Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 191
"Tiché a diskrétní ano s pohledem na boty, ale zřetelné ano. Pamatuji se, že jsem byl překvapený. Myslel jsem si, že je z těch dívek, které dávají přednost vesnicím v Correze nebo kdesi v Provence, aby byly se svým miláčkem samy. Dodala, že cestování je jednou z jejich velkých potřeb. Rozšiřovat si obzory. Trochu se nadýchnout. Poslouchal jsem a říkal jsem si, že je plná překvapení."
Je pondělí ráno. Do vlaku v 6:41 nastupuje po náročném víkendu u rodičů úspěšná podnikatelka Cécile Duffaut. Na jediné volné místo vedle ní usedá její dávný milenec, Philippe Leduc, který jede navštívit přítele z dětství. Oba mají za pár let oslavit padesátku. Ve dvou vnitřních monolozích, v nichž se spolucestující střídají, jako by si přehazovali "horkou bramboru", před námi vyvstávají dva mistrně vykreslené osudy, které se kdysi dávno letmo protnuly, aby je ironie osudu o to víc rozdělila. Je možné po sedmadvaceti letech navázat, je možné po tolika letech odpustit, po tolika letech se omluvit? A co se stane, když se dá dvojice skutečně do řeči? Ranní vlak z Troyes do Paříže má zpoždění...
Jean-Philippe Blondel se narodil ve francouzském městečku Troyes v roce 1964. Žije zde s rodinou i dnes. Je autorem několika knih pro mládež i dospělé, a když právě nepíše, vyučuje angličtinu.
Ona. Přespala u rodičů a jede vlakem ráno v 6:41 zpět
do Paříže.
On. Shodou náhod jede tím stejným vlakem.
Ona. Sedá si na sedadlo a vedle jí volné místo.
On. Shodou náhod jediné a poslední volné místo je vedle ní.
Oba – znají se, 27 let zpátky do minulosti… Znali se.
Tato kniha, tento příběh, je takový skvost mezi vším, co se
vydává v této době. Je to milé čtení, které je o ničem a vlastně o všem.
Na stránkách poznáváme jak hlavní hrdinku, tak i jeho. Jen oni dva jsou
hrdinové tohoto příběhu, o nikom a ničem jiném to není.
A poznáváme je víc. Skrze jejich myšlenky se dostáváme do
minulosti, kdy ona vypráví, co všechno zažila nejen od době, kdy jeho viděla
naposled, ale taky s ním. On skrz své myšlenky nám dává na stříbrném
podnose i jeho životní příběh. Někdy je to smutné, jindy je to veselé. Ale v celém
kontextu to na mě působilo dojemně, místy depresivně. Hodně nostalgie, hodně
přemýšlení. A pořád touha obou dvou dát najevo, že se poznali. Ale ani jeden
nemá odvahu to udělat a vlak se blíží do své cílové stanice.
"Bed and breakfast byl na okraji rušné čtvrti. V Bloomsbury. Cartwright Gardens. Ještě si pamatuji jméno ulice. Navíc to ani nebyla ulice, ale oblouk budov obrácených ke kapesnímu parku s tenisovým kurtem, který působil tady uprostřed Londýna naprosto nemístně."
Vlak v 6:41 je útlá, malá knížka, na které si doslova
smlsnete. Protože to, jakým způsobem ji autor napsal vás musí pohladit na duši.
Po dočtení mám blažený pocit klidu, opadlo ze mě jakékoliv napětí a nejraději
bych si teď napustila horkou vanu, dala si plno pěny, skleničku vína a jen
ležela a rozjímala, až bych měla na prstech varhánky. A i když to nejde, tak
pokaždé, co si vzpomenu na ten vlak se ve mně rozhostí pocit pohody.
Kapitoly se střídají, jednou je to jeho pohledem, podruhé
jejím, a příběh je oknem do jejich duší. Obyčejné ženy a obyčejného muže, kteří mají
své vlastní životy, ale kdysi je něco pojilo. A já, jako čtenář, jsem se
dozvěděla to, co je dělá tím, čím jsou. Jejich zadní vrátka, jejich postoje,
pocity, radosti, ale i strasti. Je to až neuvěřitelné, co autor dovedl na těch
pár stránkách vykouzlit.
Jednoduše, sedněte si, udělejte si kafe nebo čaj a seznamte
se s Philippem Leducem a Cécile Duffautovou. I když se žádných zásadních
zvratů ani napětí nedočkáte, přesto budete se čtením spokojeni. Odpočinete si a
to je hlavní.
Hvězdné hodnocení:
Děkuji nakladatelství Slovart za recenzní výtisk a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat