Černé lekníny - Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Počet stran: 383

"Řeknu vám, co chci tak úporně najít: je to obyčejná krabice, velká asi jako krabice od bot, plná starých fotografií. Vidíte, není to nic originálního. Četla jsem, že dneska si můžete celý život ukládat fotky na USB velikosti zapalovače. A já hledám krabici od bot. Až vám bude přes osmdesát, budete hledat ve svém harampádí maličký zapalovač. Držím vám palce. Tomu říkám pokrok."

I malebná města skrývají temnou tvář a nebezpečná tajemství z minulosti. Francouzské městečko Giverny je domovem zahrad, kde maloval své obrazy Claude Monet. Koloběh města, přes den plného turistů, navždy změní nejen tři vraždy, ale i záhadně zmizelý obraz černých leknínů. Kdo zabil školáka, starého malíře a úspěšného očního lékaře? Kam zmizely obrazy z Monetova domu, zejména Černé lekníny, o nichž se povídá, že je slavný malíř namaloval těsně před smrtí? Policistům znesnadňuje vyšetřování mnoho matoucích stop, zamlčovaných faktů, ale také láska a ničivá vášeň. Uprostřed dění, v němž se prolíná přítomnost s minulostí, jsou tři ženy: velice talentovaná jedenáctiletá dívka, nebezpečně svůdná učitelka a stará vdova, která všechno pozoruje z věže svého mlýna. Pouze ony znají pravdu. Co všechno skrývají?

Michel Bussi je aktuálně nejčtenější francouzský autor. Narodil se v roce 1965 v Louviers. Začal psát už v devadesátých letech, ale trvalo celou jednu dekádu, než prorazil s knihou Code Lupin (Kód Lupin, 2006). Následovaly další úspěšné detektivky a v roce 2011 vyšel román Černé lekníny (Nymphéas noirs, česky 2017), který získal mnoho ocenění. O rok později z něj další kniha, Vážka (Un avion sans elle, česky 2016), učinila jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů, jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Bussi působí také jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu.

 V příběhu jsou hlavní tři postavy. Tři ženy, tří generací. Nemají nic společného krom místa, kde bydlí. Giverny je malá vesnice, která se proslavila díky Monetovi, jenž ji měl za domov a vytvářel zde svá úžasná díla. Poté, co umřel, navštěvují vesnici tisíce turistů, prochází se monetovskou zahradou, okukují jeho růžový dům a přemýšlí, kde seděl a jak se mohl tvářit, když maloval.
Do Giverny dorazí nový policejní inspektor a v době jeho příchodu je nalezeno tělo mrtvého muže. Kdo a proč jej zabil zrovna takovým způsobem? Nejen, že musí najít odpovědi na tyto otázky, taky se začne hovořit o "ztraceném" obrazu černých leknínu od Moneta a aby toho nebylo málo, vše komplikují i mezilidské vztahy, jako je touha a chtíč.
Inspektor má po bodu svého zástupce, který se snaží vše korigovat a vyřešit, a jestli se jim to podaří, to si už musíte přečíst.

Co já vám můžu říct, tak je, že Černé lekníny jsou naprosto úchvatné čtení. Pan Bussi je opravdový génius. Nejen, že jeho popisy prostředí vám v mysli zavedou do malebných uliček městečka Giverny, jako byste tam osobně chodili, ale také díky jeho umění si dokážete představit, jak třeba září barvy na plátně, když někdo kreslí a něco vytváří. Ty linie, které se v knize nazývají jako ubíhající, mi nikdy nic neříkaly, ale teď, po přečtení, mám pocit, jako bych věděla o čem je řeč a navíc se vyznala ve světových malířích.

"Povím vám jedno: je spousta kreténských hledačů pokladů, kteří projedou celý svět, aby našli tři zlaté mince. Kdyby byli o něco chytřejší, navštívili by půdy domů v Giverny a v okolních vesnicích. Vím dobře, co se povídá." 

Styl, jakým je kniha napsána, mi taky maximálně vyhovoval. Kapitoly krátké a jelikož se celý příběh odehrává v pár dnech, tak i na tohle se bral ohled. Rozuzlení všeho bylo pro mne tak neočekávané, že jsem zůstala sedět s otevřenou pusou a nevěřila, že tohle autor dokázal. Že se v tom neztratil a dokázal vést onu pověstnou nitku příběhu takovým způsobem, abych jako čtenář šla pořád doleva, přitom nenápadně jde děj doprava a najednou se spojíme. Byla to taková rána, že jsem nevěřila. Nechápala. A pak se smála autorově dokonalosti. Věděla jsem, že jeho knihy jsou čtivé, protože jsem měla možnost si přečíst například Maminka neříká pravdu, ale že to dotáhne k takové exkluzivitě, tomu bych nevěřila.

Dokázal mě upoutat nejen samotným příběhem, ale také informacemi, které se týkali mistrovských děl, malířů a třeba i takových malých detailů, jako jsou ceny obrazů. Podařilo se mu mě uhranout nejen vyprávěním o generaci tří žen, ale také jeho smyslem pro detail. Jak dokázal popisovat západy slunce, některé výtvarné díla nebo jen "obyčejný" vzhled člověka... to bylo skvělé.

Vím, že těch superlativ je v této recenzi dost, ale ono to jinak nejde. Může se to někomu zdát přehnané, ale pro mě je to jedna z těch nejlepších knih, které jsem tento rok přečetla a hlavně díky Černým leknínům vím, že tohoto autora si ujít nenechám. Když vyjde něco nového, můžete si být jisti, že po knize sáhnu, protože mě opravdu dokázal přesvědčit, že za ten čas strávený čtením stojí.

Doporučuji všem, kteří mají rádi detektivní příběhy, kteří dokáží ocenit smysl popsat i nepopsatelné a chtějí si užít příběh, který je nepředvídatelný. A věřím, že tady si konec nikdo netroufne odhadnout. A když už ano, bude se mýlit. Jednoduše, doporučuji všem.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Maminka neříká pravdu - Michel Bussi

Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 454
Rok vydání: 2016

"Malé dítě potřebuje především lásku fyzickou a citovou. Stabilitu. Důvěru v dospělého, který ho chrání. Nesejde na tom, jestli budete traumata verbalizovat, nebo ne, pokud chybí tato základní ingredience: láska matky, otce, jakékoli dospělé osoby odpovědné za to dítě. Potřebuje jenom to."

Jak věrohodné může být svědectví malého chlapce? Hledání pravdy, ze které mrazí...
Tři a půl roku starý Malone tvrdí školnímu psychologovi Vasileovi, že jeho maminka není jeho skutečná maminka, a i když se zdá, že je to nemožné, psycholog mu věří. Jenže paměť dítěte je nestálá a vzpomínky rychle mizí. Vasile si musí pospíšit. Zprvu pátrá na vlastní pěst, ale když se mu nedaří zjistit skoro nic, jen to, že Malone se nikdy neodlučuje od své plyšové hračky Goutiho, s níž si povídá, obrátí se na policii. Policistka Marianna Augresseová má zrovna plné ruce s podivnou loupeží a vraždou, ale psychologovo naléhání ji přiměje, aby se případu malého chlapce věnovala. Kdo je tedy vlastně Malone?

Rozhodla jsem se napsat recenzi hned za tepla, pár hodin po dočtení, protože bych do ní ráda vložila své pocity, které jsou bláznivé a šílené. Ovšem vůbec netuším, jestli se mi to povede. Tohle byla naprosto parádní jízda.
Autor si skvěle pohrál s hlavní hrdinkou Marianne, kterou ztělesnil jako neohroženou ženu, jenž dokáže dát pořádnou ránu, povahou skeptickou, přemýšlející a odhodlanou. Působila na mě jako ta správná komisařka, která má své podřízené pod palcem a nebojí se rozdávat takové úkoly, které některým nejsou po vůli, přesto ji všichni poslouchají. A vše plní do puntíku.

Do dobré poloviny knihy jsem si myslela, že Marianne řeší dva různé případy a vůbec mě nedocházela spojitost. Michel Bussi mě dokonale zmátl. Byla jsem jak Alenka v říši divů (v tom dobrém slova smyslu) a když se začínaly objevovat další a další indicie, které jsem jako čtenář potřebovala k pochopení příběhu, byla jsem vykulená, překvapená a nadšená. Takové zvraty! Něco neskutečného a mám chuť vzít tuto knihu a dát ji přečíst pár jiným autorům thrillerů a detektivek, ať se něčemu přiučí.
Po přečtení Maminka neříká pravdu se pro mě Michel Bussi stal mistrem! :-)

"Tisíce hvězd na nebi,

tisíce květin v zahradě,

tisíce včel na květech,

tisíce lastur na pláži

a jenom, jenom jedna máma."

V celém příběhu jsou nejdůležitější dva lidé. Je tam více postav, které se vám dostanou pod kůži, ale komisařka Marianne a Malone se dají považovat za ty hlavní. O komisařce jsem už něco málo napsala, ale k Malonovi se vyjádřím teď. Je s obdivem, jak jej autor popsal. Kluk, tři a půl let, který se navenek tváří jako normální, všude s sebou tahá svého plyšáka Gutiho, po pokojíčku má plno hraček a má rád svou maminku. Po tyto věci se dá považovat za obyčejné dítě. Potom jsou ale věci, které jej dělají neobyčejným. Nebudu mnoho prozrazovat, abych nevypsala nějaký spoiler, protože by to štvalo vás i mě, ale co můžu prozradit je, že Malone není až tak Malone, je velmi chytrý, vnímavý, má nějaké výhody oproti dospělým a ví, co jiní ne. Má své velké tajemství. A jako čtenář jsem jen koukala na drát, tedy na ty písmena, když jsem odhalovala jeho tajemství, jak to všechno zvládal. Znovu se budu opakovat, ale Michel Bussi je mistr! :-)

Jak asi poznáte z těch předchozích řádků, celkově se mi kniha velmi líbila. Co líbila, to je slabé slovo. Jsem nadšená, jsem šťastná, že se mi kniha dostala do ruky a nelituju ani minuty, co jsem nad ní strávila, protože to opravdu stálo za to.
Doporučuji všem, kteří mají rádi opravdu dobré thrillery, kteří rádi přemýšlí a hádají, jak to asi je, hledají nitky, které vedou k velkému uzlu, aby zkusili rozmotat příběh sami. Ale věřte tomu, málokomu se toto povede. Až s koncem příběhu jsem to klubko rozmotala a při usínání si to přehrávala znovu. Fascinující.

Teď se blíží prodloužený víkend, má být škaredě, déšť, bláto, zima, tak se do této knihy pusťte. Hoďte si oblíbenou polohu s knihou a čtěte. Nebudete vnímat to škaredé počasí a aspoň si v úterý po svátcích řeknete, že jste si ty čtyři dny užili maximálně. S Marianne, Malonem, Amandou, Dimitrim, Vasilem... Nebudete litovat. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete tuto knihu koupit a já věřím, že jo, tak můžete přímo tady.

Děkuji za přečtení a přeji, ať se máte fajn!
Daramegan

Wonderland Země divů - Jennifer Hillier

Autor: Jennifer Hillier
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 384
Překlad: Lumír Mikulka

"Mezi rysy psychopatů patří vlastnosti jako narcisismus a nedostatek schopnosti vcítit se do druhých."

Slavný Jeffery Deaver o této knize řekl: "Neuvěřitelně napínavý příběh. Raději se hoďte v práci marod, protože od této knihy nedokážete nikam odejít, dokud ji nedočtete. Jo, a možná se doma raději zamkněte. Jen tak, pro každý případ." 
A měl velikou pravdu. Kniha přečtená jedním dechem. O co že vlastně tady jde?

Země divů (Wonderland) je zábavní park v jednom malém americkém městě ve státě Washington. Park, v němž nechybí dům hrůzy či muzeum klaunů, funguje jako lákadlo pro turisty a současně zdroj obživy pro celé měst. Přinejmenším do chvíle, kdy je v jeho areálu objeveno rozkládající se lidské tělo. Onoho dne, kdy je mrtvola nalezena, nastupuje coby zástupkyně šéfa místní policie Vanessa Castrová. A jako kdyby toho stále ještě nebylo málo, mizí rovněž mladý chlapec, který v zábavním parku pracoval. Vanessa, která začíná oba případy vyšetřovat, zjišťuje, že během posledních deseti let bylo podobných zmizení již více.
Řádí zde snad kdosi, kdo unáší a vraždí mladé chlapce? A jak to všechno souvisí se zdejším zábavním parkem? Vanessa se přestěhovala do malého města, aby unikla své vlastní minulosti. Nepostavila ale místo toho sebe i svou rodinu rovnou do středu tajemné hry zákeřného vraha? Jenže tato hra teprve začíná a její konec nedokáže nikdo ani odhadnout..

A s tím naprosto souhlasím, protože já si byla naprosto jistá, že vím, kdo je zlý a kdo je hodny! Pchááá...podd svícnem bývá největší tma, tudíž jsem zůstala zírat s otevřenou pusou a bez dechu, když jsem dočítala poslední stránky knihy. To jako vážně? Autorka překonala všechny mé očekávání. Tohle byla opravdu jízda!

"Ava se obrátila a spatřila zaměstnance v šedivé kombinéze stojícího kousek od jejího vozíku. Byl malý a podsaditý s tmavými vlasy ulízanými dozadu a kozí bradkou. Za ním byl velký kontejner na odpadky na kolečkách."

Kniha vychází již za pár dní, přesněji 13.4.2016 a já vám slibuju, že s její koupí neprohloupíte. Každý z vás, kdo miluje napětí, akci a trochu těch mordů, bude na výsost spokojený.
Samotná hlavní postava Vanessa je velmi sympatická ženská ve středních letech, kterou jsem si hned oblíbila. Pro její nezištnost, stavění se k věcem čelem a přístupu jak k výchově svých dětí, tak k práci. Nic se nemá přehánět, čímž se řídila, ale někdy je pořádně si máknout a to zvládala taky. Bavila mě! :) Fakt že jo!

Jedna z věcí, která se mi opravdu líbila hodně, tím myslím opravdu dost hodně, byly zvraty a rychlá dějová linka - ten pocit, že musíte oči popohnat, ať čtou rychleji ty písmena, jelikož už nutně musíte být na další stránce. A tam bum. A všechno je zase jinak. Kniha mě udržovala pořád ve střehu a v napětí. Po dočtení jsem se musela trochu vydýchat a když mám ve zvyku psát recenzi ihned, tady to nešlo, jak jsem byla zaskočená celým vývojem a musela si dát na chvilku "voraz". :)
A kdybych nebyla těhotná, tak si asi půjdu dát cigaretu, jak jsem byla vynervovaná. Ale v dobrém slova smyslu. Perfektní!

A ač to prostě nedělám, možná sem tam někdy, vlastně vůbec, já musím zmínit obálku. Protože je děsivá. Božsky děsivá. Od mala nesnáším klauny, ale miluju s nimi horory a u této knihy mám chuť si tu přední obálku utrhnout, zarámovat a pověsit.... no, možná na záchod? :) Je dokonalá. Je strašidelná. Je přesně taková, jaká má být, protože v Zemi divů na Elm Street by chtěl pracovat každý a já bych možná brala konkrétně Domeček pro panenky.. Co to znamená zjistíte při čtení, je to opravdu fajn. :))

Nezbývá mi tedy nic jiného, než se s Vámi rozloučit trochu ve stylu Nicka Bishopa, majitele Země divů.
Jsem nanejvýš potěšena, že jste se mnou na palubě, nepochybuji o tom, že zde prožiješ nejlepší chvíle v životě. A budeš si skutečně připadat jako v Zemi divů!
Se srdečným pozdravem
Nick Bishop, Daramegan
majitel zábavního parku Země divů, Inc., majitelka tohotot blogu :))


Děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku a všichni, kteří by si tuto fakt dobrou knihu chtěli přečíst, můžete si ji koupit v předprodeji zde. Se slevou. Uuuuu :))

Poslední věc, co mě zajímá - tak co, jdete do ní? :)

Daramegan

Farma smrti - Luca Veste

Autor: Luca Veste
Rok vydání: 2016
Počet stran: 320
Nakladatelství: Brána

Jednoho dne je nalezeno v Liverpoolu na schodech do kostela mrtvé tělo umučeného mladíka. Detektiv inspektor Murphy a detektiv seržantka Rossiová se pouštějí do vyšetřování, aniž tuší, kam je až může zavést. Nejenže se střetnou s lidmi, kteří se pomocí podivných experimentů snaží napravit svět, ale setkají se přímo s tím, který si o sobě myslí, že je ztělesněním samotné pravdy. S tím, kdo se rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou. Ovšem jeho cesta je lemována mnoha, až příliš mnoha mrtvými...

"Murphy se na schodech zarazil a shrbil ramena. Nenáviděl to, když se vrátil domů pozdě a probudil Sarah. Dřív večer ji poslal textovku s tím, že se vrátí domů pozdě; doufal, že tak zamezí vyptávání se."

Já bych tuto knihu zařadila mezi detektivky a možná i do psychologického thrilleru. I když téměř od začátku víme, co se děje, tak stále je co řešit.
V příběhu máme dvě dějové linie, jedna se odehrává na policejní stanici a mezi Murphym a Rossiovou a druhá se odehrává na Farmě smrti.
Po celou dobu sledujeme jednání státních orgánů, jak se postupně dopracovávají k vyřešení případu mrtvého klučiny na schodech do kostela. A bohužel policie zjišťuje, že se nejedná o jedinou oběť Farmy. Ale kdo za tou Farmou stojí a proč? Co se tam děje? Po tom všem pátrají a i když čtenář to má "naservírované na zlatém podnose", tak je velmi zajímavé číst, jak Murphy a Rossiová si skládají kousíčky k sobě.

Velmi jsem si oblíbila Rossiovou, tato detektivka byla hodně svérázná, přímá a její nadávání v italském jazyce nemělo chybu.
Nakoukla jsem i pod pokličku Murphyho a jeho rodinného života a byla jsem docela překvapená. Od začátku jsem ho měla za staršího týpka, ale postupem stránek jsem začala pojímat podezření, že asi až tak starý nebude. :) Ale neřeknu vám proč, to se dozvíte sami, až si knihu přečtete.

"Musel si také lehnout tváří k zemi a zvednout ruce a nohy a držet je natažené, dokud mu neřekli, že je může zase položit. Tento strečink byl vůbec nejhorší. Byl nucen zaujímat nepřirozenou polohu, která vždycky způsobila, že začal křičet bolestí. Umístil pak svoje ruce na záda a stahoval lokty k sobě, aby se mu rozepínala hruď."

I když se může zdát, že je nuda, když se dozvíme, co se děje, tak opak je pravdou. Je to velmi čtivé a následně jsem začala přemýšlet jako "policajt", co by měli udělat, jak to udělat, koho vyslechnout apod. Takže z tohoto pohledu je kniha naprosto v pořádku. :)
A poté už docházíme do finále, kdy se hledá hlavoun Farmy. A to se rozjíždí opět akce, kterou už bych nečekala. Nejednou musím zadržet dech, protože se mi to nelíbí a zvraty přibývají. Troufám si říct, že autor si s námi pohrál jako kocour s myší. Ač se nám zdá, že je vše v pohodě, víme co potřebujeme a už jen nám zbývá zatýkání, najednou se na scéně objevují jiné fakta a zprávy, které nám opět pohnou se žlučí. A tohle bylo moc fajn. :)

Určitě to tedy není předvídatelná kniha a líbí se mi, že má čím překvapit. Doporučuji ji všem, kteří mají rádi detektivky, protože tohle je příběh, který není jen tak obyčejný. Pro mě je to něco nového v tomto žánru. Jsem zvyklá vždy hledat pachatele, ale nedošlo mi, že může být zajímavé to řešit i z pohledu druhého, téměř by se dalo říct, z pohledu vraha. :)
Jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a teď se jdu shánět po prvním případu Murphyho a Rossiové. :)


Děkuji nakladatelství Brána za poskytnutí recenzního výtisku a všem, kteří si chtějí přečíst něco jiného, tak doporučuji koupit zde: za pár kaček :)

Přeji krásný velikonoční den!
Daramegan

Modlitba za mlčení - Linda Castillo

Autor: Linda Castillo
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 312
Orig. název: Pray for Silence
Překlad: Lenka Faltejsková

TŘI MOHOU UDRŽET TAJEMSTVÍ, JEDINĚ POKUD JSOU DVA Z NICH MRTVÍ. BENJAMIN FRANKLIN

V městečku Painters Mill v Ohiu tvoří zhruba třetinu obyvatel amišové, pro něž je typický prostý a mírumilovný životní styl bez vymožeností civilizace. O to větší šok vyvolá, když se na farmě amišské rodiny Plankových najde sedm mrtvých těl. Někdo zavraždil celou rodinu, dcery Annie a Mary byly navíc surově mučeny a pohlavně zneužity. Případ je svěřen náčelnici místní police Kate Burkholderové...

Kate je přibližně 165cm vysoká, štíhlá, 31 let stará náčelnice u policie v Painters Mill a taky bývalá amiška. Z komunity se rozhodla odejít někdy po 16ti letech, protože... Prostě proto. Musela.. A vlastně i chtěla. Díky jejímu odchodu taky dělá, co dělá. Chytá vrahy, zloděje, kriminální živly. Je šikovná a má velkou budoucnost. Tohle jsem v průběhu čtení zjistila o ní. Udržuje vztah s Johnem, který pracuje u BCI, což je taky kriminální policie, ale v jiném městě.
Když jeden ze členů jejího sboru má noční hlídku, uslyší křik z usedlosti Planků, mezi kukuřičnými poli, mimo město a rozhodne se zjistit, co se stalo. Najde vyvražděnou celou rodinu a začíná hon. Nejdříve to vypadá, že otec rodiny všechny zabil a pak spáchá sebevraždu, ale docela rychle se přijde na to, že to bylo úplně jinak. Vyšetřování jim odkrývá neskutečné, zvrhlé a příšerné okamžiky, které zažívala celá rodina. Nejvíce jejich dcera...

WER LAUERT AN DER WAND, HEERT SIE EEGNI SCHAND - KDYŽ PŘILOŽÍŠ UCHO KE STĚNĚ, USLYŠÍŠ, JAK OSTATNÍ PROBÍRAJÍ TVÉ CHYBY.

Už při čtení prvních stránek jsem se musela uklidňovat, rozdýchat to, co jsem se dozvěděla a v hlavě si pořád dávala otázku, zda je možné, aby toto dílo napsala žena. Popisy vraždy, zavražděných a následky byly tak surové, kruté, hrůzostrašné, až jsem neměla tušení, jestli to zvládnu. Ale je to jen pár stránek.. Naštěstí.
Kniha je skvělá a víte proč? Netušíte, kdo je vrah. Spousta náznaků a myslíte si, že víte, ale přitom vám to na další stránce vyvrátí. A ten konec? To rozuzlení? Tohle teda ne! Ani v té největší noční můře bych to nečekala.
Autorka mne velmi překvapila. Kniha byla napínavá, pořád jsem čekala, co se ještě objeví. Co víc bude Kate potřebovat, aby se našlo, abychom porozuměli..
Navíc je tam perfektně navozena atmosféra. Když dochází k dalším hrůzám, tam blesky pročísnou oblohu, strhne se prudký déšť a pouze při osvětlení bleskem v okolí vidíme, zda tam jsme nebo nejsme sami.. Až jsem měla husinu a takový ten pocit, kdy si říkáte - neotvírej ty dveře! Prostě je neotvírej! :))

DO LEVÉ PAŽE SE MI ZATNE BOLEST JAKO DLÁTO. SLYŠÍM VÝKŘIK, KTERÝ NEUTICHÁ, MATNĚ SI UVĚDOMUJI, ŽE KŘIČÍM JÁ. PODÍVÁM SE DOLŮ. Z LEVÉHO PŘEDLOKTÍ MI JEN PÁR CENTIMETRŮ POD LOKTEM VYTÉKÁ KREV. LÁTKA ŠATŮ UŽ JE CELÁ NASÁKLA. BOLEST A ŠOK MĚ UDEŘÍ DO MOZKU JAKO MIKE TYSON V ZÁCHVATU ZUŘIVOSTI.

Tento thriller doporučuji všem, kteří rádi přemýšlejí nad dějem, hledají stopy a vodítka vedoucí k dopadení pachatele a jsou u vytržení, když zjistí, že to tak není. :) A taky všem, kteří mají rádi, když kniha je napínavá, záživná a čte se skoro sama. Kdybych nemusela ještě otáčet stránky, tak bych byla naprosto spokojená. :)
Bylo to super počtení a děkuji tímto nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si po vánocích potřebujete udělat radost, a já věřím, že knih není nikdy dost, tak si ji můžete koupit přímo tady, kde máte i speciální cenu oproti obchodům. :)

Díky za přečtení,
Daramegan

Hadí listiny - Jessica Cornwellová

Autor: Jessica Cornwellová
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Albatros Media - Plus
Orig. název: The Serpent Papers
Počet stran: 456
Překlad: David Petrů
Obálka: Tomáš Cikán

JSEM VĚČNÁ A JSEM POMÍJIVÁ

JSEM TVÁ MATKA

A JSEM TVÁ DCERA

JSEM ŽENA TVÉ ŽENY

A JSEM DĚVKA TVÉ DĚVKY

PRACH TVÉHO PRACHU

A POPEL TVÉHO POPELA.

Barcelona, léto 2003
Tři ženy někdo rituálně zavraždil. do kůže jim vyryl podivné symboly a z úst vyřízl jazyk. Inspektor Fabregat si láme hlavu nad umělecky provedenými dopisy, které mu kdosi zanechává. Je v nich ukryto vrahovo doznání, nebo jen stopy? A zatímco celá Barcelona křepčí ve víru oslav svátku Jana Křtitele, Natalia Hernándezová, herečka a miláček barcelonské veřejnosti, umírá na schodech katedrály. Město žádá spravedlivou odplatu, avšak Fabregat se marně honí za tajemnými symboly, které zdánlivě nevedou nikam.
Barcelona, zima 2014
Vědkyně a zlodějka knih Anna Vercová na Mallorce právě objevila prastaré dopisy. Díky nim Fabregat znovu otevře vyšetřování vraždy Natalie Hernándezové. Anna luští tyto šifry, a také každá barcelonská ulička ji vede dál a dál po stopách vraha. Anna je tak blíže nejen k jeho odhalení, ale i k objevu starověkého rukopisu napsaného jazykem čarodějů a alchymistů; k Hadím listinám.

                                                               zdroj obrázku

Víte, kdo je Jessica Cornwellová? To je Dan Brown v sukních! :)
Na prvních pár stránkách jsem si přišla trochu mimo, protože jsem až tak nechápala, kde jsem, kdo mluví a proč. Když jsem ve své snaze pokračovala dále, došlo mi to. Všechno mi bylo najednou jasné, milovala jsem ty autorčiny vsuvky a jen jsem čekala, kdo bude vrahem, protože to jsem celou knihu ani při sebevětší snaze, nedokázala odhadnout.

Někde jsem četla názor, že kniha není vhodná pro začínající čtenáře. To já si nemyslím. Dle mého kniha je vhodná pro všechny, kteří mají rádi záhady, mystiku, báje a pověsti a Dana Browna. Protože tato kniha se velmi nápadně podobá jeho stylu. Každopádně, pokud jste čtenář, který čte jen knihy s velkými písmeny, čte jen Karla Maye a Foglara, tak ano, není tato kniha pro vás vhodná. :) Pokud hledáte něco nového, neotřelého, tak ano, je pro vás ta pravá. :)
Některé věci se můžou u Hadích listin zdát trochu chaotičtější, ale po dočtení, třeba další kapitoly, vám i ta předchozí začne dávat smysl.

                                                                  zdroj obrázku

Když jsem stránku po stránce poznávala Annu, zjistila jsem kdo je a co "umí", nebo spíše se dá říct, co ji trápí, tak jsem byla malinko na rozpacích. Vážně? Náměsíčnost? Mluvení cizími hlasy? Místy mi to přišlo zvláštní, přitažené za vlasy, ale v celkovém kontextu to do sebe naprosto zapadalo. Určitě ale můžu říct, že mi tato holka byla sympatická.
Když jsem knihu začala číst, byl večer a já dokonce měla strach. Pořád jsem čekala, kdy uslyším zvuky a budu mít pod postelí hada. Ten pocit se mi vůbec nelíbil. :)) A knihu odložila na ráno. :) hihi :))

POTRHANÝ PYTEL PŘEHOZENÝ PŘES RAMENO. NAVZDORY VYSOKÉMU VĚKU MÁ STÁLE DOST SIL, BÝČÍ ŠÍJI A POSTAVU ZÁPASNÍKA; VLASY SKRÝVÁ POD BÍLÝM ŠÁTKEM STAŽENÝM AŽ PŘES UŠI, TAKŽE JSOU VIDĚT JEN MUŽNÉ LÍCE A SVRAŠTĚLÝ NOS JAKO PALICE SESCHLÉHO ČESNEKU.

                                                                     zdroj obrázku

Mám moc ráda, když v knize jsou tzv. poznámky pod čarou, které dovysvětlují jevy, jež se zde objevují. Mám ráda vsuvky, které mají co dělat s historií, mýty a báje a pověsti a toho všeho je v knize dost. A to jsem si přišla na své. Kniha je rozdělena do čtyř částí, které jsou od sebe rozděleny vždy černým papírem a v každé části jsou kapitoly, které se věnují jednomu tématu tak, aby jako celek do sebe zapadaly. Kapitoly jsou krátké, což taky přidávalo na praktičnosti. Když už jsem nemohla, v klidu jsem dočetla kapitolu a mohla knihu zavřít.
A taky musím zmínit obálku - i když to skoro nikdy nedělám, tak tato si to zaslouží. Protože je naprosto luxusní. Vyražený znak, takže cítíte symbol pod prsty a obálka je velmi příjemná na dotek - jen jediná vada - jsou na ni vidět otisky prstů - takže ji mám umatlanou :))

Celkově dávám hodnocení 4/5, za těžší začtení, ale jinak se mi to opravdu líbilo. Věřím, že to je kniha, která nesedne každému, ale gurmáni si na ni smlsnou jako na jednohubce. :)

Co vy? Četli jste? Jste gurmáni nebo vás kniha neoslovila? Díky za každý komentář. :)

Daramegan

V lese visí anděl - Samuel Bjørk

Autor: Samuel Bjørk
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Albatros Media - Plus
Počet stran: 384
Orig. název: Det henger en engel alene i skogen
Překlad: Eva Dohnálková
Autor obálky: Tomáš Cikán

Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček, které někdo obléká do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou "Cestuju sama" na krku. Munch se tak musí postavit do čela speciální jednotky a hlavně přesvědčit Miu Krügerovou, slavnou vyšetřovatelku, aby se vrátila do služby. Podaří se mu to? Dokáže Mia Měsíční paprsek, jak ji přezdívají norská média, vyřešit případ plný symbolů a slepých uliček? Vrah si s detektivy evidentně pohrává a celé Norsko se může jen strachovat, že se v lese objeví další malý anděl.

DO ŠKOLY SE LÍZA BRALA. CUPITY, CUPITY, TRALALA. NOVÉ ŠATY OBLÉKALA. VESELE SI HOPKALA.

Tak ten Munch mi je hodně sympatický. Kdyby nebyl policejní detektiv a pracoval s knihama, tak si troufnu říct, že jsem to já. :) Od prvních stránek jsem si jej zamilovala, ale na druhou stranu jsem měla problém s Miou. Chápu, že když se stane něco strašného, tak se člověk uchýlí ke kdejakým bizardnostem, ovšem to, co ona dělala se svým životem, dokud se v lese neobjevil první anděl, tak to byl maras...
Za sebe můžu říct, že kniha byla napínavá od začátku do konce. Dokonce, když pachatel přišel za jednou z obětí, v masce a paruce, tak já se bála jít otevřít dveře - taky se vám stává, že zrovna v tu chvíli se stane něco, co sedí do děje? :D

                                                                       zdroj obrázku

Postupem děje, jak stránky ubíhaly, získala si i Mia mou oblibu, protože to, jak ji šrotoval mozek, docházely ji souvislosti, to bylo skvělé. A samo o sobě by to vydalo na knihu. Snad s názvem Mozkové pochody Měsíčního Paprsku? :)) A navíc se trochu napravila. I když stále nebyla dokonalá žena, tak byla příjemnější, otrkanější a vlastně, kdo v dnešní době chce v knize mít dokonalou ženu, že? :))

DEO SIC PER DIABOLUM - CESTA K BOHU VEDE SKRZE ĎÁBLA

Další věc, která se mi na knize opravdu líbila byla, jak autor dokázal do jednoho případu zahrnout celou partu lidí. Počínaje detektivy, pachatelem, oběťmi, tak domovem důchodců, sektou, která měla své vlastní pozemky a myšlenky a konče obyčejnými lidmi kolem jako přihlížejícími, svědky či reportéry. A taky bylo obdivuhodné, jak jedna osoba, která měla "štěk", jenž by ve filmu nebyl o ničem, tady i ta osoba měla důležitou roli a bylo něco málo o ní zmíněno. A tohle dát dohromady muselo zabrat hodně času, ale určitě to byla správná cesta! Šťastná volba.

Musím říct, že kniha, jakožto má poslední v tomto roce, byla perfektně strávený čas. Její čtení jsem si užila a když jsem zjistila, kdo je pachatel, málem mi vypadly oči, vejrala jsem jak vír a když přicházelo finále, dokonce jsem si ukousla nehet, jen jsem totiž doufala, že to dopadne jak chci a ani nepočítala s variantou co kdyby ne...

Určitě kniha není pro slabé povahy nebo pro maminky malých holčiček - leda, že by tento styl přímo vyhledávaly. :))
Ale jinak je to kniha, která nezklame každého čtenáře, jenž má rád thrillery, detektivky, nerváky a severské autory.
Doporučuji! :)

A teď už všem přeji šťastný nový rok, ať do čísla 2016 vstoupíte tou správnou nohou a se správnou knihou.. :)

Mějte se krásně,
Vaše Daramegan

V podezření - Michael Robotham

Autor: Michael Robotham
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 456
Překlad: Alexandr Neuman
Orig. název: The Suspect

" Tomu se říká počáteční váhavost. Mně se to děje pořád - zvlášť, když je v televizi ragby." Oznamuje mi, že přejde místností z jedné strany na druhou, a pozoruje, jak ho mé oči sledují. "Jak spíš?" "Moc dobře ne." "Měl by sis sehnat některou z těch relaxačních nahrávek. Znáš je, ne? Někdo žvaní hodně nudným hlasem a uspí tě." "Kvůli tomu chodím sem."

Zdá se, že se Josephu O´Loughlinovi, špičkovému klinickému psychologovi, v životě daří - má nádhernou ženu, milující dcera a úspěchy v zaměstnání. Stačí však málo a jeho dokonalý život se stane noční můrou. Vše začne ve chvíli, kdy je přizván k vyšetřování smrti neznámé mladé ženy a zároveň musí řešit složitou situaci se svým problémovým pacientem. Pronásledován obrazy rozbodaného dívčího těla se vydává na cestu, jež vede do nejtemnějších zákoutí lidské mysli. Aby dokázal zastavit vraha a zachránit svou rodinu, je nucen riskovat vše...

Když si představím, jak jsem se nemohla dočkat, až tato kniha vyjde, tak se musím sama sobě smát. Chodila jsem po bytě a pořád si poskakovala. U toho jsem opakovala: "ať už to je, ať už to je vydané".. A pak ten den nastal..
Ihned, jak mi to čas dovolil, jsem začala číst.. První stránka, druhá, třetí a když jsem se nacházela něco málo za stránkou 100, stále jsem netušila, kdo tohle napsal. Vždyť jsem od autora zvyklá na knihu, která je dokonalá a u této jsem se tak nějak ze začátku nudila, nechápala jsem, proč pořád je to o ničem a co se děje.. Byla jsem docela zklamaná. Poté, po další stovce stran, jsem si řekla: "ááááááá, pan Robotham je zpátky".. ůůů :)

" Je Clintem Eastwoodem, Charlesem Bronsonem a Sylvesterem Stallonem v jednom. Spasitel. Mstitel. Soudce. Porota. Kat. Může vykonávat svou vlastní podobu spravedlnosti Může postřílet kulometem celá školní ragbyový tým nebo nechat školního násilníka přitlouct ke stromu na hřišti..."

Od poloviny knihy, kdy se Joseph zapletl s policií, s Ruizem a začalo se vše podstatné řešit (nemůžu prozradit co), tak kniha byla dokonalá. Soucítila jsem s hlavním hrdinou, to, jak se někteří chovali, mě přivádělo k nepříčetnosti a musela jsem si opakovat, že je to jen kniha.. Aby tu mou špatnou náladu neschytal někdo v mém okolí.. :)
Jednoduše řečeno, od druhé poloviny knihy, jsem byla opět ve svém živlu, byly tam zvraty, zápletky a když jsem opět četla ty mé oblíbené "meziřádky", stále jsem si říkala, že Joseph je geniální a mne by to nikdy takhle do sebe nezapadalo. Génius! :)
I když začátek díla je pro mne slabší, závěr vše napravil a já se můžu těšit na další díl. Každopádně už nebudu natěšená tak, jak na tento, protože se potvrdilo pravidlo, které říká: "Když se na něco moc těšíte, tak to nedopadá dobře". Přísahám, že už taková nebudu! :)

Za pomalejší rozjezd dávám knize 4/5, i když je to 4,5/5 :) Jsem ráda, že nakladatelství MOBA  tuto knihu vydalo a dostala se ke mě jako recenzní výtisk. Tímto děkuji!
Protože si myslím, že Robotham je vynikající autor a jeho knihy si zaslouží místo ve vaší knihovně, tak tady si můžete knihu koupit. Navíc obálka je velmi designová. :)

Přeji krásné počtení a určitě dejte vědět, jak se vám kniha líbila.
Daramegan

Dotek zla - František Niedl

Autor: František Niedl
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 368
Autor obálky: Karol Lament

"Budliky, budliky, vy škaredí chlapečkové..."

