Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré - Gabriela Futová

Autor: Gabriela Futová
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2018
Počet stran: 135
Ilustrace: Marcela Kupčíková

"Jásepicnu, vylez z té díry, trčí ti pata," oznámila Elvíra, jako by se nechumelilo. "A ty Hlavoděravá, zavři ty dveře. Je tu průvan."

Strašně jsem chtěl vykouknout a podívat se, jak se Hlavaděravá tváří, ale neodvážil jsem se. "Vyleznebotěkopnu, slabota. Zpod skříně ti čouhají vlasy, měl by ses učesat."

Elvíra Moudrá je zelená. Má natahovací uši. A je to učitelka. Ne jen nějaká obyčejná. Je to učitelka v skřítkovské škole. Učí skřítky to, co potřebují k přežití - důkladně se schovat, chodit absolutně potichu, zneviditelnit se, rychle utéct před kočkou, ale hlavně překonat svůj strach. Skřítci se na vlastní kůži učí, co je opravdová hrůza, ale i jak svému strachu nepodlehnout a ochránit sebe i ostatní v nebezpečných situacích. Vždyť strach má velké oči. A co je nejdůležitější pro takového skřítka? No přece umět se co nejdokonaleji skrýt! A nenechat se sežrat kočkou, samozřejmě...

Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Pochází z Prešova, kde působí jako knihovnice v Knižnici P. O. Hviezdoslava.
Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě v Bratislavě. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.

Máte doma malé děti, které mají rády skřítky? Nebo máte snad doma dokonce skřítka, svého osobního? Pokud ano, tak tato kniha bude tím správným řešením, jak se naučit o něj postarat, jak ho vychovat, aby neškodil, ale naopak aby pomáhal. Poutavým, vtipným vyprávěním vás autorka zavede do říše skřítků, kteří jsou úplně jako malé děti. Neposední a zvědaví.

Skřítek Panejo se ocitne ve škole, které velí Elvíra Moudrá. Je celá zelená a má natahovací uši. Nejdřív jde z ní strach, ale záhy pochopí, že je tu pro jeho dobro. Navíc se s ním ocitnou na stejném místě další skřítci, Auvajka, Vyleznebotěkopnu, Pozor a jiní. Že si říkáte, kde ty jména vzali? To si musíte přečíst, to vám neprozradím.
Ale řeknu vám, že škola, kde se všichni ocitnou, není obyčejná, taková jakou známe z vyprávění. Tady se totiž skřítkové učí jiné věci, než počítání a čtení. Zde se naučí praktické věci, jak chodit úplně potichu, aby je lidé neslyšeli, jak se zneviditelnit, aby je lidé neviděli a jak rychle utíkat, aby je kočka nesežrala... Jak se to budou učit vám zase neřeknu, zase si to musíte přečíst. Ale věřte mi, stojí to za to.

Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré je příběh, který zabaví dětské čtenáře. Je to příběh, který je napínavý a pro některé děti může být i lehce strašidelný.
Celá kniha je vytištěna na tvrdém papíru, takže stránky se tak rychle neopotřebují. Písmo je o něco málo větší, než tomu bývá u klasických knih a ilustrací, které dodala Marcela Kupčíková, je tak akorát. Hlavně jsou krásně barevné, což je velké plus.

"V tu chvíli bych byl nejraději myškou v díře. Zalezl bych až do úplné tmy, aby mě Elvíra neviděla. A nejlepší by bylo, kdyby mě nespatřila už nikdy. Protože jedině tak bych se vyhnul skákání skrz něco tak nebezpečného. Elvíra nás skutečně nechala skákat celý den. Nebylo to snadné. Obruč se zavírala a otevírala nepravidelně. Jednou jakoby zívala, jindy cenila zuby. Potom se chvíli nehýbala, ajkoby spala. A když to nikdo nečekal, zničehonic se zase rozevřela. První se zranila Auvajka."

Na knížce Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré nejvíce oceňuji nápad. Líbí se mi představa, že v každé domácnosti může vzniknout nějaký skřítek a ještě více se mi zamlouvalo dumat nad tím, jak by se jmenoval ten u nás. Protože jména všech skřítků vznikají z různých momentů běžného života, bylo fajn přemýšlet, co by se u mě doma muselo stát, abychom měli vlastního skřítka, i když bychom s největší pravděpodobností o něm nevěděli.


Autorka příběh nepsala na kapitoly, ale samotný děj a život skřítků ve škole prokládala jednou pohádkou pro skřítky, kterou jim Elvíra četla na dobrou noc, jindy příhodou, kterou Elvíra skřítkům vyprávěla co by odstrašující příklad.
Myslím si, že tato kniha je ideální pro čtenáře od osmi, devíti let, kteří si dokáží už nějakou stránku přečíst sami. Bude dobrá i na předčítání, třeba na dobrou noc, ale tím, že zde nejsou kapitoly, počítejte, že to nebude pětiminutová záležitost, ale děti se můžou zaposlouchat a vy můžete dočíst příběh klidně úplně celý.

Je to jedna z těch knih, kterou si dokážu představit jako zfilmovanou, animovanou pohádku. Nevím konkrétně ten důvod, který mne k tomu vede, ale možná je to z důvodu, že vše je v knize jednoduché a lehce pochopitelné, a i když se jedná o pohádku se skřítky, nedějí se tam žádné abnormálně nadpřirozené věci. Jen Elvíra a její uši, což by pro filmaře nebyl žádný problém. :-)

Hvězdné hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Brio/Slovart, kde si knihu Panejo a strašidelná škola Elvíry Moudré můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan