrtvá.

Již mé čtvrté setkání s náčelnicí Kate Burkholderovou, která si mě každým dílem získávala více a více, ovšem teď, ve Ztracených dětech, si mě získala definitivně. Je to opravdu sympatická policistka, která se bude líbit skoro každému čtenáři. V tomto díle se s ní opět potkáme, je nejen citlivá, upřímná a přátelská, chvílemi se zdálo, že nemá daleko k ženské verzi supermana. :-)
Děj se odehrává mezi amišskou komunitou a velkou výhodou Kate je, že patřila kdysi mezi ně. Přizve si ji Thomasseti, se kterým se znají již z dřívějších dílů, k případu zmizení několika amišských puberťáků. Jakmile je jedna z unesených nalezena, mrtvá, uvědomují si, že hrají o čas. Ovšem stále mají spoustu slepých uliček, neví, kde se odrazit, čeho se chytit a mizí další... Když budete číst, místy budete stejně zoufalí, jako hlavní hrdinové.

Musím říct, že tento díl mi přijde nejpropracovanější. Autorka dokázala skvěle stupňovat napětí a téměř na konci se ji podařilo zastavit mé dýchání. Sice ne na dlouho, ale i přesto... Byla jsem napnutá jako kšandy. A i když v jedné chvíli nastoupila superžena, v příběhu, v danou chvíli, to pro mě bylo normální, přešla jsem to, jako by se nechumelilo. Později, když jsem nad tím přemýšlela, tak si myslím, že adrenalin není morfium a možná to bylo trochu přemrštěné. :-)
Až si to přečtete, bude mě zajímat, jestli si to budete taky myslet. :-)

"Do střechy začínají bubnovat dešťové kapky, velké, dopadají na šindele jako sponky ze sponkovací pistole. Poryv větru ke mně žene suché listí. Dveře se zabouchnou. Ta rána připomíná výstřel, trhnu sebou, přestože jsem to čekala."

Jednoznačně jsem z tohoto dílu nadšená, autorka, Linda Castillo, je s každým dílem lepší a lepší, vypsanější, takže příběh má grády, napětí, už ví, jak si se čtenáři pohrát, aby měl příběh správný účinek. Já osobně nemám u tohoto dílu co vytknout. Pro mě to bylo skvělé, správná dávka "romantiky", napětí, humoru, důležitosti.
Troufám si tvrdit, že Ztracené děti je nejlepším dílem z celé série.

Určitě doporučuji k přečtení nejen tuto knihu, ale všechny díly. Náčelnici si oblíbíte, příběhy se vám budou líbit, nechybí tam nic, co by ve správném thrilleru mělo být. Psychopati, vraždy, plno krve... :-) A amišská řeč tomu jen přidává na kráse. :-)

Děkuji nakladatelství Moba za zaslání recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu koupit, můžete přímo u nakladatele, tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan












sobota 15. dubna 2017

Ohnivý muž - Joe Hill

Autor: Joe Hill
Nakladatelství: Beta - Pavel Dobrovský
Počet stran: 664
Rok vydání: 2016

"Lindy se stala instruktorkou v nóbl sportovním centru, kde učila domácí paničky tančit u tyče. Připodobňovala se ke krotitelce zvěře pracující s mroži: "Máš chuť házet jim sardinky za to, že se otočily aspoň jednou dokolečka, aniž by spadly." 

Představte si podivnou nemoc, která končí samovolným vznícením oběti. A představte si, že je tahle choroba nakažlivá a nebezpečně se šíří... Joe Hill v novém románu vrhá čtenáře do chřtánu apokalypsy. Počet nakažených stoupá, oheň páchá nedozírné škody a část společnosti by proti postiženým nejraději zakročila zcela nekompromisně. Zdravotní sestra Harper hledá řešení. Pomůe věda, drastická opatření nebo tajemný Ohnivý muž, který se naučil oheň v sobě ovládat?

Autor, Joe Hill, je u nás známý jako spisovatel, který se zabývá psaním detektivek, thrillerů a hororů. V tomto thrilleru ovšem nechybí také pořádná dávka fantasy. Jeho fantazie pracovala na plné obrátky a Joe Hill napsal naprosto úchvatnou knihu.

Ohnivý muž je skvělý, velmi napínavý příběh, kde se perfektně ukáže autorův smysl pro popisování událostí. Samozřejmě, i překlad, o který se postarala Adéla Bartlová je důležitý a díky tomuto spojení jsem se mohla začíst do apokalypsy, kterou jsem si zvládla hravě představovat. Mozek mi doslova šrotoval a já díky všelijakým popisům, větám "mezi řádky", si naprosto jasně dokázala představit, jak vypadá nejen pád Harper a následný zlomený kotník, ale také dračí tetování či modré světlo, které obklopuje některé lidi. Zářící oči se zlatými liniemi dračího znamení. Naprosto všechno.
Nevěděla jsem, co od této knihy čekat, protože to bylo mé první setkání s autorem, ale po přečtení jsem si jistá, že se co nejdříve vrhnu na jeho Vánoční říši, protože styl psaní mi sednul fakt skvěle. Bavilo mě to a věřím, že mě bude bavit dál.

Líbilo se mi, jak autor dokázal popsat lidi, kteří musí reagovat na to, že se blíží jejich konec. Když si člověk uvědomí, že je na kraji propasti a zbývá pár sekund, než spadne, jak dokáže změnit své myšlení, postoje k jiným lidem. Jak lidé dokážou být zlí, odporní a hrubí, když si snaží zachránit vlastní zadek. Jízlivost, ironie, arogance a odpor z nich jen pryští a myslí si, že v tu chvíli jsou něco víc. Hned na začátku jsem měla problém s Jakobem, což je manžel Harper, hlavní hrdinky. Trvalo mi zatraceně dlouho se přes toho parchanta přenést a uvědomit si, že není jedinou postavou a nemusím se na něj tolik soustředit. Joe Hill z něj udělal takového týpka, kterému bych s radostí urvala hlavu a strčila mu ji... však vy víte kam.
Ovšem, tyhle pocity, co ve mě postavy vyvolávaly, jsou to nejlepší, co mi mohla kniha dát. Protože vím, že jsem se bavila, prožívala příběh s hrdiny, uklidňovala se, zase se rozčílila. Ohnivý muž, celá kniha, ve mě dokázala vzbudit emoce, což je u jakéhokoliv příběhu, pro mě to nejdůležitější.

"Seděla za pultem a zabývala se dvěma stříbrnými pletacími jehlicemi, které kmitaly sem a tam a cinkaly a klapaly po celou dobu, co mluvila. Pracovala na obří beztvaré rouře z černé příze, která by mohla být prezervativem pro King Konga."

Po dočtení knihy, co jsem si na papír hodila své poznámky k recenzi, jsem se koukala na komentáře ke knize, jiné recenze a velmi mne zarazilo, že někteří jsou "zklamáni" z toho, jak je děj vyprávěn z pohledu Harper, jak apokalypsa je jen zástěrkou pro význam společnosti a sekt a tak podobně. Vím, že většina lidí, kteří tuto kritiku psali, jsou fanoušky Joe Hilla a mají přečtené všechny jeho kousky, ovšem pro mě to fakt první setkání, které mě odrovnalo, dostalo do kolen a já jsem ráda za to, že byla možnost si tohle přečíst.
Pro mě je to skvost. Je to příběh, který mne bavil od začátku do konce, u kterého jsem nezažila žádné hluché místa, kde mě nic neštvalo, nic mi nevadilo (co se týče stylu psaní příběhu, o Jakobovi jsem už psala :-)), všechno plynulo tak, aby to působilo dojmem, že jako čtenář mám vše pod kontrolou a stíhám, zvládám. Autor nepřeskakoval v ději, vše vysvětlil tak, abychom jako čtenáři pochopili, co nám chtěl sdělit a o co mu v tomto příběhu šlo.

Myslím si, že je to opravdu dobrá volba pro ty, kteří mají rádi thrillery, horory, detektivky, apokalypsy, smyšlené nemoci, které přitahuje pojem "dračí plíseň", kteří chtějí okusit něco nového, neotřelého, skvěle napsaného, zábavného a já za sebe můžu říct, že i zdrcujícího.

Děkuji obchodu Knihy Dobrovský za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Krásné svátky přeji, s dobrou knihou!
Daramegan








středa 12. dubna 2017

Maminka neříká pravdu - Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 454
Rok vydání: 2016

"Malé dítě potřebuje především lásku fyzickou a citovou. Stabilitu. Důvěru v dospělého, který ho chrání. Nesejde na tom, jestli budete traumata verbalizovat, nebo ne, pokud chybí tato základní ingredience: láska matky, otce, jakékoli dospělé osoby odpovědné za to dítě. Potřebuje jenom to."

Jak věrohodné může být svědectví malého chlapce? Hledání pravdy, ze které mrazí...
Tři a půl roku starý Malone tvrdí školnímu psychologovi Vasileovi, že jeho maminka není jeho skutečná maminka, a i když se zdá, že je to nemožné, psycholog mu věří. Jenže paměť dítěte je nestálá a vzpomínky rychle mizí. Vasile si musí pospíšit. Zprvu pátrá na vlastní pěst, ale když se mu nedaří zjistit skoro nic, jen to, že Malone se nikdy neodlučuje od své plyšové hračky Goutiho, s níž si povídá, obrátí se na policii. Policistka Marianna Augresseová má zrovna plné ruce s podivnou loupeží a vraždou, ale psychologovo naléhání ji přiměje, aby se případu malého chlapce věnovala. Kdo je tedy vlastně Malone?

Rozhodla jsem se napsat recenzi hned za tepla, pár hodin po dočtení, protože bych do ní ráda vložila své pocity, které jsou bláznivé a šílené. Ovšem vůbec netuším, jestli se mi to povede. Tohle byla naprosto parádní jízda.
Autor si skvěle pohrál s hlavní hrdinkou Marianne, kterou ztělesnil jako neohroženou ženu, jenž dokáže dát pořádnou ránu, povahou skeptickou, přemýšlející a odhodlanou. Působila na mě jako ta správná komisařka, která má své podřízené pod palcem a nebojí se rozdávat takové úkoly, které některým nejsou po vůli, přesto ji všichni poslouchají. A vše plní do puntíku.

Do dobré poloviny knihy jsem si myslela, že Marianne řeší dva různé případy a vůbec mě nedocházela spojitost. Michel Bussi mě dokonale zmátl. Byla jsem jak Alenka v říši divů (v tom dobrém slova smyslu) a když se začínaly objevovat další a další indicie, které jsem jako čtenář potřebovala k pochopení příběhu, byla jsem vykulená, překvapená a nadšená. Takové zvraty! Něco neskutečného a mám chuť vzít tuto knihu a dát ji přečíst pár jiným autorům thrillerů a detektivek, ať se něčemu přiučí.
Po přečtení Maminka neříká pravdu se pro mě Michel Bussi stal mistrem! :-)

"Tisíce hvězd na nebi,
tisíce květin v zahradě,
tisíce včel na květech,
tisíce lastur na pláži
a jenom, jenom jedna máma."

