Stíny nad zálivem - Lucy Clarke

Autor: Lucy Clarke
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2018
Počet stran: 368

"Bylo to téměř dokonalé.

Byly jsme nejlepší přítelkyně.

Trávily jsme každé léto na písečné pláži, v chatách, které spolu sousedily.

Otěhotněly jsme v témže roce - a synové se nám narodili tři týdny po sobě.

Naši chlapci vyrůstali na pláži, která pro ně byla dětským hřištěm.

Tenkrát se zdálo být nemožné, že by mezi nás něco mohlo vstoupit.

A přece, dokonalost je vysoká věž, na níž lze tančit - a dole není nic, jen velmi hluboká propast..."

Před sedmi lety unese dva desetileté chlapce proud příliš daleko od břehu. A na pevninu se vrátí jen jeden... Sářin syn Jacob sice před sedmi lety přežil, ale na své narozeniny, v den neblahého výročí, zmizí beze stopy. Postupně se začínají vynořovat nová i stará tajemství a komunitu na poloostrově Sandbank plíživě ochromuje napětí a nezodpovězené otázky. Sára je stále více a více zoufalá a přestává věřit všem, které zná a kterým dosud důvěřovala - a dobře dělá... Co se vlastně před sedmi lety událo? Jak to, že v komunitě, kde se pořád někdo dívá, zrovna tehdy nikdo nic neviděl? Kdo všechno a proč má důvod tajit, co se doopravdy stalo?

Lucy Clarke vystudovala anglickou literaturu a nějaký čas pracovala jako moderátorka společenských akcí a také vyučovala tvůrčí psaní. V současné chvíli je spisovatelkou na plný úvazek. Miluje cestování a psaní deníků. Její debut The Sea Sisters se objevil v prestižním výběru Book Club Choise 2013.

Od autorky jsem měla možnost si přečíst Poslední nádech (recenze) a Modrou (recenze). Po jejich přečtení jsem netrpělivě očekávala další knihu, protože mne Lucy Clarke přesvědčila o tom, že umí psát. Napínavě, zajímavě, poutavě.
Proto, když jsem dostala šanci se pustit do Stínů před vydáním, neváhala jsem ani vteřinu. Když vám napíšu, že jsem začala číst v neděli a v pondělí dočetla, řekne vám to hodně? Věřím, že ano!
Kniha je to velmi napínavá, správně zamotaná, na konci infarktová a po celou dobu opravdu "na palici".

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů, dvou hlavních hrdinek, Sáry a Isly. Jsou to nejlepší kamarádky, které spolu prožily téměř dvacet let v souladu, ve skoro partnerském vztahu. Říkaly si všechno, pomáhaly si, stály při sobě v dobrých i zlých časech. Jedna na druhé byla doslova závislá. Až do momentu, kdy je rozdělila tragická událost, která oběma obrátila život naruby. Nic už nebylo jako dřív. Začaly mezi nimi hrát hlavní roli žárlivost, závist a lež. A s tím přátelství nefunguje...

Děj je zasazen na jeden anglický ostrov, kde jsou pouze chaty, bez elektřiny, žijete si tam jako poustevníci, všichni se znají a suchou nohou se tam z pevniny dostanete horko těžko. Funguje přívoz, který už x let obsluhuje jeden a ten stejný muž. Když jsem si představila ty chvíle pohody, kdy vám moře šumí lehce do ouška, sem tam se objeví sluníčko, v klidu si můžete užívat táboráky a nebo si číst knihy bez toho, aniž byste museli lítat kolem úklidu domácnosti, byla to báječná představa. Tohle se autorce povedlo. Zdánlivě na malinkatý kus země napsat příběh, který by mohl "obsáhnout" celý svět.

Výborně zpracované byly i povahové vlastnosti všech hrdinů. U některých jim to přímo čišelo z činů, že budou podlí, zvědaví nebo drbny. A u ostatních jsem cítila, že nebudou tím, za koho se vydávají. Spousta tajemství z minulosti jim zabránila v tom, aby se naplno otevřeli všem okolo sebe a já jen s napětím čekala, kdy se něco provalí. Neměla jsem ani tušení, že všechno na mě autorka "vybafne" až na konci, s tím jsem fakt nepočítala a můžu vám říct, že v tu chvíli by se mě ve krve nedořezalo. Jak už jsem psala výše, dostavil se infarktový stav - tep dvě stě a lapání po dechu, tiché klení a do toho v hlavě jedna otázka: "Tohle myslím opravdu vážně? To jako fakt? Pffff!"

"Sedím u stolu se sklenicí vína a dívám se ven. Jak se soumrak snáší na vodní hladinu, objeví se břehule. Létají nahoru a dolů a loví hmyz. Soumrak byl vždycky mou oblíbenou částí dne na písčitém výběžku. Výletníci odešli a pláž je zase naše. Začínám se však děsit toho zvláštního přítmí mezi dnem a nocí, kdy se myšlenky začínají kalit a proplétat - stín se stává chlapcem, křik racka zní jako vyděšený hlas. Když se z nebe začnou vytrácet barvy, vím, že se blíží konec dalšího dne bez Jacoba."

Dámy a pánové, vážení čtenáři. Stíny nad zálivem opravdu jako kniha a příběh dostává svému zařazení a je to psychothriller jak vyšitý. Pohraje si s vaší myslí jako kočka s myší a pokud nepatříte mezi věštce z magické koule, nemůžete uhádnout, co je pravda a co lež.
Navíc téma ztraceného dítěte je velmi silné a dokážu si představit, co matka prožívá. Líbilo se mi, jak autorka dokázala do řádků v knize zasadit pocity zoufalství, naděje a potom zase "pádu na dno".

Je to naprosto čtivá, nepředvídatelná a napínavá kniha. Střídají se kapitoly Sáry a Isly, kdy převážně Isla popisuje své vzpomínky, svou minulost a dává tím dohromady pro čtenáře celý její tragický příběh a Sára tomu zdatně sekunduje. Ale po celou dobu čtení jsem měla pocit, že za nitky tahá jedna z nich, netušila jsem, že... Ale to vám neprozradím, tohle si už musíte přečíst sami.

Co vám já napíšu je, že v případě vašeho rozhodnutí a pořízení si této knihy nemůžete šlápnout vedle, pokud holdujete opravdu dobře napsaným psychothrillerům, u kterých vám bude jednou horko, jednou zima. Pokud máte rádi ten pocit, že už jste na okraji propasti a musíte zůstat stát, ale stejně ten krok uděláte a jen čekáte, jestli ten pád bude rychlý... Pokud máte rádi husí kůru po celém těle, ale přitom nebudete tušit, z čeho to může být...
To všechno vám Lucy Clarke přivodí a jedno malé varování pro lidi trpící na srdce. Čtěte velmi pomalu (pokud to půjde), protože ten tep vám vzlétne, ať chcete nebo ne.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk. Pokud si chcete knihu pořídit, tak... Stíny nad zálivem.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Poslední nádech - Lucy Clarke

Autor: Lucy Clarke
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)
Počet stran: 304

"Jakmile začala dýchat pravidelně, dlouze a zhluboka se nadechla, potom se potopila. Ani nemusela namáhavě kopat ploutvemi, aby se dostala ke skále, spíše se k ní natočila a ve správnou chvíli nechala tělo klesat. Chytila se skály a začala klidně vypouštět vzduch. Stříbrné vzduchové bubliny stoupaly vzhůru a třpytily se. Čas pod vodou běžel pomaleji a připadalo jí, jako by se jí uvolnily svaly. Něco uvnitř ní se uklidnilo."

Devětadvacetiletá Eva několik měsíců po svatbě zjišťuje, že její manžel Jackson nebyl tím, kým tvrdil, že je, a uvědomuje si, že se zamilovala do muže, kterého vlastně vůbec neznala...

Nedávno se mi, díky Barči z Cosmopolis, dostala do ruky od stejné autorky kniha Modrá (recenze zde) a jakmile Barča viděla mé nadšení, navrhla mi, ať si přečtu i Poslední nádech, že mi jej pošle. Baru, děkuji! Dle mého názoru, lepší než Modrá, pro mě mnohem více uvěřitelnější. Tohle se můžu stát naprosto každému.

Eva je mladá holka, která se jednoduše zbláznila do kluka. Nic víc. Oblbnul ji sladkými řečmi, vším, co umí a dokáže, tím co vystudoval, kde promoval, jaký byl ve společnosti. Kdyby záleželo na Jacksonovi, tak Evě snáší modré z nebe dennodenně, nosí ji na rukou a nikdy ji nenechá samotnou. Ovšem, jednoho dne, krátce po jejich svatbě, ji samotnou nechá... A začínají na povrch vyplouvat informace, které se nelíbí nejen Evě, ale nikomu, ani mi jako čtenáři. Eva letí do Tasmánie, aby zjistila, kde je pravda. Ovšem, možná by bylo lepší žít v nevědomosti...

Když porovnám Modrou a Poslední nádech, tak nádech vyhraje. Jde už jen o to, že je mnohem uvěřitelnější, mnohem schůdnější než Modrá v Modré. Samozřejmě, pokud jste nečetli Modrou, tak se do ni určitě pusťte, já ji doporučuji všemi deseti, ale jako dítě z venkova, mám blíže k nádechu. :-))
Je pravdou, že v této knize vám plno věcí dojde, jak bude příběh pokračovat, ovšem autorka si dokázala pohrát se slovy tak, že vám vaše bystrá mysl není překážkou a to i přesto, že nebudete mít překvapení ohledně toho, jak daná akce dopadne, i tak si to čtení užijete.

"Mohli bychom promarnit celý život tím, že si budeme přát, aby to bývalo bylo jinak. Máme, co máme. A já za to hodlám být vděčný."

Užívala jsem si napětí, které Lucy Clarke uměla vložit do obyčejných situací, kdy bych to nečekala. V tu chvíli jsem začala přemýšlet, jestli by bylo možné... Jestli to fakt je tak, jak si myslím... Jestli mé tušení je správné... I když jsem s hlavní hrdinkou v některých věcech nesouhlasila a sem tam mi přišla trochu "na hlavu", dalo se to chápat, protože dostat se do takové situace, v jaké se nacházela ona, moje nervová soustava by asi fungovala stejně, nebo spíše nefungovala vůbec. Tolik otázek a žádné odpovědi... Není se co divit, byla zoufalá a dělala zoufalé věci.

Celkově Poslední nádech byl příběh, který mě bavil a nutil číst, dokud nebylo hotovo a neměla jsem odpovědi na všechny otázky, které se mi honily hlavou. Dokonce mě některé odpovědi tolik pálily, že jsem měla chuť přeskakovat stránky, abych se dozvěděla všechno a hned. Ovšem, byla jsem silná a odolala pokušení. Stálo mne to nemalé úsilí, ale díky tomu, že se autorce povedlo mě dostat do varu, já teď budu pět ódy na její knihu. :-)

Knihu určitě, vřele doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy, jenž se můžou stát i někomu tady za rohem na naší ulici. Těm, kteří rádi hádají, přemýšlí a vymýšlí své hypotézy - kdy, co, jak a kde. :-)
Těm, kteří si rádi přečtou dobrou, celkem napínavou, zajímavou, čtivou knihu.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Modrá - Lucy Clarke

Autor: Lucy Clarke
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada)
Počet stran: 306

"Myslím, že čím víc miluješ, tím víc jsi zranitelný a možná také schopen nenávidět."

"Co se stane, když je pravda unášena vlnami pryč z našeho dosahu.." Poklidný výlet na moři? Ani náhodou! Koupání v průzračné vodě a popíjení tropických koktejlů se až příliš brzy promění ve zlověstnou noční můru... 
Lana a její nejlepší kamarádka Kitty se vydají hledat svobodu a dobrodružství. Jejich sen volně cestovat se jim splní, když získají možnost plavit se na Modré - jachtě, která pluje z Filipín na Nový Zéland. Spolu se svými novými přáteli rychle podlehnou kouzlu vzdálených ostrovů a divokých večírků na jachtě.
Z ráje se ale brzy stává peklo - Lana a Kitty zjišťují, že každý na palubě má nějaké tajemství, a navíc jeden z jejich nových přátel po jedné hádce záhadně zmizí... Nebezpečné vlny nedůvěry a lží ohrožují nezávazné letní dobrodružství na lodi, někteří se však svého vysněného ráje nehodlají jen tak vzdát... a to z jakoukoli cenu!

Dlouho po dočtení jsem seděla a zírala na prázdný papír. Nemohla jsem přijít na to, jak napsat recenzi na něco tak skvělého, abych předala všechny pocity a informace, které vás přesvědčí, že je to správná kniha.
A vlastně to nevím ani teď, prostě jen sedím a píšu myšlenky, které se mi líně valí mozkem. Jsem z Modré totálně v pasti. Tohle bylo skvělé. V čem? Miluju knihy, kde se postupně odhalují tajemství, která jsou pokřivená, zlá a můžou změnit dosavadní vztah hrdinů. Mám ráda ten pocit, kdy si říkám, čti, rychle čti, za chvilku už to zjistíš! A pak to zjistím, sedím s ústy dokořán a jen dýchám, zhluboka a pomalu. :-)
Jo a taky mi ukápla slza (hihi). Jen jedna teda, možná dvě (ale to nanejvýš). Tohle je fakt dobrý příběh.

Lana a Kit jsou holky, které se na palubu Modré dostanou jako poslední, ostatní hlasují, jestli je mezi sebe přijmou jako členy posádky a když ano, začíná to správné dobrodrůžo. Cestování po moři, řídí se jen svými vlastními pravidly, opalování se na jachtě, koupání v otevřeném moři, přistávání v zátokách, kde žádného lidského tvora nepotkáte, ohýnky na plážích, plno alkoholu a když máte všeho plný brejle, lehnete si na jachtě do postele a necháte se ukolébat vlnami ke spánku. No kruci, nedivím se, že se holky mohly zbláznit radostí, když je přijali na palubu.
Nic není jen černé, jen bílé... I tahle idylka, která mě doslova pohltila a chtěla jsem taky utéct na jachtu, se změnila v docela děsivou noční můru.
Garantuji vám, že jakmile začnete číst, tak přestanete až na konci, protože tohle je - STRHUJÍCÍ - příběh, který má skvěle vypracovaný děj s dobrými hrdiny, jenž vás budou bavit.

"Obzor byl zbarvený do ohnivě oranžových a purpurových odstínů, jež se pomalu vytrácely do tlumených odstínů růžové, než se nakonec za ní ustálily do temně modré. Barvy to byly okouzlující; trvalo by celý život namíchat jen polovinu té palety barev."

První setkání s autorkou. Mě si získala. Mám ráda přesně ty příběhy, kdy to vypadá, že se nic neděje, ale ono se toho děje hodně. Jen se pořádně rozhlídnout. Kdy se ve mě na konci sváří všechny emoce a já přemýšlím, jestli jsem to všechno pochopila správně?! No, do prkna....
I tady najdete jak kladné, tak záporné hrdiny, někteří vám polezou na nervy, jiné budete skoro až uctívat, ale věřte mi, bude vám každý sympatický a přirostou vám k srdci. Protože ani nic jiného nejde, když jste na jachtě, na otevřeném moři, jen s šesti pasažéry Modré. Musíte mít rádi všechny, jinak to půjde, jak se říká, ke dnu.

Tuhle knížku doporučuji všem, kteří mají rádi svobodu a rádi si představují volnost na širém moři... :-)) Haha, ne, tohle je prostě kniha, která si najde dva tábory - v jednom budou fanoušci jako já, kteří ve všem uvidí i to zlé, kteří budou číhat a vyhlížet příležitost k tomu, zjistit co se bude dít a děje a pak ti druzí, kteří řeknou, že se nudili, vlastně se nic nedělo a dle mého nepochopili... :-)

Já si osobně myslím, že ani nejde vyhranit přesně ty čtenáře, kterým tato kniha sedne. Modrá je pro mě perfektně zpracovaný román, se špetkou detektivky, se lžičkou zrady a pořádnou naběračkou tajemství.
Lucy Clarke mě uměla držet v napětí. Pořád jsem nechápala jak se staly některé věci a na konci, ten závěr, tím mi doslova vyrazila dech. Tohle jsem už vůbec nečekala. A možná právě díky těm posledním pár větám je z toho, pro mě, ještě větší trhák. :-)

Děkuji COSMOPOLIS za poslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak zde vám přikládám odkaz.

Mějte se krásně,
Daramegan