Michael Dabert má jasno. Chce si užívat svého "důchodu", starat se o svou přítelkyni Joan Hartingovou, slavnou americkou filmovou herečku a provázet ji na každém kroku. Nepotřebuje už žádné honičky za zločinci a přeje si jen odpočívat. Avšak tohle se změní, když s Joan navštíví její přátele, jistou rodinu Brookerových. Hlavou rodiny je Sam, bývalý soudce, který tuší, že věci, jenž se dějí kolem něj a jeho rodiny, budou mít něco společného s jeho bývalou kariérou. Proč ovšem jsou do toho zataženi i Wahlbergovi? Mstí se snad za něco? Proč ovšem tolik vražd?
Na všechno se snaží odpovědět Dabert, který má stále kolem sebe lidi z dob minulých a věrné pomocníky. Navíc, když dochází k dalším úmrtím, už nezbývá málo, a půjde o život i Joan a Dabertovi...

                                                                     zdroj obrázku

Děj knihy se odehrává v okolí Velkých kanadských jezer a také z části v České republice. Nejvíce se mi líbilo, když autor nechal hlavní postavu Daberta (který byl Čech) toulat se po krásách naší země s jeho americkou přítelkyní a vkládal mu do úst i kousky historie. To jsem si užívala s úsměvem na rtech.
Přiznám se, že já mám pana Niedla zaškatulkováno jako autora historických románů, proto jsem byla překvapena, že tento thriller spatřil světlo světa díky jeho umu. Věděla jsem, že jeho jméno na obálce bude jistou zárukou, ovšem přesvědčit jsem se musela. Proto jsem zvolila tuto knihu a nedočkavě se vrhla do čtení.
Kniha je naprosto fantastická. Co nejvíce oceňuji jsou propracované spojitosti. Jelikož dochází k vraždách a Michael Dabert se je snaží rozuzlit, líbí se mi styl, jakým přemýšlí nad možnými i nemožnými pachateli. A ještě jedna perfektní věc.. Michael je naprosto boží postava, je něco jako Dr.House ze seriálu. Je ironický, satirický, přímý, vždy má odpověď, černý humor mu není cizí, no..prostě parchant. A to já žeru. Hihi. :)
Například tak je odstavec, kdy má rozhovor s mužem na vozíku, má k němu určité otázky a na jeho otázky odpovídá nevybíravě a když už se muž na vozíku naštve, tak mu Dabert říká něco ve smyslu, "vstanete a nakopete mi pr...?" :)))

Oficiální anotace: Život už zavál Michaela Daberta, bývalého příslušníka francouzské Cizinecké legie, ale také elitního žoldáka, do mnoha koutů světa, po dlouhé době i do jeho rodné země, odkud utekl ještě za minulého režimu. Nyní si chce užít toho, čeho každý "zasloužilý důchodce" - odpočinku, cestování a společnosti své krásné přítelkyně, herečky Joan Hartingové. Ale nebyl by to Dabert, aby ho po nějaké době nezačalo pálit dobré bydlo... A tak jako na zavolanou přichází nabídka na ochranu soudce, rodinného přítele Joan, který je původně pozval jen na návštěvu k Velkým kanadským jezerům. Zdá se však, že soudci nejde pouze o ochranu vlastní osoby... Události nabírají rychlý spád, když někdo začne systematicky likvidovat obyvatele blízkého města. Podaří se i tentokrát Dabertovi odhalit zlo, které se plíží nad Hořejším jezerem? Nebo bude tentokrát tímto zlem pohlcen i on?

                                                                    zdroj obrázku

"Ben se podíval na Daberta si tak, jako kdyby mezi ně spadl ze stromu domorodec jen v bederní roušce."

Pan Niedl tuto knihu napsal dokonale, skvěle se četla, byla napínavá až do konce, nechyběl zde humor ani historie. Já se u této knihy náramně bavila a věřím, že vy budete taky! :)
Proto knihu vřele doporučuji a děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.
Když se rozhodnete si pořídit tuto knihu, určitě neprohloupíte a já vám ukážu, kde ji najdete - je to právě tady.
Za mě plný počet bodů.

Daramegan

Dívka ve vlaku - Paula Hawkins

Autor: Paula Hawkins
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 328
Překlad: Věra Klásková
Orig.název: The Girl on the Train

" Kniha roku 2015. Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku, trhá rekordy v rychlosti prodeje a je kritikou označován za letošní Zmizelou. Potřebujete vědět víc?"

Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se ji pravidelně letmý pohled od soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak... Krátce nato se Rachel dozví, že se "její" Jess pohřešuje a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem...

" Jedna straka pro smutek je, druhá pro radost, třetí dívku znamená. "

Tak to vezmu pěkně od začátku. Prvních několik stran - nuda! Nuda, nuda, šeď, šeď. Vůbec jsem se neuměla začíst, pořád jsem přemýšlela, co znamenají ty jména jako nadpisy kapitol, co znamenají data, kdo to je a proč to vypráví on. Jednoduše jsem se v tom ztrácela. Potom se to začalo trochu urovnávat a začalo mi to dávat smysl. A od poloviny? Jedna velká jízda. Nenudila jsem se, dala jsem si dohromady dvě a dvě a užívala si to.

Je pravda, že chvílemi jsem nesnášela Rachel, jelikož byla alkoholička a pokaždé, když se něco zvrtlo, hledala útěchu v alkoholu. A já bytostně takové lidi nemám ráda. Místo, aby se všemu postavili čelem, tak se schovávají za skleničku. Ovšem, patřilo to k hrdince a to taky z ní dělalo takového člověka, jakým měla být a byla.

Celkově byla kniha vyprávěna ze tří pohledů - tří hrdinek: Rachel, Megan a Anna. To, jak se jejich osudy proplétaly, jak na sebe navazovaly, to bylo vymyšleno skvěle. Bavilo mě to.
A nejvíce mne bavilo, když jsem až do konce nevěděla, kdo je ten zlý člověk a když jsem se to dozvěděla, nechtěla jsem tomu věřit. A tím pádem jsem měla pocit, že začnu tu danou stránku číst znova, že jsem se přehlídla a jméno tam bude jiné. Ovšem nebylo.

Kniha byla dobrá, ale upřímně, za mě to není kniha roku 2015, není to taková dokonalost, jakou jsem si díky tomu "titulu" představovala. Ano, je to něco neotřelého, ale není to thriller, ze kterého bys si sedla na zadek a musela sáhodlouze přemýšlet. Po zavření knihy jsem si dala hodinu, dvě, během kterých jsem si utřídila myšlenky a srovnala si v hlavě, jaké dám hodnocení a jakou recenzi splodím. :) Kdybych měla psát recenzi na trailer ke knize, tak ten dostane plný počet :))

Nakonec jsem se rozhodla pro kladné body, plusové, protože to je fakt něco nového, jsou tam lidské faktory, se kterými se dennodenně setkáváme kolem sebe. Láska, nenávist, lhaní, upřímnost, nevěřícnost, podpora a mnoho dalších, takže hrdinové jsou pro mne reální, z masa a kostí.
A to asi rozhodlo, že si kniha zaslouží pozornost a doporučím ji. Takže, pokud teď přemýšlíte, po které knize sáhnout, zkuste Dívku ve vlaku. Nebudete litovat. :)

Daramegan

Dívka, která se třpytila - Lauren Beukes

Autor: Lauren Beukes
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Jota
Překlad: Petra Navrátilová
Orig. název: The Shinning Girls
Počet stran: 368

"A jak jste umřel, pane Kojot?

Ále, srazil mě náklaďák, káčátko.

Špatně jsem se rozhlédl,

ulici přejít nesvedl.

Teď na mě mají choutky

vrány mrchožroutky

Je to moc zlé. Jen smutek mi zbyl,

ale jsem rád, že jsem žil,"

Harper získá v roce 1931 klíč od domu, který mu umožní cestovat časem. Nachází zde pokoj plný trofejí z vražd, které jednou spáchá – protože už je vlastně spáchal. Putuje časem od světové hospodářské krize třicátých let minulého století až po léta devadesátá apronásleduje „zářící dívky“, mladé inteligentní a nadějné ženy „s potenciálem“. Pod dohledem je má od jejich dětství a zabíjí je až jako dospělé ženy. Vyprávění klouže dekádami tam a zpět. Vrah vedle těl zanechává obyčejné, ale přece zvláštní předměty a jiné trofeje si zase odnáší.

Kirby měla to štěstí, že Harperovo napadení přežila. Ví, že kromě toho, že se jedná o násilníka a psychopata, je na útočníkovi ještě něco zvláštního. Začne hledat další dívky, které však tolik štěstí neměly a podobná napadení nepřežily. S pomocí novinových výstřižků a rodin obětí pátrá po spojitostech s útočníkem a po jeho totožnosti. Jediného spojence nachází v novináři Danu Velasquezovi, který se jejím případem před léty zabýval. Kirby k němu přichází do redakce na stáž a jejich původně pracovní vztah se postupně začíná měnit v cosi osobnějšího.
Důkaz – Dům a jeho tajemství –, který Kirby nachází, se zdá neuvěřitelný. Ale pro dívku, která přežila vlastní smrt, není nic nemožné. Situace se mění v neprospěch Harpera, protože teď začne ona pronásledovat jeho. Tak dlouho dokud celou věc nedovede až do konce.

Musím říct, že na tuto knihu jsem se hodně těšila, ale pořád jsem ji odsouvala. A teď vím proč, byl to můj šestý smysl, co se knih týče.
Příběh sám o sobě je vymyšlený precizně, jsou tam prvky, které člověka baví. I když je to chvílemi až nechutné čtení, tak se to dá zvládnout, protože za oponou hnusu se odehrává skvělý příběh.
Ale jeden háček to mělo a tím bylo přeskakování v ději, kapitoly v rámci postav.. Chvílemi jsem se v ději ztrácela, ztrácela se v postavách a můžu říct, že teď, po dočtení, mám opravdu pocit, že Kirby a Harper by v knize bohatě stačili. Protože co se týče ucelení si děje, jsem ztracená i nadále.
Kdyby mne teď někdo chytl za ruku a chtěl, ať mu příběh povyprávím od začátku do konce, tak to nezvládnu. Ztratila bych se v tom, zase a opět... Nebo bych mluvila pouze a jen o Kirby a Harperovi - co se dělo těmto dvěma.

"Prudce nožem smýkne, prořízne sval a šlachy a tepnu a zároveň muže otočí, aby tryskající krev necákala na něj, ale na popelnice."

Nápad o cestování časem velmi oceňuji, zatím jsem nic podobného nečetla a líbilo se mi to. Ale jak říkám, možná bych to trochu pozměnila, protože ať už autorka zamýšlela cokoliv, snažila se to zamotat a udělala pro mne z toho naprosto velký, nerozmotatelný uzel.

Ovšem čtení samo o sobě jsem si užila. I když jsem měla pocit, že nevím, která bije, to hlavní se mi podařilo zachytit - snad. Stránka za stránkou ubíhala, až byl konec. Měla jsem na konci takový ten pocit, kdy jsem si v duchu řekla: "hm", vymazala knihu ze čtečky a ihned otevřela další. Nemusela jsem nad ní přemýšlet a ani teď není nic, co by mne ke knize vrátilo.
A taky, hlavní hrdinka, Kirby, byla velmi, ale opravdu velmi svérázná dívka. Musím říct, že chvílemi to bylo do očí bijící, jak se chovala a co říkala. Ale proti gustu...
Za mě průměrná kniha.

Každopádně, pokud budete tuto knihu číst nebo jste četli, budu ráda za každý komentář. Nic nepotěší víc, než názor jiných i kdyby by měl být jiný a mě nazvat "trubkou", že jsem to nepochopila. :)

Daramegan

anotace knihy převzata od: databazeknih.cz

Hodná holka - Mary Kubica

Autor: Mary Kubica
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: BETA Dobrovský
Originální název: The Good Girl
Počet stran: 352

Nejdříve si dáme oficiální anotaci z databazeknih.cz
Napínavý a strhující thriller Hodná holka je překvapivý literární debut, který odhaluje, že ani v dokonalé rodině není nic takové, jak to na první pohled vypadá...
Rozhodla se však jít svou vlastní cestou a stala se učitelkou na obyčejné státní škole. Jednoho večera se vypravila do baru, kde se měla sejít se svým příležitostným přítelem, ale když on na schůzku nedorazí, odchází s tajuplným cizím mužem. Colin Thatcher jí zpočátku připadá jako ideální kandidát pro vztah na jednu noc, ale záhy se ukáže, že když souhlasila, že s ním půjde domů, udělala největší chybu svého života.
Colin měl za úkol Miu unést a předat ji svému zaměstnavateli, který ji hodlal použít k vymáhání výkupného. Ale celý plán se radikálně změní v okamžiku, kdy se Colin rozhodne Miu místo toho ukrýt v odlehlé chatě v hlubokých lesích, kde ji nenajde ani policie, ani nelítostní zločinci, kteří si ho najali. Miina matka Eve a detektiv Gabe Hoffman jsou ochotni udělat cokoli, aby Miu našli, ale nikdo z nich netuší, že emocionální zmatky, které vypjatá situace vyvolá, nakonec život celé rodiny doslova roztrhají na cucky.

                                                            zdroj obrázku


Můj názor:
Někdy si říkám, že má chuť si přečíst něco milého, někdy potřebuji pořádný krvák a někdy potřebuji něco z psychologie.. A tohle byla kniha, o které jsem neměla páru, jestli splní mé podmínky, ovšem překvapila a splnila.
Atmosféra byla skvěle vybarvena, kdy se mísily pocity strachu s pocitem klidu a míru.

Ve chvíli, kdy se Mia ztratí, si autorka pohrála s charaktery postav. Jelikož tam vidíme, jak reagují lidé, kteří ji mají rádi a tím pádem se o ni strachují a také reakce těch, kterým na ni nezáleží a jak se s nastalou situací poperou oni.
Jak dokáže něco, co se vám "nikdy" nemůže stát oživit tak, abyste měli pocit, že jste ve středu dění a přesně víte, co se komu odehrává v mysli. I když... Ne všechno je hned jasné.

                                                                    zdroj obrázku

Moc se mi líbilo to, jak Mia, když byla unesena, prožívala dny s jejím věznitelem. Probírají se zde psychologické věci, nenáročnou formou, ale když se na to podíváte s odstupem, tak ano, je to tak a posléze vám to dojde. Tak jako mi.
Jaký vliv přátelé, rodina, zvířata, cizí lidé a odkazy můžou mít na náš osobní vývoj a růst.. To je zde velmi hezky popsáno, v příběhu, který opravdu stojí za přečtení.

Pokud budete mít možnost se ke knížce dostat, určitě ji otevřete :)

Přeji krásný večer a komentáře přijímám s otevřenou náručí :)

Daramegan

Běsni a zuř - Becky Masterman

Autor: Becky Masterman
Orig.název: Rage Against the Dying
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 304
Překlad: Roman Tilcer

"Pokojně nevcházej do dobré tmy. Kvílej, kvílej... nebo vlastně běsni, běsni a zuř..., když se tvé světlo tmí."

Oficiální anotace z databazeknih.cz
Brigid Quinnová dlouhá léta sloužila u FBI jako návnada na nebezpečné sexuální predátory a do předčasné výslužby si odnesla řadu nepěkných zkušeností a trpkých vzpomínek. Nyní se ve vyprahlém arizonském Tucsonu snaží nevyčnívat z davu a žít všední život snovým manželem Carlem a se dvěma psy. Vše se ovšem mění v okamžiku, kdy ji dostihne temná minulost a řidič dálkových kamionů Floyd Lynch se dozná k nechvalně proslulé sérii vražd na Route 66, Brigidině velkému nevyřešenému případu, při němž navíc došlo k únosu a zabití její mladé chráněnky Jessiky. Lynch výměnou za doživotí policii nabízí, že zavede vyšetřovatele k Jessičinu nikdy nenalezenému tělu…

" Začala jsem se k němu prodírat a mumlala jsem: "FBI, FBI", což zabíralo na obyčejné diváky, ale ne na novináře, ti pevně stáli na místečku, které se jim podařilo obsadit a nehnuli se z něj, ani kdybych byla papež a měla průjem."

Můj názor:
Nemám slov. Přijde mi, že ať napíšu jakékoliv slova, nevystihnou přesně to, co mi ta kniha za tři dny čtení dala. Bylo to naprosto strhující dobrodružství, chvílemi morbidní, ale nic, co bych nezvládla. Byla to jízda - po Route 66 - kdy jsem odmítala použít brzdy, abych zastavila. Chtěla jsem jet dál, nohu na plynu a nezpomalovat, dokud nedopadnu vraha.

Brigid byla svéhlavá postarší dáma, která si ovšem v sobě zachovala tu mladou agentku a vše plnila a dělala, jako by se nechumelilo a jí bylo 20. :) Věřte mi, tuto dámu by nechtěl potkat nikdo, kdo má nějaký vroubek, jelikož by mu bylo jasné, že ta o tom vroubku ví, jen se dotyčnému podívá do očí.

Brigid je svým způsobem hlavní postava, která odmítá jakékoliv spekulace, vše si prověřuje do detailů, což je hodně vidět v knize. Když se opět ponořila do případu Jessiky a vraha z Route 66 přišlo mi, že automaticky ji na mysl vyplují věci, které ji nečiní problémy, jak říkám, automaticky a já si sama pro sebe říkala: "Wow, páni, to by mě nenapadlo - nikdy!" :)

"... a mávnutím mě pozdravil i barman, jeden z těch rozesmátých mamlasů, co připomínají kojence s nadváhou."

Aby vynikla dokonalost této knihy, tak jsem vám zde napsala aspoň dvě citace z knihy, které jsou vtipné a dodají knize ten šmrc. I když se zde jedná o vraždy a řezání achilovek - brrrrr, tak díky autorce je to odlehčeno vtipnými komentáři Brigid a můžu říct, že mezi mrtvolami, které se rozpadají je to příjemné zpestření. Snoubí se zde opravdu morbidnost s láskou a krásnou života. :)

Tato kniha se mi líbila ještě z jednoho důvodu... Já totiž nemám ráda, když čtu a hledám vraha a hned v polovině knihy je mi jasné, kdo to udělal. Když mám tušení, tak je to v pořádku, ale když mám jistotu, že na něj ukážu prstem, tak je to špatně. Tady v této knize tomu tak nebylo. Já neměla ani tušení, natož abych ukázala prstem. Zjistila jsem to až opravdu s první větou Brigid, která na to přišla. A pak jsem se klepla do čela a řekla si, že se nebudu rozčilovat, jsem prostě nemehlo, jelikož bych na to nepřišla ani kdyby mi autorka přidala dalších 50 stránek. :)

Pokud se vám tato kniha dostane do ruky, tak ji určitě doporučuji, pokud si ji chcete koupit a vyzkoušet si, zda-li jen já jsem hlupák agent a vy to zvládnete vyřešit i bez Brigid, tak tady ji koupíte v akci.

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.
A této knize, jako obvykle detektivkám a thrillerům z tohoto nakladatelství dávám:

Díky za přečtení a případné komentáře :)
Daramegan

Laura - J. K. Johansson

Autor: J. K. Johansson
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 208
Překlad: Michal Švec

"Programový ředitel nakladatelství XYZ Petr Tychtl o knize říká: „Autorská skupina skrývající se pod pseudonymem J. K. Johansson dokazuje, že kvalitní severská detektivka nemusí vzniknout jen ve Švédsku či Norsku. Trilogie Prokletí městečka Palokaski je důkazem toho, že Finsko není jen zemí Miky Waltariho, ale že zde může vzniknout i originální a svébytný thriller."

Oficiální anotace z databazeknih.cz
Co se stalo Lauře Andersonové?Miia Pohjavirtová, bývalá policistka se specializací na internetový zločin, začíná novou kariéru jako metodička prevence na střední škole, kterou dříve sama navštěvovala. Těsně před začátkem školního roku zmizí během školní zábavy v sobotu večer studentka Laura Andersonová, klientka Miina bratra, školního psychologa Nikkeho. Když Lauřini rodiče založí facebookovou stránku za účelem lokalizovat svou dceru, Pandořina skřínka se otevírá a ovlivní jindy poklidný chod městečka Palokaski je narušen... 
První díl trilogie Prokletí Městečka Palokasi je napínavý psychologický thriller odehrávající se v době sociálních sítí a internetových diskusí.

Můj názor:
Nejdříve se Vám k něčemu musím přiznat. Jakmile najdu knížku, v jejíž anotaci je, že se pohřešuje mladá holka a všichni pátrají co se stalo, tak já ji musím mít ve své knihovně. Můj fetiš, nevím, proč mě to láká :) A došlo i na tuto knihu a nelituju. I když, slibují strhující thriller a mi to spíš připomínalo klasickou detektivku, tak jsem se dokonale bavila. Kniha není nudná, bavila mě od první do poslední stránky a moc se mi líbilo, že není do poslední chvíle jasné, co nastane.
A samotné ukončení děje, tolik nezodpovězených otázek mě nalákalo na další díl, který bude na podzim. Těším se, až vyjde. :)

Kniha byla napínavá a určitě nebudete litovat, pokud si ji přečtete. Protože Miia, hlavní hrdinka je velmi sympatická, navíc se zde hojně vyskytuje řešení konfliktních situací skrz sociální sítě a pokud se na to podíváte s odstupem, tak zjistíte, že opravdu je Facebook všemocný, mocnější než strejda Google. :)

Já nemám nic, co bych této knize vytkla, nebyl tam žádný rušivý element, žádné zdlouhavé popisování děje, žádné teorie, co když a jak.
Myslím si, jestliže nejste žádní zarytí milovníci jen romantiky nebo jen hororů, tak si tuto knihu oblíbíte. Jelikož je jednoduchá, rychlá, svižná, nemusíte moc uvažovat, děj plynně tak jak má a Vy pouze vstřebáváte získané informace.

Určitě tuto knížku doporučuji.
Hodnocení 4/5

DaraMegan

Použité zdroje:
Citace
druhý obrázek LAURA
třetí obrázek Laura