V celém příběhu jsou nejdůležitější dva lidé. Je tam více postav, které se vám dostanou pod kůži, ale komisařka Marianne a Malone se dají považovat za ty hlavní. O komisařce jsem už něco málo napsala, ale k Malonovi se vyjádřím teď. Je s obdivem, jak jej autor popsal. Kluk, tři a půl let, který se navenek tváří jako normální, všude s sebou tahá svého plyšáka Gutiho, po pokojíčku má plno hraček a má rád svou maminku. Po tyto věci se dá považovat za obyčejné dítě. Potom jsou ale věci, které jej dělají neobyčejným. Nebudu mnoho prozrazovat, abych nevypsala nějaký spoiler, protože by to štvalo vás i mě, ale co můžu prozradit je, že Malone není až tak Malone, je velmi chytrý, vnímavý, má nějaké výhody oproti dospělým a ví, co jiní ne. Má své velké tajemství. A jako čtenář jsem jen koukala na drát, tedy na ty písmena, když jsem odhalovala jeho tajemství, jak to všechno zvládal. Znovu se budu opakovat, ale Michel Bussi je mistr! :-)

Jak asi poznáte z těch předchozích řádků, celkově se mi kniha velmi líbila. Co líbila, to je slabé slovo. Jsem nadšená, jsem šťastná, že se mi kniha dostala do ruky a nelituju ani minuty, co jsem nad ní strávila, protože to opravdu stálo za to.
Doporučuji všem, kteří mají rádi opravdu dobré thrillery, kteří rádi přemýšlí a hádají, jak to asi je, hledají nitky, které vedou k velkému uzlu, aby zkusili rozmotat příběh sami. Ale věřte tomu, málokomu se toto povede. Až s koncem příběhu jsem to klubko rozmotala a při usínání si to přehrávala znovu. Fascinující.

Teď se blíží prodloužený víkend, má být škaredě, déšť, bláto, zima, tak se do této knihy pusťte. Hoďte si oblíbenou polohu s knihou a čtěte. Nebudete vnímat to škaredé počasí a aspoň si v úterý po svátcích řeknete, že jste si ty čtyři dny užili maximálně. S Marianne, Malonem, Amandou, Dimitrim, Vasilem... Nebudete litovat. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete tuto knihu koupit a já věřím, že jo, tak můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a přeji, ať se máte fajn!
Daramegan


úterý 11. dubna 2017

Knižní úlovky + důležitá informace :-)

Ahoj přátelé,

dnes se hlásím s úlovky, kterých není mnoho, ale stojí za to. Jedná se o recenzní výtisky z Albatrosmedia.cz.

Nejdříve ovšem začnu tou důležitou informací, ať se máte na co těšit. Jak tedy mnoho z vás ví už z dřívějška, nebo jste to zjistili právě teď, spolupracuji s Albatrosem, který mi pošle recenzní výtisky a já si je užívám.
Včera došlo k malému omylu, kdy mi byly odeslány recenzáky podruhé. Takže mám všechny knihy, které vám dnes představím, dvakrát. A protože se to již nedalo vrátit zpět, domluvila jsem se Soňou z Albatrosu, že udělám květnovou soutěž.
Teď u mě probíhá dubnová soutěž, kdy na mých FB stránkách zveřejňuji každý den jednu anotaci a pod komentáře píšete odpovědi. Zatím se můžou zapojit i noví soutěžící, pořád je velká šance vyhrát, většinou to máme po jednom či dvou bodech a otázek zbývá 18. Takže kdo se nezapojil, zkuste to. :-)
A v květnu tedy očekávejte další soutěž, květen je lásky čas, takže vymyslím něco, aby to měsíci odpovídalo, a vy se teď můžete přesvědčit, že bude opravdu o co hrát, protože ty kousky, které budou v soutěži, jsou peckovní. :-)

Jako první:
V pavoučí síti od Jakuba Hrdouna.
AnotaceTemná dystopie s prvky fantasy od českého autora, která vás nenechá vydechnout.
Královské město – místo plné intrik a chudoby, ve kterém není jednoduché žít, a přežít. 
Tobiáš už má dost života v bídě. Když dostane nabídku, která by mu pomohla leccos změnit, přijme ji. Stane se členem rozsáhlé zlodějské organizace, která okrádá Královský lom – zdroj bohatství a blahobytu pro hrstku vyvolených.
Práce pro organizaci má však i stinné stránky. Stávají se nehody, které spolu zdánlivě nesouvisí. Tobiáš však přijde na to, že je tomu právě naopak. Nebezpečné pátrání ho přivede na stopu temného spolku, který sužuje celé město a má na svědomí bezpráví a bídu…
Další v pořadí je:
Báječné dny od Raphael Montes
Anotace:Student medicíny unese dívku svých snů a vydá se s ní na neobvyklou odyseu napříč Brazílií. 
Teo Avelar je samotář. Žije se svou paraplegickou matkou a svým psem v Riu de Janeiru, nemá mnoho přátel, většinou rozmlouvá jen s mrtvolami ve fakultní laboratoři. Dokud nepotká Clarice. Spontánní, exotickou, ambiciózní studentku, která sní o tom, že bude psát filmové scénáře. Jeden má zrovna rozpracovaný: „Báječné dny“ o třech kamarádkách, které vyrazí na road trip po Brazílii, aby našly lásku. Teo začne Clarice stalkovat, až ji jednoho dne unese odhodlán podniknout s ní cestu podle jejího scénáře.
Temný, napětím překypující psychologický thriller o projížďce na sedadle spolujezdce, z níž vám bude běhat mráz po zádech. 
Následuje:
Kyvadlo od Adam Hamdy
AnotaceProbudí se. Zmatený. Dezorientovaný. Kolem krku má uvázanou oprátku. Jediné, na co se dokáže soustředit, je muž v masce, který utahuje lano.
John Wallace nemá tušení, proč se stal cílem. Nemá ponětí, kdo je jeho vrah. Jediné co ví, že konec je nevyhnutelný.
Pak se kyvadlo osudu zhoupne v jeho prospěch. Má jednu jedinou šanci uniknout, najít pravdu a zastavit zlo. Ale zabiják je mu stále v patách a všechno se může změnit s pouhým zhoupnutím smrtícího kyvadla... 
Tento fascinující psychologický thriller zahajuje novou slibnou trilogii.

A poslední:
Bernad Minier a jeho Zkurvenej příběh
Anotace:Les a mlha kam se podíváš. Místo, kde každý zná každého a kde soukromí je jenom iluze. To je malý ostrov Glass Island, kde žije šestnáctiletý Henry a kde byla zavražděná jeho přítelkyně. Kdo je vrahem? Pro obyvatele ostrova se Henry stává hlavním podezřelým a bedlivě ho sledují na každém kroku. Cítí jejich nenávist. Cítí, že chtějí jeho kůži... Jeho svět se stává nebezpečný, temný a pořádně zkurvený


Takže toto jsem mé úlovky, ale hlavně jsou to také ceny, o které budeme v květnu hrát. Tak doufám, že se těšíte. :-) Jediné, co prozradím, co bude podmínkou, být v pravidelných čtenářích a sledovat můj FB profil. Je to dobré i pro vás, neuteče vám žádná soutěž. A tento rok na ně bude plodný. :-)

Doufám, že se těšíte, že se vám úlovky líbí a mějte se krásně!

Daramegan


































neděle 9. dubna 2017

Sen - Jana Javorská

Autor: Jana Javorská
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Nová Forma
Počet stran: 150

"Po pár desítkách metrů nabyla dojmu, že v parku není sama. Domnívala se, že zaslechla kroky, proto se schovala za strom a zaposlouchala se. Ticho. Všude byl klid. Měsíc se někam odporoučel a Gábina ucítila první záchvěv strachu."

Stojím a rozhlížím se kolem dokola. Všude je jen tma. Doufám, že zahlédnu nepatrné světélko, abych věděla, kudy se mám vydat pro pomoc. Vyčerpáním sotva popadám dech. Nohy mě bolí, chodidla už skoro necítím. Boty jsem někde ztratila. Vím však, že jsem odhodlaná běžet dál. V té černočerné tmě tam za mnou se skrývá zlo. Zlo, které mě dohnalo až sem, a já jsem proti němu bezmocná.
Na moment se zastavím, abych nabrala sílu. Opírám se o strom a zhluboka dýchám. Musím opatrně, aby mě nezahlédl. Určitě jsem mu ještě nezmizela. Je mi jasné, že tam je. Přímo ho cítím v zádech. Jestliže nenajdu pomoc, zemřu. Opětovně vezmu do rukou svoji dlouhou sukni červených plesových šatů, které jsem tak pečlivě vybírala na dnešní večer. Vykasám si ji nad kotníky a znovu se vydám na úmornou cestu. Kdybych tušila, jak mi oblečení zkomplikuje život, zaručeně bych si oblékla něco mnohem pohodlnějšího. Zvuky temného lesa mě děsí čím dál víc. Nohy mám rozdrásané téměř až ke kolenům, ale bolest už nevnímám. Moji jedinou myšlenkou je záchrana. Únik a bezpečný návrat domů.
 Náhle zaslechnu podezřelý zvuk a vyděsím se. Rychle se zastavím a zaostřuji zrak. Oči už si temnotě přivykly, avšak můj strach mě ovládl úplně celou. Když les utichne, pomalu vyrazím. Třesu se zimou i hrůzou, jak to celé skončí. Snažím se chytit druhý dech a běžet dál. Najednou mě někdo uchopí a pevně mě sevře v náručí. Vykřiknu hrůzou na celý les a křičím a křičím, dokud se neprobudím. Posadím se na posteli a vyděšeně mžourám kolem sebe. Srdce mi divoce buší. Manžel na mě nechápavě zírá a pokouší se mě uklidnit. Jsem doma ve své posteli. Všechno se mi to jen zdálo. Byl to jenom hrůzostrašný sen, nebo snad ne?

Autorka, Jana Javorská, je dáma, kterou považuji za svou kamarádku. A proto, když mi poslala recenzák, napsala mi, ať nešetřím kritikou. Sama jsem si říkala, že se musím dívat s odstupem na celý příběh, nenadržovat, nemazat zbytečně med kolem huby a napsat to tak, abych byla upřímná. Což ocení nejen autorka, ale také čtenáři, kterým to pomůže při rozhodování, zda knihu koupit nebo ne a také pro mě to bude výhra. Že to dokážu. :-)

Začnu od začátku. Tvorbu autorky sleduji a když jsem zahlédla obálku chystané knihy Sen, okamžitě jsem ji psala, že tohle je pecka. Už jen kvůli obálky ji musím mít. Anotace zněla ohromně slibně, nebylo proč váhat. Jakmile kniha vyšla, do tří dnů jsem ji měla ve schránce i s věnováním. Ách. :-)

Na druhý den jsem se ponořila do příběhu. Příběh Gábiny a jejího manžela Pavla je skvělý! Opravdu, nekecám. Já osobně jsem si Sen zařadila mezi thrillero-povídku. Bylo to pro mě docela krátké a dokážu si představit, že by autorka knihu trochu natáhla, protože ten konec byl děsně rychlý. Hup, šup a bylo to. V závěru byla možnost to natáhnout, více to napínat...
Ale...!

" Zalapala po dechu a osahávala si krk. Měla pocit, že stále cítí ten pevný stisk, který ji bránil k nadýchnutí. Rozkašlala se a rozdýchávala ty příšerné vidiny, které ji ve spánku k smrti vyděsily."

Vše ostatní bylo dobré, velmi dobré. Líbilo se mi, jak se podařilo dát do příběhu pořádnou dávku napětí, kolikrát jsem se přistihla, že mám nutkání číst ještě rychleji, aby mi to všechno došlo. Nechtělo se mi přestávat. Co bych ráda vyzdvihla, tak je popis (ne)fungující domácnosti Gábiny a Pavla. Krásně je tam vidět, jak dítě v rodině vše mění, jaký vztah si manželé můžou k sobě postupem času vypěstovat a jak některé ženy dokážou být silné, ale na druhou stranu naivní. Jak je důležité mít vedle sebe někoho, na koho se můžete spolehnout, o koho se opřít v těch nejhorších časech a mít možnost se vypovídat. Mít, jak se říká, svoji vrbu. Která to nepustí dál, ale pomůže přímo vám.

Celkově je příběh opravdu dobrý. Nebála bych se dát pět hvězd, ale jediné, co mi v tom brání je fakt, že ten konec je opravdu hodně rychlý. Jak celou dobu pomalu odkrýváme všechno zlo, zjišťujeme, co se děje, docela po "malých" krůčcích nám autorka servíruje pravdu, tak v závěru je to sice jasné proč, ale docela uspěchané. Proto dávám jen čtyři hvězdy. :-)
I tak z toho vyšel Sen skvěle a já jej budu vřele doporučovat. :-)

Doporučovat ženám, které si myslí, že mají stereotyp doma, aby věděly, v co se to může změnit a také těm čtenářkám, které mají rády příběhy, jenž se můžou opravdu stát. Protože když rupne v bedně ať už muži nebo ženě, tak to stojí vždycky za to. :-)

Děkuji autorce, Janě Javorské, za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan



OTKA - Kody Keplingerová

Autor: Kody Keplingerová
Rok vydání: 2015
Počet stran: 302
Nakladatelství: CooBoo

"Bez ohledu na to, kam utečeš, nebo čím se budeš rozptylovat, realita tě nakonec dožene."

Sedmnáctiletá Bianca Piperová je cynická a loajální a zdaleka si nemyslí, že je mezi svými kamarádkami ta nejkrásnější. Je taky moc chytrá na to, aby skočila na lep sladkým řečičkám školního hezouna Wesleyho Rushe. Bianca ho vlastně nenávidí. A když ji dá tu nepěknou přezdívku, vychrstne mu colu přímo do obličeje.
Ale doma to teď nestojí za nic a Bianca touží po rozptýlení. Což dopadne tak, že Wesleyho políbí. A co hůř, líbí se jí to! Při pokusu se z toho nějak vykroutit se z ní a jejího úhlavního nepřítele stanou "kamarádi s výhodami". Což se samozřejmě brutálně nevydaří. Wesley neumí moc naslouchat a jeho život taky stojí za starou belu. A Bianca si s hrůzou uvědomí, že do kluka, kterého nenáviděla, začíná být trochu zamilovaná.

I když mi je něco málo přes třicet let, tak jsem se u této knihy krásně pobavila. Je to příběh, který se řadí mezi young-adult žánr, takže jsem nečekala žádný literární zázrak. Touto větou samozřejmě nechci hanit YA literaturu, protože ji děsně ráda čtu, ale tímto říkám, že je většině čtenářů, kteří mají něco načteno jasné, v jakém smyslu se to bude odehrávat a zde to bylo něco podobného.
Ovšem co autorka dokázala krásně zakomponovat do děje, tak byla důležitost komunikace. Ať už je to v rodině, mezi kamarády, ve škole, prostě kdekoliv, je důležité mluvit, mluvit a mluvit. Nedusit věci, které nás štvou v sobě, protože potom člověk bouchne jako papiňák a způsobí mnohem horší následky, než kdyby upouštěl páru postupně.

Další, co se mi líbilo, tak Kody Keplingerová vytvořila velmi příjemnou postavu - Biancu. Sice je to puberťačka, ale hlavně je to holka, která si nenechala dělat na hlavu, dokázala poslat každého tam, kam si zasloužil a přemýšlela nad následky, které by ji čekaly, kdyby udělala to nebo tohle. A musím to zmínit, jsem team Wesley! :-)

"A jakmile jsem si ty otázky položila, odpovědi na ně mě zalily jako přílivová vlna. Ledová přílivová vlna, po níž jsem zůstala vykulená a v šoku."

Když jsem si zjistila, že autorce bylo sedmnáct let, jakmile napsala tuto knihu, bylo mi naprosto jasné, proč to působí tak věrohodně. Jsou tam přesně ty detaily, které byste očekávali od studentů střední školy, co se týče oblečení, návštěv různých večírků, holčičích řečí...

Jediné, co mě trochu zaráželo, byl přístup některých hrdinů k sexu. Vím, že v dnešní době je "moderní" se vychloubat kde a s kým a kdy a kolikrát, ovšem tady toho bylo nějak moc u některých. Věřím, že puberťáci chtějí poznávat a mít zmáknuté absolutně všechno, ale místy mě to přišlo přemrštěné... Ale asi je to úhel pohledu...

Celkově se mi kniha líbila, i přes svou předvídatelnost jsem s ní byla spokojená, docela napnutá, jak to tedy hrdinové vyřeší a potěšena, že tam autorka zahrnula i pointu - tu myslím ve smyslu komunikace. Zvlášť u puberťáků je určitě důležité, aby mluvili se svými rodiči. :-) A nebojte, nehejtuju, taky jsem mlčela a nikomu nic neříkala, za to teď, když jsem tak nějak "dospěla", tak říkám mamce (taťku už nemám) skoro všechno. No, vlastně všechno. A vždycky se mi uleví. :-)

Doporučuji Otku, budete se u ni smát, budete se bavit a myslím, že spousta čtenářek bude team Wesley. :-)

Děkuji Martinus.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo zde.

Díky za návštěvu a mějte se krásně!
Daramegan


čtvrtek 6. dubna 2017

Láska podle Shakespeara - Sen noci univerzitní - Georgina Guthrie

Autor: Georgina Guthrie
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)
Počet stran: 485
Rok vydání: 2017

"...že jsem na všem skoupě lpěl,
čím vašich zásluh měl dluh býti smazán,
nejdražší lásky vaší zapomněl, 
k níž všemi pouty den co den jsem vázán..."
(Sonet 117)

Daniel a Aubrey se těší na budování jejich společného života. Bolestivé poznání, že nemůžou budoucnost uchopit do vlastních rukou, dokud se nevyrovnají s minulostí, vede k objevení síly odpuštění a bezpodmínečné lásky.
Stejně jako v prvních dvou knihách série, Sen noci univerzitní je romantický příběh, s vtipným škádlením, s vášní a dramatem.

Nejdříve napíšu, co si myslím o třetím díle a potom nějak shrnu svůj názor na celou sérii.
Je jasné, že Sen noci univerzitní si koupí a přečtou ti, kteří s Danielem a Aubrey projdou oba díly. Trochu mě to mrzí, ale třetí díl už pro mě nebyl takový "hot". Ač autorka přidala nějakou tu zápletku, kterou jsem nečekala, z většiny části to byla totální romantika, kdy si dva lidé padají k nohám, plní si své sny, milují se, jsou si oddaní a všechno je krásně růžové bez poskvrnky.

Už v prvním díle se dozvíme něco o Danielově minulosti, a v tomto díle se s tím musí vypořádat. Není to nic jednoduchého, obzvlášť, když je to stále bolestné a v "čerstvé" paměti. Ovšem, autorka tomu opět dodala punc krásy a shovívavosti, proto se vše vyřešilo. I když tam byly malé nuance, které mě jako čtenáře překvapily a čekala jsem, zda se opravdu objeví bitevní pole, přesto byla hladina bez vln, klidná a zahalena sluncem. :-)
Georgina Guthrie se i zde snažila psát tak, aby měl čtenář pocit, že je vše v pořádku, nic se neděje, nemusí řešit žádné přešlapy a jen si užívá tu pohodu, kterou by ve své realitě těžko pohledal.

"Jsi kolosálně hot, však nohy zmrzlá kost,
tvý rizoto je mňam, však chutnalo mi dost."

I přesto to bylo krásné ukončení série. Když si spojím všechny tři díly dohromady, tak můžu říct, že je to jedna z těch nejlepších sérií, které jsem četla. Od začátku jsem se oddala pocitu pohody a jen se nechala provázet téměř rokem života Daniela a Aubrey. Našla jsem zalíbení i v jiných postavách, ale nejvíce se mi z těch vedlejších, líbila Penny. Páni, tohle byla baba, která se s ničím nepárala a u mě, jako čtenáře, zabodovala na plný počet.

Když jsem dočetla poslední stránku, zavírala jsem knihu s pocitem, že to bylo opravdu milé, vtipné, hravé, byla jsem spokojená a vůbec nelituju času, který jsem tomu věnovala.
Série zabírá čestné místo v knihovničce, budu ji doporučovat těm, kteří mají rádi romantické, nenáročné čtení, ale hlavně mám takový pocit, že za pár let se k ni vrátím. Jo, málokdy se přiznávám, že bych si dala re-reading s tím počtem nových knih, ale tahle série si mě získala. Neumím to pořádně popsat, je to takový zvláštní uklidňující pocit. Kolikrát když čtu detektivku a skončí, tak jsem ráda, protože ty nervy... Ale tady... Byla jsem ráda, že je konec, nedokážu si představit, o čem by to mohlo být dál, teda dokážu, ale nechci. :-) Tady vím, že až zapomenu děj, s radostí se Lásky podle Shakespeara vrhnu znovu, protože ty knihy ve mě opravdu vyvolávají klid a pohodu. A dobrou náladu.

Opravdu, pokud hledáte nenáročné čtení, které vás naladí, potěší, má krásné obálky, je čtivě napsáno a tak dále, určitě sáhněte po Lásce podle Shakespeara. Nebudete litovat. :-)

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku, který krásně uzavřel celou sérii a pokud si ji chcete koupit, tak vám zde dám odkazy na všechny díly, přímo od nakladatele. :-)
Láska podle Shakespeara 1
Láska podle Shakespeara 2
Láska podle Shakespeara 3

Díky za váš čas a přečtení! :-)

Mějte se krásně!
Daramegan







úterý 4. dubna 2017

Láska podle Shakespeara - Marná touhy snaha - Georgina Guthrie

Autor: Georgina Guthrie
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)
Počet stran: 480
Rok vydání: 2016

"Láska láskou není, když zradou trestá zrádné křehké tělo a změnu tím, že sama se hned mění. Ne, láska je jak maják, pevný bod, hvězda, co vede bárky ztracené po pustých pláních rozbouřených vod."

Aubrey Priceová má před sebou posledních pár týdnů studia na Torontské univerzitě. To, co mělo být nejkrásnějším obdobím jejího života, se pro ni ale stává utrpením. Tajný vztah s Danielem Grantem, asistentem na katedře angličtiny, čelí mnoha překážkám. Jeho odhalení by obzvlášť Daniela stálo nejen pověst, ale i celou kariéru. Oba doslova odpočítávají minuty, než budou moci být konečně otevřeně spolu. Mezitím hledají útěchu v tajných vzkazech a tolik výmluvných slovech Shakespearových dramat a sonetů. Dokážou svou zakázanou lásku udržet v tajnosti?

A krasojízda pokračuje. Ze mě se stal poslušný slouha této série. Zamilovala jsem si ji. I když se tady už autorka věnovala více "erotickým" aktivitám, které nevyhledávám, tak se to dalo zvládnout. Aubrey a Daniel jsou stále dokonalým párem, který mě bavil od začátku do konce. Přišlo mi, že více prostoru dostal i David Grant (otec Daniela). Nevím proč, nebyla mu věnována žádná kapitola nebo něco podobného, ale udělal určitý posun ve svém životě, ve kterém jsem mu neskutečně fandila. Já normálně i odpočítávala dny do konce semestru. Až tak jsem se nechala pohltit. Pokračování je stejně dobré jako první díl.
Dozvídáme se další detaily, které nás pomalu sunou v ději. Jeden krok za druhým a máme zde konec semestru a nastává otázka, co se bude dít mezi asistentem a jeho studentkou. Jsou totiž lidé, kteří jim lásku nepřejí a snaží se jim dokonce uškodit tím nejhorším možným způsobem.

Myslím si, že kdybych se více věnovala tomu, co se děje s Danielem a Aubrey, tak by tu byl jeden spoiler vedle druhého a nechci, aby jste byli ochuzeni, při čtení prvního dílu, o všechny ty momenty, které dělají tuto sérii tak úžasnou. Proto se k tomu více vyjadřovat nebudu.

"Mám-li věřit na přísahy,
musíš mi to říct, můj drahý." - Zimní pohádka, jednání čtvrté, scéna čtvrtá

To, co se mi na na tomto díle líbilo nejvíc byly citace ze Shakespeara, které už seděly naprosto přesně na každou kapitolu. Obdivuju práci autorky a její "pomocnice", která ji s tímto pomáhala a hledala vhodné kousky v sonetech a hrách Shakespeara. Musela to být piplačka a to více je to cennější. A hlavně skvělé, že se dokázaly tak zorientovat, že to na mě působí, jako by to Shakespeare psal přímo pro tuto knihu.

Taky se mi líbí, že autorka více začala více využívat konverzace ve formě sms či emailů. Je to takové milé oživení stránek, nejen, že je to třeba jiným písmem, nebo odděleno velkou, dlouhou a tlustou čárou :-) ale také je to takové více osobnější. Jako bych opravdu nakukovala přes rameno a dívala se, co se ve zprávě na mobilu píše...

Jedna knihomolka mi okomentovala na Goodreads moji aktivitu ohledně této série a napsala, že je návyková. Ano, tohle je to správné slovo! Nejde tady o žádné velké změny, nemusíte nad dějem přemýšlet, prostě se necháváte unášet na písmenkách a sledujete příběh dvou lidí, kteří mají kolem sebe spoustu přátel, kteří jim pomáhají, aby si splnili svůj sen. Některé činy těch kamarádů mě tak rozněžnily, až jsem si přišla slovy Aubrey: "rozteklá". :-))

Opět je Marná touhy snaha tak lehce napsaná, že čtení jde samo, krásně jsem si odpočinula při příběhu, který se mi líbí tím, jaký je. Obyčejný, zábavný, milý, romantický, bez zbytečných zveličování a přehánění.

Věřím tomu, že pokud se pustíte do prvního dílu, druhý si určitě nenecháte ujít. :-) Takže jestli vám chybí do knihovničky, tak si jej můžete koupit přímo na stránkách nakladatele a to je tady.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a já jdu pokračovat ve čtení třetího dílu. Prostě tuhle sérii žeru a stala se pro mě drogou. :-)

Díky za přečtení, komentáře, palce a hlavně,
mějte se všichni krásně!

Daramegan





neděle 2. dubna 2017

Dubnová soutěž


Ahoj přátelé,

počínaje dnešním dnem, startuje na mé facebookové stránce Daramegan knihy velká dubnová soutěž.

Vašim úkolem vždy bude podle anotace uhodnout, o kterou knihu se jedná. Poté vždy ze všech správných komentářů vylosuji tři bodující (pokaždé zveřejním, kdo bod získává). Komentáře platí od zveřejnění otázky do večera, 20:00hod. :-))

Po skončení soutěže zveřejním tabulku, kam jsem zapisovala bodující. Z ní bude patrné, kdo je na prvním místě, druhém a třetím. Tito tři lidé si budou moct vybrat knihu z mé knihovny.
Fotky knih poté obdrží a napíšou mi, co si přejí. :-)

Jelikož tato soutěž bude mít trvání měsíc, tak se můžete zapojit kdykoliv a pořád budete mít šanci vyhrát. :-) Samozřejmě ti, kteří se zapojí každý den mají šanci největší. :-)

Nikomu nenadržuji :-) Losovat bude random.org, :-)

Přeji všem hodně štěstí a jestli chcete navnadit, jaké knihy mám v knihovně, zde je malá ukázka :-)


Všem přeji hodně štěstí :-))))

Jdeme na to, takže šup na facebook, je tam první anotace :-)

Vaše Daramegan

Láska podle Shakespeara - Daniel & Aubrey - Georgina Guthrie

Autor: Georgina Guthrie
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)
Počet stran: 463

"Co to k čertu vůbec je santalové dřevo! Ve slovníku byste u tohohle termínu pravděpodobně našli mou fotku, jak blaženě očichávám Danielův krk."

"Milovat, či nemilovat svou studentku, to je, oč tu běží..."
I v 21.století může na univerzitě vzkvétat zakázaná láska jako ze Shakespearova dramatu. Aubrey Priceové začíná poslední semestr jejího bakalářského studia na torontské univerzitě. Zdá se, že už brzy v poklidu dokončí svá studia Shakespearových děl. Pak se ale na katedře objeví nový asistent Daniel a Aubrey se do něj zamiluje. Ani jemu není chytrá, vtipná a nezávislá dívka lhostejná. Ale je tu přísný zákaz vztahů mezi učitelem a studentkou na univerzitě, fakt, že je Daniel děkanovým synem, a také jeho temné tajemství z minulosti...

Budu férová... Mi se do této série nechtělo, protože jsem očekávala přehršle (oooo, koukáte na to slovo? Shakespeare mi něco dává :-)) romantiky a zamilovaných dotyků. Ale přitom jsem se nemohla víc mýlit. Autorka samozřejmě napsala romantickou sérii, ovšem vtipně, trefně, úsměvně. Já se bavila od začátku do konce a když jsem včera první díl dočetla, ihned jsem načala druhý. Perfektně na sebe navazují. :-)

Aubrey - podle popisu velmi atraktivní dívka, chytrá, vtipná a žádný uplakánek
             - dokáže setřít kohokoliv s hlavou zdviženou
Daniel - asistent profesora na univerzitě
            - podle popisu neskutečně sexy chlap
            - ví, že si musí od studentů držet odstup, aby se nedostal do řečí a problémů
Matt - spolubydlící Aubrey
         - sympaťák každým coulem, k tomu krasavec
Julie - nejlepší kamarádka Aubrey
         - když píšu nejlepší, tak opravdu ta
Penny, Brad, Jeremy, Patty, Jo, David - další, velmi důležité postavy, které vás provedou příběhem

Všechny jména, které jsem uvedla výše jsou postavy, jenž mají v ději hromadu povinností a práce. A já je beru jako hlavní. Všechny. Jsou to všechno příjemné charaktery, z nichž vám chloupky na pažích vstávat nebudou - myslím tím z důvodu jejich chování. Samozřejmě, pokud si, dámy, budete některého muže představovat, to už se ty chloupky pohnout můžou. :-)

Samozřejmě, že v příběhu jde o lásku mezi studentkou a učitelem, ale jsou tam jisté překážky, které se dají jen těžko překonat. Líbilo se mi, s jakou vervou se všichni snažili, aby právě to jejich "spojenectví" dopadlo co možná nejlépe.

"Snažila jsem se nacpat co nejvíc napravo a neustláe jsem myslela na to, abych se ho žádnou částí svého těla nedotkla, i když jsem mu ve skutečnosti měla chuť prostrčit ruku tou dírou na koleni, abych si sáhla na ty jemné chloupky na jeho noze. Dobře, možná jsem si chtěla sáhnout i na něco víc, ale noha by byla jako výchozí bod plně dostačující."

Nechci prozradit nic, co by mohlo být důležité pro vaši četbu a já bych vám tím zkazila požitek ze čtení. Proto vám nebudu nic psát k ději, ale dám vám informaci, že kapitoly v knize byly kratšího rázu, před každou kapitolou byl úryvek ze Shakespearových děl, který svým způsobem uvozoval, co bude v následující kapitole probíhat. Je ovšem pravda, že ne všechny úryvky jsem pochopila. :-)
Protože: "Vše lana mého srdce zpuchřela
                a shořela a všechny provazy,
                jenž napínají plachty života,
                se za nitku a vlásek ztenčily." - Král Jan, jednání páté, scéna sedmá -
Například tyto verše na začátku kapitoly mi neprozradily nic, ale jiné, ty pobral můj mozek perfektně.

Opravdu se mi Láska podle Shakespeara líbila. Pro mě to byla ta správná romantická kniha, protože jsem zde našla všechno, co jsem očekávala. A tím, že autorka to dokázala napsat svižně, vtipně, jsem nadšená a hned jsem se začetla do druhého dílu a věřím, že bude nejméně tak dobrý jako předchozí.

Konec řečí, raději se pusťte do čtení, protože to opravdu stojí za to. Doporučuji všem, kteří mají rádi romantiku, to je jasné. Ale taky těm, kteří jsou něčím zklamaní, protože tahle kniha vás nakopne a určitě zlepší náladu, minimálně o 70 %. :-)
Jo a kdybyste to chtěli černé na bílém, tak dávám knize maximální počet bodů. :-))

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud máte o knihu zájem, můžete si ji koupit přímo tady.

Děkuji za přečtení a případné komentáře.
Mějte se krásně!
Daramegan