Kostka smrti - Kenneth Bøgh Andersen

Autor: Kenneth Bøgh Andersen
Nakladatelství: Brio/Slovart
Rok vydání: 2017
Počet stran: 320

"Srdce mu už jen nebušilo, ale cválalo jako o závod. Filip se naklonil a pohlédl do baňky ležící blíž k němu. Bílý písek za sklem se zvířil a proměnil se v....

... temnu bouři. Vítr se prohání po nebi, které burácí a trhá se, když ho protínají blesky."

Lucifer sice Filipa na znamení díků propustil ze svých služeb, chlapcovy vzpomínky na dobu, kdy byl jeho učněm, jsou však stále živé. Navíc se mu po přátelích z Pekla docela stýská. Nečekaně dostává možnost se mezi ně vrátit. Jeho pomoc totiž tentokrát potřebuje sám Smrtka. Filip v jeho sklepení učiní hrůzný objev a uzavře s mužem s kosou zoufalou dohodu. Naštěstí je tu i Satina a společnými silami se oba přátelé pouštějí do pátrání po neznámém zloději, který vystavil podsvětí i lidské pokolení riziku strašlivé pohromy.

Filip se podruhé za svůj život ocitá v pekle. Ale tentokrát má snad ještě větší závazek, než předtím, protože pokud selže, dotkne se to celého světa. Ne jen samotného pekla. Díky předešlé návštěvě už ví, jak se v některých situacích chovat, má tam přátele a zjistí, že se na některé obzvláště těší. Jen ten úkol... Najít kostku... Do toho se vynořuje ještě něco, co při první návštěvě vypustil z hlavy a nyní mu hrozí, že by se zpátky na svět dostat nemusel... Zvládnout všechno bez úhony vůbec není jednoduché, ba přímo nemožné...

Moc jsem se na druhý díl těšila a musím říct, že těšení se vyplatilo!
Možná si teď někdo z vás pomyslí, co mám na těch pohádkách, ale tohle není obyčejná pohádka o čertech v pekle. Tohle je příběh, který je napsán nejen pro děti. Jakožto dospělý čtenář jsem u vytržení, jakým způsobem se autor opět toho zhostil. Hlavní hrdina je znovu velmi sympatický, Satina, která ho tentokrát doprovází celým dějem se stává velmi důležitou osobou a mučení a tresty odsouzenců jsou snad ještě více detailněji popsány (fuj! Nechci skončit v pekle!) :-) Autorova fantazie se opět vyznamenala. A věřte mi, nejen do Pekla, ale ani do Očistce nechcete... :-)

Díky tomu, že mám přečten první díl (recenze zde) a vím, co všechno v Pekle můžu očekávat, jsem okamžitě věděla, co se děje a nedivila se. Vzala jsem na vědomí nastávající situace a jen čekala, jak z nich Filip vybruslí, někdy sám, jindy s pomocí. Dokonce i Lucifax se sem tam zapojil. Lucifer jej už nestahuje z kůže tak často. :-)
Líbilo se mi, že se autor v prvním díle zaměřil více na Lucifera a teď to bylo o někom jiném. Podívala jsem se na zoubek Smrtce Mortimerovi. Zjistila jsem nějaké informace i o Vitě, které jsem vůbec netušila, a jakmile jsem se dočetla, kdo stojí za ukradením kostky a proč, tak mi bylo jasné, že tato série má pokračování. Hned jsem koukla na Goodreads, kde je uvedeno, že je momentálně šest dílů a já doufám a tajně si přeji, ať pokračuje série i u nás. Je naprosto skvělá!

"V tom kolem projede auto. Je černé a za volantem sedí... To však Filip nevidí. Skrývá tvář v dlaních a mezi prsty mu protékají slzy. Jako by mu někdo probodl srdce nožem. Když znovu zvedne hlavu, je ulice pryč. Teď stojí v koupelně, v níž je ještě tepleji než v lese, ještě tepleji než na ulici."

Kapitoly jsou krátké, aby se to mladším čtenářům dobře četlo, ale stejně je to celkem jedno. Protože příběh je napsán tak čtivě a zajímavě, že sami nechcete přestat číst. Nejde to odložit. Navíc, celá situace se stále více a více zamotává a ty špatné odhalíte až opravdu ke konci knihy. Když jsem si řekla, že už mě nic nemůže šokovat, autor na mě vytáhl další "bombu". Tudíž mi na posledních asi dvaceti stránkách spadla čelist a říkala si, jak je to úžasně vymyšleno.

Když to celkově shrnu, troufám si říct, že druhý díl je ještě lepší než první. Více zapeklitější, navíc se mi líbilo, že informace, které jsem získala při čtení Luciferova učně, mi teď, ve druhém díle, dávaly ještě větší souvislosti a já se přistihla, jak si díky tomu všemu vybavuji děj jedničky jako bych ji četla před týdnem a ne před půl rokem. U některých knih, kdy se pouštím do druhého dílu, si musím první osvěžit, ale to neplatí pro tuto sérii. Tady ladně vplujete do děje a nemáte pocit, že byste něco zapomněli, nebo nějak tápali.

Rozhodně ke čtení doporučím. Oblíbila jsem si Peklo, oblíbila jsem si všechny postavy, dokonce i zlosyny, protože ne všechno je bílé a černé. A obzvlášť to platí pro pekelníky.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Brio/Slovart za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Poslední děti na Zemi - Max Brallier

Autor: Max Brallier
Ilustrace: Douglas Holgate
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 231

"Zíral jsem na vysílačku na zemi pod stromem. Potřeboval jsem mluvit s Quintem, ale musím zahanbeně přiznat, že jsem se bál slézt dolů. Byl jsem vyděšený. Celé to na mě dolehlo. Nedokázal jsem nic dělat."

Od chvíle, kdy na město udeřila apokalypsa v podobě nestvůrných oblud a zombií, bydlí obyčejný třináctiletý chlapec Jak Sullivan ve stromovém domě, který vyzbrojil praky a vodním příkopem a zásobuje ho videohrami, čipsy a limonádou z opuštěných obchodů. Jack se ale nemůže sám postavit davům nemrtvých, létajícím oksindlencům, rostlinným šmejdiánám a už vůbec ne děsivě chytré obludě známé pod jménem Blarg. A tak si vytvoří tým, do nějžž patří vědecky založený nejlepší kamarád Quint, napravený školní tyran Dirk, věrný ochočený netvor Tulák a June, do níž je Jack zamilovaný. S jejich pomocí chce skolit Blarga, získat nejdůležitější odznak apokalyptického úspěchu a jednou provždy hodit obyčejnost za hlavu. Podaří se mu to?

Max Brallier je autor více než dvaceti knih a her. Píše knihy pro děti i pro dospělé. Je tvůrce a scenárista webového seriálu Galactic Hot Dogs, který v květnu 2015 vyšel v knižní podobě. Pod pseudonymem Jack Chabert píše sérii Eerie Elementary pro Scholastic Books, navrhuje hry pro virtuální svět Poptronica a řadu online stránek. Za starých časů pracoval v marketingovém oddělení u St. Martin´s Press. Bydlí v New York City s manželkou Alyse, která je pro něj až moc dobrá.

Douglas Holgate je kreslíř komiksů a ilustrátor na volné noze působící více než deset let z Melbourne. Ilustroval knihy pro nakladatelství HarperCollins, Penguin Random House, Hachette a Simon & Schuster. Kreslil také komiksy pro Image, Dynamite a Abrams. Momentálně pracuje na sérii Maralinga, která získala finanční grant od Australské společnosti spisovatelů a od Viktoriánské rady pro výtvarné umění, a na grafickém románu pro všechny věkové kategorie Clem Hetherington and the Ironwood Race, oboje ve spolupráci se spisovatelkou Jen Breachovou.

Jack Sullivan, jak už se píše v anotaci, je obyčejný třináctiletý kluk, který má tu smůlu a žije po pěstounských rodinách. Jednoho dne, když končí škola, si ho a jeho nejlepšího kamaráda Quinta vybere Dirk, aby se trochu pobavil a začne je šikanovat. V tu chvíli se ovšem ozvou výkřiky, skřeky, prostě kravál z prostranství před školou a když ti tři vyhlédnou ven, vidí všude samé zombíky. Rozhodnou se utíkat domů a zjistit, co se děje... Rozdělí se... A to neměli dělat...

Čekala jsem cokoliv. Jak slibují úryvky recenzí jiných čtenářů přímo na obálce knihy, čeká mě napínavý, zábavný, úsměvný a vzrušující příběh. No a byla to pravda. Vůbec bych nevěřila, že se takhle pitomě budu u dětské knihy usmívat.
Je určena čtenářům od osmi let a díky svému zpracování musí bavit snad každého, kdo ji otevře. Připravila jsem pro vás i jednu koláž z fotek, tak pochopíte, o čem teď budu chvilku psát.

Chci trochu přiblížit to zpracování knihy, které mě naposledy dostalo u Illuminae a teď tady. :-) Věřím, že to nebude pro některé žádná novinka, ale pro mě ano a doslova jsem se do tohoto stylu zamilovala. Jde o to, že části příběhu jsou psány normálně, v klasickém textu a hned na to je střídá komiks. Prostě obrázky, které navazují na text předtím a vzápětí ty obrázky opět střídá text. Pro mě tohle byla novinka, nic podobného jsem nečetla a i když se dostávám k různým knihám, i dětským, tak ne, neviděla jsem to! Až tady u Posledních dětí na Zemi.
A navíc, ty komiksové části jsou báječně nakreslené. Vtipné, pochopitelné. Když třeba Jack vysvětluje své svítící boty, tak je obrázek jen jeho nohou, všude kolem tma a jen v pár centimetrech u jeho nohou je světlo. :-) Nebo ti zombíci... ty ilustrace jsou opravdu výborné.

Slíbila jsem nějakou tu koláž pro vás, abyste si to dokázali představit, tak zde ji máte. :-)

Tak co, překvapilo vás to? :-) Mě rozhodně. Nicméně, jdeme dál. Samotný příběh je rozhodně napínavý, četba je určena dětem od osmi let a i když mi přijde, že by z toho mohli mít noční můry, tak ten pocit přebíjí fakt, že přes všechny ty zombíky a příšery se tam také projevuje kopec srandy, hromada přátelství a důvěry, které vyvažují ty horší věci. Takže v jednu chvíli se čtenář bojí, co kde na něj vyskočí nebo jak která situace dopadne a hned poté se raduje, že k tomu pomohl ten a ten, nebo k tomu přispělo to a to. Teď jsem se ani nejlíp nevyjádřila, ale věřím, že jste mě pochopili, co jsem tím chtěla říci. :-)

"Ale já mu říkám, že to nevysvětluje můj pocit v břiše. On odpovídá, že si pletu pocity v břiše s plynatostí, a já mu dávám ránu do paže."

Každopádně je ještě jedna důležitá informace a to ta, že bude vycházet i druhý díl, na který si já brousím drápky a sama ze sebe jsem zvědavá, jak tahle zombie apokalypsa bude pokračovat. Protože se na konci knihy rozloučíme s hrdiny ve chvíli, kdy mají vyhráno pouze z poloviny a ještě mnoho bojů za přežití je čeká.

Rozhodně doporučuji, je to opravdu povedená kniha, skvělý příběh, zajímavý a napínavý. Určitě se bude vašim dětem (a třeba i vám) líbit. :-)

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Ema a jednorožec - Kouzelný roh - Oldřiška Ciprová

Autor: Oldřiška Ciprová
Ilustrace: Lenka Němcová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 107

"To by bylo bezva," uculila se Ema a vzala si tablet, který ležel na policí za židlí, aby si zahrála diamanty. "Emo, okamžitě to polož!" rozčílila se maminka.

Ema je úplně normální holka, která má stejné starosti jako její vrstevnice. Keira je bájný jednorožec z jiného světa a je zakletá, protože byla velmi namyšlená a pyšná. Jediná Ema může její kletbu zlomit, ale neví jak... Mezi Emou a Keirou začíná neobyčejné přátelství a prožívají spolu úžasná dobrodružství. Podaří se Emě vysvobodit Keiru ze zakletí?

Oldřiška Ciprová se narodila v roce 1979 v Plzni, kde stále žije. Píše historické romány a knihy pro děti a mládež, navíc je od roku 1998 kmenovou autorkou, režisérkou a herečkou oblíbeného plzeňského divadla Maebh, jehož je i spoluzakladatelkou. Má ráda humor, protože si myslí, že smích je lékem na všechno. Od roku 2001 je vdaná a má patnáctiletého syna Jakuba, který je pro její tvorbu velkou inspirací.
Lenka Němcová se narodila roku 1977. Je ilustrátorka a učitelka malby a kresby na jedné střední škole v Praze. Maminka dvou holčiček. Žije v Chuchli. Má ráda pohádkové knížky, skákání padákem a cestování.

Pokud máte doma holčičku, která má ráda příběhy, kde hlavní roli hraje holčička a kůň nebo jednorožec, tak tohle je trefa do černého. Ideálně pro čtení slečen od sedmi let, kdy hlavní hrdinka jim bude vrstevníkem, té je šest let. Zažívá velké dobrodružství a zjišťuje, že není obyčejná, tuctová holka, ale má velké nadání, které ji může změnit život.
Všechno začíná ve chvíli, kdy se ji ve snu objeví jednorožec Keira a začne s ní mluvit. Od té doby na něj Ema nemůže zapomenout a jednou, když odjíždí na prázdniny k babičce objeví jejího nového koně, který je celý bílý a jedině Ema na něj smí sáhnout...

Tato kniha je opravdu určena dětským čtenářům. Nemyslím si, že by se klukům nelíbila, ale primárně cílí na dívky ve věku od sedmi let. Celý příběh je doprovázen ilustracemi, které jsou velké i malé, ale vždy svým způsobem doplní příběh v pravou chvíli, což se mi líbilo a vnímala jsem to tak. Například když jednorožci steče slza, protože smutní, hned na další stránce byl obrázek hlavy a slzícího oka. :-) Snad mě chápete. :-))

"No a prostě v jednom těch světů žijou bytosti, co my známe jen z pověstí a pohádek, ale tam v tom světě jsou skutečný. Jenže tím, jak lidi ty bájný bytosti lákají a pořád dokola se o nich píše a natáčí se filmy a tak, tak ten paralelní svět Říše snů je s tím naším nějak propojenej."

Téma příběhu je naprosto pohádkové. Všímám si, že jednorožci jsou oblíbenou pohádkovou postavou a když autorka propojila svět říše snů s realitou, vznikla zábavná a napínavá kniha, kterou určitě malé slečny neodloží, dokud nedočtou.

Písmo je většího formátu a kapitoly jsou krátké. Pro čtení dětí ideální. Už obálka působí na první pohled jako něco, co děti přitáhne, protože... zase jednorožec! :-)

Určitě doporučuji koupit vašim dcerám či sestrám, bude se jim to líbit. A za nedlouho bude následovat recenze na druhý díl Emy a Keiry, takže pokud se rozhodnete koupit tento první, víte, že máte jistotu dalšího dárku a nemusíte přemýšlet, co koupit. :-)

Děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a pokud chcete knihu koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Kouzelné pověsti pražské aneb Jak to bylo doopravdy - Michal Vaněček, Renata Petříčková

Autor: Michal Vaněček, Renata Petříčková
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 87
Rok vydání: 2016
Ilustrace: Václav Ráž

"Dovedete si asi představit, jak se žalářníkovi ulevilo, když mu takhle prošlo, že večer zapomněl svého vězně zamknout. Nenápadně otočil klíčkem v zámku a myslel jen na tu svou nebetyčnou úlevu."

Říká se, že kdysi dávno, v pohádkách, žili skřítkové, permoníci, víly, čerti, vodníci a kdovíjaká další havěť. Pojďte se s námi projít Prahou a vyprávět si o jejich pověstech.
Napsalo se o nich hodně, ale málo se ví, že v podzemním labyrintu pod Prahou se to kdysi pohádkovými skřítky jenom hemžilo. A večer, když se setmělo, sedávali u Vltavy s čertem a s vodníkem z Podskalí a vyprávěli si, co se za celý den událo.
Ale kdyby jenom to! Oni tam žijí dodnes. A dodnes spolu po večerech sedávají, jenže nikdo neví kde. Říká se, že někde v zákoutí pod vyšehradskou skálo. Nebo snad pod Barrandovem? Všichni ti dobří braši pamatují staré časy a také si pamatují, jak se staly všechny ty dávné události, které dnes vyprávíme jako pověsti. A kdybychom se mohli někde schovat a naslouchat jim, možná bychom zjistili, že to všechno bylo trochu jinak...

Ač se jedná o knihu, kde se vypráví pražské pověsti, věřte mi, že se budou líbit i mimopražským dětem. Jediné, co po dočtení hrozí rodičům těchto dětí je, že na dovolenou se pojede do Prahy. Ono to ani jinak nejde, protože příběhy v knize nalákají nejen malé, ale i velké čtenáře k tomu, aby prozkoumali pořádně všechny zákoutí v Praze, o kterých se zde píše. Já sama mám pocit, že musím vyjet co nejdříve.

Všechny události, které jsou v knize, vyprávějí vodník, čert a skřítkové jim naslouchají. Povídají o Golemovi, který se skoro rozmočil ve vodě, o bezhlavém mnichovi, který se na Malé Straně prohání na černém koni, ale také o Krakonošovi, který se jednoho dne vydal do Prahy.

Ilustrace má na svědomí Václav Ráž a jen podle obrázků, které vidíte tady, v několika ukázkách, mi musíte dát za pravdu, že jsou bezvadné. Dokreslují tu správnou atmosféru příběhů a navíc jsou skvěle barevně vyvedené, září do dálky a pro mě bylo fajn si nejdříve knihu jen tak prolistovat a potom se pustit do čtení.
Četla jsem tuto knihu malému přes den, leželi jsme na zemi a jelikož nemá ani rok, vím, že to moje čtení až tak nevnímá. Ale vnímal všechny zvuky, které jsem dělala u jednotlivých obrázků a musím říct, že jsme si to oba naprosto užili. :-)

"Faust jen pokýval hlavou. "Ano. Byl takový malý, měl knírek, a že byl z Ďáblic, ti, co ho znali, mu říkali Ďábel."

Autoři v příbězích nezapomněli na všechny důležité pověsti, které jsou známy každému. A způsobem, jakým to podali si musí získat spoustu čtenářů. Mě si získali na sto procent. Je to velmi příjemné, nenásilné čtení, které ve mě probudilo nejen touhu po poznávání Prahy, ale také velkou chuť si najít všechny detaily o pověstech, které zde zmínili. Další plus, které přidávám autorům knihy je mapa, jenž je jak na začátku, tak na konci knihy. Rozdělení Prahy, od Újezdu nad lesy na východě, Třebonice na západě, Ďáblice na severu a Zbraslav na jihu. Přiznám se, že u této mapy jsem se na chvíli zasekla a hledala části, které mi něco říkaly. Navíc jsem si mohla místo, kde se příběh odehrává, přiblížit podle mapy a vím, ve které části jsem se nacházela.

Za poslední dobu se mi dostala do rukou docela velká kopa dětských knih, a přesto, že každá má své kouzlo a byla skvělá, tak tahle mi přijde taková nejvíc barevná, záživná a napůl dětská, napůl dospělácká. Možná je to právě tím, že se věnuje příběhům, které milují i někteří dospělí, možná je to proto, že si podle nich můžu projít Prahu a vzpomínat, kde se co odehrávala, možná je to tím tajemstvím, kolem všech událostí. Tahle kniha je v pohádkách jedna z nejlepších!

Písmo není až tak velké, takže troufám si tvrdit, že je určena starším dětem, které už s přehledem zvládají číst, ale díky obrázkům se bude líbit i těm mladším a těm můžou rodiče třeba předčítat.

Za mě si tato kniha zaslouží plný počet bodů naprosto bez debat a rozhodně ji doporučuji všem. Jak píšu výše, nelekejte se, že se jedná o pražské pověsti. Ba naopak, známe je všichni, tak proč se na ně nepodívat i z jiného úhlu. :-)

Moc jsem si to užila a díky nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a pokud chcete knihu koupit, můžete přímo tady. Za necelé 4 měsíce jsou vánoce a tohle je perfektní dárek. :-)

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Trampoty kocoura Toma - Michaela Zimová

Autor: Michaela Zimová
Ilustrace: Veronika Balcarová
Nakladatelství: Bambook (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 108
Rok vydání: 2017

"Oba kočičí kluci si to náramně užívali. Miki Toma učil, jak se šikovně přiblížit ke kořisti, jak si říci lidem o dobrůtku, jak si dát pozor na nepřátelské věci v domácnosti, ke kterým patřil třeba vysavač, kam se dá vyskočit a kde to hrozí pádem a také, jak se správně poprat."

Chceš zažít ty pravé kočičárny? Kocourek Tom se už moc těší na novou rodinu, ale jaké je jeho překvapení, když zjistí, že zde není jediným kočičím miláčkem. Bydlí tu ještě nafrněná mňaudáma Apsara a také mazaný kocour Mikin. Časem se ale všichni spřátelí, a když celá parta vyrazí s rodinou na chalupu, to pravé kočičí dobrodružství teprve začíná...

Pokud hledáte klasickou kočičí pohádku pro vaše nejmenší, tak tohle je trefa do černého. Nejdříve, jako už tradičně u většiny dětských knih, zmíním ilustrace. Protože opět je to díky paní Veroniky Balcarové pastva pro oči. Milé, pěkně provedené, odpovídající tématu. Obrázky, jenž všechny stránky doslova rozzářily. Můžete se přesvědčit sami, pár jich tu pro vás mám.

Samotný příběh kocoura Toma už je pořádně napínavý. Nejdříve se s ním setkají čtenáři, když je malé kotě a je odveden do nového domova. Tam ale není sám. Jsou tam starší kočky, jenž se nejdříve tváří nepřístupně a malý Tom neví, co si myslet. Má strach a proto v nepřítomnosti velké kočičí mámy - paničky, je zavírán sám do místnosti, aby mu neublížili. Postupem času se ale začnou přátelit. Nejdříve s Mikim, který jej učí všechny velmi důležité věci, které musí umět a poté i se vznešenou Apsarou, jenž je kočka výstavní. Ale u ní je to delší a o to napínavější cesta.

"I tak se jí dostávalo od maminky vzorného vychování. Věděla, jak se správně chodí na kočičí záchod, jak mít srovnané packy a ocásek, když sedí. Věděla, že takové šlechtěné kočky, jako je ona, nežebrají u lidí o jídlo."

Kniha Trampoty kocoura Toma je určena pro čtenáře od šesti let a věřím, že i menším se líbit bude, pokud jim to rodiče budou předčítat. Protože je upoutají obrázky a děti moc rády řeší, co se pod kterým obrázkem skrývá za příběh.
Písmo je samozřejmě větším fontem, takže se příjemně čte, navíc obrázky jsou téměř na každé stránce, tudíž zpestření je perfektní.

I přesto všechno se může některým zdát, že se jedná o "obyčejnou" knihu, která žádným způsobem nevyniká v moři dalších dětských knih. Ale nenechte se zmást. Protože spojení autorčina příběhu s kresbami je opravdu skvělé a celá kniha, včetně příběhu, na mě působí velmi mile, roztomile, je to takové pohlazení pro duši. Jsou tam místa, kdy jde do tuhého, poté se zase situace uklidní a vyvádějí se lumpárny... Na to, že nemám kočky moc ráda, tak jsem začala po nějakém koťátku toužit... :-)

Pokud záleží na mě, doporučuji tuto knížku všem dětem, které mají kočku doma (povinně) a všem ostatním, které ji doma nemají, protože aspoň něco málo se z kočičího života naučí. :-)

Děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a pokud jej chcete koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Tati, kup mi slona! - Jiří Žáček

Autor: Jiří Žáček
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Bambook (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 72
Ilustrace: Veronika Balcarová

"Na Smíchově jsem se smál,

ve Strašnicích jsem se bál,

v Kobylisích jsem jel na kobyle,

řehtala se na mě roztomile..."

Děti, víte kolik má Praha věží, jaké je to v zoo, odkud přitéká Vltava nebo o čem se zdá autům? Že ne? Tak to pojďte honem napravit s veselými básničkami, které pro vás napsal Jiří Žáček. Dozvíte se také, že Praha není jenom naše hlavní město, ale je také jedno z nejkrásnějších měst na světě. Básničky s kouzelnými ilustracemi Veroniky Balcarové vám prozradí, co všechno se dá v Praze vidět, objevit a prožít.

Když jsem knihu otevřela, první, co mě naprosto uhranulo byly ilustrace. Paní Veronika Balcarová dokázala dát do každého obrázku život. Úplně vidím, jak se to slůně směje naživo, jak si káčátka povídají, jak se pes nevěřícně dívá na svého páníčka. Nebojte, aspoň dvě ukázky budou následovat, nemohla bych vás o to ochudit a věřím, že ilustrace budou jedním z taháků na koupi této knihy pro vaše nejmenší. Já totiž mám ráda knihy, kde obrázky opravdu za něco stojí. Musí mít duši a potom mi v cestě si knihu koupit nic nestojí. Ale ne každý dokáže takto malovat. Ilustrátorka ten talent má.

Podtitulek této knihy zní: "Veselé básničky nejen o Praze".
Obdivuju autora, jak dokáže vymyslet verše na Petřín, Orloj nebo dokonce Nerudovu ulici. Samozřejmě nechybí báseň o proslulém Golemovi a také metru. Metro, pokud mi je známo, nikde jinde není, ne? :-) U nás teda máme šaliny. :)
Věřím, že když budete dětem předčítat, tak poté zatouží po výletě, aby na vlastní oči viděly to, co jim prostřednictvím veršů Jiřího Žáčka představíte.

Poté je tam pár dalších básniček, jenž jsou už o "všeobecných" věcech, jako například Vánoční prodej kaprů nebo Pradědeček automobil.

Kdybych neměla možnost do této knihy nahlédnout, vůbec bych netušila, jak je úžasná. Některé básničky mají 4 řádky a jsou klasickým střídavým rýmem, takže ty se už pomalu učím nazpaměť, ať si s malým užijeme zábavu, až se v Praze objevíme. :-)
Ty delší, některé jsou dokonce napsány takovým tím rýmem ob řádek, už není v mých silách si zapamatovat. Takže kdo ví. Třeba nás kniha na našich toulkách Prahou bude doprovázet. :-)

Ráda bych vám tuto knihu doporučila. Je plná krásných ilustrací, perfektních veršů a dá se vlastně říci, že i super příběhů. Určitě svým nejmenším uděláte radost, a pokud neumí ještě číst, tak obrázky jim plně vynahradí písmenka.

Děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a koupit si knihu můžete tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Josefína a bytosti - Lucie Kaletová

Autor: Lucie Kaletová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 389

"Když ti život vezme všechno,

jedna věc ti zůstane:

tvůj příběh."

Patnáctiletá Josefína si připadá ve své rodině jako slůně, které se narodilo bez chobotu: jako naprostý exot! Proč je tak jiná než táta s mámou? Proč vidí věci, které jiní nevidí? Proč ji to táhne ke strašidelnému domu jménem Wunderhaus? Mezi dívkou a troskami domu existuje pradávné pouto. Nachází se zde brána, kterou strká na svět své černé prsty zlá bytost ze slovanské historie. A to není vše! Co má ke všem čertům znamenat věštba z křišťálové koule, která praví, že Josefínu hledají bytosti, z nichž některé s ní chtějí mluvit, ale jiné ji touží zabít? K tomu všemu jí rodiče nechtějí dovolit, aby se přihlásila na svou vysněnou školu. Není to nespravedlnost? Ještě že má oddaného kamaráda Michala, jehož však podezírá, že je tak trochu zbabělec. Až s ní prožijete její strašidelnou pouť, možná si budete chtít stejně jako ona vzpomenout. Kým vlastně jste!

Lucie Kaletová o sobě říká, že je duší stále dítětem, a proto miluje legendy a hrdinské příběhy. Děti a zvířata prý mají dar jasného zraku a vědí, že duše stromů, skřítci a všechny další bytosti přírody nejsou výmyslem, ale opravdu existují. Někdy se jí lidé ptají, k čemu jsou hrdinské příběhy dobré. Dnes je přece hlavní být praktický a rozumět počítačům a obchodování. Odpovídá jim, že dnešní svět víc než kdy dřív potřebuje hrdiny, kteří se nebojí zapotit a umazat, aby napravili, co pokazili jiní. Ostatně kým jiným než hrdiny jsou třeba kosmonauti, cestovatelé, požárníci, záchranáři, válečn reportéři, sportovci a lékaři v bídou trpících zemích?
Lucie pracuje v médiích. Vyzkoušela si také psaní scénářů pro seriál ČT Nauč tetu na netu. Josefína je její třetí knihou, předchozí dvě se jmenují Strašidla na Silvrštějně a V pověstech až po uši. Vyčítá si, že s psaním nezačala dřív, proto nyní píše pořád a s velkou radostí. (zdroj: obálka knihy Josefína a bytosti)

Od knihy jsem žádné očekávání neměla. Věděla jsem, že mě čeká příběh, který je primárně určen mladším ročníkům, děj plný slovanských pověr a bytostí, které nejsou z našeho světa.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem v průběhu čtení zjišťovala, že kniha toho má v sobě mnohem víc, je perfektně napsaná, napínavá a zábavná.
Vůbec mi to nepřišlo jako čtení pro děti a věřím, že nejeden dospělý si polahodí při čtení. Josefína, ač je to patnáctiletá holčina, je velmi příjemnou, rozumnou postavou, která i přes svůj strach se snaží zachránit, co se dá. Ukázka odvahy, která se jen tak nevidí. Dokáže se obětovat pro své nejmilejší, i když ji to někteří pořádně stěžují. Ví co je to empatie a zdárně to převede do praxe.
Pro mě je to jedna z těch skvělých hrdinek, která jen nesedí a nebrečí doma do polštáře, když se ji dějí křivdy, ale zatne zuby a drápy a snaží se, seč může, otočit i to zlé ve svůj prospěch.

Nejdřív začnu tím, co mě trochu zklamalo, ale netýká se to děje. Kapitoly jsou krátké tak akorát, názvy kapitol jsou víceslovné, vícevětné (tohle slovo jsem asi právě vymyslela :-)) a toto se mi líbilo. V jedné části knihy se ovšem odvíjí text v jiném typu písma (jedná se o deník) a to písmo bylo nečitelné. Teda, přečetla jsem jej, ale domýšlela jsem si, co to mohlo být za slovo, kolikrát se sekla, jestli je to tak, jak to čtu a co to vůbec má být... Je to škoda, těch stránek je takto více a mi to zkazilo chuť číst, chtěla jsem stránky přeskočit, ale věděla jsem, že nemůžu, že ty informace z toho deníku potřebuju...

Tak a to je konec negativním věcem. :-)
Krom skvělého příběhu se zde objevují i neméně skvělé ilustrace Jany Šouflové. Není jich sice mnoho, ale o to více jsou vypracovanější a mě si naprosto získaly. Parádně to sedlo k příběhu a já se vždy těšila, až na mě vyskočí další obrázek.

"Ráno je nový začátek. Pokaždé znovu. Odhazuje vzpomínky na včerejšek jako skořápky prázdných vajec. Odhazuje sny a snaží se mi namluvit, že jsou jen potem duše. Mám hodit mozek do pračky jako zavlhlou noční košili."

Autorce se povedlo velmi dobře zapasovat vtip do vážných věcí. Díky tomu Josefína odpovídala svému věku, protože kdyby byla jen vážná dívka s vážnými problémy, tak je to pomalu superhrdinka bez citů. Takhle byla normální, svérázná, pubertální a milá holka, která chce jen vyřešit co musí a mít svatý klid.

Dalším bodem, jenž se mi líbil, tak byly verše, které doprovázely příběh. Jednalo se o básně, které Josefínu napadaly, ale vždy tak nějak lahodily oku a zase zpestřily četbu.

"Klika dveří se váhavě pohnula směrem dolů. Západka cvakla. Dveře pomalu zaskřípěly, pak je kdosi prostě utrhl a odhodil do tmy. Zírala jsem do černého otvoru dveří, až mi námahou tekly slzy. Neviděla jsem nic. Cítila jsem ale, že někdo nebo něco vidí mě. Jako by se sama tma zle usmála."

Samozřejmě že v knize nechybí ani pořádné napětí. Moc se mi líbily chvíle, kdy i mě samotné tuhla krev v žilách a byla jsem napnutá, co se bude dít dál. Sem tam to bylo i takové... lehce strašidelné.

Dokážu si představit, že tuto knihu dám svému dítěti přečíst někdy kolem třinácti let. :-) Dříve by z toho mohl mít noční můry. A taky by asi všude hledal Děda, protože toho má každá domácnost. Já ho tedy, mezi námi, hledám taky a není. Prostě kde nic, tu nic. A to není dobré! :-)

Určitě a s velkou radostí doporučuji tuto knihu od české autorky. Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala a dozvěděla se pár informací, jak o Dědovi, tak třeba i o Dýmu, i když toho potkat opravdu nechci.
Je to čtení pro děti i dospělé a tak, jak jsem milovala a stále miluju Nekonečný příběh, plný fantazie, hrdinství a lásky, tak stejně to teď mám u Josefíny. Fantazie, láska, hrdinství, touha, smutek, beznaděj ale i naděje, to vše se ukrývá v tomto pohádkovém příběhu. A já jej vřele doporučuji.

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Jediný den - Martin Baltscheit

Autor: Martin Baltscheit
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2017
Počet stran: 101

"Smrt je jako život - nevyhnutelná. Nad životem nikdo nepláče, a proto by neměl nikdo plakat ani nad smrtí."

K tomu být šťastný, není třeba mnoho času.
Kamarádi divočák s lišákem zažijí vylíhnutí okouzlující mušky jepice, která je tak líbezná, že je těžké ji nemilovat. Jenže jako každá jepice má na život jen jeden jediný den.
Hodní přátelé jí tu hroznou věc nedokážou říct, a tak jí namluví, že tím, kdo má brzy odejít, je lišák. Líbezné mušce je ihned jasné, co je třeba udělat. V tom případě se do toho jediného dne musí vejít celý život a veškeré jeho štěstí.
Laskavý příběh pro děti a rodiče o přátelství, ztrátě a nezkrotné síle života.

Autorem je německý kreslíř, ilustrátor, spisovatel a herec Martin Baltscheit, který se narodil roku 1965 v Düsseldorfu. Za svou práci už dostal mnoho cen, mezi nimi všechny německé státní ceny, jako je Německá cena za dětskou literaturu, Německá cena za krátký film a Německá cena za divadlo pro mládež. Jeho úspěšná divadelní hra "Jediný den" nyní konečně dostává knižní podobu.
Ilustrace má na svědomí Wiebke Rauersová, která se narodila se roku 1986, vystudovala komunikační design se zaměřením na ilustraci v Düsseldorfu. Po absolvování v roce 2011 se přestěhovala do Berlína, kde pět let pracovala jako designérka postav ve studiu animovaného filmu. Od roku 2015 je na volné noze v Berlíně a pracuje na aplikacích, výstavách a všem, co má co dělat s ilustrací. "Jediný den" je první knihou pro děti, kterou ilustrovala.

Díky spojení těchto dvou umělců vznikla kniha, která by v žádném případě neměla ujít vaší pozornosti.

Celým příběhem budete trávit s divočákem, lišákem a májovou muškou, kterou dva prvně jmenovaní viděli se vylíhnout. Ovšem, májová muška není to, co si myslí, že je. Je to jepice, a o těchto tvorech je všeobecně známo, že mají pouze jeden den života. Protože divočák a lišák ji nechtějí ranit, řeknou, že ten jediný den zbývá jednomu z nich. A v tu chvíli začne pořádné dobrodružství a musí sebou hodit, protože toho potřebují opravdu hodně zvládnout. Od školy, přes lov, mateřství, svatbu, narozeniny... A protože májová muška je povahou milá jepice, snaží se jim ten den udělat tím nejlepším, který kdy měli.

První, co mě na této knize upoutalo byla obálka. Hned jsem věděla, že ilustrace budou stát  za to a o ty jde v dětských knihách především. Nemýlila jsem se, když jsem ji otevřela, mé srdce plesalo. Na každé stránce je nějaký obrázek, ať už zabírá stranu celou, nebo je velký sotva pár centimetrů, pokaždé na vás při otočení stránky nějaká ta ilustrace vykoukne. A navíc, jsou opravdu hodně povedené. Pobaví nejen děti, ale určitě i dospělé.

"Usíná naše muška malá v paprsků záři slunečních,

křidélka už si poskládala, nožky má čisté jako sníh.

Maminky náruč kolébala tu její měkkou, teplou růž,

tak spinkej, naše muško malá, spi děťátko, spi už."

Další věc, která se mi na knize líbila, je text samotný. Samozřejmě, písmo je větší, aby to zvládli přečíst i menší čtenáři, ale navíc slova mušky májové (alias jepice) jsou zeleným písmem. Když po sobě křičí hrdinové, tak je to psáno ještě větším fontem písma, navíc vytučněno a úplně černé. Takže vám hned dojde, kdy zesílit hlas - když budete knihu předčítat, je super, že to víte dopředu. Kdy změnit intonaci, kdy použít hlas jepice, na některých stránkách jsou sotva dvě věty, ale opět docela obřím písmem, takže víte, že se bude křičet... :-)
Asi třikrát jsem narazila na slova v cizím jazyce, kde hned na to jej hrdinové vysvětlují, nejen z jakého jazyka to je, ale také co to znamená. Další pecka! Takové drobnosti mi zpříjemnily čtení a protože mě to bavilo, malý to ze mě cítil a zvládli jsme spolu celý příběh na dva tahy přečíst.
Prostě a jednoduše, perfektně vystajlované dílo! :)

I když příběh nemá dobrý konec, to si nebudeme nalhávat, přesto je tam krásně popsáno vše, co do pohádky patří. Od přátelství, oddanosti, lásky, důvěry, až po nepochopení, rozzlobení a odpuštění.
Dokážu si představit, že mladší čtenáři, hlavně teda holčičky (protože májová muška má růžovou kabelku) budou mít na krajíčku, možná i slzička ukápne. Ale to k pořádnému procítění příběhu patří.

Jednoznačně knihu Jediný den doporučuji, nejen k předčítání, ale také pro vaše malé čtenáře. Je určena pro děti od šesti let, ty, které už poznají písmenka, si její čtení budou užívat. Jsou velké, příjemné a barevné. O to jde. Je to něco jiného, než klasický text v jiným pohádkových knihách a proto to bude bavit i ty nejmladší, i když knihu můžou číst poněkud déle.. :-)

Děkuji vydavatelskému domu Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a kniha vychází již 31.7.2017. Což je v pondělí, takže si to určitě nenechte ujít!

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky - Jíří Žáček

Autor: Jiří Žáček
Ilustrace: Adolf Born
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 304

"Proklínat děti? Dobré nebe-

tím potrestáte vždy jen sami sebe!"

Hrůzostrašné pohádky o dracích, obrech, čertech, ježibabách, čarodějích, jezinkách a dalších strašidelných bytostech z domácích lidových pramenů i jiných evropských zdrojů vybral a barvitým jazykem převyprávěl Jiří Žáček. Tajemnou atmosféru svými ilustracemi vytvořil Adolf Born, a tak se děti, které se rády bojí doma pod peřinou, mají na co těšit. A proč právě hrůzostrašné pohádky? Protože je děti nejen milují (dospělí ostatně také, jen jim říkají jinak), ale zároveň v nich najdou mnoho příkladů, jak mohou překonat vlastní strach. Vědomí, že rodič nebo jiný dospělý vypravěč je nablízku, dětem pomáhá, ale zápas o statečné srdce si musí vybojovat samy.

Spojením naprosto skvělého vypravěče Jiřího Žáčka a precizního ilustrátora Adolfa Borna vznikla kniha, která sice patří mezi ty nákladnější, ale její koupí nezkazíte naprosto nic. Hrůzostrašné pohádky si vaši pozornost zaslouží.

Kniha obsahuje hned několik pohádek. Od těch českých, klasických, které známe, jako je například Červená Karkulka, Otesánek nebo Zlatovláska se zde také objevují objevují pohádky z jiných evropských zemí, které už nám tak známé nejsou a proto si na své přijdou i dospělí, věřte mi, budete kulit oči jako já například u Parádnice Sally z Anglie, Bílé Karolínky a Černé Karolínky z Nizozemí nebo Ďábla z Aastu z Nizozemska, která se mi líbila asi nejvíce. Ne, líbila není to správné slovo, protože se mi líbily všechny! U ďábla jsem byla asi nejvíce překvapená, co všechno pak Žáček s písmeny dovede! Byla jsem naprosto uchvácena.

Když jsem si text četla nahlas, zjistila jsem, že se snažím číst básnicky. Protahovala jsem písmenka, dělala delší pauzy... Jedna z mála knih, u které jsem přemýšlela co čtu a hlavně, jak to čtu. A taky jsem si pohádky, které jsem četla nahlas, užila více než ty čtené potichu.
Další věc, která se mi velmi líbila, tak jsou krátké rýmy na konci každé pohádky. Vždy se to vztahuje k příběhu a svým způsobem je to skvělé ukončení celé pohádky. Jsou i jednoduše zapamatovatelné a ten následující jsem si už párkrát řekla jen tak... Pro radost. :-)

"Stává se občas, na mou věru,

že i zlí obři mají občas hodnou dceru."

Jiří Žáček je český lyrický a satirický básník a redaktor, autor knih pro děti. Narodil se v Chomutově, od dětství žil ve Strakonicích. V roce 1963 absolvoval průmyslovku ve Volyni a po vystudování stavební fakulty ČVUT v Praze bydlel ve Vlašimi. V letech 1974-91 působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel, poté vystřídal několik redaktorských míst. Jeho verše vynikají svěží obrazností, vtipem a smyslově radostným přístupem k život. Postupně v nich sílí satirické prvky a projevuje se rozporné vidění světa. V současné době pracuje jako nakladatelský redaktor.
Adolf Born byl český malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a kostýmní výtvarník. Narodil se v Českých Velenicích, kde se mluvilo česky i německy. V letech 1949-1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval. Od roku 1960 byla jeho díla vystavena po celém světě a získal za ně mnoho cen. Roku 1974 byl na světové výstavě v Montrealu jmenován karikaturistou roku. V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2003 získal Medaile Za zásluhy 1.stupně. V roce 2013 získal na Anifilmu cenu za celoživotní přínos animovanému filmu a byl také rytířem francouzského Řádu umění a literatury.
Jeho nejznámější díla zahrnují ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová, Žofka), Julese Verna, A. Dumase staršího, Vojtěcha Steklače a jiné. Jeho animace navíc vtipně glosují i děj ve filmové sérii o básnících.
Zemřel 22.května 2016 ve věku 85 let.

Jak je jasné z přecházejících odstavců, pan Žáček a pan Born jsou zárukou naprosté kvality. Jejich spojením vzniklo úžasné, pohádkové dílo, které potěší nejen děti, ale také dospělé. Navíc díky panu Žáčkovi jsou pohádky opravdu strašidelné, protože nechybí vydloubnuté oči, smrt na jazyku, únos dítěte, pronásledování, vyhrožování a mnoho dalších.
Děti se rády bojí a s touto knihou ten strach přijde. Přitom je tam vždy schováno ponaučení, i když pohádka dopadne špatně, tak čtenář ví, co se mělo udělat jinak.

Určitě doporučuji, tato kniha nemá vůbec nic, co bych ji vytkla, ale má naprosto odzbrojující kouzlo, které vás chytne a nepustí. Nejen, že si v ní budete číst, ale je to taková typická kniha, kterou když kolem ní projdete, tak pohladíte, otevřete ji jen proto, aby jste ji prolistovali a tak pořád dokola.

Naprosto jednoznačně a zaslouženě, plný počet bodů!

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Harry Potter a Princ dvojí krve - J. K. Rowling

Autor: J. K. Rowling
Rok vydání: 2005
Počet stran: 538
Nakladatelství: Albatros
Překlad: Pavel Medek

Harryho šestý školní rok na Škole čar a kouzel v Bradavicích je pokažen válkou mezi Voldermortovými přívrženci a stoupenci dobra v níž náš hrdina s jizvou ve tvaru blesku na čele buď vyhraje, nebo zemře. Profesor Brumbál ho zasvětí do temné minulosti Toma Riddlea a přitom poodhalí příčinu Voldemortovy nesmrtelnosti. Když Harry objeví starou a počmáranou učebnici lektvarů patřící tajemnému Princi Dvojí Krve, spoléhá se na kouzla z ní i přes Hermionino varování stále víc. Válka mezitím zasahuje i do domácnosti Harryho spolužáků v té nejnepředstavitelnější podobě a začátek konce se blíží....

I když jsem opět totálně nadšená, tak za to mé nadšení může spíše až konec knihy, kde se toho hodně vyzradilo, co jsem potřebovala vědět. V první polovině, víc jak polovině se nic moc nedělo a přišlo mi to trochu zdlouhavé.. Kdyby se ty šílenosti, co se začaly dít na konci hezky rozprostřely.. Tak by to byl záhul, že bych chvílemi neměla ten problém, který nastal - chuť na chvíli odložit knihu... Ale zase jako že to vyústění, ach můj bože! :) Opět mě autorka dokázala překvapit a hlavně mě utvrdila v jednom názoru, který mám od prvního dílu - a zasvěcení mí čtenáři ví! Já to prostě věděla!! :))

"Formy černé magie," pokračoval Snape, "jsou četné, rozmanité, proměnlivé a věčné. Boj proti nim se podobá boji s mnohohlavou nestvůrou - kdykoli přeseknete některý z jejích krků, naroste jí hlava ještě zuřivější a vychytralejší, než byla ta stará. Bojujete proti silám, které mají pevnou podobu, jsou přizpůsobivé a nezničitelné."

Nevím, co víc tady psát. Je to super pokračování série a kdybych si neslíbila, že ke každé přečtené knize hodím na blog pár slov, tak tento článek ani nepíšu. Řekněme, že jsem potřebovala jen napsat kratičký názor, ten jsem zvládla v minulém odstavci a teď už jen doplním, že tato série opravdu nemá chybu a těším se na poslední díl, který už mám v papírové podobě.
Joooo, já si začala hezky sbírat celou sérii a chybí mi poslední tři díly. :) Takže důkaz, že tato série si zaslouží místo v mé knihovně :))

Kdo nečetl, tak šup šup, už je nejvyšší čas... Protože červenec se blíži... :))

Mějte se krásně,
Daramegan

Harry Potter a Fénixův řád - J. K. Rowling

Autor: J. K. Rowling
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 799
Rok vydání: 2004

Další strhující příběh mladého čarodějnického učně a jeho věrných kamarádů Rona a Hermiony. Napětím a nervozitou byly poznamenány už prázdniny a hned od začátku pátého ročníku přichází jeden otřes za druhým: na bradavické škole totiž z vůle Ministerstva kouzel došlo k závažným změnám a atmosféra strachu houstne každým dnem víc a víc. Nerozlučná trojice přátel však přesto dokáže kolem sebe soustředit dost studentů, kteří nebudou chtít se založenýma rukama čekat až je zlo zahubí. To, co zažijí, už nejsou jen neškodná dobrodružství.

"Koledoval si o to", odsekl Dudley.

"Nepovídej?"

"Urazil mě."

"Vážně? Neříkal náhodou, že vypadáš jako prase, které někdo naučil chodit po zadních, To totiž není urážka, Dude, to je pravda."

Tak a mám za sebou pátý díl. To to letí, to není možné. Opět, jako ostatní díly, bylo to strhující vyprávění. Pořád se něco dělo a místy jsem měla pocit, že přestávám stíhat. Když se Ministerstvo začala drát do Bradavic, dosadilo tam Dolores Umbridgeovou, tak jakákoliv má předešlá nenávist k Malfoyovi nebo Snapeovi, šla do kytek.

Harry si díky jizvě, kterou má od Vy-víte-koho, užívá opravdu nepěkné věci. A když to začíná gradovat, tak se člověk nestačí divit, co všechno je v jeho životě možné. Fantazie autorky je neskutečná! Ovšem, co musím zmínit - ani Harry není dokonalý. Se vším se chce poprat sám (teda jak kdy), ale někdy mi tou jeho pubertální stránkou taky lezl na nervy. :))

"Nejprve úkoly napsat si běž, pak teprv klidně dělej, co chceš."

Blíží se konec školního roku a s tím spojené zkoušky, které musí podstoupit všichni páťáci, tedy i naši dobří známí. Překvapilo mě, jak věrně dokázala autorka zachytit nervozitu a hlavně přístup školáků ke studiu, domácím úkolům a hlavně přípravě na konečné zkoušky (jako bych se viděla před mou maturitou). :))

Jo, a brečela jsem. Opět! Protože to, co se stalo není fér. A nelíbilo se mi. :)

Já ani nevím, co mám do těchto recenzí na HPéčko psát, protože každý díl je skvělý a přijde mi, že kdybych ji pojala tak, jak ostatní mé recenze, tak bude plná spoilerů, což by někteří mí čtenáři určitě neocenili. :) A navíc, jen a jen se dají tyto knihy chválit. A to už tu párkrát bylo - přesněji čtyřikrát. :)
A pokud byste měli radu: "Tak tyto recenze nepiš" - tak vězte, některým lidem to opravdu udělat nemůžu. Se vyloženě třepou, až si ji přečtou. :))

A co tedy říkám na pátý díl celkově?

Je to bomba!! :))

                                           zdroj

Každopádně, užijte si tento díl, tak jak jsem si ho užila já a držte mi pěsti, ať se v následujících dílech psychicky nezhroutím. Protože když se mi střídají nálady tak rychle, jak se otáčí stránky, mám pocit, že musím každou chvilku vybuchnout. :))

Mějte se krásně!
Daramegan

Harry Potter a Ohnivý pohár - J. K. Rowling

Autor: J. K. Rowling
Rok vydání: 2003
Počet stran: 570
Nakladatelství: Albatros
Překlad: Vladimír Medek

"FLEUR SE K NĚMU SKLONILA A DVAKRÁT HO POLÍBILA NA KAŽDOU TVÁŘ (CÍTIL ŽE MU CELÝ OBLIČEJ HOŘÍ A VŮBEC BY SE NEDIVIL, KDYBY MU Z UŠÍ ZNOVU VYRAZILA PÁRA)."

Tak jo, přiznám se, uronila jsem slzu. Chlap mi doma říká: "Co brečíš? Vždyť je to Harry Potter!" a já mu v slzách odpovídám: "To bys nepochopil!"....
Tento díl mne dostal.. Už se pomalu a jistě pohádka mění v dospělé čtení. Už se dějí věci, o kterých přemýšlím v půlce, kdo by to jako že mohl být a v závěru se dozvím, že jsem byla mimo. Ale totálně. A taky mě to začíná chytat i za srdce. Autorka má neskutečnou fantazii. Jak dokáže všechno zamotat a přitom z toho vyjde jasná skládanka.

Líbilo se mi, že už v našich hrdinech nejsou jen dětské dušičky, ale taky dospívají, tím pádem se zájmy se točí i okolo opačného pohlaví a mnohdy se z toho vyvinou velmi vtipné okamžiky. Nad některými jsem se opravdu pobavila a musela je doma předčítat nahlas.

Každopádně, stále mne velmi irituje Snape, já ho prostě nemůžu ani cítit a o Malfoyi ani nemluvím. Ten mi už nestojí za tu snahu. Nejednou se mi stalo, když došlo k nějakému "hnusu" z jejich strany, že jsem knihu ihned odložila a musela si dát pauzu. Takové bezpráví...Pfff. :)
Ale samozřejmě jsem nevydržela zuřit dlouho a po pár "trapných" vteřinách, kdy jsem si hrála na tvrďáka, jsem se ke knize znovu vrátila a opět se ztratila v příběhu.

Co říct víc? Zase se to vše točí kolem Vy-víte-koho, ale ono to tak musí být. Harry, Ron a Hermi-ou-na pomalu dospívají, což je velmi hezky vidět a ten příběh mě baví víc a víc. Děj už je i ponurejší, více napínavý. Je vtipný. Je prostě dokonalý a já se těším na další pokračování. :)

Daramegan

Nejtemnější část lesa - Holly Black

Autor: Holly Black
Rok vydání: 2015
Počet stran: 216
Nakladatelství: Omega
Překlad: Adam Steinz
Autor obálky: Jiří Miňovský

"FAIRFORD BYLO NEOBYČEJNÉ MĚSTO UPROSTŘED JEŠTĚ NEOBYČEJNĚJŠÍHO LESA, KDE MŮŽETE NARAZIT NA ZAJÍCE PLAVAJÍCÍ V ZÁTOCE NEBO ZAHLÉDNOUT JELENA, KTERÝ SE MRKNUTÍM OKA ZMĚNÍ V BĚŽÍCÍ DÍVKU."

Anotace této knihy zní: V lese leží na zemi skleněná rakev a v ní spí chlapec, který má na hlavě rohy a jehož uši jsou špičaté jako nůž...
Hazel žije se svým bratrem Benem ve městě Fairford, kde vedle sebe žijí lidé a kouzelná stvoření přezdívaná Lesní lid. Sjíždějí se sem turisté, aby na vlastní oči spatřili divy pohádkové říše, zejména pak rohatého chlapce. Jenže návštěvníci nevidí nebezpečí, které se zde skrývá.
Hazel a Ben si od pradávna vyprávějí smyšlené příběhy o chlapci ve skleněné rakvi. V jejich vyprávěních je on princem a oni chrabrými rytíři. Namlouvají si, že princ je jiný než ostatní Lesní lidé, kteří uzavírají s lidmi kruté dohody a číhají na turisty ve stínech stromů. Hazel ví, že není možné, že by se rohatý chlapec probudil.
Jenže přesně to se jednoho dne stane...
Celý svět se obrací vzhůru nohama a Hazel musí přijmout roli rytíře, na kterého si kdysi hrála. Je vtažena do víru nové lásky, musí se vyrovnat se zradou a rozhodnout se, na čí straně stojí. Dokáže v této roli obstát?


Dočetla jsem, za jeden den! :) Asi začnu nejdříve tou negativní stránkou. Nevím totiž proč, ale dost špatně se mi kniha četla. I když se mi líbil děj, postavy, všechno, tak jsem se kolikrát musela donutit otevřít knihu a pokračovat, přestože jsem chtěla moc vědět, jak to bude dál. Nevím, čím to bylo, zdali rozvržením stránek, písmem, ale chvílemi to pro mě byl nadlidský výkon, ale já to zvládla. A to je tedy jediná negativní stránka.

A teď ta pozitivní? Příběh je super, hrdinové jsou cool, napětí nechybělo, humor byl. V tomto kniha splnila mé očekávání. Jelikož jsem s autorkou měla už tu čest, ale pouze ve spolupráci s Cassandrou Clare, tak jsem měla jisté očekávání a to bylo splněno.

"KDYBY VĚDĚLA, ŽE JI ZABIJE, ASPOŇ BY SE NALÍČILA."

Téma malého městečka a vílí říše bylo perfektní. I když mi to ze začátku připomínalo jistou sérii, která u nás vyšla, ale nebyla až tak populární, tak věřím tomu, že tento příběh si najde mnoho fanoušků. Protože každá bude chtít být jako Hazel a každý jako Jack nebo Ben nebo Severin. Bojovníci srdcem i tělem. :)

Myslím si, že každý z nás, který si to přečte, si najde to jeho, přesně to správné, co jej na tomto příběhu upoutá. U mě konkrétně to byla sama hrdinka, Hazel a její život. Možná můžu říct její dvojí život. To, jak autorka dokázala kombinovat nemožné s neskutečným, to bylo skvělé!
V jednu chvíli dokonce autorka věnovala kapitolu z pohledu Bena, přesně v době, kdy to bylo zapotřebí a bylo to načasováno tak, aby to krásně zapadalo do sebe a mi hodně pomohlo ve vytváření obrazu děje. A možná si troufnu říct, že z pohledu Bena by to mohlo být hooodně zajímavé dílo! :)

Četla jsem názory, převládají z 90% ty pozitivní, což Vás jen může utvrdit v tom, že tento příběh za to opravdu stojí.

Určitě to doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy, s nádechem romantiky, špetkou humoru a pořádnou dávkou napětí a kbelíkem fantazie.

Děkuji nakladatelství OMEGA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud jste se rozhodli, že ano, koupíte si ji, tak můžete přímo tady učinit tento krok. :)

Daramegan

Harry Potter a vězeň z Azkabanu - J. K. Rowling

Autor: J. K. Rowling
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 386
Překlad: Pavel Medek

"PÁN TEMNOT SE SKRÝVÁ O SAMOTĚ A BEZ PŘÁTEL, OPUŠTĚN SVÝMI NÁSLEDOVNÍKY. JEHO SLUŽEBNÍK POSLEDNÍCH 12 LET STRÁVIL V ŘETĚZECH. DNES VEČER, JEŠTĚ PŘED PŮLNOCÍ, SE TENTO SLUŽEBNÍK OSVOBODÍ...

Harry Potter a jeho kamarádi Ron a Hermiona jsou už ve třetím ročníku školy čar a kouzel v Bradavicích. Harry se nemohl dočkat začátku školního roku, když ale přijede do Bradavic, panuje tam napjatá atmosféra a strach. Proč? Na svobodu uprchl vězeň z Azkabanu, nebezpečný vrah Sirius Black - prý nástupce lorda Voldemorta. Pána zla. A stopa vede - kam jinam než do školy v Bradavicích.

No, krucipísek... :)) Jedna kniha lepší než ta předchozí. Opět jsem se výborně bavila, přečetla knihu za dva dny a už teď se nemůžu dočkat, až se vrhnu do dalšího dílu. Na to, jak jsem byla skeptická k těmto knihám, teď už vzpomínám s úsměvem na rtech...

V tomto díle se opět setkáváme s Harrym a zjišťujeme více informací týkajících se smrti jeho rodičů - což je velmi ohromující (pro mne teda určitě) :)
Jak zatím v každé recenzi nadávám na Malfoye, tak dnes to nebude jinak. Opět se utvrzuji v tom, že nejlepší by bylo pověsit ho za k...e do průvanu, rozkrájet a rozčtvrtit. Nevěřili byste, jak mi ten pidi smrad pije krev! Naprosto chápu Rona, že má nervy. :)

Víte, co bych potřebovala, aby v našem mudlovském světě bylo? Hulák! :) Já bych tyto obálky využívala opravdu často! Máte taky někdy pocit, že by se Vám hodila? :)

A v tomto díle je dobrý Wood. Oliver :D Víte proč? To jeho zapálení, to jak prožívá boj o pohár, to je tak fajn popsané, až se člověk usmívá a usmívá... :) A perfektní byly hodiny na obranu proti černé magii s Lupinem! :)) To je borec! :) A stále zbožňuju Hagrida :) hihi :)

Já vlastně ani nemám, co víc bych do této recenze měla napsat, tak to berte spíše jako krátké info o tom, co mi po přečtení zůstalo v hlavě. Nemůžu napsat víc, protože bych prostě vyzradila plno věcí a ono by to potom, aspoň pro některé, nebylo to pravé ořechové. A já jsem z knihy tak nadšená, že bych opravdu vyžvanila asi vše :D

Přečíst si tuto knihu byl zážitek, obrovský, všem co nečetli, doporučuji! :)

Pěkný večer,

mudla (bohužel!)
Daramegan

Kouzelný svět Toda a Boba - Adriana Soukalová

Ahojte,

dnes Vám přináším takovou zvláštní recenzi. Možná se nebude jednat ani tak o recenzi, ale spíše o doporučení.
Dostala se mi do ruky tato kniha, ale přitom to kniha není. Nazývejme to třeba pracovním sešitem.
Jelikož vevnitř máte spoustu nápadů, jak zabavit vaše ratolesti, ale klidně i sami sebe.

Ale začneme pěkně od začátku.
To, co mě hned dostalo je kroužková vazba. Díky tomu se kniha perfektně otvírá, nemusím na ni nic pokládat, aby zůstala otevřená tam, kde chci já a né tam, kde chce ona. :))

Když ji otevřete, tak hned první "úkol" je zábavný - no, přiznejte se, kolik z vás dokáže nakreslit vlastní portrét? :)) Možná vám na konci ukážu, jak jsem to zvládla. :))

Kniha je plná zábavy, kterou ocení rodiče. A některé možná neocení. :))) Jelikož tam jsou samolepky a jak víte, víme, známe, tak ty drží všude - nejvíce tam, kde je nechceme :)) Ale jsou dokonalý, slaďoučký jako cukrkandl. :)))) No, posuďte sami....

Ten slon, dole.... Na konci recenze se dozvíte, kde je :))

Ale pokračujem. V knize najdete také hromadu návodů na origami (to jsou ty skládačky z papíru), na vyšívání a na procvičení postřehu, mozkových buněk a vůbec celkově zdokonalování a tříbení smyslů dítěte.

Například:

Možná jsem divná, ale dalo mi to zabrat :))

Celkově se mi tento nápad líbí. Věřím, že si kniha najde čtenáře, protože je fakt FAJN :)
Jo a taky jsem se dozvěděla, z jednoho tajného, nejmenovaného zdroje, že autorka tohoto díla bude s Kouzelným světem vystupovat i v ČT :)) Takže to opravdu není jen tak ledajaká kniha. Naposled v ČT byla kniha Jsou světla, která nevidíme, tudíž tohle bude taky trhák. :) Věřím tomu. :)

Pokud Vás zajímá více informací, což věřím, že ano, tak to hledejte ZDE.
A mnohokráte děkuji autorce za poskytnutí recenzního kousku. Užila jsem si to :)


Přeji krásný den,
Daramegan


P.S.:
Můj slon :)))

Ano, na noťasu! :) Hezkej, co? :))

Harry Potter a Tajemná komnata - J. K. Rowling

Autor: J. K. Rowling
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2002
Počet stran: 301
Překlad: Vladimír Medek

"HARRY MĚL CO DĚLAT, ABY SE NEROZCHECHTAL KDYŽ VIDĚL, JAK SI TO MALFOY HASÍ DOPŘEDU A HLAVA MU KLESÁ POD TÍHOU NOSU VELKÉHO JAKO MENŠÍ MELOUN. POLOVINA STUDENTŮ SE SHLUKLA U SNAPEOVY KATEDRY. NĚKTEŘÍ MĚLI PAŽE JAKO KYJE, JINÍ ZE SEBE NEDOKÁZALI VYPRAVIT JEDINÉ SLOVO, JAK JIM ODULY RTY."

Prázdniny po prvním roce v Bradavicích byly u strýce a tety k nevydržení. Chovali se k Harrymu tak hrozně, že se nemohl dočkat návratu do Školy čar a kouzel. Jenže těsně před odjezdem Harryho varuje podivné stvoření - skřítek Dobby. Když se prý do školy vrátí, stane se katastrofa! A dějí se skutečně hrůzné věci. Kromě toho, že mají nového profesora na obranu proti černé magii, vychloubačného Zlatoslava Lockharta, že na dívčích záchodcích straší ufňukaná Uršula a Ronova sestra Ginny věnuje Harrymu přílišnou pozornost, jakási tajemná síla začne přeměňovat studenty bradavické školy v kámen! Nikdo neví, kde se vzala. Že by v tom měl prsty zlý Malfoy nebo Hagrid, o jehož tajemné minulosti nikdo nic neví? Nebo dokonce snad samotný Harry....?

Tak a mám za sebou druhý díl. Jak jsem si řekla, tak jsem učinila. První díl HP, potom jiná kniha, následně druhý díl HP a zase bude v pořadí jiná kniha... koho by to zajímalo, tak se vrhám na Stepfordské paničky. :)

Ale zpátky k Harrymu. Opět se mi tento díl líbil. I když stále v těch knihách nenacházím to, co ostatní mají v sobě - ten fenomén. Ale dnes dopoledne jsem si psala s kamarádkou, která HP miluje a říkala, že od čtvrtého dílu mi to bude naprosto jasné. Tudíž jsem moc zvědavá. :)
Co se mi líbilo nejvíc, tak byly povahové rysy postav a můžu říct, přísahat, že Malfoye bych nejraději nakopala do zadnice, Hagrida bych uňufíčkovala a profesor Snape? O něm škoda mluvit, to je Vám tak hrozná postava, ach jooo :D
A taky nesmím zapomenout na otce mladého Malfoye, na Luciuse - pak ten kluk nemá být takový trotl, když má geny po něm. No comment raději..

"JO, V AZKABANU - V KOUZELNICKÉM VĚZENÍ, GOYLE", VYSVĚTLIT MALFOY A NEVĚŘÍCNĚ SE NA NĚJ PODÍVAL. "NAMOUDUŠI, TOBĚ KDYBY TO MYSLELO JEŠTĚ POMALEJI, CHODIL BYS POZPÁTKU."

Víte ale, co je úplně nejlepší při čtení Harryho? Bylo to v prvním, bylo to i v druhém díle - můj pocit, když čtu a najednou se začnu mračit, mění se mi nálada podle toho, koho Harry potkal na chodbě, s kým mluvil, kdo pro něj cokoliv udělal.. Jednou větou - pří čtení Harryho Pottera jsem jako počasí. :) Jednou zataženo, pak svítí slunce, to třeba když Brumbál mu dává 200bodů pro Nebelvír. :))

Každopádně, každou další větou si jsem jistá, že tohle je správná volba knih pro mne. Těším se další díl. Co vy? Máte chuť si jej zase přečíst? Nebo teprve se k tomu dostat? A proč mne filmy pořád nelákají? Zná někdo z Vás odpověď?

Díky,
Daramegan

S Blbounem do říše pohádek - Renata Petříčková, Michal Vaněček

Autor: Renata Petříčková, Michal Vaněček
Rok vydání: 2012
Počet stran: 88
Nakladatelství: Fragment¨
Ilustrace: Ondřej Zahradníček

Vydejte se s Jeníčkem a Mařenkou do kouzelného lesa plného pohádek. Na cestě plné dobrodružství a neuvěřitelných setkání je doprovází pták Blboun nejapný. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Není divu, protože žije už jen v pohádkové říši. Jeníčka a Mařenku provede nejznámějšími příběhy a zažijí opravdu legrační příhody. Společně potkají Karkulku, Sněhurku, Budulínka, čerta, vodníka a mnoho dalších bytostí.

Tato knížka je opět skvostem mezi pohádkovými knížkami. Je psána lehce a vtipně. Pobaví se nejen děti, ale také dospělí. To mám ověřeno, protože jsem některé části četla doma a bavili se všichni, užíval si to i můj pes, který mne hypnotizoval při čtení, takže věřím, že tomu rozuměl a líbilo se mu to. :))

"...zahartusila, až z ní šel strach takový, že se i její vlastní zástěra schovala radši bábě za záda. Čert zablekotal cukrovým jazykem a od levého zubu mu vypadla rozinka. Nadvakrát rozkousnutá. Zástěra se přikrčila na bábiných zádech ještě víc."

Co se mi líbí nejvíce, tak to, jak autoři domysleli klasické pohádky v jiném duchu. Klasická Sněhurka, která se stará o trpaslíky je žena, která trpí bolestmi bolestmi hlavy z těch malých raubířů, jak se věčně handrkují. Jeníček s Mařenkou a Blbounem krásně vyřešili každý problém, který v průběhu jejich cesty se nastal. Blboun nejapný je skvělý průvodce dětí po pohádkové říši a to, jakým způsobem vysvobodil čerta a hejkala od hraní karet byl báječný. Ještě, že miluje bábovku víc než cokoliv jiného. :) Dle mého názoru je to kniha, kterou si vaše děti zamilují.

Příběhy jsou proloženy nádhernými ilustracemi pana Zahradníčka, není jich tam mnoho, proto si čtenáři užijí i písmena, která vytváří ty správné pohádky. Písmo v knize je větší, takže se dobře bude každému číst, kapitoly jsou krátké a v každé je jeden velký obrázek, abyste si užili i tu barevnou krásu kolem.
Mě osobně se nejvíce líbil příběh, kdy Blboun pomohl mlynáři vyhnat vodní příšery. Ani netušil, že to bude tak jednoduché a pro nás čtenáře je to velmi vtipné. :)
Doporučuji knížku jako vánoční dárek. Protože to ocení nejen děti, ale i jejich rodiče.
Věřím, že tímto názorem jsem vás navnadila, není to obyčejná kniha, kde se opakují pohádky, které znáte, ale příběhy dostaly nový kabát a ten vás určitě bude bavit.

Knihu si pořídíte tady, Určitě si ji užijete a budu ráda, když mi potom do komentářů napíšete, jak se líbila nejen vám, ale vašim dětem.
Děkuji autorce, Renatě Petříčkové, za zprostředkování recenzního výtisku a vám ostatním přeji krásný víkend. :)

Daramegan

S Blbounem za velkým dobrodružstvím - Renata Petříčková a Michal Vaněček

Autor: Renata Petříčková, Michal Vaněček
Rok vydání: 2015
Ilustrace: Ondřej Zahradníček
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 136
Autor obálky: Kamila Flonerová

Jeníček, Mařenka a jejich svérázný kamarád Blboun Nejapný jsou zpět a s nimi i známé postavy ze světa pohádek. Tentokrát se dozvíme pravdu o tom, jak to bylo se Šípkovou Růženkou, Otesánkem nebo Čertem a Káčou. To pravé velké dobrodružství ale začne v okamžiku, kdy se Jeníček s Mařenkou vydají hledat zázračné bylinky na Blbounův rodný ostrov Mauricius. Chcete vědět, k čemu je budou potřebovat? Tak se pusťte do čtení!

"Mařenka se ozvala: "No prostě si najdeš nějakou pohlednou blbounku, stejně nejapnou jako ty. A vysedíte spolu malé blbečky." "Blbounky!" šťouchl do Mařenky Jeníček."

Seděla jsem u počítače, koukala co se kde šustne a hleďme. Nějaká, pro mne neznámá slečna, prosila zájemce o recenzní výtisk Blbouna, ať se ozvou. A já, jako správný Hujer se ozvala. A nelituju. I když je to již druhý díl, tak na začátku knížky máme krásně popsáno, jak se Jeníček a Mařenka dostanou do říše pohádek a hned zjistíme, že Blboun je jejich kamarád už dřívějška a začínají se odehrávat nové příběhy na jejich cestě za dobrodružstvím.

V příbězích, které jsou rozděleny do příjemných kapitol, aby to čtenáři od 6ti let zvládali, jsou snad všechny známé pohádkové postavičky, které známe i my, dospělí. Jejich podání je vesele a s humorem sepsáno, například myslím to tak, že koblížek má utíkat před vlkem, ovšem když se vlk ztratí, tak koblížek pláče, že jej nebude honit a koblížek nemá před kým utíkat. A když se najdou, koblížek je šťastný jako blecha. :) Což mi osobně se moc líbí.

Další věc, kterou bych ráda vyzdvihla je ta, že kniha je prokládána krásnými ilustracemi, ovšem není jich tam mnoho. Tudíž si děti počtou a nebudou jen a jen koukat na obrázky. Platí pravidlo, že v každém příběhu je jeden velký obrázek a poté vždy na ukončení kapitoly jeden menší. Což oceňuji. Bylo to moc příjemné na pohled, a taky jsem měla pocit, že jsem si početla.

Tato dětská knížka je moc příjemná, nám dospělým to asi moc nedá, ale pro děti je to dle mého to pravé ořechové. Blíží se vánoce, pokud Ježíšek donese vašim dětem tuto knížku a případně i první díl S Blbounem do říše pohádek, tak si můžete být jistí, že vaši školáci to opravdu ocení. Písmenka jsou dostatečně velká, ale přitom už se budou cítit jako velcí čtenáři.
Protože je zde toho textu opravdu dost. A o to si myslím, že jde. Aby měli pocit, že jsou už "dospělí". Tudíž určitě doporučuji ke koupi, já si do budoucna, až toho školáka budu mít, pořídím i první díl. Možná to pořídím už teď a schovám. :)

Děkuji nakladatelství Fragment a přímo autorce Renatě Petříčkové za poskytnutí recenzního výtisku. Velmi si toho vážím.
A pokud si budete chtít knihu koupit a zahrát si na knižíška, tak můžete učinit tento krok zde.

Děkuji za pozornost. :)

Daramegan