pátek 30. června 2017

Dítě školkou povinné: Jak čůrají nevěsty - M. M. Cabicar

Autor: M. M. Cabicar
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 183
Rok vydání: 2016

"Volala tchyně, že je v pořádku po operaci, ale byla zhulákaná jak létající růžový bagr, takže jí nebylo moc rozumět. Netuším, co do ní nacpali, jen doktor si povzdechl, když natáhl poslední stříkačku na nosorožce, že letos budou muset medvědi na Šumavě holt usnout sami."

Další nálož úsměvných a hlavně vtipných příhod s nyní již čtyřletou Viki. S touto knížkou se budete chlámat, řehtat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit. je dokonce možné, že po přečtení několika kapitol se budete celý den přiblble usmívat a nevěřícně kroutit hlavou...
Rozverné příběhy si získaly statisíce příznivců a ti se shodují v jediném:
"Při čtení nejezte ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře."

Z prvního dílu jsem byla mírně na rozpacích, protože mi to nesedlo a hlavně jsem měla pocit, jako by větší část knihy byla ušita horkou jehlou. Ovšem, tohle nemůžu tvrdit o díle druhém, protože Jak čůrají nevěsty je o hodně lepší.
Autorovi se povedlo vynechat, ve většině případů, nechutnosti, které se týkaly anakond a podobných nehod a věnoval se více celé rodině.

Po dlouhé době jsem četla nahlas, ale ne vlastnímu dítku. Chlap přišel z práce, celý takový nějaký rozmrzelý a tak jsem začala předčítat příběh, který se týká pozdravů. Smáli jsme se oba, nahlas, upřímně a od srdce.
Samozřejmě jsou v knize opět příběhy, které mě odrovnaly, teta s velkýma prsama, cestování vlakem a s cyklosedačkou nebo hraní na schovku Viki s kohoutem, ale jak už to tak bývá, některé příběhy byly i slabší.
Ovšem, v tuto chvíli můžu být ráda za to, že byly slabší, protože si má bránice odpočinula a já pak mohla opět se culit od ucha k uchu a užívat si to. Třeba v metru vidět veverku s louskáčkem, kdy na to skočí i jiní cestující... Paráda. :-)

"Tak, Viki, řekni tdám!"
Nic
"Tdává!"
Nic.
"Tdenýtdky!"
Nic.
Manželka se nakloní ke mně a tiše sykne další nápad cvičného slova: "Tdebile!"
Načež Viki zařve: "TDEBILE!"
A maminka: "A do ptddele."
Vždycky říkám, že otázka učení je otázka silné motivace."

Jak můžete vidět v této ukázce, autor se opravdu rozjel. Líbilo se mi, že všechny příběhy píše s nadhledem a oproti prvního dílu to na mě působilo více přirozeněji, uvěřitelněji.
Netlačil na pilu a pokud ten příběh neměl ultra super komickou vložku, tak se z toho nezbláznil a nechal to tak, jak to bylo doopravdy. Žádné nucené rádoby vtipné historky a už jen kvůli toho si zaslouží lepší hodnocení než díl první.

Takže, pokud jste fanoušky Viki a zajímá vás, co dalšího se děje v její rodině, nesmí vám v knihovně chybět ani tento díl.
Já se třeba do čtení pustila po hodně těžké knize a můžu s klidným svědomím říct, že mi zvedla náladu, rozesmála mě a já si skvěle odpočinula.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tady máte odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Žádné komentáře:

Okomentovat