Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 189
"Stále se k tomu vracela, k tomu pocitu, který se jí zmocňoval, jakmile překročila práh, k pocitu, kdy si připadala, jako by zažívala fatu morgánu, měla před sebou krásný chvějivý obraz podobný těm, jaké vídali vodiči soumarů, když putovali pouští s karavanou, jak to slýchávala v dětství, a které se s každým krokem velbloudů s žíznivými poutníky od nich stejným tempem vzdalovaly."
Poetický příběh o kouzelné moci knih
Juliette knihy zbožňuje a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Se zaujetím také pozoruje lidi kolem, čtenáře v pařížském metru. Osudy na papíře jsou tak poutavé, zatímco její dny plynou v šedivém oparu! Jednou ráno se rozhodne udělat alespoň malý krok - vydá se do kanceláře jinou ulicí. A její život se navždycky změní. Mladá žena začne psát svůj vlastní příběh...
Christine Féret-Fleury pracovala jako editorka v nakladatelství, v polovině devadesátých let publikovala svou prvotinu pro mládež a v roce 1999 první knihu pro dospělé Les vagues sont douces comme des tigres (Vlny jsou něžné jako tygři), za niž získala literární cenu Antigone. Od roku 2001 je spisovatelkou na volné noze a má na kontě několik desítek titulů. Sama velmi ráda čte, vášnivě si vychutnává různorodá díla všech možných žánrů.
Příběh v této knize není nespoutaný, děsivý, zamilovaný. Je naopak klidný, pomalu se rozvíjející, svým způsobem také uklidňující. Nikam Vás nepožene, prostě a jednoduše zastaví čas kolem vás a hodí do pohody.
Hlavní hrdinka Juliette je dívka, co miluje knihy. Žije stereotypní život jako většina z nás. Jednoho dne z něj vybočí a potká muže jménem Soliman, který ji přesvědčí, aby se stala součástí knihotoče. Díky tomu se ji začne měnit život. Je klidná, rozvážná a já bych řekla, že trochu nudná. Nemohla jsem ji přijít na chuť. Nakonec jsem musela obdivovat její sílu změnit svůj život a vrhnout se do dobrodružství, které ji čekalo...
"Juliette měla prázdný šálek. Naplnila si ho a smočila rty ve vlahé tekutině. Solimanův čaj si rychle oblíbila. Ten den vdechla lehounkou páru a pomyslela na bedýnku pomerančů, terasy, pohlazení husté mořské mlhy, bílé potlučené sloupy, Itálii, o níž prozatím jen četla, ale ještě nikdy ji neviděla."
Dívka, která četla v metru je velmi poklidná kniha, kterou ale bez pocitu provinění odložíte a zase začnete číst, až budete mít chuť. Mám ráda napětí a strhující děj, nebo zápletku, která mě bude lákat k tomu, abych četla dál a dál, ale v této knize mi chybělo aspoň něco z toho. Měla jsem problém se začíst, ovšem jedno se příběhu musí nechat. Jakmile jsem se totiž do děje dostala, byla jsem velmi překvapená tím, co čtu. Zklidnila mé rozjitřené emoce, které jsem měla ze všech předešlých knih a příběhů a mi to nevadilo! U čtení jsem se podivným způsobem uklidnila. Ukolébala mě do melancholické a poklidné atmosféry.
Autorka si umí pohrát se slovy, situace a pocity hlavní hrdiny přirovnávala k jiným příběhům, což mě místy pobavilo. Je pravdou, že některé barvité popisy mi přišly zbytečné, ale myslím si, že právě tohle je autorčin "podpis".
Tuto knihu doporučím všem čtenářům, kteří si chtějí "zabrzdit" svůj život a zpomalit čas. Těm čtenářům, možná můžu říci snílkům, jenž se rádi nechají unášet na hladině příběhu a jen rozjímat nad tím, co se kde děje, ovšem bez sebemenší jejich účasti.
A myslím si, že by bylo fajn mít po ruce připojení k internetu, protože autorka se opravdu ráda vyžívá v přirovnání některých situací k různým knihám a nejednou jsem si vyhledala knihu, kterou zmiňovala právě proto, abych pochopila proč ona a proč teď.
Hvězdné hodnocení:
Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat