Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 360
"Švédsko. Druhá světová válka.
Celý svět bojuje se zlem.
Dva lidé bojují za dobro."
Starodávná legenda praví, že v každém člověku žijí dva vlci, kteří neustále bojují o tlukot srdce. Jeden z nich je strach a nenávist a ten druhý láska a důvěra. Který z vlků vyhraje? Ten, kterého živíme.
Čas vlků je kniha o odvaze a lásce ve stínu války. O odvaze postavit se za to, v co v nitru věříme, že slabé a bezbranné, odvaze bránit právo na svobodu těla i ducha a neuposlechnout rozkazy. I nejčernější temnotou jasně prosvítá zářivé světlo lásky a naděje. A coby symbol boje a dobra se zlem čtenáře celou knihou provázejí tři sněhobílí vlci.
Elisabet Nemertová se narodila roku 1950 ve Stockholmu. Vyučuje švédštinu, historii, dějiny umění a filmovou vědu na střední a vysoké škole. Věnuje se rovněž psaní učebnic, příruček a vzdělávání odborníků v těchto a příbuzných oborech. Je také úspěšnou spisovatelkou - vydala již několik knih, především historických románů a románů pro ženy. Historický román zasazený do druhé světové války Čas vlků (Vargarnas Tid, 2016) zaznamenal ve Švédsku velký ohlas a byl nominován na Knihu roku 2017.
Elisabet Nemertová nyní žije se svou rodinou mimo Stockholm a připravuje další román.
Román Čas vlků můžu zařadit přesně k těm knihám, které nutně potřebuji kvůli obálky. Obálka s vlky je naprosto skvostná, je krásná a působí až mysticky. Příběh samotný je příjemný, a ač se tam řeší docela těžká a pro mě nikdy nepochopitelná témata (jako jsou třeba následky druhé světové války nebo postoj společnosti ke svobodným matkám), přesto musím říct, že se mi čtení líbilo.
Magdalena a Nils jsou sourozenci, kteří vyrostli se svými rodiči v chudobě. Jelikož se děj odvíjí v roce 1939 a později, není nic zvláštního na tom, že někteří lidé byli málo movití, jiní více. U těchto dvou postav je autorkou krásně popsáno, jak si oba hrdinové svého nového vydobytého postavení váží. Protože zažili obě varianty, jako žít v chudobě i "bohatství", ke kterému se ovšem dopracovali sami, tak se chovají příkladně, užívají si svých nových nabytých statků, ale přitom zůstávají nohama na zemi a snaží se pomáhat i kolem sebe ostatním lidem.
Třetí, velmi důležitou postavou v příběhu je Carl-Magnus, syn bohatých rodičů, který vyrůstal v dostatku všeho na zámku. S postupem času, kdy dorostl v mladého muže, začal se u něj projevovat právě ten způsob nadřazenosti nad ostatními. Ovšem poté, kdy navštíví Hitlerovo Německu, chvíli před tím, než dojde k anexi Polska, jeho postoj se rapidně změní. Jako kdyby najednou otevřel oči a pochopil...
Magdalena a Carl-Magnus pak v průběhu příběhu budou mít ještě hodně co říct...
Ač se mi Čas vlků opravdu líbil, nemůžu si pomoct, ale chvílemi jsem se cítila v pasti. Takový pocit, že je tam spousta děje, každý prožívá něco jiného a já se neuměla do žádné postavy vžít. V době, kdy jsem myšlenkama byla ještě u Magdaleny a Vivecy, najednou se Carl-Magnus ocitl v těžkém okamžiku a já se zase musela soustředit na něco jiného. Bylo to pro mě celkem rušivé. Jako bych měla pocit, že když se budu zabývat Nilsem a jeho obchodem, uteče mi podstata životního kroku Magdaleny, který začala dělat v novinách ohledně mateřských škol a pěstounské péče. Jako bych se ve všem tom ději plácala. Jako by autorka chtěla napsat toho tolik, aby nebyl prostor pro žádné hluché místo. Ono tam hluché místo nebylo fakt žádné, za to tam bylo tolik dějových linií, že jsem si připadala jako na horské dráze a neuměla si to pořádně zpracovat sama v sobě.
Kupodivu nejvíce jsem si užívala kapitoly, které pojednávaly o starém myslivci, jenž žil u zámku rodičů Carl-Magnuse. Opatroval celý panský les spolu s krkavcem a vlkem.
Díky těmto zvířatům a této postavě, dostal příběh trochu mystický nádech. Třeba v okamžiku, kdy se Carl-Magnus ocitl v židovské čtvrti v Berlíně a schylovalo se ke katastrofě, objevil se krkavec, jenž mu "nějakým" způsobem pomohl. Bylo možné aby to byl ten jeden a ten samý, který žije a létá u jejich myslivce?
"Kdy přijde člověk o schopnost žít v přítomnosti, vnímat krásu okamžiku?"
Čas vlků není jen příběhem o odvaze a lásce ve stínu druhé světové války. Je taky o touze lidí, kteří chtějí udělat, byť jen malý krůček, k tomu, aby vykonali nějaké dobro. Je to o vnitřní síle lidí, o tom, jak dokáží bojovat za sebe sama. Některým postavám, ač nebyly hlavní a jen se mihly dějem, dala autorka "do úst" jednu, dvě věty, které mi naprosto učarovaly.
Když jsem pak s dalšími postavami prchala z Finska do Švédska, v mrazu, v mínus čtyřiceti stupních, kdy jsem společně s nimi nechala všechno za sebou a brala jen to nejnutnější, mě samotnou bolelo u srdce. Přitom třeba zrovna tato rodina, která utíkala před válkou do bezpečí se mihla jen na dvou, třech stránkách. A stejně jsem s nimi soucítila. V tomto příběhu opravdu hodně záleží na tom, aby se člověk soustředil na každou větu, protože v mnoha slovech jsou skryté činy. Velké, silné a statečné okamžiky, které mnohým lidem změnily životy.
Pokud bych měla tuto knihu někomu doporučit, tak je to určitě pro náročnějšího čtenáře, který dokáže ocenit poselství skryté na řádcích. Jestli hledáte příběh o odvaze a touze žít, zda si chcete přečíst o hrdinech, kteří byli do jisté doby jen malými, nepatrnými človíčky a stali se z nich lidé s velkým L, tak si Čas vlků rozhodně nenechte ujít. A samozřejmě pokud chcete i nějakou tu romantiku na pozadí temné doby, nebudete o ni ochuzeni.
Já mám po dočtení v sobě spoustu pocitů, ale nejvíc jsem naplněna asi melancholií nad tím, kam až jsou někteří jedinci schopni zajít buď proto, aby něčeho dosáhli nebo proto, aby utekli od zlého, které na ně číhá téměř za každým rohem. Ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Čas vlků můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat