Dítě školkou povinné: ze života andílků - M. M. Cabicar

Autor: M. M. Cabicar
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 181

"Já prostě miluju hlášku operátorů: "Mohu vám ještě nějak pomoci?" Mně to nedá. Zatím jsem na konci hovoru požádal chlápka, jestli by mi teda skončil se psem, slečnu, že bych potřeboval umýt okna, jednoho technika, jestli by nám v koupelně nevyměnil žárovku, co zrovna praskla, pána z péče o zákazníky, jestli by k nám nechodil během dovolené zalévat kytky, a paní z reklamací, jestli se jí nechce s mým dítětem na hřiště, když jsem byl nemocný."

Třetí pokračování nejúžasnější humorné knížky všech dob!
Zcela nové vtipné příhody jednoho odvážného otce, který se svou čtyřletou dcerkou Viki prožívá všední situace s nevšedním nadhledem a laskavým humorem, jehož absurdita čtenáře rozveselí tak, že se řehtají a slzí smíchy a nedokážou se od čtení odtrhnout.

Tak se po třetí potkáváme s Viky a jejími rodiči. Viky je pět let, roste jako z vody a mi přijde, že se už autor více soustředí na příběhy, které se týkají celé rodiny. Viky, i když je hvězdou těchto knih, už nemá takové šílené glosy v rukávu a proto nastupuje vtipnost a výřečnost rodičů na scénu.

Když se kouknu na všechny tři díly, tak první, ač byl průkopníkem těchto historek u nás, tak byl nejslabší. Příběhy byly z valné většiny o Viky a i když je to sladký andílek, tak některé povídky působily, jako by byly spíchnuty horkou jehlou a nesedělo mi to.
V druhém díle jsem se už více rozplývala, smála se o něco více nahlas, když jsem se jen usmívala, tak koutky úst jsem měla o něco více nahoru.
A třetí díl si drží kvalitu druhého. Byly povídky, u kterých jsem se smála, některé jsem se proculila, některé přešla s lehkým pousmáním.
Co mě pobavilo, tak je um autora, jak převádí na stránky řeč dcery, její myšlenky a také myšlenky manželčiny. Bylo by super z jednoho pohledu poznat, co si o vás kdo myslí. :-)

"Výkladový slovník vánočních dárků aneb Řekněte, co jste dostali, a dozvíte se, co se tím chtělo říct...

Sprchový gel - smrdíš

Ponožky - smrdí ti nohy

Šampon - smrdí ti vlasy

Šátek - proboha, aspoň si ty vlasy něčím přikryj

Antiperspirant - potíš se jak kráva

Deodorant - když už se nemyješ, aspoň to něčím přebij

Pasta na zuby - smrtí ti z tlamy

Hodinky - je čas se umýt!

Peníze - tak na sebe už zavolej chemické čištění a deratizátora

Sůl do koupele - nejdřív se nalož do vany, ať se ta špína trochu rozloží...."

Dlouho jsem přemýšlela, komu bych tuto sérii doporučila. Standart je pro všechny, kteří se chtějí smát, mají rádi autorův humor, jenž můžou znát i z jiných knížek... Ovšem tyto tři knížky by byly fajn i na nějakou domácí párty - Znáte to - zábava vázne, alkohol otupil vaše mozkové buňky a vy nevíte, o čem se bavit - slibuju, že pokud otevřete kterýkoliv díl a přečtete si jeden příběh, poté druhý, pak třetí, tak zábava se rozproudí.
Pořád nemůžu zapomenout, jak se přítel smál, když jsem mu některé povídky četla, z mrzouta, který se z práce vrátil bez energie a nálady, byl po mém přečtení těch dobrých úryvků (které jsem pečlivě vybrala) vysmátý chlap. :-)

Celkově to bylo milé setkání a jsem ráda, že jsem si mohla tyto příhody přečíst a na některé budu opravdu vzpomínat. Obzvlášť si u stromečku na vánoce vybavím, co který dárek znamená. :-)

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a třetí díl si koupíte přímo tady.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

Dítě školkou povinné: Jak čůrají nevěsty - M. M. Cabicar

Autor: M. M. Cabicar
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 183
Rok vydání: 2016

"Volala tchyně, že je v pořádku po operaci, ale byla zhulákaná jak létající růžový bagr, takže jí nebylo moc rozumět. Netuším, co do ní nacpali, jen doktor si povzdechl, když natáhl poslední stříkačku na nosorožce, že letos budou muset medvědi na Šumavě holt usnout sami."

Další nálož úsměvných a hlavně vtipných příhod s nyní již čtyřletou Viki. S touto knížkou se budete chlámat, řehtat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit. je dokonce možné, že po přečtení několika kapitol se budete celý den přiblble usmívat a nevěřícně kroutit hlavou...
Rozverné příběhy si získaly statisíce příznivců a ti se shodují v jediném:
"Při čtení nejezte ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře."

Z prvního dílu jsem byla mírně na rozpacích, protože mi to nesedlo a hlavně jsem měla pocit, jako by větší část knihy byla ušita horkou jehlou. Ovšem, tohle nemůžu tvrdit o díle druhém, protože Jak čůrají nevěsty je o hodně lepší.
Autorovi se povedlo vynechat, ve většině případů, nechutnosti, které se týkaly anakond a podobných nehod a věnoval se více celé rodině.

Po dlouhé době jsem četla nahlas, ale ne vlastnímu dítku. Chlap přišel z práce, celý takový nějaký rozmrzelý a tak jsem začala předčítat příběh, který se týká pozdravů. Smáli jsme se oba, nahlas, upřímně a od srdce.
Samozřejmě jsou v knize opět příběhy, které mě odrovnaly, teta s velkýma prsama, cestování vlakem a s cyklosedačkou nebo hraní na schovku Viki s kohoutem, ale jak už to tak bývá, některé příběhy byly i slabší.
Ovšem, v tuto chvíli můžu být ráda za to, že byly slabší, protože si má bránice odpočinula a já pak mohla opět se culit od ucha k uchu a užívat si to. Třeba v metru vidět veverku s louskáčkem, kdy na to skočí i jiní cestující... Paráda. :-)

"Tak, Viki, řekni tdám!"

Nic

"Tdává!"

Nic.

"Tdenýtdky!"

Nic.

Manželka se nakloní ke mně a tiše sykne další nápad cvičného slova: "Tdebile!"

Načež Viki zařve: "TDEBILE!"

A maminka: "A do ptddele."

Vždycky říkám, že otázka učení je otázka silné motivace."

Jak můžete vidět v této ukázce, autor se opravdu rozjel. Líbilo se mi, že všechny příběhy píše s nadhledem a oproti prvního dílu to na mě působilo více přirozeněji, uvěřitelněji.
Netlačil na pilu a pokud ten příběh neměl ultra super komickou vložku, tak se z toho nezbláznil a nechal to tak, jak to bylo doopravdy. Žádné nucené rádoby vtipné historky a už jen kvůli toho si zaslouží lepší hodnocení než díl první.

Takže, pokud jste fanoušky Viki a zajímá vás, co dalšího se děje v její rodině, nesmí vám v knihovně chybět ani tento díl.
Já se třeba do čtení pustila po hodně těžké knize a můžu s klidným svědomím říct, že mi zvedla náladu, rozesmála mě a já si skvěle odpočinula.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tady máte odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dítě školkou povinné: humorné příhody očima odvážného otce - M. M. Cabicar

Autor: M. M. Cabicar
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Cosmpolis (Grada publishing)
Počet stran: 178

"Káťa zavrtěla hlavo. Byla bledá. "Přiběhla, že jí to nejde spláchnout. Ona se jim tam vykadila! No fakt! Normálně jim tam hodila čokoládovou anakondu, takovouhle!" A roztáhla ruce jak prolhaný rybář. A ještě doplnila: "Víš, že včera nebyla!" Viki vypadala spokojeně. Co teď? Dilema rodičů. Přiznat se? Nenápadně to uklidit? Než jsme se stačili rozhodnout, ozval se z galerie výkřik oné paní na celou prodejnu: "Proboha, někdo nám nasral do Swarovského!"

Jedinečné, často neuvěřitelné, ale i běžné příhody, které prožívají všichni dospělí, jejichž dítě začalo chodit do školky. Rozpustilé příběhy tříleté Viky jsou podané autorem, který má dar vidět humor všedních situací a vystihnout každodenní zážitky tak, až vám dají pocit, že v tom nejste sami!

Myslím, že úryvek, který jsem napsala výše mluví za vše. Jedná se o knihu, která si to jede ve vtipném stylu. Samozřejmě někde je to vtipnější než jinde, někdy jsem se tlemila jako magor, jindy se jen usmívala nebo dokonce neukázala ani jednu emoci.
Na začátku knihy byly ty příběhy úžasné. To jsem se opravdu smála a bavila se. Bylo vidět, že autor je plný nápadů, které potřebuje dát na papír. Sice sem tam "nechutnost", ale já jako matka sedmiměsíčního syna, se nehroutím ze soplů a anakond. Mám to na denním pořádku, takže tohle jsem přecházela. Ten začátek je něco jako lavina, která vás sebou strhne, a po nějaké době už se jen motáte v kotrmelcích a docela napjatě čekáte, až to přestane. A jestli to přežijete.

Nemyslím to tak, že bych netušila, zda přežiju čtení, tím jsem si byla jistá, že to dám, ale ke konci mě to už celkem nudilo. Některé ty příběhy, jako třeba Slabikář, už mi přišly ušité horkou jehlou nebo jak to mám říct. Měla jsem pocit, že autor chtěl přidat pár příběhů, které neměl napsány a tak honem, honem, sepisoval něco vtipného. Ale ono to jde poznat. Jde vidět, že z těch pár posledních příběhů nečiší taková radost, vtip, že je to "umělotina".

"Nemám hjavu, nemám ani juce, sem ňáká divná hojcicka..."

Jednoduše mi jde o to říci, že ze začátku jsem byla natěšena, tolik jsem toho slyšela. Jak jsou od autora knihy vtipné a super. Nejdříve jsem jej zaregistrovala na Facebooku, kde opravdu nějaké statusy mě pobavily neskutečně. Takže když se naskytla příležitost mít tuto knihu k recenzi, neváhala jsem. O to pro mě je to asi větší "zklamání". Čekala jsem asi něco více. Protože neumím překousnout ty poslední příběhy, které mi tak nějak zapadají v těch prvních a lepších. Přijde mi to jako takový útlum - začínám číst, emoce jedou na plné obrátky, směju se nahlas, užívám si to... přibývají stránky a já ztrácím elán ke čtení. Začínám se nudit. Přestávám cítit emoce a nesměju se.

Vím, že od autora jsou ještě další dvě knihy, pokračování této a jestli se k nim dostanu, tak budu určitě ráda a přečtu si je. Moc mě zajímá, co Viky dělá - to né že ne, to je kouzelná bytost! A taky jsem zvědavá, jestli ty další díly jsou lepší než tento. Propracovanější, abych se bavila od začátku do konce a nenastala situace jako u této.

Je to kniha, kterou doporučím nenáročným čtenářům, jako třeba maminkám a babičkám, které si chtějí u čtení odpočinout a pobavit se. Taky je to dobrá zábava na cesty, protože vůbec nebude vadit, když knihu odložíte a začnete číst znovu až po zpáteční cestě. :-)

A abych nezapomněla -  doufám, upřímně doufám, že v druhém díle bude méně vtipů, co se týče vyprazdňování člověka různými otvory... :-)

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete koupit, tady máte odkaz.

Mějte se krásně a přeji pěkný sváteční den!
Daramegan