středa 22. listopadu 2017

Krycí jméno E219 - Terry Shaft

Autor: Terry Shaft
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 189

"Stejně umřeš, tak co řešíš?"

Už není nic, co by udrželo hrozbu bloudících Nakažených v bezpečné vzdálenosti.
Už nikdy v klidu neusneš, protože pokud budeš spát příliš tvrdě, Nakažení si tě najdou.
Už nikdy nic nebude jako dřív, protože jsi odkázaný jenom sám na sebe.
Svět, i když teď je to silné slovo, se hroutí, lidé umírají jako mouchy na uměle vytvořený vir. Nemoc nastupuje čím dál rychleji, dostává se do mozků obětí a transformuje jejich myšlení na úroveň prvoků. Jakmile se jednou nakazíte, už vám není pomoci.
Přestože Erika Wilsona odsoudili a zavřeli, teď má díky působení viru dovolené procházky a zdá se, že mu nic nechybí. Jenže do věznic se kvůli jejich povrchnímu bezpečí začínají stahovat i zbylí zdraví lidé a pro Erika už v jeho cele najednou není místo. Vysoké zdi s ostnatým drátem se před jeho nosem zavřou definitivně...
Jaká je šance, že přežije jedinou noc?

Erik se ocitne na ulici, nemá kam složit hlavu a v jednom kuse mu jde o život. Hned na začátku je nucen pár lidí pozabíjet, aby zachránil sám sebe. A jak už to tak bývá, opije se a probudí úplně někde jinde. Nejdříve mu to chvilku trvá, ale potom pochopí, že se ocitl na, pro něj, hodně nebezpečném místě. A jediné, co mu zbývá je opět běžet o život. Ale tentokrát už neběží sám...

Celý příběh se odehrává v jednom dni, dá se říct, jednoho večera a noci. Rozhodně je to milé počtení, nad kterým neuvažujete a prostě si jen užíváte řádky, ale něco tomu chybělo. Byl to pro mě docela průměr. I když se mi celkem zamlouval Erik s jeho povahou a vyjadřováním drsňáka, tak to můj pocit průměrnosti nezachránilo.

Potenciál kniha rozhodně má, jen je škoda, že se autorka do toho víc neopřela. Ale pozor, je to mladinká slečna, takže si troufám říct, že se ještě vypíše a určitě o ní zase uslyšíme.

Kniha je řazena do žánru sci-fi, k tomu postapo a mě tam chyběly popisy. A to dost. Pochopila jsem, že se celý děj odehrává v Las Vegas, že tam jsou neonové reklamy už v polorozpadlém stavu, ale to bylo zhruba tak všechno. Nedokázala jsem si představit, jak to město teď vypadá. Jak vypadá ve chvíli, kdy tam kráčí Erik a zabíjí Nakažené jen pro to, aby přežil.
Erika se neumím představit vůbec. Tohle mi chybělo při čtení, protože když čtu příběh, chci, ať se to dokážu v hlavě promítat jako film. Tady bylo místy jen zrnění... nebo tma...

"Půlkou mysli jsem ještě ve sladkém polospánku, ale ta druhá už naštvaně mumlá nadávky na osobu, co má tu drzost mě probouzet."

Rozhodně tím vším ale nechci napsat, že je to špatná kniha. Je to taková jednohubka, knihu ti rychlejší čtenáři přečtou za jedno odpoledne. Ale není to nic u čeho bych jásala, skákala nebo byla překvapena. Ano, na konci jsem trochu otevřela ústa do písmene O, ale zase, nezachránilo to celý můj dojem.

Kdyby to bylo trochu víc vyšperkované, abych si ten svět v roce 2482 uměla představit, tak by to bylo mnohem lepší. Takto je to jen dobré.
Ale určitě se na autorku zaměřím a pokud napíše a vydá něco dalšího, kouknu se po tom. Protože nápady má, to v této knize dokázala.

Hvězdné hodnocení:


Děkuji nakladatelství Cosmopolis za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan