Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2017
Počet stran: 293
"Sníh na zemi kolem stodoly byl slehlý mnoha stopami, zvířecími i lidskými. Vzduch čpěl bohatou vůní hlodavců. Naše matka zamířila ke škvíře mezi dřevěnými prkny dole u země, my ji následovaly v odstupu několika ocasních délek."
Od chvíle, kdy Petr zachránil Paxe jako malé lišče, z nich byli nerozluční přátelé. Jednoho dne se však stane nepředstavitelné: Petrův otec vstoupí do armády a přinutí ho vrátit lišáka do volné přírody. V dědečkově domě, pět set kilometrů od domova, si Petr uvědomí, že není tam, kde má být - s Paxem. A tak se, poháněný láskou, věrností a žalem, vydává navzdory blížící se válce na dalekou cestu, aby se se svým přítelem opět shledal. Ani Paxovi, který neochvějně čeká na svého chlapce, se však nevyhnou nebezpečná dobrodružství a překvapivá odhalení...
Sara Pennypackerová se narodila 9. prosince 1951 v Massachusetts. Když byla malá, milovala čtení, zahradničení, procházky na pláži, jízdu na kole, dostávání dárků a koláče. A tohle má ráda do dnes. Miluje knihy a také umění, je nejšťastnější, když se těmto věcem může věnovat. Čas tráví mezi Floridou a Massachusetts, kde se cítí pohodlně, aby mohla psát.
zdroj: autorčiny stránky
Petr je dvanáctiletý chlapec, který od sedmi let vychovával a žil v souznění s liškou, kterou pojmenoval Pax. Neměl maminku a jeho otec musel narukovat do války. Takže pro Petra začalo to nejhorší období, odstěhoval se 500 kilomentrů daleko k dědečkovi a Paxe musel vypustit do volné přírody.
Hned první noc se ale rozhodl, že Paxe nemůže nechat tam, kde ho donutil otec jej opustit a vydává se na dlouhou pouť, aby jej našel a byli zase spolu...
Už když jsem si četla anotaci této knihy, bylo mi tak nějak jasné, že kapesníky budou potřeba. A ono to tak skoro bylo. Celý příběh je protkán velmi smutnými momenty a když jsem se začetla, měla jsem na krajíčku.
Kniha je napsána ze dvou úhlů pohledu. Tím prvním je Petr, kde se dozvídáme, co všechno musel protrpět a jakým způsobem dělá všechno pro to, aby se znovu shledal se svým kamarádem.
Druhý pohled je povídání Paxe, který dlouhou chvíli čekal na stejném místě, kde jej Petr nechal, ale po nějaké době byl nucen místo opustit a objevovat i něco nového. Střídá se kapitola Paxe a Petra, přitom je všechno napsáno srozumitelně a jako čtenář jsem nemusela přemýšlet, kde skončilo čí vyprávění a plynule jsem pokračovala dále v příběhu.
I přesto, že má kniha skoro třista stran, přečetla jsem ji za jeden den. Písmo je větší, navíc jsou na některých stránkách ilustrace, které okořenily celý příběh a tak není problém tuto knihu dát za den. Samozřejmě, pokud ji budou číst děti (trochu odrostlejší), tak rychlé to nebude. Ovšem příběh je to nádherný a stojí za to.
"Jablka někdy padají velmi daleko od stromu."
Když bych měla vypsat ty nejdůležitější body této knihy, byly by to důvěra, přátelství, odvaha, touha, věrnost, ale také strach, smutek, nepochopení. Možná díky tomu, že se jedná o přátelství mezi liškou a člověkem to na mě působilo ještě více dojemněji, protože přece jen ta němá tvář vám nemůže říct, co se děje, nedokáže pochopit některé činy nás, jako lidí.
Líbilo se mi, jakým způsobem autorka dokázala emoce popsat v příběhu. Jak zvládla napsat události, které jsou obyčejné a dějí se téměř denně tak, abych se nad tím zamyslela. Já hlavně nezapomenu na Skrčka! :-)
Pax, můj liščí přítel je kniha, kterou bych doporučila dětem od dvanácti let. Myslím si, že v tom věku už pochopí, o co v příběhu ve skutečnosti jde, že když člověk chce, musí pro to něco udělat.
Ale také ji doporučuji dospělým, je čtivá, příjemná, sice smutná, ale i veselá. Ono se říká, že přátelství s němou tváří je pravé přátelství a na tom něco bude, ať už je to pes, kočka nebo třeba liška.
Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady máte přímo odkaz.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat