čtvrtek 4. května 2017

Čarodějka - Martin Čáp

Autor: Martin Čáp
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)
Počet stran: 220
Rok vydání: 2016

"Milá Oxano, nechoď přes Růžový park u hřbitova," kladl mi důrazně na srdce před odchodem do školy. "A proč?" vyhrkla jsem nespokojeně. "Protože tam řádí nějaký úchyl. Včera tam vyskočil na starou Bendovou. Do teď ji nemohli vyslechnout, protože z toho koktá."

Oxana je žena jako každá jiná - se stejnými strastmi i radostmi. Jediné, co ji od nás, normálních žen, odlišuje, jsou její čarodějné schopnosti. Někdy svými kouzly sobě i ostatním trochu vypomůže, občas i někoho vytrestá, ale jinak je stejná jako každá jiná žena. A s trápením s muži a s rodinnými starostmi jí ani kouzla nepomůžou...

Jestli jste už přesyceni thrillery, detektivkou nebo naopak totálně romantickou literaturou a hledáte něco, u čeho se odreagujete, zasmějete a odpočinete, tak jste na správné stopě.
Čarodějka od Martina Čápa je totiž velmi oddechová, humoristická kniha, kterou slupnete jako malinu a hlavně, pobavíte se.

Příběh Oxany je psán s patřičným nadhledem a určitě v ní nehledejte žádnou uplakanou, ukňouranou ženskou, které se nedaří to ani tamto. I když se něco sem tam pokazí, tak to bere tak, jak to je, nedělá z toho žádnou tragédii a naopak to dokáže kolikrát vtipně a s nadsázkou vyřešit.
Autor si opravdu pohrál s čarodějnickou rodinou a vykreslil ji velmi poutavě a komicky. Pro mě třeba hledání páčky v autě na otevření motoru má od nynějška nový význam. Teď když někoho uvidím, jak otvírá kapotu nebo nedej bůh, to bude dělat můj chlap, vzpomenu si na růžové auto Ivety, k tomu si přidám dědečka Polyho a tatínka Ádu a půjdu do kolen. Tomu věřte.

"Už na vás někdy někdo vybafl: "Ahoj, já jsem čarodějka?" Že ne? To budu asi první. Ano, já jsem čarodějka (prosím nezaměňovat s čarodějnicí, což je na rozdíl ode mě kolegyně z pohádkové sféry). Dlouho jsem to o sobě nevěděla. Že je na naší rodině něco zvláštního, mi mohla naznačit jména jejích příslušníků. Dědeček se jmenuje Hypolit, babička Polyxena, tatínek Adriel a maminka Hexana. Já jsem dostala jméno Oxana. Někdy mám pocit, že se jmenujeme jako kompletní řada čistících prostředků. Jistě pochopíte, že člověk nesoucí si do života takové jméno to nebude mít vůbec jednoduché..."

I když knihu napsal muž, je napsaná z ženského pohledu. Obdivuju autora, jak tohle zvládnul. Když Oxana řeší své "trable" s mužským pohlavím, musel čerpat inspiraci přímo v okruhu svých blízkých, aby věděl, jak to vypadá, a řešil a vyřešil to ryze mužským způsobem, s nadhledem a tím to bylo zajímavé a zábavné. Tohle by autorka, myslím tím žena, nezvládla.

Kniha je určena spíše ženám, které se chtějí pobavit a podívat se na různé situace, do kterých se můžou dostat i ony, s nadhledem. Protože ne všechno nás musí srazit na kolena. Někdy tomu můžeme čelit s nadsázkou a vyjdeme i z toho špatného jako vítězky. A taky se v příběhu schovává jedna malá rada, jak na tchýni. :-))

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete objednat, tak přímo tady můžete. :)

Mějte se báječně!
Daramegan