Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 177
"To auto bylo stejně široké jako příjezdová cesta, plulo po ní jako loď a vířilo všudypřítomný prach. Pozorovala jsem, jak se sluneční světlo odráželo na karosérii, když tu najednou jsem si všimla opálených paží na sedadle spolujezdce. Z auta ladně vystoupila žena. Její nohy jako by vypluly z vozidla."
Je léto roku 1990 na americkém venkově. Jean je skoro třináct let a stojí před branami 21.století. Hlavním tématem televizních zpráv je operace Pouštní bouře, Microsoft představil světu Windows a koně na pastvinách umírají na neznámou nemoc. Rodinný život v jediném domově, který Jean za svůj život poznala, se pomalu rozpadá. Jeanina matka odchází a v její nepřítomnosti se Jean ocitá na pokraji hořké reality skutečnosti cizího světa dospělých a svých snových představ, které jí nabízí únik od reality. Ve své fantazii si staví nedobytnou pevnost pro ni a chlapce ze sousedství. Fender Steelhead je vyvrhelem, který čelí pomluvám lidí z okolí. Když ale Jean postupně odkrývá tajemství a touhy ostatních, objevuje především svá vlastní.
Román Dlouhé noci v cizím světě je něžným příběhem doby i poučným čtením, poetickým vhledem do krás i nástrah psychologie a osamění dospívání, a především naší nehynoucí potřeby někam patřit, stát se součástí celku.
Annie DeWitt píše prózu, eseje a kritiky. Má bakalářský titul z Brown University a magisterský ze školy tvůrčího psaní při Columbia University, kde nyní přednáší. Její texty byly otištěny v časopisech Granta, Believer, Tin House, Guernica, Esquire, NOON (kde také vyšla ukázka z tohoto románu), BOMB, Electric Literature a American Reader. Je spoluzakladatelkou literárního magazínu Gigantic, časopisu krátké prózy.
V současné době píše každých čtrnáct dní populárně naučný sloupek o umění, literatuře, filmu, nazvaný "Různá paradigmata".
V jejím debutovém románu Dlouhé noci v cizím světě je hlavní hrdinkou dvanáctiletá, poté už třináctiletá Jean. Jedná se o velmi citlivý, emocionálně vyčerpávající a místy velmi zvrhlý příběh, kdy Jean se snaží poznat jak svět kolem, tak sebe sama. Díky stylu, jakým je román vyprávěn, se dozvíme jaké sousedy má Jean se svou rodinou ve Fay Mountain, kde žije, ale nedozvíme se o nich nic hlubšího. Jednoduše by se dalo říci, že víme, ale přitom nevíme nic.
Myslela jsem si, že takto útlá kniha, která má 177 stran, pro mne bude jednohubka na jeden večer, ale příběh je psán zvláštním způsobem. Autorka mě, jako čtenáře, dokázala vést v rychlosti čtení. Měla jsem pocit, jako bych každé slovo musela přelouskat pomalu, po slabikách, dvakrát jej na patře převálet a až poté vstřebat. Všechno na mě působilo tak, jako by autorka psala pomalu celý román a já byla donucena zase pomalu číst. Neuměla jsem nasadit obvyklé tempo a na jednu stranu je to určitě dobře, protože jsem dokázala díky tomu vnímat drobné nuance, které by mi mohly uniknout, kdybych příběh nějakým způsobem zhltla. Ty nuance se týkaly myšlenek mladé Jean, která ač byla velmi mladá, smýšlela jako mnohem starší žena. A místy to bylo nemístné, prostě divné.
"To bude tím, chlapče," řekl Otto. "Ty jsi ale blbec. Jsi stejnej jak tvůj fotr."
Podívala jsem se Ottovi do očí. Zrcadlila se v nich skutečně pýcha, trium, který kdysi sám pociťoval a který se právě vrátil. "Jo, dobrej vtip, tati," řekl Wilson."
V průběhu čtení jsem se setkala s různými pocity, které se u mě střídaly. Nejdříve jsem byla ohromená, potom překvapená, poté zase zhnusená. Celkově bych to shrnula, že jsem trochu zklamaná. I přesto, že se mi Jean jako dívka líbila, byly tam chvíle, kdy se mi dokázala zprotivit, ne-li přímo zhnusit. Možná jsem stará konzerva, ale některé části příběhu bych jednoduše vynechala. Nemůžu napsat, o co konkrétně se jednalo, protože bych prozradila spoustu spoilerů a připravila vás o překvapení, které vás čeká. Ale věřte mi, věřím, že někteří (možná spíše některé) se se mnou po přečtení ztotožní.
Nedokážu říct, komu a proč tuto knihu doporučím tak jistě, jako to píšu u jiných titulů. Na jednu stranu je to krásná sonda do hlubin duše dospívající dívky, ale na druhou stranu tam pro mne bylo hodně dějových zvratů, které jsem nelibě nesla.
Ale i tak jsem ráda, že jsem si mohla díky Knihy Dobrovský tuto autorčinu prvotinu přečíst a určitě si dám pozor, až u nás vyjde další její počin. Protože má v sobě takový talent, který když dá na papír, tak donutí vaše já přemýšlet, číst a neodložit. I když nacházíte spousty důvodů proč ne, tak vám to svědomí nedovolí a knihu dočtete. To, že po přečtení se nebudete usmívat, je už vedlejší příčina příběhu. Mělo to tak být.
Dlouhé noci v cizím světě vydalo nakladatelství Omega v roce 2017 a pokud si knihu chcete pořídit, můžete tak učinit přímo tady.
Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat