pondělí 17. dubna 2017

Ztracené děti - Linda Castillo

Autor: Linda Castillo
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 320

"Mona měla pravdu, ta ženská nadává s rychlostí licitátora přihazujícího na dražbě nemovitost. Hovor zakončila výhrůžkou, že mě zažaluje za to, že jsem na její holčičku použila "policejní brutalitu". S tím zavěsila."

Kate Burkholderová, policejní náčelnice v ohijském městečku Painters Mill, pomáhá kriminalistům při hledání zmizelých amišských děvčat. Jenže scházejí jakékoliv indicie, starosvětská komunita Amišů je skoupá na informace a situace se ještě zhorší, když je jedna z pohřešovaných nalezena mrtvá.

Již mé čtvrté setkání s náčelnicí Kate Burkholderovou, která si mě každým dílem získávala více a více, ovšem teď, ve Ztracených dětech, si mě získala definitivně. Je to opravdu sympatická policistka, která se bude líbit skoro každému čtenáři. V tomto díle se s ní opět potkáme, je nejen citlivá, upřímná a přátelská, chvílemi se zdálo, že nemá daleko k ženské verzi supermana. :-)
Děj se odehrává mezi amišskou komunitou a velkou výhodou Kate je, že patřila kdysi mezi ně. Přizve si ji Thomasseti, se kterým se znají již z dřívějších dílů, k případu zmizení několika amišských puberťáků. Jakmile je jedna z unesených nalezena, mrtvá, uvědomují si, že hrají o čas. Ovšem stále mají spoustu slepých uliček, neví, kde se odrazit, čeho se chytit a mizí další... Když budete číst, místy budete stejně zoufalí, jako hlavní hrdinové.

Musím říct, že tento díl mi přijde nejpropracovanější. Autorka dokázala skvěle stupňovat napětí a téměř na konci se ji podařilo zastavit mé dýchání. Sice ne na dlouho, ale i přesto... Byla jsem napnutá jako kšandy. A i když v jedné chvíli nastoupila superžena, v příběhu, v danou chvíli, to pro mě bylo normální, přešla jsem to, jako by se nechumelilo. Později, když jsem nad tím přemýšlela, tak si myslím, že adrenalin není morfium a možná to bylo trochu přemrštěné. :-)
Až si to přečtete, bude mě zajímat, jestli si to budete taky myslet. :-)

"Do střechy začínají bubnovat dešťové kapky, velké, dopadají na šindele jako sponky ze sponkovací pistole. Poryv větru ke mně žene suché listí. Dveře se zabouchnou. Ta rána připomíná výstřel, trhnu sebou, přestože jsem to čekala."

Jednoznačně jsem z tohoto dílu nadšená, autorka, Linda Castillo, je s každým dílem lepší a lepší, vypsanější, takže příběh má grády, napětí, už ví, jak si se čtenáři pohrát, aby měl příběh správný účinek. Já osobně nemám u tohoto dílu co vytknout. Pro mě to bylo skvělé, správná dávka "romantiky", napětí, humoru, důležitosti.
Troufám si tvrdit, že Ztracené děti je nejlepším dílem z celé série.

Určitě doporučuji k přečtení nejen tuto knihu, ale všechny díly. Náčelnici si oblíbíte, příběhy se vám budou líbit, nechybí tam nic, co by ve správném thrilleru mělo být. Psychopati, vraždy, plno krve... :-) A amišská řeč tomu jen přidává na kráse. :-)

Děkuji nakladatelství Moba za zaslání recenzního výtisku a pokud si budete chtít knihu koupit, můžete přímo u nakladatele, tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan