Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2017
Počet stran: 461
"Když spal, snil o temnotě nebo o lidech, které nepoznával, nebo o vodě, co se pomalu a téměř vděčně zavírá nad jeho hlavou."
Dojemně podmanivý román o lidské slabosti, síle přírody a spásné moci lásky od nositele Pulitzerovy ceny.
David Winkler, okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události - závažné i zcela bezvýznamné - ještě předtím, než se stanou. Ovšem sen o tom, že se mu nepodaří zachránit dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Proto se vzdá své práce, rodiny a společné budoucnosti a odjede tisíce mil daleko, aby vyplnění tohoto snu zabránil.
Tak začíná hrdinovo mnohaleté putování napříč Amerikou, dlouhá cesta plná zvratů, nečekaných setkání i sebepoznání, na jejímž konci se snad konečně dočká odpovědi na otázku, jaký osud potkal jeho dceru...
Anthony Doerr se narodil roku 1973 a je jeden z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti. Vyrostl v Clevelandu v Ohiu. Po studiích historie začal publikovat v časopisech. Krátce žil a pracoval v Africe a na Novém Zélandu. Je autorem dvou knih povídek, Sběratel mušlí (recenze zde) a Zeď vzpomínek (recenze zde), autobiografické knihy Four Seasons in Rome, a především románů O dívce Grace a Jsou světla, která nevidíme (recenze zde).
Poslední jmenovaná kniha, na níž pracoval deset let a za kterou získal mimo jiné Pulitzerovu cenu za rok 2015, se stala v řadě zemí bestsellerem a na žebříčku The New York Times se udržela více než rok. Řadu prestižních cen získal Doerr také za své povídky, které jsou pro své stylistické mistrovství a jedinečné umění zkratky mnohými kritiky považovány za vrchol jeho tvorby. V roce 2007 ho literární magazín Granta zařadil mezi jedenadvacet nejlepších amerických spisovatelů.
O dívce Grace je má čtvrtá kniha, kterou jsem od pana Doerra přečetla. A jediné, co mi brání dát maximum hvězd hodnocení je fakt, že na některých místech v knize mi děj přišel zbytečně zdlouhavý a až příliš přemýšlivý. A to teď nemyslím zle, jsem od tohoto mistra vypravěče zvyklá, že se velmi podrobně a důkladně věnuje nejen pocitům hrdinů, ale také přírodním krásám, ale tady v tomto románu mi to přišlo až příliš. Ale to je snad jediná vada na kráse, navíc těch dlouhých a vleklých míst nebylo mnoho. Takže se to vcelku dá odpustit.
I přesto, že kniha má v názvu jméno Grace, je to příběh o muži jménem David Winkler, jenž má dar vidět do budoucnosti. (Nyní můžeme i polemizovat, zda to je dar). :-) Ve svých snech vidí události, které nastanou, ale jedná se vždy jen o kousky, útržky. V jednu chvíli vidí smrt své dcery a to nedokáže překousnout. Aby ji zachránil, rozhodne se rodinu opustit a vydá se osamělou cestu Amerikou. Po své cestě nejen přemýšlí nad svým životem, ale také sbírá odvahu k tomu, aby se vrátil domů a zjistil, jestli jeho dcera žije, jak to s jeho rodinou všechno dopadlo.
Autor opět prokázal svou mistrnou schopnost vyprávění. Musíme vzít v potaz, že tato kniha byla napsána ještě před hitem Jsou světla, která nevidíme, tudíž bychom je srovnávat neměli. Každý autor, pokud je dobrý, se zdokonaluje a každá další jeho kniha je lepší a lepší. A u pana Doerra to jde krásně vidět. V této knize totiž jsou ještě drobné chybičky, které se už ale v dalším románu neopakují. A je to tedy převážně sáhodlouhý popis myšlenek. Chvílemi mi to přišlo, jako bychom podnikali sondu do duše Davida Winklera, ale nebyli jsme spokojení a proto sondujeme více a hlouběji...
"Oceán byl tak teplý, téměř horký, a pocit, jako by ho ve tmě něco rvalo, se podobal tomu, kdyby se do něj opíral vytrvalý mokrý vítr. Hrudí se mu šířila naléhavost, ale navzdory tomu to bylo skoro svůdné. Bylo to tak snadné: jen otevřít ústa a pustit vodu do plic."
Ale i přes toto drobné zaváhání je to román, který je nesmírně čtivý, poutavý a i když místy depresivní, tak je na druhé straně něžný, dojemný a láskyplný.
Přemýšleli jste nad tím, proč zrovna sněhové vločky mají takový tvar, jaký mají, když padají z nebe? Není to zvláštní? Proč to prostě není kapka sněhu? Proč to není kolečko? Proč je to právě ta "vločka"? :-)
Kniha jako taková se četla sama, pomáhaly tomu i kratší kapitoly, díky kterým jsem měla pocit, že čtu abnormálně rychle. A mám ráda, když i po pár minutovém čtení vidím nějaký pokrok kupředu a k vyřešení záhady či nalezení hrdiny.
Líbilo se mi, jak autor ztvárnil samotného hlavního hrdinu. Davida Winklera. A to z toho důvodu, že jsem k němu měnila pocity jako počasí, což se dokonale hodilo k příběhu. V jednu chvíli jsem jej zbožňovala a neskutečně mu fandila a v druhou jsem k němu cítila jen chlad a odměřenost. Je pravdou, že někdy dělal věci, nad kterými mi rozum zůstával stát, ale po dočtení dalších stránek jsem začala chápat, proč tomu tak je.
Rozhodně tento román doporučuji. Je to krásný příběh, který si vás připoutá. Je to dlouhá, osamělá cesta muže a dle mého názoru, si každý čtenář bude přát, aby tomu muži mohl dělat společnost. Je to dílo, které by fanouškům pana Doerra neměla chybět v knihovně a hlavně, je to příběh o naději a víře a o všem mezi tím.
Hvězdné hodnocení:
Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat