Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Počet stran: 383
"Řeknu vám, co chci tak úporně najít: je to obyčejná krabice, velká asi jako krabice od bot, plná starých fotografií. Vidíte, není to nic originálního. Četla jsem, že dneska si můžete celý život ukládat fotky na USB velikosti zapalovače. A já hledám krabici od bot. Až vám bude přes osmdesát, budete hledat ve svém harampádí maličký zapalovač. Držím vám palce. Tomu říkám pokrok."
I malebná města skrývají temnou tvář a nebezpečná tajemství z minulosti. Francouzské městečko Giverny je domovem zahrad, kde maloval své obrazy Claude Monet. Koloběh města, přes den plného turistů, navždy změní nejen tři vraždy, ale i záhadně zmizelý obraz černých leknínů. Kdo zabil školáka, starého malíře a úspěšného očního lékaře? Kam zmizely obrazy z Monetova domu, zejména Černé lekníny, o nichž se povídá, že je slavný malíř namaloval těsně před smrtí? Policistům znesnadňuje vyšetřování mnoho matoucích stop, zamlčovaných faktů, ale také láska a ničivá vášeň. Uprostřed dění, v němž se prolíná přítomnost s minulostí, jsou tři ženy: velice talentovaná jedenáctiletá dívka, nebezpečně svůdná učitelka a stará vdova, která všechno pozoruje z věže svého mlýna. Pouze ony znají pravdu. Co všechno skrývají?
Michel Bussi je aktuálně nejčtenější francouzský autor. Narodil se v roce 1965 v Louviers. Začal psát už v devadesátých letech, ale trvalo celou jednu dekádu, než prorazil s knihou Code Lupin (Kód Lupin, 2006). Následovaly další úspěšné detektivky a v roce 2011 vyšel román Černé lekníny (Nymphéas noirs, česky 2017), který získal mnoho ocenění. O rok později z něj další kniha, Vážka (Un avion sans elle, česky 2016), učinila jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů, jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Bussi působí také jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu.
V příběhu jsou hlavní tři postavy. Tři ženy, tří generací. Nemají nic společného krom místa, kde bydlí. Giverny je malá vesnice, která se proslavila díky Monetovi, jenž ji měl za domov a vytvářel zde svá úžasná díla. Poté, co umřel, navštěvují vesnici tisíce turistů, prochází se monetovskou zahradou, okukují jeho růžový dům a přemýšlí, kde seděl a jak se mohl tvářit, když maloval.
Do Giverny dorazí nový policejní inspektor a v době jeho příchodu je nalezeno tělo mrtvého muže. Kdo a proč jej zabil zrovna takovým způsobem? Nejen, že musí najít odpovědi na tyto otázky, taky se začne hovořit o "ztraceném" obrazu černých leknínu od Moneta a aby toho nebylo málo, vše komplikují i mezilidské vztahy, jako je touha a chtíč.
Inspektor má po bodu svého zástupce, který se snaží vše korigovat a vyřešit, a jestli se jim to podaří, to si už musíte přečíst.
Co já vám můžu říct, tak je, že Černé lekníny jsou naprosto úchvatné čtení. Pan Bussi je opravdový génius. Nejen, že jeho popisy prostředí vám v mysli zavedou do malebných uliček městečka Giverny, jako byste tam osobně chodili, ale také díky jeho umění si dokážete představit, jak třeba září barvy na plátně, když někdo kreslí a něco vytváří. Ty linie, které se v knize nazývají jako ubíhající, mi nikdy nic neříkaly, ale teď, po přečtení, mám pocit, jako bych věděla o čem je řeč a navíc se vyznala ve světových malířích.
"Povím vám jedno: je spousta kreténských hledačů pokladů, kteří projedou celý svět, aby našli tři zlaté mince. Kdyby byli o něco chytřejší, navštívili by půdy domů v Giverny a v okolních vesnicích. Vím dobře, co se povídá."
Styl, jakým je kniha napsána, mi taky maximálně vyhovoval. Kapitoly krátké a jelikož se celý příběh odehrává v pár dnech, tak i na tohle se bral ohled. Rozuzlení všeho bylo pro mne tak neočekávané, že jsem zůstala sedět s otevřenou pusou a nevěřila, že tohle autor dokázal. Že se v tom neztratil a dokázal vést onu pověstnou nitku příběhu takovým způsobem, abych jako čtenář šla pořád doleva, přitom nenápadně jde děj doprava a najednou se spojíme. Byla to taková rána, že jsem nevěřila. Nechápala. A pak se smála autorově dokonalosti. Věděla jsem, že jeho knihy jsou čtivé, protože jsem měla možnost si přečíst například Maminka neříká pravdu, ale že to dotáhne k takové exkluzivitě, tomu bych nevěřila.
Dokázal mě upoutat nejen samotným příběhem, ale také informacemi, které se týkali mistrovských děl, malířů a třeba i takových malých detailů, jako jsou ceny obrazů. Podařilo se mu mě uhranout nejen vyprávěním o generaci tří žen, ale také jeho smyslem pro detail. Jak dokázal popisovat západy slunce, některé výtvarné díla nebo jen "obyčejný" vzhled člověka... to bylo skvělé.
Vím, že těch superlativ je v této recenzi dost, ale ono to jinak nejde. Může se to někomu zdát přehnané, ale pro mě je to jedna z těch nejlepších knih, které jsem tento rok přečetla a hlavně díky Černým leknínům vím, že tohoto autora si ujít nenechám. Když vyjde něco nového, můžete si být jisti, že po knize sáhnu, protože mě opravdu dokázal přesvědčit, že za ten čas strávený čtením stojí.
Doporučuji všem, kteří mají rádi detektivní příběhy, kteří dokáží ocenit smysl popsat i nepopsatelné a chtějí si užít příběh, který je nepředvídatelný. A věřím, že tady si konec nikdo netroufne odhadnout. A když už ano, bude se mýlit. Jednoduše, doporučuji všem.
Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete přímo tady.
Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat